Preklady fanfiction Harryho Pottera

Všechna práva náleží J. K. Rowlingové. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

10. kapitola – Nakupování, vydírání a kýchání

Snape dlouhou chvíli stál a neschopen slova zíral na Weasleyova dvojčata. Podobně byli nečekaným setkáním ohromeni Fred a George. Ti zejména proto, že byli přistiženi při činu, právě si totiž odnášeli z prodejny Kouzelnických žertovných předmětů u Gambola a Japese čerstvě nakoupené zásoby na nadcházející měsíc. Mistr lektvarů zase nebyl nijak nadšený, že ho právě tito dva chlapci viděli pokrytého kočičími chlupy a ve společnosti dvou mladých čarodějek. Fred si prohlížel profesora se zjevným zájmem, jeho oči těkaly sem a tam mezi Snapeovou ponurou tváří a chichotajícími se dámami dva kroky za ním. Jeho dvojče zkoumalo jeho srstí pokrytý hábit a muže, počítajícího galeony, které dostal jako odškodné za postižení kočičí pohromou. Na pihovatých tvářích se objevily naprosto totožné samolibé úsměvy, když jim náhle začalo docházet, jak nekonečné možnosti žertování jim situace poskytuje.

Nic z toho Snapeovým bystrým očím neuniklo. S výrazem, který nevěstil nic dobrého, přistoupil k dvojčatům.

„Georgi a Frede Weasleyovi,“ pronesl hedvábným hlasem. „předpokládám, že máte od ředitele povolení k dnešní návštěvě Londýna?“

O centimetr se přikrčili. „Máme povolení,“ řekl George, ale jeho hlas nezněl příliš sebejistě.

Snape pozvedl jedno černé obočí. „Ano, pane Weasley, jsem si jistý, že máte.“ A jsem si jistý, že to bude vynikající padělek. Pohledem se přesunul na balíčky, které nesli. „Drobné nákupy na Halloween? Neměli byste místo toho pracovat na eseji do lektvarů?“

Dvojčata se zamračila. „Jaké eseji do lektvarů?“

„Té, která by měla být první věcí, která se v pondělí octne na mém stole.“ zavrčel Snape. „Minimálně sedm tisíc slov, pojednání o využití oměje v lektvarech na léčení kouzly způsobeného ochrnutí.“

„V pondělí ráno? Ale zítra je famfrpálový trénink!“

„No a?“

Fred a George si vyměnili rychlý pohled. „Pane profesore,“ začal Fred tichým hlasem, „měl byste vědět, že George a já jsme nedávno začali trpět náhlými výpadky paměti.“

„Mimořádně zvláštní onemocnění,“ dodal George. „Madam Pomfreyová nemá ponětí, co ho způsobuje.“

„Ach.“

„Tou dobou, kdy se vrátíme do školy, si ani jeden z nás nebude pamatovat, že se tady s vámi potkal,“ vysvětlil Fred a pln naděje hleděl na mistra lektvarů.

Snape se snažil udržet vážnou tvář. Ti dva spratci se mu snaží nabídnout obchod! Na druhou stranu by se rád vyhnul vtipkování na svůj účet, zejména ze strany nebelvírů. Včetně ředitelky jejich koleje, která jistě nezapomněla na ponižující setkání s tou prokletou kočkou před pouhými pár dny.

Budiž, pomyslel si. Jako kdybych vůbec někdy dokázal vyčerpat důvody, proč jim napařit tresty.

„Když jste se teď o tom zmínil, pane Weasley,“ řekl pomalu, „domnívám se, že trpím podobným onemocněním. Je možné, že bych mohl zapomínat termín odevzdání eseje, řekněme, dva týdny. Je to jasné?“

„Křišťálově jasné, pane!“

Popošel k nim blíž a zabodl černé oči do pihovatých tváří. „Ale jestli se v Bradavicích rozšíří nějaké řeči o této nešťastné události, věřte mi, pane Weasley, že budete mít školní trest až do třiceti. Rozumíme si?“

Oba přikývli a snažili se zmizet dřív, než změní názor.

Byl sám se sebou vcelku spokojen a otočil se, aby pokračoval v konverzaci s oběma dámami. Na kočku dočista zapomněl a nešťastnou náhodou přišlápl ryšavý ocas, který mu ležel u nohy. Gingerhead zavřískla překvapením a bolestí. Pak zasyčela a podnikla útok na Snapeovu nohu a všemi drápy škrábala a kopala tu provinilou končetinu. Teď byla řada na Snapeovi, aby řval bolestí, třepal nohou a snažil se zbavit útočící kočky.

„Pusť moji nohu, ty malá bestie!“ vyprsknul vzteky.

Příliš pozdě si všimnul šokovaného výrazu ve tvářích čarodějek. Než mohl pronést jediné slovo, zmizely v davu. Za vytrvalého klení se mu konečně podařilo odstranit kočku ze své nohy, ale byl si dobře vědom, že mu pod oděvem teče krev.

„Předpokládám, že teď jsi spokojená,“ zavrčel a zíral na kočku, která byla zaujata mytím kožichu. Na chviličku přerušila obřad péče o srst a věnovala mu znechucený pohled.

Aspoň že tohle Weasleyovic dvojčata nikdy neviděla, pomyslel si.

„Severusi?“ sametový hlas dolehl ke Snapeovým uším.

Samozřejmě.

Otočil se a setkal se tváří v tvář s Luciusem Malfoyem.

„Luciusi.“

Mužův šedý pohled po něm přejel od hlavy až k patě, se zřetelným nesouhlasem se stavem jeho hábitu. „Měl bys něco udělat s těmy lupy, Severusi,“ popichoval ho.

Snape se zamračil. „To nejsou lupy, Luciusi, to je...“

„Héépčííík!“

„...kočičí srst.“

Blondýnovo náhlé kýchání potvrdilo pravdivost Snapeových slov.

A po prvním přišel další prudký záchvat kýchání.

          **********

Gingerhead:

Samozřejmě. Sveď to na kočku. Samičky prokoukly, co jsi zač, a já za to můžu, že utekly.

Protiva bude u vytržení, až o tom uslyší.

A toho nedokážeš umlčet tak, jako ty kluky. To byl vážně špinavý trik. Musím přiznat, že ani já sám bych to nenavlíknul líp.

A copak to tady máme teď? Tvého přítele?

Tak se na něj podíváme... černé šaty, co přitahují kočičí srst jako magnet. Dokonalé.

Tmavý odstín oděvu pro jedinečné zvýraznění chlupů. Dokonalé.

Posedlost oblečením a celkovým vzhledem. Dokonalé. Obdivuhodné hledisko, pokud mohu něco dodat, čistě z kočičího úhlu pohledu.

Žádný smysl pro humor. Dokonalé.

A navrch ke všemu se rozkýchá, jakmile se mu srst dostane k obličeji. Dokonalé.

Já se snad rozbrečím. Co jsem udělal, že mě bohové tak milují?

          **********

Jen málo lidí v kouzelnickém světě vědělo o Malfoyově alergii. Žádná kouzla ani lektvary nikdy nedokázaly jeho problém odstranit, a pokud se chtěl bývalý smrtijed vyhnout ponížení, vyhýbal se kontaktu s kočkami.

Tohle nebyl jeho šťastný den.

Gingerhead, stejně jako všichni jejího druhu, v mžiku vycítila Malfoyovu přecitlivělost na kočičí srst. Otřela se hlavou o jeho nohu a zanechala na drahých kalhotách tenkou vrstvu rezavých chlupů. Pak se postavila na zadní, přední položila Malfoyovi na stehno a mňoukáním se hlasitě dožadovala, aby ji zvedl.

Lucius odpověděl dalším záchvatem kýchání. A lidé kolem na ně nepokrytě zírali, a někteří z nich se nestydatě pochechtávali.

Když Gingerhead viděla, že její žádost o pochování nikam nevede, odrazila se zadníma nohama a skočila na Malfoye. Na chvilinku se zachytila na vestě a odtud ladně vyšplhala blonďákovi na ramena. Rysy jeho obličeje se zkřivily panikou, když ucítil, jak mu kočka obrovským jazykem olizuje obličej a hlasitě u toho vrní. Uslzenému a nekontrolovatelně kýchajícímu Malfoyovi se podařilo mezi záchvaty plivat kletby.

„Zatracená kočka... cruciatus… příliš milosrdný... Avad-“

Než mohl neodpustitelnou dokončit, Snape je oba vtlačil do tmavého kouta mezi Děravým kotlem a lékárnou. Malfoyovo mučení kočkou sice sledoval se zlomyslnou rozkoší, ale huhňání neodpustitelných za bílého dne a v přítomnosti mnoha svědků bylo riziko, které nebyl ochoten přijmout. Vytáhl hůlku a přivolal misku rybích prstů. Gingerhead zírala na nečekaný dárek a potom zas na svou kýchající hračku. Nakonec se rozhodla, že občerstvení bude lepší než smrtijed s alergií na kočku, skočila na zem a začala hltal svůj oběd.

Snape použil na Malfoye čisticí kouzlo a muž byl konečně schopen dýchat o něco lehčeji. Vrhnul rychlý pohled na svého mučitele, pak na Snapea.

„Radši se toho netvora zbav, Severusi,“ zasyčel. „Jestli ho ještě někdy uvidím, vymyslím zcela novou kletbu, schopnou vyhladit celý jeho zavrženíhodný druh,“ zavrčel. A pak se přemístil tak rychle, jak mu alergie dovolila.

Mistr lektvarů pohlédl na Gingerhead, která dojedla a teď byla zaneprázdněna čištěním fousků. „Tak teď jsi spokojená?“

Druhé čisticí kouzlo použil na sebe, vrátil se na Příčnou ulici a vešel do lékárny.

Dnes večer musím uvařit ten lektvar, poznamenal sám k sobě, pokud se mnou ta prokletá kočka zůstane napořád, budu v pěkné bryndě.

          **********

Gingerhead:

Děkuji za pohoštění. A ano, jsem spokojen.

Kde tvůj přítel bydlí? Rád bych mu někdy oplatil návštěvu.

Ale no tak, řekni mi to. Víš, že to dřív nebo později stejně zjistím.

Kam teď?

Ó, děkuji. To je přesně to, co by mělo následovat po dobrém jídle.

          **********

Severus Snape podal čaroději za pultem seznam složek, které chtěl koupit. Gingerhead za ním zatím prozkoumávala různé druhy zboží, vyskakovala a snažila se chytit peří, visícího ze stropu. Pak její pozornost upoutala jedna určitá nádoba na polici na stěně.

Obchodník se vrátil a nesl sáček se Snapeovým nákupem.

„Tak to máme dva galeony a sedm srpců,“ řekl muž a podal mu účet.

Za Snapeovými zády se ozval zvuk tříštící se skleněné nádoby a okamžitě ji následovalo pár dalších. Mistr lektvarů se otočil a uviděl kočku, jak táhne pryč pytlík plný valeriánského kořene. Chytila pytlík do zubů, vysypala obsah na zem a s nadšeným svitem ve žlutých očích se v něm začala převalovat.

Snape pohlédl na blahem slintající kočku, nejistý, jestli se má smát nebo zlobit. Pak mu majitelův hlas ujasnil volbu.

„Tak to by bylo pět galeonů a jedenáct srpců celkem, pane. Vaše kočka by měla zůstávat venku,“ řekl chladným hlasem.

Mistr lektvarů se ani nesnažil vysvětlovat, že to není jeho kočka.

Stejně by mu nikdo nevěřil.