Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Had mistra lektvarů

Had mistra lektvarů 14

Had mistra lektvarů
Vložené: Patolozka - 21.11. 2013 Téma: Had mistra lektvarů
Patolozka nám napísal:

Víte, tahle povídka mě nepřestává překvapovat - napsat tolik vět a přitom neříct téměř nic a ještě donutit čtenáře, aby se u toho zasmáli, to je totiž umění!

Poslední kapitola před Vánoci, další bude až v novém roce...

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

The Potion Master's Snake - Had Mistra lektvarů

Autor: Winds of Water, Překladatelka: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Claire

http://www.fanfiction.net/s/4470157/1/The_Potion_Masters_Snake

Romance, Snarry, OOC

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Winds of Water, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 14

U večeře ve Velké síni se Harry nacházel na svém obvyklém místě a snažil se nevypadat myšlenkami mimo. Opustil Severusovy komnaty něco před půl hodinou a dorazil tak na večeři brzy. Strávil se zmiňovaným mužem prakticky celý den a vůbec toho nelitoval. Ale jeho nepřítomnost a Brumbálovo jistě vágní vysvětlení, proč chyběl, bylo pro určité lidi více než podnětné, aby se začali zajímat o to, kde byl. A tak se snažil nevypadat, jako kdyby nebyl vytížený a mohl tak libovolnou dobu s kde kým klábosit.

Přesto ale věděl, že to nejspíš nepomůže – ty dva nejpravděpodobnější slídiče bylo vážně těžké odradit.

„Takže co bylo tak zatraceně důležitýho, že ti to zabralo celý den?“ zeptal se nakonec Ron, jehož trpělivost se vypařila během první minuty.

Harry se sám pro sebe usmál a na prchavý okamžik mu myslí proběhl obrázek Ronova obličeje, kdyby se jeho kamarád dozvěděl pravdu. Rozhodně by to bylo k nezaplacení. „Do něčeho důležitého jsem se začetl,“ odpověděl upřímně a takticky vynechal tu část, při které by Ron více než pravděpodobně vypěnil a způsobil tak scénu.

„Začetl?“ Ron byl tou myšlenkou zcela jasně zděšený.

Hermiona naopak vypadala hrdě. „Taky by ses měl zajímat o něco přínosného, Rone.“

Ron pokrčil rameny a zamračil se na ni. „Famfrpál je přínosný!“

„Když to říkáš.“ Hermiona obrátila oči v sloup.

„To tedy říkám!“

Harry lehce pobaveně zavrtěl hlavou a napůl ucha se odvrátil od jejich přátelského hašteření. Zbytek své pozornosti zaměřil zcela záměrně na jídlo, aby se tak jeho oči nezatoulaly ke skutečnému důvodu jeho celodenní absence. Což bylo vážně těžké, když se jeho myšlenky tímto směrem ubíraly bez ustání.

Dnešek byl… milý. Dokonce i Severus podvádějící u šachovnice se bavil. No, spíš byl zábavný. Harry měl za to, že by něco takového Severus jen těžko přiznal. Celkem vzato to byl příjemný způsob, jak strávit sobotu. Což byla jen jedna z mnoha věcí, nad kterými věděl, že bude nutné se vážně zamyslet.

Začínal zjišťovat, že je do prázdnin ještě moc daleko, a zároveň, že se přibližují až příliš rychle.

A Harry nebyl jediný, kdo byl podobného mínění.

U učitelského stolu Severus zdařile ignoroval vítězoslavnou auru, která vyzařovala z jednoho vousatého, starého čaroděje. Avšak už nezvládal tak dobře ignorovat vzpomínky z dnešního dne, které k němu náhodně přicházely.

Už teď věděl, že to bude dlouhá noc.

V době, která se přehoupla do pondělí a zároveň v poslední školní týden před prázdninami, se Harry a Severus úspěšně vyhýbali jeden druhému.

Nebylo to záměrné, ale způsobeno docela zábavným a celkem frustrujícím souborem vnějších důvodů, které jim trvale narušovaly jakékoliv pokusy, které by třeba učinili. Mezi všemi těmi schůzemi učitelů, setkáními s přáteli, famfrpálem a výčtem dalších událostí neviděl jeden druhého dokonce ani u jídla.

Takže, když nastal čas pondělní hodiny Lektvarů, Harry měl nevysvětlitelně pocit úlevy. Jak se stalo jeho zvykem, dorazil dřív, všímaje si, že se Hermiona zdržela jakýchkoliv poznámek.

Jenže neměl štěstí.

Dveře zůstaly zamčené celých těch několik minut do začátku hodiny. Celá skupina studentů, včetně Harryho, stála shromážděná přede dveřmi a tiše dumala nad tím, kde asi jejich profesor vězí. Tohle se předtím ještě nikdy nestalo a oni tak byli pochopitelně zmatení. Hermiona se na Harryho tázavě zadívala, ale on jen zavrtěl hlavou.

A pak se objevil on.

Severus se přihnal tím nejráznějším krokem, metal výhružné pohledy a mumlal si pro sebe něco o idiotech, kteří do všeho strkají nos. Harry došel k závěru, že Brumbál zřejmě uskutečnil další podnětné setkání s tímto mrzutým profesorem.

„Běžte dovnitř a začněte pracovat,“ zavrčel, když vstoupil jako první a mávl rukou k tabuli, na které se zjevily instrukce.

Od Harryho bylo třeba rychlého neverbálního kouzla, aby se tabule přestala otřásat. Nemyslel si, že si Severus vůbec uvědomil, jakou silou tou rukou mávl. Ale pochyboval, že by nějaké to chvění tabule profesora zarmucovalo. Věděl, že Severus musel cítit magii, kterou uvolnil, ale muž to nedal nijak znát. Za což byl Harry docela vděčný.

„Harry?“

Oslovený mladík se otočil, a když mu Hermiona věnovala další tázavý pohled, pokrčil rameny. Ona ho tedy jen napodobila a oba se rychle přisunuli ke svým místům, aby mohli začít pracovat. Harry brzy došel k závěru, že je rád, že si svůj domácí úkol připravil včas a řádně. Protože jak mnoho z nich zjistilo, tento lektvar byl minimálně předem ztracený, pokud o něm nezpracovali náležitou esej. A to náležitou a řádnou, bez všech těch nepochopitelných hovadinek okolo, které běžně přidávali.

Jenže pak si Harry uvědomil, že ho Severusova špatná nálada nějakým způsobem rozptyluje. Obvykle, a to až do této chvíle, by to zlehka přešel. Koneckonců, jen zřídka se stávalo, že by muž ve třídě z nějakého důvodu nebručel. Ale bylo to těch pár slov, která Harryho trápila, a nedostatek ventilace jeho očividného podráždění na studentech, tím, že by kolejím odebíral body a rozhazoval tresty, stejně jako Brumbál rozhazuje své citronové dropsy.

Když Harry konečně dosáhl bodu, ve kterém musel u svého lektvaru čekat, uplynulo již hodně času, během kterého ho to znervózňovalo víc a víc. Pak se ale rozhodl, odpustil si těžký povzdech a vzal do ruky brk, aby na kus pergamenu naškrábal krátký vzkaz. Jakmile brk odložil a stočil pergamen, vzhlédl, jen aby zjistil, že jsou všichni, včetně Severuse, zaneprázdněni. Poté, vědom si toho, že by mohl být i zabit vzhledem k tomu, jak špatnou náladu profesor měl, Harry hodil sbalený vzkaz Severusovi na hlavu.

„Co to kruci-?“ Severus se zabrzdil právě včas. Promnul si čelo a shlédl na ten pohoršlivý předmět. Skrz pergamen mlhavě prosvítaly obrysy inkoustem psaných slov. Zazíral na vyjevenou třídu a se zavrčeným: „Zpátky do práce!“ sebral vzkaz.

Harry tak učinil a připravil se, čistě pro případ.

Mezitím, co Severus rozkládal vzkaz, jeho rozčilenost se lehce zmírnila, protože rozpoznal ten rukopis. Prokletý Harry a jeho schopnosti chytače. Zvedl hlavu, jen aby spatřil, jak se Harry pokouší zůstat nenápadný. Ušklíbl se, než se vrátil k lístku.

Tvá špatná nálada mě rozptyluje. Chceš o tom mluvit? Mám totiž dojem, že to má co dělat se mnou.

Severus se v duchu pousmál, než si zlověstně odkašlal. „Pottere,“ vyštěkl, „po hodině máte trest. Za to, že jste přesvědčen, že všechno, co se děje, má s vámi co do činění.“

Překvapivě to byla Hermiona, ne Ron, která se jako první ohradila. „Ale pane, po této hodině máme profesorku McGonagallovou a…“

„A tímhle ji vážně naštvu,“ dokončil za ni Severus. „Teď zpátky do práce. A dvacet bodů za všechny nebelvíry na mé hodině.“

Harry se pokoušel nevypadat pobaveně.

„Kde zatraceně přišel k tomu si myslet, že si zasluhuješ trest?“ zaprskal potichu Ron. „Neřekl jsi tomu slizkému parchantovi ani slovo.“

„Je to Snape,“ zabědoval Harry, „co čekáš?“

Zdálo se, že takové vysvětlení stačilo, ale místnost po hodině stejně opustila nabručená partička nebelvírů.

Harry a Severus počkali, dokud se dveře za posledním studentem nezavřely, než Harry muži věnoval tázavý pohled.

„Tentokrát máš ohledně toho, co se stalo, pravdu.“ Severus vydal povzdech, který zadržovat celé ráno a opřel se o desku stolu.

Harry přeskočil možnost mít z toho škodolibou radost a namísto toho zamířil k němu. „Co ti Brumbál řekl?“ zeptal se a opřel se o stůl vedle Severuse, jejich paže se téměř dotýkaly.

„Slyšel jsem ho, jak McGonagallové vypráví o své sobotní špionské výpravě, kterou u nás vykonal.“

Harry se zamračil. „Ale to nevykonal. Jen se několikrát zastavil. Tak se v tom třeba nakonec ztratil?“

Severusovy černé oči se sarkasticky obrátily v sloup. „S tím ani nikdy nemusel začínat. A já si ani nevybavuji, že by nám, poté, co jsem se vzbudil, ohlásil svůj příchod.“

Když to Harrymu došlo, trochu se začervenal. Jeho mysl se vesele chopila příležitosti, aby mu předhodila vzpomínku na jejich propletené ruce. O tom, jak správný to byl pocit a jak se to všechno snažil ignorovat. Harry se lehce zachvěl a pohlédl na Severuse. „Nemohl nás přece z krbu vidět, když…“

„A ty tomu vážně věříš?“ zeptal se Severus vyčítavě.

„Ne,“ připustil Harry suše. „Ve skutečnosti ne.“

„Takže je zbytečné říkat, že jsem znovu zablokoval svůj krb. Proto jsem přišel pozdě a ve špatné náladě. Musel jsem se potýkat se špionským dítětem.“

„Nemohu uvěřit, že ho nikdo z nás necítil.“

Severus se krátce zasmál. „Byli jsme trochu zaneprázdněni.“

Harry musel uznat, že měl pravdu. Tiše si povzdechl a téměř nostalgicky se usmál. „Jo, jen trochu.“

Severus se na něj zadíval. „Zase jsi svůj lektvar zvrtal?“

„Samozřejmě,“ dobíral si ho Harry a otočil hlavu ke skupince fiol na stole, aniž by spustil ze Severuse oči. „Očekávám nemilosrdnou kritiku.“

„Uvidím, co s tím mohu udělat.“

„Vím, že ano,“ usmál se Harry a s tichým povzdechem se odtáhl od stolu. „Měl bych jít. Oba máme před sebou další vyučování. Tvoje třída tu bude co nevidět a já musím projít praktickým testem.“

Severus sledoval, jak se vzdaluje, ale pak se natáhl a popadl Harryho za ruku, aby ho k sobě obrátil. „Mýlím se snad?“ zeptal se klidnějším hlasem, než jaký by měl být.

Harry zamrkal, a pak spustil oči k jejich momentálně spojeným rukám. „Nevím,“ odpověděl tiše a zvedl hlavu.

„A co víš?“ zatlačil na něj Severus stejně tak tichým hlasem, jeho oči studovaly Harryho tvář. Pátraly v ní, ale odmítaly slídit po odpovědích.

Harry by normálně odvětil nějakou přidrzlou poznámkou jako: Daleko víc než ty, ale všechny mu uvázly v krku. Namísto toho ztěžka polkl, než mu sdělil současnou pravdu. „Nic už není jako předtím, Severusi.“ Jeho pousmání bylo přinejlepším sotva patrné. „Nic z toho, co jsem zažil za těch prvních pár dnů, mi nevadilo. Dal jsi mi čas a prostor, který jsem potřeboval, a někdy během toho jsi mi poskytl i určitý klid, který jsem nikdy předtím neměl. A zároveň i spoustu věcí, na něž musím myslet a o nichž potřebuji přemýšlet.“

„Vím, že se obáváš, abys neudělal chybu,“ odpověděl Severus poté, co mezi nimi nastala chvíle ticha. „A třebaže je dobře, že konečně o některých věcech uvažuješ předtím, než začneš bezhlavě jednat, aniž by ses zamyslel… Jen se to pokus nepřekombinovat. Možná jsi dosti lehkovážný, ale srdce máš vždy na správném místě. A já tady stále budu, abych tě zachránil, takže se nemusíš bát udělat volbu.“

Harry na něj bezeslovně hleděl, ačkoliv jeho zelené oči jasně odrážely nejistotu v jeho emocích, kterou při těch slovech cítil. „Jsi neuvěřitelně dobrý člověk.“ Snažil se nedumat nad tím, kde se to v něm vzalo.

Od Severuse si za to vysloužil temně znějící uchechtnutí. „To ti nikdo neuvěří a raději tě okamžitě doporučí ke svatému Mungovi, že jsi něco takové naznačil.“ Sevřel Harryho ruku, kterou stále ještě držel. „Ale těší mě, že si toho někdo konečně všiml.“

„Myslím, že jen velmi málo lidí mělo šanci vidět tě jinak, než jak chceš, aby tě ostatní vnímali,“ odpověděl Harry, než jemně stiskl jeho ruku na oplátku. „Měl bych jít.“

Severus přikývl a zdráhavě Harryho ruku pustil. „Ano, než sem vletí další třída a bude se divit, proč jsem na tebe tak milý.“

„A to bys kvůli své pověsti nechtěl,“ zasmál se Harry a s heknutím si přehodil svou tašku přes rameno. „Ahoj.“

„Pokus se vypadat přiměřeně rozrušený,“ zavolal za ním Severus.

Harry se zastavil u dveří a mrknul na něj nazpět. „Myslíš, že bude pár slziček stačit?“

Severus se na něj zamračil: „Myslíš, že bych tě někdy úmyslně dokázal přinutit k pláči?“

Harry se zachechtal a konejšivě se na něj usmál. „Vyřeším to pohledem zpráskaného psa.“ A odešel.

Severus se snažil nemyslet na všechny přednosti zpráskání Harryho na všech čtyřech.

Mezitím Harry zamířil na další hodinu a snažil se vypadat vystresovaně, kdykoliv někoho potkal, ale jinak se cítil spokojený. Když se dostal do učebny Přeměňování, ignoroval všechny pochopitelně šokované pohledy, které obdržel. Spolužáci se bezpochyby divili, jak se mu povedlo vyklouznout z uděleného trestu, pokud z něj tedy neutekl. Jediný, kdo nevypadal užasle, ale spíše prostě jenom pobaveně, byla McGonagallová osobně.

„Pane Pottere, nemyslela jsem si, že se vás ještě dnes dočkáme. Tohle musel být váš nejkratší trest vůbec,“ poznamenala strnule.

Harry, pamatuje na to, co mu Severus říkal o Brumbálovi a jeho špionských poznatcích, se kterými se jí svěřoval, se na ni nestoudně usmál. „Řekl bych vám, jak se mi to povedlo, ale myslím, že by to asi u nikoho jiného než u mě nefungovalo.“

V tu chvíli Minerva McGonagallová zbledla a zčervenala několika odstíny naráz, což jí propůjčovalo dosti zajímavý chameleonský výraz. „Tak si to, u Merlinova vousu, chlapče, nechte pro sebe!“ prakticky zapištěla.

Jediným studentem, který nevypadal profesorčiným náhlým nepokojem zmatený, byla Hermiona, a Harry samozřejmě. Dívka se snažila zadusit svůj smích, aniž by to bylo vidět, a Harry se nevinně usmíval. Ačkoliv upřímně doufal, že o tom, co právě řekl, Severus nikdy neuslyší.

Zatímco Hermiona a Harry čekali, až na ně přijde řada při praktickém testu, ona se k němu nahnula a zašeptala mu do ucha: „To, co jsi tady naznačoval, jsi myslel vážně?“

Harry lehce zrůžověl. „Nic se nestalo, ale zřejmě to byl její přesný předpoklad.“

„A co se tedy dělo?“

„Jen jsme mluvili,“ odpověděl Harry a rychle ztichnul, když po nich profesorka McGonagallová vrhla přísný pohled.

Zbytek rána proběhl v klidu a Harry se dokonce dokázal vyhnout dalšímu Hermioninu dotazování. Jako by rozpoznala, že toho má v hlavě moc, a že by nebyl dobrý nápad, aby se v tom šťourala. Harry jí byl za to vděčný.

Měl dokonce spády vynechat poslední hodinu před obědem, ale Hermionin planoucí pohled ho přesvědčil o opaku. A tak se rozhodl, že jakmile bude mít všechno za sebou, půjde si zalétat, a Merlin pomoz člověku, který se ho bude snažit zadržet. Potřeboval strávit chvíli ve vzduchu.

Když nastal čas oběda, Harry se usadil na své obvyklé místo, a pak vzhlédl a uviděl Severuse tiše si rozprávět s Kratiknotem. Vypadal méně napjatý. Harry se pousmál a pohledem se vrátil, aby si mohl naložit na talíř jídlo. Právě si potíral kukuřici máslem, když mezi jeho příbory s rachotem vlétla hnědá školní sova, položila mu obálku na bramborovou kaši politou šťávou, a pak zase odstartovala pryč.

„Milé,“ zahihňal se Ron, když se Harry zašklebil a odstranil obálku z kaluže tekutiny.

„Sklapni,“ zamumlal pak, než mávl volnou rukou, aby se zbavil toho bince, než to zamastí úplně všechno. Pokud mu bylo známo, nečekal žádnou poštu, takže ji zvědavě otevřel, zatímco ho při tom Hermiona s Ronem pozorovali. Sotvaže nakoukl dovnitř, ucítil, jak se z pergamenu uvolnila magie.

Ale to ho neznepokojilo, znal dotek této magie, bylo mu jasné, od koho pochází. A s devadesáti devíti procentní jistotou věděl, zejména s ohledem na odesilatele, co to bylo za magii. Kouzlo soukromí, nic nebezpečného.

Takže vyjmul dopis a poměrně klidně ho rozložil. A usmál se, když si přečetl krátkou větu:

Děkuji, že ses zajímal, a ty mi můžeš poděkovat, že jsem to po tobě nehodil na oplátku.

Harry se sám pro sebe zasmál. Byl si jistý, že kdyby mu Severus hodil vzkaz nazpět, tak by to mohlo dopadnout nehorázně. Hlavně, vzal-li v potaz, co by udělal Brumbál. Takže ho znovu složil a uložil do kapsy, předtím než spálil obálku kouzlem.

„Harry?“ Hermiona se mračila a Ron vypadal, že propukne v smích.

„Co?“ zeptal se jich Harry, protože neměl tušení, o co jde.

„Proč sis právě schoval objednávkový formulář na kondomy?“ zeptala se Hermiona chabě.

Harry na ni zíral, neschopen slova, než se náhle rozesmál, třebaže jeho tvář zaplála odstíny rudé, hravě soutěžící s Ronovými vlasy. „To nebyl!“ protestoval skrz slzy smíchu, v duchu proklínaje Severuse, že mu něco takového provedl.

„Já myslel, že to byl obrázek dvou hipogryfů, kteří se na to právě chystají,“ prohlásil Ron zvolna a vypadal dosti zmateně.

Hermiona věnovala Ronovi tázavý pohled, zrovna když Harry začal smíchem a děsem kuckat a mávat rukama kolem sebe, aby jim dal na vědomí, že je v pořádku. Horečně se snažil vymyslet, co za zatracené perverzní kouzlo pro soukromí Severus na ten vzkaz umístil. Nevadilo mu to, spíše naopak. A začínal rovněž docházet k závěru, že Severus musel být jako teenager vskutku zajímavý mladý muž.

Zatímco byli Ron a Hermiona stále zaneprázdněni, Harry vzhlédl k Severusovu místu a potají ho pozoroval. Stále se pochechtávající na něj téměř neznatelně zavrtěl hlavou a ušklíbl se. Právě se odvracel, když mu Severus úšklebek vrátil, a pak se otočil k Hermioně, která ho znovu volala jménem.

„Ne,“ odpověděl Harry na její otázku, oči na tu nejkratší vteřinu zaběhly zpět k Severusovi, než se znovu nenuceně zaměřily na jeho jídlo. „Nemám tušení, kdo mi to poslal. Jen někdo, kdo žádal o autogram.“

Náhlý dusivý zvuk pocházející od učitelského stolu Harrymu sdělil, že Severus musel umět odezírat ze rtů.

Harry se usmál a klidně zvedl vidličku, když kašlání odeznělo a většinou školy přeběhl kolektivní povzdech, že se jejich profesoru Lektvarů podařilo přežít. „Co jsem to jen udělal, že jsem si tohle zasloužil?“ zalamentoval s hranou dramatičností a začal jíst.

Hermiona s Ronem si vyměnili pokrčení rameny, než se také vrátili ke svým obědům.

Nakonec Harry nedokázal od svých přátel vyklouznout před koncem poslední hodiny. Jeho zvědavost ohledně toho, co to zatroleně na ten vzkaz seslal Severus za kouzlo, ho pojídala zaživa. Nikdo by mu to nikdo nepřipsal na vrub, ale zajímal se o magii a snažil se o ní dozvědět víc. Jenže býval v tomto ohledu pravidelně zastiňován Hermionou. A tohle byl ten druh kouzla, který se Harrymu zdál hodný Poberty. On už se většině z nich naučil.

Takže skončil zpátky v učebně Lektvarů, když s tichým ťuknutím vstoupil. Ignoroval poslední třídu, která si právě ve spěchu balila věci, aby mohli tuhle nebezpečnou místnost co nejdříve opustit.

„Pottere, vy jste se ztratil, že ano?“

Harry se kousl do rtu, aby se zdržel úsměvu. Ignoruje pachuť krve, dal se dohromady. „Snape, vy jste zapomněl na můj trest, viďte?“

Teď to byl Severus, kdo se musel nutit neusmívat. „Jsem profesor Snape, Pottere.“

Harry pozvedl obočí. „Takže tedy mohu jít, že? Když jste na to zapomněl a tak vůbec?“

„Nestydatý spratku, zůstaňte, kde jste. Vyřídím to s vámi okamžitě. Snažte se nezadržovat dech, protože bych nerad, abyste odpadl, ještě než s vámi začnu.“

Harry si byl docela jistý, že lehce zčervenal a byl vděčný za to mdlé světlo, díky kterému to šlo zaměnit za mladickou energičnost. Někdy byl tento status teenagera, který vidí náznaky narážek kdekoliv, skutečně jako osina v zadku. A tak se snažil neuvažovat ani o významu sousloví osina v zadku. Zatracený pubertální mozek. Vůbec mu nepomáhal s tím, čemu právě teď čelil.

Severus se svým nejvražednějším výrazem čekal, než se nevytrousí i poslední student, než stočil svou plnou pozornost zpět k mladému muži stojícímu stále u dveří. „Můžeš začít s čištěním podlahy zubním kartáčkem.“

Harry zamrkal a pak se, přecházeje směrem k muži, začal smát. „Jak velkým zubním kartáčkem?“

„Tak velkým, jaký by se ti líbil,“ odpověděl Severus sladce, usadil se zpět na svou židli a uznale Harryho obhlédl od shora a dolů. Mladší muž vypadal mimořádně půvabně po tom jejich malém škádlení. Tak plný života.

Harry se zachechtal, sedl si na jednu lavici a začal tam a zpět komíhat nohama. „Nenuť mě vysvětlovat skutečný důvod mé přítomnosti. Vím, že víš, že to budu chtít vědět.“

Severus si odfrkl. „Díky, že jsi mi to objasnil.“

Harry se na něj jen zašklebil nazpět.

„Takový drobný nápad inspirovaný zrcadlem z Erisedu,“ vysvětlil Severus. „Kouzlo ukáže ostatním divákům jen to, po čem nejvíce touží. A zanechá je to dostatečně dlouho zaneprázdněné, abys měl šanci přečíst si, co je ve skutečnosti uvnitř.“

„Och, do háje,“ otřásl se Harry, „to mi chceš říct, že Ron nejvíc touží po tom vidět dva hipogryfy, jak na to jdou?“

„Netroufal bych se tvrdit, že dokážu říct, jaký důvod se skrývá za Weasleyovým šílenstvím,“ zafuněl Severus, ale vypadal Harryho otázkou zaujatý a pobavený. „Ale bylo by zajímavé ho tím potrápit na hodině…“

Harry na něj zlostně zazíral. „Neopovažuj se na to ani pomyslet, Severusi Snape.“

„Řekni mi, co viděla slečna Grangerová?“ odbočil muž.

Harry zbledl, když si to uvědomil. „Ona musí chtít… och ááá! Severusi! Dneska jsem se o svých přátelích dozvěděl víc, než by chtěl jakýkoliv příčetný člověk vědět.“

„Tak zlé?“ zeptal se Severus rozvážně. „Vždy jsem se domníval, že se za slečnou Grangerovou skrývá více než jen knihomolka, ve kterou máme věřit.“

Harry zaskučel a připlácl si dlaně na uši. „Už tě vůbec neslyším.“

Severus se zasmál a trpělivě přečkal celý la-la-la popěvek, který Harry vyluzoval. Nakonec musel jeho směrem seslat salvu zelených jisker, aby ho přinutil přestat. „Děcko,“ zachechtal se a znovu položil svou hůlku.

Zasažen chvíli nestydatosti, kterou mu Severus rád vyčítal, na něj Harry vyplázl jazyk. „Vetchý staříku.“

Severus protočil panenky. „Jeden ze tří, ale nikdy prvně jmenovaný.“

„Tak naučíš mě to kouzlo?“ zeptal se Harry s úsměvem a položil ruce zpátky na lavici.

„Až budu mít čas. Ale teď kšá,“ pronesl Severus, opláceje mu úsměv. „Ne, že bych si neužíval tvou společnost, ale potřebuji připravit test pro třetí ročníky a ty mi s mým soustředěním moc nepomáháš.“

„Uvidíme se u večeře?“ zeptal se Harry, když seskočil z lavice.

Severus mu věnoval pichlavý pohled. „Pokud se mi podaří s mými plány vůbec řádně začít, pak ano. Takže…“

„Už jdu.“ Harry se usmál a zamířil ke dveřím. Už byl na odchodu, ruku položenou na chladivé klice, když se ohlédl přes rameno. „A mimochodem, rádo se stalo.“

Severus zvedl hlavu právě v okamžiku, kdy Harry zmizel za dveřmi, a zvolna se usmál, než pohled znovu sklonil k tomu, co právě dělal. Ano, situace se začínala obracet k lepšímu.

Venku na chodbě Harry odcházel z podzemí, ruce schované hluboko v kapsách, oči nevidomě zírající na podlahu. Jeho zelené oči, předtím v učebně, které se dříve obával, vesele jiskřící, byly teď netečné, ztracené v myšlenkách.

Ano, prázdniny se blížily moc pomalu a zároveň až příliš rychle.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Had mistra lektvarů 14 Od: Nade - 19.12. 2013
Strašně se mi líbí, jak se to mezi nima vyvíjí. Severus vedle Harryho očividně mládne. Skvělé. Díky, těším se na pokračování.

Re: Had mistra lektvarů 14 Od: bacil - 23.11. 2013
Krásná kapča. To jak Harry hodil po Severusovi svůj vzkaz bylo super,ale Severusova pozdější odpověď neměla chybu. Hlavně díky tomu kouzlu diskrétnosti.Co se člověk nedozvěděl o Hermioně a Ronovi. Uf to bylo něco. No blížící se prázdniny budou opravdu pro Harryho a Severuse velmi zajímavé, takže se těším a jsem zvědavá jak tohle všechno dopadne

Re: Had mistra lektvarů 14 Od: Zuzana - 22.11. 2013
Strašne sa mi páči ako sa Harry a Severus k sebe správajú tak bezprostredne. žartujú ale je to také milé doberanie. Je to krásne. A to kúzlo bolo geniálne. Ronove predstavy ma neprekvapili ale Hermiona áno ďakujem za kapitolu.

Re: Had mistra lektvarů 14 Od: denice - 21.11. 2013
Díky za milou, klidnou, půvabnou kapitolu. Harry začíná být přímo rozverný a utahuje si nejen z Minervy, ale i ze Severuse. Jen se mi stýská po Sorai.

Prehľad článkov k tejto téme:

Winds of Water: ( Patolozka )09.04. 2014Had mistra lektvarů 23, druhá část - závěr
Winds of Water: ( Patolozka )02.04. 2014Had mistra lektvarů 23, první část
Winds of Water: ( Patolozka )27.03. 2014Had mistra lektvarů 22, třetí část
Winds of Water: ( Patolozka )24.03. 2014Had mistra lektvarů 22, druhá část
Winds of Water: ( Patolozka )12.03. 2014Had mistra lektvarů 22, první část
Winds of Water: ( Patolozka )08.03. 2014Had mistra lektvarů 21, druhá část
Winds of Water: ( Patolozka )27.02. 2014Had mistra lektvarů 21, první část
Winds of Water: ( Patolozka )20.02. 2014Had mistra lektvarů 20
Winds of Water: ( Patolozka )12.02. 2014Had mistra lektvarů 19
Winds of Water: ( Patolozka )05.02. 2014Had mistra lektvarů 18
Winds of Water: ( Patolozka )01.02. 2014Had mistra lektvarů 17
Winds of Water: ( Patolozka )22.01. 2014Had mistra lektvarů 16
Winds of Water: ( Patolozka )12.01. 2014Had mistra lektvarů 15
Winds of Water: ( Patolozka )21.11. 2013Had mistra lektvarů 14
Winds of Water: ( Patolozka )24.10. 2013Had mistra lektvarů 13
Winds of Water: ( Patolozka )10.10. 2013Had mistra lektvarů 12
Winds of Water: ( Patolozka )17.09. 2013Had mistra lektvarů 11
Winds of Water: ( Patolozka )03.09. 2013Had mistra lektvarů 10 3/3
Winds of Water: ( Patolozka )20.08. 2013Had Mistra lektvarů 10 2/3
Winds of Water: ( Patolozka )06.08. 2013Had mistra lektvarů 10 1/3
Winds of Water: ( Patolozka )30.07. 2013Had mistra lektvarů 9
Winds of Water: ( Patolozka )23.07. 2013Had mistra lektvarů 8
Winds of Water: ( Patolozka )16.07. 2013Had mistra lektvarů 7
Winds of Water: ( Patolozka )09.07. 2013Had Mistra lektvarů 6
Winds of Water: ( Patolozka )01.07. 2013Had mistra lektvarů 5
Winds of Water: ( Patolozka )24.06. 2013Had Mistra lektvarů 4
Winds of Water: ( Patolozka )18.06. 2013Had Mistra lektvarů 3
Winds of Water: ( Patolozka )10.06. 2013Had mistra lektvarů 2
Winds of Water: ( Patolozka )03.06. 2013Had mistra lektvarů 1
. Úvod k poviedkam: ( Patolozka )30.05. 2013Had mistra lektvarů - úvod k povídce