Preklady fanfiction Harryho Pottera

A Prince Among Men – Jeden princ mezi všemi

Autorka: Emynn; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Claire

http://emynn.dreamwidth.org/301.html

Romance, Humor, Slash, (začalo to jako parodie), OOC

Rating: NC-17

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emynn, czech translation was created by Patolozka. 

ooOoo

Část druhá

Manžel.

Bylo jen dobře, že Severus stále držel Harryho ruku, protože Harry neměl ani tušení, jak by jinak dokázal zůstat na nohách. Myslel si, že si jen tak trochu hráli, možná prováděli nějaký komplikovaný zasnubovací rituál, ale nyní se Severus choval, jak by byli ve skutečnosti oddáni. Harry se chopil naděje, že to byl jen nějaký složitý úskok, a že se tomu Severus začne za pět minut smát.

A pak zjistil, že stojí před Severusovým pokojem, a že ho muž táhne za ruku směrem k posteli. Jeho úmysly byly zcela jasné.

V té vteřině Harry nějak bez pochyb věděl, že to bylo skutečné. Protože nebylo žádného zatraceného způsobu, který by Severuse donutil, aby Harryho přivedl k posteli, kdyby neměli nefalšovaně a doopravdy po svatbě.

Harry věděl, že by měl utéct nebo alespoň konečně říct Severusovi pravdu, ale právě teď chtěl, více než cokoliv jiného, zjistit, jaké to se Severusem v posteli bude, a to ne jen při spánku.

Severus mu sejmul korunu a položil ji na stranu stolku. Harry v tichosti následoval jeho příkladu. Cítil, jako by mu chtělo jeho srdce prakticky vyskočit z hrudi. Měl sto chutí se rozběhnout na záchod a zvracet, nebo alespoň osvěžit vodou svůj příšerně rozžhavený obličej. Bylo to svým způsobem nad jeho chápání. On a Ginny se nikdy nedostali přes líbání a teď hodlal mít svou první sexuální zkušenost ze všech lidí právě se Severusem Snapem!

No, alespoň už měli vyřízenou tu ošemetnou záležitost s tím, že byl opravdu panic.

„Och, Harry,“ pronesl Severus a políbil ho.

Harry si uvědomil, že tyhle polibky byly jiné. Ty, které se Severusem sdíleli předtím, byly sladké, toužebné a slibovaly něco nádherného. Tyto byly hladové, dychtivé a Harry věděl, že je v nebezpečí, že se v nich roztopí a zamiluje si každou prožitou vteřinku.

Nebyl si ani jistý, jak se to stalo, ale nějak se oba, on i Severus, ocitli bez svých šatů. Leželi na pokrývkách, snažíce se být tak blízko k tomu druhému, jak jen to bylo možné.

„Harry,“ zasténal Severus, „Bože, nikdy mě ani nenapadlo…“

Harry zamručel, když se Severus odtáhl. „Proč…“

„Tiše.“ Severus pozvolna pokrýval Harryho hrudní koš polibky, zatímco prsty si pohrával s jeho bradavkami. Když sklonil hlavu, Harry cítil, jak se mu dech zadrhl v hrdle.

„Ach, Bože!“

Severusův jazyk kmital na hlavičce Harryho penisu a Harry svíral prostěradlo v pokusu se udržet. Bylo by strašně ponižující, pokud by vyvrcholil z jediného olíznutí. Jedna věc byla být panic, ale jinou bylo být panic, který se nedokáže kontrolovat.

„Zbožňuji tvůj penis,“ zamumlal Severus. Přejížděl svým jazykem vzhůru, zanechávaje tak Harryho úplně roztřeseného. „Zbožňuji, jak ztvrdne, když se na něj dívám, a jak sebou škubne, když mluvím.“

Harry zalapal po dechu. „Bože, Severusi.“

Severus neřekl nic a místo toho vzal Harryho přirození do úst a nasál ho.

Harry cítil, jak se mu podlomují kyčle, zatímco Severus škádlil jeho penis. To sání bylo neskutečné, sebeuspokojování se to absolutně nemohlo rovnat. Bezděčně vyrazil, zoufale toužící získat ještě více toho tepla.

Severus rukama přidržel Harryho v klidu, zatímco sám pokračoval v tom pomalém mučení. Harry cítil, jak mu po tváři stéká krůpěj potu. Jeho varlata se napjala a on zasténal.

Severus se stáhl, ale jeho ruce pokračovaly v laskání Harryho penisu. „Tak je to správné, Harry. Pokračuj.“ Olízl jej od kořene po špičku a vydobyl si tak od Harryho kňouravé zanaříkání. „Udělej se pro mě.“

Ve vteřině, kdy Severus obalil svými rty jeho přirození, Harry vyvrcholil. Vyklenul se do oblouku a udělal se s výkřikem. Severus lačně polykal jeho semeno a zvedl se až ve chvíli, když měl Harry pocit, že mu dal vše, co mu mohl dát.

„Bylo to úžasné,“ pokusil se nakonec Harry říct, než si Severuse přitáhl k sobě. Políbil ho, s gustem ochutnával sám sebe ze Severusova jazyka. Dovedl mě k vrcholu, pomyslel si. Dovedl mě k vrcholu a líbilo se mu to.

„Mmm,“ souhlasil Severus. „Pořád mluvíš. Nemohlo to být tak úžasné.“

„To je jen síla vůle,“ prohlásil Harry šťastně. „Věř mi, jsem úplně vyřízený. Pochybuji, že bych to dnes dokázal znovu, i kdybych se snažil.“

„Och, jaká škoda,“ zamlaskal Severus. „Takový mladý, silný, jako ty, že by si neužil všech radostí těla pramenících z naší svatby?“

Harry se usmál. Tulil se k Severusovu krku a tiskl k němu své rty. „No, možná by to šlo, pokud bych měl tu správnou motivaci.“

Severus se jemně natlačil na Harryho stehno. Jeho penis byl horký a trochu vlhký a Harry ho citelně vnímal proti své kůži. „Och, vážně? Co třeba taková motivace?“

„Nevím,“ prohlásil Harry, olizoval a sál jeho kůži. „Předpokládám, že je to začátek. Ale myslím, že potřebuji něco víc. Co navrhuješ?“

„Hmm.“ Severus Harryho políbil dlouze a tvrdě. Když se nakonec odtáhl, Harry viděl, že ponořil své prsty do nádobky na nočním stolku a pomazal si ruce vazkou hmotou. „Tady je návrh.“ Pomalu rukama promasíroval Harryho hrudník a k mladíkovu překvapení byla ta směs na dotek poměrně hřejivá. „Navrhuji, že ti přesně popíšu, co s tebou dnes zamýšlím provádět, a ty mi můžeš říct, jestli si myslíš, že by tě to mohlo… motivovat.“

Harry zalapal po dechu, když Severus zatahal za jeho bradavku. „Přijímám.“

„Dobře.“ Severus se rukama potuloval níže po Harryho trupu, až se zastavil přímo pod jeho bříškem. „Máš tak nádherné tělo, Harry. Tak akorát, krásně opálené. Mohl bych se na něj dívat celý den. Ale raději bych ho prozkoumal rukama a ústy. Chtěl bych z tebe ochutnat každý centimetr.“

„Ano,“ zaskuhral Harry, „ano, prosím.“

Severus pokračoval v lízání a laskání Harryho kůže, ale pečlivě se vyhýbal jeho penisu a varlatům. Místo toho se posunul za ně a oždiboval přední části Harryho stehen. „Chtěl bych tě tam olízat, Harry. Kdybych jazykem přejížděl po tvé štěrbině, sténal bys?“

„Ach, Bože, ano,“ připustil Harry. Jeho penis byl, k mladíkově značnému překvapení, už značně zaujatý celým procesem. „Prosím.“

Severus okamžitě dostál svému slibu. Jeho jazyk vklouzl mezi Harryho půlky a Harry cítil, jak se celé jeho tělo třese a roztává přímo na posteli. Severus byl vytrvalý, lízal a dráždil to tajné místečko, že Harry nedokázal ovládat své kňučení a nářky, ale Severusovi to zřejmě nevadilo. Spíše to vypadalo, jako by dychtil ještě více o něj pečovat.

V okamžiku, kdy Harry cítil, že je překvapivě blízko druhému orgasmu, se Severus s poměrně samolibým výrazem v tváři oddálil. „Vidím, že jsi ochotný přijmout můj návrh.“

„Bože, ano,“ souhlasil Harry, „prosím.“

„Prosíš o co?“

„Já nevím,“ přiznal Harry. „Prosím o cokoliv.“

„Hmm a co třeba tohle?“ Poté, co z šuplíku u nočního stolku vytáhl tubu lubrikantu a nějaký si vytlačil na ruku, opatrně vsunul jeden prst tam, kde ještě před několika vteřinami byl jeho jazyk. „Jaké to je?“

Harry se svíjel. Aby byl upřímný, bylo to trochu divné. Ale ne špatným způsobem. Prostě jiné. Natlačil se proti tomu prstu. „Dobré. Ale mohl bys…“

Severus začal prstem zvolna pohybovat dovnitř a ven. „Takhle?“

Harry zavzdychal, začal si na celou tu situaci čím dál více zvykat. „Ano. Ale možná…“ Začervenal se, cítil se trochu trapně, což bylo směšné vzhledem k tomu, že měl Severus prst v jeho zadku. „Mohl bys přidat další?“

Severusovu tvář ozdobil úsměv dravé šelmy. „Tvé přání je mi rozkazem.“

Severus Harryho brzy degradoval na svíjející se hromádku na pokrývkách, jak ho prsty dráždil a kroutil s nimi. Mladík se ještě nikdy necítil tak napjatý nebo prostě tak propojený, jako v té chvíli. Bylo to překvapivě důvěrné.

„Chci ti tam strčit svůj penis,“ šeptal Severus do Harryho ucha. „Chci cítit tu tvou těsnou prdelku, jak se kolem mě stahuje, když do tebe budu přirážet. Chci vnímat, jak se uděláš, zatímco do tebe budu bušit, a potom, jak sám také vyvrcholím. A až bude po všem, chci olízat zbytky našeho potěšení a poté padnout spolu s tebou, než se vzpamatujeme natolik, abychom to mohli dělat znovu.“ Nasál jednu z Harryho bradavek a škádlil ji, dokud z ní nebyl tvrdý kopeček. „Motivovalo tě to?“

„Bože, ano!“ zaječel Harry. „Severusi, prosím!“

„No dobře. Víš, že jsem ti nikdy nic neodmítl.“ A potom se do něj Severus s nesmírnou opatrností vtlačil.

Opravdu se to prstům vůbec nepodobalo. Bylo to daleko plnější, žhavější a to, že Harryho věděl, že v něm byl Severusův penis, ho přemáhalo. Když se Severus začal pomalu pohybovat tam a zpět, zatímco očima Harryho pozoroval, aby se ujistil, že mu nepůsobí žádnou bolest, Harry věděl, že by tomu pocitu dokázal rychle propadnout.

„Bože, Severusi,“ zaskuhral Harry, „Bože!“

„Ano,“ vydechl Severus, jeho přírazy nepatrně zrychlily. „Jsi tak úžasný, Harry, tak žhavý.“

„Víc,“ žadonil Harry, „prosím, víc.“

Severusovo tempo narůstalo a Harry se snažil udržet pod kontrolou. Tohle bylo, jak si uvědomil, to, co mu v životě chybělo. Tento pocit plnosti, soudržnosti… Jak bez toho dokázal vydržet tak dlouho? Teď věděl, že už bez toho nedokáže být.

Bylo to zvláštní, ale došlo mu, že k Severusovi nikdy nebyl tak upřímný jako právě v tomto okamžiku. Ať už byl Severus Princ nebo princ, jeho manžel nebo ne, tento pocit, který jimi procházel právě nyní, byl skutečný a byl tak správný a Harry se ho nehodlal jen tak vzdát bez boje.

„Severusi!“ zakřičel a vystříkl svůj dar.

Severus začal divoce pumpovat boky a o několik vteřin později s výkřikem vyvrcholil. Jeho rty vydechly Harryho jméno, když se spustil na jeho hrudník. Líbali se malátně, blaženě a spokojeně v objetí toho druhého.

Po chvíli Severus z Harryho zadnice vyklouzl a poté, přesně jak slíbil, slízal své semeno z Harryho pozadí a následně i lepkavé zbytky z jeho břicha. Očividně uspokojený čistotou se svezl na záda a objal Harryho pažemi.

„Miluji tě,“ prohlásil.

„Taky tě miluju,“ odpověděl Harry.

Ano, pomyslel si Harry. Tak tohle bylo skutečné.

ooOoo

Harry se probudil, protože někdo volal jeho jméno. Byl zmatený, že to není Severus, a tak vyskočil z postele.

„Co to děláš?“ zamumlal Severus, šátraje po Harrym. Dokonce ani neotevřel oči. „Vrať se do postele.“

„Někdo je u letaxu,“ odvětil Harry. Přehodil si přes sebe župan a políbil Severuse na špičku nosu. „Za chvilku jsem zpátky.“

Harry sebou škubnul, když scházel schody. On a Severus si svatební noc opravdu užívali. V tom okamžiku to bylo prostě nádherné, ale teď byl dosti rozbolavělý. Přemýšlel, jestli existuje lektvar, který by si mohl vzít, a pak se svalit do postele k Severusovi, aby si odpočinul, než na to skočí znovu…

„Harry!“

Harry sebou cuknul při zvuku Hermionina zvolání. „Ano? Co je?“

„Co je? Řekl jsi mi, abych přišla, a já tě tu ve tři odpoledne najdu polonahého s cucfleky po celém krku. No vážně!“

„Cucfleky?“

Harry zasténal, když z krbu vystoupil i Ron. „Koukni, Hermiono, já vím, že jsem tě žádal, abys přišla, ale teď to vážně není moc dobrý nápad.“

Jenže Hermiona Harrymu věnovala ten pohled, který říkal, že přesně ví, co se děje, a že se z toho jen tak nevyvlékne. „Harry Jamesi Pottere, jak jsi mohl jen pomyslet na to, že mu provedeš něco takového? Tohle je prakticky znásilnění!“

„Hermiono, není to tak!“ protestoval Harry.

„Jemu?“ zeptal se Ron zmateně.

„Myslí si, že je nějaký zatracený princ, proboha! Nemůžeš si upřímně myslet, že by k tomu při zdravém rozumu dal souhlas.“

„Hermiono, víš přece, že bych Severusovi nikdy úmyslně neublížil.“

„Severusovi? To jako Snapeovi?“

„Ano, Rone, samozřejmě, že Snapeovi. Kolik Severusů asi znáš?“ vyplivla Hermiona.

„Harry, ty pícháš Snapea?“ zeptal se Ron nevěřícně.

Harry cítil, jak mu zahanbením hoří tváře. „Uhm, no, je to dosti čerstvá událost.“

Hermiona měla alespoň trochu taktu, aby vypadala ostýchavě. „Omlouvám se, Harry. Vím, že jsi mu to nechtěl říct právě takhle.“

„Ty´s to věděla?“ vyjekl Ron. „Jak to, že jsi to věděla?“

„Protože Harrymu bylo jasné, že to nebudu všude vytrubovat a dělat obličeje jako nějaká nepříčetná opice. Proto!“

„Mohli byste prostě ztichnout? Oba dva!“ rozlítil se Harry. „Severus spí.“

Ron i Hermiona okamžitě zmlkli. Hermiona přimhouřila oči.

„Harry, proč máš nasazený prsten?“

Harry zaskučel a dal si hlavu do dlaní. „Pokud mi oba slíbíte, že pět minut neřeknete ani slovo, pak vám všechno povím.“

Trvalo to více než deset minut, ale Ron i Hermiona byli naštěstí dobří posluchači. Hermiona udržela zvídavou tvář a její výraz se změnil na zamračený jedině, když Harry popisoval tu chvilku v zahradě. Avšak Ron byl jako otevřená kniha. Vlastně byl jako jedna z těch dětských knížek, ve které každá strana ukazovala jinou pohnutku člověka – vztek, zhnusení, smutek a zmatek byly všechny přítomny. Ale tvář, která to všechno završovala, byla mnohem obtížnější na jednoznačné určení. Harry si téměř pomyslel, jako by to byla trocha něžnosti obarvená nadějí.

„Vím, že až se Severusovi jednou jeho paměť vrátí, bude to pravděpodobně chtít anulovat,“ připustil Harry. „K čertu, možná to bude chtít udělat ještě dřív, když mu řeknu, že ve skutečnosti není princ. Ale musíte mi věřit, že to opravdu bylo úžasné.“

„Och, to ti věříme,“ pronesla Hermiona. „Harry, tohle byla velmi mocná magie. Není způsob, jak ten svazek zrušit.“

Harry zalapal po dechu. „Cože? Myslel jsem si, že to byla prostě jen jedna z těch neobvyklých věcí, kdy magie vnímá tvé emoce, nebo nějaký takový nesmysl.“

„Svým způsobem to tak je,“ řekla Hermiona. „Ale je to také daleko více než jen to.“

„Má pravdu, kámo,“ vložil se do toho Ron, kývaje hlavou. „Mamka o veronském kouzle mluví pořád. Myslí si, že je to ta nejromantičtější věc na světě. Čas od času taťku něčím plácne za to, že nikdy nenavrhl, aby to zkusili.“

„Vlastně ano,“ zamumlala si Hermiona pro sebe. Když zachytila pohledy obou mužů, odkašlala si a pokračovala. „Víte, je to vlastně základní princip toho všeho. Dvěma bytostem, které se nepopiratelně milují, tak moc, že dokonce ani nepotřebují nikoho zvenku, aby je oddal, stačí k provedení kouzla moc jejich lásky a jejich dobrý úmysl.“ Povzdechla si. „Je to vážně strašně krásné.“

Harry se zamračil. „Takže jen proto, že Severus mluvil o tom, abychom se tak narychlo vzali, se to doopravdy stalo? To mi nezní moc eticky.“

„No, musel jsi alespoň náznakem souhlasit,“ nabídl Ron. „Jinak by tě magie nedokázala nutit.“

„Já to nechápu,“ řekl Harry se zavrtěním hlavy. „Nevadilo by ti, kdybys začala od začátku?“

Hermiona si povzdechla. „Ovšem. Začalo to u Kapuletů a Monteků, samozřejmě.“

Harry zamrkal. Ta jména mu zněla děsně povědomě…

„Z Romea a Julie. Vážně.“ Hermiona protočila oči v sloup. „Je zázrak, že si pamatuješ cokoliv, co nebylo v textech z obrany.“

„Dobře, dobře, bod pro tebe,“ řekl Harry, „pokračuj.“

„Byli to skuteční lidé – kouzelníci, samozřejmě, ačkoliv to Shakespeare v té době nemohl říct. Stalo se to roky od sepsání Macbetha. Ale tak či tak, oni existovali. Byli to navzdory okolnostem milenci a to všechno. Ale v reálném životě nemohli najít žádného kněze, který by byl ochoten postavit se mezi jejich rody a oddat je. Takže jednoho dne vyslovili své sliby v soukromí, jen mezi sebou, a zjistili, že magie nějak vycítila jejich záměr a spojila je dohromady. Potom už nikdy nedokázali na dlouho zůstat odděleně.“ Pak se zamračila. „Samozřejmě to posléze skončilo tím, že oba zemřeli, ale jsem si jistá, že to nebude tvůj případ.“

„No, dík za tvůj projev důvěry,“ odvětil Harry, ale hlava se mu zatočila. Musel připustit, že tohle znělo opravdu úžasně. A také to muselo znamenat, že Severus, ten skutečný Severus, ho nějakým způsobem miloval, že? Kolik lásky asi bylo potřeba, aby takové kouzlo fungovalo?

„No, to je trochu sporné, ne?“ zeptal se Ron. „Jak Hermiona řekla, je to vážně mocná magie. Nikdy nenajdeš čaroděje, který by ji dokázal zlomit.“

„Vážně?“ zeptal se Harry překvapeně. „Jak to může být silné?“

„Prostá teorie magie, no vážně,“ odpověděla Hermiona. „Magie, která prochází pouze mezi dvěma bytostmi. Žádná zúčastněná hůlka, která by usměrňovala moc. Žádná třetí osoba jako svědek. Když musí být magie vedena nějakým nástrojem, kouzlo se nepatrně oslabí. My si toho nevšimneme, protože jsme na to zvyklí. Ale víš přece, že i neporušitelný slib vyžaduje třetí osobu jako svědka. Avšak Veronské kouzlo je čistá, surová magie proudící jen skrz dva dobrovolné účastníky. Tím se to spojení umocňuje. Pokud by ses jej pokusil prolomit, spíše bys zemřel.“

„A to se ani nezmiňujeme o tom, že bys byl uvržen do Azkabanu,“ dodal Ron. „Chrání to všechny možné zákony.“

„Děláš si srandu,“ vyhrkl Harry.

„Nedělá,“ vložila se do toho Hermiona. „Romeo a Julie se pro kouzelnický svět stali základními symboly nedovolené lásky. Poté, co zemřeli, se vzedmula bouře požadavků, aby se ochránil jejich typ slibu. Kouzelníci se obávali, že by někdo mohl kvůli absenci třetí strany prohlásit ten svazek za neplatný. Ministerstvo vyhlásilo, že pokud se to kouzlo zrodí z nejčistších záměrů dvou jedinců, nemůže být nikdy zrušeno vnějšími silami.“

„Ale jak to funguje? Vím, že mě tento Severus miluje, ale ten, kterého jsem znal, mnou roky opovrhoval. To je přece jediný důvod, proč si vůbec pamatuje, kdo jsem.“

Hermiona zavrtěla hlavou. „Ne. Jen jsme se domnívali, že to byl tento případ. Kouzlo by nikdy nefungovalo, pokud by tě skutečně nenáviděl. Myslím, že to dokazuje, že důvod, proč si tě profesor pamatuje, není ten, že tebou pohrdal, ale protože tě tak moc miloval.“

Harry se svalil do křesla. „No. Takže mám za to, že jsem doopravdy ženatý.“

„Blahopřeji,“ usmála se Hermiona a položila mu ruku na rameno. „Je to vážně neobvyklá věc. Za posledních pět století to dokázala jen asi stovka párů.“

„A vám to nevadí?“ Zadíval se přímo na Rona, který pokrčil rameny.

„Myslím, že Snape by nikdy nebyl mou první volbou jako tvůj manžel,“ odpověděl, „ale nemůžu se hádat s magií. A stále jsi můj nejlepší přítel.“

Harry se zakřenil. „Díky, Rone.“

„To nestálo za řeč. Uhm, až budeš oblečený, můžeme provést naše mužné objetí.“

Harry se zasmál a přitáhl si svůj župan těsněji k tělu. „Jasně. Ehm, chcete zůstat? Jedinou věcí je, že se Severus chová tak trochu, hmm, zamilovaně.“

Hermiona se začervenala. „Ne, nebylo naším cílem přerušovat vaše líbánky. Ale, Harry, musíš si uvědomit, že i když to kouzlo dokazuje, že tě opravdu miluje, tak až se mu vrátí paměť, získá zpět i svou osobnost, ano? Skrýval své pravé city k tobě kdo ví jak dlouho, a určitě nebyl připraven je odhalit právě teď, jestli vůbec někdy. Zřejmě s tebou bude bojovat na každém kroku.“

O tom Harry ve skutečnosti neuvažoval, a tak polknul knedlík v krku. „No, naštěstí pro mě,“ prohlásil s pokřiveným úsměvem, „se zdá, že se mnou uvízl na zbytek života.“

ooOoo

„Už jsem si myslel, že jsi mě opustil,“ stěžoval si Severus z postele. „Co ti trvalo tak dlouho?“

Harry si rozvázal župan a vklouznul pod přikrývky ke svému manželovi. Zamiloval si způsob, jakým ho Severusovy paže okamžitě vtáhly do objetí. „Zastavili se tady Ron s Hermionou. Neuvědomili si, že jsme se vzali.“

„Hmm. Byli dotčení, že neobdrželi pozvánku?“

„Nemyslím. Blahopřáli nám.“

Severus vydal potěšený zvuk a přitáhl si Harryho ještě blíž. „Dobře. Bylo by mi líto, kdyby to shledali porušením etikety.“

Harry se zasmál. „Něco mi říká, že budou v pohodě.“ Natáčel si pramen Severusových vlasů na prst. Při pomyšlení, že teprve před týdnem přišel ke svatému Mungovi, napůl v očekávání, že se jeho nejnenáviděnější bývalý profesor probudí, napůl s obavami, že se tak opravdu stane a on ho zakleje a promění do mastného flíčku, bylo zjištění, že ho Severus všechen ten čas ve skutečnosti miloval a nyní jsou spolu svázání navěky, opojným pocitem.

„Proč se na mě tak díváš?“

„Jen obdivuji muže, kterého miluji,“ odvětil Harry, než začal s praktickou ukázkou svých citů.

ooOoo

Harry se probudil celý zpocený. Vzhledem k tomu, že byl vystavený chladu vzduchu, si nejprve pomyslel, že dostal horečku, ale poté si uvědomil, že pocit potu, který vnímal, byl soustředěný na hrudník a paže k němu přitisknuté.

„Severusi? Severusi, jsi v pořádku?“

Severus zasténal a přimkl se k Harrymu blíž. „Bolí to,“ zasípal.

Harry se jemně vymanil ke Severusova sevření. „Co bolí?“

Severus se chvěl. „Všechno. Moje hlava. Harry!“

Harry mu otřel čelo. Úplně hořelo. „Jsem tady. Bude to dobré.“ Rozhlédl se po místnosti, aby zjistil, kde nechal svůj župan. Bude muset okamžitě zavolat léčitele Wilhelma.

Jenže za zápěstí ho zachytila upocená ruka. „Neopouštěj mě,“ prosil Severus.

„Nehodlám tě opustit,“ sliboval Harry, zatímco se oblékal. „Jen dojdu pro pomoc. Budu hned zpátky. Máš mé slovo.“

Severus ani nenaznačil, že ho slyšel. Jeho ruka ochabla, sám se stočil do klubíčka a skuhral bolestí.

Harry se pokoušel nepanikařit. Lidé se hroutili v horečkách skoro pořád. Ale skutečnost, že se Severus jen před nedávnem probudil z komatu trvajícího více než rok a teď znovu onemocněl, donutila Harryho srdce v hrudi divoce bušit. Když byl Severus v komatu, vypadal alespoň klidně. Nyní mu bylo mizerně a byl vystrašený, a to samotné Harryho znepokojilo.

Wilhelm dorazil během pěti minut. Nalili Severusovi do krku několik lektvarů a teď se zdálo, že mírumilovně spí.

„Vypadá to, že jeho tělo bojuje s nějakým typem infekce,“ pronesl Wilhelm, když sbíral prázdné lahvičky. „Zřejmě to nebude nic vážného. Lektvary, které jsem mu podal, mu uleví přes noc a vypořádají se s těmi nejnaléhavějšími problémy. Vrátím se hned brzy ráno, abych ho vyšetřil důkladněji.“

„Není potřeba, aby se vrátil ke svatému Mungovi?“ zeptal se Harry, když Wilhelma vyprovázet ke krbu.

„Myslím, že ne. U pacientů, kteří se probudí z dlouhého komatu, není nic neobvyklého, že dostanou horečku. Jeho tělo si musím navyknout na opravdový pohyb.“

Harry přikývl. Dávalo to smysl, ale i tak ho vystrašil pohled na Severuse v tak očividně nemocném stavu. Když se vrátil k posteli, políbil ho lehce na rty.

„Harry,“ zamumlal Severus.

Harry si vlezl do postele a obtočil paže kolem svého manžela. Takhle si svůj život nepředstavoval. Jistě, čekal téměř dva roky na to, až se Severus probudí, ale dělal to z pocitu povinnosti a také proto, že chtěl dát všechno do pořádku. A nyní probděl noc, aby se ujistil, že se dostane z horečky. Nebyla to tak vážná situace, ale bylo to nesrovnatelně intimnější. Bral Severusovo zdraví a bezpečí tak vážně jako své vlastní, pokud ne ještě víc.

„Och, Severusi, co jsi mi to jen udělal?“

Jedinou odpovědí bylo tichounké zachraptění.

Harry se usmál. Byl ztracený, zcela a bezvýhradně, ale jinou cestu neviděl.

ooOoo

Severus nebyl v posteli, když se Harry probudil. Harry to vzal za pozitivní znamení. Zřejmě už se cítil dostatečně dobře na to, aby vstal. Usmál se, oblékl si župan a vydal se najít svého manžela.

Nemusel hledat nijak dlouho. Severus byl v salónku, shromaždoval věci a dával je do velké černé tašky.

„Severusi? O co jde?“

Severus se otočil. V jeho očích nebylo ani stopy po hřejivosti a láskyplnosti, na kterou si Harry navykl v minulém týdnu. Tohle byl Severus Snape, který ho trápil během jeho dětství – nevraživý, malicherný muž, který kypěl zahořklostí a potřebou vidět Harryho pykat za kterýkoliv z jeho přestupků.

„Balím si své věci. Brzy vám půjdu z očí.“

Harry se zamračil. „O čem to mluvíš? Cítíš se dobře?“

„Budete mě oslovovat Snape, Pottere, a NESAHEJTE NA MĚ!“

Harry sebou trhnul a stáhnul ruku, kterou natahoval, aby se mohl dotknout Severusova čela a zjistit, jestli nemá horečku. „Promiň.“ Do mysli se mu vplížilo hrozné podezření. „Máš všechny vzpomínky zpět?“

„Ano. Úplně všechny,“ vyplivl Severus. „Včetně toho, jak jsi mě tady nechal poskakovat a chovat se jako nějaká zatracená pohádková víla myslící si, že je z královského rodu. Těšilo tě dělat si legraci na účet mistra lektvarů, Pottere?“

„Takhle to nebylo!“ trval na svém Harry. „Bože, Severus, mám tě rád. Jsi můj manžel!“

Severus zpopelavěl. „Neopovažuj se to vyslovit,“ zasyčel. „Ani se o tom zatraceně neopovažuj mluvit.“

„Ale je to pravda!“

Zahučení krbu je přerušilo. Wilhelm opatrně vystoupil a zíral na scénu před sebou. „Vyrušil jsem vás při něčem?“

„Ne,“ vyštěkl Severus a zavřel své zavazadlo. „Právě odcházím.“

Wilhelmova obočí se stáhla k sobě. „Jste si jistý, že byste měl odejít právě teď? Jak se cítíte?“

„Cítím se dobře. A teď mi krucinál uhněte z cesty.“

„Jen mi dovolte rychlou prohlídku,“ přemlouval ho Wilhelm. „V noci jste nás trochu vystrašil.“

„Jsem v pořádku!“ zakřičel Severus, a aniž by se otočil dozadu na Harryho, zmizel.

Harry byl vyvedený z míry tím náhlým tichem v místnosti. Jak se všechno mohlo tak rychle pokazit?

Wilhelm si odkašlal. „Takže, chcete si o tom promluvit?“

ooOoo

O tři dny později byl Harryho dům jako ze škatulky. Vyčistil všechna okna, umyl podlahy a setřel prach na veškerém nábytku. Večer se pak sesunul do postele, vyčerpaný ze všeho toho úsilí.

Jediný pokoj, kterého se nedotkl, byl ten Severusův. Stále to bolelo až příliš na to, aby jen vstoupil do pokoje, natož aby sesbíral jeho věci.

Právě uvažoval, že si udělá něco k obědu poté, co vyleštil všechny maličkosti v salónku, když se do místnosti přiletaxovali Ron a Hermiona.

„Och, dobře, že jsi naživu,“ prohlásila Hermiona a políbila ho na tvář.

„Ty jeden mizero,“ řekl Ron, když poklepal Harryho po paži. „Víme, že máš zlomené srdce a to všechno, ale minimálně jsi nám mohl odpovědět na sovy.“

„Nevěděl jsem, co ještě dalšího říct,“ připustil Harry. „Myslím tím, poté co jsem vám pověděl, že se mu vrátila paměť a utekl.“

„Mohl jsi začít tím, že napíšeš: Víte, cítím se opravdu hrozně a hodila by se mi nějaká společnost,“ nadnesl Ron. „Pokud ovšem je něco z toho pravda.“

Harry pokýval hlavou a sedl si do křesla. „Ano, je to pravda. Jen nevím, jak se ohledně toho zachovat. Jak bych měl vůbec začít? Ani nevím, kam se vlastně poděl.“

„No, ta poslední část je jednoduchá,“ pronesla Hermiona. „Celé dny se schovává v bradavické knihovně.“

Och, to dávalo smysl. Harrymu mělo dojít, že se má okamžitě zeptat Hermiony, jestli se Severus nevrátil do svého starého domova. Neustále zapomínal, že teď byla profesorkou.

„Hádám, že pátrá po něčem, co by ho vysvobodilo z toho manželství,“ pronesl Harry. „Nemohu říct, že bych ho za to vinil.“

„Inu, víš přece, že z toho není cesty ven,“ prohlásil Hermiona. „Žádné. Naštěstí je Severus praktický muž. Co nevidět si uvědomí, že to nejlepší, co můžete udělat, je naučit se s tím žít.“

„Hermiono, hovoříme tady o Severusi Snapeovi,“ oponoval Harry. „Možná je praktický, ale také tvrdohlavý a drží se ho jeho zloba. Tohle co nevidět, o kterém mluvíš, se nemusí stát ještě celé století.“

„Tak tedy, máš alespoň jednu věc, která pracuje ve tvůj prospěch,“ nabídl Ron. „Miluje tě, i kdyby si to nechtěl připustit. A já říkám, že všechno, co musíš udělat, je to z něj dostat.“

„Jo? A jak čekáš, že to asi tak udělám?“

Ronova tvář zazářila jasnou červení. „No, jak víš, jsou způsoby…“

„Rone, vážně,“ prohlásila Hermiona, protáčejíc oči. „Ne všechno musí být o sexu.“

Pokud by to bylo vůbec možné, Ronova tvář by nabrala ještě červenější odstín. „Hermiono!“

„Snape tě miluje,“ pokračovala i přes Ronovo prskání. „A ty miluješ jeho. V opačném případě by to pouto nefungovalo. Potřebuješ mu to připomenout, aby to všechno nebylo zbytečné.“

„No, když se to vezme takhle…“ prohlásil Harry. „Ale i kdybych ho přinutil to přiznat, pak je tu stále ta skutečnost, že jsem mu v minulých dnech lhal. On si dokonce myslí, že jsem to dělal naschvál, abych se mu mohl vysmívat. Tohle mi nikdy neodpustí.“

„Inu, co kdybys prostě řekl, že to bylo na léčitelův příkaz? To by mohlo fungovat, ne?“

Harry a Hermiona poctili Rona stejně skeptickými pohledy.

„Je to velice hrdý a podezřívavý muž,“ připustila Hermiona nakonec. „Máš pravdu, že si bude zřejmě myslet, že to byl komplot, který ho měl ponížit. A abych byla upřímná, vzhledem k tvým dřívějším přestupkům, nemůžu říct, že bych se mu divila.“

Harry si povzdechl a natáhl se v křesle. „Já vím. Vím. Ale jak to mám napravit?“

Seděli tam, aniž by mluvili. Jediným zvukem bylo tikání dědečkových hodin v rohu místnosti. Ticho nakonec prolomil Ron.

„Proč neudělat to, co vždycky, kámo? Prostě do toho jdi bez přípravy, ne? Vždycky ti to vycházelo dost dobře.“

No. To byl stejně dobrý nápad jako kterýkoliv jiný.

„Dobře tedy. Takže se nerozpakujte udělat si něco k obědu. Já musím přimět manžela, aby se vrátil zpět.“

ooOoo

Harry se pokusil dostat do knihovny, aniž by vzbudil pozornost madam Pinceové. Nebyl si jistý, jaká jsou přesná bradavická pravidla pro bývalé žáky užívající knihovnu, ale měl pocit, že jeho samého by to zajímalo daleko méně, než ji.

Když našel Severuse ukrytého ve vzdáleném konci místnosti, obklopeného kymácejícími se hromadami knih a brků, oblečeného do hábitu barvy královské modři, který předešlý týden zakoupili, měl už menší pocit nevolnosti. Severusův nos se prakticky dotýkal pergamenu, na který horečně čmáral. Když neodpověděl na Harryho odkašlání, mladík se přesunul na přímočařejší úroveň a položil mu ruku na rameno.

Severus nadskočil a zamazal pergamen černým inkoustem. „Pottere! Co si zatraceně myslíš, že tady děláš?!“

Harry se usmál. „Pozor na hlasitost, Severusi, jsme v knihovně. Nechceme přece upoutat pozornost madam Pinceové.“

„Oba jsme dávno přesáhli věk, ve kterém bychom mohli dostat trest,“ zavrčel Severus. „Avšak ty už nepožíváš studentskou ochranu a tak mi nic nebrání, abych tě na místě, kde stojíš, neproklel.“

„Až na to, že to neuděláš,“ řekl Harry. Odložil svůj batoh a usadil se na kraj stolu.

Severus na něj zlostně zíral. „Být tebou, nebyl bych si tak jistý. Vypadni.“

„Ne,“ prohlásil Harry a zkřížil ruce na prsou. „Jsme manželé, a když mají zadaní lidé problémy, tak o nich mluví.“

„Jen pokud chtějí zůstat manželi.“

Harry měl pocit, jako by ho někdo udeřil do břicha. Přiznával, že věděl, že má něco takového očekávat, ale skutečně to slyšet bylo nepředstavitelně bolestnější. To spojení fungovalo, připomínal si a nutil se, aby mu na tváři zůstával přesvědčivý úsměv.

„No, ale my nemáme možnost volby, že?“ zeptal se. „Pokud jsi nenašel ve všech těch svých výzkumech něco, co by ukazovalo, že máme šanci to anulovat.“

Severus položil brk, vypadal podrážděně. „Ne. Ale to neznamená, že nic nenajdu.“

„Už to děláš tři dny a podle toho, jak vypadáš, jsi nezamhouřil ani oka. Myslím, že pokud by byla nějaká šance, našel bys o ní alespoň zmínku, ne?“

Severus si promnul spánky. „Co chceš, Pottere? Prostě to řekni a pak mě nech být.“

„Dobře tedy.“ Harry seskočil ze stolu. Nebylo způsobu, jakým by dokázal sedět se vší tou nervozitou kolující mu žilami. Začal přecházet tam a zpátky mezi stoly. „Zaprvé mě opravdu mrzí, že si myslíš, že jsem si z celé té hry na prince dělal legraci. Choval jsem se tak jen proto, že to bylo podle léčitele to nejlepší, a hodlal jsem se ho na to zeptat ten den, kdy jsi dostal horečku. Můžeš mi dát sérum pravdy, jestli chceš, nebo použít nitrozpyt, je mi to jedno. Přísahám, že je to pravda.“

„Dobře. To je vše?“

„Ne. Ani zdaleka. Myslím, že bychom měli začít mluvit o tom, jak bude náš společný život vypadat. Například jsem si všiml, že rád spáváš na levé straně postele. Je to pro tebe charakteristické?“

„Pottere!“ zaprskal Severus. „Tohle je zcela mimo mísu. Ztratil jsi ten svůj zpropadený rozum?“

„Moc brzy? No dobře.“ Harry zastavil svůj pochod a usmál se. „Tak třeba domácí práce. Nevadí mi uklízení, ale upřímně, nejsem moc dobrý kuchař. Jak jsi na tom ty?“

„Výjimečně uspokojivý, ale…“ Severus se odmlčel a zazíral na Harryho. „Mohu ti připomenout, že tohle není otázka, která by měla být důvodem k diskuzi?“

„Já s tebou nesouhlasím, Severusi. Možná se ti to zdá jako drobnosti, ale musíš připustit, že jsme do toho skočili dosti po hlavě. Myslím, že bude nejlepší, když začneme budovat konstrukci a stavět na ní.“

„Není, co bychom mohli stavět,“ zasyčel Severus. „Takže bych ti byl vděčný, kdybys okamžitě zavřel tu svou pusu.“

„Samozřejmě, že je. Chci žít ve šťastném manželství. Jsem příliš mladý, abych uvízl ve věčné mizérii.“

Severus bouchnul dlaněmi o stůl. „Myslíš si, že to nevím?“ zaječel.

Harry zaslechl, jak k nim cupitá madam Pinceová. Rychle seslal tišící kouzlo a navíc ještě několik dalších, matoucích. Položil Severusovi nejistě ruku na rameno. „Severusi?“

Severus setřásl jeho dotek. „Myslíš, že to nevím?“ zopakoval, jeho hlas zněl, jako by si jej brousil o smirkový papír. „Myslíš, že si neuvědomuji, jaké to je, být se mnou uvězněný na zbytek tvého života?“

„Až dosud to bylo poměrně dobré,“ odpověděl Harry.

Severus se nevesele zasmál. „Samozřejmě, že ano. Žil jsi se zatraceně romantickým princem.“

„Pravda.“ Harry se přiblížil k Severusovi tak, že se jejich bříška prstů téměř dotýkala. Tentokrát se Severus neodsunul. „Ale stále jsi to byl ty. Zahlédl jsem jen ždibet toho, jakým jsi, když se nechováš zlomyslně a zlostně, a byl jsem ztracený.“

„Ale já jsem zlomyslný a zlostný,“ trval na svém Severus, ačkoliv sebou jeho prsty navzdory jeho vlastním slovům zacukaly, jako by prahly po doteku. „Nejsem příjemný člověk. Jsem zahořklý a mstivý, a to ani nezmiňuji, že jsem Smrtijed, špion a vrah. Není nic, nic,“ zopakoval, když Harry zaprotestoval, „co bys mohl získat tím, že se mnou budeš. Nic kromě zničené reputace a života se zlomeným, ošklivým, starým mužem.“

Harry nezaváhal. Vzal Severusovu ruku do své a přidržel si ji blízko. Nebyl si jistý, jak bude Severus reagovat na to, co chtěl říct, ale nebyla žádná zatracená šance, aby ho nechal jen tak odejít. „Nic kromě života s mužem, který mě miluje tak moc, že když se vzbudí po více než ročním komatu, tak jedinou věcí, kterou si pamatuje, je jeho jméno a to, že mu patřím.“

Severus odhodlaně sledoval podlahu. „Nepamatoval jsem si své jméno,“ řekl, zřetelně zanedbávaje druhý bod Harryho prohlášení.

„Pamatoval sis věci, které pro tebe byly nejdůležitější.“

Dlouhou dobu neřekl Severus nic, ale jeho prsty pevně stiskly ty Harryho. Nakonec zvedl hlavu a pronesl: „Musíš pochopit, že to nemusíš dělat. Možná jsem sám prokletý, ale není mým záměrem stáhnout tě s sebou.“

„Severusi, myslíš, že se zajímám o to, co si myslí ostatní lidé? Miluji tebe.“

Severus znovu sklonil hlavu a zahleděl se na místo, kde ležely jejich propletené ruce. Zavrtěl hlavou, zjevně bez jakékoliv důvěry. „Ne. Nemyslíš to vážně.“

Harry si vybral tuto chvíli, aby si utříbil myšlenky. Nejprve se chtěl instinktivně zeptat, jestli je Severus opravdu tak natvrdlý, protože to pouto by pak nikdy nevzniklo, a že to prostě musí přijmout. Ale pak se v popředí jeho mysli objevila jiná myšlenka. Tohle byl Severus, jeho náruživý, milující, nejistý princ, který nechtěl nic jiného, než ho chránit. Před tím komatem to dělal tak, že popíral své city a odmítal podle nich jednat, či jim dokonce dát sebemenší průchod, aby od něj Harry nepocítil jinou emoci než znechucení. Jako princ měl noční můry, že Harryho chrání před ďábelským Snapem, a udělal by všechno, aby ho učinil šťastným. Zřejmě to byl jeho charakteristický rys. Severus se toho nevzdá, ba co víc, Harry by to ani nechtěl. Takže pokud Harry chce, aby to někdy fungovalo, bude muset přijmout každou Severusovu částečku, i kdyby to znamenalo přesvědčovat ho o své lásce každou minutu každého dne všech těch mnoha a mnoha společných let.

Když učinil rozhodnutí, Harry se otočil k Severusovi a pohlédl mu přímo do očí. „Miluji tě. A možná se to stalo rychle a možná by se to nikdy nestalo, kdyby ses nevzbudil a nemyslel sis, že jsi princ. Ale víš co? Nikdy bych to ani jinak nechtěl. Miluji tě a vím, že ty milu…“

Harry slova byla přerušena, když Severusovy rty překryly ty jeho v majetnickém polibku. Harry zanechal pokusů o další proslovy, které by býval pronesl, obtočil paže kolem Severuse a líbal ho na oplátku ze všech sil.

„Ano,“ zamumlal Harry proti Severusovu hrdlu. Začal tahat za Severusovy šaty, zoufale toužící dotýkat se holé kůže. „Tohle miluju. Tebe miluju.“

Severus zasténal. „Neskutečné.“ Přitáhl si Harryho tělo k sobě a Harry se vzrušil při pocítění rozpálené délky, která se proti němu otírala.

„Guh. Jsi si jistý, že to chceš tady?“ zalapal po dechu Harry. „Myslím tím, seslal jsem nějaká kouzla, ale…“

Severus přestal se svou péči. „Harry,“ pronesl velmi vážně. „Vím, že jsem stále otvíral téma tvé počestnosti. Ale byl jsi…“

„Byl jsem panic,“ připustil Harry. „A ničeho nelituji.“

„Jsi si jistý?“

Harry vydoloval hůlku a zakouzlil nějaká dodatečná kouzla, jen pro jistotu. „Ano,“ prohlásil, když rozepínal Severusovy šaty a nechal je spadnout na podlahu. „Absolutně jistý.“

„Nemám nic, co bych mohl použít,“ řekl Severus, když začal Harry pokrývat jeho hruď svými polibky. „Nemyslel jsem na nic jiného než…“

„Než na mě. Já vím,“ odvětil Harry s úšklebkem. Natáhl se pro svůj batoh a začal v něm hledat. „Neboj, jsem připravený na všechno.“ A pak Severusovi triumfálně podal tubu lubrikantu.

Severus nad batohem pozvedl obočí. „Co dalšího sis ještě přibalil s sebou?“

Harry obrátil oči v sloup. „Severusi, mám tě nahého uprostřed bradavické knihovny a zcela se ti nabízím. Vážně chceš ztrácet čas diskuzí o tom, co ukrývám ve svém batohu?“

„No, když to podáš takhle…“ odpověděl Severus. Položil lubrikant a svlékl Harrymu šaty. „Daleko raději bych viděl, co skrýváš ve svých kalhotách.“

„To už je lepší,“ souhlasil Harry a podvolil se.

Bylo to jako prožít každou fantazii, kterou si Harry ani neuvědomil, že má. Být přišpendlen proti stolu v knihovně, zatímco si Severus prolízával a prokousával cestičku přes jeho tělo, dokud rty neobalil jeho penis a nenasál ho, cítit jeho rty nateklé z líbání po nekonečných polibcích a nakonec vnímat, jak se uvnitř něj Severus pohybuje, aniž by přerušil oční kontakt, jako by byl tou nejdrahocennější bytostí na světě… Bylo toho daleko víc, než o čem mohl Harry snít. Tady, se Severusem, už věděl, že dostal všechno, co mohl chtít a ještě víc.

Bylo to až poté, co po sobě uklidili, konečně se zvedli z nepohodlně tvrdé mahagonové desky knihovního stolu a oblékli se, když Severus stočil svůj pohled k Harryho batohu. „Takže, co jsi ještě při svém plánování, jak mě nechat podlehnout tvému kouzlu, přinesl?“

Harry se lenivě zakřenil, když si přetahoval košili přes hlavu. „Ve skutečnosti nic víc nepotřebuji, ne? Říkal jsem si, že jsem až přespříliš vybavený.“

Severus zavrčel a štípnul Harryho do krku. „Harry…“

„Dobře, dobře.“ Harry si zapnul přezku od pásku a otevřel batoh. „No, nejprve, v případě, že by to nešlo dobře, jsem vzal lahev vína. Utopit své soužení a tak.“

Severus převzal lahev merlotu. „Dobrý ročník, minimálně. Kde jsi to plánoval vypít?“

Harry pokrčil rameny. „Tak daleko jsem nezašel. Také jsem přinesl toto.“ Podal Severusovi další položku.

„Deník?“

Harry cítil, jak mu hoří tváře. „Psal jsem ho, když jsi byl v komatu, a poté když jsi žil v mém domě. Myslel jsem, že by to mohlo ukonejšit tvé city. Můj život je jako otevřená kniha.“ Odmlčel se. „I tak si to můžeš přečíst, jestli chceš.“

„Děkuji ti,“ prohlásil Severus a opatrně odložil zápisník i víno. „Něco dalšího?“

„Ve skutečnosti ano.“ Harry ze svého batohu vytáhl svitek a odevzdal jej Severusovi. Usmál se, když Severusovýma očima prosvitlo poznání. „Náš erb. Naše budoucnost.“

Zatímco Severus byl stále upoután štítem, Harry vyjmul poslední předmět ze svého zavazadla.

Stříbrnozlatá koruna se ve světle knihovny třpytila jen nejasně.

Severus na něj ohromeně zíral. „Z naší svatby. Proč jsi tohle vůbec bral?“

Harry se na korunu mlčky díval dobrou minutu. Když přišlo na koruny, byla docela obyčejná. Neměla nic z těch výstředností typicky spojených s královstvími a neměla žádné speciální ozdoby, kromě složitých spirál ze vzácných kovů. A přesto ta koruna znamenala daleko víc, než jakýkoliv předmět, který kdy držel ve svých dlaních. Tato koruna symbolizovala všechno, co bylo v jejich vztahu se Severusem správné – dokonalé splynutí dvou odlišných bytostí, které byly propojené na doživotí v něco překrásného.

Slavnostně umístil korunu na Severusovu hlavu a znovu obdivoval, jak nápadně královsky jeho manžela utváří.

Všechno se mohlo udát jinak. Severus mohl zemřít na podlaze Chroptící chýše. Mohl se probudit s neporušenou pamětí a prožít zbytek života přesvědčený o tom, že Harryho nenávidí každou částečkou svého bytí. A co horšího, Harry by tomu věřil.

Ale nyní byli tady, stáli společně v knihovně, jako by byli jedinými bytostmi na hradě, spojení jako jedna. V náručí nejvíce opovrhovaného nepřítele našel Harry lásku, touhu a ochranu.

„Jen pro případ, že bych ti musel připomenout,“ odpověděl nakonec Harry, „že pro mě budeš navždy můj princ.“

Severus vzal Harryho tvář do dlaní a sklonil k němu své rty.

V bezpečí princova objetí se Harry tiše zaradoval, spokojený z vědomí, že budou oba šťastní, dokud jednoho dne nezemřou.

KONEC

PP: Doufám, že se vám povídka líbila. Já sama jsem si ji oblíbila na první přečtení. Ne jen proto, že končí dobře a objevuje se v ní spousta humorných a romantických situací, ale hlavně pro to úžasné žonglování s Princem a princem. A uznejte sami – Severus jako princ je prostě neodolatelný, ať sám chce nebo nechce…