Preklady fanfiction Harryho Pottera

Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

Poznámka překladatelky: Znáte ten pocit, když narazíte na povídku, do které se zamilujete, ani vlastně nevíte proč? Někdy je to zajímavě podanou myšlenkou, jindy vzpomínkou, vlastní zkušeností související s některým z hrdinů, a pak jsou tu povídky, do kterých se člověk zamiluje kvůli tomu, jak jsou napsané, jen tak čistě z radosti z jazyka, který tak skvěle pasuje k vykreslené situaci. U mě to byl ten poslední případ. Povídku jsem četla natřikrát, než jsem se ji rozhodla přeložit. Natřikrát, plus jeden zoufalý mail mé drahé betě, jestli se do toho mám nebo nemám pouštět. Nakonec jsem dala na ni. Na ni a na instinkt. A přestože pravděpodobnost, že v tom i vy ostatní najdete to „něco“, co jsem v tom našla já, asi není moc vysoká… nemějte mi to, prosím, za zlé. Dala jsem si tuto povídku jako dárek. Takový malý osobní dárek tentokrát ne pro vás, ale pro mě :-).

Autorka povídku zařadila do femslashe. Ke slashi jako takovému ovšem nedojde. Komu se však i jen myšlenka na něj příčí, prosím nečíst. Nepočítám s tím, že bych se na těchto stránkách dočkala homofobních reakcí, ale zbytečně byste byli zklamaní. A protože je to zatím nejdelší jednorázovka, jakou jsem kdy přeložila, co víc, rozdělila jsem ji pouze na dvě části, další díl vás čeká až za deset dní.

Nesnáším tequilu. To je první věc, co mi proletí hlavou, když přede mě barmanka postaví panáka. Je to žena středního věku, stále na svá léta velmi hezká, srdečná a pokud můžu dát na první dojem, je to barmanka, ke které můžeš v poklidný pondělní večer přijít a kafrat o svých problémech. Ale dnes byl pátek večer, tudíž její rušný a zároveň nejvíc výdělečný večer. Zašátrám v kapsách po mudlovských penězích, které jsem si přinesla ze včerejší procházky, a protože si stále nejsem jistá, jaký je směnný kurz mezi mudlovskou měnou a galeony, zanechám na stole hned celou hromádku a snažím se při tom vypadat sebevědomě. Zahlédnu její úsměv, když je posbírá a nedokážu určit, zda je to pohrdavý úsměv, či plný překvapení. Jediné, co z toho dokážu vyčíst, je, že jsem pravděpodobně nezapadla do průměru.

Potom, co odejde, si poberu všechny své věci. Ač tequilu doopravdy nesnáším, jsem vlastně docela ráda, že ji vidím. Někdo kupující mi drink rovná se někdo, kdo má o mě zájem, což znamená, že můj první večerní výlet do lesbického baru nebude kompletní katastrofa. Prsty obejmu skleničku a nepřítomně se zahledím na ženská těla užívající si společnost jiných ženských těl. Pak se ale donutím zaostřit a přijít na to, která z nich by mohla mít zájem na tom mě opít. Ale je to jako kdybych se procházela kabinetem lektvarů a snažila se uhádnout, který z nich je lektvar z výtažků andělských trumpet. A já nikdy nebyla expertka v lektvarech, stejně jako jsem nikdy nebyla expertka co se vztahu k ženám týče... V tomto okamžiku jsem zde byla všechno, jen ne ve svém živlu. Bylo to čistě mudlovské území s ženami, které měly mnohem víc zkušeností než já. Důvod, proč jsem šla zrovna do mudlovského baru, byl jednoduchý. Díky randění s Harrym jsem se stala docela známou a zde jsem si mohla zachovat jistou anonymitu. Ale i přesto jsem nebyla ve své kůži. Mohla jsem cítit, jak začínám rudnout. Byla jsem tu jako jezerní mužík na suchu. Vážně byl tohle dobrý nápad?

„Nemáš ráda tequilu, nebo se spíš obáváš, kdo by ti ji mohl poslat?“

Hlas se ozývá zpoza mých zad, a když se otočím, můžu před sebou vidět hezkou holčinu v mém věku, možná o pár let starší, která si mě s pobaveným, křivým úsměvem prohlíží.

Nemůžu si pomoci a flirtování jí vrátím. „Je to tou tequilou... není to moje pití...“ Hádám, že bych se měla opravit: Nemůžu si pomoci a chatrně jí flirtování vrátím. Stočím pohled k zemi, protože zrovna v tomto okamžiku moje tváře dosahují barvy mých vlasů. Už takhle je mi dost trapně. I přesto si ale mé oči stačí všimnout, že má moc hezkou postavu. Je štíhlá, malinká, s jemnými křivkami. Pokud by hrála famfrpál, byla by chytačem.

Možná mi to přeci jen nejde tak špatně, protože si k sobě přitáhne stoličku a posadí se na ni. Očividně se tu chystá zůstat dýl.

„Špatná zkušenost?“ zeptá se nonšalantně.

X X X

„Takže, kdo dnes večer dorazí?“

„Skoro nikdo. Budu tu jen já, ty a moje dvě spolubydlící,“ odpověděla Hermiona. „Dámská sešlost,“ zakřenila se mým směrem a mně se z toho sevřel žaludek. Zrovna v onu chvíli. To byl ten důkaz, jak bezhlavě jsem se do ní zamilovala. Ty pohledy, které mi věnovala a to, jak mám díky nim pocit, jako bych poprvé nasedala na koště. I to, jak její drobné projevy pozornosti v mé hlavě zapalují doutnák od barevného ohňostroje. A nejen v mé hlavě... Odemkla hůlkou dveře od jejího bytu a mávnutím ruky rozsvítila světla.

„A co se stane, pokud omylem začneš mávat tou věcí v přítomnosti svých spolubydlících?“ zeptala jsem se a pozvedla obočí.

„Ale no tak, Ginny, jsem přeci opatrná... ale stala se ze mě slušná dobornice na úpravy paměti.“

Nemohla jsem si pomoci a zašklebila se. Hermiona se čím dál tím víc otevírala světu. Začalo to dva roky po Bitvě u Bradavic. Rok na to se rozešla s Ronem. Možná mi v té době mělo dojít, že na tom mém čistém potěšení, které následovalo okamžitě po tom, co mi o tom řekla, bude něco víc. Nešlo jen o radost z toho, že zbytek života nestráví s tím neschopným debilem.

„Měla bych si na tebe začít dávat pozor,“ usmála jsem se ďábelsky.

„Momentálně bych si spíš já měla začít dávat pozor na Harryho... kdo jsem já, abych tě kazila?“ řekla a ve stejnou chvíli vybalila obsah své tašky, která skrývala hned několik lahví tequily a pár citrónů.

Odfrkla jsem si. „Já jsem těžko zrovna neviňátko... ale stejně jsem ještě nikdy tequilu nepila.“

„Ještě nikdy jsi se totiž neopila se mnou,“ odpověděla knihomolka, jako by se nechumelilo. Pravdou bylo, že nějakou chvíli trvalo, než jí začala chutnat, a to přesto, že měla vždy lehkou slabost pro to, co měla ráda zrovna Hermiona. „Tequila je pití dle mého gusta.“

X X X

„Někoho mi připomíná,“ odpovím po pravdě a vzhlédnu. Až v tom okamžiku si uvědomím, jak krásná žena naproti mně vlastně sedí. Má dlouhé tmavé vlasy, barevně ladící oči, drobné tenké rty, výrazné lícní kosti a roztomilý nosík. A zrovna ten nos mě tak dostal. Trošku na ně ulítávám.

Lehce se nad mojí odpovědí uchychtne. „Ex?“

„No, s takovými to vždy končí špatně...“ Ještě jednou se pobaveně zachichotá.

„Navíc byla hetero.“

Tentokrát se rozesměje. Očividně jsem vtipná, aniž bych si to uvědomovala. „Zamilovat se do hetero holky je jako se postřelit do nohy těsně před maratonem. Jsi v prdeli už od úplného začátku.“

„Ne!“ hádám se s úsměvem na rtech. „Ráda bych už na začátku byla v prdeli! Pravým problémem bylo to, že jsem až tam nikdy nedostala.“

Tentokrát se proti očekávání nezasměje. Místo toho si skousne spodní ret a hedvábným hlasem pronese, „To je škoda.“

Upřímně, Merline, je to jedno z nejhedvábnějších pozvání, jaké jsem kdy slyšela, tudíž je jasné, že to, co na to odpovím bude znít pitomě. „Jo, bylo by fajn, kdyby... no, vždyť víš... jsem byla... připostelována.“ Poslední slovo vyzní spíš jako otázka, protože jsem rozhodně nikdy neslyšela nikoho to podat právě takhle.

Začnu se ošívat a ona si kouše spodní ret. Ne proto, aby působila svůdným dojmem, ale aby zabránila smíchu, který by byl na můj účet. „Tohle moc často neděláš, viď?“ hádá.

Lehce skloním hlavu. „Ne.“

X X X

„Ještě nikdy jsem neměla sex,“ prohlásila Hermiona s vítězoslavným úsměvem, jako by věděla, že nás dostala. Všechny jsme na ni zíraly s pusou dokořán a nevěřícným výrazem.

„Nikdy jsi neměla sex?“ probrala jsem se jako první.

„Nikdy, nikdy,“ odpověděla slavnostně.

Hrály jsme chlastací hru. Navrhla to její spolubydlící Monika, která to kdysi hrála se svými spolužáky a trvala na tom, že se při tom nasmějeme. Pokud někdo přišel s něčím, co jste nikdy v životě nedělali, museli jste se napít. Asi ani nemusím říkat, že tentokrát jsme pily my tři.

Polkla jsem levnou tequilu a rychle si do pusy strčila kus citrónu. Rozhodně nekoupily zrovna prvotřídní kvalitu.

„Jak se mohlo stát, že jsi nikdy neměla sex?“ zeptala se Monica zrovna v okamžiku, kdy jsem potlačila krknutí.

„Jen jsem... vlastně ani nevím, asi jsem nenarazila na toho správného.“ Věnovala mi zvláštní pohled a pokračovala, „ Víš, já a Ron...“

„Hej,“ zarazila jsem ji. „Nemusíš mi nic vysvětlovat. I když to vysvětluje, proč byl tak vzteklej, když ses s ním rozešla.“

Protočila panenky. „Myslel si, že mu něco dlužím...“

Jen další příklad toho, jaký byl Ron kretén. Byla jsem přesvědčená o to, že Hermiona patří k těm, na které se vyplatí čekat. Stála za to každá mučivá minuta na hracini doufání. A to i v případě, že jste ji nakonec stejně nezískali.

O několik kol později jsme byly všechny ve zdatně podnapilém stavu. Hermiona už to dávno vzdala a mezi jednotlivými přiznáními, co jsme nikdy v životě nedělaly, jen na ostatní vyplazovala jazyk a požadovala, abychom jí pochválily, jak je dlouhý. Dle mého vypadal víc jak průměrně, ale to mi uvěřila, až když druhý den vystřízlivěla.

„Dobře, dobře teď budu na-líza... nalívat já,“ přeřekla jsem se rozhozená Hermioniným jazykem. Trápila jsem mozek, který se na něco snažil přijít. „Já jsem... se nikdy nelíbala s holkou,“ rozhodla jsem se nakonec.

Všechny jsme se na sebe podívaly, když v tom se k překvapení všech nakonec Hermiona ochable chopila své skleničky. „Počkej, počkej,“ vysoukala ze sebe její spolubydlící Brenda, než jsem se já stihla vzpamatovat. „Hermiono, kdy se to sakra stalo?“

A tak nám začala vyprávět, jak šla o prázdninách před čtvrtým ročníkem na párty se svými bývalými mudlovskými spolužačkami a jak se kvůli sázce políbily. Ginny si byla jistá, že pokud by nebyla tak opilá, asi by se za to víc styděla, ale tequila jí s největší pravděpodobností prolomila zábrany. Když to o několik dní později Ginny opět vytáhla, byla už víc odmítavá. Jejich konverzaci ukončila slovy: „Vždyť to přece byla holka... nelíbilo se mi to.“

Přesně v takových situacích Ginny věděla, že by se měla mít na pozoru. Měla vědět už dopředu, jak uspokojující bude zjištění, že s Ronem nikdy nespala, jak sexy a hravě bude vypadat vystrkující jazyk na všechny dookola a jaké zklamání bude slyšet to, že nemá zájem se ještě jednou líbat s děvčetem. Tyto drobnosti byly jen vrcholem ledovce. Neměla se do té nebelvírské knihomolky zamilovat tak bezhlavě.