The Potion Master's Snake - Had Mistra lektvarů
Autor: Winds of Water, Překladatelka: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Claire
http://www.fanfiction.net/s/4470157/1/The_Potion_Masters_Snake
Romance, Snarry, OOC
This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Winds of Water, czech translation was created by Patolozka.
ooOoo
Kapitola 2
„Nějaké sázky, jak mu bude dlouho trvat, než začne srážet body, protože tady Harry se právě stal přítelem jeho zvířátka?“ Ron si povzdechl a pohodil své věci přes opěradlo židle, na níž se bez okolků svalil.
„Až se ti kobra usídlí na nohách a bude si s tebou přát mluvit, dej mi vědět, jaké budeš mít možnosti,“ odsekl Harry, když také usedal, ač musel s Ronem souhlasit.
Hermiona jim věnovala zničující pohled, zatímco si vyndala svou učebnici. „Namouvěru, on není tak pomstychtivý.“
Ron si odfrkl.
Harry dumal nad tím, za co by Snape mohl odebírat body, protože to on jistě bude. Bude to proto, že se, jak Ron řekl, přátelí se Sorai? Nebo proto, že se nad ním bude znovu pokoušet získat zdání kontroly poté, co se neúmyslně dozvěděl tajemství o jeho pobláznění?
Nebude muset čekat dlouho.
Dveře se s třísknutím otevřely a velmi to připomínalo jeho první hodinu Lektvarů z prvního ročníku.
Harry ho sledoval. Cítil obavy, když Snape plachtil s výrazným úmyslem a tichým zakletím vpřed. Nějak měl pocit, že se tento den stane ještě zajímavějším, ale rozhodně ne zábavným.
„Pokud jste už vy všichni skočili s tímhle otravným rámusem…“ začal Snape, navzdory tomu, že bylo ve třídě větší ticho než v kryptě od chvíle, kdy do ní vstoupil.
Harry zasténal nad tónem jeho hlasu. Och ano, ve skutečnosti to bude zábavné. Takže se obrnil před palbou počátečních hořkých slov, než se na tabuli objevily instrukce.
„Jen se právě stal přítelem jeho zvířátka,“ remcal Ron pod fousy, když on a Harry začali s prací.
Harry potlačoval drobný úsměv, nemohl si pomoci. Ano, Sorai rozhodně obrátila jeho svět nohama vzhůru. „Požádal bych ji, aby předstírala, že máme roztržku, což by vylučovalo naše přátelství, jenže vzhledem k tomu, že nám nemůže rozumět, by to bylo bezpředmětné.“
„Mít roztržku s kobrou také není moje představa zábavy,“ zamumlal si Ron pro sebe.
Hermiona obrátila oči v sloup a dala se do práce, zatímco se Harry dále usmíval.
Uběhlo dvacet minut.
Ron se Hermiony právě ptal, jestli má údajně ten lektvar mít tak odporný odstín oranžové, když se na ně vrhnul on.
Harry by přísahal, že muž musí mít na odhalování chybných lektvarů ve třídě radar.
„Pokud by mě mělo překvapit, že vy dva jste v sedmém ročníku stále neschopní troubové,“ Snape se melodramaticky odmlčel, „pak nepřekvapí. A pokud snad to, že po šesti letech stále nechápete, co znamená proti směru hodinových ručiček, pak rovněž ne. Třicet otáček proti směru hodinových ručiček v půlvteřinových intervalech, a pokud to znovu zvoráte, vyhraji proti Minervě sázku, jestli jste nebo nejste naprosto neschopní.“
Ron se okamžitě otáčel, aby se pokusil napravit jejich lektvar. „Nesnesitelný mizera, měl bych…“
Co by Ron měl, to Harry už neslyšel. Měl napilno s kostičkováním pakomářích larev, zatímco mu na tvář hrál úsměv. Kdykoliv jindy by Snape jejich lektvar nechal zmizet, či by je nechal selhat, ale místo toho jim poradil, jak to napravit. Dokonce se ani nemuseli spoléhat na Hermionu. A pak tu také bylo to drobné překvapení, že jim nesebral bo…
„A odebírám Nebelvíru deset bodů!“
No, musel tedy své stanovisko poopravit. Ale to mu jen posloužilo k tomu, že se jeho úsměv ještě rozšířil. Pocity plné znepokojení se začaly zmírňovat. Hodiny možná nemusely být právě zábavné, ale on tuto změnu vítal. Ať už se odehrála z jakéhokoliv důvodu. Pochopením toho se bude zatěžovat později. Měl své vlastní mínění o tom, jak na to přijít.
Nebylo to tak, že by měl ke Snapeovi averzi. Kdyby nic jiného, choval k němu tyto dny respekt. Ale vždy si uchovával odstup. Dával přednost nestát v cestě destruktivním rakovinotvorným paprskům, které k sobě vždy cítil směřovat, když byli on a Snape v jisté blízkosti. Ale všechno se změnilo a on věděl proč. Jeho profesor nebyl žádný pitomec, takže se nebude pokoušet předstírat, že Harry o ničem neví. Muselo mu dojít, že mu Sorai řekla o tom, že se do Harryho její majitel zamiloval, protože jinak by tu záležitost s Ginny vůbec nenadhodil.
Prolomení nepřátelství mu poskytne čas o tom přemýšlet a všechno si ujasnit. Dokonce, i když byl tou myšlenkou zaujatý, nedokázal by jednat jedním či druhým způsobem, dokud by nepoznal Snapeovy pocity.
Konec dnešní hodiny byl jednou z mála příležitostí, kdy měl s Ronem v lahvičce se štítkem jakžtakž správný lektvar, připravený na oznámkování.
„Co máme dál?“ hekl Ron, když popadl svou tašku a urovnal si její ramínko na zádech.
Harry rychle přemýšlel. „Přeměňování.“
„Jak jsi na něco takového mohl zapomenout? Myslel jsem, že si užíváte společné hodiny, Lasičáku,“ pronesl Draco, když došel k nim.
Během léta se nepřátelství mezi nimi a blonďatým hezounem ze Zmijozelu přetvořilo do občasného neškodného popichování. Ronovi trvalo o trochu déle, než akceptoval Dracovu přítomnost, ale protože se zmiňovaný Malfoy vážně ucházel o Ginny, bylo lepší se naučit s ním vycházet. Nebo být alespoň tolerantní.
„Každou minutu,“ ušklíbl se na něj Ron.
„To stačí. Pojďme, než tam dorazíme pozdě,“ zaúpěl Harry a vydal se s nimi třemi ke dveřím.
„Pottere! Vy tu zůstaňte.“
Harry zamrkal a ostře se po Snapeovi podíval. S drobným zamračením se otočil k ostatním. „Jděte napřed, dohoním vás.“
„Jsi si jistý?“ zeptal se Ron.
„Můžeme počkat na chodbě,“ navrhla Hermiona.
Harry zavrtěl hlavou. „Ne, není důvod, abyste se opozdili i vy.“
Ti tři si vyměnili pohledy, ale rozhodli se odejít.
Harry je sledoval, než se otočil ke svému profesorovi, který seděl v současné době za stolem a pozoroval ho. „Zlobil jste se na ni?“
„Ona není vaše starost,“ odpověděl Snape, „ale my dva si musíme promluvit o tom, co vám řekla.“
„Teď ne,“ odvětil Harry, zatímco vykročil a usadil se na stoličku postavenou nejblíže mužova stolu. „To může počkat. Jak jsem už řekl jí, potřebuji čas si to promyslet.“
„Promyslet? Ano, to vám zabere jistý čas. Není to tak, že byste příliš často přemýšlel.“
„Se vší úctou, pane, jděte do háje.“ Harry si povzdechl a přiložil si ruku k čelu. „Pokud by se naše role vrátily tam, kde byly, pravděpodobně byste se nyní pokoušel o můj život, takže neočekávám, že tomu porozumíte. Ale tohle není něco, o čem bych prostě v tuto chvíli věděl, jak to vnímám, o to méně vás.“
„Jak mazané od vás. Ale minimálně jste ty poslední roky nezůstával zcela bezradný.“ Snape se ostře nadechl a odvrátil se. „Dopřejte si tolik času, kolik budete potřebovat, ale musíte pochopit, že já nejsem muž s přílišnou trpělivostí.“
Harry se směle ušklíbl. „Och, tak to už jsem zjistil,“ řekl a vstal, aby si to znovu namířil ke dveřím.
„A Pottere,“ zavolal na něj opětovně hedvábný hlas, „nemyslete si, že se tím něco změní.“
Harry hodil přes rameno uražený pohled. „Proč bych si něco takového měl myslet? Bože chraň, abyste si kvůli mně pokazil svou pověst. Rovnováha světa by byla narušena a další Temný pán by se vynořil ze sedmikrásek, aby se pokusil vynahradit vaše chybějící kousavé poznámky.“
„Pottere!“
„Pochopil jsem!“ uchechtl se Harry a pokrčil rameny. „Ještě jsem se nerozhodl. Ale chápu, co se stane bez ohledu na to, jakou možnost nakonec zvolím. Pokud to dopadne tak, že odpovím ano,“ Harry se k němu obrátil, ruku držel na klice, „můžete mi říct, abych sepsal esej o tom, proč se mezi námi ve škole na veřejnosti nic nezmění. Do té doby ode mne Sorai srdečně pozdravujte.“
A byl pryč.
Snape na něj zíral a cítil, že mu nějaký podivný pocit zvedá koutky úst do úsměvu. Ten spratek byl stejně nesnesitelný jako vždy. A přesto si nemohl pomoci, aby ho za to nemiloval. To byla jedna z mnoha vlastností, kterou se naučil vidět, když je Albus bez ustání spojoval při nejrůznějších úkolech. Z toho důvodu se naučil více než jen tolerovat toho spratka a jeho nestoudné poznámky.
Netěšil se, že bude muset na jeho odpověď čekat. Ani na okamžik nechtěl mít znovu zlomené srdce. Pochyboval, že by se to tentokrát mohlo spravit. Možná by to prostě měl vzít do vlastních rukou a pokusit se Harryho přesvědčit, trochu mu pomoci… Tvář mu ozdobil spiklenecký úšklebek.
Úšklebek, který vyvolával na tvářích studentů sedmých ročníků skládajících OVCE nervózní pohledy.
Rozhodně si bude muset o současném vývoji promluvit s Albusem. I když si byl téměř na devadesát procent jistý, že ten starý lišák už o všem ví. Vyřídí to později, pro tuto chvíli má na starosti vyučování.
Mezitím o dvě podlaží, šestnáctery dveře a tři levotočivé odbočky jinde Harry usedal na svou další hodinu.
„Co to mělo znamenat?“ zeptal se ho Ron potichu, zatímco sledovali McGonagallovou předvádět přeměnu peří v provaz.
„Šlo o toho hada,“ zamumlal Harry nazpátek. Ron mu zřejmě to vysvětlení uvěřil. Dokonce ani Hermiona, která poslouchala, nevypadala podezřívavě.
„Pane Pottere,“ McGonagallová k němu stočila svůj přísný pohled, „co se stalo tak fascinujícího, že musíte přerušovat ukázku?“
„Ron si ulevil. Promíjel jsem mu to,“ pronesl Harry s vážnou tváří, ignoruje zvuky rozhořčení ze sedadla vedle.
McGonagallová se zamračila, ale nechala to být, když znovu tišila třídu.
Jakmile konečně začali pracovat, Ron se k němu otočil se slovy: „Dík, má pověst je v troskách.“
„I tak mě máš rád,“ zašklebil se na něj Harry a mávnul hůlkou.
Ron si odfrkl. „Nepokoušej své štěstí, kámo.“
Harry se dál ušklíbal, zejména když se před ním objevil úhledně stočený provaz. Se spokojeným výrazem se usadil zpět na židli. Vážně ušel dlouhou cestu. Už ho netížil stres ohledně Voldemorta a mohl se nyní opravdu soustředit na studium, místo toho, aby se zabýval především pudem sebezáchovy. Vědomí, že je schopen něčeho víc než zabíjení, bylo osvobozujícím pocitem.