Preklady fanfiction Harryho Pottera

Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

Poznámka autorky: Toto je reakce na Shakespearovskou výzvu, téma Sen noci svatojánské. Odkládám psaní eseje o ní, abych mohla napsat příběh, který se na ní zakládá... ok... taky jsem zapojila příšerně napsaný skotský akcent, za který se omlouvám.

Výzva

Sen noci svatojánské: Toto je hra, ve které se láska zamotá mezi dohromady čtyři lidi. Elf jménem Puk (Vtipálek Robin) se stále vměšuje a mění, kdo se zamiluje do koho, tak dlouho, až se mu to nakonec podaří. Tudíž napiš příběh o někom, kdo se stále vměšuje do něčího milostného života.

Poznámka překladatelky:V pořadí teprve druhá povídka s Percym, která mi stála za to ji přeložit. Dobře, z Percyho v této povídce moc neuvidíme, za to ovšem poznáme překrásně vykreslenou Weasleyovic rodinu, v jejichž čele stojí amazonka paní Weasleyová, tchýně, jak má být.

Původně jsem chtěla povídku rozdělit na dvě části, ale pak se rozhodla proti. Další vás proto čeká za 15 dní.

(Skotský akcent u mě moc nenajdete- stále jsem nepřišla na to, jak ho vlastně správně přeložit. Kdo by náhodou nevěděl o čem je Sen noci svatojánské, přestože to pro tuto povídku vlastně není třeba, připojuji tahák: http://cs.wikipedia.org/wiki/Sen_noci_svatoj%C3%A1nsk%C3%A9. )

******

"With them in my corner, I'm sure that it's a tall order,

To find that perfect man."

Perfect Man – Rufus Wainwright

******

Dnes byla středa a středa byla ve znamení Weasleyovic rodinné večeře.

Nebylo to tak, že by tam jít nechtěla. Chtěla. Moc ráda celou rodinu viděla, hrála si s dětmi a klábosila s ostatními… Ale Molly... Hermionina náhradní matka měla obscénní zájem o její milostný život. Chápala, že paní Weasleyová chtěla, aby se usadila, vdala, měla děti a byla šťastná, ale Mollyiny narážky už dávno nebyly pouze narážkami. Vždy tu byl nějaký milý mladý muž, na kterého náhodou narazila při své poslední návštěvě Příčné ulice, nebo když občas navštívila Arthura na Ministerstvu. Někdy jí tito milí mladí muži poslali sovu nebo ji navštívili v kanceláři - k jejímu převelikému nadšení - a měla takový pocit, že tomu Molly zanedlouho ještě zvedne laťku.

Hermiona odmítala, vyhýbala se, ignorovala a uskakovala všem Mollyiným pokusům ji dostat do chomoutu. Byla šťastná. Nepotřebovala být k někomu připoutaná jak siamské dvojče, jako například Bill s Fleur, nebo, Merline chraň, být věčně přilepená k něčímu obličeji jako Lonánek s Levandulánkou, jen aby měla pocit, že vede plnohodnotný život. Měla své přátele, rodinu, kariéru…

A chodila s někým. Ale Molly o tom ještě nemusela vědět.

Hermiona vyšla z krbu, uhladila si sukni a odstranila z ní zbytky sazí. Když zjistila, že v obýváku nikdo není, vydala se ke kuchyni pozdravit Molly, která připravovala večeři.

„Dobré odpoledne, Molly,“ pozdravila ji zvesela, když se žena naproti ní otočila a stiskla ji v medvědím objetí.

„Oh, Hermiono, drahoušku! Jsi hladová? Musíš být, až moc pracuješ. Jsi skoro stejně nepoučitelná jako Percy, který teď nikdy nemá čas nás navštívit… Každopádně, večeře bude za chvíli hotová, dnes jíme venku na zahradě,“ švitořila Molly a zároveň vyháněla Hermionu z kuchyně. Hermionino magické nadání se totiž nevztahovalo na kouzla na vaření, která používala Molly. V okamžiku, kdy chtěla vařit jinak než po mudlovsku, měla sklony vznítit požár, nebo alespoň pár věcí ožehnout. „Ou, a než odejdeš,“ začala Molly, „Na dnešní večeři tu máme hosta. Buď, prosím, zlatíčko a ujisti se, že je o něj dobře postaráno. Já mám tolik na práci s... vařením a... no, jen hezky běž!“

Hermiona se rozhodla nedělat povyk ohledně Mollyiny snahy k dohazovačství. Naposledy, když se jí to snažila vymluvit, musela si poslechnout prazvláštní historku o ženě, kterou Molly kdysi znala a která se nikdy nevdala, žila s 37 kočkami, a když pak zemřela, stala se potravou právě pro ně. „Sežrali ji, Hermiono! Co když Křivonožka sežere tebe?!“

Opustila kuchyni, vešla do zahrady a spatřila stůl ozářený vznášejícími se svíčkami a lucernami. Bill s Charliem rozprostřeli, jak nejlépe jen uměli, kolem stolu to obrovské množství židlí, které potřebovali. Dorazila k veliké skupince lidí, kteří ještě nebyli usazeni, a rozhlédla se kolem sebe. Fred s Georgem si něco špitali, což značilo jedině to, že se na stole nacházelo něco, co by neměla ochutnat, pokud se nechce stát terčem jejich žertíků. Vedle nich stála Georgova přítelkyně Angelina, která se bavila s Ginny o aktuálních famfrpálových zápasech. Angelina se nedávno stala kapitánkou jejich týmu. Fleur seděla s Viktorií na klíně. Batole něco nesrozumitelného žvatlalo ke svému dědečkovi a už po několikáté mu ukazovalo svůj oblíbený dudlík.

Hermiona došla až k Percymu, který se na ni usmál jako sluníčko a podal jí drink. Zahleděla se na jeho společníka a byla překvapená, že viděla Olivera Wooda, Percyho kamaráda z Bradavic a zároveň brankářem a kapitána Puddlemerských spojenců.

„Olivere! Ahoj!“ rozzářila se Hermiona a objala ho na pozdrav. Nevšimla si přitom zmatených pohledů, které si vyměnili ostatní, ani radostného poskočení ze strany Molly, která je pozorovala zpoza kuchyňského okna.

Skot se uchechtl jejímu nadšení, zvedl ji nad zem a pocuchal jí vlasy, mezitím co ji vracel zpět. „Nazdar, ´Miono. Hádám, že´s mě tady nečekala?“

„Nikdy ses nezmínil. Percy? Věděl jsi o tom?“

Percy se na chvíli zamračil. „Ne, dozvěděl jsem se to až před několika hodinami. Myslíš, že…?“ Nedopověděl.

Hermiona přikývla. „Očividně je tu jeden host, na kterého mám dohlédnout, aby o něj bylo postaráno. Hádám, že tím hostem je Oliver.“

Oliver se lehce zašklebil. „Takže s tím ještě nepřestala?“

Hermiona upila ze své skleničky a pak zabručela. „Ne, nepřestala. Přeji si, aby toho už nechala. Je to přesně ten druh tlaku, který...“

„Večeře!“ zavolala Molly a v zápětí na to se objevila v zahradě, v závěsu za ní vylétly z kuchyně talíře plné jídla a začaly se samy pokládat na stůl.

Skupinka se usadila. Někteří z nich – Hermiona - museli zaujmout místa dle Mollyiných rozkazů - vedle Olivera - a vrhli se na všechno, čeho se jim dostalo na talíř. Rozhovor se stáčel od novinek, k dětem, práci a pokračoval dál tak jako vždy, když se sešla stále se rozrůstající Weasleyovic rodinka. Hermiona byla usazená mezi Oliverem a Percym a byla vděčná za to, že by ji pravděpodobně uchránili před Mollyinými „nápomocnými strkanci“. A přesto to nestačilo. Trio bylo usazeno proti Ginny, Harrymu, Teddymu, v jeho dětské stoličce, a Ronovi s Levandulí.

Teddy nikdy nezasahoval do jejího milostného života. Bylo to batole. Jen se usmíval na tetičku Miney, když mu lžičkou podávala do pusy jeho večeři, sem tam se netrefila a on se pak zašklebil na Harryho, který mu utřel tvářičku. Kluci byli také bezproblémoví. Bavili se přes Teddyho hlavu o famfrpálu nebo o případech z práce a občas odvedli námět jejím směrem.

To Ginny s Levandulí představovaly problém. Ginny byla její nejlepší přítel ženského pohlaví a neustále byla v pozoru, aby našla někoho, s kým by se Hermiona mohla usadit. Potom, co jí uspořádala rande bez jejího vědomí a dostala huláka za to, že se jí přede dveřmi z ničeho nic objevil Cormac McClaggen, Hermiona hádala, že se do toho znovu jen tak nepohrne. Motivy Levandule byly ovšem zcela jiného rázu. Hermionina přítomnost ve Weasleyovic klanu ji dráždila. Patřila k nim a to i přesto, že neměla přímý vztah k žádnému členu rodiny. Co víc, paní Weasleyová měla Hermionu stále raději než ji. Nejen paní Weasleyová, celá rodina. Levandulino neustálé popichování Hermiony Ronovi zcela unikalo. Na rozdíl od zbytku Weasleyovců, kteří Levanduli vždy nakonec zarazili, než zašla až moc daleko.

O chvíli později se k Hermioně přes několik židlí donesl Mollyin hlas. „Hermiono, drahoušku, věděla jsi, že je Oliver ve svém týmu chytačem?“

„Vlastně je brankářem,“ opravila ji Hermiona a vnitřně si povzdechla, když uviděla poňoukavé jiskřičky v Mollyiných očích.

„Brankář, říkáš?“ zlomyslně se usmála Molly.

„Jo, paní Weasleyová,“ řekl Oliver, hodil směrem k Hermioně a Percymu pohled plný nejistoty, omluvil se a odešel na záchod.

Hermiona si povzdechla, odložila vidličku, smutně se zahleděla na své oblíbené weasleyovic jídlo - recept Arthurovy maminky na hovězí stroganoff - o kterém věděla, že nebude mít šanci ho dojíst, pokud si to bude chtít s Molly vyříkat. „Večeře je výborná,“ usmála se ve snaze se tak vyhnout pravému smyslu otázky.

„O tom nemluvím,“ odbyla ji Molly nedočkavě. „Oliver! Je to úžasný mladý muž…“

„Já vím, ale…“ přerušila ji Hermiona.

„… se slibnou, zajímavou kariérou…“ pokračovala Molly.

„Vždy já ani nemám ráda famfr...“

„... jsem přesvědčená o tom, že byste tvořili překrásný pár, pouze kdybys...“

„Prosím přestaňte, paní Weasleyová. Vím, že o mě máte starost a moc si vážím, že vám na mě tolik záleží...“

„Hermiono, drahoušku, jestli je to tím, že jsi plachá, tak vůbec nemáš důvod. Jsi krásná mladá žena a každý muž by byl šťastný, když by tě mohl mít. Jestli je to Oliver, který ti nesedí, tak pořád je tu ten milý McMillanův chlapec. Včera jsem potkala na trhu jeho matku a ta říkala, že stále nikoho nemá. Mohla bys mu poslat sovu a...“

„NE!“

Okolo stolu se rozhostilo ticho, všechny hlavy se otočily k tomu novému hlasu, který zasáhl do téměř pravidelné konverzace dvou tvrdohlavých žen.

„Percy,“ začala Molly, celá zmatená. „Co to...?“

„Ne! Už s tím musíš přestat! Mám toho dost! Každý týden je to to samé a...“

Hermiona položila uklidňující ruku na Percyho paži, čímž ještě víc zmátla všechny hosty. „Pery, uklidni se. To je v pořádku.“

„Ne, to není v pořádku. Musí to přestat!“

„Jsi si jistý?“ zeptala se rychle a pohlédla na něj s nejistotou vepsanou ve tváři.

Věnoval jí jemný úsměv a pak vlastní dlaní přikryl tu její. „Jsem si jistý.“

„Co se to tu děje?“ donesl se k nim z druhé strany stolu Georgův hlas. „Nemůžu slyšet, co si říkáte,“ rošťácky se usmál, když mu Angelina jednu vrazila.

„Hermiona a já se budeme brát,“ řekl Percy jednoduše a pozvedl svou sklenici, aby zakryl úsměv, to když jeho sourozenci překvapením zalapali po dechu. Nejdřív polkl dýňovou šťávu a pak se otočil na svou matku. „Byl bych ti velmi vděčný, pokud bys přestala vysílat mou snoubenku na další schůzky. Zvláště pak, s mým nejlepším gay kamarádem.“