Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Veselé Vánoce pane Malfoyi

7. Prostě známí

Veselé Vánoce pane Malfoyi
Vložené: Jimmi - 07.12. 2013 Téma: Veselé Vánoce pane Malfoyi
larkinh nám napísal:

 


7. december 2013

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 Autor:   Emerald-Kisses 

Preklad: Larkinh

Beta: marci

Originál: http://www.fanfiction.net/s/4676920/7/Merry-Christmas-Mr-Malfoy

Rating: 16+ 

 

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánovi Medkovi, ktorý túto ságu preložil do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní Emerald-Kisses, ktorá napísala tuto fanfiction. Tento preklad je vytváraný len pre duševné obohatenie, nie pre obohatenie finančné. Napriek tomu je kopírovanie a prípadné porušovanie autorských práv ilegálne.  

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. 

 


 

A/N: Protože se na to někdo ptal v komentáři, dnešní kapitola se odehrává někdy kolem sedmého prosince. Předpokládám, že studenti odjíždějí na prázdniny na konci druhého týdne v prosinci a vrací se zpět do školy koncem druhého týdne v lednu. Zkoušela jsem najít přesné datum pro jejich vánoční prázdniny, ale bezúspěšně. Tak jsem to prostě odhadla.

Kapitola 6

Prostě známí

Když Hermiona otevřela oči, oheň pořád vesele praskal, protože se o něj domácí skřítci starali celou noc. Několikrát zamrkala, pak rozespale zvedla ruce a promnula si oči.

Nadzvedla se a pokusila se zjistit, kde je. Líně se protáhla a vlasy si odhodila na záda. Na to, že spala ve své posteli celou noc, byla nějak neobvykle rozlámaná.

Podrbala se na rameni a dál se mrkáním snažila zahnat poslední zbytky spánku, které jí stále zamlžovaly vidění. Pak s překvapením zjistila, že je ve společenské místnosti. Rázem byla vzhůru. Vzpřímeně se posadila, deka jí přitom spadla do klína, znovu si promnula oči a rozhlížela se.

„Jak jsem se…?“

Správně… musela usnout, když včera večer čekala na Draca. Poslední věc, kterou si pamatovala bylo, že četla jednu větu popáté, protože byla příliš unavená, aby ji chápala.

Podívala se na pohovku a konečně si uvědomila, že byla přikrytá dekou. Zamračila se.

„Jak se…? Včera večer jsem si nebrala deku… nebo ano? Že by na mě spadla?“

Tohle vysvětlení nedávalo smysl. Kdyby na ni deka spadla, sotva by jí byla přikrytá od prstů na nohou až po ramena. Rozhodně musela být přikrytá až po ramena, dokud se neposadila.

„Možná mě někdo přikryl?“

Cítila se zmatená. Znovu se rozhlédla, všimla si dvou hrnečků na stole, ale kniha nebyla nikde v dohledu.

„Kde je moje kniha? Nespadla na zem?“

Přehnula se přes okraj a podívala se pod pohovku, ale kromě chomáčků prachu tam nic nebylo. „Měla bych to tu co nejdřív vytřít,“ napadlo ji. Potom se podívala pod stůl. Svraštila čelo, protože se dívala na dvě nohy v bílých ponožkách. Její pohled pomalu stoupal vzhůru po dlouhých štíhlých končetinách. Všimla si široké hrudi, oblečené v zeleném roláku, a pak překvapením otevřela ústa.

„Proč, do pekla, spí Malfoy ve společenské místnosti?“

Myslí jí proběhlo tisíc různých nápadů zdůvodňujících, proč Draco spal v křesle místo ve své posteli. Nejpravděpodobnější bylo, že se vrátil opilý. Musel se opít u Prasečí hlavy, doklopýtat zpátky, svalit se do křesla a odpadnout.

Začuchala ve vzduchu – nebyl cítit po žádném alkoholu, což znamenalo, že její hypotéza je chybná. Pokud by byl opravdu opilý, smrděl by po chlastu.

Tak tedy… proč?

Rozhlédla se a hledala jakoukoli odpověď. Nakonec očima znovu spočinula na přikrývce.

„Přikryl mě…? Ne. Ani náhodou… to by neudělal…“

Pak si všimla dvou hrnků – dvou prázdných hrnků – na stole a všechny myšlenky se jí vypařily z hlavy.

Včera večer mu udělala čokoládu, ale protože usnula předtím, než se vrátil, nikdo ji nevypil. Hrnek byl večer plný až po okraj.

Po ránu jí nikdy mozek pořádně nefungoval, a tohle bylo velmi nepravděpodobné, ale nakonec přeci jen uznala, že Draco možná v křesle usnul dobrovolně.

„Absolutně neuvěřitelné!!!“

Nedávalo to smysl. Proč by se vracel, přikryl ji, vypil si čokoládu a pak usnul v křesle? Předpokládala, že to byl on, kdo ji přikryl dekou, protože to bylo jediné vysvětlení pro to, že byla do ní dokonale zabalená.

Proč nešel rovnou do své postele a nenechal ji samotnou? Proč ji neignoroval jako jindy a nešel trucovat do svého pokoje? Proč na ni něco nenarafičil?

Podrbala se na hlavě a pevně zavřela oči, pokoušejíc se najít nějaký důvod pro jeho nesmyslné chování.

„Jsme jen známí! Pořád se nenávidíme, dokonce i když jsme se včera bavili. Nejsme nejlepší přátelé. Jen nejlepší přátelé a rodina přijdou a přikryjí vás, když spíte. Lidé spí s jinými lidmi, jen když je milují…“

Hermiona se rozkašlala a bojovala o dech, jakmile jí ten nesmyslný nápad proběhl hlavou. Zamrkala, aby zahnala slzy, několikrát se praštila do hrudi, aby se zbavila kašle a mohla zase volně dýchat, a pak hlasitě a sprostě zanadávala.

Draco Malfoy a láska… tyhle dvě věci v jedné větě byly stejně nepravděpodobné, jako že by Ron a Harry měli spolu milenecký vztah.

Těžce dýchajíc si rukama promnula obličej, aby zahnala pryč tu hloupou, odpornou, sprostou myšlenku.

Jenže… stále se dívala na spícího Draca a nemohla si pomoci, aby se neusmála. Vypadal tak… mírumilovně. Rysy v jeho obličeji povolily, nebyly tak ostré ani výrazné jako obvykle; byly jemnější a hladší, hebké i mužné zároveň. Teď, když spal, si nemohla nevšimnout, že se během uplynulých let stal přitažlivějším.

Na levé tváři měl sotva viditelnou jizvu, pozůstatek z boje se Smrtijedem rok po válce. Trochu se rozparádili a místo kouzel použili pěsti.

Hermiona upadla do rozpaků a rychle se podívala jinam, zapomínajíc na jeho atraktivitu. Jako výmluvu použila ranní šero a slabou záři ohně v krbu. Pořád to byl zmetek, pořád byl občas děsně otravný a rozhodně to byl pouze její známý.

Postavila se, složila deku a položila ji na pohovku. Pak se zarazila, protože si něco uvědomila.

Draco Malfoy cítil včera výčitky svědomí…

Vzpomněla si na jejich hádku, jak na ni křičel kvůli pečení, jak utekl pryč a nechal ji v Prasinkách samotnou. A ona dodržela svůj slib a udělala mu horkou čokoládu.

Pravděpodobně se vrátil, uviděl hrnek s čokoládou a ucítil vinu. Nejspíš litoval toho, jak se zachoval. Vlastně se k ní nechoval vůbec hrozně, jen jí hodně vášnivým způsobem zakázal péct.

Znovu se usmála. Výraz v očích jí změkl a tělem se jí rozlilo podivné teplo.

Vypil horkou čokoládu, přikryl ji dekou a usnul v křesle, pravděpodobně při čekání, až se probudí. Náhle si byla jistá, že kdyby se podívala, našla by svou ztracenou knihu v jeho klíně.

Dostala chuť ho obejmout. Raději proto vyskočila a uklidila hrnečky. Den nemohl začít lépe.

Možná to je spratek, ale občas dokáže být hodně milý.

Jenomže jsou jenom známí.


 

Pohled na hodiny vyhnal Hermionu do koupelny se osprchovat a obléci. Ani ne za půl hodiny jí začínal dozor při poslední návštěvě Prasinek. A to znamenalo, že musí najít způsob, jak probudit Draca a nezačít se s ním hádat. Vůbec se na to netěšila.

Vlasy si svázala do culíku, naposledy se prohlédla v zrcadle – oblékla si červený rolák a jednoduché vybledlé džíny – a spokojeně přikývla. Ne že by byla marnivá, jen dávala přednost vhodnému oblečení před nevhodným. Třeba minulý týden vypadala poněkud nevkusně a nepořádně. Cítila se příjemně, když vypadala dobře.

Seběhla schody, cestou popadla boty a zastavila se na spodku schodiště.

Už nebude muset Draca budit.

Stál v kuchyni, umýval hrnky a odkládal je na stranu. Byl čistý a jeho oblečení vypadalo, jako kdyby nestrávil celou noc v křesle. Tělem jí projela závist. Ona spala na pohovce a musela si svázat vlasy, zatímco on vypadal perfektně.

Jak se mu kruci podařilo se osprchovat a obléknout, aniž by si toho všimla? Nedokázala to pochopit.

Možná se sprchoval v době, kdy hlasitě nadávala při snaze rozčesat své vlasy.

Nebo se vůbec nesprchoval…

Bléé…

Odkašlala si a posadila se na schod, aby se obula.

„Dobré ráno, Malfoyi, víš, že máme méně než… deset minut na to, abychom se dostavili do Velké síně a dohlídli na poslední návštěvu Prasinek?“

Snažila se věci neztěžovat a nepřivolat vzpomínky na jejich hádku a na ten trapný pokus o vlídnost, nýbrž udržovat všechno jednoduché a daleko od komplikovaných pocitů tepla, které pociťovala dnes ráno.

„Jsem si toho plně vědom. Už jsem se osprchoval a oblékl, pouze jsem čekal na tebe,“ odpověděl stroze Draco a zastrčil si za ucho pramen vlasů. Přestože měl krátké vlasy, byly dost dlouhé na to, aby mu padaly do obličeje, zvlášť poté, co si je přestal gelovat.

„Ach, takže… díky,“ zamumlala a natáhla si druhou botu. „Dobře, takže půjdeme, ne?“ Oblékla si kabát a čekala na něj u dveří.

Jakmile se ocitli mimo věž, v níž bydleli primusové, začala se cítit mnohem pohodlněji. V jejich společenské místnosti se cítila jako ve vězení, jako kdyby v té malé místnosti došlo k nějakým intimnostem a oba měli strach to znovu zažít. Tady venku mohla konečně volně dýchat a měla pocit, že může říct cokoliv beze strachu z odsouzení.

„Mal…“

„Grangerová, podívej, ohledně minulé noci…“

Otočila se, aby zjistila, že se zastavil uprostřed kroku s lehce skloněnou hlavou, jako by nechtěl, aby mu viděla do obličeje.

Draco o tom přemýšlel od chvíle, kdy se probudil krátce po ní. Sledoval, jak vyběhla schody a jak při tom tak nějak zvláštně poskakovala. Předpokládal, že si dala dvě a dvě dohromady. Doufejme, že nedošla ke špatnému závěru…

Jenže pořád musel myslet na minulou noc. Bylo od ní tak milé, že na něj čekala a že mu uvařila horkou čokoládu, přestože byl na ni zlý. Věděl, že si nic z toho nezasloužil, ne po tom svém výbuchu. Nenadával jí do humusaček, ale samotné činy, dokonce i tón hlasu, mají na druhé vliv.

Nebyl na ni vyloženě zlý, ale pořád se choval jako spratek.

Byl v rozpacích ze své dětinské reakce a absolutně vyděšený z toho, že se to stalo na veřejnosti. Cítil se neskutečně vinen, když se vrátil a našel ji spát na pohovce.

„Já… omlouvám se za to, jak jsem se zachoval. Bylo to hloupé a ty sis to nezasloužila.“ Začervenal se a ruce strčil do kapes. Opravdu nebyl zvyklý se omlouvat, obzvláště ne lidem, které kdysi vášnivě nenáviděl. „Bylo od tebe opravdu milé, že jsi se mnou včera strávila den, a ode mě bylo vážně neomalené, že jsem byl tak… Takže… omlouvám se.“

Hermiona si nemohla pomoci – nedokázala přemoci úsměv, který se jí prodral na rty. Pocit tepla byl zpátky, od hlavy až po paty jí probíhalo mravenčení a její srdce se tak divně chvělo, jako nikdy předtím.

On byl občas tak sladký… na známého.

„To je v pohodě, Malfoyi… vážně. Dokážu pochopit, když… no, se stalo něco nepříjemného, když jsi byl malý a kvůli čemu nesnášíš pečení. Nebo možná jen nemáš rád ten nepořádek… vážně, všechno je fajn. Nebyl jsi opravdu zlý, byl jsi jen rozčílený.“ Usmála se ještě víc, když se na ni v šoku podíval.

Hluboko uvnitř její skrytá stránka milovala, jak se mu červenají tváře, když je v rozpacích. Bylo to skoro jako… odvážila se pomyslet… roztomilé.

„Já… já…“ zakoktal Draco a pak se odmlčel. Její úsměv vysílal do jeho těla výboje horka. Bylo to zvláštní, nikdy předtím se takhle necítil. Možná… možná byl tenhle úsměv něčím jiný?

Jenže ona je stejně jenom jeho známá…

Zasunul ruce hlouběji do kapes a pokračoval v chůzi. Situace se každou minutou stávala podivnější.

Hermiona popoběhla, aby mohla jít vedle něj, a poslouchala sílící hlasy přicházející z Velké síně.

Draco se zastavil na vrcholku schodiště, s pohledem stále upřeným před sebe.

„Grangerová.“

„Hmm?“ Podívala se na něj a všimla si, že se zase začal červenat.

„Ta čokoláda byla dobrá.“

Hermiona zůstala šokovaně stát a dívala se, jak Draco schází schody. Horko spalovalo její tělo, tváře jí hořely a její rty se odmítaly přestat usmívat.

„Nemáš za co,“ zašeptala a pak se rychle vydala za ním.


 

Celý den se vyhýbala Ronovi, snažíc se od něj zůstat tak daleko, jak to bylo možné. Věděla, že tam někde je, trucuje a bručí, zatímco Harry se snaží si výlet užít. Stála s Ginny a Lenkou před Flatterbly a sháněla další přísady do cukroví a vánoční dárky.

Dnes měli všichni poslední příležitost navštívit Prasinky, takže všechny obchody byly nacpané studenty, kupujícími na poslední chvíli dárky a sladkosti. Naopak Hermiona měla celé vánoční prázdniny na to, aby se sem vrátila a něco koupila. Což neznamenalo, že dnes nechce svým přátelům nic koupit.

„Co dáš letos Harrymu, Ginny?“ zeptala se.

„Ještě nevím. Je tak vybíravý,“ povzdechla si zrzka, která byla ráda, že je s Hermionou, pryč od všeho stresu a chaosu, jež vyvolalo Hermionino rozhodnutí zůstat přes prázdniny na hradě. Bylo milé přemýšlet jen nad tím, co komu koupí. „Jestli mu chceš koupit knihu, kup něco, co ho bude zajímat,“ dodala.

„Co třeba knihu o škrknách?“ usmála se na ně zasněně Lenka.

Ginny protočila oči. „Jenom mu nedávej svetr, víš, že mu mamka každý rok jeden uplete.“

Hermiona se zasmála. Užívala si vánoční náladu, která mezi nimi panovala. Bylo skvělé, když se mohla smát a nemusela se ničím znepokojovat. Nemusela se zabývat Ronovými náladami nebo Harryho zkoumavým pohledem, nemusela si dělat starosti s Dracovými náhlými výbuchy vzteku nebo podivnými emocemi. Soustředila se jen na jeden úkol – nákup vánočních dárků.

„Tvé mamce dám tu úžasnou sérii knih o vaření. Vím, jak ji to baví. Co mám pro vás, tak to je tajemství. Mám dárky už pro každého, i pro své rodiče, jediný, kdo mi zbyl, je Harry.“

„Zapomněla jsi na Rona,“ připomenula jí jemně Lenka. Buď ignorovala současný stav mezi nimi dvěma, nebo si jen užívala pohled na to, jak se Hermiona kroutí.

„Jo… jasně… já… už pro něj něco mám,“ zamumlala s pohledem upřeným na svoje boty. Ron si to opravdu nezasloužil, zvlášť ne poté, jak se k ní poslední dobou choval, ale nemohla si pomoci. Byl jejím nejlepším přítelem, nemohla mu nekoupit dárek.

„Vážně?“ Ginny zněla nefalšovaně překvapeně. Možná byla jediná, kdo věděl, že Ron Hermioně nic nekoupil. Bylo to od něj nezdvořilé a Ginny se s ním kvůli tomu hádala od té doby, co prohlásil, že jí nebude nic kupovat. Ron byl takový hlupák.

„Co jsi mu koupila?“ zeptala se blondýnka dřív, než měla Ginny šanci zareagovat.

„No, když jsme tu byli naposledy, viděla jsem celou kopu reklamních předmětů Kudleyských Kanonýrů, takže jsem mu koupila tričko, vlajku, která zpívá jejich hymnu, nějaké podepsané fotografie, knihu, pár plakátů a nové boty.“

Zrudla, když Ginny zděšeně vyjekla.

„Hermiono! Máš vůbec ponětí, kolik takové věci stojí?“

„Mám,“ zamumlala a kopala špičkou boty do sněhu.

„Tak proč jsi na něj plýtvala tolika penězi? Chová se k tobě jako blbec a co ty uděláš? Jdeš a nakoupíš mu celou hromadu dárků, které tě nejspíš stály…“

„Jen měsíční kapesné včetně výdělku za brigády,“ dokončila za ni Hermiona. Přála si, aby mohla zmizet. Když se Ginny naštve, vypadá opravdu jako její matka.

„Hermiono! Ty pitomá…“

„Jak milé.“

Ginny se zarazila, když uslyšela Lenkin měkký hlas. Podívala se na svou usmívající se kamarádku.

„To bylo od tebe velmi laskavé, Hermiono. Máš dobré srdce.“ Lenka se s vědoucím výrazem v očích dívala na Hermionu. „Vždycky myslíš na druhé lidi… dokonce i když nepatří k těm nejpřívětivějším.“

Ginny otvírala pusu a zase ji zavírala jako ryba na suchu. Hermiona se snažila schovat tvář ve své šále. To, co Lenka řekla, bylo tak neuvěřitelně milé a Hermiona jí za to ani nemohla poděkovat.

„Takže, myslela jsem, že bych Harrymu dala roh bulerníka, mají přinášet štěstí, víte,“ pokračovala Lenka po chvilce ticha. „Jsou malé a vůbec ne holčičí, takže bych mu ho mohla dát na řetízek jako přívěšek. Myslím, že by se mu to líbilo, co říkáš, Ginny?“

Zmatená zrzka potřásla hlavou a pak se podívala na Lenku. „Já… no… co je ksakru bulerník?“

Hermiona se zasmála. Lenka vždycky uměla nasměrovat rozhovor na bezpečná témata. Měla pro to talent, měla zvláštní schopnost zabránit jakkoliv dlouhým hádkám z jakékoliv příčiny.

Jednou z ní bude úžasná matka…

Když Lenka začala dlouze a složitě vysvětlovat, co jsou bulerníci a proč mají šťastný vliv, Hermiona vytáhla z kapsy svůj nákupní seznam a začala ho studovat. Byl na něm seznam přísad do sladkostí, které chtěla udělat, a jména „Harry“ a „Malfoy“ s otazníky.

Ano, Hermiona Grangerová se dnes ráno rozhodla, že Dracovi koupí dárek k Vánocům. Nebyla si jistá tím, co by chtěl; chtěla se ho trochu vyptat nebo se zeptat lidí, kteří k němu zaujímali neutrální postoj, než se rozhodne. Ale rozhodně mu nějakou věc koupí… nebo nějaké věci.

Nemohla si pomoci. Po tom, co ráno udělal, jak se cítila příjemně a bezpečně, když se na ni usmál a omluvil, nemohla dopustit, aby prožil další Vánoce bez nějakého sentimentálního dárku.

Ne, nechystala se ovázat se stužkami a posadit se pod vánoční stromek a čekat, dokud se nevzbudí. To by bylo obscénní… jsou jen známí, ne milenci! Kromě toho by při čekání nejspíš usnula a on by ji ráno našel nahou a rozvalenou na podlaze, jak hlasitě chrápe a slintá.

Oh, to by byla vážně úžasná věc, jakou by člověk mohl spatřit jako první o Vánocích!

A pak, proč by čistokrevný kouzelník, jako je on, měl chtít mudlorozenou, jako byla ona? I kdyby se jí líbil, jejich vztah by nevydržel.

„Nejdřív si dojdu pro přísady,“ vmísila se do něčeho, co mohlo být velmi ošklivou hádkou mezi Ginny a Lenkou. Ginny očividně neústupně trvala na tom, že bulerníci neexistují. Nakonec by to stejně dopadlo jako každá jiná hádka s Lenkou– Ginny by se hádala sama se sebou a Lenka by se nepřítomně usmívala.

Vešla do Flatterbly a začala se rozhlížet po přísadách do vánočního cukroví. Když zrovna porovnávala rozdíl mezi extraktem z pravé vanilky a extraktem z umělé vanilky, objevila se najednou vedle ní Lenka a předstírala, že si prohlíží zbylé ingredience.

„Jak to vypadá s tvým plánem?“

Lenka byla vždycky bystrá a přímočará. Musela se nějak dozvědět o jejím a Dracově včerejším výletě. Nebo se jen ptala, protože to bylo už před týdnem, co spolu mluvily poprvé.

„Jde to dobře,“ odpověděla šeptem pro případ, že by se tu najednou objevila Ginny. „Šli jsme včera ven a zkoušeli stavět sněhuláky.“ Lenka zdvihla obočí. Hermiona pochopila nevyslovenou otázku a pokračovala: „Lehnul si na svou sněhovou kouli a ona pod ním praskla. Byla to opravdu legrace.“

„Má teď rád sníh?“ zeptala se Lenka  jeden krok za Hermionou, která si vybrala extrakt z pravé vanilky a přešla k čokoládě.

„Myslím, že ano.“ Hermiona se upřeně dívala na ceny a porovnávala je. „Řekl něco v tom smyslu. Řekl, že to bylo okay, ale já si myslím, že to byl jen jeho způsob, jak vyjádřit, že se mu to líbilo.“

Následující ticho bylo přerušováno jen vhozením několika pytlíčků do nákupního košíku, dokud si Hermiona tiše nepovzdechla.

„Včera to bylo tak… příjemné. Je to divné; každý říká, že je napnutý nebo arogantní, že se nikdy nesníží k takovým dětským hrátkám. Ale včera… byla to vážně legrace. Bavila jsem se,“ nesměle připustila a podívala se na Lenku.

Blondýnka se vědoucně usmála a kolébala se při tom ze strany na stranu, jako kdyby byla posedlá nějakým duchem. „Draco… on je jako surový diamant. Když ho najdeš, tak jediné, co vidíš, je špína a bláto. Ale když to oškrábeš, když se dostaneš za to, co je na povrchu, tak najdeš tu nejkrásnější věc na zemi. Myslím, že Draco má úžasné srdce, jen se musíš dostat skrz všechnu tu špínu a najít ho.“ Lenka se natáhla a jemně poplácala Hermionu po ruce. „Ale… na povrchu je opravdu hodně bláta a nečistot, takže to bude docela obtížné.“

Hermiona zůstala ohromeně stát; neměla ani tušení, co by měla říct na tak laskavá slova. Stála tam a hlavou se jí honily tisíce myšlenek. Lenka na ni mrkla.

„Myslím, že to dokážeš, Hermiono. Myslím, že dokážeš najít pod tím vším blátem skutečného Draca.“


 

Draco by to nikdy nepřiznal, ale ve skutečnosti nesnášel výlety do Prasinek. Přestože vesnička byla se vším tím sněhem na střechách a blikajícími světélky malebná, cítil se mezi tolika studenty poněkud nesvůj. Nesnášel, jak se o něj pokaždé otřeli, jak do něj buď silně vrazili, nebo se mu úplně vyhýbali. Taky nesnášel, jak ho Goyle pokaždé našel a chodil všude za ním, brzy následován Blaisem Zabinim a Pansy Parkinsonovou.

Goyleovi se podařilo se po válce očistit tím, že dělal veřejné práce a že jmenoval některé Smrtijedy. Společnost ho díky tomu nějak přijala. Teď, když neměl Crabbeho, se zdál být šťastnější než kdy předtím, jako kdyby ho Crabbe stahoval celá ta léta dolů.

Možná, že to bylo také tím, že ho Draco přestal považovat za svého patolízala a začal se na něj dívat jako na svého přítele.

Blaise zůstal během války šťastně a inteligentně nestranný. Jeho matka se schovala v Itálii, zatímco on zůstal v Británii, neovlivněný ani jednou stranou, dokud nenadešla závěrečná bitva. Byl jedním z nemnohých Zmijozelů, kteří zůstali a pomáhali v boji proti Temnému pánovi. Jeho schopnosti v boji neměly konkurenci, což překvapilo většinu studentů.

Pansy naproti tomu zůstala svému nacismu věrná. I když jí bylo dovoleno se do Bradavic vrátit, byla jednou z mála, kdo pořád nazýval mudlorozené humusáky, stejně jako to dělala před pádem Pána zla. Někteří lidé se zkrátka nikdy nepoučí.

Netřeba říkat, že Draco si Goyleovy a Blaisovy společnosti užíval, zatímco si přál, aby Pansy poslali do nějakého tábora. Nebo aby ji někdo během bitvy zabil.

Právě teď, když se do něj chamtivě zavěsila, si horoucně přál její smrt.

„Draco,“ otočil se k němu Blaise, „jsou ty zvěsti pravdivé?“

Pansy zdvihla obličej a podívala se na Draca se zdviženým obočím.

„Jaké zvěsti?“ povzdechl si Draco předstíraje lhostejnost, ačkoliv věděl, a zároveň se toho bál, co Blaise řekne.

Blaisovi zvědavostí zajiskřily čokoládové oči, než pokračoval: „Zaslechl jsem něco dneska ráno. Mnoho studentů si myslí, že jsi byl venku a hrál si ve sněhu.“

„Myslela jsem, že sníh nesnášíš,“ podrážděně zakňourala Pansy, stále se lepící na Draca. „Pokaždé, když jsem tě požádala, abys šel se mnou ven, jsi byl protivný a tvrdil jsi, že sníh nesnášíš. Proč jsi nevzal mě?“

„Očividně byl s Grangerovou,“ dokončil Blaise medovým hlasem.

„Ne!“ vykřikla Pansy a odtrhla se od Draca. „Nebyl jsi s ní!“

„Pansy,“ napomenul ji Goyle, „na Grangerové není nic špatného. Ve skutečnosti je… je hodně pěkná.“

„Cože?“ vykřikla pronikavě Pansy. „Ona je všechno, jenom ne pěkná! Jak můžeš něco takového říct, Goyle?“

„Je to pravda,“ odpověděl pevně Goyle. Teď, když už vedle něj nebyl Crabbe a Draco ho považoval za svého přítele, se jeho sebevědomí a sebejistota zvýšily. „Je ke každému velice milá a za války opravdu těžce bojovala. A kromě toho… nikdy ti neudělala nic špatného.“

„Že mi nikdy neudělala nic špatného? Už jenom tím, že se narodila, mi ubližuje,“ zasyčela Pansy se zkřiveným obličejem. „Draco, řekni mi, že jsi nebyl venku hrát si ve sněhu s tou humusačkou!“

Draco sebou při tom slově cuknul, považoval ho za extrémně odporné. Žaludek se mu nepříjemně stáhnul a měl pocit, že bude zvracet.

„A kdyby ano?“ zeptal se tiše. Věděl, že Blaise i Goyle čekají na Pansyinu reakci. Hluboko v srdci také věděl, že ti dva budou vždycky stát při něm. Nikdo už doopravdy nevěřil Pansyiným hanebným ideám. Během jejich šestého ročníku všichni dospěli.

Všichni kromě Pansy.

„Prostě to řekni! Byl jsi nebo jsi nebyl včera s humusačkou? Víš, Draco, tenhle rok jsem byla vážně hodně trpělivá. Nechala jsem vás dva společně studovat, nestěžovala jsem si, že bydlíte ve společném bytě, a docela určitě jsem si nestěžovala na to, že máte společnou koupelnu. Ale tohle… tohle… jestli jsi to udělal, tak už dál trpělivá nebudu.“

Draco si těžce povzdechl a odolal pokušení do něčeho praštit. „Pansy, ty jsi nikdy nebyla trpělivá. Celé čtyři měsíce trávíš tím, že si neustále stěžuješ na to, že s Grangerovou bydlíme ve společném bytě. Opravdu někdy zkoušíš hranice mé trpělivosti.“

Jen někdy?

Vždycky zkoušela jeho trpělivost a většinou jeho trpělivost měla tendence zakolísat a vybuchnout do prudkého hněvu. Opravdu netušil, proč ji ještě snáší. Byla neužitečná a měla hrozný vliv na mladší Zmijozely. Nechtěl, aby si někdo myslel, že se pořád přátelí s lidmi, jako je ona. Navíc si myslel, že ona je tím důvodem, proč se na něj stále většina studentů dívala se strachem a odporem.

Přesto s ní zůstal. Možná ze zvyku, možná protože to nebyla taková kráva, měla příjemný charakter. Možná že nějaká jeho část chtěla světu ukázat, že není tak hrozná jak vypadá.

Nebyl si jistý; jediné, co věděl, bylo, že teď nemá pocit, že by se jednalo o její hloupost.

„Draco,“ řekla pomalu Pansy tónem, který naznačoval, že začíná být nazlobená. „Mě tvoje trpělivost nezajímá. Já chci vědět, jestli jsi byl včera s tou humusačkou, protože jestli jsi byl…“

„Ona není žádná zasraná humusačka!“

Každý tvor, živý či neživý, se zastavil a otevřeně zíral na Draca.

„Co… co jsi to řekl?“ zuřila Pansy.

Draco zrudl vztekem a oči se mu změnily v ocelové dýky.

„Řekl jsem, že není žádná zasraná humusačka. Nauč se ksakru konečně správné slovo; ona je člověk. Nijak se od nás ostatních neliší, takže přestaň být tak povýšená a nauč se s tím žít,“ řekl hlubokým hlasem, s očima zúženýma vztekem a obličejem nebezpečně staženým.

Pansy náhle zachvátil strach. Zachvěla se a bojovala s pokušením dát se na útěk. Nikdy ještě neviděla Draca takhle naštvaného. Polkla a překonala své obavy.

„Draco! Ty víš, že není stejná jako my. Je to mudlovská šmejdka, nemůže se nám vyrovnat. My jsme čistokrevní, jsme lepší než ona a rozhodně nejsme jako ona. Zakazuji ti se s ní scházet!“

Dracovi se zablýsklo v očích a kdyby ho Goyle s Blaisem nechytli, pravděpodobně by porušil svou zásadu nikdy neuhodit děvče. Podle něj ale Pansy nebyla dívka. Byla zplozencem ďábla, hanebné stvoření, nechutný fanatik, zakládající všechny své myšlenky a ideály na rasistických představách.

Byla někdo, kdo si zasloužil pořádnou ránu do zubů.

Přestal se snažit vymanit se ze sevření svých kamarádů a zasyčel: „Vypadni odsud, než udělám něco, čeho vážně nebudu litovat.“

Pansy zbledla a oči se jí rozšířily údivem. „Řekla… řekla jsem něco? Udělala jsem něco špatně, čím jsem tě naštvala?“

Buď byla opravdu dobrou herečkou, nebo byla zatraceně nechápavá. Většina studentů, včetně Draca, sázela na nechápavost.

„Jo, je to všechno, co představuješ. Je mi z tebe špatně, Pansy. Ještě jednou se ocitni v mé blízkosti, nazvi ji ještě jednou tím slovem, a já nebudu odpovědný za svoje činy. Rozuměla jsi?“

Blaise a Goyle, stále držící Draca, mlčky souhlasně přikývli. Měli dost Pansy a její zabedněnosti. Byli unaveni tím, jak se Pansy ke všem chovala, ať už mudlorozeným nebo čistokrevným. Oni vyrostli; možná jim to chvíli trvalo, ale nakonec prohlédli a dívali se na svět nezaujatýma očima. Nedokázali pochopit, proč Pansy nemůže udělat to samé.

„Jen jednu odpověď, Draco. Byl jsi včera s… ?“ V Pansyiných očích se objevil nefalšovaný strach. Tentokrát to byl strach, který nešlo jednoduše potlačit.

Dracův výraz malinko zjemněl, když si vzpomněl na odpoledne, které strávil s Hermionou. Bylo překvapivě zábavné pokoušet se postavit sněhuláka, dělat ve sněhu anděly, a ta horká čokoláda nakonec byla jako třešnička na dortu. Ještě dneska, když ji viděl se radostně usmívat, šířilo se jeho tělem teplo, které se nedalo k ničemu jinému přirovnat. Žádný chutný zákusek, žádné skvělé jídlo nebo laskavé objetí v něm nikdy nevyvolaly něco podobného.

Byly doby, kdy by se styděl za to, že s ní strávil čas. Řekl by něco nebo by si našel něco, čím by odvedl pozornost ostatních k jinému tématu nebo by jim dal najevo, že s takovou ‚špínou‘ by si nikdy nic nezačal. Ale teď… po čtyřech letech nápravy, po více než pěti letech přetváření způsobu myšlení, věděl, že se nemá za co stydět.

Hermiona Grangerová byla nádherná mladá žena a on by se neměl nikdy stydět za to, že se s ní zná.

„Ano, Pansy, byl jsem s ní,“ ušklíbl se. Mohlo by to být považováno za krutý úsměšek, kdyby nebylo jeho měkkého výrazu v očích. „A skvěle jsem se bavil.“

Pansy vztekle zaječela, ruce rozhodila ve vzduchu a rozmáchla se, jako kdyby mu chtěla dát facku, ale pak se otočila na patě a odkráčela.

Blaise a Goyle ho poplácali po zádech.

„Jsi dobrý člověk, Draco,“ řekl tiše Goyle.

Blaise se usmál. „Goyle má pravdu. Jsi vážně dobrý člověk. Nikdy se nestyď za své přátele.“

‚Ona… ona není můj přítel…,‘ pomyslel si Draco, ‚je jenom mojí známou…‘


 

Dnešní recept je: Kardamomové mušličky (které Hermiona chtěla upéct v kapitole 5)

Potřebujete:

3/4 šálku neslaného másla
1/2 šálku cukru krupice
1 žloutek
1 1/2 šálku hladké mouky
1/2 čajové lžičky mletého kardamomu
1/4 čajové lžičky soli

Na polevu:
125 g nahrubo nastrouhané hořké čokolády

Stlučte máslo s cukrem a do směsi přidejte žloutek. V malé misce promíchejte mouku, kardamom a sůl a ve dvou dávkách vmíchejte do směsi z másla a cukru.

Vezměte sáček na zdobení se zdobítkem ve tvaru hvězdičky (průměr 2,5 cm), naplňte ho těstem a na pečicím papíru tvarujte asi 3 cm velké mušličky. Mezi mušličkami ponechte vzdálenost asi 2,5 cm.

Pečte při 180°C do zlatova (asi 12-15 minut) a nechte vychladnout.

Poleva: Ve vodní lázni rozpusťte čokoládu a cukroví do ní z jedné třetiny namočte. Nechte ztuhnout v ledničce asi 30 minut.

Dnešní recept vám přináší: Život v Kanadě (Canadian Living), prosinec 2008, strana 168.

A/N: nemusíte používat sáček na zdobení, já cukroví vytvarovala rukama a použila jsem vidličku, aby byl povrch vroubkovaný. 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 26.04. 2023
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 7. Prostě známí Od: avisavis - 17.01. 2014
Vloudilo se ti tam pár chybiček. Např: Ginny se zarazila, když uslyšela Lenkin měkký hlas. - Lenčin. Pokud bys měla zájem o opravu, ráda ti pomohu.

Re: 7. Prostě známí Od: Julie - 22.12. 2013
A Dracovi začíná být líto, že jsou jem známí... Díky za překlad.

Re: 7. Prostě známí Od: JSark - 17.12. 2013
Pekne to Pansy natrel. Úžasné. Ďakujem. :)

Re: 7. Prostě známí Od: soraki - 10.12. 2013
tak závěr byl naprosto luxusní... a Luna, no, ona prostě ví díky

Re: 7. Prostě známí Od: teriisek - 08.12. 2013
Pansy je tak trochu mimo, ale vlastně odvedla dobrou práci, takovéhle veřejné vyhlášení by Dracovi nakonec mohlo pomoct. Díky za překlad!

Re: 7. Prostě známí Od: tiberia - 08.12. 2013
Zmijozelové nádherně dospěli... a pořád je mi líto, že si Hermiona nevybrala za nejlepší kamarádku Lenku, měla by ten život o dost jednodušší. Díky za krásný překlad!

Re: 7. Prostě známí Od: elbi - 08.12. 2013
Příjemné probuzení u krbu. A opět Dracova roztomilá omluva a Hermionina reakce, která Dracovi působí divné chvění.  Hermiona je zlatá, fakt myslí s dárky na všechny. Co asi dá Luně a co dá Luna jí? Že by velkou zlatou mašli?  Draco jako surový diamant? Tak to je přesné.  Luna je přesná, mám ráda její postavu. Dracovi přátele překvapili a nejvíce Goyle, stává se z něj hodný kocourek a netušila jsem, že umí říct tolik slov. Pansy naopak nepřekvapila. Vyroste z toho někdy? Dobře Draco Hermionu bránil a kluci ho dobře podrželi. Konečně Draco pochopil, že Hermiona je nádherná 

Re: 7. Prostě známí Od: arkama - 07.12. 2013
Jááj, ja milujem Lunu!!! to je Top postava ) Draco je dracovitý, uveriteľný a Pansy je krava. Už sa nám rysujú nejaké skryté nepriznané city, tak sa teším ďalej. Dík za preklad larkinh

Re: 7. Prostě známí Od: solace - 07.12. 2013
Pekná kapitolka. Je sympatické, že Dracovi priatelia dospeli a vidia veci inak. Aspoň nie je sám. Pansy sa čudujem, vždy som mala pocit, že patrí k tým inteligentnejším. Lenka bola ako vždy super. Ďakujem za preklad, larkinh.

Re: 7. Prostě známí Od: Aiden - 07.12. 2013
Draco byl dost v pohodě a to mě baví A Pansy dostala zaslouženě, i když je fakt, že rána by taky nebyla od věci Díky za překlad

Re: 7. Prostě známí Od: kakostka - 07.12. 2013
Už jsou v tom a ani to netuší:-))) hi hi, to je dobré. Draco, který se omlul a hlavně poslal Pansy do háje:-) jo, to leje super a normalni Blaise a Goyle...

Re: 7. Prostě známí Od: scully - 07.12. 2013
Pěkná kapitolka. Lenka byla skvělá. Blaise a hlavně Goyle v povídce vystupují jako rozumní lidi,kteří se díky válce změnili. To se nedá říct o Pansy,která se stále chová jako sobecká blbka. Moc se mi líbilo jak se Draco zastal Hermiony. Ten dárek od Hermiony je dost přehnaný, Ron to určitě bude chápat jako vyjádření lásky.Moc děkuji za překlad

Re: 7. Prostě známí Od: Lachim - 07.12. 2013
Navrhuji udělat z Pansy sněhuláka. Krásný díl.

Re: 7. Prostě známí Od: MIRA - 07.12. 2013
Páčilo sa mi, že Draca jeho kamaráti podporili. Ďakujem za preklad Larkinh.

Re: 7. Prostě známí Od: Koki - 07.12. 2013
Přesně takového Draca mám ráda. Hodného, milého. A stejně tak Blaise s Goylem.

Re: 7. Prostě známí Od: TaraFaith - 07.12. 2013
Ráno bylo rozhodně příjemné. Čekala jsem něco trošku jiného, ale když se Draco na chodbě omluvil, celá scéna byla kouzelná. Fakt jsem si ho při tom dokázala představit. Tak hezky to bylo napsané. Lenku ani není třeba komentovat. Ta je úžasná v jakémkoliv rozhovoru. Jsem hodně zvědavá, co za dárek Hermiona nakonec Dracovi dá. Už se na to moc těším. Ale každopádně, nejlepší scéna z této kapitoly byla ta, ve keré se Draco tak krásně zastal Hermiony. Pansy je tady opravdová mrcha, ale dobře jí tak! Blaise je má oblíbená postava, takže jsem moc ráda, že má takový názor, ale Goyle mě tady velmi mile překvapil. Je vidět, že alespoň někdo dospěl! Moc díky za překlad. Od každé kapitoly je to lepší a lepší. Moc se těším na pokračování.

Re: 7. Prostě známí Od: Lupina - 07.12. 2013
Krásná kapitola. Lenka se opět vyznamenala, je vážně skvělá. Ale co se mi nejvíc líbilo, tak jak je tu vykreslené, jak Zmijozelové dospěli. Tedy až na Pansy. Moc pěkné a hrozně pozitivní. "Jen známí" - hezké jak jsou ti dva ve fázi popření. A ty okamžiky, kdy shledávají jeden druhého atraktivními, to je tak romantické. Vánočně Děkuji za překlad

Re: 7. Prostě známí Od: Eily - 07.12. 2013
Souhlasím s Ginny. S těmi dárky pro Rona to Hermiona trochu přehnala. Vím, že se vůči němu cítí provinile, protože ho nemiluje, ale takhle ho jen podporuje v domnění, že je tomu naopak. Možná má velké srdce a skvělý rozum, ale občas obě věci používá v nevhodných situacích. Lenka je tu úžasná. Nekonfliktní, nádherná duše. Jak se myslela Hermiona, bude z ní skvělá maminka. Zvlášť, když se projeví její fantazie a smysl pro humor. Co se týče Pansy...někomu to zjevně trvá déle. (Byla jsem celkem překvapena užitím slova humusačka, myslela jsem, že jde o slovenský překlad...ale je pravda, že mudlovská šmejdka je trochu krkolomné...) Goyle byl skvělý, tady je krásně vidět, že jakmile se jen za někým nevláčí a hraje sám za sebe, že má rozum. Moc hezká kapitola, díky za překlad, Larkinh a Marci za betování
Re: 7. Prostě známí Od: Jimmi - 07.12. 2013
Pripájam sa k tomuto komentári, larkinh díky moc, Eily vystihla všetky moje pocity.  Keďže ide o česko-slovenský preklad, ono sa tie slovíčka budú občas pliesť. Myslím, že ďalším bolo hlavný prefekt. Opravili sme (teda marci), čo sme si všimli, ale zrovna tu sa tá humusáčka viac hodí viac. Ja neviem, šmejdi u mňa evokujú podvodníkov, nie niekoho s nečistou krvou. Ale je celkom možné, že som to jednoducho zabudla opraviť. Na druhej strane, ja tiež používam české preklady, ak sa mi páčia viac (zlatonka, viteál), takže to možno bolo naschvál. Inak primus je tiež lepší preklad, zvažujem, že ho pridám na zoznam ĎAKUJEM ZA PREKLAD 
Re: 7. Prostě známí Od: Jimmi - 07.12. 2013Re: 7. Prostě známí Od: marci - 10.12. 2013
Člověče - mám pocit, že v češtině, nebo tedy alespoň v mém okolí,  se běžně používá "humusák". No a odtud tedy "humusačka". A jestli slovo pochází ze Slovenska - inu, i to je možné. Moje babička v mládí na Slovensku žila a domů si přinesla ledasco. svět je malý a o náhody v něm není nouze (A "mudlovská šmejdka" opravdu není to pravé ořechové  ) Díky za komentík, Eily  

Re: 7. Prostě známí Od: denice - 07.12. 2013
Prostě známí - samozřejmě. A pokud to budou všem okolo hodně často opakovat, každý tomu uvěří. Jsem zvědavá, jak dlouho jim to vydrží. A taky na to, jaký dárek Draco dostane. Díky.

Re: 7. Prostě známí Od: doda357 - 07.12. 2013
Draco, vieš komu hovor, že ste len známi  Čím ďalej, tým viac sa mi začína táto poviedka pozdávať  Teda viac ako pozdávať  Som zvedavá, či teda nakoniec niečo spolu aj upečú alebo nie. Pansy je blbka, dobre jej povedal Draco. Blaise a Goyle sú skvelí. A Luna takisto  Hermiona má síce dobré srdce, ale ja neviem, či by som minula skoroo všetky svoje úspory na darček pre takého človeka ako je Ron... ale tak čo už. Ďakujem za preklad 

Re: 7. Prostě známí Od: leporelo - 07.12. 2013
Jednej ale sa nám príjemné zvianočnieva...toto bola taká milá, pokojn, hlava kapitola...skutočne mám rada Lenku a musím poveda, že má potešil Goyle...A Pánsky bola tiež svojim spôsobom skvel... Perfektné zapadla do deja... Ďakujem za preklad

Re: 7. Prostě známí Od: Zuzana - 07.12. 2013
Lenka je jedna z najzaujimavejsich postav celej HP a v tejto poviedke je uplne uzasna. Ron je stale debil. Dufam, ze si za tie darceky od Hermiony uvedomi aky je trapny pako. A mozno si to ani neuvedomi a nastve sa na nu este viac, pretoze ho tym strapni. Draco bol uzasny ked pred Pansy branil Hermionu. Pansy by mohla zbalit Rona a mohli by si obaja liecit svoje zranene ega. Dakujem za kapitolu a aj za tie recepty niektore vyskusam tento urcite len si musim kupit kardamon.
Re: 7. Prostě známí Od: larkinh - 16.12. 2013
Lenka je úžasná, viď? Taky ji mám tady ráda.

Re: 7. Prostě známí Od: arabeska - 07.12. 2013
Ale no tak! Tvrdohlavci! Žádní známí! Pansy nikdy nezklame, ta povaha mrchy se k ní prostě hodí  
Re: 7. Prostě známí Od: larkinh - 16.12. 2013
Děkuji za komentář.

Re: 7. Prostě známí Od: Delta - 07.12. 2013
Jéé, jak se Draco Hermiony zastal :) No jo.. Pansy nechápavý mopslík. Díky za překlad :)
Re: 7. Prostě známí Od: larkinh - 16.12. 2013
Draco je úžasný, jenom to ještě o sobě neví. Díky za komentář.

Re: 7. Prostě známí Od: Marecek98 - 07.12. 2013
zajimavá kapitola  Pansy je hodně nechápavou osobou. 
Re: 7. Prostě známí Od: larkinh - 16.12. 2013
To je... Díky za komentář.

Prehľad článkov k tejto téme:

Emerald-Kisses: ( marci )31.12. 201327. Epilóg
Emerald-Kisses: ( Patolozka )26.12. 201326. Veselé Vánoce, pane Malfoyi
Emerald-Kisses: ( Lupina, Marci )25.12. 201325. Oheň puštěný ze řetězu
Emerald-Kisses: ( Eily )24.12. 201324. Slibuji…
Emerald-Kisses: ( michelle )23.12. 201323. Kroky minulosti
Emerald-Kisses: ( Baska92 )22.12. 201322. Kiežby som len mohla vrátiť čas
Emerald-Kisses: ( Jimmi )21.12. 201321. Nechajte ich milovať
Emerald-Kisses: ( Jimmi )20.12. 201320. Rozdrviť a spáliť
Emerald-Kisses: ( Jimmi )19.12. 201319. Pätnásť minút
Emerald-Kisses: ( Jimmi )18.12. 201318. Dočasná strata kontroly
Emerald-Kisses: ( Miauxx )17.12. 201317. Dokonalá skutočnosť
Emerald-Kisses: ( larkinh )16.12. 201316. Malfoyové nejsou nemocní
Emerald-Kisses: ( Patolozka )15.12. 201315. Ve slovech ztraceni
Emerald-Kisses: ( Eily )14.12. 201314. (Ne)starám se
Emerald-Kisses: ( GIft )13.12. 201313. Začalo to modrým ohněm
Emerald-Kisses: ( LadyF )12.12. 201312. Dokonalý pohled
Emerald-Kisses: ( tiberia )11.12. 201311. Mrkve, smyslnost a rozpaky
Emerald-Kisses: ( Lupina )10.12. 201310. Nesnáz jménem jmelí
Emerald-Kisses: ( Jacomo )09.12. 20139. Vánoční barvy a stromky
Emerald-Kisses: ( Florence )08.12. 20138. Pohřbít bolest
Emerald-Kisses: ( larkinh )07.12. 20137. Prostě známí
Emerald-Kisses: ( holloway )06.12. 20136. Výjimečný akt laskavosti
Emerald-Kisses: ( Baska92 )05.12. 20135. Pre lásku k snehu...
Emerald-Kisses: ( Baska92 )04.12. 20134. Nápravy
Emerald-Kisses: ( tigy )03.12. 20133. Absurdné dôvody
Emerald-Kisses: ( JSark )02.12. 20132.Zoznam úloh Hermiony Grangerovej
Emerald-Kisses: ( Jimmi )01.12. 20131. Prológ Povzdych
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )30.11. 2013Úvod k Dramione Adventu