Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Na sever

7. Windigo

Na sever
Vložené: solace - 11.04. 2014 Téma: Na sever
tiberia nám napísal:

Na sever

Autorka: kailin     Překlad: tiberia     Banner: solace

Originál: http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=12945

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

7. kapitola – Windigo

 

Severus popadl rybářský prut, krabičku s háčky a návnadami a znovu vyhlédl širokými prosklenými dveřmi k jezeru. Grangerová byla stále na molu a naprosto nevypadala, že by měla chuť jít dovnitř. Poslední hodinu střídavě seděla, popocházela a zprudka házela kameny do vody. Snapeovi se nechtělo ji rušit, ale měl chuť na ryby k večeři a navíc tušil, že dnes večer bude muset nakrmit kromě svého vlastního ještě jeden krk. Pomalu došel až k molu a cestou nadělal dostatek hluku, aby ho Grangerová slyšela přicházet.

„Že vám nebude vadit, Grangerová, když se se mnou podělíte o molo?“ zeptal se, když došel až za ni.

Hermiona seděla na zemi se zkříženýma nohama, rukama objímala kolena a zírala na něj s nepokrytým úžasem. „Vy lovíte ryby? Jako mudla?“

Severus odložil krabici, otevřel ji a snažil se z ní vyhrabat něco, co by použil jako návnadu. „To jsem se naučil od Lawforda,“ odpověděl a pokrčil rameny.

„Ale vždyť vám stačí jen mávnout hůlkou a říct 'accio ryby,' a budou skákat z vody přímo na vás!“

„Přesně tak, a proto mám raději mudlovský způsob. Nepotřebuji škopek ryb, abych nakrmil dva lidi.“

Hermioně najednou došel význam, zrudla a začala vstávat. „Nezamýšlela jsem zůstat tak dlouho. Nemusíte si dělat starosti s jídlem pro mě.“

„Já vím, že nemusím. Sedněte si a držte pusu, nebo vyplašíte všechny ryby.“

Znovu se posadila a zároveň pozorovala Snapea, jak namotal na háček lesklého, černého gumového červa. Vytáhl hůlku, mávnul nad červem a zamumlal: „Odorus hirudonae“ a pak nahodil udici do jezera.

„Co to bylo za kouzlo?“ zeptala se Hermiona. „Není mi vůbec povědomé.“

„To je jedno z mých vlastních, doslova znamená 'vůně pijavice.' Místní ryby si na pijavice potrpí.“

„Tak proč prostě nepoužijete skutečné pijavice?“

„Protože skutečné pijavice si šetřím do lektvarů.“

„Aha,“ zamyslela se nad tím. „Používáte pijavice do svého repelentu?“

„Nikoliv. Pijavice používám do některých experimentálních lektvarů.“

„Experimentálních lektvarů?“ zopakovala opatrně Hermiona.

„Mám jich několik. Zrovna teď pracuji na roztoku, který po aplikování na sivenku lékařskou zamezí vzniku plísně, která ji jinak napadá s otravnou pravidelností. Určitě víte, že se ceny oběhových stimulantů kvůli nízkému výnosu sivenky vyšplhaly až do nebe.“ Snape pomalu navíjel vlasec. Podíval se směrem k Hermioně a zjistil, že na něj upřeně zírá. „Nebo jste snad předpokládala, že znova fušuji do černé magie?“

„Nemyslela jsem si... chci říct... to je skvělé!“ vykoktala. „Vím, že slabá sklizeň sivenky lékařské způsobovala vždycky problémy. Jen jsem nečekala, že budete pracovat na něčem tak ….“

„…. humánním?“ dokončil za ni Severus. Navinul vlasec a znova nahodil. „Možná vás to překvapí, Grangerová, ale mám seznam projektů kilometry dlouhý, bude mi trvat léta, než ho dokončím. Jsou to věci, které jsem vždycky chtěl dělat, ale když jsem učil, nikdy jsem neměl tolik času.“

„Můžu se na něco zeptat?“

Snape po ní střelil zkoumavým pohledem a pak znovu obrátil pozornost k udici. „Předtím vám v kladení otázek nic nebránilo.“

Hermiona znovu zčervenala. „Jen mě zajímalo....když vás lektvary očividně tolik baví, proč jste tolik toužil učit v Bradavicích obranu?“

„Proč jste pokračovala ve studiu kouzel na mistrovské úrovni, když už jste jeden titul získala v lektvarech?“

„Protože jsem ten předmět měla ráda právě tak, jako lektvary.“

„Tady máte svou odpověď. Pokud ovšem nedáte přednost všeobecně uznávanému přesvědčení, že jsem se zoufale snažil naočkovat děti černou magií a proměnit je v oddané Voldemortovy stoupence.“

Severus Snape udělal vtip.  A navíc vtip na svůj vlastní účet! Asi se vážně blíží konec světa, pomyslela si Hermiona, ledaže by celý uplynulý den existoval jen v jejích představách. Snape, jak si všimla, vysílal jejím směrem podezřívavé pohledy.

„Co se děje? Narostla mi druhá hlava?“

„To zrovna ne, ale zřejmě se u vás objevil smysl pro humor.“

„Což znamená, že jste obratem událostí buď vyděšená, nebo jste oněměla šokem. Co z toho, Grangerová?“

„Ani jedno. Vlastně – hmm – je to sympatické. Možná měl pan Lawford ohledně vás nakonec pravdu.“

„Vážně? A v jakém smyslu? Že na něj v pokeru stačím levou rukou?“

Co na to říct? Že Severus Snape je nakonec dost možná slušný člověk? Zaškubání Snapeovy udice odvedlo jeho pozornost k vytahování úlovku a tak byla Hermiona ušetřena nutnosti něco odpovědět.

„Jednu bychom měli,“ zamumlal o chvilku později, když vytáhl na molo pořádnou štiku.

Sledovala, jak obratně odstranil háček z rybí tlamy, znovu použil kouzlo pro vůni pijavice a obloukem nahodil zpátky do jezera. „Jste v tom vážně dobrý.  Můj otec miloval rybaření, ale rozhodně mu trvalo mnohem déle, než něco chytil.“

„Rybaření má určité kouzlo, když máte čas se mu věnovat.“

„Táta si každý rok bral v ordinaci týdenní volno, kdy nedělal nic jiného, jen chytal ryby. Což mamku přivádělo k šílenství, protože ona nebyla typ na pobyt venku. Ve skutečnosti,“ řekla Hermiona a usmála se nad tou vzpomínkou, „byl táta příšerný rybář, ale nikdy by si to nepřiznal.“ Pak zvážněla a začala sledovat čeřící se vlnky, rozbíhají se po jezeře. „Je tu ještě něco jiného, na co bych se chtěla zeptat.“

Severus si povzdechl. „Grangerová, vy jste se s otázkou na rtech snad už narodila.“

Tentokrát ji to nedokázalo pobavit. „Je to něco, o čem jsem přemýšlela od chvíle, kdy byli moji rodiče zabiti....“

„Vaši rodiče byli zabiti smrtijedy,“ pronesl Snape suše, „a vy chcete vědět, jestli v tom nemám prsty.“

Hermiona se užasle podivila, jestli na ni ten člověk náhodou nepoužil nitrozpyt. Její rodiče se stali oběťmi kouzelnické války v průběhu jejího posledního ročníku v Bradavicích. Mudlovské geny, úzké přátelství jejich dcery s Harry Potterem a její mimořádné schopnosti z nich udělaly hlavní cíl. První zpráva, sestavená bystrozory na konci války uváděla, že útok na Hermionin domov vedl kdosi jménem Baldwin, což jí nezabránilo lámat si hlavu, jestli je k tomu Snape třeba nepovzbudil. Rodiče té mudlovské šmejdky, Baldwine... předvedeš jim cruciatus mým jménem, že?

Beze slova přikývla a zahnala vzpomínky do nejtemnějšího kouta, kde je ukrývala.

Severus zavrtěl hlavou. „Odpověď znáte od soudu. Byl jsem v úkrytu, Grangerová. Nebyl jsem v situaci, abych svou přítomnost stavěl na odiv při nájezdech na mudlovská společenství.“

„Samozřejmě.“ Hermiona se skoro zastyděla, že tu otázku vyslovila. Znala odpověď, ale pochybnosti, které jí patnáct let vrtaly hlavou, ji donutily zeptat se.

Zkontroloval udici a pak se k ní obrátil. „Jestli vám to pomůže, tak při smrtijedských raziích většina z nich ani netušila, kdo ještě se zapojil, nebo kam jdou. Ve hře bývalo jedno či více přenášedel a všichni se přemisťovali samostatně.“

„Chápu.“

„Já jsem tvoje rodiče nezabil, Hermiono,“ dodal Snape tiše.

„Já vím. Chci říct, slyšela jsem... Ztěžka polkla. „Děkuji vám za upřimnost.“

Právě v tu chvíli Severus ucítil škubnutí udice. Po krátkém boji vytáhnul druhou štiku, o něco větší, než ta první.

„Večeře,“ prohlásil a zvedl zběsile se mrskající úlovek, zároveň s teď již nehybnou první rybou.

„Vážně si nemusíte dělat starosti s jídlem pro mě. Měla bych jít.“

Snape pozvednul obočí. „Měla jste snad jiné plány na dnešní večer?“

„Ne, ale...“

„Pokud máte obavy z mého kuchařského umění, mohl bych zdůraznit, že jsem po všech těch letech ještě stále naživu?“

Přívětivější, vtipnější Severus Snape. Hermiona se ani nesnažila vypořádat se s tou šokující proměnou. „Bude mi potěšením povečeřet s vámi,“ řekla a přiznala tím porážku.

„Dám vám vědět, až jídlo bude. A být vámi, zkusil bych nějaký repelent, pokud nechcete být snědená zaživa. Muchničky jsou v tuhle denní dobu nejagresivnější.“ S tím Severus zamířil zpátky do srubu.

Zatímco chytat ryby mudlovským způsobem bylo příjemné rozptýlení, čištění se to netýkalo. Snapeovi stačilo jednou sledovat Lawforda, jak oškrabuje šupiny a ohání se porcovacím nožem a rozhodl se, že některé věci je lepší přenechat magii. Pár krátkých švihnutí hůlkou a ryby byly připraveny k pečení.

Rozdělat oheň v něčem, čemu Lawford říkal kotlový gril, byl také zdlouhavý úkol, když se to dělalo mudlovským způsobem, zatímco Severus už pouhých deset minut po návratu do srubu pekl štiku na horkém grilu; jediným důvodem, proč to trvalo tak dlouho bylo, že zároveň připravoval salát. Právě šel říct Hermioně, že večeře je připravená, když dorazila sama; vtrhla do srubu, potácela se a plácala se po hlavě a po zádech.

„Jdou po mně!“ kvílela a mávala rukama kolem hlavy. „Roj much! Pronásledují mě celou cestu od mola!“

Severus povzdechl a rychle hůlkou sprovodil ze světa tři černé mušky. „To byl těžko roj, když byly jen tři.“

„Bylo jich mnohem víc, vím, že bylo,“ protestovala Hermiona.

„Umyjte se a posaďte se ke stolu, Grangerová. Večeře už je hotová.“

Hermiona se odbelhala do koupelny, umyla si obličej a ruce a zdržela se právě tak dlouho, aby si mohla na krku prohlédnout pár čerstvých štípanců od hmyzu. „Brutální potvory,“ mumlala, když mířila ke stolu.

Snape usedl naproti ní. „Nikdy jste neslyšela o Windigu?“

„Ne, co je to?“

„Tady nahoře koluje mnoho starých indiánských legend a jedna z nich vypráví příběh o Windigu. Před mnoha lety – mnoha lunami, jak by řekli – začali lidé z lesního kmene mizet, kdykoliv se zatoulali dál od tábora. Malá dívenka, která byla těmito událostmi velmi vyděšená, se vyptávala svého dědečka, co by mohlo být zodpovědné za ta zmizení a ten jí řekl, že je to Windigo – zlý duch, který na sebe dokáže brát podobu skal, stromů, čehokoliv, co se nachází v lese. Nakonec přišla s plánem, aby vlákali Windiga do hluboké jámy a zabili ho. Plán byl úspěšný a poté, co byla ta bytost chycena, každý z vesničanů přispěl a nasypal do jámy žhavé uhlí, aby stvoření spálili. Když Windigo umíral, vyslovil přísahu, že se bude neustále vracet a nepřestane se mstít. A pak se rozpadl na jemný popel a vítr ho rozfoukal.

Vesničané byli radostí bez sebe, protože se Windiga zbavili. Ale následující léto se jeho popel vrátil a kdykoliv se někoho dotknul, bodal a pálil a zanechával po sobě malá červená znamení. Tak Windigo dosáhl své pomsty.“

„Muchničky!“ zvolala Hermiona.

„Přesně tak.“ Snape k ní přistrčil misku s divokou rýží. „Poslužte si.“

Jednoduché jídlo z divoké rýže a štiky bylo výborné, jak Hermiona zjistila. Od oběda uplynula pěkně dlouhá doba – vlastně si první část dne ani nedokázala pořádně vybavit, připadalo jí, jako by od té doby uběhly celé věky. Zatímco jedla, Severus mluvil o svých lektvarových projektech a Hermiona zjistila, že si toho člověka ve skutečnosti váží. Kromě toho se cítila v tomhle srubu a v jeho společnosti podivným způsobem pohodlně, a to zjištění bylo zarážející.

„Děje se něco?“ Snape vycítil, že se její pozornost vytratila.

„Ne, vůbec ne, já jen...“ chvíli hledala správná slova „...že sem dokonale zapadáte.“

„Prosím?“

„Vy sem patříte.“ Hermiona máchla rukou směrem k jezeru, jehož nehybná hladina se leskla ve slábnoucím denním světle. „Je to, jako kdybyste patřil právě sem, hlavně když vás člověk slyší vyprávět indiánské legendy.“ Do tváří jí stoupla červeň. „Když jsem vás včera viděla, jak se vynořujete z mlhy, vypadal jste skoro jako statečný Odžibwej – dlouhé, tmavé vlasy po ramena, pádlující na kanoi z březové kůry.“

Severus se málem udusil soustem ryby. „Fantazírujete, Grangerová?“

Široce se usmála. „Hliníková kánoe tu iluzi, samozřejmě, dokonale rozbila.“

Snapeova ramena se otřásla smíchem. „U Merlinovy bradky,“ zamumlal a zakryl si ústa ubrouskem. „Měl jsem vás tam venku nechat.“

„Má jezero léčivé vlastnosti? Pan Lawford mi řekl, že Odžibwejové tomu věří.“

„Stejně jako já. Indiáni mají ve skutečnosti doopravdy blízký vztah k přírodní magii.“

„Přírodní magie?“ zapochybovala Hermiona.

„Magie je možná špatné slovo. Není to magie v tom smyslu slova, jak ji známe my dva, ale spíš silné spojení se zemí a s přírodou. Představa lektvarů, například, vůbec není něco nového, nebo pro ně cizího. Už dlouho vaří různé léčivé vodičky a jejich složky bývají podobné, jako naše.“

„Chápu,“ řekla zamyšleně. „Domníváte se, že někdo – myslím nějaký kouzelník nebo čarodějka – dělal srovnávací studii těchto dvou fenoménů?“

„Vy jste ta, která je zaměstnaná na kanadském ministerstvu,“ poukázal Severus. „myslel bych, že najít odpověď bude docela snadné.“

„Hmm.“ Hermiona upila doušek vína, které Severus podával k večeři. Taková studie by byla zajímavá; její mozkové buňky poprvé po letech ožily při představě něčeho, co stojí za výzkum. Když večeře skončila, doopravdy se těšila, že příští den ráno půjde do práce.

Nabídla Snapeovi pomoc s nádobím, což byla stejně jen formalita, vzhledem k tomu, že umývání nádobí kouzelníkům nezabralo skoro žádný čas a Hermiona pochybovala, že by se mužovo nadšení pro mudlovské rybaření rozšířilo na mudlovské domácí práce. Podle očekávání, Severus ten návrh okamžitě odmítl.

„Musím se vrátit domů,“ řekla, a cítila se náhle rozpačitě a plaše. „Nedokážu vám dostatečně poděkovat za večeři … a za všechno...“

Snape pokrčil rameny. „To nestojí za řeč. Byl jsem rád, že mám společnost.“

Hermiona měla neurčitý pocit, že by mělo být řečeno víc, ale neměla tušení, co říct, ani jak by Snape reagoval na záplavu komplimentů z její strany. Nakonec se zhluboka nadechla a řekla: „Mohu se teď přemístit?“

„Samozřejmě. Ochrany byly dole celé odpoledne. Mohla jste odejít, kdykoliv jste chtěla.“

A to mělo znamenat co? Hermiona pouze přikývla a usmála se. „Ještě jednou vám děkuji.“

A s prásknutím se přemístila.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 15.04. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 7. Windigo Od: MichelleF - 05.09. 2016
Úžasně pohodová kapitolka, to jsem přesně potřebovala :-)

Re: 7. Windigo Od: mami - 14.05. 2014
Ach, bolo to super...normálne som dostala chuť...na cokolvek z pribehu. Dakujem
Re: 7. Windigo Od: tiberia - 19.05. 2014
Chuť na cokoliv z příběhu? To je výstižné.... jen kdyby něco z toho bylo i pro nás... díky za komentík, mami.

Re: 7. Windigo Od: solace - 15.04. 2014
Toto bola trochu veselšia kapitolka, než tá predošlá. Severus Snape so zmyslom pre humor ma baví čoraz viac. Vždy som vedela, že ho má;-) Hermiona v jeho spoločnosti aspoň trochu pookriala. S tou večerou mi narobili chute. Som zvedavá, aká zámienka ich zvedie znovu dokopy? Vďaka za preklad, tiberie.
Re: 7. Windigo Od: tiberia - 16.04. 2014
Úvodní nepřátelství máme za sebou, teď už se můžou začít projevovat lepší stránky jich obou. Severuse se smyslem pro suchý humor mám taky moc ráda a tady takový bude. Děkuji za komentář, solace!

Re: 7. Windigo Od: jerry - 15.04. 2014
Dik za preklad. Tesim sa na pokracovanie
Re: 7. Windigo Od: tiberia - 16.04. 2014
Díky za komentík, jerry.

Re: 7. Windigo Od: Gift - 14.04. 2014
To bylo... hezke. Poklidne, mile, s nadhernym nadechem divociny. Vybavila jsem si sve vlastni zazitky ze Skandinavie nebo Kanady a.... ach, jak krasne jsem se zasnila . Dekuji, tato povidka ma rozhodne neco do sebe!
Re: 7. Windigo Od: tiberia - 15.04. 2014
Tahle povídka přímo volá po tom, naplánovat nějakou dlouhou prázdninovou cestu do takových míst, že? Skandinávii bych si taky klidně zopakovala.... a Kanada na mě teprve čeká... Díky za komentář, Gift!

Re: 7. Windigo Od: teriisek - 14.04. 2014
Muchničky jsou mrchy krvelačné, ta legenda se mi líbila. Zdá se, že Hermiona a Severus spolu nevečeřeli naposled, obzvlášť jestli Hermiona našla námět na výzkum. Ale je to dobře, skoro bych řekla, že jí to jedině prospěje. Díky moc za překlad, jsem zvědavá, jaká záminka je svede dohromady příště!
Re: 7. Windigo Od: tiberia - 15.04. 2014
Vypadá to, že Severus přišel na dobrý nápad, jak Hermioně vrátit trošku chuť do života. Výzkum je to pravé! Díky za komentář, teriisku!!

Re: 7. Windigo Od: arabeska - 12.04. 2014
Tahle kapitola se povedla, mám teď takovou tu klidnou, pohodovou náladu. Zbožňuju indiány, už od začátku věděli všechno, co my se s překvapením dozvěděli až v minulých stoletích. Severus tam dokonale zapadá. Díky, byla to krása.
Re: 7. Windigo Od: tiberia - 15.04. 2014
Severua a indiáni dokonale ladí, na můj vkus by tady mohlo být těch indiánských motivů i trochu víc.... díky za komentář, arabesko!

Re: 7. Windigo Od: scully - 11.04. 2014
Ta indiánská legenda byla úžasná. Takové příběhy mám moc ráda. A tahle je navíc určitě i pravdivá,protože ty potvory muchničky se nám určitě v létě mstí. Od jezera dýchá taková pohoda a klid až k mému monitoru. Líbilo se mi přirovnání Severuse k indiánovi a jeho vynález při chytání ryb. Moc děkuji za kapitolku
Re: 7. Windigo Od: tiberia - 15.04. 2014
Pomsta se teda docela rozšířila, že? Opravdu se není co divit, že mají všichni takový zájem o Severusův dokonale fungující repelent. Jen u nás se nějak neprodává... díky za komentář, scully!

Re: 7. Windigo Od: Zuzana - 11.04. 2014
To bola krásna kapitola. Hermiona sa konečne prestala správať ako suchá úradníčka. A Severus je úžasný spoločník, keď ho nikto nevytáča. Ďakujem za preklad.
Re: 7. Windigo Od: tiberia - 15.04. 2014
Konečně se k sobě chovají jako lidi - přestali v sobě vidět protivného profesora lektvarů a otravnou školačku... pěkný krok dopředu. Díky za komentář, Zuzano!!

Re: 7. Windigo Od: Sebelka - 11.04. 2014
Děkuji za úžasnou kapitolu. Jiťa
Re: 7. Windigo Od: tiberia - 15.04. 2014
Já děkuju za komentík, Jíťo.

Re: 7. Windigo Od: Eily - 11.04. 2014
Muchničky jsou ty nejhorší svině. Ve Skotsku jich je taky plno. Ohromná hejna těchhle mrch na vás sedají. A to jsem měla tu kliku, že mě neštípaly, jako některé spolucestující. U nás se to nevyskytuje, rozhodně ne v takovém rozsahu. Skotsko, Skandinávie a a zjevně i Kanada, tam tyhle okřídlený ďábly najdete. Kapitola byla jinak fajn, těším se na další
Re: 7. Windigo Od: tiberia - 15.04. 2014
Takže se vážně nedivím, že všichni tak šíleli po Severusově repelentu, pokud na tyhle mračna potvor zabíral... Díky za komentář, Eily!!

Re: 7. Windigo Od: arkama - 11.04. 2014
Za najnechutnejšiu vec okolo rybačky pokladám napichovanie mrviaceho sa červíka na háčik. To našťastie nerobil (alebo sa o tom aspoň nepísalo) Inak ísť na ryby v kanadskej divočine s vyrovnaným Severusom, ktorý vládne takou ľahko humornou rétorikou ako tento, idem hneď! Pečená šťuka je bomba. Ani sme dlho nemuseli čakať a Hermiona tiež zbadala jasnú podobnosť Severusa s Náčelníkom Apačov na kanoike :))) Bavia ma tie indiánske motívy, ktorými je to poprekladané, indiáni boli vždy fascinujúci, hlavne svojimi prírodnými znalosťami. Mali by sme sa čo učiť! Krásna kľudná kapitola až na tie Muchničky. Neviem, čo to je , ale zaručene to máme na záhrade, hlavne podvečer v lete...  
Re: 7. Windigo Od: tiberia - 15.04. 2014
K muchničkám se tu hlásí všichni - docela by se hodil Severusův repelent, že? Hermiona mě docela pobavila, jak pleskla ten nápad s podobností na statečného indiána a Severus se málem zadusil... Díky za komentář, arkamo!!

Re: 7. Windigo Od: Marti - 11.04. 2014
Krásná kapitola, taková pohodová, což je dobře, po těch minulých nepříznivých zjištěních. A ať mi Severus netvrdí, že nerybaří pomocí magie, ve vodě, kam hodinu dopadají kameny, dokáže chytit něco jen kouzelník! Jinak Severusův styl humoru v téhle povídce se mi strašně zamlouvá, doufám, že si ho užijeme i v dalších kapitolách!
Re: 7. Windigo Od: tiberia - 15.04. 2014
Jasný, že šidí, vždyť už to pijavičí kouzlo! Ale musím sebekriticky přiznat, že mě osobně ani nenapadlo, že loví z mola, kde si Hermiona házela kameny do vody a plašila ryby... to mi vůbec nedošlo. Díky za komentář, Marti!

Re: 7. Windigo Od: JSark - 11.04. 2014
Škoda, že nemôžeme získať ten Severusov superrepelent. Muchničky sú aj u nás, stopro, potvory jedny. Ryby nemusím, ani loviť, ani jesť, takže chute mi táto kapitola neurobila. Keď, tak jedine na ryžu. Páči sa mi, ako Hermiona ožila pri predstave výskumu. Ďakujem za preklad, teším sa na pokráčko.  
Re: 7. Windigo Od: tiberia - 15.04. 2014
Severusův repelent by se hodil, když se kanadský zlý duch v podobě muchniček mstí až v Evropě! Ani se nedivím, že jestli fungoval, tak se po něm všichni tak sháněli... Díky za komentář, JSark.

Re: 7. Windigo Od: marci - 11.04. 2014
Uvolněné odpoledne. Dostala jsem chuť na rybu - ulovit si ji, bohužel nemůžu, ale mám alespoň typ na víkendový oběd :) Ta legenda byla úžasná! Už se nedivím, že mě ty mrchy na zahradě tak žerou :) Překvapil mě konec Hermioniných rodičů - nějak jsem zapomněla, na který díl HP povídka navazuje... Takže zřejmě na šestý. Ne že by na tom záleželo. parádní kapitola! Moc se těším na pokračování! Díky!!!
Re: 7. Windigo Od: tiberia - 15.04. 2014
Jsi můj člověk taky nikdy nevím, co mám vařit a každý nápad se hodí. Ta pomsta se docela povedla že? Začala to v Kanadě a žerou na zahradě až u nás.... Díky za komentář, marci!!

Re: 7. Windigo Od: denice - 11.04. 2014
Severus je tu takový mile povídavý týpek, jako vyměněný. Byla jsem zvědavá, co z mola uloví, když mu tam Hermiona hodinu házela do vody kameny, ale pijavičí kouzlo zabralo dokonale. Kdyby ty upravené červy prodával, to by byly tržby! Díky.
Re: 7. Windigo Od: tiberia - 15.04. 2014
No jo, po repelentu další výhodný artikl.... to mě ani nenapadlo. Díky za komentář.

Re: 7. Windigo Od: TaraFaith - 11.04. 2014
Já miluji indiánské legendy! Takové odpoledne bych si nechala líbit. Můj brácha je rybář a já s ním často jezdím na ryby, takže vím, jaký je to krásný a klidný odpočinek. Moc díky za překlad. Moc se těším na pokračování.
Re: 7. Windigo Od: tiberia - 15.04. 2014
Ta indiánská legenda tam byla skvělá, že? A Severus jako rybář taky, klidně si ho dovedu představit.... Díky za komentář, Taro Faith!!

Re: 7. Windigo Od: Folwarczna - 11.04. 2014
Herminona bude zkoumat, jen jestli Snape ví, co si zavařil...?
Re: 7. Windigo Od: tiberia - 15.04. 2014
No jo, možná už pozapomněl, jaká je Hermiona, když se jí před nosem zamává nějakými informacemi. Však si brzo vzpomene. A možná mu to ani nebude vadit. Díky za komentář!!

Re: 7. Windigo Od: Lupina - 11.04. 2014
Mám pocit, že muchničky máme koncem léta na zahradě - zákeřné potvory, popis sedí. Líbí se mi, že ti dva spolu prožili příjemné odpoledne. Hermiona nalezla nejen něco na zkoumání (i když věřím, že brzo do toho zkoumání zahrne i Severuse), ale zjistila, že Severus má smysl pro humor. Díky moc za skvělý překlad.
Re: 7. Windigo Od: tiberia - 15.04. 2014
Mám pocit, že k muchničkám se tady budeme hlásit všichni. Taky jsem v nich poznala potvory, které nás konce léta otravují.... Díky za komentář, Lupino!

Prehľad článkov k tejto téme:

kailin: ( tiberia )04.07. 201419. Jít dál
kailin: ( tiberia )27.06. 201418. Jedenáct
kailin: ( tiberia )20.06. 201417. Vypořádat se s realitou
kailin: ( tiberia )13.06. 201416. Poslední rozloučení
kailin: ( tiberia )06.06. 201415. Odchod
kailin: ( tiberia )30.05. 201414. Všední život
kailin: ( tiberia )23.05. 201413. Volba
kailin: ( tiberia )16.05. 201412. Podpis smlouvy
kailin: ( tiberia )09.05. 201411. V zaběhaných kolejích
kailin: ( tiberia )02.05. 201410. Dopisy
kailin: ( tiberia )25.04. 20149. Do města
kailin: ( tiberia )18.04. 20148. Potřeba vrátit se
kailin: ( tiberia )11.04. 20147. Windigo
kailin: ( tiberia )04.04. 20146. Smutky
kailin: ( tiberia )28.03. 20145. Curriculum vitae
kailin: ( tiberia )21.03. 20144. Zachráněna
kailin: ( tiberia )14.03. 20143. Znovu proti sobě
kailin: ( tiberia )07.03. 20142. Nevítaný návštěvník
kailin: ( tiberia )28.02. 20141. Blesk z čistého nebe
. Úvod k poviedkam: ( tiberia )25.02. 2014Úvod