Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Had mistra lektvarů

Had mistra lektvarů 19

Had mistra lektvarů
Vložené: Patolozka - 12.02. 2014 Téma: Had mistra lektvarů
Patolozka nám napísal:
Poslední taková lehce vyplňovací kapitola, kde si opět užijeme Dudleyho a objevíme jeho nový koníček.
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

The Potion Master's Snake - Had Mistra lektvarů

Autor: Winds of Water, Překladatelka: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Claire

http://www.fanfiction.net/s/4470157/1/The_Potion_Masters_Snake

Romance, Snarry, OOC

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Winds of Water, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 19

Příští dva dny a jejich doprovodné večery proběhly ve víru večeří, dlouhého ranního spánku, máslových ležáků, kávy, toustů a maratonu Star Wars, který byl Harry nucen protrpět, jen aby byl pak nekonečné hodiny podrobován výslechu a vysvětlování, že ne, doopravdy nepoužívá sílu, aby dokázal hýbat věcmi. Dudley byl jednoznačně pohoršen, že většina moci, kterou Jediové předváděli, nebyla - co se magie týkalo - ničím víc než kouzly prvních ročníků.

Harry byl používáním síly, která mu v mnohém připomínala nepromíjitelné, zaujatý a musel uvažovat nad tím, jestli si spolupracovníci George Lucase vážně nebyli vědomi některých stránek kouzelnického světa, který existoval souběžně s tím mudlovským.

Ze všech sil se snažil, aby si to zapamatoval a později se na to zeptal Hermiony, protože pokud to někdo bude vědět, pak jistě ona.

Ale nebyla to pro Harryho zas tak nepříjemná zkušenost. Jen mu přišlo, že byl ten film trochu příliš… jednoduše vylíčený a že to kvůli celému tomu zábavnému faktoru ztratilo poněkud své kouzlo. Avšak rozhodně nehodlal popírat, že by si sledování všech filmů neužil. Počet věcí, které do teď viděl, mohl aspoň konečně vyčíslit na obou rukách.

„To byl… vážně zážitek,“ uznal Harry i přes téměř nejistý úsměv.

Dudley stiskl na ovladači tlačítko pro vypínání a věnoval bratranci zničující pohled. „Héj, aspoň nepoužívají žádné naleštěné klacíky.“

Harry se nad tou poměrně oprávněnou připomínkou uznale zahihňal. „Já vím. Jakkoliv jsme my čarodějové tvořiví v kouzlech, je magický svět, když přijde na obvyklé používání magie, poměrně neoriginální a ukotvený v době kamenné. Člověk by si po několika staletích myslel, že alespoň vytvoří hůlky méně náchylné k poškození, ale ne, máš pravdu, stále dokola máváme klacíky a modlíme se, aby se něco neporouchalo, když spadneme uprostřed souboje na zem. Každý, kdo nedokáže provádět bezhůlkovou magii, a to je dobrých devadesát osm procent populace, by byl v koncích.“

„V koncích,“ zopakoval Dudley v sarkastickém souhlasu. „Pokud si to vybavuji správně, pak jsi součástí té malé, šťastné části na pozadí populace, že?“

„Ano, ale buď hodný, Dudlánku,“ pokáral ho Harry škádlivým tónem, „všichni nedokážeme používat pěsti jako muži. Někteří z nás jsou spokojení jen tehdy, když používáme klacíky.“

Dudley se teď otevřeně smál a vstal z místa na gauči, kde byl předtím rozvalený. „Nevyčítám jim to. Taky jsem raději, když mohu používat ten svůj klacík.“

„Dudley! Božínku!“ Harry si přitiskl ruce na uši.

„Sdílíš ložnici se čtyřmi dalšími muži,“ podotkl Dudley a odstrčil jednu Harryho ruku pryč, když kolem dospívajícího mladíka procházel. „Nemůžeš mi namluvit, že jsi nikdy neviděl, neslyšel nebo neudělal něco ošklivého.“

„To tedy ne!“ Harry se na něj ušklíbl. „Ani jedno z uvedených.“

Dudley protočil oči. „Dobrá. A já jsem převtělený Merlin.“

„Věděl jsem to!“

Harry s širokým úsměvem sledoval, jak Dudley se smíchem zmizel v kuchyni. Pak vstal, popadl prázdný sáček od popkornu, na jehož dně ještě chrastila nevypukaná zrníčka, a odešel za bratrancem. „Takže, Merline,“ pronesl a pinknul Dudleymu na ucho jedno z těch zrn, „co dalšího máš tyto prázdniny v plánu, abys mě znovu pomudlil?“

Dudley po něm střelil zamračeným pohledem a pak se přikrčil před dalším zrnem. „Myslel jsem, že bych tě vzal na golf, kde bych tě mohl omylem udeřit železem do hlavy. Zní to jako švanda, ne?“

„Dávám přednost putteru*, děkuji pěkně,“ zavrčel Harry s hranou domýšlivostí a opovržením.

*Putter je golfová hůl s plochým profilem; většinou se požívá na krátké vzdálenosti u jamky.

„No, řekněme pouze, že kdybych byl tebou, pak bych se převlékl do nějakého více vodě odpovídajícího oděvu,“ informoval jej Dudley s uculením.

Harry luskl prsty.

Dudley protočil panenky a rychle se otočil vzad, aby zamířil do své ložnice a obvyklým způsobem se převlékl, zatímco nechal rozesmátého Harryho stát v kuchyni v trenýrkách na plavání, jednoduchém bílém tričku a obutého v černobíle kostičkovaných žabkách.

Harry se ze svého úhlu pohledu bavil. Ve skutečnosti neexistoval nikdo jiný než jeho bratranec, kolem kterého by se mohl poflakovat a předvádět své kouzelnické triky, jak tomu Dudley říkával. Nikdo jiný by mu neposkytl tak náležitou reakci, kterou hledal. Kvůli čemuž z něj začínal být Dudley postupně, třebaže dobrácky, otrávený. Jakýkoliv jiný kouzelník nebo čarodějka by tomu nevěnovali takovou pozornost a jakýkoliv jiný mudla by byl prostě fascinovaný. Harrymu se líbila ta rozdílnost, kterou našel ve svém bratranci.

Brzy poté se Dudley znovu objevil, oblečený podobně jako jeho bratranec, a popadl z pultu klíče od auta. „Tak pojď, Houdini.“

„Jasnačka, Merline,“ souhlasil Harry zvesela. „Mohu řídit?“

„Ne.“ Dudley mu věnoval naprosto zděšený pohled, když zamířili předními dveřmi ven.

„Proč ne?“ Harry předstíral zakňučení a pak za Dudleym přiklusal s ďábelským úšklebkem.

Dudley na něj pohlédl přes rameno. „Protože způsob, jakým řídíš, mě děsí k smrti. Proto,“ odpověděl a přešel k úložné skříni, připevněné na jeho polovině dvojdomku. Následovalo zacinkání klíčů, načež Dudley objevil ten pravý a vsunul jej do visacího zámku.

Harry se stále ještě křenil. „Používal jsem magii, takže to bylo zcela bezpečné. Vážně. Kdybys měl někdy příležitost porovnat mé řízení se Záchranným autobusem, pak by sis myslel, že jsem ten nejneškodnější řidič na světě.“

„Tak to jsem rád, že jsem takovou příležitost nikdy nedostal,“ informoval jej Dudley, než zvedl do rukou modro-bílý chladicí box.

„Na co to potřebujeme?“ zeptal se Harry těsně předtím, než ten předmět s vydechnutým: „Uf,“ sevřel v náručí, protože mu jej Dudley vrazil.

Dudley se natáhl pro něco dalšího a pak se v zorném poli objevily dva pruty na ryby. „Oddechová zábava pro mudly.“ Druhou rukou popadl krabici s vybavením, než kopl do skříně, aby se zavřela, a položil krabici na chladicí box, aby mohl sklad zamknout.

„Nikdy jsem nebyl na rybách,“ uvědomil si Harry. „Dokonce jsem si ani nemyslel, že bys rybařil ty.“

Dudley odebral krabici s vybavením z Harryho nákladu a začal směřovat k autu. „Táta nikdy nechtěl, dokonce i tehdy, když jsem ho o to žádal jako dítě. Tvrdil, že je to činnost hodná někoho daleko méně významného, než jsem já, a že když budeme chtít rybu, můžeme si ji koupit v obchodě. V poslední době se mu trochu stavím na odpor, a až dosud se zdá, že se to vyplácí.“

„Uvědomuješ si, že bude u vody zima?“ připomněl mu Harry. „Myslím tím, sice právě nesněží a tak vůbec, ale…“

A to byla pravda, čerstvý poprašek z předchozí noci během několika hodin zmizel. Jistě, venku bylo mrazivo, ale ani Harry ani Dudley si toho nevšímali. Byli zvyklí na studený odchov a právě teď je to nijak neznepokojovalo. Ale venku u vody?

Dudley přikývl. „To proto má ta loď v jednom oddílu přikrývky.“

„Loď?“ zamrkal Harry. Netušil, že měl jeho bratranec loď. „A co ryby?“

„Och, ryby budou. Samozřejmě ne tolik, budou zabržděné. Ale člověk vždycky nechytí to, pro co si jde. Pokud chceš nějaké záruky, běž si na rybník,“ podotkl Dudley. „Kdepak, ty zažiješ něco jiného, než je chytání ryb.“

Harry, zaujatý jeho slovy, bratrance následoval, pomohl mu naložit auto a pak se zeptal znovu, jestli si je Dudley absolutně jistý, že nechce, aby Harry řídil.

Téměř o hodinu později to byl Dudley, kdo zastavil auto v přístavu. Chytili všechna červená světla, která mohli, a dokonce i kruhové objezdy byly zacpané či zachvácené jinými situacemi, které zpomalovaly tok dopravy. Sice si to tak úplně nemyslel, ale věděl dobře, že bylo lepší, že mohl shodou okolností sedět na místě spolujezdce a vypadat přitom naprosto spokojený sám se sebou.

Když tam konečně dorazili, vyložili vybavení, zatímco po nich několik lidí kolem házelo zmatené pohledy. Oni sami věděli, že to bylo proto, jak byli oblečeni. Ale jim doopravdy nebyla zima.

Ještě ne.

Harry byl rád, že tam byly přikrývky, i když kolem nich mohl umístit záhřevné kouzlo. Jenže ještě nebyl tak zoufalý. A tak následoval Dudleyho do jednoho doku k malé motorové loďce. Naložili do ní všechny věci, než Dudley nastartoval motor, nechávaje Harry odvázat loď a pak naskočit.

Jakmile mu Dudley dal signál, odvázal Harry od patníku solí nasáklé kotvící lano, sbalil jej a hodil na příď, než loďku popostrčil a pak nenuceně naskočil.

„Takže, kdy sis pořídil loď?“ zeptal se Harry, když přešel palubu, aby se usadil naproti Dudleymu, který, jak si všiml, měl opět na starosti volant.

Dudley vyvezl loďku mimo linii uvázaných plavidel a začal ji navigovat doleva, aby se dostali na otevřenou vodu. „Minulé září,“ odpověděl poté, co o tom chvilku uvažoval.

„Vědí to rodiče?“ zeptal se Harry a opřel se o krémově zbarvené sedadlo, hlavu stále natočenou v úhlu směrujícímu k bratranci.

„Ne.“ Dudley se zasmál a pokrčil rameny. „Víš, co by na to řekli. Táta by prohlásil něco o tom, že pro jeho syna je vhodná minimálně jachta. A máma by ocitovala každou lodní hororovou historku a oplakávala by svého Dudlíčka, jako bych už byl mrtvý.“

„To je fakt,“ odfrkl si Harry. „To zní přesně jako oni.“

Dudley se zasmál a souhlasně přikývl. „Prima, už jsme skoro za bójkami,“ prohlásil, když se podíval na obě strany, „takže teď přijdou vlny. Drž se.“

„Drž se?“ pokusil se Harry zopakovat, než byl s vypísknutím shozen zpět na sedadlo, když Dudley přidal plyn.

Loďka sebou trhla vzhůru, voda vystříkla a motor se burácivě probudil k životu, když neočekávaně přeskákali rozbouřenou hladinu dál na otevřenou vodu.

Harry se držel spodku svého sedadla jako o život, zatímco se Dudley smál a dál udržoval směr, přičemž si neodpustil několik širokých oblouků, o kterých si Harry myslel, že jej vymrští ze sedadla. Ale nějak se mu podařilo zůstat na místě až do té doby, kdy Dudley zpomalil loď a pak zhasnul motor. Jeho klouby byly bílé, když se je snažil odpoutat od sedadla.

„Bavil ses?“ vysmíval se mu Dudley s úšklebkem.

Harry mu věnoval upřený pohled. „A to si myslíš, že já jsem šílený řidič?“

Dudley se zachechtal, zvedl se a přešel do zadní části lodi, aby vyndal udice. „Když tak to vrhni přes hranu, ne do lodi.“

„Nebudu nic nikam vrhat. Jsem zvyklý na létání vzhůru nohama a smyčkovité obraty v dvakrát tak velké rychlosti, než jakou jsi zvolil ty,“ zabručel Harry a málem upadl, když se snažil postavit. Jeho nohy byly poněkud vratké.

Nakonec se dostal až k Dudleymu, který se stále ještě pohihňával. Alespoň, že už se zbavil toho zeleného odstínu ve tváří, a tak se posadil vedle svého bratrance a převzal si podávaný prut, již připravený k lovu.

„Tak jo,“ řekl Dudley, zadusil svůj smích, aby dokázal náležitě provést ukázku. „Dívej se, co dělám a pak to po mě zopakuj.“

Harry to zkusil a potřeboval ještě několik ukázek, než se mu podařilo nahodit přímo před sebe. Ale byl se sebou mimořádně spokojený, když se tak stalo. Jen se usmíval, když se usazoval a čekal na trhnutí, které zřejmě přijde, jakmile ryba zabere. Zdálo se, že by měl rovněž sledovat oranžovo-bílý splávek.

Dudley nahodil zrovna tak a podal Harrymu svou udici, aby mohl dojít pro přikrývky na nohy. Oba byli potřísnění vodou z cesty z loděnice. Když se vrátil, převzal si prut zpět a také se usadil a čekal. „Jsou v té tvojí škole nějaké další stejně milé holky jako je Hermiona?“ zeptal se namátkou po několika uplynulých minutách.

„Spousta.“ Harry pokrčil rameny. „Potkal jsem jen málo z nich, které by nebyly milé, když se k nim člověk chová s respektem.“

Dudley o tom zřejmě uvažoval a pak inteligentně odpověděl: „Ach.“

Harry jeho směrem pozvedl obočí. „Chceš po mně, abych svému vlastnímu bratranci zkusil dělat dohazovačku?“

„No, nezlobil by se, kdyby jo,“ ušklíbl se Dudley. „Žádná z holek ve škole se mi nelíbí. Lepí se na mě jen proto, že jsem dobrý v boxu.“

„Chápu.“ No, s tím Harry dokázal soucítit. „Nemůžu ti nic slíbit, ale zkusím to.“

„A co ty?“ zeptal se Dudley.

„Co já?“ odvětil Harry, zatímco očima sledoval oranžovo-bílý splávek, který unášela lehce zčeřená voda.

„Minulé léto jsi mezi svými preferencemi váhal. Už sis to ujasnil?“

Harry opatrně přikývl. Teď, když věděl, že má před sebou celý život, poté, co válka skončila, a mohl si dovolit přemýšlet o lásce, strávil většinu léta ve snaze si všechno v pouhých pár měsících ujasnit, zatímco nad tím většina puberťáků obyčejně strávila celé dospívání. Přemýšleli o tom, co se jim líbí, koho mají rádi… Jeho mladistvé roky byly spíše bojem o jeho život a o život ostatních. A doopravdy – dokud jej nekontaktovala Sorai, stále žil jakoby za ohradou… což nebylo špatné. Pro jednou v jeho životě se mu tato forma omezení docela líbila.

„Takže?“ popostrčil ho Dudley, když se zdálo, že je Harry ztracený v myšlenkách.

Harry se oklepal a pokusil se usmát. „Je tady jeden chlápek… ale je to složité,“ řekl nakonec a pohlédl na svého bratrance bezmála melancholicky. „Můj život byl vždycky složitý.“

Dudley zvolna přikývl a trochu navinul, aby donutil nástrahu pohnout se. Teprve poté pohlédl zpět na Harryho, který začal znovu sledovat splávek. „Chceš o tom mluvit?“

„Ani nevím…“ připustil Harry a pomalu nasál vzduch nosem. „Řekl jsem mu, že potřebuju tyhle prázdniny, abych si to stranou od něj všechno promyslel. Někde, kde se zdravému rozumu do cesty nebudou plést hormony. Ani jeden z nás by nebyl spokojený s něčím krátkodobým. A když nemám žádné záruky, tak nebudu chvátat do něčeho, u čeho ani nevím, jestli vůbec existuje šance, že to bude fungovat.“

„A přemýšlel jsi o tom?“ zatlačil na něj Dudley jemně, protože cítil, že tady byla možnost, že o tom Harry hovořit chtěl. A vážně, Dudley byl dobrou, neutrální a nezaujatou variantou posluchače. Ano, byl Harryho bratranec a chtěl, aby byl šťastný, ale nehodlal ovlivňovat jeho rozhodnutí jedním nebo druhým směrem.

Harry pohnul jednou rukou, jako by mlhavě naznačil, že trochu. „Nechal jsem si na to dost času. Je to pro mě hodně důležité a… on je pro mě hodně důležitý. Už jsme toho společně hodně prožili.“

„Dost na to, abys o tom přemýšlel a bál se, abys neudělal špatné rozhodnutí?“

„Ano.“

Dudley se na něj jemně usmál. „To zní, jako by ti na něm už teď hodně záleželo.“

„To ano, a o to právě jde,“ zabručel Harry. „Když jsem s ním, mohu být sám sebou. Miluje mě pro mě samého a ne pro něco, co ve mně dokonce i moji přátelé někdy vidí. Nedokážu si pomoct, abych ohledně toho nebyl opatrný.“

„No,“ začal Dudley váhavě, jak se snažil pečlivě volit slova, „k tomu mohu říct jen to, že sis udělal prázdniny, oprostil ses od všeho a pokud ti intuice říká, že s ním chceš být, pak po něm chňapni.“

„Intuice? A co o tom ještě trochu pouvažovat?“

„Harry, já mám pocit, že ty o věcech jen zřídkakdy tak moc uvažuješ,“ usmál se na něj Dudley. „Budeš vědět, co dělat. Jednoho dne prostě budeš. A až se to stane, už o tom podruhé neuvažuj. Intuice a tvůj první odhad je často lepší, než když se pak opravuješ. Nechápej mě špatně, je dobře, že si tím procházíš a uvědomuješ si, že to chceš udělat správně - je to od tebe vlastně velmi zvláštním způsobem dospělé. Ale ta holka, Hermiona, vypadá, že je z vás dvou na přemýšlení lepší.“

„Proč jsou jen tyhle záležitosti lásky tak komplikované?“ zaláteřil Harry.

„Nemají být jednoduché.“ Dudley mu věnoval neobvyklý pohled.

„Jo, válka je v porovnání s tímhle jednoduchá,“ odpověděl a nemohl si pomoci, aby si v duchu neprošel důvody, proč tomu tak je. Kdokoliv tvrdil, že láska je jako bitevní pole, zcela jasně na žádném nikdy předtím nestál. Kvůli lásce vypadá válka jasně a černobíle.

Na to se Dudley zasmál. „Možná máš v tomhle pravdu. Dokonce, i když jsem nikdy nic takového nezažil.“

„Lásku?“

„Válku! Ty blbečku.“

Harry se rozesmál, když uviděl bratrancův obranný pohled. „Och, no ták, říkal sis o to.“

Dudley protočil panenky. „Možná nastal čas, abych dnes znovu začal další honbu na Harryho.“

Harry na něj cvrnknul žížalu. Jenže když tak náhle převzal dohled nad veškerou nástrahou na ryby, Dudley rychle vzdal další myšlenky na škodolibou pomstu. A jak tam tak seděli, znovu nahazovali a pomalu namotávali, zatímco se splávek jemně pohupoval na hladině, Harry začínal chápat skutečný důvod, proč se chodí ven, aby se dělalo něco takového.

Cítil mír. Ten, který právě teď celým svým bytím potřeboval.

Možná měli Severus a Dudley pravdu a on by měl doopravdy následovat své instinkty. Jenže on se nikdy předtím se záležitostmi lásky nevyrovnával. No… asi předpokládal, že to prostě bude vědět, až přijde čas. Myslel si, že je to tak správné, a že bude pak s radostí pokračovat dál. Ať už se bude o vztah s tím mužem snažit… nebo ne.

Ale pro teď si dá pokoj a vychutná si uklidňující vliv moře, když konečně zjistil, že i když nemá žádné záruky na chycení ryby, není to žádná prohra.

Do konce dne, v čase, kdy slunce už začalo mizet za horizontem, nechytili nic. Ale ani jednomu z nich to nevadilo. Mohli si povídat, znovu se poznávat a prostě odpočívat, zatímco kolem nich ubíhal svět dál. Sbalili všechny věci, než se usadili a zamířili s loďkou zpět.

„Jestli uděláš nějaké ty své další šílené manévry, tak tě zakleju,“ varoval Harry svého bratrance.

Dudley se pokorně usmál a během cesty zpět do přístavu udržoval loď v daleko pomalejším rytmu. „Jsem si jistý, že proti tomu existuje nějaký zákon…“ zauvažoval, jen aby poznal Harryho reakci.

„Přesvědčil bych je, že si to zasloužíš,“ slíbil mu Harry s jistotou.

„Takže soudím, že bys nebyl někdy brzy proti wakeboardingu?“ zeptal se Dudley s lehce poťouchlým úšklebkem.

Harry naklonil hlavu trochu na stranu, jeho oči hořely zvědavostí. „Co přesně je wakeboarding?“

„No,“ začal Dudley spikleneckým tónem, „máš něco jako snowboard, ale na vodu. Přivážeš si na to nohu a držíš se za trojúhelníkovou tyč uvázanou na laně, která je připoutaná k loďce. A pak…“

Harry nejen že vypadal zeleně, on se tak i cítil a zachvěl se už jen z toho popisu. Jakmile si uvědomil, že je toho ještě víc, rychle se do toho vložil a bratrance přerušil. „Ne! Pro tohle bych rozhodně nikdy brzy nebyl. Jestli vůbec někdy.“

Dudley mu věnoval nevinně vypadající úsměv a pak pokračoval v kormidlování loďky směrem ke zvolna se objevujícímu přístavu.

Jakmile loďku pomalu vmanévrovali do prostoru, u kterého měla být uvázaná, Harry se přesunul na příď. Už vypadal zeleně jen trochu a jeho nohy se tentokrát zdály jistější. Popadl kotvící lano a počkal, dokud nebyl dostatečně blízko, aby vyskočil z lodi na dřevěnou podlahu mola a upevnil lano na úvazový kůl.

Pak pomohl Dudleymu sesbírat všechny věci, než podal bratranci ruku, aby ho dostal z lodi. Když společně donesli věci k autu, začal znovu popadávat sníh.

„Víš, měl jsem v plánu říct, že si zajdeme na večeři, ale ani jeden z nás – tedy já určitě,“ opravil se s přimhouřeným pohledem namířeným na Harryho, „na to není oblečen. A nechci se venku prodírat dalším sněhem.“

„S autem ve sněhu si poradím,“ uklidnil ho Harry. „Můžeme se prostě stavit u tebe, převléct se a pak vyrazit ven.“

Dudley to chvíli zvažoval, než přikývl. „Tak dobře. Musíme si ale pospíšit, jinak budeme čekat aspoň hodinu, než seženeme stůl v nějaké obyčejné hospodě.“

„A jídlo bude rozhodně znamenité… to proto mívají tolik naražených sudů – aby sis nevšiml, že jíš ve skutečnosti kočičinu.“ Harry pevně kývl. „Jo, přesně tak.“

„Tak to bylo podlé,“ zamračil se na něj Dudley, i když se přitom usmíval. „Zajdeme si na jedno místo v kampusu. Většina studentů jela na prázdniny domů, takže by tam mohlo být docela volno.“

Harry si tím nicméně nebyl až tak jist. „Jo, to uvidíme, až tam budeme. Však uvidíš – bude tam typická kolejní pařba.“

„Tak se ji jen pokus nezničit.“

„Nemůžu nic slíbit.“

Poté, co se rychle dostali domů – Dudley věděl, že se nemá zmiňovat o tom, jak mu silnice připadaly pozoruhodně málo zacpané, a že červených světel jakoby nebylo – se oba převlékli. Harry se, poté co své oblečení přeměnil na normální tvar, tentokrát rozhodl pro konvenčnější oděv. Do přístavu si s sebou nevzal hůlku, ale teď si ji vsunul do rukávu, třebaže by byla v tomto druhu podniku bezhůlková kouzla prozíravější.

Oba se setkali u auta a brzy už byli znovu na cestě. Tohle bude poprvé, co Harry uvidí areál Dudleyho školy. Jízda byla příjemná, a když se dostali blíž, už Harry vážně dokázal říct, že to byl areál, kde sídlila univerzita. Měl z něj téměř rebelský pocit. Koneckonců, dokonce i knihomolové, jako byla Hermiona, se občas potřebovali vybouřit. A ona tento fakt prokázala více než jednou.

„Zatraceně…“ zabručel Dudley, když zajel na jedno z parkovišť před restaurací, kam mířili.

Harry se zašklebil na všechna ta auta, kola a lidi potloukající se kolem, zatímco hudba hlasitě vyhrávala. „Jojo, všichni odjeli domů.“ Pod Dudleyho vadnoucím pohledem na něj mrknul. „No tak pojď, já tě ochráním.“

„Teď se tedy cítím o moc líp,“ prohlásil Dudley, když našel u zídky místo na zaparkování.

O pět minut později byli usazeni u jednoho z několika zbývajících stolů. Dudley ignoroval dav a studoval menu. Harry na druhé straně všechny ty lidi pozoroval se zájmem. Pokud se takhle bavila univerzitní mládež, bude se muset zeptat havraspárských, proč ho nikdy nepozvali na žádný z jejich večírků.

Byli tam takoví, jako on a jeho bratranec, kteří se chtěli najíst. A pak tam byli tací, co se přišli napít. Ti se potloukali kolem v různém stavu podnapilosti, mezi řadami stolů, u baru… bloumající kolem ostatních různou rychlostí a s různým nadšením.

Harry se otočil zpět na Dudleyho a zaculil se. „Nikdy bych neřekl, že se ti bude takové místo líbit.“

„Líbí se mi víc, když jsem u baru,“ zaculil se na něj Dudley nazpět.

Harry zaskučel. „K baru nejdu. Nemám zájem vidět svého bratrance stepovat na pultu či se plazit po komkoliv poblíž.“

Dudley se zasmál a prudce zavřel jídelníček. „Neboj, neodvažoval bych se tě do toho zatáhnout. Zejména ne do stepování.“

„Vždycky jsem věděl, že mě máš rád,“ zakřenil se Harry, než konečně zvedl menu.

Objednali si jídlo a limonádu a právě čekali, až to bude doručeno, když se u jejich stolu začali objevovat opilí lidé. Prostě proto, aby se jim smáli, pokusili se s nimi flirtovat a pak aby málem přepadli přes stůl, než vrávoravě zamířili pryč. Několikrát si o jejich stůl opřeli zadek, aby se posadili, a Dudley do nich musel strčit, aby odešli. Ačkoliv Harry si všiml, že se Dudley té osoby sotva dotkl a ona vystřelila pryč, jako by ji zasáhlo tisíc voltů.

Utišilo se to teprve, až když jim přinesli jídlo a oba se do něj hladově pustili. Koneckonců, neměli nic od snídaně. No vážně. Křupky se jako jídlo nepočítaly v mysli ani jednoho z nich. A pravděpodobně proto, že si jídlo házeli do úst jako vyhladovělí dopívající hoši, si nevšimli, jak se to kolem nich zaplnilo.

Avšak jakmile dojedli a pokoušeli se odejít, bylo to už něco zcela jiného. Stačilo, aby se Harrymu jedna osoba pokusila dát mokrou pusu, aby kouzelník začal jednat a donutil ty lehce ovlivnitelné podnapilé, aby je ignorovali, jako by tam ani nebyli.

„Škoda. Myslel jsem, že se jí líbíš,“ zahihňal se Dudley, když následoval bratrancovu vykolejenou postavu ze dveří.

„Jí? Měl jsem za to, že to byl on,“ prohlásil Harry zcela vážně.

Dudley mu věnoval zamyšlený pohled a pak se zasmál. „No, vzhledem k tomu, že děláš do obou stran, tak na tom až tak nesejde, ne?“

„Och, zmlkni,“ odvětil Harry. „Jsi hulvát.“

„To těžko, bratranče.“

„Jen počkej, až se vrátíme domů, obarvím ti všechno oblečení na růžovo,“ informoval jej Harry věcným tónem a docela se těšil na cestu domů, během které ho Dudley bude muset prosit a žadonit, aby ho nevystavoval takovému výsměchu.

… Mohl by díky tomu třeba získat nějaká práva na řízení.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Had mistra lektvarů 19 Od: Zuzana - 13.02. 2014
Bratranci majú ďalší pekný deň za sebou:) Dudley vyzerá ako vyspelý a rozumný poslucháč. Zdá sa, že aj keď Harry ešte premýšľa tak už má v pocitoch úplne jasno. Ďakujem za preklad:)

Re: Had mistra lektvarů 19 Od: katrin - 13.02. 2014
Jaaj, dost dobre sa na tych dovhc bavim , akurat sa uz neviem dockat posunu v deji..

Re: Had mistra lektvarů 19 Od: tiberia - 13.02. 2014
Ta pánská jízda je náhodou bezva, Harrymu to přeju. Dudley bez rodičů je tady fakt skvělej...

Re: Had mistra lektvarů 19 Od: denice - 12.02. 2014
Tak tohle byla moc milá kapitola. Maraton Star Wars bych si dala taky. Před pár lety jsem znovu viděla první trilogii a byla jsem překvapená, jak málo zestárla. A rozesmála mě debata o dřevěných hůlkách . Je to jako v kuchyni - v století sofistikovaných plastů používáme stále dřevěná prkýnka a vařečky. On totiž ještě nikdo nic lepšího nevymyslel. Moc se mi líbil rybářský výlet, jen ty trenýrky a žabky v mrazivém počasí mě zarazily, ale třeba kouzelníci neznají revma (a jejich příbuzní taky ne). Hlavní je, že si oba to chytání ryb užili. Díky. 

Re: Had mistra lektvarů 19 Od: larkinh - 12.02. 2014
Ty dva se pěkně kočkují :) Taková správná dvojka :) Díky za překlad.

Prehľad článkov k tejto téme:

Winds of Water: ( Patolozka )09.04. 2014Had mistra lektvarů 23, druhá část - závěr
Winds of Water: ( Patolozka )02.04. 2014Had mistra lektvarů 23, první část
Winds of Water: ( Patolozka )27.03. 2014Had mistra lektvarů 22, třetí část
Winds of Water: ( Patolozka )24.03. 2014Had mistra lektvarů 22, druhá část
Winds of Water: ( Patolozka )12.03. 2014Had mistra lektvarů 22, první část
Winds of Water: ( Patolozka )08.03. 2014Had mistra lektvarů 21, druhá část
Winds of Water: ( Patolozka )27.02. 2014Had mistra lektvarů 21, první část
Winds of Water: ( Patolozka )20.02. 2014Had mistra lektvarů 20
Winds of Water: ( Patolozka )12.02. 2014Had mistra lektvarů 19
Winds of Water: ( Patolozka )05.02. 2014Had mistra lektvarů 18
Winds of Water: ( Patolozka )01.02. 2014Had mistra lektvarů 17
Winds of Water: ( Patolozka )22.01. 2014Had mistra lektvarů 16
Winds of Water: ( Patolozka )12.01. 2014Had mistra lektvarů 15
Winds of Water: ( Patolozka )21.11. 2013Had mistra lektvarů 14
Winds of Water: ( Patolozka )24.10. 2013Had mistra lektvarů 13
Winds of Water: ( Patolozka )10.10. 2013Had mistra lektvarů 12
Winds of Water: ( Patolozka )17.09. 2013Had mistra lektvarů 11
Winds of Water: ( Patolozka )03.09. 2013Had mistra lektvarů 10 3/3
Winds of Water: ( Patolozka )20.08. 2013Had Mistra lektvarů 10 2/3
Winds of Water: ( Patolozka )06.08. 2013Had mistra lektvarů 10 1/3
Winds of Water: ( Patolozka )30.07. 2013Had mistra lektvarů 9
Winds of Water: ( Patolozka )23.07. 2013Had mistra lektvarů 8
Winds of Water: ( Patolozka )16.07. 2013Had mistra lektvarů 7
Winds of Water: ( Patolozka )09.07. 2013Had Mistra lektvarů 6
Winds of Water: ( Patolozka )01.07. 2013Had mistra lektvarů 5
Winds of Water: ( Patolozka )24.06. 2013Had Mistra lektvarů 4
Winds of Water: ( Patolozka )18.06. 2013Had Mistra lektvarů 3
Winds of Water: ( Patolozka )10.06. 2013Had mistra lektvarů 2
Winds of Water: ( Patolozka )03.06. 2013Had mistra lektvarů 1
. Úvod k poviedkam: ( Patolozka )30.05. 2013Had mistra lektvarů - úvod k povídce