Preklady fanfiction Harryho Pottera

The Potion Master's Snake - Had Mistra lektvarů

Autor: Winds of Water, Překladatelka: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Claire

http://www.fanfiction.net/s/4470157/1/The_Potion_Masters_Snake

Romance, Snarry, OOC

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Winds of Water, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 8

Dalšího rána se Harry posadil ke snídani a cítil, jak se jeho oči samovolně zatoulaly na místo, kde Snape obvykle sedával. Muž vypadal více sám sebou… tak sám sebou, jak jen může domýšlivý, nafoukaný muž vypadat, když pozoruje studenty, s největší pravděpodobností hledaje dobrý důvod zaplavit peklo dušemi nějakých chudáků ani ne hodinu po začátku nového dne.

Harry si sám pro sebe pokrčil rameny, otočil se zpět k jídlu a naservíroval si na talíř ještě jednu lžíci míchaných vajíček navíc.

„Hej, Harry, myslíš, že tě letos Brumbál nechá na Vánoce přijet do Doupěte?“ zkusil to Ron během toho, co na vidličku nabodával celý párek. Načež ho takhle začal jíst.

Hermiona se na Rona podívala se znechucením. „Upřímně, používej ke krájení té věci nůž! Člověk by podle způsobu, jakým jíš, uvěřil, že jsi stále ještě neandrtálec.“

Harry se ušklíbl nad Ronovým nabručeným výrazem, zatímco ten se neomaleně chopil nože. „Ne, mám jiné plány, Rone, promiň. Ačkoliv, příští rok bych se mohl na chvíli stavit, co myslíš?“

„Cože? Jaké jiné plány bys mohl mít?“ civěl na něj Ron.

Harry se prostě usmál. „Řeknu ti to s dostatečným předstihem, neboj.“

Ron otevřel pusu, aby se pokusil o dotčený protest a podotkl, že ho zná, ale Hermiona ho v průběhu rychle přerušila. „Je jen dobře, že se Harry někam chystá. Až nám bude chtít říct kam, tak nám to řekne.“

Harry se sám pro sebe usmál, Hermiona byla někdy opravdu užitečná, a vždy připravená, o tom nebylo pochyb. A on si doopravdy chtěl ponechat Ronovu reakci až na později.

Po celou dobu snídaně si Harry udržoval přehled o tom, kde se Snape nachází. Pořád čekal na to, až muž vstane a odejde, aby mohl udělat to samé. Stále ještě s ním chtěl hovořit před hodinou, poněvadž jinak by muset porušit zákaz vycházení po večerce v případě, že by s ním chtěl mluvit někdy později. Dnes ráno jeho vrstevníci naštěstí jeho pozornost u snídaňového stolu nepotřebovali.

Jakmile Harry uviděl, že se Snape chystá vstát a odejít od stolu, stoupl si také a popadl svou školní tašku. „Lidi, uvidíme se tam. Musím se před hodinou ještě zastavit v koupelně.“

Ron na něj s ústy plnými namazaného toastu jen mávnul a Hermiona mu věnovala úsměv. „Nezpozdi se.“

To těžko. „Neboj,“ odvětil Harry a pospíšil si pryč.

Lehce prokličkoval chodbami. Roky plížení hradem mu dodaly potřebné znalosti o tom, jak se rychle dostat na místo určení. A jelikož byli všichni na snídani, tak ho v jeho počínání nikdo nezdržoval.

Brzy poté se nacházel u dveří do učebny. Zkusil kliku. Bylo otevřeno.

S pokrčením ramen prošel skrz a vešel do prázdné třídy. Odložil věci na své obvyklé místo, než se usadil na lavici a čekal. Nohama zvolna klimbal sem a tam a tiše bubnoval prsty o desku stolu, zatímco vyčkával.

„Stane se z toho snad nějaký zvyk?“ Ta slova přišla brzy poté, co se dveře znovu otevřely.

Harry obrátil hlavu za tím známým hlasem. „Vlastně nevím, kdy jindy bych si s vámi mohl promluvit. Jistě, mohl bych veškerou opatrnost hodit za hlavu, otevřeně ignorovat školní pravidla a předvést se tak před vámi, ale nějak jsem si myslel, že byste se uchýlil k tomu mě spíš proklít, pokud bych to udělal.“

„Tak to máte pravdu,“ souhlasil Severus suše, když pohlédl na Harryho, který kráčel k jeho stolu. „Co chcete?“

„Minulý večer,“ začal Harry bez předmluvy, „jste vypadal, jako byste měl chuť někoho zabít. Bylo to kvůli tomu, co jsem vám napsal? Myslím tím, co jsem řekl a…“

„To jste skutečně tak sebestředný?“ pozvedl na něj Severus obočí, lehce pobaveně.

„No, hej!“ zavrčel Harry pobouřeně.

Severus protočil panenky. „Uklidněte se, Pottere.“

„Harry.“

„To je jedno.“ Odvětil Severus, ale pak to doplnil, když se Harry zamračil. „Váš dopis mě donutil cítit mnohé, ale hněv mezi tím nebyl.“

„Ach.“ Harry zaváhal a jednou rukou si pročíst neposedné vlasy.

Severuse potěšilo, že byl Harry zcela rozhozený a odbočil tak od tématu, se kterým se hodlal vytasit. A bylo zábavné sledovat, jak se mladík snaží zachránit. „Můžete se mě třeba zeptat, na co myslím? Nebo proč jsem byl rozčilený?“ navrhl s podlým úšklebkem.

„Dobře. Proč jste byl…“ Harry pohlédl na Severuse a spatřil jeho grimasu. Měl to vědět, Snape ho škádlil a on mu na to naletěl.

Severus se zasmál, když uviděl Harryho zamračení. „Och, nehrajte mrzutého. Byly to dobré návrhy a já nemůžu za to, že nedokážete vymyslet ani nic tak jednoduchého.“

Harry byl ze svého zachmuření vytržen jeho smíchem. Bylo to, jako by se na něj Snape usmíval, a jemu chvíli trvalo, než si na tu změnu zvykl. „Fajn,“ uznal s vlastním krátkým zasmáním, „proč jste byl rozčilený?“

Severus pokračoval v třídění papírů, kterými se probíral. „Dostal jsem na pátek večer volno a jak se zdá, jste pořád ještě Brumbálovým oblíbencem. Zřejmě si myslí, že je vám stále dovoleno překračovat pravidla.“

Harry se ušklíbl nad posměškem ve Snapeově hlasu. Vypadalo to, že bez ohledu na to, co k němu ten starší muž cítil, bude stále tím, kdo lpí na pravidlech.

„Naznačil mi, abych vás vzal na večeři, když už se hodláme vydat do města. Pokud chcete jít na večeři, tedy.“

„Rozhodně jste si osvojil dosti zdlouhavý způsob, jak někoho pozvat na večeři,“ poznamenal Harry se zahihňáním.

Snape na něj zlobně zíral.

Harry přerušil svůj smích s lehce nervózním zakašláním. Z tohohle byl Snape tak rozčilený? „Takže, proč vás rozčílilo, že vám dovolil vzít mě na večeři?“

„Jde o ten fakt, že mě do toho vmanipuloval.“

„Ach.“ Harry připouštěl, že to dávalo smysl. Podle minulých společných zkušeností věděl, že Snape nemá rád, když ho někdo do něčeho nutí. „Chcete mě vzít na večeři?“

Chtěl vzít Harryho na večeři…? Jak mohl ten muž položit tak stupidní otázku? Mohl by to říct jinak? Tuhle hru mohou hrát dva. „Chcete jít na večeři?“

Harry se zasmál, nedokázal se na něj za ten dotaz zlobit. Byl zvyklý, že si Snape pohrává, a záměna otázky, to byl jeden z mužových oblíbených nástrojů, jak ho potrápit, když cvičili mimo školu. „Ano.“

Severus přikývl a jeho rtů se dotkl sotva patrný úsměv, který ale rychle zmizel, když se dveře do učebny znovu otevřely a vpustily další studenty. „A Pottere, pokuste se o nějaké způsoby.“

Harry na muže dětinsky vystrčil jazyk, když se k němu otočil zády, a pak přešel ke svému místu.

Avšak jak den pokročil, Harry si uvědomil, že začíná být ohledně pátku lehce nervózní. Věděl, že na něj nebude vyvíjen žádný tlak. Bude to prostě jen způsob, jak se rozhodnout, zda by se dokázal se Snapem stýkat i jinak, než jako s přítelem v průběhu války. Ale i tak byl nesvůj. Ještě nikdy nebyl na žádné schůzce. Ne na skutečné. Ta záležitost s Cho se jen těžko počítala za rande. Byla to spíše katastrofa.

Avšak, i když neměl páteční výlet nálepku romantické schůzky, Harry byl dostatečně inteligentní, aby věděl, že tím ve skutečnosti byl. Falešná první schůzka, aby mohl prozkoumat své pocity v prostředí někde mimo školu. A z toho už nervózní byl.

Po večeři se vrátil zpět do společenské místnosti s tím, že třeba v noci dojde k závěru, že potřebuje nějakou radu. Nebo alespoň někoho, kdo by mu řekl, aby se uklidnil a prostě počkal, co se stane. Neměl mnoho možností a rozhodně nechtěl, aby Hermiona nebo Ron právě teď věděli, o co tady jde. Mohl by napsat… – ne, nemohl, odpověď by mohla tentokrát přijít moc pozdě.

Takže se vzdálil od přátel a zamířil do Brumbálovy pracovny.

Byl to vážně podivný důvod k návštěvě, ale Harry věděl, že ho muž vyslechne. Ten pamětihodný stařec bude pravděpodobně potěšen, že si ho Harry této noci vybral za svého důvěrníka. Mladík jen doufal, že se to Snape nikdy nedozví, jinak by sám hlasoval pro svět plný bolesti.

Takže nakonec Harry došel k Brumbálově kanceláři, odříkal seznam cukrovinek, než chrlič přijal tu správnou, a nechal se vyvézt po schodišti. Zaťukal na dveře pracovny a vstoupil.

„Harry, něco je špatně?“ zeptal se Brumbál, jakmile vzhlédl od rozečtené knihy.

Harry se pokusil zavrtět a kývnout hlavou zároveň, čímž se zcela zmátl, a tak raději přestal s tělomluvou. „Ani ne,“ řekl a odkráčel ke svému obvyklému sedadlu.

„Co máš pak tedy na srdci?“ usmál se Brumbál, zatímco odkládal knihu stranou. „Vždycky máš na tváři ten samý výraz, když tě něco trápí.“

„Jen bych potřeboval, abyste mi řekl, abych o všem přestal přemýšlet a prostě tomu nechal volný průběh.“

Brumbál tak učinil.

Harry si nedokázal pomoci, a tak se koutků jeho úst dotkl lehce pobavený úsměv. „Díky, to jsem potřeboval.“

„Bylo mi potěšením,“ mrknul na něj Brumbál, nezatěžuje se zjišťováním, kvůli čemu to všechno bylo. Byl si docela jistý, že už to věděl. „Každopádně, zvážil jsi můj návrh ohledně začátku příštího roku?“

Harry přikývl. Nezapomněl na to, jen měl poslední týdny v hlavě plány na prázdniny a teď také tu věc se Snapem. „Ano, ale rád bych počkal s konečným rozhodnutím, až uvidím, jak to dopadne se Snapem. Pokud bychom skočili spolu, pak ano, přijal bych. Ale pokud ne… pak bych nechtěl působit problémy.“

„Dobře tedy, ale neodkládej rozhodnutí moc dlouho,“ usmál se Brumbál. „Učitelé podepisují smlouvy na začátku března. A do té doby potřebuji vědět, jestli mám nebo nemám udělat i jednu s tvým jménem.“

„Nebojte, spíše bych se obával Snapeova hněvu, pokud bych s tím příliš otálel. Pochybuji, že to tak bude,“ řekl Harry a pohlédl přímo do ohně. „Přitahuje mě, jen potřebuji zjistit jak moc. A jestli je to dost na vybudování nějakého vztahu.“

„Jen se do něj neobávej zamilovat, Harry. Už přece víš, že je to dobrý člověk.“

„Ano, to vím. Uvidíme, jestli pátek něco změní,“ prohlásil Harry, a pak se zvedl z křesla. „Mimochodem, děkuji vám, že jste ho přinutil, aby mě vzal na večeři.“

„Nemám nejmenší tušení, o čem to tu hovoříš,“ zamrkal na něj Brumbál.

„Samozřejmě, že ne, pane,“ usmál se Harry, sebral svou tašku a přehodil si ji přes rameno. „Uvidíme se zítra.“

„Och, a Harry?“

Harry se otočil, napůl cesty ke dveřím. „Ano?“

„Užij si Vánoce, zasloužíš si to.“

Harryho úsměv se rozšířil. „Děkuji. Plánujeme si vynahradit ztracený čas.“

Brumbál s porozuměním přikývl. „To jsem rád.“

Harry směrem k muži sklonil hlavu, než odešel z pracovny. Ano, plánoval si vánoční prázdniny řádně užít. Vůbec poprvé je mohl strávit mimo hrad. A byl rozhodnutý zjistit, o čem Vánoce ve skutečnosti jsou. Byl z celé té záležitosti nadšený. Ačkoliv teď už se trochu zklidnil. Když si poprvé uvědomil, že by mohl, teď když byl Voldemort mrtvý, uskutečnit své vlastní plány, McGonagallová z něj, jak byl unešený, málem zešedivěla ještě více, než už byla.

Hermiona se nejprve zajímala, jestli se neudeřil do hlavy, s ohledem na to, s kým to chtěl strávit prázdniny, ale poté, co jí Harry vypověděl, jak se měl v létě, to pochopila a plně ho podporovala. Dokonce zašla tak daleko, že Harrymu pomáhala udržovat Rona v nevědomosti. Měl za to, že také toužila vidět výraz Ronovy tváře.

A vzal-li do úvahy, že pokud by se to v pátek se Snapem vyvinulo dobře, pak by ten výraz mohl být také neocenitelný.

Což mu připomnělo, kolik z jeho budoucí cesty závisí na jeho rozhodnutí. Na začátku roku mu Brumbál nabídl práci. Ne post učitele Obrany, jak by si mnozí mohli myslet. Ano, exceloval sice v tomto předmětu, a možná v něm měl více znalostí než jiní uchazeči, ale minulé roky ho utvrdily v tom, že kouzelníci a čarodějky nebyli v obraně sebe sama moc zběhlí. A tak si Brumbál poté, co viděl Harryho výsledky v BA a následné pokroky všech členů, uvědomil, že by z Harryho byl skvělý instruktor soubojnictví. Harry věděl, aniž by s tím mělo co dělat jeho ego, že byl v duelech opravdu dobrý. Pokud by nebyl, tak by se už nenacházel mezi živými. Dostal se ze všech střetů během závěrečné bitvy s Voldemortem. Ovšem jeho osud na té práci nezávisel. Nebyl si jistý, co by chtěl dělat, ale tohle byla jedna z možností, pokud se to se Snapem vyřeší. A protože pro něj to místo nebylo tak důležité, tak to nemělo až takový vliv na rozhodnutí jedním nebo druhým směrem. Což bylo koneckonců lepší.

Naučil se, že je určitým způsobem výhodnější nelpět příliš na materiálních věcech.

Harry se vrátil do věže, vyhýbaje se tomu, aby si ho někdo všiml. Nechtěl, aby ho Snape sledoval, nechtěl být přistižen, a Snape, jak se zdálo, nebyl ani nikde v dohledu. Vešel dovnitř a nepovšimnut proklouzl do hloučku studentů. Vydal se směrem, kde Hermiona s Ronem hrála šachy.

Sám od sebe vytáhl domácí úlohy a začal na nich, k Ronovu zděšení a Hermioninu uznání, pracovat. Alespoň se jeho mysl bude muset soustředit na něco konkrétního a zdrží se opětovného uvažování o schůzce, která nebyla schůzkou, ale ve skutečnosti jí byla.

Dostane se jeho život někdy do bodu, kdy všechno přestane být tak matoucí?