Preklady fanfiction Harryho Pottera

The Potion Master's Snake - Had Mistra lektvarů

Autor: Winds of Water, Překladatelka: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Claire

http://www.fanfiction.net/s/4470157/1/The_Potion_Masters_Snake

Romance, Snarry, OOC

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Winds of Water, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 5

„Jsi v pohodě?“ zeptal se Ron, když se Harry konečně sesunul na své obvyklé místo a natáhl se pro snídani.

Harry na něj v odpověď zeširoka zívl, ale přikývl a začal si plátek do zlatova opečeného toastu potírat marmeládu. „Zůstal jsem zvečera chvíli vzhůru a přemýšlel jsem.“

A nebyla to snad pravda? Když skočil v čase a dostal se do okamžiku, kdy dorazil nahoru a vlezl si do postele, tak potom zůstal vzhůru a přemýšlel o všem, co se toho dne a noci událo. Takže spal, hrubým odhadem, asi čtyři hodiny.

Hermiona se na něj podívala podezřívavě, ale, jak hluk v síni vzrůstal, neřekla nic.

Harry už téměř domazal svůj toast, když se k němu střemhlav vrhla Hedvika a přistála na stole. „Och, to bylo rychlé.“ Harry se usmál, zatímco od ní přijímal odpověď na svůj dopis a mimovolně ji nakrmil proužkem slaniny.

„Co bylo rychlé? Kdo ti píše?“ zeptal se Ron, zíraje na stále neotevřenou obálku.

„Rone, máš vejce ve vlasech,“ vpadla mu rychle do řeči Hermiona.

Harry po ní střelil vděčným pohledem, což mu oplatila protočením oči. Ron byl příliš zaneprázdněný pročesáváním vlasů, jak se pokoušel najít a uvolnit neexistující vejce, takže Harry rychle ukryl dopis z dohledu a poté se zamyšleně podíval na místo, kde seděl Snape. Muž vypadal, že se snaží ignorovat McGonagallovou jak nejlépe byl schopen.

Pak Harrymu přeťaly čelo vrásky a on se odvrátil. Minulou noc ho Snape nachytal nepřipraveného, a to se znovu nestane. Ten netrpělivý muž ho nebude pokoušet. Příště si bude po čertech jistý, že bude mít možnost mluvit do toho, kdy a jak k tomu dojde. Snape se mu zdál jako někdo, kdo by chtěl trvalý vztah. Takže to Harry nechtěl uspěchat. Pokud to tak má být, tak to tak bude, ale ani o minutu dřív, než tomu Harry dá své požehnání.

Zaměřil svůj pohled na Hedviku, která na něj vyčítavě houkala. Na rtech se mu objevil otrávený úsměv, když ji krmil dalšími kousky své snídaně. „Odpoledne tě budu opět potřebovat. Doneseš zprávu ještě někomu. Není to moc daleko, ale mám pocit, že by tomu tento způsob mohl pomoci dodat větší váhu.“

Hedvika naježila pírka a otáčela hlavu, jako by se snažila určit plánovaný cíl.

„Běž teď spát. Ale vrať se během oběda, to už budu mít zprávu hotovou,“ nařídil jí Harry a sledoval, jak odlétá, než stočil svou pozornost zpět ke svým přátelům a snídani.

Jakmile toho byl Harry schopen, pohotově se odporoučel od stolu. Hermiona od něj naštěstí odvedla Ronovu pozornost, a tak proklouznul téměř bez povšimnutí. Věděl, že Hermiona chápe, co chce udělat, a on byl té mladé ženě nesmírně vděčný. Byla skvělou přítelkyní.

Harry stočil své kroky směrem k podzemí, automaticky směřuje dolů k dalšímu zajímavému začátku dne. V rukách se mu objevila obálka a on ji nahoře roztrhl, aby mohl vyjmout dopis. Rozevřel jej a rychle přečetl obsah.

Harry,

Budu tam, ačkoliv se možná trochu opozdím. Pamatuješ přece, jak jsou tyhle dny ulice přeplněné. Těším se, až uslyším, jak ty novinky vezme ten tvůj přítel Ron. Zní to, jak by to měla být dobrá legrace.

PS: Ta tvoje zatracená sova mě pořád nenávidí.

Harry se ušklíbl, opětovně dopis složil, a umístil jej do obálky. Když ji bezpečně zastrkával zpět, v duchu si poznamenal, aby Hedvice připomněl náležité chování.

A pak zjistil, že se velmi předčasně nachází před zamčenými dveřmi učebny Lektvarů. Průvanem se trochu zachvěl, opřel se o zeď a čekal. Pochyboval, že by to Snapeovi, v krátkosti následovanému stádem dalších studentů, trvalo nějak dlouho.

„Dobré ráno.“

Harry překvapením zamrkal a pohlédl doků ke svým nohám, odkud syčená slova přišla. Plazila se mu u nich známá černá kobra. Pak se stočila u jeho chodidla, hlavu nadzvedla dobrých dvacet centimetrů nad podlahu a kymácela s ní tam a zpět. „Sorai, zase ses dostala ven?“

„Zapomněl mi dát na výběh víko. Někdy to dělává,“ odpověděla, znějíc spíše pobaveně a potěšeně sama sebou.

„Jak ses dostala přes jeho ochrany?“ zamračil se na ni Harry. Nemyslel si totiž, že by kouzla rozpoznala hada a on tak mohl projít skrz. Někdo jako Snape by tomu jistě zabránil v případě, že by to zvíře ve skutečnosti nebylo zvířetem.

„Dveře mě pustí ven. Nevím proč,“ byla její odpověď.

Harry také nepřišel na žádné řešení. „No, když už jsi tady, mohu tě o něco požádat?“

„Ano.“

Harry se ušklíbl. „Mohl bych vidět tvou kápi? Před tebou jsem kobru nikdy tak zblízka neviděl.“

Sorai se královsky povytáhla. „Klekni si, ukážu ti to.“

Harry tak učinil a Sorai dostála svému slovu, když rozvinula kápi, jež těm, kteří ji rozzlobili, sloužila jako varovná vlajka smrti. Harry k ní pak natáhl paži. „Děkuji. Nechceš jít nahoru? Musí ti být zima.“

Po její souhlasné a docela radostné odpovědi ji Harry vzal do ruky. Znovu si ji obtočil kolem krku, její hlava mu spočívala na rameni.

„Bude mě obviňovat, jsem si tím jistý,“ řekl jí na rovinu.

„Copak jsi s ním nemluvit? Má tě rád, nebude tě obviňovat. Můj pán je idiot, pokud si myslí, že se nedokážu dostat ven o své vlastní vůli.“

Harry se ušklíbl, měl pocit, že ji má náhle docela rád. „Byl na tebe naštvaný?“

„Ne. Cítila jsem z něj spíš zaujetí. Sotva si vůbec vzpomněl, aby mě dnes nakrmil.“

„Takže víš, že jsem mu řekl, že potřebuji čas na přemýšlení o tom, jestli přijmu jeho návrh na vztah nebo ne.“

„Není moc trpělivý, můj pán.“ Sorain hlas zněl rozpačitě.

Uhodila hřebíček na hlavičku, to Harry musel připustit. „Já vím, ale bude se to muset naučit. Nechci to uspěchat. Nemůže si dovolit pomýšlet na to, že mě do rozhodnutí natlačí.“

„Pak tě skutečně musí milovat, pokud se tě na konci nepokusí zabít.“

Harry se rozesmál, věděl, že měla vcelku pravdu.

„Právě jsem přemýšlel, že byste mohl z vlastního smíchu zešílet.“

Harry i Sorai otočili hlavy směrem, odkud se objevil Snape a směřoval k nim. „No, pokud to není jasným slunečním světlem. Takže, jak by řekla Sorai, dobré ráno,“ pozdravil ho posměšně.

Sorai radostně zasyčela, zatímco Snape obrátil oči v sloup.

„Není právě ranní ptáče, že?“ poznamenal Harry ke kobře.

„Ani ne, jen vzácně,“ souhlasila ochotně.

„Pokud by vám dvěma nevadilo,“ zavrčel muž, když těsně kolem nich prošel, aby otevřel třídu.

„Nevadilo co?“ zeptala se Sorai, nechápajíc nevyslovený zbytek věty.

„Sorai je velmi doslovná, nerozumí moc takovým věcem,“ pokáral ho Harry, „a ano, ve skutečnosti by nám to vadilo. Vedli jsme velmi příjemný rozhovor a ještě není čas vyučování, takže pokud by to nevadilo vám.“

„Nevadilo co?“

„Povídání, a aby nás nechal si povídat,“ rychle doplnil Harry.

„Ano, ale tohle je můj had,“ pronesl Snape a natáhl se, aby ji odstranil z Harryho krku. „Jak se k čertu dokáže dostat ven?“ mumlal si pod fousy.

Harry se na něj zlostně podíval. „Myslím, že vám to neřeknu, jedině kdybyste poprosil,“ rozhodl se a odešel do učebny.

„Ne, to nedělej. Pak bych tě nemohla přijít navštívit, pokud bys ty nepřišel za mnou,“ syčela po něm Sorai.

„Mám tě rád, nedal bych naše návštěvy v sázku,“ řekl Harry, když se usazoval na své místo a díval se, jak Snape teď u svého stolu něco hledá. Sorai měl stále zavěšenou kolem krku. „Ráda se u mě zdržuje. Nemohl bych si ji nechat do konce hodiny?“

„Ne,“ byla jeho striktní odpověď a Sorai zklamaně zasyčela. „Nehodlám ji vystavovat nebezpečí tím, že jí dovolím zůstat poblíž kotlíku používaného jistým nemotorným Harrym Potterem. Mám ji rád živou a v jednom kuse.“

„Nejsem nemotorný, ale mezi vašimi posměšnými poznámkami a většinou vašich miláčku studentů, kteří mě obtěžují zprava i zleva, je zázrak, že jsem se ve své zručnosti nevyrovnal Nevillově obrazu,“ informoval ho Harry a zkřížil ruce na hrudi.

„Takže rozhodně nepotřebujete další rozptylování.“

„Och ano, protože jsem vysoce neschopen manipulovat s mnohočetnými problémy a nebezpečenstvími kouzelnických konfliktů. Bože chraň, aby mě něco takového vykolejilo. Kam by svět přišel?“ poznamenal Harry sarkasticky a začal si vyndávat své věci, když se objevili ostatní studenti.

„Ahoj, Harry,“ řekla Hermiona a klesla vedle něj.

„Připomeň mi znovu, proč jsme tady?“ zasténal Ron, když usedal na své místo.

„Člověk by předpokládal, že kvůli učení, pane Weasley.“

Ron tím šokem málem spadl ze židle.

Snape se ušklíbl, elegantně si založil ruce na prsou a pobaveně pokračoval v pozorování nyní vyděšeného teenagera. „A můj směšně nízký plat je naneštěstí odvislý od toho, že se i beznadějný potěr, jakým jste vy, něco naučí. Takže navrhuji, pro vaši vlastní bezpečnost, abyste se pokusil něco dozvědět, když už jste tady, protože ačkoliv pohrdám…“ zamyslel si nad tím, „vámi všemi, mám rád své peníze, které mi dovolují dopřávat si všechny nezbytné přísady, abych mohl připravit lektvary, které mě dostanou do přívětivější nálady, zatímco se musím bez ustání zabývat vašimi nevábnými schopnostmi coby výrobce lektvarů.“

Harry se musel kousnout do tváře, aby se nezačal smát. Snape po něm šlehnul očima s jemným, ale dobře ukrytým pobavením, než odpochodoval pryč.

V ten moment kolem nich ke svému místu procházel Draco. Sehnul se k Harrymu a tiše promluvil. „Ten dopis dnes ráno byl od něj?“

Harry přikývl, všímaje si, že kvůli němu Hermiona opětovně rozptýlila Rona.

„Lasička to ještě neví?“

„Ani nápad, chci, aby mi ten nezapomenutelný pohled vydržel celou tu dobu. Vyprchalo by to, kdybych mu to prozradil už teď,“ odpověděl Harry stejně tiše.

Draco se zašklebil a rychle odešel ke svému sedadlu, protože Snape hlasitě vyštěkl, aby se zdrželi planého brebentění před hodinou.

Pracovali v tichosti a Harryho a Ronův společný lektvar vypadal po hodině a půl téměř dokonale. Někdy během té doby Harry ucítil, jak se mu něco tiskne k lýtku. Pohlédl dolů.

Sorai k němu pozvedla hlavu a její oči zářily odrazem oranžových a červených plamenů hořících pod kotlíkem.

„Vyklouzla jsi?“ zeptal se Harry tak tiše, jak jen dokázal. Ron si toho naštěstí nevšiml, stále ho zaměstnávalo drcení květů divizny na prášek.

„Viděl mě odcházet,“ zasyčela zpět, zachytávajíc jeho nevyslovenou žádost, aby mluvili tak potichu, jak jen bylo možné.

Harry vzhlédl k profesorskému stolu a setkal se se Snapeovýma očima. Oba rychle uhnuli pohledem a Harryho pozornost se znovu stočila k hadovi. „V pátek máme něco jako schůzku. Víš, co je to schůzka?“

„Ne,“ přiznala, když se v důvěrném gestu stočila kolem jeho lýtka.

Zatímco Harry několikrát zamíchal lektvar, vysvětloval: „Schůzka v tomto smyslu slova znamená, že on a já strávíme nějaký čas spolu o samotě. Abychom se lépe poznali. Není to skutečná schůzka, protože v jednom okamžiku navštívíme ještě někoho, ale dost se to blíží.“

„A tato schůzka je nějakým typem namlouvacího rituálu?“

„Zřejmě tomu tak můžeš říkat.“

„Pak jsem šťastná. Uvidíš, že můj pán není až tak špatný.“

Harry se přidušeně zasmál a po zbytek hodiny se znovu soustředil pouze na lektvar. Sorai se uvelebila u jeho nohou a krátce si zdřímla, zatímco pracoval.

Na konci hodiny se Harry zdržel a zůstal ve třídě jako poslední s tím, že potřebuje se Snapem mluvit o svém před nedávnem přiděleném úkolu z Lektvarů. Hermiona mu věnovala souhlasný pohled, Ron si pomyslel, že se definitivně pomátl a Draco se zamyšleně zamračil, než odešel.

Když se dveře za posledním zavřely, zbývali v místnosti jen on, Snape a Sorai.

Harry se postavil a zvedl Sorai s úmyslem vrátit ji Snapeovi. „Vidíte, je v jednom kuse.“

„To by raději měla, jinak bych byl nucen udělat něco dramatického,“ poznamenal Severus klidně, když kobru přebíral zpět.

„Není to hrozba, jen se zvýšila hladina jeho feromonů.“

Harry se zahihňal a urychleně si zakryl ústa v pokusu to potlačit.

„Co je tady k smíchu?“ Severus přimhouřil oči na smějícího se mladíka.

„Nic.“ Harry se na něj zazubil a mrknul na Sorai. „Je to hrozba, ale jiného druhu. Raději bych měl pomýšlet na únik. Měj se.“

A pak Harry bez obav vyšel z místnosti.

Mezitím se Severus otočil na svou kobru, které vypadala velmi spokojená sama sebou. „Doufám, že jsi mu neřekla něco příliš trapného, protože jinak bych tě už tento týden nenechal ho znovu vidět.“

Což způsobilo, že se Sorai provinile nahrbila, zatímco si Severus povzdechl a zavrtěl hlavou.

Harry v tu chvíli dorazil do učebny Kouzelných formulí, právě včas, aby stihl vklouznout na sedadlo mezi Draca a Hermionu a nepřijít pozdě.

Dnešní hodinu už Harry vlastně uměl dopředu díky nadstandardnímu tréninku, jehož účelem bylo zabít jistého Temného pána, a tak se pokusil přežít začátek hodiny, aniž by měl nutkání si zdřímnout a načerpat tak zpět trochu ztraceného spánku. Dokázal to, ale jen stěží.

Když bylo třeba začít cvičit, studenti se rozmístili po místnosti. A tak se Harry vzdálil do neobsazeného prostoru, kde mohl zůstat nepovšimnut. Nikdo nevěděl, že už tyhle věci umí, a protože chtěl napsat krátký dopis, tohle byla skvělá příležitost.

Harry držel hůlku v levé ruce a nepřítomně huhlal kouzlo, aby vyvolávalo jen polovičaté výsledky, zatímco druhou rukou tvořil dopis. Na volný kousek pergamenu se inkoustem psaná slova formovala bez zaváhání. Věděl, co potřeboval říct, a tak se mu slova nezadrhávala.

Drahý pane Skandální,

Minulou noc jste mě nachytal naprosto nepřipraveného a já vám mohu zaručit, že se to znovu nestane. Nechci být pod nátlakem a vaše průbojné pokusy mě svádět, ač na určité úrovni příjemné, mé rozhodnutí neuspíší. Pokud mě opravdu milujete, prosím, respektujte má přání a do ničeho mě nenuťte. Už předtím jste řekl, že jsem tvrdohlavý, a to stále platí.

Harry

Harry cítil, že to bylo tak akorát, a složil dopis, aby jej mohl později předat Hedvice. Poté se začal věnovat zdání, že je během praktických cvičení úplně bezradný. Ale jeho mysl se stále ubírala dál. Zjistil, že ho baví se Snapem mluvit na jiné úrovni, a ten rozhovor minulé noci byl velmi hezký. Věděl, že toho muže respektuje, a že už ho nedokáže nenávidět. Ale stále si nebyl jistý, jestli se to někdy může změnit v lásku nebo ne. Jak Brumbál poznamenal – dával Snapeovi šanci. Pro tuto intriku musel mít důvod. On jen potřeboval čas, aby zjistil, jaké to je a dokázal tak formulovat své pocity.