Preklady fanfiction Harryho Pottera

11 VĚCÍ

Prolog - druhá část

Už uběhly tři dny od toho, co objevili Hermioninu nemoc. Potom, co brunetka urychleně odešla, se Draco přemístil do svého domu (byl menší než Malfoy Manor, ale pořád ještě větší než většina domů a než Hermionin byt). Spěchal ke knihovně a vytáhl z ní slovník.

Rakovina

 1. Každý zhoubný výrůstek nebo tumor způsobený abnormálním a nekontrolovatelným buněčným dělením, může se šířit do jiných částí těla prostřednictvím lymfatického systému a krevního toku

Draco se nezajímal o další definice rakoviny. Zasáhlo ho slovo ‚zhoubný‘. A dokonce se to mohlo rozšiřovat i do dalších částí těla!

Hermiona měla tu nejďábelštější nemoc, která kdy byla stvořena.

Předtím, než si stihl uvědomit, co dělá, hodil slovník do hořícího krbu.

Teď byl na cestě k ní, tři dny od chvíle, co dostala výsledky. Už byla noc, lampy svítily na ulici. Šel…a přemýšlel.

 Pořád mu to přišlo divné. Jak by mohla mít Nebelvírská lvice rakovinu? Hermiona byla zdravá… z Dracova pohledu až příliš. Sotva kdy měla chřipku a když už ji měla, rychle se uzdravila. Jedla zdravě a přísně dodržovala diety.

Tak jak sakra mohla dostat rakovinu?

Povzdechl si a podíval se na chodník. Jeho ruce si automaticky začaly pohrávat s přívěskem, co mu visel na řetízku. Vlastně to byl prsten na řetízku… zásnubní prsten. Byl složitě a nádherně navržený, byl jedinečný.

A patřil Hermioně.

Už se jí chystal zeptat tři roky. Ale prostě nesebral odvahu si kleknout a zeptat se jí na tak velkou otázku. Byl koneckonců rozený Zmijozel. A ona už odmítla tolik svých ctitelů! A to mu na odvaze rozhodně nepřidalo. Navíc jeho otec ji nenáviděl už jen kvůli tomu, že se narodila. Nenáviděl ji, aniž by se ji někdy snažil poznat. Narcisa na druhou stranu Hermionu úplně zbožňovala.

Blonďák přišel k jejímu bytu (skromnému a malému) a přemístil se dovnitř. Všechna bezpečnostní kouzla a kletby nikoho, kromě něho, nepouštěly dovnitř.

Draco si povzdechl a podíval se po obývacím pokoji. Vždy zůstávali tam, pokud tedy nebyli v práci. Seděli na jejím gauči, jedli popkorn a pořádali filmový maratón (s mudlovskými filmy, samozřejmě). Teď ale její obývák vypadal katastrofálně. Jako by se tudy prohnalo tornádo. Kelímky od zmrzliny, kousky popkornu rozházené po podlaze, nějaké její oblečení na gauči a DVDčka po celém pokoji. Draco jedno zvedl. Dlouhá cesta, hlásal titul. Potřásl hlavou. Na ten film se dívali jen před pár týdny, pořád si pamatoval zápletku. Není divu, proč se na to Hermiona dívala znovu. Teď si mohla prožít příběh Jamie na vlastní kůži.

Podíval se na schody, očima okamžitě zavítal ke dveřím do její ložnice. Blonďák se plahočil nahoru a ujistil se, že se pořádně mračí. Až ho Hermiona uvidí, určitě si všimne, že je smutný z toho, co dělá se svým životem.

Vlítl do dveří. „Dobře, Grangerová, přestaň se už trápit,“ řekl okamžitě, čímž na sebe upozornil. Hned si všiml, jak sedí ve svém oblíbeném točícím křesle. Bradu měla položenou na psacím stole, rukama si zakrývala temeno hlavy. Měla otevřenou hrací skříňku a přehrávala si své oblíbené melodie. Panáček krasobruslaře jezdil stále dokola na svém malém kluzišti. Draco vždy přemýšlel nad tím, jak to, že tam nemá baletku. Jeho matka měla hrací skříňku a v ní byla baletka. Neměla by snad mít hrací skříňka baletku místo krasobruslaře?

S povzdechem se k Hermioně rychlými kroky přiblížil. „Grangerová, trochu se vzchop! Jen se sama zabíjíš!“ Dobře, to nechtěl říct. Byl jenom naštvaný, protože mu ani neposlala sovu nebo něco takového.

Hermiona něco nesrozumitelného zamumlala, ale on to neslyšel.

„Co jsi říkala?“ zeptal se zamračeně.

Povzdechla si a zvedla hlavu. Na tváři měla nespokojený výraz, oči opuchlé a červené. Draco viděl, jak jí na tvářích zaschly slzy. „Netrápila jsem se, Draco,“ řekla.

Zvedl obočí a ostře se podíval na ty suché slzy na tváři.

„Dobře, dobře,“ zabručela a otřela si je. „Já… já jsem brečela, víš. Ale jenom jeden den, přísahám. Chci říct…“ znovu si povzdechla a vstala, čímž odhalila své bílé tílko a šortky – její pyžamo. Promnula si oči a zamračila se.

Když se na něj podívala, měla pochmurný výraz. „Samozřejmě, že jsem brečela. Co bys dělal, kdybys zjistil, že tvůj život brzy skončí?“ Rozhořčeně svalila na zem židli a zakryla si tvář rukama.

„Víš, co jsem slyšel od tvých kolegů v práci?“ zeptal se stále zamračeně. „Proč jsi sakra dala výpověď?“

„Draco!“ vykřikla. „Mám rakovinu plic. Šla jsem na prohlídku, aby se ministerstvo ujistilo, že jsem zdravá. Ale jelikož mám… tuhle hroznou nemoc, tak jsem jako bystrozor k ničemu,“ Hermiona si povzdechla. „A kromě toho to stejně není moje vysněná práce.“

Blonďák potřásl hlavou. „Vsadím se, že Wízlačka bude skákat radostí, až se dozví o tvé rakovině, bobře.“ To už od něj bylo vyloženě necitlivé, ale byl prostě naštvaný z toho, co se všechno děje.

Hermiona se na něj zakalenýma očima ostře podívala. „Prosím, vezmi to zpátky,“ řekla a potlačila vzlyk.

„Hermiono! Vždyť tě před šesti lety opustila, pro Boha! To je teda dobrý přítel!“ zavrčel.

„Prosím, přestaň,“ prosila ho a zakryla si tvář oběma rukama. Dracův vztek se zmenšil, když ji viděl plakat. Rozhovor o Ginny Weasleyové Hermiona považovala za velmi citlivé téma, a to i po šesti letech.

„Obviňovala tě ze smrti svého snoubence a svého bratra. To bylo hloupé, ne?“ řekl Draco a objal brunetu, které teď už nekontrolovatelně plakala. Vzhledem k tomu, že ona seděla a on stál, tak její hlava skončila někde u jeho žaludku. Povzdechl si znova a jemně ji pohladil po zádech. „Omlouvám se,“ řekl omluvně. „To bylo ode mě velmi hrubé. Neměl jsem to říkat.“

Bruneta popotáhla a utřela si hřbetem ruky slzy. Měkce se zasmála a řekla: „Bože, ta nemoc ze mě udělala jeden velký lidský kohoutek.“

Draco ji konejšivě hladil po zádech, trochu se usmál. Když se podívala do kalendáře, vyvlékla se z jeho objetí. Zamyslela se.

„Omlouvám se, že jsem se ti neozvala… kolik? Tři dny?“ Odvrátila se od kalendáře a podívala se zpátky na blonďáka. „Dělal sis starosti, že?“

„To si piš, že ano,“ řekl a o kousek popošel, aby si mohl sednout na její postel.

Zasmála se a podívala se na zápisník na stole. „Nelhala jsem, když jsem řekla, že jsem brečela jenom jeden den,“ řekla s povzdechem otevřela zápisník. „Vůbec jsem nevěděla, že jsem přemýšlela celé dva dny!“

„Přemýšlela o čem?“ zeptal se s vytaženým obočím.

Podívala se na něj s úsměvem. „Udělala jsem si seznam.“ Ukázala mu zápisník. Blonďák přimhouřil oči a začal číst napsaná slova.

„ ‚11 věcí, které chci udělat předtím, než zemřu‘ aneb ‚11 věcí‘,“ přečetl. Obočí mu vystřelilo nahoru, pobaveně se na ni podíval. „Grangerová,“ vytrhl jí zápisník a začal si prohlížet, co bylo pod názvem, „proč zrovna ‚11 věcí‘?“

„No, proč ne?“ zeptala se.

„Proč ne ‚10 věcí‘?“ navrhl. „Desítka je hezké sudé číslo.“

„No a?“

„Err… desítka je dokonalá?“ zeptal se s okouzlujícím úsměvem na tváři.

Zasmála se a zatřásla hlavou. „Ale je moc… moc klišé, Draco.“ Pohladila ho po ruce. „Než umřu, chci udělat něco jinak.“

Posmíval se. „To je typické.“ Podíval se opět do zápisníku. „Předpokládám, že po jedenáctce toužíš nejmíň a po jedničce nejvíc,“ Hermiona přikývla. „Počkej, chvilku. Máš tady jenom deset věcí. Kde máš jedničku?“

Vstala ze své točící židle a svalila se na postel, břichem dolů. Převrátila se na záda, objala svého oblíbeného plyšáka, obrovskou fretku. Dost se podobala Dracovi, když se proměnil do fretky ve čtvrťáku. Hermiona ji dostala o minulých Vánocích jako vtip. Draco jí dal obrovskou fretku, zatímco ona jemu koupila obřího bobra. „O tom jsem právě přemýšlela,“ řekla a široce zívla.

Blonďák si lehl vedle ní a dal si levou ruku za hlavu. Tou druhou pořád držel zápisník. „Budu k tobě upřímný, Hermiono. Některé věci na tom seznamu jsou dost hloupý.“

Hermiona se na něj docela ospale zamračila. „Vodprejskni,“ řekla a ze všech sil ho zatlačila z postele. Draco spadl a trochu zanaříkal, zatímco Hermiona se vesele zahihňala.

Vstala z postele a rychle se mu posadila na záda.

„Merline, ženská, co to jíš? Kameny?“zabručel Draco. „Slez ze mě!“

Převrátila se z jeho zad a lehla si vedle něj, oči jí ulpěly na stropě. „Dobře, přiznávám to.“

„Že jíš kameny?“ zeptal se sarkasticky.

„Ne, ty idiote, přiznávám, že některé věci na tom seznamu jsou hloupé… ale jenom trochu!“ zavrčela. Blonďák se zasmál, stále ležel na břiše. „Ale já nevím, přemýšlela jsem o tom celé dva dny. Hodně jsem o tom přemýšlela a, Draco, já… já je chci opravdu všechny udělat.“

Podíval se na ni s levou tváří přitisknutou ke koberci. Nechal své emoce, aby se mu odrazily v očích, zatímco se díval na nádhernou Hermionu Grangerovou. Jen myšlenku na to, že… že by měla brzy odejít, nedokázal zvládnout. Za ty tři dny, kdy se neviděli, nebyla Hermiona jediná, kdo se trápil.

Okamžitě se vytrhl ze svého snění, tentokrát si svůj pohled pohlídal. Hermiona se na něj podívala, očima ho prosila. „Pomůžeš mi s tím, že?“

Usmál se na ni tím úsměvem, který skoro nepoužíval. „Samozřejmě, Grangerová. Koneckonců jsi můj nejlepší přítel,“ řekl.

Usmála se a znovu široce zívla.

„Tak dobře, je čas jít do postele,“ přikázal.

„Ano, tati,“ odpověděla unaveně a vlezla si do postele. Objala svoji fretku a zavřela oči „Zamkni, až odejdeš.“

Ušklíbl se. „Nepopřeješ mi dobrou noc ani sladké sny?“

Ospale se usmála. „Pojď ke mně,“ přikázala.

Zvedl obočí, ale stejně k ní došel. Brunetka ho objala kolem krku a políbila na čelo. „Dobrou noc, Draco.“

Zasmál se a políbil ji na tvář. „Dobře se vyspi, Hermiono,“ zašeptal.

„Ať tě blechy štípou celou noc,“ zašeptala už v polospánku.

Jakmile se ujistil, že usnula, šel ke dveřím. Při cestě zavřel hudební skříňku s myšlenkou na to, proč má panáčka krasobruslaře a ne baletky. Podíval se na seznam a rychle si ho opsal. Jestli hodlá pomoct Hermioně, bude to muset udělat rychle.

Poznámka překladatelky: Jak mě tahle část s ospalou Hermionou unavila. Vážně, teď pořád jen zívám…

Autorka má ve zvyku psát u každé kapitoly dlouhé poznámky, promiňte mi, že je nebudu všechny překládat nebo že je budu jen volně reprodukovat. Třeba v téhle prologové psala o tom, že shání betu a ptala se čtenářů na názor a omlouvala se za případné medicínské nesrovnalosti.

A zmiňovaný film vážně existuje. Hraje v něm Mandy Moore.

Dobrou všem!