Pomocná ruka osudu
Autorka: Annie Talbot
Z anglického originálu The Left Hand of Fate přeložila: Jacomo
Beta-reader: Ivet
Banner: solace
Originál viz http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=23895&i=1
4. Pozvání, kterému nejde odolat
„Pšššt… Snape.“
„Vy už jste tu zas? Myslel jsem, že jste šel zpátky k sudičkám. Víc než měsíc jsem vás neslyšel.“ A byl to osamělý měsíc, i když se Severus zdráhal to komukoliv přiznat. Včetně sebe.
„Šel jsem. Ale než se budu moct posunout dál, poslaly mě zpátky ještě kvůli poslední věci.“
„Co to je? Grangerová se vrátila ke svému starému životu. Poslala mi vzkaz, kde píše, že pracuje pro Ollivandera. Vypadá celkem šťastně, tak mě teď už můžete nechat na pokoji.“
„Nemůžu. Nemáte ani ponětí… jak moc bych si to přál. Ale Shivvy na tom trvá a víte, že ona vždycky dostane, co chce.“
Severus přikývl a vzpomněl si na své vlastní setkání s britskými sudičkami, které proběhlo před skoro čtyřmi lety.
„Každopádně jsem nedokončil svůj úkol. Je tu něco, co Hermiona zoufale potřebuje, aby se její osud naplnil a ona našla své štěstí. Měl jsem se o to postarat, ale… no, vadilo mi to, tak jsem to neudělal. Ale Shivvy má pravdu, i když mě ničí to přiznat.
Zkrátka, ona každou chvíli zaklepe na dveře a já jsem chtěl, abyste byl připravený. Prostě prokažte tu laskavost sobě… a koneckonců i mě. Zkrátka s ní souhlaste, ať bude chtít cokoliv, ano? Slibuji vám, že nebudete litovat. Budete šťastnější a já konečně budu moct pokračovat dál.“
„O čem to k čertu mluvíte, Weasley?“
Ať už chtěl Ron odpovědět cokoliv, ztratilo se to ve zvuku hlasitého zabušení na dveře. Pospíchal je otevřít.
„Hermiono! Co tu děláš?“ Ukročil stranou, aby mohla vejít, a pak za ní pevně zavřel dveře. V rozpacích, co má dělat dál, jí vzal lehký jarní kabát a pověsil ho na ramínko, které si tak nějak zvykl považovat za její.
„Zdálo se mi, že slyším hlasy. Je tu ještě někdo?“ natahovala zvědavě krk a hledala nějaké zbloudilé návštěvníky, kteří by se eventuelně mohli skrývat za kuchyňským stolem.
„Ne, jen jsem mluvil na Moggy.“ Jak kočka zaslechla své jméno, rozhlédla se a zamrkala. Pak se stočila do klubíčka a pokračovala ve své očistě.
„Aha.“ Stála uprostřed obývacího pokoje a nevšímala si jeho pokývnutí směrem ke křeslu. K Weasleyho křeslu. Zatraceně.
„Hermiono, proč jsi tady? Nejsi u Ollivandera spokojená? Copak tě Potter a Weasleyovi nepřivítali s otevřenou náručí?“ Zabije je. Fakt by toho byl schopen. Jestli se po jeho tvrdé snaze vrací zpátky do mudlovského Londýna…
„Ale ne, všechno jde moc dobře. Od pana Ollivandera se toho strašně moc naučím. A Harry byl moc rád, že mě vidí. Pan Weasley musel držet paní Weasleyovou, aby mě radostí nezadusila. Naštěstí mají George a Angelina před svatbou – čekají chlapečka; mají v plánu ho pojmenovat Ron – takže paní Weasleyová je poněkud rozrušená, když plánuje na tohle jaro dvě svatby. Ale… no… když jsem tam byla, něco jsem si uvědomila. Zapomněla jsem si s sebou vzít něco, co je pro mě moc důležité. Tak jsem se pro to vrátila.“
Její velké hnědé oči se upíraly přímo na jeho tvář. Vypadalo to, jako když chce, aby něco pochopil, ale on neměl sebemenší ponětí, co to má být.
„Pamatuješ si, co jsi mi řekl, když jsem měla odejít?“ Snížila hlas. „Jsou tam lidé, kteří tě milují a postrádají tě. Lidé, které miluješ i ty. Patříš tam: je to tvůj domov a místo, kde najdeš své opravdové štěstí.“
S očekáváním se na něj usmála. Krátce přikývl.
„Ano, to jsem řekl. Chceš říct, že jsem se mýlil?“
„Ne, Severusi, vůbec ne.“ Přistoupila k němu blíž a položila mu ruce na hrudník, přesně na to místo, kde mu zrádně a divoce bušilo srdce. „Chci ti říct jen jednu věc.“
Odkašlala si a pokračovala: „Je tam někdo, kdo tě miluje a postrádá tě. Někdo, koho miluješ i ty. Patříš tam: je to tvůj domov a místo, kde najdeš své opravdové štěstí.“ Vytáhla se na špičky a vtiskla mu do koutku úst polibek. „Prosím, vrať se. Potřebuji tebe i Moggy, abyste se mnou byli každý den.“
Přistihl se, že na ni velmi nedůstojně civí. „Nemůžu. Jsem mrtvý.“ A Shivvy mi zakázala mít s tím světem znovu cokoliv společného.
„Nejsi. Strávila jsem poslední měsíc sondováním půdy. Lidé, na kterých záleží, vědí, že jsi naživu a jsou připraveni přivítat tě zpátky. Prosím.“ Uchopila ho pevně za ruce a úpěnlivě ho prosila očima.
Jeho srdce popraskalo a on se zhluboka, roztřeseně nadechl. Chystal se poslat ji pryč, když tu se do toho vmísil další hlas.
„Máte dovoleno se vrátit,“ řekl Ron. „Tohle byl celou dobu Shivvyin plán. Já jsem jen prostě nemohl dopustit, abyste s ní byl, dokud jsem nevěděl, že ji uděláte šťastnou.“
Severus vydechl a na okamžik úlevou zavřel oči. Hermiona, která uměla velmi dobře číst v jeho výrazu, vykřikla radostí, vyrazila vpřed a obtočila mu paže kolem krku. Líbala ho tak, jako by nikdy nechtěla přestat.
Doufal, že Weasley už zmizel; v opačném případě by mu totiž určitě vypadly oči z důlků.
Poznámka překladatelky: Trochu nám to zesládlo, ale nebojte se, konec vše napraví :-)
Annie Talbot: ( Jacomo ) | 01.08. 2013 | 5. Osud triumfující (závěr) | |
Annie Talbot: ( Jacomo ) | 25.07. 2013 | 4. Pozvání, kterému nejde odolat | |
Annie Talbot: ( Jacomo ) | 18.07. 2013 | 3. Místo, kam patříš | |
Annie Talbot: ( Jacomo ) | 11.07. 2013 | 2. Jeden krok tam a dva zpátky | |
Annie Talbot: ( Jacomo ) | 04.07. 2013 | 1. Nezvaný host | |
Annie Talbot: ( Jacomo ) | 27.06. 2013 | Prolog: Osud zpřetrhaný | |
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo ) | 24.06. 2013 | Úvod | |