Preklady fanfiction Harryho Pottera

Prolog

„Připomeň mi ještě jednou, proč to dělám,“ řekla dvaceti pětiletá Hermiona Grangerová, když zírala na dveře kanceláře doktora Haydena Noblemana.

„Proboha!“ zvolal Draco Malfoy a z frustrace zamával rukama nad hlavou. „Už jsme to probírali bůhví kolikrát, Grangerová. Musím to opakovat znova?“

Hermionin obličej se zkroutil do výrazu, o kterém nikdo nemohl říct, co přesně znamená. „Je to vůbec nutné? Jen se na mě podívej, vypadám zdravě, ne?“

Draco si poklepal prstem po bradě, zatímco si ji prohlížel. „Ano, ano, Grangerová, vypadáš úplně zdravě.“ Pohledem skončil na její hlavě, trochu se ušklíbl. „Ale na druhou stranu… myslím, že máš… jak se tomu říká? O, ano, duševní poruchu.“

Bruneta se zamračila a pak ho praštila do pravé ruky. „Draco, to je vážné!“ zvolala a nervózně si mnula zápěstí.

„Dobře, Hermiono, vysvětlím ti to znovu,“ řekl blonďák a překřížil si ruce na hrudi. „Jsi zatracený bystrozor, vlastně jsi jedna z nejlepších. A bystrozoři musí být v pořádku. Ministerstvo se jenom ujišťuje, že jsi celkově zdravá. I když,“ zamračil se, „vůbec nerozumím, proč tě musí ze všech míst na světě kontrolovat v zatracený mudlovský nemocnici. Mohla sis prostě vybrat Svatýho Munga, Hermiono. Měla bys i slevu, protože jsi nejlepší kamarádka syna majitele.“

Převrátila očima. „Pro tvoji informaci bylo nařízeno všem bystrozorům, aby šli na prohlídku, takže u Munga teď bude dost plno a já nechci ztrácet čas v kouzelnické nemocnici.“ Hermiona nakrčila nos a podívala se na dveře doktora Noblemana (to byl lékař, který jí měl dělat prohlídku). „Nemám moc ráda nemocnice, víš, ať už jsou kouzelnické nebo mudlovské.“

„Dobře, dobře, jak chceš, bobře,“ odpověděl jí Draco. „Bobr“ byla jeho milá přezdívka pro ni (začal ji používat, když ona nechtěla přestat s „fretkou“). Vlastně ale nevypadala jako bobr. Její zuby byly dokonale perleťově bílé a ty přední neměly sebemenší náznak předkusu. Říkal jí tak jen kvůli tomu incidentu, co se stal ve čtvrtém ročníku. Tehdy ji urážel kvůli tomu, že jí narostly větší přední zuby.

„Nebesa, fretko, přestaň mi říkat ‚bobr‘!“ vykřikla. „Nemusíš mi pořád připomínat, jak jsem kdysi vypadala.“

„Jenom když mi přestaneš říkat ‚fretka‘,“ řekl s vyzývavě vytaženým obočím. „Protože ty, jak víš, mi taky nemusíš pořád připomínat, jak mě Barty Skrk mladší alá Moody proměnil ze všech zvířat zrovna do toho odporného stvoření!“

Převrátila očima a znovu se podívala na dveře. „Dobře, jdeme dovnitř,“ řekla a podívala se na hodinky. „Už jsem tam měla být pět minut.“ Zhluboka se nadechla a začala polohlasem opakovat: „Jdu dovnitř. Jdu dovnitř. Jdu dovnitř. Jdu dovnitř…“ S každou větou udělala krok vpřed.

Blonďák ji pobaveně sledoval. Vypadala, jako kdyby právě prolomila nějaký rekord… ačkoli to vlastně bylo podivně roztomilé.

„Jdu dovnitř.“ - jeden krok – „Jdu dovnitř.“ – další krok – „Jdu dovnitř.“ – a další – „Jdu dovnitř.“ Hermiona se náhle zastavila, byla už jen pár centimetrů ode dveří. Zhluboka se nadechla. Místo toho, aby sáhla na kliku, se otočila. Její obličej byl naplněný hrůzou, znovu si nervózně mnula zápěstí. „Nemůžu to udělat, Draco. Vážně nemůžu.“

„Prrr, Grangerová, co to s tebou ksakru je?“ zeptal se blonďák zmateně. „Jdeš jenom na prohlídku. Po pár minutách bude po všem.“

Skousla si vrchní ret a podívala se na podlahu. Stále si mnula zápěstí a u toho zamumlala něco nesrozumitelného.

„Co jsi říkala? Neslyšel jsem.“

Sklesle vzdychla a podívala se mu přímo do stříbrných očí. „Bojím se injekcí,“ přiznala. Slovo „injekce“ řekla takovým tónem, jako kdyby to bylo tabu.

Draco se na ni nevěřícně podíval. „Hermiono, apríl bude až za čtyři měsíce.“

Zamračila se. „Nedělám si legraci, Draco. Vážně se bojím injekcí.“ Odvrátila se od něj a zaťala pěsti. „Tím chci říct, že budu mít prohlídku, že? To znamená, že do mě píchnou jehlu, aby mi vzali krev.“ Viditelně se zachvěla. „Říkají, že to jenom štípne, ale ve skutečnosti je to horší… mnohem, mnohem, mnohem horší.“

Blonďák si už nemohl pomoct, začal se bouřlivě smát. „Hermiona Grangerová, nebelvírská lvice, se bojí injekcí. Tohle je nejlepší den mého života.“

Zamračila se a obrátila oči v sloup. „Dobře, jak chceš.“

Draco se uklidnil a pohladil ji po ruce. „Ale no ták, bobře, musíš přiznat, že je to dost vtipný.“ Předtím, než mu stihla něco odseknout, ji popadl za obě ruce a vedl ji ke dveřím. „Teď buď tou nebelvírskou lvicí jako kdysi, Grangerová, a čel jehle. Potom ti koupím zmrzlinu.“

Její tvář se rozzářila. „Kávovou?“

„Samozřejmě,“ řekl a věnoval jí jeden ze svých vzácných úsměvů.

Znovu se zhluboka nadechla. „Dobře, v pořádku, udělám to.“ Podívala se na hodinky a zhrozila se. „Mám už deset minut zpoždění!“ Vtrhla do dveří tak, že lidi na druhé straně dost vyděsila.

„Promiňte, že jdu pozdě, doktore Noblemane, v ulicích je hrozný provoz a moje taxi jelo abnormálně pomalu,“ zalhala lehce.

Doktor Hayden Nobleman byl muž ve středním věku s řídnoucími kaštanovými vlasy a modrýma očima ukrytými za brýlemi. Docela se podobal Albusu Brumbálovi, když ten byl ve středním věku. Draco si té podobnosti zřejmě všiml, protože otevřel ústa a téměř mu vypadly oči z důlku. Hermiona mu ústa zavřela dřív, než se mu do nich dostala nějaká moucha.

„Nevadí, slečno“ – podíval se do otevřené knihy – „Grangerová, jste stejně můj poslední pacient.“

„Dobře.“

„Prosím, posaďte se,“ pokynul na židli před jeho stolem.

Hermiona se dobelhala k židli a posadila se na ni s hlasitým ‚žuch‘.

Škubla sebou. Ta židle byla tvrdší, než se zdála.

Doktor Nobleman očima zavadil o Draca, který s patrným úžasem pozoroval vybavení kanceláře. „A vy jste?“

„Draco Malfoy, pane,“ odpověděl a kývl na pozdrav.

„Ou,“ řekl doktor a očima doputoval znovu k Hermioně, „váš přítel?“

Hermioniny tváře hluboce zčervenaly, zatímco blonďák naproti tomu prudce zbledl. „Ne!“ vykřikli naráz na překvapeného lékaře.

„Ehm… vlastně ano,“ dala se bruneta do vysvětlování. Koutkem oka zahlédla zděšený obličej blonďáka. „Chci tím říct, že je můj přítel, ale ne v tom romantickém ohledu. Je vlastně mým nejlepším přítelem.“

„Ach,“ řekl na to doktor a pokýval hlavou. Obočí mu vystřelilo nahoru, když uviděl zklamání na blonďákově tváři. „Aha.“

Hermiona si odkašlala. „Jsem tady kvůli své prohlídce.“

„Samozřejmě, že ano,“ řekl doktor a pokynul Dracovi, aby si sedl na další židli. „Takže,“ otevřel si zápisník, „potřebujete prohlídku kvůli své práci vyšetřovatele… hm, zajímavá práce, to musím říct.“

„Vyšetřovatel?“ zeptal se Draco se zvědavostí v hlase.

Hermiona ho kopla do holeně. Draco vykřikl: „Au!“

„Jste v pořádku, pane Malfoyi?“ zeptal se ho doktor Nobleman.

Věnoval doktorovi okouzlující, ale falešný úsměv a zavrtěl hlavou. „Samozřejmě, že jsem, doktore. Prosím, pokračujte.“

Doktor znovu ponořil hlavu do zápisníku a podíval se na několik základních údajů o Hermioně. „Vidím, že jste sirotek,“ řekl. „Vaši rodiče zemřeli při autonehodě, když vám bylo devatenáct.“

Hermiona pomalu přikývla, tvář jí posmutněla. Její rodiče nezemřeli při autonehodě. Na takový druh nehody byli příliš opatrní. Ve skutečnosti zemřeli, protože na jejich dům zaútočili Smrtijedi. Hledali ji. Bohužel (nebo naštěstí) nebyla doma. Takže místo ní zabili její rodiče.

„Docela zajímavé údaje, slečno Grangerová,“ pokračoval doktor Nobleman. „Studovala jste na internátní škole kdesi ve Skotsku od doby, kdy vám bylo jen jedenáct. Předpokládám, že pan Malfoy byl váš spolužák.“

„Ano, to je pravda,“ řekla Hermiona.

„Velmi působivé, opravdu.“

Draco si hlasitě povzdechl. „Je tady snad na pracovním pohovoru?“ řekl sarkasticky. „Vážně, není tady snad kvůli vyšetření?“

„Draco!“ vynadala mu tiše. Doktor Nobleman se na blonďáka pobaveně podíval.

„Máte ještě něco na práci, jak vidím,“ řekl doktor, vstal a otevřel skříňku.

Dědic Malfoyů protočil oči, zatímco Hermiona se na něj nesouhlasně dívala.

Po otevření třetí skříňky vyndal doktor Nobleman to, co hledal. Když uviděli tu věc, Hermiona okamžitě zbledla – injekční stříkačka spolu s jehlou.

„Můžu si odskočit?“ vypískla tiše a náhle vstala.

„Ne, nesmíš, Grangerová,“ odpověděl jí Draco. Chytil ji za ruce a stáhl ji znovu dolů. Na doktorův zvědavý pohled řekl: „ Bojí se injekcí.“

„Aha,“ řekl doktor Nobleman. Vytáhl si rukávy a řekl: „Pane Malfoyi, mohl byste ji ještě chvilku přidržet,“ poznamenal nepřítomně. Hermiona se kroutila na židli. „Slečno Grangerová, teď to jenom štípne.“ Stříkačka se k ní blížila, začala tiše kňučet. Draco jí zakryl pusu a zavrtěl hlavou. „Hermiono, nebude to bolet. Kde je všechna tvoje statečnost?“

A pak se jehla zabodla do Hermioniny ruky.

A ozval se výkřik.

Nebyl ale od Hermiony a rozhodně nebyl od doktora Noblemana.

Byl od Draca.

Zdálo se, že obsahoval všechnu Hermioninu hrůzu a bolest. Kousla Draca do ruky (kterou jí zakryl pusu). A byl to silný skus, soudě podle jeho výkřiku.

Doktor Nobleman vytáhl jehlu z Hermioniných svalů a zakryl malou ranku vatou. „Vidíte, vůbec to nebolelo.“

Hermiona se rozpačitě usmála na zamračeného blonďáka, který měl jasně viditelné zuby na pravé ruce. Doktor Nobleman se jemně zasmál, pobavený scénou před ním.

„Teď, slečno Grangerová, jak se na vás dívám, vypadáte zdravá,“ řekl doktor, očima bloudil po brunetině těle. Zkontroloval jí zrak, váhu a výšku, tepovou frekvenci, tlak a spoustu dalších věcí.

„Výsledky z vaší krve dostaneme v sobotu. Je to v pořádku?“ zeptal se a zavřel zápisník, kde měl Hermioniny záznamy.

„Ano,“ řekla.

„Pak je to vše. Rád jsem vás poznal, slečno Grangerová, pane Malfoyi.“

Hermiona přikývla a stoupla si. Vyšla ze dveří a za ní i mračící se blonďák s poraněnou rukou.

Bruneta se na něj otočila se stále rozpačitým úsměvem. „Takže jdeme na kávovou zmrzlinu?“

Draco se na ni zamračil, beze slova jí ukázal svoji ruku a přemístil se do svého domu.

Hermiona si povzdychla, potřásla hlavou a přemístila se za ním.

Vše, co potřeboval, bylo jedno velké objetí od brunetky, aby jí mohlo být odpuštěno.

DMHGDMHGDMHG

„Připravená dostat výsledky, Grangerová?“ zeptal se Draco, zase stáli před dveřmi doktora Noblemana. Uplynulo už šest dní od její prohlídky. Doktor Nobleman jí zavolal a řekl, že výsledky budou nakonec až v pondělí místo soboty.

Hermiona mu věnovala úsměv. „Jo.“

„Pamatuj si, Hermiono, že se nemáš čeho bát,“ ujistil ji. „jsi úplně zdravá.“

„Děkuji,“ řekla a nervózně se usmála. Otevřela dveře a pozdravila doktora Noblemana, ten jim oběma věnoval slabý úsměv. Hermiona se hned cítila ještě o trochu nervózněji. V doktorových očích bylo něco, čeho se obávala.

„Dobré odpoledne, doktore Noblemane.“

„Dobré odpoledne, slečno Grangerová, pane Malfoyi. Posaďte se,“ řekl a ukázal na židle.

Hermiona a Draco se posadili. Doktor se podíval z brunetky na blonďáka a pak zase zpátky, na tváři měl ponurý výraz.

„Omlouvám se za zpožděné výsledky, slečno Grangerová,“ promluvil. „Měli jsme tu v sobotu velký požár, takže se vše muselo odložit.“

„Ummm… to je v pořádku,“ odpověděla tiše brunetka. Když jí blonďák podal ruku, aby ji mohla pořádně zmáčknout, slabě se na něho usmála. „Takže umírám nebo tak něco?“

Blonďák se jejímu vtipu tiše zasmál a brunetka se trochu usmála, výraz doktora Noblemana se ale nezměnil, možná byl jen o malinko chmurnější.

Doktor ze stolu vytáhl obálku a podal ji brunetce. „Je mi to líto, slečno Grangerová, ale umíráte.“

Blonďákovi poklesla čelist, brunetce se rozšířily oči.

„Máte rakovinu plic a vaše dny už jsou sečteny,“ pokračoval doktor. „Moc času vám už nezbývá.“

„COŽE?“ vykřikl Draco a vyskočil na nohy, čímž shodil židli. Hermiona sebou kvůli hluku trhla, ale doktor Nobleman se ani nepohnul. „To má být nějaký blbý vtip?“

Bruneta sklopila oči. „Jak… jak dlouho ještě budu žít?“ zeptala se téměř neslyšitelně.

Doktor Nobleman si unaveně povzdechnul a promnul si kořen nosu. „Přinejmenším pět měsíců, ale může to být i rok.“

„Hermiono, on tady jen tak blábolí! Neposlouchej ho!“ křičel blonďák a ukázal obviňujícím prstem na lékaře.

„Pane Malfoyi, prosím posaďte se,“ řekl doktor.  Malfoy se znovu posadil a podíval se na brunetku.

„Ale… ale jak můžu mít… rakovinu plic?“ zeptala se Hermiona s očima plnýma slz. „Tím chci říct… nic necítím. Žádné příznaky. Nic.“

„Má pravdu,“ ozval se Draco, naděje se mu vkradla do obličeje.

„Slečno Grangerová, rakovině plic se přezdívá ‚tichý zabiják‘,“ vysvětloval doktor Nobleman. „Příznaky se objeví, až když je rakovina ve vážném stádiu.“

Hermiona si skousla vrchní ret.

„Ve vašem případě se příznaky objeví asi za dva měsíce,“ řekl doktor Nobleman a podíval se do zápisníku. „Díky Bohu, že jsme zjistili vaši rakovinu tak brzy, dřív než se objevily příznaky. Okamžitě vám nasadím léky. Mohou zpomalit rakovinu.“

Povzdechla si a zatřásla hlavou. „Já… já nechci.“ To překvapilo jak doktora Noblemana, tak Draca.

„Hermiono!“ vykřikl blonďák.

Podívala se na Draca, který byl jejím nejlepším přítelem už šest let, jediného člověka, kdo za ní po válce stál, a usmála se na něho. Pohladila ho po ruce. „Stejně brzo umřu, takže… jaký by to mělo smysl?“ Podívala se znovu na doktora Noblemana a také se na něj usmála. „Děkuji vám, doktore. Teď musím jít.“ Vzala obálku a vyšla ze dveří.

Draco si schoval obličej do dlaní a zasténal. Doktor Nobleman se na něj omluvně podíval.

„Je mi to líto, pane Malfoyi. Opravdu je.“

DMHGDMHGDMHG