Preklady fanfiction Harryho Pottera

Všechna práva náleží J. K. Rowlingové. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

9. kapitola – Tropická bouře: Gingerhead

Severus Snape se přemístil na Příčnou ulici, přímo před knihkupectví Krucánky a kaňoury. Jakmile pominula chvilková závrať, zkontrolovat své okolí. Příčná ulice překypovala životem. Lidé všeho věku brebentili okolo něj, prohlíželi si výklady a užívali si příjemně teplé sobotní ráno. Mistr lektvarů se rozhlédl, jestli náhodou nemá nějakou šanci vyhnout se kočičí společnosti.

Žádné takové štěstí.

Gingerhead hlasitě mňoukala, otírala se hlavou o Snapeovu nohu a zanechávala za sebou oblak vypadaných chlupů, z nichž většina přistála na jeho hábitu odstínu půlnoční černi. Snape bojoval s pokušením kočku nakopnout. Ale neexistovala žádná možnost, že by mu mohlo projít týrání zvířete s tolika svědky okolo. Zaťal pěsti a upřel své černé oči do Gingerheadiných žlutých.

„Zkus se chovat slušně, ty oranžové tsunami,“ zasyčel.

Kočka ještě jednou hlasitě zamňoukala. Pak se postavila na zadní, objala Snapeovo koleno předními tlapkami a začala si o něj třít hlavu. Dvě postarší čarodějky procházející kolem potlačovaly smích, když uviděly ten projev náklonnosti. Snape zaklel skrz zaťaté zuby a doufal, že se nic z toho nikdy nedonese do Bradavic. Pak si všiml dvojice mladých čarodějek, stojících před obchodem Madam Malkinové Hábity pro každou příležitost. Byly mladé, vcelku přitažlivé a chichotaly se. A zajímaly se o něj.

Zajímaly se o něj. Ne o někoho za ním, ale o něj, o Severuse Snapea. Měly cizí přízvuk, což by hodně vysvětlovalo, vzhledem k tomu, že si nedokázal vybavit ani jednu z nich jako studentku. A ony si určitě nepamatovaly jeho, protože jinak by utekly. Jeho uši zachytily útržky rozhovoru.

„....jeho kočka ho určitě miluje...“

„...muži, kteří mají rádi kočky, jsou tak citliví...“

„... je docela roztomilý, že? Takovým drsným způsobem, řekla bych...“

Mistr lektvarů odolal nutkání urovnat si vlasy, dobře si vědom toho, že by k nim neměl moc přitahovat pozornost. Hluboko uvnitř sice litoval, že si tento týden neumyl vlasy, ale výhledově stejně neshledával žádný důvod, proč by měl měnit své zvyky kvůli nějaké ženské. Ale jejich zájem mu lichotil. Možná, že by ta kočka nakonec mohla být užitečná. Sklonil se a pohladil Gingerhead po veliké hlavě. Kočka na něj zírala, dokonale zmatená. Pak se k němu otočila zády, nabídla dokonalý výhled na svou stydkou oblast a odklusala pryč.

„Buď opatrná, mici,“ řekl, když sledoval, jak se kočka vytratila. Ne, že bych měl starost, ale myslím, že dámským uším by to mohlo znít dostatečně „citlivě“.

Narovnal se a přistoupil k oběma čarodějkám, zatímco kočka zmizela v davu.

          **********

Gingerhead:

Pro Merlina, jen žádný další rituál člověčího páření! A použil mě jako návnadu na přilákání samičky!

Jsem uražen. A když o tom tak přemýšlím, taky mám hlad. Našlo by se tu něco k jídlu?

Velká Matko všech koček, támhle! Co je to za místo?

          **********

Před Velkoprodejnou Mžourov, sovy všeho druhu, seděla obrovská ryšavá kočka a zkoumala klece plné opeřenců. Upírala žluté oči na neklidné ptáky, zběsile mávala ocasem sem a tam a se zjevným zájmem se olizovala.

Sovy pištěly a poletovaly uvnitř klecí, ale nic z toho nemělo na kočku sebemenší vliv.

            **********

Gingerhead:

Promiňte! Je tu někdo? Vrchní! Kdy se objeví nějaká obsluha? Chci si objednat, když dovolíte!

            ***********

Sovy začaly vřískat hlasitěji a přitáhly k sobě pozornost majitele obchodu. Starý kouzelník vyšel před obchod, aby zjistil, co je důvodem jejich nervozity. Když uviděl obrovskou kočku, okukující jeho sovy, zamračil se.

„Té ubohé čarodějnici dole v ulici se zase ztratila další kočka,“ zamumlal. „Běž, číčo!“ řekl hlasitěji a tlesknul. Gingerhead na něj zírala, jasně naštvaná a neochotně se odcourala.

Majitel obchodu spokojeně vešel zpátky dovnitř.

Jakmile se dveře obchodu zavřely, Gingerhead se vrátila na své místo.

          **********

Gingerhead:

Nazdárek, ptáčku. Máš vážně nádherná stehýnka! Chceš vidět moje zuby?

Obrovská sněžná sova arogantně shlédla dolů. „Vypadni, hajzlíku. Sovy jsou taky masožravci.“

Kočka zívla. „Už se bojím. A co bude s mojí svačinkou?“

Sova se zachechtala. „Pojď blíž a já ti slibuju, že si budeš moct kousnout. Řekla bych, že jsi jedinečně vypasená kočka. Tvoje žebírka by mohla být báječné šťavnatá.“

Gingerhead zamrkala. „Cože?“

„Vzpomínám si, jak jsem snědla párek koťat, když jsem byla mladší,“ posmívala se sova. „Nejsou tak dobré, jako myši, ale když je hlad...“

„Vrahu!“ Gingerhead na sovu zírala s otevřeným nepřátelstvím.

„Tlusťochu! Jakého živočišného druhu byl tvůj otec? Že by kanec?“

„Chceš vidět moje tesáky? Pak kecej o tom, kdo byl můj otec!“

„Vypadni, oranžový savče!“

„A proč? Budeš na mě zase žalovat svému člověkovi, ty přiblblý ptáku?“

„Já mám víc inteligence v peří na zadku, než máš ty ve své tlusté hlavě, osrstěný imbecile!“

„Já nejsem ten, kdo je za mřížemi, ptáčku!“

Spor mohl pokračovat ještě hodiny. Ale pak se na dohled přiblížil další pták a usadil se na sovích klecích. Byl to vrabčák, žádný jiný než Sparky.

„Jo, lidičky, letím si sem jako každý den trochu podráždit sovy v klecích a koho tu nepotkám? Zase ten oranžový postrach,“ vzdychl si Sparky.

Mezi sovami v klecích pod ním propukla vřava.

„Chyťte ho!“

„Kéž bych tě dostal do spárů, vrabčáku!“

„Pojď sem, ptáčku. Přijď blíž, podělím se s tebou o klec, prcku!“

„Já tě naučím, srát mi na hlavu, ty havěti jedna! Jen počkej, až se odsud dostanu!“

Samozřejmě, že při takové zábavě Gingerhead nemohla zůstat stranou. Soustředila se, zběsile zamávala ocasem a vyskočila do vzduchu.

          **********

Lidé, procházející okolo Velkoprodejny Mžourov pobaveně sledovali, jak obrovský zrzavý kocour vyskočil do vzduchu, pokusil se chytit vrabčáka a přistál na vrcholu klece se sněžnou sovou. Vrabec uletěl, ale kočka syčela a prskala a snažila se chytit do drápů ptáka v kleci, zatímco sova mávala křídly, vřískala a klovala do pracek, které se dostaly za mříže. Hák, na kterém klec visela, nedokázal déle nést váhu sovy a kočky dohromady, povolil a klec se zřítila na chodník. Peří, kočičí chlupy a třísky létaly všude okolo, jak se sova snažila odletět za vrabcem a kočka vyrazila za sovou.

Gingerhead skákala po stáncích se zbožím, porážela budky a prodejní stoly a shazovala na zem knihy, hábity, brky i pergameny. Zoufalí majitelé obchodů, stejně jako zákazníci vyběhli z obchodů a ječeli na zlotřilou kočku, která nevnímala nic jiného, než ptáky. Nakonec někde nad lékárnou oba ptáci nabrali výšku a unikli z dosahu kočičích drápů.

Ale kočka to ještě nevzdala, vyskočila na černě oděného kouzelníka, který byl zrovna po ruce, vyšplhala se mu po zádech, stoupla si mu na ramena a zoufale mňoukala na unikající kořist. Severus Snape vykřikl překvapením a bolestí, když se mu kočičí drápy zaryly do těla. Pak Gingerhead přijala svou porážku, slezla Snapeovi z ramen a zanechala za sebou na jeho opět černém hábitu otisky tlapek.

V tu chvíli k nim dorazil rozzuřený majitel obchodu. Byl temně rudý a unikala z něj pára.

„To byla vaše kočka, pane? To stvoření mě připravilo o výstavní sněžnou sovu a duševní klid!“ Muž si odplivl.

Než to mistr lektvarů mohl popřít, jedna z mladých čarodějek, které se snažil získat, rychle odpověděla.

„Ano, samozřejmě, že je to jeho kočka. Není naprosto jasné, jak moc mají rádi jeden druhého?“

Majitel obchodu se rozzářil a předal mu účet za škody. Snape se mračil a v jeho očích plály vražedné ohně.

A Gingerhead se něžně lísala k jeho noze.

Upřímně doufám, že se nic z toho nikdy nedonese do Bradavic, pomyslel si Snape.

Žádné takové štěstí.

Přesně v tom okamžiku vyšli zpoza rohu Fred a George Weasleyovi.