Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Still Delicate

2.Kapitola – Vítejte v mém světě

Still Delicate
Vložené: Jimmi - 21.09. 2013 Téma: Still Delicate
Dominika.Del nám napísal:

 Still Delicate

Překlad: Dominika.Del

 Autor: padfoot4ever

 Originálhttp://www.harrypotterfanfiction.com/viewstory.php?psid=260113

Prohlášení:

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří panu Medkovi, který tuto ságu přeložil do češtiny. Autorská práva konkrétně k této povídce vlastní padfoot4ever, která napsala tuto fanfiction. Povolení k českému překladu patří  uživatelce Dominika.Del. Tento překlad je tvořen pouze pro duševní obohacení, nikoliv pro obohacení finanční. Nicméně, kopírování a případné porušování autorských práv je ilegální.

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

2.Kapitola – Vítejte v mém světě

Stalo se to před dvěma lety. Bylo mi dvacet. Dvacet zní staře, když jste teenager, jenomže když vám je tolik, pořád máte pocit, že je vám třináct a jste uvěznění v těle dospěláka. Technicky už teenager nejste, ale mentálně jste pořád pár let pozadu. Mentálně jste na tom stejně, jako když vám bylo třináct, čtrnáct nebo patnáct, i když od vás lidé očekávají daleko víc.

Přestěhovala jsem se do tohoto bytu, když mi bylo dvacet. Byla jsem dvacetiletá teenagerka s tříletým synem, která se poprvé stěhovala z rodinného hnízda. Bradavice se jako odchod z domu nepočítaly, protože i tam jsem byla obklopená rodinou. Nyní jsem na to byla sama. Zrovna jsem začala pracovat u Sv.Munga, potom, co jsem se vzdala snu udělat si O.V.C.E.. Přeci jenom, neměla jsem čas na učení, jak jsem si myslela, když jsem ještě byla mladá, optimistická sedmnáctka – no, možná ne optimistická, ale rozhodně mladá. Neuvědomila jsem si, že mateřství že byla práce na dvacetičtyřhodinový úvazek. Stal se ze mě dospělý. Byla jsem vyděšená.

A pak přišel on, abychom oslavili mou novou práci a nový byt – můj nový život. Přinesl láhev levného šampaňského, protože tou dobou si nemohl nic lepšího dovolit. Nimbus mu moc neplatil, protože byl zatím jenom učeň. Ale nevadilo mi to. Levné věci jsem měla ráda a byla jsem zvyklá na věci z druhé ruky. Upřímně, v případě, že to donesl on, bych vypila klidně i láhev moči a nevadilo by mi to. On byl všechno, co jsem potřebovala a když jsem byla s ním, když jsme se hádali a štěkali, byla jsem zase tou nezávislou puberťačkou. Ne, že bych někdy byla naprosto nezávislá, ale rozhodně víc než předtím.

Měl na sobě bílou košili, což mi už v tu chvíli přišlo podezřelé, protože v tu dobu Scorpius nosil výhradně trička a svetry. Vypadal tak chytře a elegantně. Měla jsem to čekat hned jak vešel, ale nenapadlo mě to. Když jsme bouchli šampaňské za necelé čtyři libry, které koupil v mudlovském supermarketu, otočil se ke mně a řekl: „Vem si mě.“ Jako bych toho neměla už tak příliš. Jako bych něměla v životě už tak příliš změn.

Řekla jsem ne. A bylo po všem.

Takže teď, když sedí na té stejné sedačce, jako v den, co mě požádal o ruku, čekaje na mou odpověď, žasnu nad ironií života.

„Ty ses oženil?“ řeknu slabě. „Ty ses... oženil?“  opět přikývne. „Jakože máš manželku?“ Další přikývnutí. „Takže jsi něčí... manžel?“

„Rose -“

Zastavím ho rukou a on přestane mluvit. „Jen mi dej chvilku. Oženil ses... v Las Vegas.“

„Jo.“

„Oženil ses – někoho jsi pojal za svou manželku – v Las Vegas.“

„Jo.“

„Opravdu se to ještě dělá?“ zeptám se, „V reálném životě?“

„Očividně.“

Tohle  musí být vtip. Scorpiusovi vtipy teda nikdy nešly, ale tohle vtip být musí. Usměju se na něj a čekám, až udělá to samé. Ale on nic. Pořád se na mě dívá, jako bych byla tikající bomba, která každou chvíli vybuchne. Ale vždyť to musí být vtip! Nemůžu se udržet a začnu se smát nad představou, že Scorpius, syn Draca Malfoye, by se oženil v kapli lásky s nějakou prostitutkou a oddal by je nějaký trapný imitátor Elvise! Jako z nějakého béčkového mudlovského filmu!

„Na chvíli jsem ti uvěřila,“ směju se dál.

„Vážně, dokážeš si představit, že by ses opravdu oženil? Hele, Scorpe, nikdy jsi nebyl moc vtipnej. Ale teď je s tebou sranda! Gratuluji!“

Ještě pořád se nesměje. Proč se nesměje?!

„Rose, já to myslím naprosto vážně,“ řekne se seriózním výrazem. To mě rozesměje ještě víc. Začínám být hysterická – nemůžu se přestat smát! Upřímně doufám, že se nepočůrám, protože bych to z toho gauče nikdy nedostala. Takhle jsem se nenasmála od svých jedenadvacátých narozenin, na kterých se Molly tak opila, že spadla hlavou vpřed do záchodu. „Naprosto vážně.“

Přestanu se smát a podívám se na něj. Proboha, on to opravdu myslí vážně.

„Ty... ty si neděláš legraci.“

„Ne.“

„Ale ty si musíš dělat legraci,“ lapám po dechu, „Přece by sis jen tak nevzal úplně cizí ženskou, aniž bys to první řekl mně – a Aidanovi. Možná kdyby … byls opilý? Nebo jsi použil nějaký lektvar? Nebo jsi byl pod Imperiem? Jsi ještě pořád pod Imperiem?“

„Prostě jsem se zamiloval,“ pokrčí rameny. Zrovna tak mě mohl kopnout do břicha. „Jmenuje se Daisy a pracuje pro Nimbus jako já. Blíž jsem se seznámili až v Americe...“

V tu chvíli jsem přestala poslouchat. Daisy je kraví jméno. Ne 'pitomá mrcha' kráva, ale skutečná, bučící, holandská kráva. Asi ještě sním. Tohle musí být další z mých pošahaných snů.

„... a tak jsme se rozhodli, že do toho půjdeme. Život je krátký na to, abychom pořád na něco čekali. Vždyť to znáš.“

„Jasně... máš pravdu. Život je krátký. Gratuluji.“ Nemůžu uvěřit, že to doopravdy říkám. Jako by má pusa nebyla připojená k mému mozku. Jediné, co teď chci udělat, je po něm něčím hodit, ale místo toho se usmívám. Dokonce i Scorpius je mou reakcí překvapený. Ne že bych mu to vyčítala. Už to schytal i za daleko nedůležitější spory. „Je to báječné.“

„Dobře... díky...“

Tohle je tak trapné. Chci brečet, křičet a vyžadovat vysvětlení, jak mi tohle mohl udělat, ale já se zatím usmívám jako šílenec. Navenek jsem úplně ochromená, i přesto ale cítím, že se mi v očích sbíhají slzy. Copak takhle tedy probíhá nervové zhroucení? Copak jsem konečně, po letech vyhrožování, překročila práh do blázince?

„Asi bych měl jít...“ řekne Scorpius a vstane, „Ještě se rozloučím s Aidanem.“

„Samozřejmě... To by bylo báječné!“ vyhrknu příliš nadšeně, aby mi to uvěřil. Dvakrát za sebou jsem řekla 'báječné' a jsem si jistá, že si toho všiml. Vejde do Aidanova pokoje, aby mu popřál dobrou noc, čímž mi dá chvíli na to, abych se dala dohromady. Zhluboka se nadechnu. Všechno bude v pořádku. To, že si otec mého dítěte vzal jinou ženu, neznamená konec všeho. Už jsem si prošla horším. Měla jsem dítě v sedmnácti! Tohle přece musím zvládnout.

Ale tehdy jsem měla Scorpiuse. Teď nemám nikoho jiného než pětiletého chlapce, který je na mně v každém ohledu závislý.

„Už tedy půjdu,“ zavolá na mě Scorpius ode dveří, „Brzy se uvidíme. Napadlo mě, že byste ke mně s Aidanem mohli přijít během Štědrého dne-“

„Určitě!“ vykřiknu a maniacky se usmívám, „Tak zase příště, Scorpíku!“

Ach ne. Řekla jsem mu Scorpíku. Už není cesty zpět. Podezřívavě se na mě podívá.

„Rose, ty jsi něco pila?“ zeptá se.

„Ne, nic jsem nepila, jsem jen šťastná! Kvůli tobě! A kvůli tvé nové manželce Daisy!“ vykřiknu.

„Aha... no, tak ahoj.“

Odejde.

Na obývák použiji tišící zaklínadlo a ztratím veškerou kontrolu.

„ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!“ Ze sedačky shodím všechny polštáře na zem a zhroutím se do nich. Potřebuju něco zavraždit. Potřebuju něco zpřetrhat vpůl. Potřebuju nakopnout nějakou vypelichanou kočku nebo založit požár ve staré budově naproti. Musím si přestat tahat za vlasy a vybít svůj vztek jiným způsobem.

Uslyším otočení klíče v zámku a na chvíli zadoufám, že je to Scorpius, který mi chce říct, že je to celé jeden velký vtip.

„Rose! Takže už jsi to slyšela?“ vtrhne do pokoje Jenny, očividně šokovaná a mírně pobavená pohledem na mě, jak sedím uprostřed pokoje zavalená polštáři. Naštěstí díky zaklínadlu neslyšela můj jekot.

„Slyšela? Óó ano, to jsem slyšela,“ pláču, „O Daisy jsem slyšela. O Daisy Malfoyové. O paní Daisy Malfoyové.“

„Ach Rose, je mi to tak líto!“ řekne Jenny nešťastně, „Nemohla jsem tomu uvěřit, když nám to James pověděl. Ještě pořád se mi tomu nechce věřit... a k tomu všemu i James!“

„Počkej... proč? Co s tím má James společného?“ zeptám se ostře.

„Ach... n-nic...“ řekne Jenny a skloní pohled,. Je to ta nejhorší lhářka na světě.

„Jenny, co udělal?“ zeptám se. Nic neříká a dál se dívá do podlahy. „Jenny! Co můj debilní bratranec – tvůj budoucí debilní švagr – udělal?!“

„No... on byl... Rose, byl Scorpiusův svědek!“

A je to tady. Vždycky jsem věděla, že to budu já, kdo Jamese Pottera zprovodí ze světa. Teta Ginny ho možná trochu zkrvaví, ale já budu vždycky ta, která ho dodělá.

„Zůstaň tady,“ řeknu Jenny, „Hned jsem zpátky.“

Do hrsti si naberu letaxový prášek a v momentu se objevím v domě Jenny a Ala. Tímto způsobem moc často necestuju. Akorát to zničí všechno mé oblečení a je to nepříjemné. A jelikož jsem ještě neměla čas na to, abych si udělala přemisťovací kurz, musím buď všude chodit pěšky nebo použít letax. A protože zrovna teď musím zabít Jamese Pottera, nemám jinou možnost.

„Je všechno v pořádku Rose? Co tu dě-“

„Sklapni Ale!“ vyštěknu, „Kde je?“

Al se ani neptá, koho mám na mysli. Vím, že Al nemůže za to, že jeho bratr je naprostý idiot, ale občas si to vybiju i na něm, protože si jsou tak strašně podobní. Al se občas dokonce i chová jako jeho pitomý bratr – vemte si například fiasko s Robertem Hitchem z roku 2023. Ale i tak, Al má ty dobré kvality, které Jamese nikdy nepoctily svou přítomností.

„Myslím, že si šel dát sprchu,“ poví mi.

Vyřítím se do druhého patra jejich čtyřpokojového domu, který je asi tak pětkrát větší než můj zašlý, malý byt. Ne všichni máme bohaté rodiče a prarodiče a nemáme luxusně placená místa. Kopnu do dveří od koupelny, jako bych byla v nějakém westerňáku. James stojí u umyvadla s ručníkem okolo pasu a upravuje si vlasy. Mám takový pocit, že tohle se už někdy stalo.

„Všechno v pohodě Zrzko? Jsem poněkud zanepráznděný,“ mrkne na mě, což mě naštvě ještě víc. Chytnu ho za jeho mokré vlasy a odtáhnu ho z koupelny – ano, tohle už jsem určitě někdy dělala. „POZOR! POZOR NA MOJE VLASY!“

„TY HAJZLE!“ křičím a mám pocit, že 'hajzl' je ještě slabé slovo, „JAK MŮŽE NĚKDO BÝT TAK VYMAŠTĚNEJ!“

„Co jsem, ksakru, udělal tentokrát?“ zařve a křečovitě si drží ručník. Slyším, jak Al vybíhá schody, aby se mohl dívat na naši bitku.

„Jeho svědek?! Byl jsi jeho svědek?“ vykřiknu a pustím jeho vlasy, „Proč? Opravdu v té hlavě nic nemáš?!“

„No promiň, Zrzko, ale nemyslel jsem, že by to byl problém, protože jste s Malfoyem od sebe už přes pět let! Nesvaluj to na mě!“

„Vždyť víš, co k němu cítím,“ ječím, „Všichni to ví! A odkdy jste vůbec kamarádi?“

„Můžu alespoň hodit něco na sebe? Cítím se poněkud odhalený,“ řekne a jde do protějšího pokoje.

„Uklidni se Rose,“ poví mi Al, „Vím, že je -“

„Kretén? Ano, to máš pravdu,“ povzdychnu si. Cítím, jak se mi opět sbíhají v očích slzy. „Jdu domů. Dobrou noc.“

***

„Zatracenej kretén,“ vyšplechne Gladys, když jí o všem povím.

„Bastard neužitečnej,“ souhlasí Hazel.

Jsem ráda, že Linda má dnes volno. Její láhev-je-poloplná přístup bych dnes asi nesnesla. Láhev totiž poloplná určitě není. Je úplně prázdná. Dnes mi náladu nezlepší vůbec nic. Ale hádám, že by to mohlo být i horší. Tohle je přeci jenom můj život.

„Weasleyová, potřebuju papíry Richarda Simpsona,“ vyštěkne lékouzelník Horton a celou mě poprská. Nejraději bych ho probodla brkem.

„Prosím,“ odseknu.

„Dovolte?“ vyjede po mně.

„Potřebujete papíry Richarda Simpsona, prosím,“ zavrčím a zamračím se na něj. Nejprve si myslím, že na mě začne ječet a prskat. Možná mi dokonce dá padáka. To mi je teď ale naprosto ukradený.

„Ehm, ano. Dobře. Prosím.“

Natáhnu se po složce, kterou potřebuje, a podám mu ji. Kývne na mě a peláší pryč.

„Páni, dobrá práce!“ poví mi Hazel obdivuhodně.

„Má pravdu, to se ti povedlo, zlatíčko!“ souhlasí Gladys.

No dobrá, možná mi je o třošičku lépe.

Hazel a Gladys dnes připraví čaj. Obvykle to musím dělat já, vzhledem k tomu, že jsem nejmladší a že jejich kolena už nejsou to, co to bývalo, a proto nemůžou vstávat a sedat dokola. Dokonce mi věnují i svou poslední čokoládovou sušenku. Za pět minut půl čtvrté kolem nás projde lékouzelník Kennedy a věnuje nám jeden ze svých krásných úsměvů. Svět se už najednou nezdá být tak špatný.

Aidanovi dnes odpadlo vyučování, proto jsem ho nechala u Teddyho. Po práci zamířím právě k němu domů, abych si pořádně postěžovala a na chvíli si odpočinula od svého patetického života. Teddy a Victorie žijí na venkově. Jejich dům není moc velký, ale pro jejich rodinu postačí. Hned od prvního dne, co byl dostaven, měl domácky útulný výzor. Autobusem mi cesta trvá necelou půlhodinu. Opravdu bych se měla naučit přemisťovat nebo alespoň řídit. Táta mě jednou do auta posadil, začali jsme se ale hádat a já v záchvatu vzteku zastavila vůz uprostřed silnice. Znovu jsme se už nepokoušeli.

Remus otevře vchodové dveře ještě předtím, než stihnu zaklepat. Jeho vlasy jsou dnes fialové a oči mají svou obyklou šedomodrou barvu, zrovna jako ty Victorie. Jsou mu čtyři a vyjma mého vlastního syna je to ten nejdrzejší chlapeček na světě.

„Ahoj tetičko Rosie!“ zazubí se na mě.

„Ahoj Malére,“ pocuchám mu trochu vlasy, „Už se těšíš na Santu?“

„No jasně!“ vykřikne nadšeně, když mě za ruku vede do kuchyně, kde jsou nejspíš i všichni ostatní, „Letos dostanu nové koště a zlatonku a taky štěňátko!“

„Štěňátko? Copak maminka to dovolí?“ To nezní jako Victorie, kterou znám. K jejímu zklamání už jednoho psa mají. Nedokážu si představit, proč by chtěli dalšího.

Teddy, Victorie, Dorie a Aidan sedí u jídelního stolu a vypadají jako dokonalá rodinka. Dorie sedí ve své vysoké židli, hází jídlo psovi Ronniemu (Remus ho pojmenoval po mém tátovi – byl ještě víc dojatý, než když jsem pojmenovala Aidana) a tleská svýma baculatýma ručičkama. Teddy, Victorie, Remus a Dorie opravdu jsou dokonalá rodina. Závidím jim. Vedou tak normální život.

Dorie je jeden rok a je to ta nejrozkošnější holčička na světě. S malými holčičkami je to mnohem snazší než s kluky. Nebo alespoň s Dorie. Ta se od rána do večera jenom usmívá. Usmívá se, i když je unavená. Když ji strýček Bill spatří, vždycky se celý rozzáří. Babička Molly zapomíná na svou artritidu a může na ní oči nechat. Remusovi a Aidanovi říká Děsivá Dvojka – myslím, že z těch dvou se jí artritida zhoršuje. Aidana bych nedala za nic na světě, ale ten kluk je občas hotový ďábel.

„Ahoj Rosie,“ přivítá mě Teddy, „Dala by sis něco k jídlu?“

„Ne, ale děkuji,“ odpovím mu a dám Dorie pusu na tvář. Usměje se od ucha k uchu a já na moment zapomenu, jak sračkoidní život vedu. Její úsměv je opravdu kouzelný.

„Vic, jak ti jdou obchody?“ zeptám se, aby nestálo slovo. Ve skutečnosti mě opravdu její obchod s oblečením nezajímá.

„Skvěle!“ odpoví nadšeně, „Přemýšlím o tom, že bych založila pobočku i v Prasinkách. Letos se nám opravdu daří...“

Teddy očividně vycítí, že je se mnou něco v nepořádku. Jako vždycky, má na to šestý smysl. Byl první, kdo zjistil, že jsem čekala Aidana. On prostě ví. Přestože je Victorie má sestřenice, nikdy jsem si s ní nebyla ani z poloviny tak blízká, jako jsem si s Teddym. Dřív jsem do něho bývala trochu zabouchlá, ale o tom se snad nikdy nedozvěděl.

Když dojí večeři, vyrazí Aidan s Remusem na zahradu a Victorie jde uložit Dorie ke spánku. Malá ani neprotestuje. Mám své pochyby o tom, jestli je skutečně mimino.

„Tak co se děje?“ zeptá se, když spolu umýváme nádobí.

„Nic,“ pokrčím rameny, „Proč by mělo?“

„Protože tě znám už dvacetdva let, Rose Weasleyová,“ řekne mi, „Poznám, když se něco děje.“

Povzdychnu si. Nic před ním neukryju. „Scorpius se oženil.“

Teddy převkapeně upustí hrnec, který zrovna leštil, a podívá se na mě. „To myslíš vážně?“

„Jo,“ odpovím, „Ještě jsem to ani neřekla Aidanovi.“

„Počkat počkat – on se oženil? Kdy? S kým? Myslel jsem, že se ze Států vrací až dnes.“

„Vrátil se o den dřív a sebou přitáhl i Daisy.“

Povím Teddymu všechno, co sama vím, zatímco on bedlivě poslouchá a ve správných chvílích zakleje. Přesně proto miluju konverzace s Teddym. Vždycky ví, co a kdy říct.

„Takže se oženil ve Vegas – opravdu se to ještě dělá?“

„Přesně to samé jsem řekla i já!“

„To je ale idiot – přesně proto jsem ho nikdy neměl v oblibě,“ poví mi Teddy. Ale tím ničemu nepomůže. Přestože já sama ráda si urážení Scorpiuse užívám, nemám ráda, když to dělají i ostatní. Jsem strašná. Nejraději bych si dala facku za to, že se ho chci zastat. „Půjdete o Vánocích do Doupěte?“

„Samozřejmě.“ K babičce a dědovi chodíme každé Vánoce. Obvykle s námi přijde i Scorpius, ale jsem si jistá, že letos bude chtít být s Daisy. Dělá se mi špatně pokaždé, co na ně pomyslím. Mám v hlavě představu kraví ženy, ais tak o metr vyšší a čtyřikrát širší než Scorpius.

Aidan a já se domů dostaneme domů až kolem sedmé hodiny. Je celý natěšený na Vánoce, já mám ale hlavu plnou novomanželů Malfoyových. Za tohle Scorpiuse nenávidím. Proč musím být já ta, která to řekne Aidanovi? Já se musím vypořádávat s problémy, zatímco Scorpius je ten bezva rodič, co mu kupuje dárky a nechá ho sníst čokoládu v deset večer.

„Mami,  proč se jmenuju Aidan Weasley, ale táta se nejmenuje Scorpius Weasley?“ zeptá se mě Aidan, když konečne dorazíme domů, „Remus se totiž jmenuje Lupin a strejda Teddy se taky jmenuje Lupin. A táta mého kamaráda Henryho má taky stejné příjmení jako Henry.“

Vidíte, já musím odpovídat na tyhle otázky.

„No... Remusova máma a táta měli svatbu, a proto mají stejné příjmení. Když lidé mají svatbu, mámy si větsinou půjčí příjmení tátů. A potom dají svým dětem to stejné příjmení.“

„Ale ty a táta jste svatbu neměli,“ vyvodí si Aidan.

„Přesně tak,“ řeknu, „A tak jsme se rozhodli, že ti dáme moje příjmení.“

„Proč?“

Ten, kdo přišel s otázkou 'proč', by měl shnít v pekle.

„Protože.... copak ses chtěl jmenovat jinak?“ zeptám se ho.

„Nee, jsem rád, že jsem Weasley,“ odpoví Aidan, aniž by o tom musel přemýšlet.

„No, my jsme věděli, že by se ti líbilo být Weasleym. Nikdo nechce být Malfoyem.“ Kromě Daisy. Ještě jsem ji ani nepotkala, ale nenávidím ji z celého srdce.

„Jsem rád, že se jmenuju po tobě,“ usměje se na mě.

Když ho tu mám, bude asi nejlepší mu o tom říct.

„Aidane... tatínek se oženil,“ řeknu mu narovinu. Jen se na mě zmateně zamračí.

„Ale... já si myslel, že jenom maminky a tatínci mívají svatbu,“ řekne logicky, „Oženil se s tebou?“

„Ne. Vzal si paní jménem Daisy,“ odpovím mu. Když uslyší to jméno, nakrčí znechuceně nos.

„Takže.... když se berou mámy a tátové.... je teď moje máma?“

Jako by mě někdo kopnul do břicha.

„Nikdy nebude tvoje maminka,“ odpovím mu zapáleně, „Tvou mámou budu vždycky jenom já.“ Až ho bude v sobě nosit devět měsíců, může jí říkat mami.

„Proč se oženil?“ zeptá se Aidan, „Já... já jsem si přál, aby si vzal tebe.“

„Já vím,“ obejmu ho, „Je mi to líto, broučku. Je mi to líto.“

Je to celé moje chyba. Všechno jsem zničila. Proč jsem prostě nemohla říct 'ano'?

„Víš co, Aidane?“ povím mu a obejmu ho ještě pevněji, „Táta si tě zítra vyzvedne a Štědrý večer strávíte spolu. Já si pro tebe přijdu zítra a společně počkáme na Santu jako minulý rok, co říkáš? Budeme mít krásné Vánoce, slibuji.“

„Myslíš, že dostanu štěnátko jako Remus?“ zeptá se našeně.

„Eh... no....“ podívá se na mě s takovou nadějí v očích, že nemůžu jinak, „Určitě. Vůbec o tom nepochybuj.“

Sakra.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Rose je opravdu smolař, což ovšem neznamená, že si za spoustu problémů nemůže sama. To ovšem jejímu stavu moc nepomůže, spíš naopak. Jsem zvědavá, kdy Scorpius přivede svou novomanželku.  Díky, těším se na pokračování.

Grrr. Vyškubat Jamesovi a Scorpovi všechny vlasy! Nicméně se pořád rochním v naději, že to není tak, jak to vypadá... uvidíme. Na druhou stranu - Rose je trubka a může vinit jen sama sebe... Děkuji za krásný překlad a budu se moc těšit na pokračování

Re: 2.Kapitola – Vítejte v mém světě Od: teriisek - 25.09. 2013
Mám chuť Scorpiuse pěkně nakopat, jak to vůbec mohl udělat? A když musela Rose celou tu situaci vysvětlovat Aidanovi, bylo mi jí tak strašně líto! Uf, vůbec si nedokážu představit, jak tohle dopadne, zatím to jde všechno od desíti k pěti:( Díky za překlad, budu se těšit na další kapitolu!

Daisy mi teda taky pije krev a ani ji neznám, ale zároveň si za to může Rose sama. Nikoho by nebavilo čekat věčnost.

Re: 2.Kapitola – Vítejte v mém světě Od: Neprihlásený - 22.09. 2013
Ahojte,začala som písať blog. Budem tam pridávať rôzne príbehy. Bola by som rada ak by ste si to prečítali. Kedže som práve začala je tam toho málo ale pokusim sa aby tak každý deň pribudlo niečo nové. Môžete zanechať aj komentár o vašom názore. Poteším sa aj kritike,aspon sa zdokonalým:) http://www.simone5.estranky.cz/

No to to Scorpius pěkně zavařil! Asi si vůbec neuvědomuje, jak trpké chvilky připravil Rose a Aidanovi. Chci být naštvaná na tu "krávu" Daisy, ale nějak jsem pevně přesvědčená, že to bude fajn holka, takže nakonec bude největším prevítem kdo? - Samozřejmě Malfoy :-)Díky za super překlad. Rose v tvém a autorčině podání je prostě skvělá!

Chudák Aidan, toto musí myť strašné. Láska nepozná hranice. dúfam, že v tom to ohľade to tak nebude. Síce, o čo lepšie by to bolo potom pre to decko? Či nemať otca vlastného alebo zažiť jednu svatbu za druhou? Ježiši, alebo striedanie otcov? Ach jaj, nekonečný príbeh :(

neviem, kto je väčší idiot, Scorpius alebo James?

Re: 2.Kapitola – Vítejte v mém světě Od: TaraFaith - 21.09. 2013
Jak tak koukám, James se vůbec nezměnil. Je pořád stejně praštěný. Aidan se mi moc líbí. Je vidět, že je po mámě! Rose si to teď se štěňátkem pěkně zavařila. Jsem hodně zvědavá na Daisy. S ní to bude mít Rose ještě hodně zajímavé. Díky za překlad. Těším se na pokračování.

Chudinka Rose. Tak stresující a depresivní situace, ale nad jejími hláškami jsem se musela smát :-D  Úžasná povídka. Jsem moc ráda, že ji překládáš. Díky moc, bylo to skvělé.

Prehľad článkov k tejto téme:

padfoot4ever: ( alichay )16.06. 2017Epilog
padfoot4ever: ( alichay )10.06. 201734. kapitola - Konce
padfoot4ever: ( alichay )02.06. 201733. kapitola - Další nervové zhroucení
padfoot4ever: ( alichay )28.05. 201732. kapitola - Druhá strana normálnosti
padfoot4ever: ( alichay, maure )19.05. 201731. kapitola - Dvojitý zápor
padfoot4ever: ( Alichay )14.05. 201730. kapitola - Kandidáti
padfoot4ever: ( Alichay )07.05. 201729. kapitola - Trapnost
padfoot4ever: ( Kar + Alichay )30.04. 201728. kapitola - Nový směr
padfoot4ever: ( Kar )23.04. 201727. kapitola - Zásah
padfoot4ever: ( Kar )18.04. 201726. kapitola - Trochu vyšinutá
padfoot4ever: ( Kar )26.03. 201725. kapitola - Změna situace
padfoot4ever: ( Kar )19.03. 201724. kapitola - Arogance
padfoot4ever: ( Kar )07.03. 201723. kapitola - Návrat do Bradavic
padfoot4ever: ( Kar )24.02. 201722. kapitola - Pláč a zase pláč
padfoot4ever: ( Kar )17.02. 201721. kapitola - Soudy a soužení
padfoot4ever: ( Kar )12.02. 201720. kapitola - Nejdražší dcera
padfoot4ever: ( Kar )07.02. 201719. kapitola - Špína
padfoot4ever: ( Kar )02.02. 201718. kapitola - Čas na víno
padfoot4ever: ( Kar )26.11. 201617. kapitola - Následky
padfoot4ever: ( Kar )18.11. 201616. kapitola - Katastrofální svatba
padfoot4ever: ( Kar )07.11. 201615. kapitola - Build Up
padfoot4ever: ( Online preklady )29.10. 201614. kapitola - Víkend s Jenny, část II.
padfoot4ever: ( Online preklady )20.09. 201613. kapitola - Víkend s Jenny, část I.
padfoot4ever: ( Online preklady )26.08. 201612. kapitola - Kompromis
padfoot4ever: ( TinaStylinson )02.08. 201611. kapitola - Odhalení
padfoot4ever: ( TinaStylinson )10.05. 201610. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )24.01. 20169. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )07.01. 20168. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )29.04. 20157. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )19.10. 20146. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )08.09. 20145. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )05.08. 20144. kapitola
padfoot4ever: ( Dominika.Del )07.01. 20143.Kapitola – O Krávě a hafoňovi
padfoot4ever: ( Dominika.Del )21.09. 20132.Kapitola – Vítejte v mém světě
padfoot4ever: ( Dominika.Del )03.09. 20131. kapitola
. Úvod k poviedkam: ( Dominika.Del )02.06. 2013Úvod k povídce