Preklady fanfiction Harryho Pottera

Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

Poznámka překladatelky: Tentokrát poruším pravidlo a celkově čtyřikrát věnuji prostor i jiným slečnám a pánům, kteří zaujmou Hermionino místo v mých překladech. Jak už shrnutí napovídá, jedná se o opravdu krátké črty zvěčňující první polibek té či oné dvojice. Romantiky není nikdy dost a tak vás druhá várka čeká opět za deset dní.

Hermiona Grangerová & Viktor Krum

Hermiona za nimi zavřela dveře do Velké síně a odřízla je tak od hlasů studentů, kteří po ukončení uvítací hostiny proudily do svých komnat.

Zítra se ona stane novou učitelkou přeměňování a on novým učitelem létání, ale dnes byli pouze starými přáteli, kteří na sebe po dlouhé době narazili.

Hermiona prsty obkreslovala obrys kamenné stěny a zahleděla se na zahradu s růžemi za nimi. Jemně se usmála, když si uvědomila, že se před mnoha lety nacházeli přesně na tom samém místě. „Pamatuješ si, jak jsme tu byli naposledy?“

Viktor přitakal a kysele se ušklíbl. „Snape s Karkaroffem. Zr-rovna jsem si šíkal, že jejich načasování nebylo pr-rávě nejlepší.“

„Ne, to nebylo.“ Vlastně bylo otřesné. Ten okamžik touhy a potřeby, když mohla cítit jeho teplý a po čokoládě chutnající dech na svých rtech byl narychlo přerušen Snapem, který kolem nich prošel s mrazivým zavlátím svých hábitů spolu s Karakaroffem, který se zpříma zadíval na svého šampióna. Jí nezbylo nic jiného, než žít pouze s představou toho, co by, kdyby, protože podobný okamžik mezi nimi už za ta léta nenastal.

Pohlédla mu do očí a mohla doslova cítit, jak vzduch kolem nich zhoustl očekáváním. Intenzita jeho pohledu se jí zavrtala až do žaludku. Konečky jejich prstů se střetly na stěně a Viktor si olízl rty. „Vždy jsem si šíkal...“ pronesl tiše, když jeho hřející dlaň přikryla její.

„Ano,“ souhlasila. Najednou stáli neskutečně blízko, ani si nemohla vzpomenout, jak se to stalo. Všechna ta léta jako by se smazala, splynula dohromady a ji opět zašimral jeho dech, tentokrát vonící po jablkách a skořici. A tentokrát, když se jeho rty setkaly s jejími, je nic kromě plápolajících a prskajícíh pochodní na stěnách nerušil.

Neville Longbottom & Ginny Weasleyová

Pomalu se courali směrem k nebelvírské věži (Neville měl nepříjemný pocit, že Ginny bolely nohy, což byla hlavně jeho zásluha) a povídali si především o plese a nadcházejících úkolech v turnaji tří kouzelnických škol. No, Ginny byla ta, která mluvila většinu času. Přestože sebral odvahu a požádal to nejkrásnější děvče z celého třetího ročníku, aby s ním šla na vánoční ples, byl Neville na svém oficiálně prvním rande stále plachý, ba co víc měl pocit, jako by mu ztuhl jazyk.

Ron se kolem nich prohnal, barva na jeho tvářích skoro odpovídala té jeho hábitu. Neville se smutně zašklebil, to když ho za chvíli následovala Hermiona, rozbouřená a rozhněvaná v závěji modré.

„Děkuji, že jsi mě pozval na ples, Neville,“ řekla Ginny a zastavila se těsně mimo doslech všetečného portrétu. „Vážně jsem si to užila.“

 „Jo, i já,“ odpověděl s nesmělým úsměvem.

Srdce mu málem vyskočilo z hrudi, když se jednou rukou opřela o jeho rameno, natáhla se na špičky a věnovala mu na tvář a koutek úst polibek připomínající třepotání motýlích křídel.

Nádherně se na něj usmála, otočila se a vešla do nebelvírských komnat, zanechávajíc za sebou Nevilla, který jako by zmrzl na místě. Jediné, co ho v tu chvíli hřálo bylo malé místečko na tváři, kterého se před chvílí dotkla svými rty.

Charlie Weasley & Draco Malfoy 

Draco vtiskl mrznoucí dlaně mezi stehna, hlavu sklonil natolik, aby se bradou dotýkal hrudi a i přesto bylo vidět, jak se pod šálou chvěje. „Do prdele, Weasley,“ zavrčel, nakláněje se ze strany na stranu, jen aby zůstával v pohybu. „Ani zahřívací kouzlo by nezachránilo tvůj mizerný život.“

Charlie si promnul zarudlý nos a popotáhl. „Nikdy dřív mi zahřívací kouzlo moc nepomohlo,“ řekl přívětivě. „Přestože moje vydrželo dýl než tvoje.“

Draco mu věnoval jeden ze svých mrazivých pohledů a obnovil hřejivé kouzlo - přestože to vypadalo, že zima se prokousala i jeho vrstvou a vlezla jim až do kostí.

Po pěti minutách se Draco opět třásl. „Nevypadá to, že by v tomhle počasí kdokoli bez známek kreténství vylezl ven.“

„Víš, musí tu být taky někdo, kdo dělá záznam o přemisťování.“ Otázkou samozřejmě zůstávalo, kolik lidí by se v tuto dobu vůbec přemisťovalo z nebo do Raddlova sídla.

„Já vím, čím se mi podařil natolik nasrat Pottera,“ pronesl Draco temně – to, že existoval byl důvod sám o sobě. „Čím sis ale ty zasloužil tenhle nechutně odporný zasraný džob?“

Charlie jen pokrčil rameny a rozepnul si kabát. „Pojď, podělím se,“ navrhl.

„Můj kabát je dostatečně...“

„Drahý, ano, ale kompletně na nic, co se výhřevnosti týče.“

Draco se k němu nakonec přisunul a Charlie kolem nich obou obtočil svůj obrovský kabát. Ukolébán teplem, které z Charlieho těla sálalo a pravidelným tlukotem jeho srdce - to vše spojené s unávou z války - Draco usnul.

Charlieho koutky se stočily do jemného úsměvu a rty jemně přejel po Dracově spánku. Draci, pomyslel si, sem tam trochu chrlí oheň, ale vlastně nikdy nekoušou.