Preklady fanfiction Harryho Pottera

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Winds of Water, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 23

Druhá část

Když se Harry dostal do nebelvírské společenské místnosti, večírek se právě začínal rozbíhat. Takže vklouzl dovnitř relativně nepovšimnut a namířil si to přímo na místo, kde si všiml Rona a Hermiony. Jakmile se tam ocitl, objal je oba s úšklebkem kolem ramen. „Právě jsme oficiálně přežili sedm let školy a pořád jsme naživu! Měli bychom se na to napít.“

Ron se souhlasně zasmál. „Fred mi poslal trochu ohnivé whisky.“

„Rone!“ napomenula ho Hermiona, ale smála se u toho. A když Ron odběhl, aby jim přinesl nápoje, otočila se s úsměvem na Harryho. „Vypadáš šťastně.“

Harry na ni přesunul svou pozornost a úsměv jí vrátil. „To jsem,“ odpověděl prostě. „Prožil jsem s ním příjemné chvíle a cestou zpět jsem nenarazil na Brumbála.“

Na to Hermiona přimhouřila oči. „Neřekl jsi mu to,“ obvinila ho.

Harry zčervenal a rozpačitě sehnul hlavu. „Měl jsem to v plánu… a on mě pak prostě… rozptýlil!“

„Měl jsi to v plánu a nechával ses rozptylovat téměř přes měsíc,“ povzdechla si Hermiona, ale pak zavrtěla hlavou a usmála se. „Tak tedy zítra. Už jsi mi říkal, že tě hodlá přede všemi políbit nebo tak něco. Takže kdy by se naskytla lepší příležitost, že?“

„Máš pravdu.“ Harry věděl, že má. Oddaloval to až moc dlouho. Moc dlouho držel jazyk za zuby. A tomu musela být učiněna přítrž.

„Samozřejmě, že mám,“ uculila se a pak se oba nechali rozptýlit, když se objevil Ron s lahví ohnivé whisky, se kterou se rychle izolovali v koutě místnosti, aby ji mohli popíjet v soukromí. Dokonce i Hermiona.

V době, kdy byly oslavy u konce, už byl téměř čas svítání. Což samozřejmě znamenalo, že jim zbývalo jen několik hodin spánku, než se museli osvěžit a zamířit dolů na snídani. Pak budou mít ještě čas do oběda, kdy proběhne předávací ceremonie, ale nikdo z nich nechtěl ten čas strávit spaním. Takže všichni absolventi doklopýtali do svých ložnic, aby se pár hodin prospali, než začne jejich den nanovo.

Když se Harry kvůli snídani konečně vyhrabal z postele, zatápal ve svém kufru po lektvaru proti kocovině, který mu Severus uvařil. Nebo spíše, který si od něj vypůjčil. Ale to se Severus nikdy nemusel dozvědět, že? Jakmile se zbavil prudké bolesti hlavy, popadl oblečení a hábit a zamířil si dát horkou sprchu.

Později se už převlečený spolu s Ronem a Seamusem podíval do zrcadla a zaskučel. „Vypadám děsně… ale vy dva nevypadáte líp.“

Ron si odfrkl. „Ty aspoň nemáš kocovinu. Takže nemluv tak nahlas.“

Harry si povzdechl, nemohl s tím už nic dalšího dělat. Aspoň, že už ho Severus viděl i v horším stavu. A zatraceně, on sám vídal Severuse daleko častěji v horším stavu. Takže se nasoukal do hábitu a odešel si s přáteli najít něco k snídani.

Když všichni vstoupili do Velké síně, Harry se okamžitě usadil a natáhl se pro svůj dýňový džus. V okamžiku, kdy se jeho ruka střetla s pohárem, vyslal do tekutiny výboj magie a přeměnil nápoj na silnou černou kávu, kterou právě teď opravdu nesmírně potřeboval. Hodil do sebe na několik loků celý nápoj, než znovu užil svou magii a opětovně pohár naplnil.

Severus se uchechtl a stočil svou pozornost zpět k jídlu. Zdálo se, že měl Harry dlouhou noc. Ten spratek by si na to měl raději zvyknout, protože neměl později v úmyslu vzít Harryho dolů, aby si mohl zdřímnout.

„Zvládl jsi včera večer zachránit své podzemí?“ zeptal se Albus jen tak mezi řečí.

Severus líně nabodl klobásu vidličkou. „Och, ne, vyplavil mé podzemí vážně důkladně. Ale mě se podařilo vypořádat se s tím nepořádkem, než si toho někdo další všiml,“ odpověděl nenuceně a přesně věděl, jak to znělo. V duchu potěšeně zajásal, když se Minerva začala prudce dusit soustem hrušky a Albus ztratil kontrolu nad svým pousmáním.

„Díky Merlinovi za malé zázraky,“ zamumlal Albus, když se snažil pomoci Minervě se zablokovanými dýchacími cestami, zatímco ostatní učitelé, kteří byli na doslech, vypadali zmateně.

„Malé?“ zanaříkal Severus. „Nic, co se týká Pottera, není malé. Ten spratek produkuje ty největší pohromy, jakých jsem kdy byl svědkem.“

V tomto bodě Minerva vypadala, že hyperventiluje.

Albus se posunul a odkašlal si ve snaze ovládnout svůj smích. Zdálo se, že má Severus dnes ráno skutečně dobrou náladu. A on mu to nemohl zazlívat. Po dnešní ceremonii budou on a Harry konečně moci přestat skrývat svůj vztah za zavřenými dveřmi. „Jaké štěstí, že jsi schopen si s nimi poradit.“

„Přesně to si myslím,“ souhlasil Severus břitce.

Harry nebyl jediný student, který šokovaně vzhlédl k učitelskému stolu, když se profesorka McGonagallová pokusila proklít profesora Snapea, jen aby byla znovu smetena na židli znepokojenými kolegy a byla jí zabavena hůlka. Harry mrknul na Severuse a dokázal říct, že byl ten muž spokojený sám se sebou. Když se setkal s jeho rozveseleným pohledem, zavrtěl hlavou a pusou naznačil: „Cos to udělal?“

Severus na něj jen mrknul. Což byl čin, který zaznamenal jen Albus a ti Harryho přátelé, kteří věděli o jejich vztahu.

Harry zavrtěl hlavou s tichým smíchem a otočil se s úsměvem ke své snídani. Mohl si to jen představovat… ale vážně, nevinil toho muže, že si chtěl užít trochu mučení, když mohl.

„Harry?“ vyzvídala Ginny sedící přes stůl, když se také odvrátila od učitelského stolu.

„Je to profesor Snape,“ mávl ležérně rukou a ušklíbl se. „Prostě se chová jako Snape.“

Ginny se zaculila a nechala to být. Bylo těžké dotírat s detaily, když byl její přítel tak šťastný. A mimoto… to prohlášení odhalovalo celkem dost, koneckonců všechno.

Harry se s chutí vrátil ke své kávě, slanině a toustu. Cítil se díky tomu lidštěji. A on se rozhodně takto cítit chtěl. Dneska neměl v úmyslu se s ničím zatěžovat.

Když snídaně skončila, Velká síň už postrádala studenty, a tak mohli učitelé a domácí skřítci začít s přípravami. Což znamenalo, že měli studenti volno, aby si dělali, co chtěli. A pro Harryho a jeho přátele to znamenalo podniknout procházku k jezeru, aby se tam usadili na břehu.

Draco vzal do dlaně oblázek a hodil s ním o vodní hladinu. „Bude to skoro divné – nevrátit se sem jako studenti.“

„Mluv za sebe,“ zasmála se Ginny a opřela se o svého přítele.

Ron si toho kupodivu nevšiml. „Vedli jsme si dobře, víte. Rozhodně to byla dobrá zkušenost.“

Harry se přidušeně zasmál a natáhl se se spokojeným povzdechem na trávník. „Jo, to byla.“

„A z Harryho se stal vrah dokonce ještě předtím, než byl plnoletý!“ prohlásil Draco se smíchem.

„Draco!“ vyhubovala mu Hermiona, kupodivu ještě předtím, než mu Ginny dala políček.

Avšak Harry se jen krátce zasmál a pak se usmál na modrou oblohu. „Bylo to buď on, nebo já. A osobně… nemyslím si, že měl dostat i třetí šanci na život. Ovšem já? Já potřeboval druhou.“ Nikdy svým přátelům do detailu nevyprávěl, co se stalo. Či to, že byl na chvíli dokonce mrtvý. Ale oni se na podrobnosti neptali, jen je přijali, když se s něčím svěřil.

„Mimoto,“ ušklíbl se Ron, „můžeme se vsadit, že to bude vypadat okázale na jeho diplomu. Zabil Temného pána. Jediný další, kdo se něčím takovým může pochlubit, je Brumbál.“

„Do teď jsem si myslel, že jediná okázala věc na tom všem bude ta stužka,“ přemítal Harry s hraným zamračením.

Draco protočil panenky. „Teď zníš skoro jako Lockhart.“

„Jsem gay, děkuji pěkně. Prosím, držte ty hloupé ženštiny ode mě dál!“ vyhlásil Harry s pozvednutou rukou, jako by se vzdával.

„Mám ten pocit, že to profesor Snape provede znamenitě,“ odpověděla Hermiona, utrhla stéblo trávy a trefně jim připomněla, že ona kdysi bývala jednou z těch hloupých ženštin obklopujících toho podvodníka.

Ginny mu věnovala zamyšlený pohled. „Takže žádný bisexuál?“

„Ne.“ Harry pokrčil rameny. „Nemyslím, že mě ženy kdy přitahovaly. Líbila se mi myšlenka, že mě přitahují, kterákoliv z nich, ale život mi až do teď nikdy nedovolil, abych o tom seriózně uvažoval.“

„A teď si klidně souložíš s učitelem lektvarů,“ pochechtával se Ron.

„Héj!“ Harry zvedl hlavu a zlostně zazíral na Rona. „On je můj učitel lektvarů, budu si s ním dělat, co chci. A na docela dlouhou dobu.“

„Jen nás, prosím tě, pozvi na svatbu,“ utrousil Draco s úšklebkem, když hodil další kamínek.

„Jen když nás ty pozveš na tvoji s Ginny,“ opáčil Harry v zoufalém pokusu odsunout všechnu tu pozornost pryč od něj.

„Bacha!“ oponoval Ron jako na povel a okamžitě bylo o další zábavu postaráno.

Zábavu, které Harry věnoval jen částečnou pozornost. Přemýšlel o tom, co Draco řekl. Teď to asi byla jen legrace. Ale i tak… ještě potřebuje něco vyřešit, než si bude moct dovolit přemýšlet o takových věcech, jako byla svatba. A to jako všechno se Severusem, chtělo čas. Ani jeden z nich nechtěl nic uspěchat či udělat chybu. A díky tomu spolu byli stále tak šíleně šťastní.

V době, kdy se museli hlásit na slavnostním předávání diplomů, před kterým proběhne oběd, se jich všech pět trousilo zpět do hradu.

Harry začínal být s každým krokem úzkostlivější. A nervóznější. A také nabuzenější. A jestli si toho jeho přátelé všimli, tak to nekomentovali. Ne, když byl na doslech.

Severus se bezmála rozesmál, když se Harry znovu objevil. Mladý muž zcela jasně vypadal, že by potřeboval další dávku kofeinu. Nebo pořádnou sklenici brandy. Ne, že by on sám něco takového nepotřeboval… nestávalo se každý den, že by měl v plánu Harryho obejmout a přede všemi ho důkladně políbit.

Harry snaživě odvracel pohled od Severuse, když si s přáteli sedal poblíž čelního stolu. Jeho oči byly přitahovány k Brumbálovi, a tak se s úsměvem setkal s jeho jiskřivým pohledem. „Bývala doba, kdy jsem si myslel, že se takhle daleko nedostanu živý,“ zamumlal si pod fousy, když se odvracel. A doopravdy věřil tomu, že nebýt Severuse, nedokázal by to. Ten muž o něj vždy pečoval, učil ho… a miloval ho.

Jakmile proběhlo občerstvení, Brumbál si odkašlal a postavil se, aby začal se svým slavnostním projevem. Ze slušnosti ho poslouchali, ovšem v Harryho případě jen napůl ucha. Příliš ho zaneprázdňovalo dívat se na Severuse, který vypadal, že je nadšený, že s ním může soutěžit v zírání.

„… avšak, jeden z našich absolventů se k nám příští rok vrátí,“ začal Brumbál a Harryho pozornost se s trhnutím stočila k tomu muži. Stejně jako Severusova. „Je mi potěšením oznámit, že se po pěti měsících, kdy jsem ho žádal a čekal na odpověď, pan Potter vrátí jako instruktor soubojů.“

Severus si odfrkl. „Tys nebyl jediný, kdo čekal na odpověď,“ zamumlal si sám pro sebe, i když… ne že by na tom záleželo přes ten radostný aplaus studentů a některých jeho kolegů, který hraničil až s neslušností.

Harry zčervenal a na chvíli sklonil hlavu, než se postavil a krátce se poklonil. Což některé přivádělo do mdlob a Severuse do stavu, kdy bojoval se svými smrtijedskými tendencemi, než se znovu usadil.

Mezitím si Severus v duchu říkal, že ne, série Cruciatů pro připomenutí starých časů by nebyla dobrým nápadem.

„A já vám mohu zaručit, že se nemusíme strachovat o jeho schopnost se kontrolovat i ohledně těch, kteří bývali jeho spolužáky.“ Albus Harrymu věnoval jiskřivý pohled. „Má v zásobě slušný arzenál kleteb, třebaže bych si přál, aby se jim vyhýbal i nadále.“

Harry se zasmál a pokynul směrem k profesoru Snapeovi, věda, že se mu dostane efektně nazlobeného pohledu. „Měl jsem skvělého učitele.“

Severus se na něj pohrdavě ušklíbl. „Nedělejte si ze mě legraci, Pottere! Ještě stále mám pár kouzel v rukávu, takových, která jsem vás nenaučil, a nebude mi vadit je použít, když už vám nemohu udělit trest.“

„Samozřejmě, pane,“ ušklíbl se Harry neomaleně.

Studenti, a dokonce i někteří zaměstnanci, byli rozpolceni mezi smíchem a obavami, že se to celé obrátí v souboj. Ale co se Brumbála týkalo, ten byl potěšený, že se všechno tak dobře vyvíjí. A to, co řekl, byla pravda. Harry byl silný v kouzelnických schopnostech i vědomostech. Neměl pochybnosti, že Harry dokáže udržet kontrolu nad třídou, ač by šlo o sedmé ročníky. I kdyby to měl posuzovat jen podle jeho práce v Brumbálově armádě.

„No, no,“ odkašlal si znovu Albus, „nejprve tedy přistupme k předání diplomů všem našim studentům sedmých ročníků, než se náš profesor lektvarů a nadcházející instruktor soubojů rozhodnou zkřížit své zbraně.“

Severus se na Harryho, který si se samolibým úsměvem prostě znovu sedl, zamračil.

„Až profesorka McGonagallová přečte vaše jméno ze seznamu, přistupte a dostanete svůj diplom.“

A tak Harry čekal, v sále se tleskalo a on ze zdvořilosti každému aplaudoval rovněž, než si náhle uvědomil, že by se měl začít bát. Studenti procházeli kolem seřazených učitelů, děkovali těm, kteří je učili, a Harrymu něco došlo. Musel se zasmát, třebaže opatrně.

Severus stál až na konci a obdařoval odcházející studenty posměšnými úšklebky. A když bylo vyvoláno nejenom Ronovo jméno, ale i Blaiseovo… Harry věděl, že jej Brumbál zařadil mimo pořadí. A nebyl jediný, kdo si toho všiml. Když ho Hermiona šťouchla do paže, jen zavrtěl hlavou. „Prostě si nemohl odpustit jednu poslední manipulaci.“

„Potter, Harry,“ zvolala Minerva a v duchu se připravila. Když spatřila Harryho jméno na konci seznamu. Mohla si jen představovat, proč tomu tak bylo.

Harry se setkal se Severusovým nečitelným pohledem, ušklíbl se a pomalu zamířil do řady studentů, kteří ještě neprošli děkovačkou.

S McGonagallovou se pevně objal a do ucha jí zašeptal, že jí děkuje za všechno, co pro něj učinila. A když se odtáhl a uviděl její lesklé oči, pokračoval k dalším. Jakmile se dostal k Brumbálovi, zavrtěl na muže hlavou. „Proběhlo sedm let a já stále ještě nevím, co bych chtěl udělat víc – jestli vás proklít až na měsíc nebo vám za všechno poděkovat.“

„Poděkování bude stačit,“ zasmál se radostně Brumbál a jeho modré oči zajiskřily. „Avšak pokud mě musíš proklít, pak si myslím, že bych vypadal úžasně se zelenými vousy. Ladily by s mými šaty.“

Harry si prohlédl mužovo roucho. „Vaše šaty jsou růžové s modrými měsíčky a vy chcete ještě zelené vousy?“

„Proč ne?“ odpověděl Brumbál, jako by byl vážně zmatený.

Harry obrátil oči v sloup. „Možná později, teď mám před sebou ještě parádní odchod ze scény.“ A tak se s potřesením hlavy přesunul dál, zatímco se Brumbál smál. „Šílenec,“ zamumlal si pro sebe, jak se snažil zastrašit svou nervozitu, a když odešel Blaise, zbývalo už jen se postavit před Severuse. A najednou cítil, jak se jeho nervozita vrací a hučí očekáváním, když se setkal s těma pronikavýma, hlubokýma, černýma očima.

„No, myslím, že jsme na tohle oba čekali dost dlouho,“ pronesl Severus hedvábně, brnkaje na jeho předstíranou odvahu.

Harry se na něj uculil, když profesorka Prýtová, nejblíže stojící, náhle nervózně trochu odstoupila, jako by očekávala blížící se souboj. „Nejprve…“ vztáhl ruku a úsměv, který vklouzl na jeho tvář, zakolísal, „bych chtěl, abys něco věděl.“

Severus se snažil udržet svou masku, i když se cítil překvapený, když k němu Harry přistoupil a nahnul se k jeho uchu.

Harry si dodal odvahy, než vypustil zadržovaný dech, a zavřel oči. Temnota mu pomohla odstínit všechno ostatní. A pak, tak tiše, jak se jen odvážil, zašeptal tu jedinou věc, kterou chtěl: „Miluji tě.“

Severus jen sotva zadržel lapnutí po dechu, podařilo se mu to jen díky letům sebekontroly. Pak ale stočil poplašené oči k Harrymu, zatímco se mladší muž stáhl a vypadal zneklidněně, nervózně… nadějně. „Slyšel jsem to správně?“ zašeptal užasle.

Harry přikývl a zářivě se na něj usmál.

Severus neslyšel všechna ta zalapání po dechu, která pocházela téměř ode všech v místnosti, když se jeho maska rozpadla a objevil se jeho úsměv. Nefalšovaný úsměv. Takový, který vidělo jen nevelké množství lidí. Byl příliš zaneprázdněný, protože se ztratil v těch nádherných zelených očích. A najednou byla nervozita prostě pryč. Pohotově chytil Harryho tvář do svých dlaní, zvedl ji a aniž by ztrácel čas, vrhl se na ta milovaná ústa – což mu okamžitě vyneslo potěšený sten.

Harry omotal své paže kolem Severusova krku a líbal muže na oplátku stejně tak vášnivě. Cítil, jak mu jedna Severusova paže proklouzla kolem pasu, aby si ho muž přitáhl blíž, a jak mu druhá zajela do vlasů a zaklonila mu hlavu, aby mohli prohloubit polibek.

Nezajímali je ti okolo. Ztratili se sami v sobě.

Takže nikdy neviděli, jak se Harryho přátelé začali smát a zuřivě tleskat. Ani jak si Minerva vyčarovala židli, na kterou se svalila. Nebo jak se studenti a učitelé snažili vymyslet, jak by měli reagovat. Brumbál se prostě smál a tleskal a díval se, jak oba nakonec vyšli ze stínů, ve kterých se od Vánoc nacházeli.

Ne. Když se nakonec kvůli vzduchu oddělili a usmívali se na sebe, všechno, co vnímali, byli oni dva.

Severus vzal Harryho za ruku a se svým: „Pojď se mnou,“ vyvedl Harryho ze síně, odhodlaný najít soukromé místo, kde by mohl být s tím, koho miloval.

A to všechno díky jedné svéhlavé kobře s brumbálovským komplexem. Sorai se ve své ubikaci stočila kolem své snůšky vajec, vědouc, že je někde její majitel konečně doopravdy šťastný. A s tím pocitem ve své mysli upadla do mírumilovného spánku.

KONEC

Pár slov od Patoložky: Tak a je tu závěr. Přeložit tuto povídku mi trvalo přes 14 měsíců a musím říct, že to nebylo nic jednoduchého. Děkuji za všechny komentáře a hlavně děkuji Lady Corten a Claire, že to se mnou a větnými stavbami této povídky vydržely. Díky! A teď už zbývá říct jen to, že… je umění psát povídku, ale napsat povídku, ve které není téměř žádný děj a přesto má rozsahem 200 stran, to je teprve umění. A už díky tomu stálo za to Hada přeložit…