Preklady fanfiction Harryho Pottera

Poznámka překladatelky: A máme tu poslední část. Opět jsem si poslechla v minulé kapitole zmíněnou píseň od Evanescence a nemůžu jinak, než souhlasit s autorkou - k povídce nádherně pasuje. Kdo má tedy zájem, připojuji odkaz na youtube.

Doufám, že se povídka líbila, já jsem se do autorčina stylu vyprávění totiž doslova zamilovala a jak to tak vypadá, minimálně dvě povídky se tu od ní ještě objeví.

----

„Nemyslím, že bych to zvládla bez tebe.“

„Oh, tím si nejsem tak jistý.“

„Já ano,“ odporovala, a pohlédla na něj s takovou vážností, kterou u ní už strašně dlouho neviděl. „Já ano, je to díky tobě. Nerozumím tomu, proč jsi pořád se mnou, proč jsi stále trpělivý a milý, zvlášť když vezmeme v úvahu jak se k tobě chovám. Ale jsem... jsem ráda, že jsi.“

Usmál se, naklonil se k ní a rty lehce přejel přes její.

„Já jsem taky rád.“

Na to konto ho hluboce políbila, pevně objala a přetočila na záda, její drobné tělo se přitisklo na jeho. Svou malou dlaní klouzala po jeho štíhlé pružné hrudi, obkreslovala linie jizev, které zbrázdily jeho tělo, stříbrno bílé a jemné na dotek. Byly mu odporné. Stejně jako jeho ženě.

Pro ni byly ale krásné.

-------

Zavrčel proti jejím rtům, přetočil ji a přitlačil k matraci pod nimi. Odtáhl se, aby se na ni mohl podívat, na její hluboké, oduševnělé, smutné oči, její zarudlé tváře a plné rty, které by líbal klidně i celé hodiny, pokud by měl tu možnost.

Pohledem sklouzl po její dlouhé šíji a jemné křivce ramen, jejích nádherných plných ňader, tvrdých temných bradavkách. Oči putovaly dál po její hrudi, jejím měkkém těle, přitisknutém na jeho pevné svaly. Pasovali k sobě dokonale.

Líbal křivku jejího krku, hnětl její ňadra a prsty kmital přes bradavky. Coby odpovědi z její strany se mu dostalo zavzdychání. Rty sklouzl k jedné z nich, vzal ji do úst, jemně sál, zatímco jednou rukou masíroval její dvojče a druhou klouzal po jejím těle, až dokud se nedostal k pečlivě upravenému místu mezi jejíma rozevřenýma nohama. –

„Remusi...“ zalapala po dechu, hlava jí klesla do polštářů, když si prsty začaly hrát s jejím klitorisem, tvoříce jemné kruhy kolem jejího citlivého bodu. Začala se proti němu vzpínat, toužíc dostat víc.

Vždy chtěla víc. A on si nemohl pomoci a vždy chtěl její touhu nasytit.

Vrátil se zpět k jejím rtům, hluboce ji políbil a sám se připravil vstoupit do jejího horkého, vlhkého těla. Zasyčel, když ho kousla do spodního rtu a varovně na ni zavrčel. Vycenila na něj zuby, neustoupila - nikdy neustoupila - tomu živočišnému zvířeti, které se dostalo na povrch vždy, když si nedávali pozor.

Očividně ale neměla zájem být opatrná.

Tvrdě přirazil, až zalapala po dechu, oči doširoka a rty jen jemně otevřené. Přestal dýchat, když ucítil, jak se proti němu sevřela. Vnikl do ní nečekaně tvrdě a délka jeho mužství nebyla zrovna zanedbatelná. Byla úzká - možná víc než kdy jindy - a on nemohl jinak, než na ni se strachem v očích shlédnout, zoufale doufaje, že jí neublížil.

Podívala se mu do očí a zavrčela.

A to bylo to, co to způsobilo. Vydal ze sebe hrdelní zvuk, prohl se v zádech, popadl ji za stehna a její boky narazil proti jeho, čímž do ní pronikl ještě hlouběji. Unikl jí dlouhý, hlasitý vzdech, ruce křečovitě sevřely pokrývky pod jejím tělem. Opět trvdě přirazil, prsty zabořil do jejích stehen, to jak se snažil kontrolovat své pohyby, aby byly tak rychlé či pomalé, jak si sám přál. Mohl tak sledovat každou emoci - od extáze, přes hlubokou frustraci - která se jí při každém pohybu prohnala obličejem.

„Proč mi to děláš?“ Popadl dech, když zpomalil a ona se na něj zahleděla, jemný filtr potu pokrýval její pokožku.

„Protože to miluješ. A já to miluju. A teď mi to udělej!“ zavrčela, její hlas dostal chraplavý podtón, který nikdy nezklamal a ještě víc ho nabudil.

Tvrdě a rychle proti ní přirážel, jednou rukou přidržoval její boky, mezitím co druhou kroužil po středu jejího těla, hladil její prsa, štípal bradavky a pak podepřel její temeno, aby si ji mohl zvednout k sobě a hluboce ji líbat, mezitím co do sebe jejich těla narážela.

Vzepřela se proti jeho bokům, což on kvitoval kousancem do jejího ramena, zanechávajíc po sobě červenou značku na její pokožce. Bylo to varování, varování, které nikdy neignorovala. Sevřela jeho tvář do dlaní, a zahleděla se mu do očí. Jejich pohyby se stávaly ještě zuřivějšími a rychlejšími, vlasy se jim potem přilepily na kůži, ale oni ze sebe přesto nespustili oči.

„Remusi...“ zavzdychala, mezitím co se její stěny začaly stahovat, její tělo se napjalo, ale boky stále udržovaly jeho horečné tempo.

„Ano?“ odpověděl, tvrdě přirazil a to i přesto, jakou křečí jeho tělo momentálně procházelo. Dokázala ho připravit o kontrolu pouze jediným pohledem, což pro něj činilo jejich divoké milování tak namáhavé. Vždy s ní měl problém zůstat kompletně nad věcí.

„Myslím... myslím, že tě asi taky miluji,“ zašeptala, než vykřikla, křečovitě ho objala kolem krku a zabořila svůj obličej do jeho ramene. Jeho tělo se napjalo, to když zabořila nehty do jeho masa. Její mysl padala do neznáma, tělo až po okraj naplěné rozkoší a pouze malý náznak bolesti její rozkoš vynesl ještě o stupeň výš. Divoce se svíjela proti jeho tělu, propadajíc jedinému šílenství, které znala a kterému stálo za to propadnout.

Remus zavrněl do jejích vlasů, zavřel oči a díky tomu až neskutečně úzkému tělu sám propadl orgasmu. Horkost mezi nimi dvěma se přes něj převalila jako vlna. Podlehl své vlastní rozkoši, jeho prsty se zabořily do jejích křivek a před očima mu explodovaly tisíce hvězd. Vždy to bylo takhle intenzivní. Nevěděl proč, ale bylo to natolik perfektní, aby se stálo za to se z toho zodpovídat.

Zhluboka dýchali, pevně se svírali v náručí, pot jim stékal po tělech a jejich svaly se pomalu začaly poddávat únavě. Potom, co pomalu položil její záda na polštář, Remus na ni skoro doslova dopadl a hlavu si opřel o její měkká, plná prsa.

Prsty mu začala vískat ve vlasech a on se zaposlouchal do úderů jejího srdce, které se začaly opět vracet do normálního tempa.

„Myslím to vážně, víš,“ řekla po chvíli.

„Já vím,“ odpověděl s lehkým úsměvem.

„Znamená to, že se mezi námi něco změní?“

Pozvedl k ní hlavu.

„Chtěla bys, aby se změnilo?“

Dlouho se na něj jen upřeně dívala, než pomalu přikývla.

„Ano,“ vydechla.

„Co bys chtěla změnit?“

„Co mi můžeš nabídnout?“

Jemně se usmál.

„Co bys chtěla?“

Nechala hlavu opět dopadnout na polštář a zahleděla se na strop.

„Nejsem si jistá, jestli mám dostatek síly tě požádat, abys kvůli mně opustil svou ženu.“

„Co tím myslíš?“

„Nevím, co bych dělala, kdybys řekl ne.“

„A kdybych neřekl?“

„Nevím, co bych dělala, kdybys řekl ano.“

Opět se na ni plnou vahou převalil a pohlédl jí zblízka do očí.

„Co bys řekla na to, kdybych ti pověděl, že už jsem ji opustil?“

Zamrkala.

„Cože?“

„Opustil jsem ji. Vlastně už je to několik týdnů zpátky.“

Jen na něj zírala, což ho donutilo se lehce usmát a vtisknout jí drobný polibek na pootevřené rty.

„Proč bys něco takového dělal?“ zeptala se něžně.

„Protože tě miluji.“

„Ale já myslela, že jsi říkal...“

„Řekl jsem, že jsem se do tebe asi zamiloval. Možná jsem byl při té formulaci trochu opatrný.“

Stále na něj jen zírala, než ho  – silně- praštila do ramene.

„Au! Za co to bylo?“

„Proč ti to trvalo pár týdnu, než jsi mi to vůbec řekl?“ domáhala se odpovědi způsobem, který mu připomínal onu panovačnou vševědku ze starých dob.

Musel se nad tou představou zašklebit.

„Čekal jsem na tebe.“

„Čekal na mě, abych udělala co?“

„Aby ses vrátila do života.“

Jen se na něj ohromeně dívala. Pak se začala pomalu usmívat.

„Hádám, že za to bych ti měla také poděkovat,“ řekla nakonec.

Usmál se a odmítavě zakroutil hlavou.

„Ne,“ odpověděl. Jemně ji políbil, přetočil se na stranu a přitáhl si ji k sobě. „Ne, jen jsem se pojistil, že budeš vědět, že máš důvod se vracet.“

A nyní, poprvé za posledních deset let svého dramaty protkaného dospělého života se začala smát a ten smích byl pln bezstarostné radosti jako tehdy před lety.

A pokud měl Remus předtím nějaké pochyby, v tom okamžiku všechny zmizely.