Preklady fanfiction Harryho Pottera

Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

Poznámka překladatelky: A máme tu druhou, konečnou část. Většina z vás to tušila - bude to hořkosladké. A přestože to nebyl nápad autorky ale můj, přisouvám jednu hudební kulisu. Originál je od Beyonce s názvem „I was here“. Kdo bude mít chuť na něco pomalejšího, zde je krásná instrumentální verze.

Pro marci a Patoložku. Pro marci proto, že mi její krásný komentář po nepovedeném dni nejen vyčaroval usměv na tváři, ale zahřál i uvnitř a povzbudil k dalšímu překládání. Pro Pat proto, že... bez ní bych se do překladu pravděpodobně nikdy nepustila.

Milosrdně se na mě usmívá. „Začněme tedy znovu,“ řekne, natáhne se po tequile a odsune ji na stranu. „Žádná tequila. Ani já už ji nebudu pít. Objednám nám něco jiného. Ach a ještě něco - jmenuji se Isabel.“

„Ginny,“ odpovím automaticky.

„No, jen aby mezi námi bylo jasno. Jsi lesbička, že jo?“ zeptá se. Oči se jí třpytí, jako by mě tím chtěla poškádlit. „Vypadáš jako srnka lapená do reflektorů.“

Ta poslední věta mě vyhodí z kontextu. Vím, že je to mudlovské rčení. Jednou jsem slyšela, jak to Hermiona říká svým rodičům, ale v tu chvíli se tak usilovně koncetruji na to, co jsou to reflektory a proč by se do nich mohla chytit zrovna srna, že si o mně Isabel pravděpodobně musí myslet, že mi šibe.

„Vypadáš ztraceně,“ dodá na vysvětlenou.

„Och… ano,“ přitakám. Nemůžu si pomoct a opět se začnu červenat, což mě samozřejmě ještě víc znervózní. Isabel ovšem nepůsobí dojmem, že by jí to vadilo. Vlastně spíš vypadá sama se sebou nadmíru spokojená, že zrovna ona má tu zlověstnou vlastnost zbarvit mé tváře do odstínu mých vlasů.

„Něco mi pověz. Jsi vždycky takový nervák?“

X X X

„Tak a je to tady,“ řekla Hermiona a zakřenila se. „Přestěhovaly jsme se.“

Po tom, co jsem vyjádřila svou touhu odstěhovat se z Doupěte, přišla Hermiona s návrhem, abychom se sestěhovaly. Ten návrh  se mi kdysi docela zamlouval. Byl to menší domek v kouzelnické vesnici, daleko od mudlovského obyvatelstva. Hezké místo za dobrou cenu a já jsem se do něj zamilovala. Pořád mi ale není jasné, co jsem si tehdy myslela. I nadále jsem chodila s Harrym a Hermiona si začínala s tamtím borcem. Namlouvala jsem si snad, že si budeme bližší a že mě Hermiona začne mít ráda stejným způsobem jako já ji? Že bych byla vážně až tak naivní?

„Hermiono, to je… to je skvělé,“ odpověděla jsem a vrátila jí úsměv. „Je to o tolik lepší než bydlet doma.“ Obtočila jsem paži kolem jejích zad a jemně ji pohladila. „Jak to děláš, že vždycky přijdeš s tak dobrými nápady?“

„Ou, nejsem si jistá, jestli to byl zas až tak dobrý nápad. Molly na mě možná bude naštvaná, že jsem jí odvedla její jedinou dceru.“

Protočila jsem panenky. „Stejně už jsem se měla dávno odstěhovat. Mamka by nebyla tak nadšená, pokud bych se měla sestěhovat s Harrym. Víš, jak je staromódní.“

Hermiona se zachichotala a odsunula si z tváře pramínek zatoulaných vlasů. „Tak dokud nezačneš truchlit po domově...“ usmála se na mě.

Povzdechla jsem si. „Už teď mi chybí náš podkrovní ghúl.“

Rozesmála se a vykročila ke kuchyni, aby vyndala panákové skleničky a láhev tequily. „No, když tak můžu do podkroví vždycky sama vlézt a začít třískat do pánví a hrnců, jestli si myslíš, že ti to pomůže si připadat jako doma.“

„To se ukáže pravá kamarádka,“ odpověděla jsem a připojila se k ní v kuchyni.

„Na naše nové bydlení,“ prohlásila a podala mi panáka. Naše prsty se o sebe lehce otřely a já jsem pocítila to známé sevření žaludku, tradiční reakci na její náhodné dotyky.

„Pravdu díž,“ odpověděla jsem a chuť tequily mi rozehřála hrdlo.

X X X

„Když mám být upřímná,“ řeknu s odvahou, kterou vlastně necítím, „takhle nervózní jsem vždy jen v přítomnosti krásných žen.“

Isabel vypadá lehce překvapeně, ale potěšeně, a tentokrát je to ona, kdo neví, co říct. Její oněmění dokazuje, že jsem zřejmě udeřila hřebík na hlavičku. Ale přesto se probere a obdaruje mě takovým úsměvem, že si naši konverzaci pomalu ale jistě začínám užívat. „Víš, Ginny, něco na tobě je,“ dodá nakonec. „Vypadá to, že bys mohla být jedno velké překvapení.“

„Věř mi,“ odpovím a myšlenky mi zabloudí k tomu, jak jí, pokud se to kdy posune někam dál, budu muset povědět nejen o tom, že jsem čarodějka, ale dokonce i čarodějka, která bojovala ve válce a chodila s jedním z nejznámějších kouzelníků všech dob. „Nemáš nejmenší tušení.“

„Možná bych tu tedy přece jen měla zůstat na další rundu.“ Zamává na barmanku a objedná hned několik panáků vodky. Když k nám dorazí, jeden postrčí mým směrem. „Už jsi někdy pila vodku?“ zeptá se.

„Jen párkrát,“ odpovím po pravdě.

„Tak tedy,“ řekne ne zcela vážným tónem, ale přesto vím, že nevtipkuje. „Slibuji, že k ní nebudeš mít stejnou averzi jako k tequile.“ Zaklesne se do mě pohledem a dovolí mi tak zjistit, jak krásný odstín hnědé její oči vlastně mají.

„Až do dna,“ zavelím a obě vyprázdníme své skleničky.

X X X

Soužití s Hermionou začalo víc jak dobře, jenže poté přišlo mé velké prozření. Čím dál tím víc jsem si všímala, jak se mi začínal stahovat žaludek, když se mě jen náhodně dotkla, jak jsem si vždy nemohla pomoct a musela se usmívat, kdykoli jsem slyšela její smích, a jak jsem se přistihla, že na ni zírám, aniž bych k tomu měla nějaký důvod. Vždy se mi prodrala do mysli, když se to nejméně hodilo. Když jsem byla s Harrym, musela jsem myslet na její tvář, úsměv a smích, a přestože jsem to nikdy v jeho přítomnosti neřekla, vždy když jsem dospěla k vrcholu, bylo její jméno to, které jsem měla na rtech.

Samozřejmě že to bylo čiré bláznovství. Byla mou kamarádkou, mou čistě heterosexuální kamarádkou s přítelem, kterého milovala - a musím doznat, že to byl skvělý chlap, který moc dobře věděl, jak šťastný může být, že ji má - ale stejně jsem si nemohla pomoci. Nebyla to ta fáze, kdy bych se do Hermiony zamilovala. To se už stalo předtím, v té době, kdy jsem byla dost slepá na to, abych si to připustila. Milovala jsem ji a chtěla jsem ji milovat i nadále, ale bylo to spojené se všemi možnými komplikacemi.

Věděla jsem, že Hermiona nemá zájem. Chtěla jsem jí to říct, ale také jsem věděla, že by to bylo zbytečné, protože ona netoužila ani po tom, abych jí to prozradila. Nenáviděla jsem se za to, co jsem k ní cítila. To, že jsem se za své city styděla, byla jen polovina pravdy. Bylo v tom i to, že jsem podváděla Harryho.

Chtěla jsem někomu podsunout vinu za to, že se mi líbily ženy, protože od té chvíle, co jsem přišla na své city k Hermioně, jsem nedělala nic jiného, než že jsem zírala na ostatní ženy. Vinila jsem za to svou výchovu, to, že mě naučili, co je slušné a co správné. Konzervativní a zastaralou představu o morálce… ale jediné, co jsem doopravdy mohla dělat, bylo obviňovat.

Byla jsem zmatená a s Hermionou jsem o tom nemohla mluvit. Navíc jsem o tom s ní ani mluvit nechtěla, protože čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem si uvědomovala, jak nápadně jsem se v její přítomnosti vlastně chovala. Měla jsem strašný strach, že na to přijde a bude mě za to nenávidět. Naše přátelství tím začalo trpět. Ani nevím, z čeho to vyplynulo či čím to začalo, ale najednou jsme spolu skoro přestaly komunikovat. Prohodily jsme spolu pár slov jen tehdy, když jsme doopravdy musely, což se ukázalo jako ne moc často. Rozešla jsem se s Harrym, protože mi bylo jasné, jak nefér to vůči němu je. Hermiona se ho jala utěšovat a ani jednou se o tom přede mnou nezmínila, za což jsem ji nesnášela. A to přesto, že mě její chování nepřekvapilo. Počkali jsme do té doby, než nám vypršel pronájem, a každá jsme se rozešla svou vlastní cestou. Ještě do dnes slyším to její odměřené a ostré: „Měj se.“ Pak zvedla svou poslední tašku a vyšla ze dveří.

Nikdy jsem jí na to neodpověděla.

X X X

O několik panáků později mi vypráví vtip o golfaři, kterému nerozumím, protože nemám ani páru, co to ten pitomý golf je, ale užívám si to. Přesunuli jsme se do malé kóje v rohu a mezitím, co mi vypráví ten příběh, proplétám se prsty jejími tmavými kudrnatými vlasy. Záda mám přitlačená ke stěně a ona se o mě opírá, temeno hlavy na mé klíční kosti. Voní po kokosu.

„Takže, kdy konečně uslyším o té tequila slečně?“ zeptá se a pozvedne ke mně pohled.

Je opravdu moc krásná. Mezitím, co se na mě dívá zvědavý pohledem, si všimnu několika pih na jejích tvářích. Nejsou dost tmavé na to, aby si jich člověk všiml na dálku. Hádám, že pokud bychom nestály tak blízko sebe, ani bych si jich byla nevšimla.

„Byla mou nejlepší kamarádkou,“ přiznám po pravdě. „A byla jsem do ní zamilovaná ještě dřív, než mi došlo, že se mi vůbec líbí.“

„To mě mrzí,“ řekne a zamračí se.

Věnuji jí jeden z legendárních weasleyovských úsměvů, takový, jaký by se Fredovi s Georgem objevil na tváři předtím, než by provedli pořádnou rošťárnu. „Nedělala bych si kvůli mně starosti. V současné chvíli se mi přece daří velmi dobře.“ Vypletu ruku z jejích vlasů a položím ji na její paži. Prsty začnu kreslit kroužky na její odhalené pokožce. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Cítím se víc jak spokojeně. Dnešní noc se vyvedla nad moje očekávání.

„Ginny?“ zeptá se nejistě. Odtáhne se a pak se mi zahledí zpříma do očí.

„Hmm?“

„Nechceš odtud vypadnout?“

Hádám, že jí věnuji docela nervózní úsměv, ale ona se tím nenechá odradit. Jednu ruku mi položí na záda, druhou na tvář a zavrtá se do mě pohledem. Ještě nikdy jsem s ženou nebyla, ale měla jsem dostatečné množství mužů, abych věděla, jak ji políbit. Její rty jsou měkké a lákavé, její jazyk se jemně dožaduje vstupu do mých úst. Políbím ji ještě jednou, tentokrát s novým elánem, jako by mě chuť těch měkkých rtů, ta jemná tvář a vlasy, které se rozprostřely po našich tvářích, probudily k životu. Chutná po vodce.

Jemně se odtáhne a mě potěší zjištění, že na nic nemyslím. Vlastně na něco ano. Na to, jak se mi její polibky líbily a jak po nich opět toužím.

„Znamená to ano?“ zašeptá.

Jen pokývám hlavou. Nevím, co jiného bych jí na to měla odpovědět. Chytne mě za ruku a pomůže mi se vymotat z kóje směrem k východu. Zamává na něco, co musí být dle dřívějšího Hermionina tvrzení taxi. Pronese něco k řidiči a podrží mi dveře.

X X X

Nejistá. Když v dnešní době přemýšlím nad Hermionou, nebo když na ni náhodou narazím, je mi jasné, že jsem vždy byla trochu nejistá. Od té doby, co jsem se rozešla s Harrym a naše kamarádství skončilo, ji párkrát nedobrovolně zahlédnu v Doupěti. Vyměníme si několik zdvořilostních frází, aniž bychom je myslely vážně, a přestože nemám nejmenší tušení, co si o mně doopravdy myslí, nemůže to být zase tak hrozné. Stále mi na ní záleží tím způsobem, jako vám záleží na lidech, co měli velký vliv na průběh vašeho života. Nikdy bych ji nemohla nenávidět. Přesto mám někdy pocit zklamání kvůli tomu, jak jsme se vzdálily. Nenávidět ji ale nikdy nebudu. Co nenávidím je tequila. Tequiala a vzpomínky.

X X X

Taxík se zastaví v obyčejné obytné čtvrti a ona podá řidiči trochu mudlovských peněz. Obě vystoupíme a vyrazíme ke dveřím. Rozsvítí světlo a naše rty se setkají ve chvíli, kdy za námi zaklapnou dveře. Klopýtáme chodbou, míříme ke kuchyni a nakonec nalezneme něco, co musí být její ložnice. Padá na postel a bere mě sebou. Její ruka nalezne tu mou a naše prsty se propletou.

Není to Hermiona. Hermiona by něco takového nikdy neudělala. Hermiona dělá pouze správné věci, po správně odměřeném čase a pouze se správnými lidmi. Ale já přesto dávám přednost Isabele, takové, jaká je. Líbí se mi její volnomyšlenkářství a to, jak mi šeptá do ucha, že ví, že je to mé poprvé se ženou (něco, co jí musí být jasné potom, co snad celou věčnost šmátrám na jejích zádech, dokud si sama nerozepne podprsenku) a že bych se měla jen uvolnit.

Taky mi šeptá, že se jí líbím. Celé mé tělo se při těch slovech zachvěje a tentokrát vím, že je v pořádku, když řeknu nahlas, že se mi líbí taky.