Preklady fanfiction Harryho Pottera

Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

Poznámka překladatelky: Chtěla jsem vám věnovat k novému roku jedno... zrození :-). Nenechte se ovšem zmást, za Cedrica by autorka mohla dosadit prakticky kohokoliv. Ale i tak jsem toho názoru, že tato jednohubka stojí za to. Nemůžu si pomoc, podobně silnou, emancipovanou a lehce panovačnou Hermionu mám jednoduše nejradši.

Až bude po všem, tak toho zpropadeného bastarda přerazím!

Otočila hlavu doprava a mohla ho vidět, jak se na ni zeširoka kření a přitom ji hladí po ruce. Když tu přišla další vlna bolesti. Z úst se jí vydral hlasitý proud barvitých nadávek, které otřásly dokonce i lékokouzelnicemi, které stály nedaleko. Cítila, jak ji konejšivě pohladil a zašeptal jí do ucha pár důvěrných slov plných lásky.

„Neboj se, lásko. Už jenom hodinku a bude to...“

„Hodinku! Kdo o tomhle, kurva, rozhodl?! Chci, aby to bylo venku už teď!“

„Hermiono. Já. Nemůžu. Dýchat.“

„To mě nezajímá. Chci, aby to... oooo!“

Když Cedric uviděl, jak se jí obličej zkroutil bolestí, popadl obě její ruce a držel ji, mezitím co lékokouzelnice dala povel k dalšímu zatlačení. Cítil, jak se mu odkrvují ruce, trhl s nimi, a pak pravou vyměnil za levou.

„Och, Merline! Co je, sakra, tohle?!“

„To bude hlavička vašeho dítěte,“ odpověděla věcně lékokouzelnice.

Nemyslel si, že u toho bude tolik krve. Proč ho nikdo nevaroval? Co když zemře?

„Cedricu, jestli teď omdlíš, přísahám Merlinovi, že tě na místě prokleju,“ zašeptala Hermiona temně, než opět zatlačila.

Cedric polkl knedlík, co se mu usadil v krku, slabě se usmál a zbledl ještě o jeden odstín víc.

„Už jen jedno zatlačení, paní Diggoryová.“

„Slyšíš, Hermiono, už jen...“

„SLYŠELA JSEM JI!“ zařvala Hermiona.

„A je to chlapec!“ oznámila lékokouzelnice při první vlně dětského pláče.

Hermiona úlevně vydechla, pustila Cedricovy dlaně, a pak ho čapla za límec a políbila.