Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Had mistra lektvarů

Had mistra lektvarů 12

Had mistra lektvarů
Vložené: Patolozka - 10.10. 2013 Téma: Had mistra lektvarů
Patolozka nám napísal:
Dnes zase malilinkato poposkočíme v ději a dozvíme se něco, co jsem si uvědomila až při překladu. Ale vy jste šikovní, jistě vám to došlo už dávno...
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

The Potion Master's Snake - Had Mistra lektvarů

Autor: Winds of Water, Překladatelka: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Claire

http://www.fanfiction.net/s/4470157/1/The_Potion_Masters_Snake

Romance, Snarry, OOC

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Winds of Water, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 12

Harry si pro sebe zvesela pobrukoval, když se usadil ke snídani. Ještě předtím, než vyrazil do Velké síně, si ještě zaskočil uklidit koště, a teď se cítil potom ranním létání dost hladový. Na čerstvém vzduchu a vznášení se bylo zřejmě něco, co nutilo lidský žaludek toužit po jídle.

„Brýtro,“ pronesl k Hermioně, která jako jedna z mála sešla dolů v tuto ranní hodinu. Když odcházel z ložnice, Ron ještě stále dosti náruživě pochrupoval.

„Dobré ráno, Harry,“ usmála se na něj, sledujíc ho, jak si začal nadšeně nakládat jídlo na svůj talíř. „Pěkný let?“ Harry jí ani nemusel říkat, že si byl zalétat, protože jeho apetit soupeřil s tím Ronovým jen ve chvíli, kdy tak učinil.

Harry přitakal, zatímco si lžičkou nanášel nezdravé množství šlehačky na vafle. „Trochu rázný,“ prohlásil, když šlehačku odsunul a rozhlédl se po plátcích banánu. Jakmile je našel, začal je rovněž vrstvit na vafle. „Brzy bude sněžit.“

Hermionu jeho odhad těšil, měla sníh vážně moc ráda. Což bylo něco, o čem si někteří lidé mysleli, že je přílišný sentiment, poté, co žijete v této zemi už takovou dobu. „Neviděla jsem tě, když ses včera v noci vrátil. Muselo být vážně dost pozdě. Šlo všechno dobře?“

„Ano,“ odpověděl Harry bez váhání. „Všechno šlo dobře. Oba jsme stále ještě naživu, takže to považuji za dobře strávený den.“

Hermiona se krátce zasmála, když se sama otočila ke svým vaflím máčeným v javorovém sirupu. „Oba víme, že spolu ty a profesor Snape vycházíte, takže nemusíš udržovat zdání, že se snad stále nenávidíte. Upřímně, byla bych více šokovaná, kdybyste se vůbec kdy zkoušeli navzájem zabít. Myslím si totiž, že by se jeden z vás musel dopustit vážně příšerného činu, aby si to zasluhovalo takové násilí.“

„Zkus to říct hlasitěji,“ podotkl Harry s protočením očí, a pak pohlédl ke zmijozelskému stolu, kde seděl jen Draco s Ginny a ještě pár studentů z prvního a druhého ročníku, kteří zabírali další místa. „Nejsem si zcela jistý, jestli tě slyšeli všichni zmijozelští!“ zvolal nahlas a zašklebil se, když se Draco setkal s jeho pohledem, než rozčileně a pobaveně zároveň potřásl hlavou.

Draco pak něco pošeptal Ginny, ona se zasmála, načež se oba vrátili ke společné snídani. Což Harrymu stále ještě připadalo tak trochu strašidelné.

Hermiona se pobaveně zasmála, jasně rozhodnutá, že si takové prohlášení nezasluhuje odpověď.

Harry se sám pro sebe pousmál, a pak vzhlédl, jen aby načapal Severuse, jak ho pozoruje. Věděl, že muž uvažoval nad tím, o čem tohle všechno bylo. Ale byl docela překvapený zjištěním, že se Snape nechopil příležitosti a nevytěžil z toho dosti výrazné stržení bodů za vyrušování či něco podobného. Harry se s úsměvem vrátil ke své snídani.

Nakonec se dostavil i Ron a poctil je tak všechny svou přítomností.

„Kdy ses vůbec vrátil? Před pěti minutami nebo tak něco?“ zeptal se, když se usazoval vedle Harryho. „Zůstal jsem vzhůru tak dlouho, až jsem z toho usnul, ale to jsi ještě nedorazil.“

Harry obrátil oči v sloup. „No tak, Rone, muselo to být před více než deseti minutami. Jinak bys na mě narazil na chodbě.“

Ron si odfrkl a pak si s chutí začal sázet na talíř párky. „Takže ses unudil mezi tím setkání a čekáním na večeři k smrti? Jak může vůbec někdo večeřet se Snapem?“

„To si prostě vezmeš vidličku a použiješ ji,“ odpověděl Harry prostě. „Ve skutečnosti jsem se včera nenudil ani trochu.“

„Nech mě hádat. Nutil tě platit a vybral mizerný podnik plný podezřelých lidí, ne?“ zeptal se Ron, když zhltnul celé vajíčko.

Harrymu došlo, že nejlepším útokem bude říct pravdu, protože si byl zatraceně jistý, že tomu Ron nikdy neuvěří. „Ne. Platil on a byli jsme v romantické…“ Ron se prudce rozkašlal, „…restauraci, kde jsme si dali víno a rozkošně jsme na sebe pomrkávali.“ Dobře, tak ta poslední část byla vymyšlená, ale ke zbytku příběhu se hodila.

Ron sípal a ve tváři byl purpurový, když se pokoušel říct: „Už o tom nikdy znovu nežertuj.“

Harry se zasmál a vrátil se ke své snídani. Dobře vnímal podezřívavé vlny šířící se od Hermiony, ale odmítal pohlédnout jejím směrem. Tím, že by se na ni podíval, by jí dal totiž svolení k pokládání občasných otázek. Věděl, že se bude ptát i tak, ale byl by raději, kdyby k tomu nedošlo u snídaňového stolu.

Takže ho ani nepřekvapilo, že když skončil s jídlem, Hermiona se zvedla rovněž. Jakmile se oba ocitli znovu na chodbě, bylo to tu zase – příkaz, který se tvářil jako návrh.

„Co takhle zajít do knihovny?“

„Jistě,“ souhlasil Harry pohotově. Zavedl ji do prázdné knihovny, aby si našli místa u stolu. Hermiona si přitáhla knihu, která tam ležela, a kterou si zřejmě nějaká osoba před ní prohlížela.

„Prostě to řekni. To napětí mě ubíjí,“ dobíral si ji Harry jemně.

Hermiona se usmála, znovu knihu zavřela, a pak se na Harryho podívala. „O co mezi tebou a profesorem Snapem jde?“

„Snaží se pro Sorai vybrat vhodného partnera. Takže ze zřejmých důvodů potřebuje mou pomoc,“ odpověděl Harry hladce.

„Harry,“ pokárala ho Hermiona zlehka, „něco mimo toho.“

„Obávám se, že budeš muset být více konkrétní,“ odpověděl Harry. Nenervovalo ho, kam tím směřuje. Věděl to, takže ho to nepřekvapovalo. A věděl rovněž, jaká by měla být odpověď.

Hermiona se na něj usmívala takovým tím hrdým způsobem. Ji přátelé zas tak lehce nedoběhli. „Něco romantické povahy.“

Harry na ni vyrovnaně hleděl. „O nic takového tady nejde.“ Což byla do značné míry pravda.

Hermiona zkřivila rty a zauvažoval nad tím. „Překvapuje mě, že jsi tak klidný, když jsem to naznačila.“

„Čistě hypoteticky,“ začal Harry, „co bys řekla na to, kdyby o něco takového šlo?“

Hermiona se ušklíbla. „O něco jde, že ano.“ To nebyla otázka. „Možná se vy dva nemuchlujete ve výklencích, ale něco mezi vámi je.“

Harry se zasmál a rozhodil rukama. „Řekl jsem hypoteticky. Nic dalšího jsem nedodal. Není co dodávat.“

„Ještě ne,“ odvětila, stále se ušklíbajíc. „Dobře, hypoteticky… pokud by v tom něco takového bylo, pak bych řekla, že jsem za tebe ráda. Nikdy jsi neměl skutečnou šanci myslet na své potřeby. Jsi puberťák, máš své potřeby. A nedívej se na mě tak.“

Harry se rozesmál a uvolněně na ni povytáhl obočí.

„Teď, když je válka za námi, máš čas na sebe a na to, co potřebuješ a chceš. Vím, že bys nikoho nenechal, aby tě zneužil, ale bála jsem se, že pro tebe bude těžké najít někoho, kdo by se o tebe zajímal jen pro tebe samého. A profesor Snape je…“

„Nemusíš to ani dopovědět,“ zavrtěl Harry s úsměvem hlavou. „Potřebuji čas, abych si všechno promyslel, Hermiono. Dám ti vědět, až si utříbím myšlenky, ale tohle je něco, co si musím rozhodnout sám.“

Hermiona se na něj uznale usmála. „Nejsi žádný hlupák, Harry.“

Harry zamrkal. „Někdy je milé si to myslet.“

Seděli spolu v knihovně o chvíli déle, než se pak vyřítili ven, nejen proto, aby mohla Hermiona pokračovat v úkolu, ale aby také uchlácholili knihovnici, která je probodávala ledovým pohledem.

Namísto toho, aby se Harry vrátil s Hermionou do společenské místnosti, oddělil se od ní na půli cesty a řekl jí, že se chce projít. Což byla pravda – při chůzi se mu lépe přemýšlelo. Takže se vydal chodbou, o které věděl, že ho zavede ven.

Když se dostal z budovy, zhluboka se nadechl mrazivého vzduchu. Ano, brzy bude sněžit. Cítil to ve vzduchu, bez ohledu na to, co si o tom prohlášení myslel Severus. Usmívaje se, přešel volným krokem přes trávník. Ani nevěděl, kam vlastně míří. Mohl jít navštívit Hagrida, ale, upřímně, poprvé ve svém životě nějak nevěděl, co by svému příteli a profesorovi v jednom řekl. Takže prostě kráčel dál, směřoval někam a zároveň nikam.

Zpět uvnitř hradních zdí…

Severus věděl, že o něco půjde, když ve sborovně z ničeho nic koutkem oka zaregistroval Brumbála. Vzhlédl od štosu studentských esejí a povzdechl si. „Zcela záměrně jsem se uklidil sem, abych se vyhnul tvému dalšímu vyrušování.“

Brumbál vážně přikývl. „A proto jsem věděl, kam se mám podívat. Někdy jsi opravdu předvídatelný, Severusi.“

Snape zavrčel a vrátil se ke známkování. „Co je to tentokrát?“

„Já,“ začal Brumbál a mávnul rukou, načež vytáhl rudou obálku oraženou zlatou pečetí, „ti osobně předávám tvou pozvánku na vánoční ples. Neopovažuj se tomu tentokrát vyhnout. Vím, že tady Harry nebude, aby si s tebou zatančil, ale…“

Severus na něj zlostně zazíral a chňapl po obálce, vděčný, že nebyl v místnosti přítomen nikdo jiný. „Přežiju to, ačkoliv přiznávám, že tento tvůj taneček nebude příliš nápomocen mému stávajícímu mentálnímu zdraví.“

„Prostě si jen uvař něco z těch svých lektvarů, po kterých jsi tak veselý,“ zamrkal na něj Brumbál. „Uvidíme se u oběda.“

Severus zavrtěl hlavou, ale brzy poté, co se za Brumbálem zavřely dveře, se krátce zasmál. Ano, veselý. To by mohlo být obtížné, vzhledem k okolnostem. Pohlédl na obálku a zamračil se na tu zlatou pečeť. Byl si jist, že ředitel záměrně a cílevědomě vytváří tyto pozvánky v nebelvírských barvách. Ten muž byl jasný sadista. Usmívající se, citronovými dropsy ověnčený sadista. Přelomil pečeť a vyprázdnil obálku, kterou okamžitě poté odhodil i s tou příšernou pečetí do koše. Pozvánku uložil do kapsy, aniž by na ni byť jen pohlédl.

Seděl ve sborovně, dokud se nezačala plnit profesory, kteří ohledně jeho přítomnosti zde pronášeli rádoby vtipné poznámky. Pak se rozhodl, že se raději vrátí do svých komnat, jinak by svým spolupracovníkům musel předvést, zač je toho loket. Takže se ne až tak moc zdvořile omluvil, pobral eseje do náruče a opustil místnost. Mohl ty svitky zmenšit, ale někdy to bylo prostě rychlejší takto. Záleželo totiž na tom, jak blízce hranici příčetnosti jste se nacházeli.

Už byl téměř v obývacím pokoji, když si povšiml něčeho dosti divného. Právě se hodlal zastavit, ale pak namísto toho zamumlal kouzlo, kterým zmenšil svitky, jež následně uložil do kapsy, než se začal plížit za Sorai. Jak se do háje dokázala dostat ven? Říkal si, že ji jen sleduje, aby se ujistil, že se žádný student nedostane do křížku s jejím temperamentem, vědom si toho, že ji ve skutečnosti následuje, protože věděl, koho hledá.

Několik minut pobaveně sledoval, jak se snaží najít způsob, jak se dostat přes těžké dveře vedoucí ven. Nebyly totiž tam žádné škvíry, kterými by se mohla prosmýknout. Nakonec se smiloval, vystoupil ze stínů a přešel ke vchodu.

„Řekni mu, ať tě raději vrátí v jednom kuse, jinak že nebudu spokojen. Nemám zájem o to, aby tě odnesl orel nebo cokoliv jiného,“ prohlásil Severus směrem k překvapené kobře, když jí otvíral dveře. „A pokus se nenechat zašlápnout.“

Sorai radostně zasyčela, než se proplazila skrz dveře.

Severus ji sledoval s pobaveným zavrtěním hlavy. „Vážně budu muset dát na terárium visací zámek,“ zamumlal si pod fousy, když znovu zavíral dveře a vracel se do svých komnat.

Bylo by zbytečné říkat, že byl Harry překvapený, když se se svou známou kobrou setkal.

Sorai?“

Sorai k němu bezodkladně vklouzla, byla rychle pozvednuta a obtočena kolem Harryho krku, aby se mohla zahřát. „Pán mě nechal jít. Nemohla jsem se dostat přes dveře a on mě pustil.“

To jsi mě chtěla vidět tak moc, že jsi zašla tak daleko? Pro hada to není zrovna krátký výlet,“ vyptával se Harry, když se znovu rozešel s kobrou bezpečně umístěnou na svém krku.

Chce, abys mě přinesl v jenom kuse,“ prohlásila Sorai dodatečně. „Ale já se nudila. Neměla jsem nikoho, s kým bych si mohla popovídat, a jsem na tom teď závislá.“

Harry se usmál, vážně ji za to nemohl peskovat. „Brzy tě vezmu zpět. Už jsem ze všeho toho chození unavený a tady je dosti chladno. Třeba mi dovolí na chvíli zůstat, abychom si promluvili u tvé ubikace…“

Pokud neodvede tvou pozornost…“

Harry se usmál a statečně sdělil své dospívající mysli, aby si už konečně dala pauzu.

Sorai zněla pobaveně, když prohlásila: „Hladina tvých feromonů právě vzrostla.“

Tak to ti děkuji. Teď to ignoruj. Jsem teenager, prostě se to stává,“ vysvětlil Harry rychle a s trochou studu.

Máš mého pána rád?“ zeptala se Sorai nevinně. „Nemohla bych mu to říct, i kdybys mi to řekl, ale ráda bych to věděla.“

Harry si povzdechl a zastavil se. Pak si vrazil ruce do kapes. „Nejsem si jistý. Řekl jsem mu dnes ráno, že mu dám odpověď ohledně případného budoucího vztahu, až se vrátím z prázdnin.

Pokud bych pohrozila, že tě kousnu, odpovíš mi?“

Harry se usmál, ale necítil se v nebezpečí. „Ne. Prostě potřebuji trochu času, Sorai.“

Řekl jsi proč…“

Ano, to ano,“ vzpomněl si Harry. „A to stále platí. Do teď jsem neměl na skutečný vztah čas a chci si být jist, že slepě nespěchám jen tak do něčeho. Vlastně mi ani moc nezáleží na tom pohlaví nebo dokonce věku… teď už ne. Člověk to stejně nemůže ovládat. Ale to, že mi to nevadí, není stejné jako vědomí, jestli by mi to nevadilo u něj. Jsem zmatený puberťák, který až donedávna žil život dospělého. Naučil jsem se, že některé věci prostě vyžadují čas. Už nejsem tak unáhlený jako kdysi.“

Vy lidi jste matoucí. Ale ty nejsi tak špatný.“

Děkuji ti.“ Harry protočil oči. „Myslím, že v tuto chvíli bude nejlepší, když se dostaneme dovnitř a vrátíme tě do terárka.“

Takže zatímco se Harry vlekl s kobrou zpět do hradu a skrz chodby, stále s ní klábosil, tentokrát o přicházejícím sněhu. Také ho cítila ve vzduchu, jak se ukázalo. Oba ignorovali pohledy, kterými je obdařovali studenti, třebaže o nich dobře věděli.

Bylo to už dávno, co Harry našel cestu ke Snapeovým komnatám. Necelý rok, ale blížilo se to. A přesto si na tu cestu lehce vzpomněl, což bylo štěstí, když vezmeme do úvahy, jak snadno se dalo v podzemí ztratit. Bylo mu ovšem jasné, že kdyby se tak stalo, Sorai by ho lehce navedla. Hadi byli v tomto velmi chytří.

Dosáhl dveří, které vypadaly jako další část kamenné zdi, tedy pro ty, kteří nevěděli, po čem se dívat. Harrymu trvalo dobré dva měsíce, než se trefil, a Snape se na jeho účet opravdu dobře bavil. Tiše na ně zaklepal, věda, že ho Snape uslyší, pokud už nevěděl, že tam je.

Brzy poté se kamenné dveře změnily ve dřevo a odhalily tak kliku. Harry vstoupil a zachvěl se v chladném průvanu. „Jak vidím, stále ještě nedokážete vykřesat pořádný oheň,“ zamumlal, když vešel do obývacího pokoje.

„Domníval jsem se, že člověk, který létá nad mraky ve výškách, kde se do něj opírá mráz, dokáže trochu chladu tolerovat,“ podotkl Snape z místa, kde seděl u svého stolu a opravoval zbývající eseje.

Harry obrátil oči v sloup a sundal si boty. Věděl dobře, že kdyby Snapeovi dusal po podlaze ve svých těžkých botách, mohlo by to muži přivodit záchvat. „Přinesl jsem ji na tři kusy. Očekávám, že ji dokážete sešít dohromady,“ škádlil ho a usmál se, když se Sorai syčivě zachechtala.

„Pak doufám, že ji Poppy dokáže pospojovat,“ oplatil mu stejným dílem, aniž by vzhlédl od eseje, na které právě pracoval. „Její ubikace je v mé knihovně. Sejmul jsem štíty. Pokuste se nic neroztřískat, až tam budete.“

„Roztřískat knihu? Tak beznadějný zase nejsem,“ zasupěl Harry, a pak odešel úzkou chodbou, která vedla z obývacího pokoje a kuchyně. Ignoroval dveře, o kterých věděl, že vedly do Severusovy laboratoře, a místo toho vstoupil po dohodě se Sorai do knihovny. Nikdy mu nebylo dovoleno ocitnout se tak daleko v této chodbě, třebaže tady pobýval v minulosti z mnoha důvodů několikrát.

Když vešel do knihovny, zjistil, že vypadá zcela tak, jak si myslel, že bude. Zaplněná knihami, ale zázračně bez jakéhokoliv prachu. Také se tam nacházelo několik čalouněných pohovek a křesel a tu a tam nějaký ten stůl. Ve vzdáleném koutě bylo postaveno skleněné terárium s kameny, trochou vegetace, spoustou písku, malým bazénkem s vodou a miniaturním sluncem pohupujícím se tak, aby imitovalo skutečné slunce.

Přesunul mě sem včera. Bývala jsem v jeho laboratoři, ale myslím, že doufal, že mě přijdeš navštívit,“ prohlásila Sorai, když si Harry pohrával s víkem ubikace.

Takže mě stále nechce ve své laboratoři, huh?“ ušklíbl se Harry a dal víko pryč.

Překvapilo mě, že tam tak často pouštěl toho pamětihodného starce, když spolu mluvili o jeho citech k tobě.“

Harry se pousmál, zatímco ji odvíjel ze svého krku. „Myslím, že je plný překvapení. Člověk by si nikdy nemyslel, že je na něm něco víc, než co je vidět na pohled.“ A pak ji položil do písku.

Běž si s ním promluvit, já se o sebe postarám. Ale přijď mě brzy navštívit,“ prohlásila Sorai pevně.

Přijdu,“ usmál se Harry a vrátil víko od terária na místo, než opustil knihovnu. Rozhlédl se po chodbě a zjistil, že tam nejsou žádné další dveře, ačkoliv pochyboval, že by je mohl prozkoumat, i kdyby chtěl.

Takže opustil chodbu a zamířil zpět. Sám se pozval a usadil se na židli na stranu, kde seděl Severus. Dokonce si odvážně dovolil zvednout jeden ze začerveněných svitků a rozvinul jej, aby se do něj mohl začíst.

Severus přerušil známkování a pozvedl na toho chlapce, který se zájmem četl, obočí. „Pochybuji, že byste měl kvůli svému zlepšení číst právě tuto esej, protože není hodna ani toho pergamenu, na kterém je sepsána.“

Harry se zasmál. „Ne. Jen se bavím sledováním, že nejsem jediný, kdo je cílem vašich sarkastických posudků,“ podotkl a ukázal na rudý komentář. „Není to trochu kruté?“

„Rozhodně ne,“ odpověděl Severus bezodkladně. „A teď to položte.“

Harry tak učinil a s povzdechem se opřel do židle. Vytáhl hůlku a duchem nepřítomně máchl ve vzduchu, aby z čista jasna vyčaroval horkou čokoládu. Vzal hrnek a postavil jej před Severuse, než vykouzlil jeden i pro sebe. Uklidil hůlku a usmál se na muže, který zíral na ten nápoj. „Neotrávil jsem to.“

Severus přenesl svůj pohled z hrnku na Harryho. „Jsem jen překvapen, že se vám povedlo něco, co nezpůsobilo žádnou explozi.“

Harry pozvedl oči k nebi a upil doušek. „Cvičil jste mě déle, než kohokoliv jiného. Pokud snad něco pokazím, tak proto, že jste neučinil nic, abyste to napravil. Tedy vše kromě lektvarů,“ dodal Harry návdavkem.

Severus zabručel a pozvedl svůj hrnek horké čokolády. „Takové… frivolní věci… běžně nepiji.“

„Horká čokoláda je výborná, ne frivolní. A teď se napijte,“ trval na svém Harry s úsměvem. „Roztaví to trochu ledu ve vašem srdci, takže si pak můžeme dát partii šachů.“

Severus se pohledem zaměřil na teenagera, který se pokoušel nerozesmát, zatímco upíjel ze svého hrnku. Pak sklonil hlavu k tomu svému. „Zřejmě hodláte způsobit smrt buďto mě nebo mé kariéře,“ prohlásil, a pak opatrně ochutnal.

Harry se zasmál. „Ne, s celou tou vraždící záležitostí jsem už skončil. A ohledně vaší kariéry - můžete říct Brumbálovi, že jsem na hodinu odvedl vaši pozornost. Jsem si jistý, že mi udělí trest, a to bude tak všechno.“

Severus se zakuckal, než zavrtěl hlavou. „To by mě vážně dojalo. Myslím, že to ustojím.“ A pak se znovu dlouze napil horké čokolády.

Harry ho souhlasně sledoval. „No ták, zbývají vám jen dvě. Můžete je dodělat, až zase jako obvykle vynecháte oběd,“ řekl a postavil se. „Zahrajeme si šachy.“

„Copak je Ron nedostupný?“

„Ron není ten, s kým si chci právě teď zahrát,“ usmál se Harry a otočil se. „Ale mohu počkat, než to dokončíte, jestli chcete. Nemám co dělat. Všechny domácí úkoly už mám hotové.“

Severus s pousmáním zavrtěl hlavou. „Tak dobře. Vyhrál jste, vy jeden zatraceně vytrvalý puberťáku,“ prohlásil. Pak vstal a připojil se k Harrymu, který vypadal velmi spokojen sám se sebou.

Uběhly dvě hodiny, během kterých zvládli šest her v šachy a téměř tři litry horké čokolády. Harry se setkal s něčím, o čem si nikdy nemyslel, že kdy uvidí. Severus Snape v cukrovém rauši. Což bylo znepokojivé a stejnou měrou zábavné. Nikdy toho muže neviděl tak čilého.

A právě tak je tam našel Brumbál.

„Tohle nebyl tah podle pravidel!“ napomenul Severus Harryho, zatímco se pokoušel nekymácet se ze strany na stranu v důsledku přemíry energie.

Harry se zasmál a zauvažoval, jestli by neměl Snapea propustit, aby mohl začít běhat kolem hradu nebo tak něco. Muž vypadal na pokraji výbuchu, jak se snažil chovat normálně, zatímco překypoval elánem. „To tedy byl. Naučil jsi mě to, když jsme byli loni na Velikonoce v Praze.“

„Ale to se stalo loni na Velikonoce,“ prohlásil Severus zadumaně s několika svižnými pokývnutími.

Brumbál se pokoušel nerozesmát a nezubit se jako blázen, když k nim došel. „Přemýšlel jsem, kvůli čemu jste asi zmeškali oběd.“

Harry se na něj usmál. „Pardon.“

Severus škytl a zamračil se na Brumbála. „Kvůli tvému vyrušení jsem ztratil myšlenku,“ řekl a ukázal Brumbálovým směrem roztřesený prstem, než stočil pohled zpět k šachovnici.

Brumbál polkl smích a pohlédl na Harryho. „Co jsi to s ním udělal?“

„Vypil asi tak dva litry horké čokolády,“ vysvětlil Harry. „Nemyslím, že by běžně konzumoval takové množství cukru. Za pár hodin to bude mít těžké.“

„Horká čokoláda je nechutná,“ prohlásil Severus a znovu si přihnul. „Ale návyková.“

Harry přikývl. „Samozřejmě, Severusi.“

Brumbál s úsměvem zavrtěl hlavou. „Myslím, že ho nechám ve tvých schopných rukách. Nechám vám přinést oběd a vysvětlím slečně Grangerové a panu Weasleymu, že jsi právě nepostradatelný jinde.“

„Díky,“ odpověděl Harry hřejivě, než se sklonil k šachovnici. „Severusi, proč hýbeš mými figurkami?“

„Protože ti to trvá moc dlouho,“ vysvětlil muž šťastně a briskně pohnul jednou ze svých. „Šach.“

Harry se na něj přes stolek zamračil.

Brumbál se rozesmál, a pak jim věnoval poslední pohled, než je znovu zanechal o samotě. S překvapením si uvědomil, že kdyby býval věděl, co Sorai provede, nechal by ji utéct z terária už dávno.

Mezitím se Harry pokoušel zachránit svého krále a připravit se na neodmyslitelný a brzy se rýsující pokles cukru, ke kterému dojde, až Severuse jeho nabuzení opustí. Bude to jistě zajímavé, o tom byl přesvědčen. Ačkoliv jistě jednodušší, než se muset potýkat s nevrlým a opilým mužem. Jen doufal, že ho Severus nezabije, až se z náhlého poklesu energie vzpamatuje.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Had mistra lektvarů 12 Od: Nade - 16.10. 2013
Zajímalo by mě, kdy Severus přijde na to, že Harry má něho nebezpečný vliv. V každém případě Severus nebyl OOC, on byl jen nadopovaný cukrem. Díky, těším se na pokračování.

Re: Had mistra lektvarů 12 Od: larkinh - 10.10. 2013
Měla jsem spíš pocit, že Severusovi tu čokoládu něčím vylepšil :)

Re: Had mistra lektvarů 12 Od: Zuzana - 10.10. 2013
Mám Sorai rada, je to geniálny had:) Nemyslela som si, že sa Harry zároveň nechá pozvať na návštevu. Očokoládovaný Severus bol trochu zvláštny:) ale zlatučký Som zvedavá ako sa zatvári, keď ten cukor z neho vyprchá. Ďakujem za kapitolu.

Re: Had mistra lektvarů 12 Od: bacil - 10.10. 2013
Krásná kapča. To jak Hermi vyzvídala bylo zajímavé. Ale moc se toho nedozvěděla. Háá Severus závislý na horké čokoládě. To mně opravdu pobavilo. To jsem zvědavá na něho až se hladina cukru vrátí na původní výšku. Moc se těším na pokračování

Re: Had mistra lektvarů 12 Od: denice - 10.10. 2013
Intrikán Brumbál! To se dělá, nechat utíkat hady z terárií?!? Jímá mě děs, čeho všeho se ještě dopustil (skleník Pomony Prýtové nebo Hagridův zvěřinec asi taky nebyly uchráněny před jeho řáděním). A Harry se taky nezdá, jsem zvědavá, čím Severusovi tu čokoládu vylepšil, že to mistr lektvarů nepoznal. Ale obávám se, že kocovina, která ho čeká, nebude jen z cukru... Díky.

Re: Had mistra lektvarů 12 Od: kakostka - 10.10. 2013
Tak to byla nádherná kapitola. Sorai má velmi podobný smysl pro humor jako Severus:-))) a předávkování horkou čokoládou? To zní skvěle, jen jsem zvědavá na tu "kocovinu", co se blíží. Díky, je to skvělé

Re: Had mistra lektvarů 12 Od: scully - 10.10. 2013
Sorai je úžasná. Tak nakonec to byl Brumbál kdo ji poprvé vypustil,zajímavé. Severus se předávkoval čokoládou chacha,uvidíme jestli bude taky pěkně střízlivět. Pěkná kapitolka děkuji za překlad

Re: Had mistra lektvarů 12 Od: Lisbeth - 10.10. 2013
Zdrogovaný Sevie..Kruci..to je nejvíc krutopřísná představa..:D Ach, milá Sorai je chytřejší, než by  se o hadovi kdy řeklo..:) Zmijozelka.. Brumla byl vždy děděk intrikář, i když někdy mám chuť ho ve své hlavě zadusit bonbóny, je legrační. ;P Díky a rychle pokračování... Elias de terra ater

Prehľad článkov k tejto téme:

Winds of Water: ( Patolozka )09.04. 2014Had mistra lektvarů 23, druhá část - závěr
Winds of Water: ( Patolozka )02.04. 2014Had mistra lektvarů 23, první část
Winds of Water: ( Patolozka )27.03. 2014Had mistra lektvarů 22, třetí část
Winds of Water: ( Patolozka )24.03. 2014Had mistra lektvarů 22, druhá část
Winds of Water: ( Patolozka )12.03. 2014Had mistra lektvarů 22, první část
Winds of Water: ( Patolozka )08.03. 2014Had mistra lektvarů 21, druhá část
Winds of Water: ( Patolozka )27.02. 2014Had mistra lektvarů 21, první část
Winds of Water: ( Patolozka )20.02. 2014Had mistra lektvarů 20
Winds of Water: ( Patolozka )12.02. 2014Had mistra lektvarů 19
Winds of Water: ( Patolozka )05.02. 2014Had mistra lektvarů 18
Winds of Water: ( Patolozka )01.02. 2014Had mistra lektvarů 17
Winds of Water: ( Patolozka )22.01. 2014Had mistra lektvarů 16
Winds of Water: ( Patolozka )12.01. 2014Had mistra lektvarů 15
Winds of Water: ( Patolozka )21.11. 2013Had mistra lektvarů 14
Winds of Water: ( Patolozka )24.10. 2013Had mistra lektvarů 13
Winds of Water: ( Patolozka )10.10. 2013Had mistra lektvarů 12
Winds of Water: ( Patolozka )17.09. 2013Had mistra lektvarů 11
Winds of Water: ( Patolozka )03.09. 2013Had mistra lektvarů 10 3/3
Winds of Water: ( Patolozka )20.08. 2013Had Mistra lektvarů 10 2/3
Winds of Water: ( Patolozka )06.08. 2013Had mistra lektvarů 10 1/3
Winds of Water: ( Patolozka )30.07. 2013Had mistra lektvarů 9
Winds of Water: ( Patolozka )23.07. 2013Had mistra lektvarů 8
Winds of Water: ( Patolozka )16.07. 2013Had mistra lektvarů 7
Winds of Water: ( Patolozka )09.07. 2013Had Mistra lektvarů 6
Winds of Water: ( Patolozka )01.07. 2013Had mistra lektvarů 5
Winds of Water: ( Patolozka )24.06. 2013Had Mistra lektvarů 4
Winds of Water: ( Patolozka )18.06. 2013Had Mistra lektvarů 3
Winds of Water: ( Patolozka )10.06. 2013Had mistra lektvarů 2
Winds of Water: ( Patolozka )03.06. 2013Had mistra lektvarů 1
. Úvod k poviedkam: ( Patolozka )30.05. 2013Had mistra lektvarů - úvod k povídce