Preklady fanfiction Harryho Pottera

Stav: autorka souhlasila s překladem

Varování: nehodí se pro mladistvé, od druhé části pouze pro dospělé

Shrnutí: Jsou to tři roky, co je zradil a nabídl své služby straně dobra coby dvojitý agent. Riskoval všechno, jen aby srazil z trůnu ty krví posedlé rasisty. Jsou to tři roky, co místo toho aby kolem ní jen procházel a občas ji počastoval nadávkou, ji pořádně poznal. Jsou to tři roky, co poznal někoho, kdo ho přinutil uvěřit, že život stojí za víc, než aby byl pouze přežit.

Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

Poznámka autorky: Napsáno pro Hermione Smut 2012. Původní podnět: jednoho večera ji najde, samotnou, zlomenou a zoufalou... stane se jeho. Nezvyklý pár.

Děkuji své milované betě Nathaniel Cardeu, a též Mistress Malfoy za to, že mi opět pomáhala, když jsem byla v úzkých s psaním.

Tohle by se mohlo vyvinout lehce jinak, než jak jsem původně zamýšlela :O.

Poznámka překladatelky: Pojem „Smut“ jsem tu již dříve vysvětlovala, tudíž se pouze odkazuji na výše zmíněné varování. Povídku jsem si vybrala hned z několika důvodů. Nezvyklý pár (pokud si nevybavujete, jak Marcus vypadal, je to ten chlapec s velikým předkusem, dívat se na obrázky z filmu nedoporučuji, spíš by vám zkazily požitek ze čtení, ale dole přikládám odkaz na celkem vyvedenou kresbu ;-)), nezvyklá atmosféra, pro mě docela náročná, nebo spíš neobvyklá angličtina, trošku té romantiky, trošku víc toho jiskření a neskutečně vyvedený konec. Název jsem tentokrát nepřekládala, mohl by tu totiž přibýt nejeden odstavec na téma, co tím autorka (ne)chtěla říct. Interpretaci tedy tentokrát přenechávám vám :-). A nakonec, povídka je dlouhá a docela těžce dělitelná, tudíž se předem omlouvám za usekané konce. Další díl přibude za deset dní.

V decentním nažloutlém světle stolní lampy se rýsovala temná silueta. Nezkrotné kudrliny se jí stáčely kolem hlavy jako jemná svatozář, levou paži měla nenuceně položenou na podpěrce sedačky, láhev pevně tiskla útlými prsty. Sklonil napřaženou hůlku, na rtech mu odumřela nechutná kletba, to když rozpoznal nezaměnitelnou přítomnost Hermiony Grangerové.

Přihnula si z láhve a druhou, volnou rukou mu naznačila, ať se k ní připojí. Opatrně zavřel dveře a upustil na zem kabelu, se kterou se vláčel. Rychle prošel malou místností a posadil se naproti ní.

„Je po všem.“

Polkl a pokusil se na sobě nedat nic znát. „Proč?“

Pokrčila rameny a opět upila, hřbetem ruky si setřela pár kapek alkoholu, které jí ulpěly na rtech.

„Je to...“ Poškrábal se na hlavě a zašklebil se. „Byl to on?“

„Jo. Podezřívala jsem ho po tom incidentu v Savile Row. *“

„Kurva.“

Hermiona si protáhla svaly na krku a hlavou spočinula na zadní opěrce sedačky. Chvíli jen nečinně zírala do stropu, a pak si povzdechla a opět stočila svůj obličej k jeho, oči prázdné a jako by nemohly zaostřit.

„Kolik jsi toho měla?“

„Netuším. Ta je z tvého kredence.“

Naklonil se a sebral jí poloprázdnou láhev, sám se napil, a pak ji položil na stůl. „Připomeň mi znovu, proč na něj nemohl být vydán soudní příkaz, už předtím, než se vymkl kontrole?“

Zavřela oči a povzdechla si. „Prostě proto, že je to můj man...“

„Ne. Je na stejné úrovni bezpečnostních prověrek jako ty. Nesnaž se do toho zamotat ten blábol o střetu zájmů.“

„Ten ministerský odborník na prověrky si nemyslel, že by byl v rizikové skupině... tak extrémní žárlivosti.“

Naklonil se, prsty pevně obtočil okolo opěrek své židle. „Má záznamy o neúměrných až nepochopitelných reakcích. Jak mohl, pro Merlina, profesionál v oboru medicíny něco takového přehlédnout?“ Ignorovala ho, místo toho se slepě natáhla po láhvi, kterou od ní ale v mžiku odtáhl. „Víc už ne.“

Zavrčela a jedním rychlým švihem paže to zkusila znovu. Málem se mu nepodařilo od ní udržet láhev v dostatečné vzdálenosti a zanadával sám sobě, že nebyl dost v pozoru a podcenil její schopnosti, které i přes její momentální stav očividně neztratila. „Před tímhle podělaným úkolem... před tím, než jsi mi spadl do klína, jsem byla šťastná.“ Opět žuchla do polštářů. „Ron mě miloval. Já milovala jeho. Plánovali jsme rodinu, chtěla jsem se vzdát těhle výzvědných her a být řádnou manželkou.“

Odfrkl si a protočil panenky. „Řádnou manželkou? Co to sakra je řádná manželka?“

„Co já vím, ta souložící.“ Ironicky se zasmála a opět se zahleděla do stropu. „Marcusi?“

„Hmm?“

„Je mi to líto.“

„Co je ti líto? Že Weasley zjistil, co se skrývá za pravým důvodem naší aférky, a já teď pravděpodobně půjdu pod zem?“

„Jo.“

Pokrčil rameny a zhluboka se napil, alkohol ho přitom zašimral v hrdle. Rozkašlal se. „Věděl jsem, do čeho lezu.“ Vyšvihl se ze židle a zamířil do kuchyně. „To já jsem přišel k tobě, pamatuješ?“

Po chvíli ucítil, jak se mu její dech otřel o ucho. Napřímil se, rychle se otočil kolem své osy a přišpendlil ji proti kuchyňské lince.

„Od oddělení bylo pěkně pitomé domnívat se, že se ho nepokusí použít coby informátora.“ Její hlas byl díky alkoholu nízce posazený a jeho oči se na chvíli zastavily na jejích ústech. Koutky se jí stočily do úsměvu a jazykem si přejela přes spodní ret. „Pamatuješ, když...“

„Jo.“ Obrázky temné aleje se mu prohnaly hlavou jako blesk. Vzpomínky na rychlost honičky, na pronásledovatele v patách, poslouchajíce, pozorujíce je, jak spolu sehráli to ohavné divadýlko. Otřásl se odporem a rychle se od ní odtáhl, bojoval s jejíma rukama, které se ho snažily zastavit, uchlácholit a připomenout mu jejich úkol.

„Nebylo to doopravdy. Byl jsi to ty, dělal jsi svou práci, snažil ses je přesvědčit, že sis našel mudlovskou šmejdku na hraní. A svou práci jsi odvedl dobře, Marcusi.“

Prsty si vpletl do vlasů a udělal krok zpátky, přičemž narazil na lavici na druhé straně malé jídelny. „Ta noc mě pronásleduje. To, co jsem ti provedl...“

„Políbil jsi mě, to je teda věc.“

„Ale ten zbytek...“

„Bylo jen předstírání. Dělal jsi svou práci.“

„Viděl jsem ta zranění.“

„Měla jsem i horší, často si musím ušpinit ruce.“

„Proč jsi pořád tady, Hermiono?“ Tón jeho hlasu byl ostrý, kousavý a chladný, což byl reflex, který se naučil ve svém dřívějším životě. Přistoupila k němu a položila mu svou hřejivou dlaň na tvář, skoro až láskyplně přejížděla palcem po obočí.

„Přišla jsem tě varovat.“ Zhluboka vydechla a na chvíli zavřela oči. „Tři roky, Marcusi. Tři roky tajných setkání, smrtelných poklesků a plánování misí... Myslíš, že bych tě jednoduše nechala na pospas supům?“

Ignoroval její otázku. „A co ty? Byla jsi odhalena; určitě jsi už teď stejně mrtvá jako já.“

„Nechávají mě pod Fideliem do té doby, než... no, dokud zbytek vás nebude zahnán do kouta.“

Pokýval hlavou a suše se usmál. „To ti ale nezabrání bojovat dál, že ne?“

Odmítavě potřásla hlavou a lehce se zasmála. „Samozřejmě že ne.“

„Já...“

„Ty co?“ Natáhla se za něj a zašmátrala po lahvi ohnivé whisky, zuby vytáhla zátku a na chvíli si ji přidržela pod nosem, než se zhluboka napila.

„Nechci zemřít.“

Opět se napila, a pak se zašklebila. „Utíkáš dost rychle. Třeba nebudeš muset.“

*Nákupní centrum na Mayfair, Londýn

Marcus: http://mary-sue-murder.livejournal.com/56849.html