Archivované komentáre (pôvodne v archíve)
Asi spolu měly zvláštní vztah, nikde nebyl hlouběji popsaný, ale jejich rodina se ocitla ve zvláštní situaci s magickou dcerou, tak asi se postupně chtěnechtě museli smířit s tím, že ji postupně tak nějak ztratí, že nikdy nic už nebude úplně v pořádku...
Díky
Takový vztah bych nechtěla. Přála bych svojí dceři, aby byla šťastná... ale já jsem od přírody sobec, nechtěla bych, aby se náš vztah začal rozpadat.
Díky tobě
Tiež som čakala, že drabble bude písané z pohľadu pani Gangerovej... avšak aj pohľad z Hermioninej strany bol zaujímavý. Muselo to byť pre ňu ťažké. Ďakujem za preklad, arabesko.
Já děkuji, solace
Když se čtou všechny naráz, vyzní to úplně jinak.
Také bych ráda pohled paní Grangerové, třeba na to, jaké to bylo, pustit jediné dítě v jedenácti do prakticky neznámého světa, jak to prožívali... Díky za další hezký kousek, arabesko!
No musel to pro ně být vážně pořádný šok!
Pěkně děkuji za komentář
Celou dobu jsem delala tu chybu, ze jsem si k tomu nepustila soundtrack a to ze je mam normalne u povidek tak rada. Jak ja tuhle pisnicku mam rada!!!Budu se muset vratit k tem starsim .
Hmm a k pani Grangerove... u me toto drablatko naopak patri k tem nejoblibenejsim. Jsem rada, ze zrovna tento Hermionin cin neni ve fanfiction opominan. Muselo ji to stat strasnou silu. Rodice by mely byt v zivote ty pilire, na ktere se clovek vzdy muze vzpomenout a zrovna jim vymazat pamet...
Bylo to moc krasne, dekuji!
No že je Yiruma génius!
Jsem ráda, že se ti líbí zrovna paní Grangerová. Vlastně bych byla ráda, kdyby se ti líbila zrovna kterákoliv z maminek )
Díky za komentář, Gift
Co ještě dodat, když téměř vše již bylo řečeno v předchozích komentářích? Tenhle čin Hermiony mi byl vždycky proti srsti, vždyť se mohli schovat v cizině i bez vymazání paměti, ne? Jaké může být ospravedlnění pro takovou radikální změnu života svých vlastních rodičů, nevíc bez jejich vědomí či souhlasu? Myslím, že Hermionini rodiče by riskovali lecos, ale vzpomínek na vlastní dceru by se nikdy nevzdali. Tohle je obrovské břímě, které si Hermiona naložila, byť nemusela. Kdo ví, jak to s nimi pak dopadlo, skoro bych to viděla tak, jak napsala Lupina...
Hermiona viděla ochranu rodičů jako školní úkol a tak se toho taky zhostila. Asi si neuvědomila všechny možnosti. Chápu její strach, že by je mohli vypátrat a mučit. Válka dělá z lidí horší paranoiky. Ale stejně...
Díky za komentář.
Myslím, že pokud byla ve stanu v Deanově lesíku, drabble se odehrává před závěrečnou bitvou, Grangerovi jsou tedy v Austrálii a Hermioně se prostě stýská. A taky věřím, že se jim paměť dala vrátit, Hermiona je přece machr .
Vidíš, taky možnost Najednou to získá optimističtější konec.
Díky za odezvu, denice
No, pamět jim třeba se podařilo vrátit, ale jestli jí odpustili, je jiná otázka. V první chvíli se museli cítit ukřivděně, nevěřícně, přece jenom rozhodla o nich a bez nich. Obvykle jen lepší vědět a doufat než být bezstarostný a nevědoucí. Věci,které někdo udělá pro vyšší dobro, jsou mnohdy jenom pro jeho užitek.
Těžko si představit, že by ti tvoje dcera (která je mimochodem čarodějka - už jenom to samo o sobě je šok) vymazala paměť. Jenom proto, že se o tebe bojí a chce tě chránit. Já bych jí odpustila, kdyby se to stalo mně. Pořád je to moje dcera. Ale už by to asi nebylo jako dřív.
Jak už jsem někde psala, seřvala bych ji, třepala s ní jako s králíkem, možná i na záhlavec by došlo, ale až bych se uklidnila, vyječela a vyslechla omluvy a sliby, že už nikdy - tak bych odpustila. Udělala hloupost, ale je to jediná dcera, to mluví za vše.
Možná jsem ovlivněná tím, že jsem se dnes dozvěděla, že osmnáctiletá vnučka mé kolegyně se zabila v autě. To setsakra změní úhel pohledu. Ale i bez toho jsem pro odpustit a zapomenout.
To je tragédie, potom se na to díváš úplně jinak. Potom bys jí odpustila všechno.
Donutí tě to srovnat si v hlavě, co je v životě vážně důležité.
To je přesně to, nebylo by to jak dřív. Prostě už pořád přemýšlíš, jestli ti zase něco neskrývá, nelže, proč dělá to co dělá. A hodně dlouhé trvá než se obnoví ztracená důvěra. Dá se to pochopit, dá se to odpustit, ale hořkost na jazyku ti zbude.
...neviem ci by som to dokázala, ale niekedy by sa tato schopnost zisla ...
No, lidí, kterým bych chtěla vymazat aspoň částečně nějakou vzpomínku, je sáhodlouhý seznam )
Díky, že jsi nechala komentář
Hermiony mi v té chvíli bylo strašně moc líto. V životě bych si nedovedla představit, že by mě moj maminka nepoznala, nebo si mě vůbec nepamatovala. Moc díky za překlad.
Já bych to nedokázala udělat. Sobecky kvůli tomu, že bych se k ní nemohla vrátit (nebo jí jen napsat), když by bylo nejhůř.
Moc díky za komentář
Zaujímavý by bol aj pohľad pani Grangerovej. ;)
To samé, co teriisek. Četla jsi komentář Lupiny? Přišla s tím jako jediná, mě to napadlo až po překladu.
Od téhle části jsem čekala víc, docela mě to překvapilo, ale nakonec to smysl dává.
Ale díky za odezvu
To, čo urobila Hermiona rodičom pre ich dobro, (ja to tak strašne nenávidím, keď mi to niekto robí) bolo strašne kruté a zlé. A aj sebecké, lebo to nerobila pre nich ako si myslela ale pre svoje pohodlie. Pretože každý rodič milujúci svoje dieťa by radšej tisíckrát umieral strachom než by sa vzdal svojich spomienok na svoje dieťa.
Mně úplně vzalo dech, když jsem se to dozvěděla poprvé. Nevěděla jsem, koho litovat dřív.
A jsem si jistá, že by to platilo i obráceně a nejen v rámci rodiny, ale i dobrých přátel.
Děkuji za odezvu
Nemůžu se zbavit dojmu, že v této fikci se Grangerovým nepodařilo vrátit pamět. Pokud by tomu tak bylo, bylo by drablátko psáno z pohledu paní Grangerové. Ale takto ona vlastně neví, že má dceru. A tudíž zbylo jen Hermionino vzpomínání. Až z toho mrazí. Děkuji za překlad :-)
Čekala jsem, jestli to někoho napadne. Je to jeden z výkladů. Drabbles jsou o přemýšlení, no... Jak už bylo řečeno u minulé maminky, není to veselé čtení. Celá série. Jedna maminka je vyloženě spokojená s tím, co má, a jedna je spíš vtipně zoufalá ze svého syna - to prozradím - ale zbytek...
Díky, Lupino
Přiznám se, že tenhle kousek mě zklamal, těšila jsem se na pohled ze strany paní Grangerové, mohl by být hodně zajímavý. Škoda, protože takhle je to vlastně o Hermioně, ne o její matce. Díky za překlad!
Ano matka je tady jen v pozadí. Zpočátku se autorka hodně držela kánonu, ale pak se později nechala strhnout. Jako samostatná povídka by mi za překlad asi nestála.
Pěkně děkuji za komentář
Přemýšlím, jaké to asi muselo být pro matku jediné dcery - dozvědět se, že její dítě je odlišné, pustit ho do světa, kam za ním nemůže a pomalu sledovat, jak se odcizuje, její návštěvy doma ubývají a zkracují se, lhát o ní příbuzným, kolegům a přátelům, nevědět, jestli se vrátí a kdy,co bude dělat po škole, domýšlet se pravdy ze zlomků informací...
Malou čarodějku bych doma nechtěla.
Díky.
Jsem ráda, že ses nad tím zamyslela. Každá z maminek mě donutila se takhle zahloubat, coby kdyby. Grangerovi to jednoduché rozhodně neměli.
A neměla bych tu sílu vzít jim paměť.
Díky za komentář, denice.