Preklady fanfiction Harryho Pottera

11 VĚCÍ

Kapitola druhá: Tajná záležitost

B

Než si své předsevzetí rozmyslela, trvalo jí to nakonec tři dny. Čtvrtý den se našla stát uprostřed Dracova obýváku.

Zamračila se na jeho gauč, kde v tuhle dobu sedávali a povídali si, o ničem, ale zároveň o všem. Dobře, přiznala si, že by to bez něho celý týden nevydržela. Prostě by to nezvládla. Přesně, jak řekla Narcissa, oni dva byli nerozdělitelní. Tyhle tři dny byly pro Hermionu mizérií. Cítila se hrozně, když nemohla vidět ten jeho ksicht a slyšet ten jeho otravný aristokratický hlas.

Zamračení se jí ještě prohloubilo. Hermiona nemohla uvěřit, že je takhle připoutaná k Dracu Malfoyovi.

„Jinky!“ zavolala blonďákovu domácí skřítku. Draco dal své skřítce instrukce, aby se k Hermioně chovala jako ke své paní, což Hermionu samozřejmě pořádně naštvalo. Nelíbilo se jí, že by ji domácí skřítka měla poslouchat na slovo. Jednou jí přikázala, aby Dracovi vůbec nepomáhala s domácími pracemi (ale ten plán jí nevyšel). I když Společnost pro podporu občanské a životní úrovně skřítků známá jako SPOŽÚS nevykonávala žádnou práci, Hermiona měla stále pocit, že by domácí skřítkové měli mít práva.

A tak si Hermiona slíbila, že Jinky bude volat jen v případě hrozby. A teď prostě potřebovala vědět, kde Draco je.

Ozval se jemný zvuk, jak se Jinky přemístila k brunetce. „Paní Hermiono,“ řekla zdvořile. „Jinky je vám k službám. Co chce paní Hermiona, aby Jinky udělala?“

Zamračila se. Tohle bylo vážně proti jejímu svědomí. „Víš, co tvůj pán, Draco, dělá každý den?“

Jinky ale bohužel zakroutila hlavou. „Pán Draco Jinky zakázal chodit na zahradu. Pán Draco řekl, že Jinky pořádně vypráší, jestli ho neposlechne.“

Zamračila se ještě o něco víc. „Takže je teď na zahradě?“

Dracův osobní skřítek přikývl. „Jinky začíná mít o svého pána strach, paní Hermiono. Jinky občas přistihne spát pana Draca na gauči, protože je příliš unavený, než aby se dostal nahoru do ložnice. Prosím, paní Hermiono, řekněte pánovi, aby tak tvrdě nepracoval. Jinky se moc bojí,“ Jinky si utřela malé slzičky.

Hermiona si povzdechla. „Co to se sebou dělá?“ zeptala se sama sebe. „Dobře, Jinky. Děkuji ti. Můžeš se teď vrátit ke své práci.“

Jinky se zdvořile uklonila. „Je mi potěšením sloužit paní Hermioně. Prosím zavolejte zase Jinky, až budete něco potřebovat.“

„Ano, ano, jistě,“ odpověděla jí bruneta, které už myšlenky létaly úplně někde jinde. Neslyšela, jak se Jinky přemísťuje, protože hned spěchala na Dracovu zahradu.

Vlastně nikdy na jeho zahradě pořádně nebyla. Upřímně, moc se jí tam nikdy jít nechtělo. A myslela si, že ani Draco na své zahradě netráví moc času. Takže když Jinky řekla, že Draco tady teď tráví většinu svých volných chvil, Hermiona hned věděla, že se v té jeho zmijozelské mysli něco děje.

A rozhodla se, že na to přijde.

Brunetka otevřela posuvné dveře a vyšla z domu.

To, co uviděla, jí způsobilo pokles čelisti. Rozšířily se jí oči, když na jeho zahradě uviděla skoro hotový domek na stromě. Chyběly mu už jenom dveře. Draco stál pod obrovským stromem, na kterém domek stál. Z pohledu Hermiony to vypadalo, jako kdyby řezal dřevo. Skoro viděla všechnu tu únavu, co měl napsanou ve tváři. Potil se. Bruneta také mohla na jeho rukou vidět rány.

Oči se jí zalily slzami, spodní ret se jí třásl. Takže tohle byla celá ta tajná záležitost?

Draco ji zahlédl, oči se mu okamžitě zvětšily. Když uviděl, jak brunetka s rukama založenýma na hrudi tiše pláče, naplnila ho panika a úzkost.

„Co tady děláš, Grangerová?“ vykřikla a ihned zapomněl na svou rozdělanou práci. „Nemáš tady být!“ Dracův pohled našel domek a hlasitě zaklel.

„Zatraceně! To Jinky ti řekla, kde jsem? Neměla jsi o tom vědět až do zítřka!“ Pak se podíval zpátky na Hermionu a zamračil se. „Grangerová, proč brečíš?“

A pak jen stačil zaregistrovat, že ho pevně svírají její ruce. Bylo jí jedno, že je upocený a z části pokrytý krví. Prostě ho musela obejmout. „Takže tohle je to tajná záležitost?“ zeptala se mezi vzlyky. Obličej měla pevně přitisknutý na jeho rameno. „Proč jsi mi o tom neřekl?“

„Hermiono, bylo to přece tajné!“ řekl a zatímco obracel oči v sloup, ji od sebe odtáhl. „Teď mi, prosím pěkně, řekni, proč brečíš?“

„Nevím,“ přiznala a skryla si obličej do dlaní. Draco se zasmál a potřásl hlavou.

„Ach, ty ženy a jejich zatracené slzy,“ prohlásil a znovu zdvihl pilu. „Tak teď běž ode mě pryč, pořád ještě potřebuju dodělat dveře pro tvůj domek.“

„Ty jsi to vážně vyrobil celé sám?“ zeptala se. Svůj domek si prohlížela s pořádnou dávkou respektu.

Draco přikývl „A bez magie, to ti povídám,“ zasténal. „Jen dodělám ty dveře a můžeme si promluvit.“

„Fretko, prosím, nejdřív se musíš vykoupat,“ usmála se na něj brunetka. „Smrdíš.“

„Díky,“ poznamenal sarkasticky zamračený blonďák. Tomu se prostě musela zasmát.

„Je tak hezký,“ rozplývala se brunetka, když si prohlížela svůj nový domek. Otočila se na Draca (byl čerstvě osprchovaný, ale tu únavu ze sebe nesmyl) a široce se na něj usmála. „Děkuji ti, Draco. Vážně.“

Blonďák protočil oči a široce si zívl. „Řekla jsi to snad už tisíckrát, Hermiono. Přestaň konečně,“ zabručel si polohlasem, když si sedl na dřevěnou podlahu do indiánského sedu.

Povzdechla si a podívala se ze svého domku. Sedla si na kraj a vzhlédla na noční oblohu. Mohla vidět všechna souhvězdí, která znala, to jí na tváři vyvolalo nový úsměv. Měla ráda hvězdy, hvězdářství ji bavilo. „No, nemůžu si pomoct. Budu ti děkovat znovu a znovu, Draco,“ řekla mu.

Uslyšela kroky, sedl si vedle ní. „Podívej se na tenhle domek. Je lepší než ten, co se snažil postavit můj táta. A“ - podívala se na něj – „podívej se na sebe. Jsi tak unavený. Vsadila bych se, že tohle bylo to nejpracnější, co jsi kdy udělal.“

Draco přikývl. „Jop,“ promnul si unaveně pravé oko. „Je to těžší než bojovat v bitvě, to musím říct. Tam jsem měl hůlku, mohl jsem kouzlit. Ale ty jsi na tenhle domek měla velké nároky. Chtěla jsi, aby byl mudlovsky vyrobený. Přísahám, byl jsem hodně krát v pokušení použít svoji milovanou hůlku, jen aby ta zatracená stavba tvého domu skončila.“

Podívala se na něj s malým úsměvem na tváři. „Zvládl jsi to, Draco. Ale kdyby sis práci ulehčil, nevadilo by mi to.“

Potřásl hlavou. „Pak bys neměla splněnou desítku,“ oponoval.

„Nenapsala jsem ‚10. Chci domek na stromě, který prostě musí být vyrobený, jako kdyby ho dělali mudlové,‘“ řekla, trochu se zasmál. „A navíc, jsi tak unavený…“

„Netvař se tak provinile, Grangerová,“ varoval ji. „Rozhodl jsem se, že pro tebe udělám domek na stromě a to úplně sám a po mudlovsku.“

„Mohl jsi někoho požádat o pomoc… třeba tesaře,“ řekla, trošku se mračila.

„Plánoval jsem to tak,“ přiznal. „Pamatuješ si ten telefonát, který jsem měl, když jsme jedli popkorn, a já jsem je rozzlobil? Volali mi tesaři a já je naštval, protože jsem zrušil svoji objednávku. To bylo hned potom, co jsme si o tom spolu promluvili,“ znovu si zívnul a zavrtěl hlavou.

„To je to nejlepší, co pro mě kdy někdo udělal,“ zašeptala a zavřela oči. Lehký větřík jí ovanul tváře. Překvapilo ji, když jí hlavu položil na rameno. Rychle otevřela oči a podívala se na něj. Nejdřív si pomyslela, že usnul, ale pak pomalu otevřel oči.

„Musel jsem ti to dokázat, Hermiono,“ řekl jemně. „Musel jsem ti dokázat, že už jsem se změnil. Musel jsem dokázat, že už nejsem ten zatracený bastard, kterým jsem byl, když jsme studovali v Bradavicích. Musel jsem dokázat, že se o tebe starám, protože jsi můj nejlepší přítel. Asi jsi první přítel a určitě budeš posledním.“

Usmála se a levou rukou ho objala. „Opravdu ses nemusel tolik obtěžovat, fretko. Dokázal jsi mi to už před šesti lety, když jsi mě našel v té opuštěné učebně. Myslela jsem, že mě tam necháš, ale tys mě dostal k Mungovi.“ Hluboce se nadechla. „Po skončení války jsem byla sama. Osamělost není dobrý pocit.“ Rychle ho políbila na temeno hlavy, když znovu zavřel oči. „Změnil ses, Draco.“

„Přestaň být tolik sentimentální, bobře. Chci jít spát,“ zamumlal, zasmála se mu.

„Tys s tou pitomostí začal, fretko,“ odpověděla mu. Posunul si hlavu, takže ji teď měl přitisknutou k jejímu krku. Hermiona si přivolala z Dracovy ložnice deku (mimochodem byla červená) a zabalila ji kolem něho.

„Dlužíš mi zmrzlinu,“ zamumlal, jeho horký dech ji zalechtal na krku. Mírně se zachvěla, což určitě nebylo kvůli tomu větru.

„Prostě zmlkni a spi,“ řekla. „Jsem taky trochu unavená.“

„Dobrou, Grangerová,“ zamumlal znovu a políbil ji na krk. Hermiona se znovu zachvěla, zaťala ruce v pěst. „Spi dobře.“

Brunetka se soustředila na své dýchání. Zavřela oči a opřela si hlavu o tu jeho. Chtěla, aby se jí ti motýli v břiše zastavili.

„Hej,“ ozval se a šťouchl ji nosem do krku. „Teď je řada na tobě.“

Trhla sebou. „No jasně.“

„Řeknu to znovu: Dobrou noc.“

Usmála se. „Ať tě blechy štípou celou noc.“ Slyšela, jak se zasmál, což jí úsměv jenom prohloubilo. Políbila ho na čelo.