Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Harry Potter a metody racionality

56. SVE, Omezená optimizace, šestá část

Harry Potter a metody racionality
Vložené: Tersa - 01.05. 2013 Téma: Harry Potter a metody racionality
Tersa nám napísal:

Harry Potter and the Methods of Rationality  (MoR)

(http://www.fanfiction.net/s/5782108/1/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)

Autor: Less Wrong

Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede

Harry Potter a metody racionality

Překlad: Tersa

Beta: Angie

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Tiché, kovové dveře na dalším podlaží naštěstí žádný zvuk nepropouštěly. Buď za nimi nikdo nebyl, nebo trpěl potichu, nebo možná křičel, ale hlas se mu už vytrácel, nebo si jen sám pro sebe tiše mumlal v temnotě...

Nejsem si jistý, jestli tohle dokážu, pomyslel si Hary, a teď z té zoufalé myšlenky ani nemohl vinit mozkomory. Níže to bude lepší, bezpečnější, bude chvilku trvat než svůj plán uvede do chodu, a bystrozorové už pravděpodobně sestupují. Ale pokud by tiše a s nuceně pravidelným dýcháním musel projít kolem dalších z těch kovových dveří, zešílel by; pokud by u každých z nich musel zanechat část sebe samotného, brzy by mu ze sebe mnoho nezbývalo -

Z ničeho nic se objevila měsíční kočka a přistála před Harryho Patronem. Harrymu málem uniklo zaječení, které by zrovna nepomohlo jeho image před Bellatrix.

"Harry!" řekl hlas profesorky McGonagallové, Harry ji v životě neslyšel znít poplašeněji. "Kde jsi? Jsi v pořádku? Tohle je můj Patron, odpověz mi!"

Harry si se značnou námahou pročistil mysl, přizpůsobil hrdlo, donutil se ke klidu a vzal na sebe jinou osobnost jako by šlo o nitrobrannou bariéru. Zabralo mu to několik vteřin, u kterých sakra doufal, že je profesorka McGonagallová přičte komunikační prodlevě, stejně jako doufal, že Patroni nehlásí, v jakém jsou okolí.

Nevinný hlas mladého chlapce řekl: "Jsem v Maryině sídle, paní profesorko, v Příčné ulici. Po pravdě si zrovna jdu odskočit. Co se děje?"

Kočka skočila pryč a Bellatrix se začala lehce pochechtávat - ten smích zněl dlouho nepoužívaně a uznale, ale ihned přestala, když na ni Harry zasyčel.

O chvilku později se kočka vrátila a řekla hlasem profesorky McGonagallové: "Přijdu pro tebe hned teď. Nikam nechoď, pokud nejsi poblíž profesora obrany, nevracej se k němu; nikomu nic neříkej, budu tam tak rychle, jak jen to bude možné!"

Zářící kočka se vrhla vpřed, rozostřila se a zmizela.

Harry se podíval na hodinky a zapamatoval si čas, aby se po tom, až se odsud všichni dostanou, a profesor Quirrell znovu použije obraceč času, mohl vrátit a být v umývárně v Maryině sídle v ten správný čas...

Víš, řekla část jeho mozku zabývající se řešením problémů, existuje limit, pokud jde o počet omezení, které můžeš navršit na problém, než se jeho řešení stane doslova nemožným, je ti to jasné?

Nemělo by na tom záležet, a také nezáleželo, nesneslo to srovnání s utrpením jediného vězně v Azkabanu, ale Harry stále nedokázal přestat myslet na to, že pokud jeho plán nedokáže zajistit, aby ho vyzvedli z Maryina sídla, aniž by to vypadalo, že ho někdy opustil, a aby na profesora Quirrella nepadl ani stín podezření z čehokoli, profesorka McGonagallová ho zabije.


Zatímco se jejich tým připravoval pojmout další kus území C spirály – sesílal štíty a prozkoumával okolí, současně s čímž rušil staré štíty u jejich zádě – Amélie si bubnovala prsty o stehno a přemýšlela, zda by neměli konzultovat nezpochybnitelného experta. Kdyby jen nebyl tak -

V tom zaslechla povědomé prásknutí ohně, a věděla, co uvidí, ještě než se otočila.

Třetina jejích bytrozorů se otočila a zamířila hůlkami na starého kouzelníka v půlměsíčkových brýlích a s dlouhým stříbrným vousem, který se s jasně rudě-zlatým fénixem na rameni objevil mezi nimi.

"Nic nesesílejte!" S mnoholičným lektvarem bylo jednoduché napodobit tvář, ale fingování fénixova přemísťování už šlo podstatně obtížněji – ochrany s ním počítaly jako s jednou z rychlých cest do Azkabanu, i když z Azkabanu žádné rychlé cesty neexistovaly.

Stará čarodějka a starý kouzelník na sebe dlouhou dobu hleděli.

(Amélie se jen tak mimoděk zamyslela nad tím, který z jejích bystrozorů mu dal vědět. Měla s sebou několik bývalých členů Fénixova řádu; zkoušela si vzpomenout, stále jen tak mimoděk, zda neviděla, že by Emmelinin vrabčák nebo Andyho kočka zmizeli ze stáda zářivých bytostí, ale věděla, že je to marné. Možná to ani nebyl nikdo z jejích lidí, ten starý šťoural často věděl věci, které žádným způsobem nemohl zjistit.)

Albus Brumbál ve zdvořilém gestu kývl hlavou směrem k Amélii. "Doufám, že tu nejsem nevítán," řekl kouzelník klidně. "Jsme všichni na stejné straně, ne snad?"

"Příjde na to," řekla Amélie tvrdě. "Přišel jste pomoci chytit zločince, nebo je ochránit od následků jejich činů?" Jsi tu abys zabránil tomu, aby vražedkyně mého bratra dostala dobře zasloužený Polibek, starý šťourale? Z toho, co Amélie slyšela, Brumbál ke konci války trochu zmoudřel, hlavně díky vlivu Pošuka Moodyho, ale jakmile bylo nalezeno Voldemortovo tělo, znovu začal s tím projevováním pošetilého milosrdenství.

Tucty malých bílých a stříbrných bodů, odrazy třpytivých zvířat, se zajiskřily na kouzelníkových půlměsíčkových brýlích, když řekl. "Bellatrix Blackovou na svobodě bych viděl ještě s větší nelibostí než ty," řekl starý kouzelník. "Nesmí toto vězení opustit živá, Amélie."

Ještě než Amélie stačila znovu promluvit, i jen aby vyjádřila svou překvapenou vděčnost, starý kouzelník mávl svou dlouhou černou hůlkou, a na místě se objevil zářící fénix, pravděpodobně jasnější než všichni jejich Patroni dohromady. Tohle bylo poprvé, co někoho viděla, že by tohle kouzlo seslal beze slov. "Přikaž všem svým bystrozorům, ať na deset vteřin zruší své Patrony," řekl kouzelník. "Co temnota nedokáže najít, světlo by mohlo."

Amélie vyštěkla rozkaz na komunikační expertku, ať uvědomí všechny bystrozory přes jejich zrcadla, přikáže jim, aby se podrobili Brumbálově vůli.

To chvilku zabralo, chvilku, kterou naplnilo příšerné ticho; nikdo z bystrozorů se neodvážil promluvit, zatímco Amélie přemýšlela. Nesmí toto vězení opustit živá... Albus Brumbál by se jen tak bez důvodu neproměnil v Bartimia Skrka. Pokud by jí zamýšlel říct proč, už by to udělal; tohle rozhodně nebylo dobré znamení.

Ale i tak, bylo hezké vědět, že tu stojí na stejné straně.

"Teď," ozval se sbor ze zrcadel, a všichni Patroni, kromě zářícího stříbrného fénixe, pohasli.

"Je zde stále ještě další Patron?" zeptal se starý kouzel toho zářicího stvoření.

Fénix sklonil hlavu v přikývnutí.

"Dokážeš ho najít?"

Stříbrná hlava znovu přikývla.

"Budeš si ho pamatovat, kdyby odešel a opět se vrátil?"

Poslední přikývnutí.

"Hotovo," řekl Brumbál.

"Konec," řekla všechna zrcadla o vteřinu později a Amélie pozvedla hůlku, aby znovu seslala svého vlastního Patrona. (I když ji teď, už s predátorským úsměvem na tváři, stálo větší dávku soustředění, aby myslela na to, jak ji Susan poprvé políbila na tvář, místo toho, aby přemýšlela o osudu, který čeká Bellatrix Blackovou. I na ten Polibek myslela s radostí, ale nebyla to zrovna ta správná emoce pro Patronovo zaklínadlo.)


Nedostali se ani ke konci chodby, když Harryho Patron zdvořile, jako by byl ve třídě, zvedl ruku.

Harry se rychle zamyslel. Otázka zněla, jak – ne, to bylo také očividné.

"Zdá se," řekl Harry chladně pobaveným hlasem, "že někdo instruoval tohoto Patrona, aby svou zpávu vyřídil jen mně." Uchechtl se. "Dobrá tedy. Odpusť, drahá Bello. Quietus."

Stříbrný humanoid ihned promluvil Harryho vlastním hlasem: "Je tu další Patronus, který pátrá po tomto Patronovi."

"Cože?" řekl Harry. A pak, aniž by se zarazil, aby se zamyslel nad tím, co se děje: "Dokážeš ho zablokovat? Zabránit mu, aby nás našel?"

Stříbrný humanoid zavrtěl hlavou.


Amélie a ostatní bystrozoři sotva stihli znovu seslat své Patrony, když -

Zářící stříbrný fénix odletěl, skutečný červeno-zlatý fénix jej následoval, a starý kouzelník klidně vyrazil za nima oběma, svou dlouhou hůlku stále při ruce.

Štíty kolem jejich území se kolem statého kouzelníka rozestoupily jako voda, a s lehkým zavlněním se po něm zase uzavřely.

"Albusi!" zakřičela Amélie. "Co si to myslíte, že děláte?"

Ale už to sama věděla.

"Nesledujte mě," řekl starý kouzelník vážně. "Dokážu ochránit sebe, nedokážu ochránit ostatní."

Z kletby, kterou za ním Amélie zařvala, sebou trhli i někteří z jejích vlastních bystrozorů.


Tohle není fér, není to fér, není to fér! Existuje limit, pokud jde o počet omezení, které můžeš navršit na problém, než se jeho řešení stane vážně nemožným!

Harry zablokoval tyhle neužitečné myšlenky, ignoroval únavu, kterou pociťoval, a donutil svůj mozek, aby zkonfrontoval nové požadavky. Musel přemýšlet rychle, použít ten adrenalin, aby sledoval logické vazby rychle a bez váhání, místo toho, aby ho vyplýval na zoufalství.

Aby mise uspěla:

1) musí zrušit svého Patrona.

2) Bellatrix musí zůstat schovaná před mozkomory potom, co Patron bude zrušen.

3) on sám musí nějak odolat mozkomořímu vysávání potom, co jeho Patron bude zrušen.

...

Pokud tohle vyřeším, řekl Harryho mozek, požaduju cukrátko, a pokud ten problém zkomplikuješ ještě víc, myslím tím jedinou nepatrnou komplikaci navíc, lezu z tvé lebky a namířím si to na Tahiti.

Harry a jeho mozek zvážili problém.

Azkaban zůstával nepokořen po staletí, spoléhal na to, že uprchnout mozkomořímu zraku je nemožné. Takže pokud by Harry měl objevil nějaký jiný způsob, jak Bellatrix skrýt před mozkomory, zakládal by se buď na jeho vědeckých znalostech nebo na jeho znalosti, že mozkomři jsou Smrt.

Harryho mozek navrhl, že očividným řešením, jak zabránil mozkomorům, aby spatřili Bellatrix, by bylo přerušit její existenci, tj. zabít ji.

Harry pogratuloval svému mozku k originálnímu myšlení, a řekl mu, aby pokračoval v pátrání.

Zabij ji a pak ji znovu vzkřiš, zněl další návrh. Frigideirem Bellatrix zchlaď na teplotu, kdy její mozková aktivita ustane, potom ji zase rozehřej s použitím Thermos, jako u lidí, kteří spadli do ledové vody, ale po půlhodině byli uspěšně oživeni bez jakéhokoli poškození mozku.

Harry to zvážil. Bellatrix by ve svém vysíleném stavu nemusela přežít. A nemuselo by to mozkomorům zabránit, aby ji viděli. A měl by problémy odtáhnout nevědomou Bellatix daleko. A nedokázal si vybavit, jakou přesnou tělesnou teplotu ten výzkum uváděl jako ještě nesmrtelnou, ale schopnou dočasně zastavit mozkovou aktivitu.

Byl to další dobrý originální nápad, ale Harry řekl svému mozku, ať přemýšlí dál o...

...způsobech, jak se schovat Smrti...

Harry se zamračil. Tohle už někdy někde slyšel.

Jednou z nutných podmínek, aby se z jednoho stal mocný kouzelník, je excelentní pamět, řekl profesor Quirrell. Klíčem k hádance často bývá něco, co jste před dvaceti lety četl na starém svitku, nebo jeden konkrétní prsten, který jste spatřil na prstě člověka, kterého jste potkal jen jednou...

Harry se soustředil, jak jen dokázal, ale nedokázal si vzpomenout, měl to na jazyku, ale nedokázal si vzpomenout; řekl tedy svému podvědomí, aby se snažilo se k tomu dopracovat, a znovu soustředil svou pozornost na druhou část problému.

Jak se můžu ochránit před mozkomory bez Patrona?

Ředitel byl jednomu mozkomorovi opakovaně vystaven, mnohokrát během jednoho dne, ze vzdálenosti několika kroků, a přesto když bylo po všem, jen vypadal unaveně. Jak to ředitel dokázal? Mohl by to Harry zvládnout také?

Možná to je jen záležitost genetické loterie, v kterémžto případě je v hajzlu. Ale za předpokladu, že ten problém je řešitelný...

Pak očividná odpověď zní, že se Brumbál nebojí smrti.

Brumbál se vážně nebál smrti. Brumbál upřímně, skutečně věřil tomu, že smrt je jen další velké dobrodružství. Věřil tomu ve svém nitru, nešlo jen o příhodná slova, kterými by potlačoval kognitivní disonanci, nešlo jen o předstírání moudrosti. Brumbál se rozhodl, že smrt představuje přirozený a normativní řád, a ať už v něm zbýval jakýkoli nepatrný zbytkový strach, mozkomor potřeboval dlouhou dobu a opakované vystavování, aby jej dokázal touto drobnou prasklinou vysát.

Tahle cesta byla Harrymu uzavřená.

A pak Harryho napadlo pomyslet na opačnou stranu mince, položit si očividnou inverzní otázku:

Proč jsem zranitelnější než je obvyklé? Ostatní studenti neupadli, když čelili mozkomorovi.

Harry zamýšlel zničit Smrt, odstranit ji, pokud bude moci. Zamýšlel žít navždy, pokud bude moci; doufal v to, myšlenka na Smrt mu nepřinášela žádný pocit zoufalství nebo nevyhnutelnosti. Nebyl slepě připoután ke svému vlastnímu životu; popravdě mu dalo námahu, aby jej všechen nevyčerpal z potřeby ochránit ostatní před smrtí. Proč nad ním stíny Smrti měly takovou moc? Neměl sám sebe za tak vystrašeného.

Nebyl to on sám, kdo celou tu dobu jen racionalizoval? Nebál se smrti natolik, že to pokřivilo jeho vlastní myšlenky, podobně, jak nařkl Brumbála, že se to děje jemu?

Harry to zvážil, přičemž sám sobě bránil, aby neucuknul. Bylo mu to nepříjemné, ale...

Ale...

Ale nepříjemné myšlenky nebyly vždy správné, a tahle tak zrovna nezněla. Jako by v sobě měla zrnko pravdy, ale to nebylo tam, kam ho hypotéza kladla -

A pak to Harrymu došlo.

Oh.

Už tomu rozumím.

Ten, kdo se bojí smrti je...

Harry se zeptal své temné stránky, co si myslí o smrti.

A Harryho Patron sebou zakmital, pohasl, v okamžiku téměř zmizel z toho zoufalého, vzlykavého, ječícího terroru, nevýslovného děsu, který by udělal cokoli, jen aby nemusel zemřít, obětoval by cokoli, jen aby nemusel zemřít, který ani nedokázal myslet nebo fungovat v přítomnosti té absolutní hrůzy, který se nedokázal podívat do propasti neexistence o nic více, než by dokázal zírat do Slunce, strachem zaslepená věc, která si jen přála najít temný kout a schovat se a už o tom nemuset přemýšlet -

Stříbrná postava potemněla nad měsíční světlo, zakmitala sebou jako pohasínající svíce -

Je to v pořádku, pomyslel si Harry, je to v pořádku.

Představil si sám sebe jak svou temnou stránku chová jako vystrašené dítě.

Je správné a případné být vyděšený, protože smrt je příšerná. Nemusíš svou hrůzu skrývat, nemusíš se za ni stydět, můžeš ji vystavovat otevřeně, jako odznak cti.

Bylo zvláštní cítit, jak se rozpadá ve dvě části, v jednu trať myšlenek poskytující útěchu a v trať sledující reakci své temné stránky, vyjadřující nepochopení nad cizostí Harryho běžných myšlenek; ze všech věcí, co si jeho temná stánka spojovala se svým vlastním strachem ze smrti, bylo jedinou věcí, kterou by nikdy nečekala nebo si představovala, že by mohla najít, přijetí a chvála a pomoc...

Nemusíš bojovat sám, řekl Harry nehlasně své temné stránce. Můj zbytek tě v tomhle podpoří. Nenechám sebe zemřít, stejně jako nedovolím, aby se to stalo mým přátelům. Tobě, Hermioně, mámě nebo tátovi, Nevillovi nebo Dracovi nebo komukoli, mou vůlí je chránit... Představil si křídla slunečního světla, jako Patronova křídla je rozprostřel, aby poskytl ochranu tomu vystrašenému dítěti.

Patron se znovu rozjasnil, svět se kolem Harryho točil, nebo se to točila jeho vlastní mysl?

Vem mě za ruku, řekl Harry a představil si to, pojď se mnou a zvládneme to společně...

Harryho mysl zavrávorala, jako by jeho mozek učinil krok doleva nebo vesmír udělal krok doprava.

A v jasně osvícené azkabanské chodbě, kde tlumená světla byla zastíněna stálým a stabilním světlem lidsky tvarovaného Patrona, stál - nepatrně se třesoucí - neviditelný chlapec se zvláštním, lehkým úsměvem na tváři.

Věděl, ať už k tomu vědomí přišel jakkoli, že právě udělal něco významného, mnohem důležitějšího než bylo pouhé posílení oddolnosti vůči mozkomorům.

A nejen to, vzpomněl si na to. Myslet na Smrt jako na antropomorfní postavu kupodivu pomohlo. Takže teď si Harry pamatoval, o čem že to kolovalo, že dokáže skrýt před zrakem Smrti samotné...


Kouzelníkovy nohy rázující si to azkabanskou chodbou se prudce zastavily, neboť jasně stříbrné zvíře, které jej vedlo, se zarazilo uprostřed letu a rozrušeně zamávalo křídly. Zářivě bílý fénix natáhl krk, rozhlédl se vpřed a vzad jako by byl zmatený; potom se se otočil zpátky ke svému pánovi a v omluvě zavrtěl hlavou.

Starý kouzelník se beze slova otočil a dal se zpátky odkud přišel.


Harry stál rovně a vzpřímeně, cítil, jak se strach přelévá přes něj a kolem něj. Jedna jeho nepatrná část mohla být trochu narušena vlnami nicoty, které v neustání narážely na jeho nehybnou skálu, ale z jeho končetin nemizelo teplo, a jeho magie jej neupouštěla. Za nějaký čas by jej ty vlny mohly nahlodat a pohltit, poklouzly by dovnitř skrze onu jeho malou část, která se stále ještě krčila před Smrtí namísto toho, aby svůj strach použila k tomu, aby se vzburcovala k bitvě. Ale tomu pocitu zkázy by to zabralo slušný čas, protože stíny Smrti byly daleko a nezajímaly se o něj. Ta chyba, puklina, narušenina uvnitř něj byla opravena, a v jeho mysli jasně zářily hvězdy, vzdálené a nebojácné a zářivé uprostřed chladu a temnoty.

Kdyby se na něj někdo díval, zdálo by se mu, že ten chlapec stojící samotný uprostřed chabě osvětlené kovové chodby, se zvláštně usmívá.

Protože Bellatrix Blacková a had zavěšený kolem jejích ramen byly skryti neviditelným pláštěm, jednou ze tří relikvií Smrti, o které se proslýchalo, že dokáže svého nositele skrýt před zrakem samotné Smrti. Byla to hádanka jejíž odpověď byla ztracena, a kterou Harry znovu nalezl.

Věděl teď, že krytí, které plášť poskytuje, není pouhou průhledností zastření, plášť vás skryl, ne jen zneviditelnil, byli jste stejně nespatřitelní jako testráli pro ty, kdo si jich nebyli vědomi. A Harry rovněž věděl, že to byla testrálí krev, kterou byl vyveden symbol relikvií smrti uvnitř pláště, která tak k plášti vázala tu část moci Smrti, a umožňovala plášti konfrontovat mozkomory na jejich vlastní rovině a blokovat je. Připadalo mu to jako hádání, ale jako hádání najisto, to vědomí k němu přišlo v okamžiku, kdy tu hádanku rozluštil.

Bellatrix byla pod pláštěm stále průhledná, ale pro Harry nebyla skrytá, věděl, že tam je, byla pro něj stejně viditelná jako testrál. To protože Harry svůj plášť jen půjčil, ne daroval; a pochopil a ovládl relikvií smrti, která bylo děděna v rodu Potterů.

Harry pohlédl přímo na neviditelnou ženu a zeptal se: "Cítíš mozkomoří vliv, Bello?"

"Ne," řekla žena jemným, zamyšleným hlasem. Potom, "Ale můj pane...vy..."

"Pokud řekneš něco hloupého, rozčílíš mě," řekl Harry chladně. "Nebo si snad myslíš, že bych se pro tebe obětoval?"

"Ne, můj pane," odpověděla služebnice Pána zla. Zněla zmateně a možná trochu obdivně.

"Následuj," ozval se Harryho ledový šepot.

A pokračovali v cestě dolů, zatímco se Pán zla natáhl do svého váčku, vytáhl sušenku a snědl ji. Kdyby se Bellatrix zeptala, řekl by jí, že to je kvůli té čokoládě, ale nezeptala se.


Starý kouzelník vpochodoval do roje bystrozorů, stříbrný a zlato-rudý fénix teď následovali za ním.

"Vy-" začala Amélie řvát.

"Zrušili svého Patrona," řekl Bumbál. Kouzelník nezvedl hlas, ale jeho klidné slova nějak přehlučila její. "Už je nedokážu najít."

Amélie zaskřípala zuby, prozatímně zadržela množství sžíravých poznámek a otočila se ke komunikátorce. "Řekněte strážní místnosti, aby se znovu zeptali mozkomorů, jestli dokáží vycítit Bellatrix Blackovou."

Kominikační expertka chvilku mluvila do zrcadla a o pár vteřin později překvapeně vzhlédla. "Ne-"

Amélie v duchu zanadávala.

"- ale v nižších patrech dokáží vycítit někoho jiného, kdo není vězněm."

"Fajn!" vyštěkla Amélie. "Řekněte mozkomorům, že tucet z nich má dovoleno vkročit do Azkabanu a zadržet ho nebo ji a kohokoli v jejich společnosti! A pokud spatří Bellatrix Blackovou, ať ji okamžitě políbí!"

Amélie se otočila a zapřela pohled do Brumbála, jen ať se zkusí hádat, ale starý kouzelník na ni jen trochu smutně hleděl a nepromluvil.


Bystrozor McCusker domluvil s mrtvým tělem, které se vznášelo před oknem, předal mu ředitelčiny rozkazy.

Tělo ho obdařilo mrtvolným úsměvem, ze kterého se pod ním málem podlomily nohy, a odplulo směrem dolů.

Krátce na to se tucet mozkomorů zvedlo ze svého místa ve středové jámě Azkabanu a zamířilo ven, směrem ke zdem obrovské kovové struktury, která se nad nimi tyčila.

Nejtemnější ze všech stvoření vpluly do základů Azkabanu a započaly svůj pochod hrůzy.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Nerada se někam registruju a píšu komentáře, ale tvůj překlad téhle povídky (nebo co je to za dílo) mi za tu trochu času rozhodně stojí. Díky že tohle celé překládáš. Klobouk dolů. Už jsem to četla v originále, ale moje angličtina není zrovna nejlepší, takže mi tam spousta věcí unikla a tady jsem si je mohla v klidu ujasnit, aniž bych se každou chvíli musela koukat do slovníku. Moc se těším na další kapitolu - jak to s ní vypadá? Doufám že bude brzy.

Uprimne? :D Neviem, ci tuto poviedku milujem alebo nenavidim. Ked som ju zacala citat,povedala som si,ze vyse 50 kapitol je dost a nieco medzi casom pribudne. Teraz som napnuta ako struna stale nic. Zly Harry, divny Albus a profesor obrany- dokonala kombinacia niecoho necakaneho. Pevne verim,ze pokracovanie bude mat mensiu pauzu ako medzi kapitolami 55-56 (ono sa to nezda, ale cloveku vela veci za taky as vypadne :/ a poviedka je prilis dlha na to,aby si ju zakazdym cital celu) Velmi sa vsak tesim na pokracovanie a dufam,ze bude :)

Jsem napnutá jako struna, jak se bude příběh dál odvíjet. Fandím Harrymu, protože jednoduše nejde pro něj nemít slabost, takže: Harry, drž se! Doufám, že se brzy dočkám dalšího dílu a mezitím si neukoušu všechny mé nehty

Hurá, další díl :) Bylo to trochu děsivé, ale v podstatě poučné - jakmile se skutečnost byť jen nepatrně odchýlí od plánu, začne se "záplatovat" - a většinou právě tohle způsobí, že je nutné "záplatovat" víc a víc a všechno  nakonec skončí špatně. Pro Harryho dobro doufám, že ho nechytí.
Díky Harrymu by dopadení vlastně docela prospělo - nezapomínej, na čí podnět tu jedná...  A Bellatrix může působit neškodně a dojemně, ale pokud se odtamtud dostane, pravděpodobně udělá všechno pro to, aby se opět stala Voldemortovou pravou rukou.

Len posielam podporný komentár, aby si vedela, že som tu a určite si to prečítam. Nestíham, musela by som sa vrátiť v deji a to teraz nejde. Ale ďakujem za ďalšiu kapitolu tvojich kvalít. 
Jednoznačně souhlasím, do některých povídek se člověk musí ponořit, když není čas, tak to nejde... Což mi připomíná nadcházející deadliny dvou seminárek a fonetickou analýzu

Re: 56. SVE, Omezená optimizace, šestá část Od: luisakralickova - 02.05. 2013
Hu, chytí nebo nechytí? Trochu váhám, komu fandit. Děkuji za další dávku a excelentní překlad.
Re: 56. SVE, Omezená optimizace, šestá část Od: Neprihlásený - 03.05. 2013
Díky za stálou přízeň Jo, Harrymu by dopadení asi docela prospělo...

Prehľad článkov k tejto téme:

. Oznamy: ( Jimmi )29.05. 2021Ukončenie prekladu
Less Wrong: ( Tersa )06.05. 201463.SVE, Později, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )06.05. 201462.SVE, Finále
Less Wrong: ( Tersa )05.11. 201361. SVE, Tajnosti a Otevřenost, jedenáctá část
Less Wrong: ( Tersa )05.11. 201360. Stanfordský vězeňský experiment, desátá část
Less Wrong: ( Tersa )16.07. 201359. SVE, Zvědavost, devátá část
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201358. SVE, Omezená optimizace, osmá část
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201357. SVE, Omezená optimizace, sedmá část
Less Wrong: ( Tersa )01.05. 201356. SVE, Omezená optimizace, šestá část
Less Wrong: ( Tersa )24.02. 201355. Stanfordský vězeňský experiment, pátá část
Less Wrong: ( Tersa )16.02. 201354. Stanfordský vězeňský experiment, čtvrtá část
Less Wrong: ( Tersa )22.08. 201253. Stanfordský vězeňský experiment, třetí část
Less Wrong: ( Tersa )22.08. 201252. Stanfordský vězeňský experiment, druhá část
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201251. Název zamlčen, část první
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201250. Sebestřednost
Less Wrong: ( Tersa )16.03. 201249. Priorní informace
Less Wrong: ( Tersa )16.02. 201248. Utilitární priority
Less Wrong: ( Tersa )04.01. 201247. Osobnostní teorie
Less Wrong: ( Tersa )25.12. 201146. Lidství IV.
Less Wrong: ( Tersa )06.12. 201145. Lidství III.
Less Wrong: ( Tersa )06.12. 201144. Lidství II.
Less Wrong: ( Tersa )03.12. 201143. Lidství I.
Less Wrong: ( Tersa )07.11. 201142. Odvaha
Less Wrong: ( Tersa )03.11. 201141. Přednost zepředu
Less Wrong: ( Tersa )24.10. 201140. Předstírání moudrosti, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )24.10. 201139. Předstírání moudrosti, část první
Less Wrong: ( Tersa )07.10. 201138. Smrtelný hřích
Less Wrong: ( Tersa )05.10. 201137. Mezihra: Překročení hranic
Less Wrong: ( Tersa )03.10. 201136. Stav se mění
Less Wrong: ( Tersa )18.09. 201135. Problémy s koordinací, část třetí
Less Wrong: ( Tersa )31.08. 201134. Problémy s koordinací, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )07.08. 201133. Problémy s koordinací, část první, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )05.08. 201133. Problémy s koordinací, část první, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )05.08. 201132. Mezihra: Osobní bankovnictví
. Fan Art: ( Tersa )23.07. 201129.-31. Fanart
Less Wrong: ( Tersa )23.07. 201131. Skupinová práce, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )23.07. 201130. Skupinová práce, část první
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201129. Egocentrická předpojatost
Less Wrong: ( Tersa )03.07. 201128. Redukcionismus
Less Wrong: ( Tersa )27.06. 201127. Empatie
Less Wrong: ( Tersa )21.06. 201126. Zaregistrujte zmatení
Less Wrong: ( Tersa )18.06. 201125. Vyčkejte s předkládáním řešení
Less Wrong: ( Tersa )10.06. 201124. Machiavellská hypotéza inteligence
Less Wrong: ( Tersa )07.06. 201123. Víra ve víru
Less Wrong: ( Tersa )04.06. 201122. Vědecká metoda
. Fan Art: ( Tersa )31.05. 201121. Racionalizace - fanart
Less Wrong: ( Tersa )31.05. 201121. Racionalizace
Less Wrong: ( Tersa )23.05. 201120. kapitola, bonus
Less Wrong: ( Tersa )23.05. 201120. Bayesův teorém
Less Wrong: ( Tersa )21.05. 201119.Odložená satisfakce
Less Wrong: ( Tersa )18.05. 201118. Hierarchie dominance
. Fan Art: ( Tersa )10.05. 201117.kapitola - fanart
Less Wrong: ( Tersa )09.05. 201117.Lokalizování hypotézy, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )07.05. 201117.Lokalizování hypotézy, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )04.05. 201116. Laterální myšlení
Less Wrong: ( Tersa )02.05. 201115. Svědomitost
Less Wrong: ( Tersa )30.04. 201114.Neznámé a nepoznatelné
Less Wrong: ( Tersa )28.04. 201113.Kladení špatných otázek
. Fan Art: ( Tersa )28.04. 201111.kapitola - fanart
Less Wrong: ( Tersa )25.04. 201112. Kontrola impulzů
Less Wrong: ( Tersa )24.04. 201111. První a druhé omake složky
Less Wrong: ( Tersa )24.04. 201110. Sebe-uvědomění, část druhá
Less Wrong: ( Tersa )23.04. 20119. Název zamlčen, část první
Less Wrong: ( Tersa )22.04. 20118. Pozitivní předpojatost
Less Wrong: ( Tersa )21.04. 20117. Reciprocita, 2.polovina
Less Wrong: ( Tersa )18.04. 20117. Reciprocita, 1.polovina
Less Wrong: ( Tersa )16.04. 20116. Mylné plánování
Less Wrong: ( Tersa )13.04. 20115. Základní atribuční chyba
Less Wrong: ( Tersa )11.04. 20114. Hypotéza dobře fungujícího trhu
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20113. Porovnávání reality s jejími alternativami
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20112. Vše, v co věřím, je lež
Less Wrong: ( Tersa )10.04. 20111. Velmi nepravděpodobný den
. Úvod k poviedkam: ( Tersa )09.04. 2011Úvod k povídce