Preklady fanfiction Harryho Pottera

arabeska: Překvapení! K namáhavému dni plném vajec, nádivek, pomlázek, vody... a jelit na zadních částech těla (Sotva dokážu sedět :D) Užijte si to!

Díky, bety moje! (A doufám, že jsem nezapomněla nikoho, kdo překládal).

Další kapitola přijde podle toho, kolik lidí se zapojí do překladu. Ergo žádné sliby.

A ještě jedno varování od denice: Tohle dílo může vyvolat závislost. :))

***

Lidé často říkali, že v pohnutých dobách se naučíte cenit si maličkostí. Půvabných a rozmanitých obrazů jako jsou západy slunce, zpěv ptáků a měnící se barvy okouzlujících květin.

Nuže, Hermiona mohla těm lidem bezpečně říct, že je to všechno blbost.

Blbost. Blbost. Blbost.

Západy slunce byly jeden jako druhý, ptáci ve skutečnosti velmi nepříjemně vřeštěli a způsobovali jí bolest hlavy, a popravdě se nezajímala o barevné tóny a odstíny květin. Stejně jednou všechno zahyne; všechno povadne a ošklivě seschne. Zvlášť, když zima začínala ze světa vytlačovat všechen život.

Ne; když byly časy zlé, a to nyní opravdu byly, pořádně to rozptýlilo vaši pozornost od všeho ostatního. Všechno ostatní bylo nicotné a zkreslené, zahalené tíhou temnoty. Hermiona si všimla, že dokonce i vyučování se stalo bezvýznamným, a nejhorší byl fakt, že to zřejmě všichni cítili stejně.

Bradavičtí studenti se utápěli v melancholii. Všichni.

No, vlastně jen ti, kterým bylo dovoleno se vrátit.

Zjistila, že tam bylo jen o něco málo víc než čtvrtina z obvyklého počtu žáků a všichni vystrašení; ploužili se po opuštěných chodbách s ponurými výrazy a špitáním. Ale vyučování probíhalo stále stejně, jako famfrpálové zápasy a jiné události, ačkoliv bylo nad slunce jasnější, že většina studentů ztratila vůli soutěžit, stýkat se s ostatními a dokonce se i učit.

McGonagallová dělala, co bylo v jejích silách, aby zachovala věci neměnné a známé, ale nemělo to smysl. Bradavice se nyní staly jen stínem bývalé školy; jen skořápka starobylých zdí, o kterých si kdysi lidé mysleli, že jsou bezpečné. Ale to všechno byla samozřejmě také blbost.

Byl první říjen, což značilo, že se Hermiona vrátila zpět do školy jen před pár týdny. Ale zdálo se to mnohem déle. Také to znamenalo, že Brumbál byl mrtvý přesně pět měsíců. Ne, Bradavice rozhodně nebyly bezpečné a všichni to věděli. Smrtijedi pronikli do jejich školy, a to všechno díky Dracovi zasranému Malfoyovi, a vzápětí Snape zabil nejgeniálnějšího muže, kterého kdy poznala.

Voldemort se vrátil. Jasně, teď už byl zpět několik let, ale prokletí z jeho návratu se stávalo každým dnem patrnějším a hrozivějším. Trnula strachy. Do hajzlu se stereotypy, které předurčovaly nebelvírské barvy; někdy bylo rozumné být vyděšený.

A určitě tomu nepomáhalo, že její dva údajně nejlepší přátelé ji tady nechali úplně samotnou. Ano, Harry a Ron se v současné době potloukali celou zemí a hledali viteály. Bez ní. Nebyla si jistá, jaký byl důvod pro to rozhodnutí, ale navrhl to Lupin. Nesmírně své přátele milovala, ale pokud se nemýlila, Harry měl zřejmě každou hodinu duševní kolaps a Ron s největší pravděpodobností zakopával o vlastní nohy.

Věděla, že to nebyla jejich volba, ale nemohla se ubránit hněvu, který se jí uhnízdil v mozku. Alespoň měli jeden druhého.

Zůstala, aby McGonagallové pomohla změnit Bradavice na úkryt. Bezpečné místo. Bylo tu i několik dalších členů Řádu, jako Seamus a Dean, a i Ginny pomáhala spolu s ostatními profesory. Nejmladší Weasleyová se chovala celkem mile, ale nepodařilo se jí zaplnit tu díru, se kterou ji zanechali kluci. Většinou se Hermiona cítila značně sama.

Samozřejmě získala titul hlavní prefektky, možná proto, že mohla dostat vlastní komnaty, aby pomáhala s plány Řádu. Nebo třeba kvůli tomu, že měla možnost svobodně se zamknout v noci v knihovně s vírou, že věci pomůže. Anebo snad proto, že byla nechvalně proslulá kamarádka Harryho Pottera a měla poskytovat nějaký symbol naděje pro nešťastné duše, které navštěvovaly Bradavice. Ať to bylo, jak chtělo, ráda pomohla, ačkoliv by raději zůstala s Ronem a Harrym.

Hlavním prefektem se stal Michael Corner, ale nikdy vlastně nezjistila, proč vybrali právě jeho. Pravděpodobně jen proto, že už byl prefektem a členem Brumbálovy armády, ale pochybovala, že se nějak moc snažil figurovat v přípravě pro Řád. Mohla se ho samozřejmě zeptat, nebo navázat rozhovor s někým z jiných studentů, ale jediná osoba, se kterou v poslední době opravdu mluvila, byla McGonagallová. Byla příliš zaneprázdněná... příliš pohroužená do zoufalé snahy pomoci.

Komnaty hlavní prefektky jako by byly nezabydlené. Prázdné.

Nedaleko Nebelvírské věže byla její ložnice, malá kuchyňka, nevelký obývák, koupelna a další ložnice. Ložnice, kterou by pravděpodobně obýval Harry, kdyby byl zvolen hlavním prefektem. Corner měl vlastní komnaty poblíž Havraspárské věže a za to byla vděčná. Pokud bude mít vztek a obavy ohledně vývoje situace, nechtěla, aby o tom věděl kdokoliv jiný kromě Harryho a Rona.

Ale jak už si tolikrát všimla, oni tady nebyli. Každých čtrnáct dní jí posílali dopis a dbali o to, aby více sov neupozornilo Voldemorta na jejich honbu za viteály.

Takže ano. Všechno bylo špatně. Mimořádně špatně.

Tak špatně, že slova šla jedním uchem dovnitř a druhým ven a unikala její pozornosti. Právě odbila půlnoc, když ji intenzivní nespavost pobídla k cestě do knihovny opět zkoumat viteály.

Teď už byly skoro dvě hodiny ráno. Místo bylo zcela zjevně prázdné a jen slabá záře Lumos naznačovala život mezi labyrintem regálů. Promnula si klížící se oči a pokusila se zaměřit na rozmazaná písmena a tvary, ale bylo to náročné.

"Jistě," zamumlala sama pro sebe a špičkou prstu přejížděla pod větou, aby udržela pohled. "První známý kouzelník, který vytvořil viteál, byl Herpo Prohnilý, a mohou být jen..."

Do háje se vším...

Právě si tu větu přečetla už podruhé.

***

"Jsi blázen," vyprskl krutě a zarazil se uprostřed pohybu. "Nevím, který z těch svých šílených lektvarů sis přihnul, ale ani náhodou se tam nevrátím."

"A já předpokládám, že máš lepší nápad?" Snape se pomalu otočil čelem ke svému společníkovi a netrpělivě pohlédl na mladého muže.

"Zapomněl jsi, co jsme tam napáchali?" zeptal se a zdvihl ruku chvějící se hněvem, aby ukázal na chabě osvětlenou školu. "Jestli na to místo vkročím, zbyde ze mě jen krvavý flek!"

"Nemáme čas na tyto hádky, Draco," zašklebil se bývalý profesor a chytil mladšího čaroděje vzadu za límec. "Složil jsem Neporušitelný slib, že tě ochráním, a toto je jediné místo, kde budeš v bezpečí-"

"Pusť mě!" zasyčel a vzpíral se sevření, zatímco Snape kráčel směrem k Bradavicím. Zkusil zarýt paty do země a setřást ruku ze svého hábitu, ale bezvýsledně. "Ty krvezrádcovská špíno!"

Snape se zastavil ve svých dlouhých krocích, pevněji uchopil Dracovy šaty a přitáhl si k sobě jeho tvář. Do jeho výrazu se to nepromítlo, ale Malfoy se najednou cítil velmi obezřetně kvůli nebezpečnému pohledu v kouzelníkových očích. Stejně necouvl. Byl to krvezrádce. To byla skutečnost.

Snape i on sám se posledních pár měsíců skrývali po... událostech na Astronomické věži. Draco nebyl hloupý. Věděl, že jeho selhání bude mít následky, ale nikdy ho nenapadlo, jak velké. Pán zla ho chtěl mrtvého.

Od té doby nemluvil ani s jedním z rodičů a neměl ani tušení, co se s nimi stalo. Sotva opustil jakousi shetlandskou chatrč se svým jediným společníkem spočívajícím v umaštěném a tajemném muži, který ho momentálně mučil spalujícím pohledem. A na jeho hlavu byla vypsaná odměna. Obě strany ho chtěly mrtvého. Skvělé.

A potom mu Snape řekl, že je špion; že je všechny zradil a že je jedním z nich. Draco vyzvracel sotva poživatelné zbytky, které se jim ten den podařilo získat, a zbytek večera strávil snahou uniknout z jejich skotského úkrytu.

Ale kam by šel?

Nebýt faktu, že ho Voldemort chce co nejdřív zabít Avadou, zveřejnil by to odhalení ve svůj prospěch. Ale už mezi Smrtijedy neměl místo, což ho v podstatě zničilo; přinutilo následovat krvezrádce, který mu řekl, že už ho dál nemůže chránit.

Zkurvený idiot.

A teď ho přivedl do Bradavic.

Snažil se klást otázky ohledně rozsahu Snapeova zapojení do Řádu, ale ten výstřední ignorant mu jako obvykle řekl jen to nejnutnější. Draco uvažoval, jestli se starší muž konečně definitivně zbláznil; že celá tahle špionážní představa je jen hysterickým blábolením napůl pomateného člověka. Koneckonců zavraždil Brumbála. Ale proč by ho potom bral do Bradavic, kdyby neměl nějaký vliv na McGonagallovou a Řád?

Všechny ty otázky a obavy mu bušily do spánků a jako opakující se ozvěna pulzovaly v uších. Ale neměl žádné odpovědi. Žádné sliby. Nic. Jen se dusil v bolestivé nejistotě a přemýšlel, kdy se všechno tak zkomplikovalo.

Pět měsíců v chatrné boudě na nějakém opuštěném shetlandském ostrově s tichem přerušovaným jen bečením ovcí ho nechalo víc než trochu... napjatého. A fakt, že nejmocnější čaroděj na zemi pořádá lov na vaši mrtvolu, nepomáhal.

Jaký podělaný týden. Podělaný měsíc. Podělaný rok.

"Snažím se tě ochránit, Draco," vyštěkl zlověstně muž a pevněji uchopil Dracův hábit. "Je to jediné místo, kde budeš v bezpečí-"

"Nebudu tady v bezpečí," zavrčel blonďák a znechuceně zkroutil rty. "Jsem jejich zasraný nepřítel-"

"Teď jsi nepřítelem obou stran," upozornil Snape a pokračoval v chůzi k Bradavicím, zatímco malfoyovského dědice táhl za sebou. "Ale na téhle straně je nejméně pravděpodobné, že tě zabijí. Profesorka McGonagallová už s tím souhlasila."

"Blbá kráva," vyštěkl Draco a vysloužil si tím trhnutí, které ho přiškrtilo. "Takže svěřím své bezpečí té šílené ježibabě?"

"Nemáš na výběr."

Přestal protestovat.

***

Zachvěla se.

Podzim se do Hradu přikradl příliš rychle a mrhal jí chladem na krk. Dech opouštěl její ústa v jemné mlze a sevřela svetr v pěstech ve snaze ochránit si prsty.

Hermiona vyskočila ze židle, když zaslechla, jak se rozletěly dveře knihovny a ozvaly se šouravé kroky. Popadla hůlku, tiše zrušila Lumos a opatrně naslouchala rušivému dupání po prkenné podlaze. Dýchala, jak nejtišeji to bylo možné, a podařilo se jí zdvihnout z místa bez sebemenšího hluku.

Vykoukla mezerou skrz police a hledala náznak něčeho nepatřičného. Všechny stíny splynuly do jediné temné plochy, takže se soustředila na zvuky. Ať už to byl kdokoliv, stále otálel u dveří, ale začínal se pomalu pohybovat dále do nitra knihovny. Pevněji sevřela hůlku.

"Slečno Grangerová?" zavolal povědomý hlas a ona se uvolnila v ramenou. "Jste tady?"

"Lumos," povzdychla si a nohy se jí vydaly za přátelským tónem. "Jsem tady, profesore Křiklane."

"Ach, tady jste," usmál se nervózní muž, když se před ním objevila. "Víte, všude vás hledáme. Opravdu byste neměla být tak pozdě venku, i když jste hlavní prefektka."

"Je všechno v pořádku?" zeptala se a ignorovala jeho poznámku.

"Profesorka McGonagallová by s vámi ráda mluvila," oznámil prostě a odvedl ji z knihovny. "Je ve svém kabinetu."

"Stalo se něco?" stáhla znepokojeně obočí. Proč ji McGonagallová potřebuje ve dvě hodiny ráno?

"Nejsem si jistý, co se děje, slečno Grangerová," připustil s nevinným pokrčením ramen. "Jsem přesvědčen, že je všechno v pořádku, jinak bychom byli informováni."

"Nejspíš ano," roztržitě přikývla a schovala ruce do kapes. "Jen mi to připadá trochu zvláštní."

"V dobách, jako jsou tyto, slečno Grangerová," vzdychl a mohla slyšet, jak unavený ten muž je. Všichni byli tolik unavení. "Mě překvapuje, že stále ještě něco shledáváte zvláštním."

"Pravda."

"Doprovodím vás do kabinetu," řekl chraplavým unaveným hlasem. "Mám na vás počkat venku, abych se ujistil, že se v pořádku dostanete do svého pokoje?"

"To není nutné," odmítla a lehce zavrtěla hlavou. "Můj pokoj je jen kousek od kabinetu McGonagallové. A navíc vypadáte velmi vyčerpaně, pane."

"Vzbudili mě nečekaně," přiznal a skryl do rukávu zívnutí. "Ale na druhou stanu vy jste si četla v knihovně. Spíte dobře, slečno Grangerová?"

"Docela dobře," zalhala.

"Mohu vám doporučit Bezesný spánek?" navrhl a věnoval jí výmluvný pohled. "Nějaký bych na zítra připravil."

"Ne, děkuji," nabídla mu chabý úsměv. "Mám mudlovské prášky na spaní, které mohu brát, když opravdu potřebuji, ale jsem v pořádku, pane profesore. Opravdu."

"Pokud na tom trváte, slečno Grangerová," ustoupil, a když dospěli ke dveřím průchodu, který ji zavede ke kabinetu McGonagallové, zastavil se. "Tak tady vás ponechám."

"Děkuji, profesore Křiklane," kývla zdvořile, a počkala, dokud kouzelník nezmizel v chodbě předtím, než zamumlala heslo. "Mourek."

***

Draco byl usazený ve velikém křesle, skřípal zuby a hryzal se do jazyka. Před ním se hašteřili dva profesoři a on musel posbírat každý kousek sebekontroly, aby je neseřval. Kdyby McGonagallová tak defenzivně nesvírala hůlku, pravděpodobně by je hned teď proklel, nebo by alespoň vrhl pár tlumících zaklínadel, jen aby zablokoval ty skřípavé zvuky.

"Souhlasila jsem, že se s tebou sejdu, Severusi," promluvila čarodějka ostře. "Žádný takový slib, že mu dovolím tady zůstat, jsem ti nedala."

"Žádné jiné místo neexistuje," prohlásil Snape klidně a na chvíli obrátil pohled na Draca. "Jestli ho Pán zla najde, zabije ho, Minervo."

"A ty bys mě nechal uvrhnout zbytek studentů do nebezpečí?" vyštěkla s výrazným skotským přízvukem a Dracovi to připomnělo jeho hrozný pobyt na severu. Stále se jen skrývat...

"Snažíš se chránit studenty," řekl mrzutý kouzelník. "On potřebuje ochranu víc než kdokoliv-"

"Ten chlapec je důvod, proč bylo toto místo napadeno!" vykřikla a ukázala na něj vyčítavě prstem. "Ten chlapec-"

"Je dítě," přerušil ji Snape a ignoroval dotčené zamručení od jinak tichého teenagera. "Svedli ho na nesprávnou cestu, Minervo."

Dracovy oči při těch slovech vystřelily nahoru a on analyzoval toho muže, kterému kdysi s ostražitou skepsí důvěřoval. Bylo zvláštní a ponižující být hájen někým, kým nyní opovrhoval.

"Věděl, co dělá," řekla ředitelka tiše, její konverzační tón se vrátil zpět na místo. "A kdyby nebyl tak pošetilý, všechno mohlo dopadnout jinak-"

"Pán zla by byl stále hrozbou," namítl opatrně. "Víš, že Albus-"

"Neopovažuj se zkoušet mě vydírat jeho památkou!" varovala ho a její hlas se zvýšil tak, že vadil i jejím vlastním uším. "Neopovažuj se, Severusi-"

"Ty víš, že mám pravdu," rafinovaně jí podsouval. "Moc dobře víš, jak odhodlaně se staral o to, aby Draco nenásledoval... tu cestu."

Malfoyovský dědic ucítil, jak mu poklesla čelist. Nevyhnutné otázky zaplavily jeho mozek příliš rychle a on procedil vzduch mezi zuby. Ten starý hlupák že se o něj zajímal? Chtěl ho udržet dál od temné cesty? A Snape tohle věděl? Jen další tajemství; víc dílů skládačky do jeho hlavy.

"Co k čertu-"

"Varoval jsem tě, abys držel ústa zavřená," významně protáhl Snape, aniž by se na něj jen obtěžoval podívat. "Minervo, víš, že Albus by mu dovolil zůstat-"

"Nu," vzdychla a vrásčitou rukou si promnula čelo. "Albusova shovívavost by se dala považovat za jeho zkázu, stejně jako touha vidět v každém dobro."

Snape tlumeně souhlasil. "Ať je tomu jakkoliv," tiše zamumlal. "Dochází mi čas. Potřebuje místo daleko od Pána zla."

Stará čarodějka stiskla rty a zkoumavě stočila moudrý pohled na nejmladšího obyvatele místnosti. Draco se snažil tu výměnu vydržet, ale zjistil, že zírá do klína s víčky ztěžklými vyčerpáním. Nebyl schopný pořádně spát už od první červnové noci, čtyři dny před jeho sedmnáctými narozeninami. Říkejte tomu chlad, který se vkradl trhlinami do jejich úkrytu, nebo palčivá bodavá bolest z hladu, kterou trpěl už pět měsíců, nebo možná dokonce chatrné pozůstatky jeho svědomí.

Spánek byl zapomenutý luxus, stejně jako slušné jídlo. A postel. A sprcha. A teplo...

"Výborně," konečně zamumlala McGonagallová, a když mluvila, držela hlavu trochu výš. "Smí zůstat. Ale mám své požadavky, pane Malfoyi, a pokud jediný z nich porušíte, zůstanete sám."

Draco pomalu zvedl oči a znepokojeně na ženu pohlédl. Co byla zač, že určovala pravidla? Jako by mu dělala laskavost. Nechtěl tady být. Nepotřeboval její zatracenou pomoc. Může si ji strčit do-

"Vaši hůlku, pane Malfoyi," požádala ho klidně a natáhla ruku.

Odfrkl si. "Jdi do prdele," zavručel chladně, ale ucítil, jak se u jeho boku něco pohnulo, a vztekle sledoval svou hůlku, která vyletěla z kapsy a přistála jí v dlani.

"Nebude vám dovoleno účastnit se vyučování s ostatními studenty," řekla mu rázně. "Mám za to, že důvody pro toto opatření jsou docela zřejmé. Zůstanete mimo dohled a jsem si jistá, že byste tak či tak nebyl mezi studenty vítán."

Obrátil oči v sloup. Nenáviděl lidi, kterým připadalo nezbytné zdůrazňovat zřejmé.

"Neopustíte prostory, které vám budou přiděleny," pokračovala ostře a pod stresem sevřela rty. "Pokud vystrčíte nos z Bradavic bez mého svolení, nebude vám dovolen návrat. Nikdy."

Draco si promnul bradu a podíval se na Snapea, který ho sledoval tím známým netrpělivým pohledem. Chtěl jim oběma říct, ať jdou do prdele; ať se starají o sebe, ale věděl, že tento návrh není na seznamu možností. Znovu si připomněl, že nemá kam jít. Takže je po všem. Další místo, které mu nedovolí opustit. Další vězení vysávající příčetnost. Merline, pomoz mu zachovat si rozum.

"Zůstane tady?" prolomil Snape ticho otázkou. "S tebou?"

"Nesu toho na bedrech už příliš, abych hrála gardedámu, Severusi," vysvětlila úsečně čarodějka. "Mám na mysli někoho jiného, kdo ho ohlídá."

Snape se zamračil. "Křiklan?" hádal. "Někdo z profesorů?"

"Z vlastní zkušenosti víš, že by na to neměli čas," odpověděla s vyklenutím obočí. "Po zvážení okolností, Severusi, je jen hrstka lidí, kterým zcela věřím, a jestli chceš místo pobytu pana Malfoye uchovat v tajnosti, potom zůstane se slečnou Grangerovou."

Dracovi se rozšířily oči a vyschlo mu v ústech. "Tu zasranou mudlovskou-"

"Uděláte dobře, když si dáte pozor na jazyk, pane Malfoyi," vyhrožovala tím svým strohým tónem. "Myslím, že jsem dostatečně vyjasnila, že váš pobyt zde je podmíněný-"

"Myslíte, že strčit mě do stejné místnosti s ní je bezpečné?" zeptal se s nevěřícným výrazem. "Jestli je na světě někdo jiný než Pán zla, kdo mě chce mrtvého, je to ta mudlovská-"

"Přestaňte používat to slovo," zopakovala čarodějka a káravě zdvihla prst. "Jsem si jistá, že slečna Grangerová je způsobilá dospěle se vypořádat s touto... situací."

Draco vypustil neveselé vyštěknutí smíchu a zavrtěl hlavou. "Jste zatraceně šílená."

"Patrně ano," souhlasila. "Ale být vámi, nepřesvědčovala bych mě přehodnotit tuto dohodu."

Zlostně přimhouřil oči a otočil se na Snapea s výrazem čistého znechucení. "Tohle je váš plán, jak mě chránit?" vyprskl skrz vyceněné zuby. "Odevzdat mě těmhle pitomcům-"

"Dost," utišil ho poklidně a stále zvědavě sledoval McGonagallovou. "Jsi si jistá, že slečna Grangerová je ta nejmoudřejší volba, Minervo?"

"Je to jediná volba," stála si rozhodně za svým. "Je jedinou studentkou, které naprosto důvěřuji."

"Ale někdo z profesorů by byl jistě vhodnější."

"Profesoři mají dost starostí s dohlížením na ostatní studenty," řekla ředitelka na hranici netrpělivosti. "Slečna Grangerová je naprosto schopná a právě má náhodou ve svých komnatách volný pokoj-“

"Tohle je vtip," zavrčel Draco a pohrdavě nakrčil nos. "Odmítám zůstat s tou-"

"Nebudu ti opakovat, abys zmlknul," ušklíbl se Snape a ukročil stranou, aby ho pleskl po týle.

"Uděláte, co jsme vám řekli, pane Malfoyi," varovala ho čarodějka upjatě. "Dostanete od nás jen jednu nabídku pomoci a potom na to budete sám."

Cítil, jak mu v hrdle roste nutkání tu čarodějku napadnout, šimralo ho to na madlích, ale byl tak vyčerpaný. Bradavice byly o tolik teplejší než ta bouda a to teplo bylo jako sedativum. Polstrované křeslo ho pohlcovalo bez ohledu na snahu to ignorovat. Také ve vzduchu přetrvávala vůně jídla a prováděla zrádné věci jeho prázdnému žaludku.

"Mám to brát tak, že vaše mlčení znamená přijetí naší nabídky?"

Nabídka. Odfrkl si. Nebyla to nabídka, co mu dávala, a věděli to všichni v místnosti. Bylo to ultimátum. Zůstaň s nepřítelem nebo riskuj smrt. Vůle žít jen těsně porazila jeho pýchu. Dobře, nechá je nakrmit ho a poskytnout mu prastarou střechu nad hlavou. Jeho rodiče ho budou hledat. Otec přesvědčí Pána zla, aby přehlédl jeho... selhání. Snad.

"Přijímá," promluvil Snape jeho jménem a věnoval svému bývalému žákovi přísný pohled, aby se neopovážil protestovat.

"Budiž," povzdychla si McGonagallová s veškerým strachem duše paktující se s ďáblem. "Máte nějaké osobní věci?"

Oči se mu znovu stočily do klína. Jednoduchá odpověď byla ne. Ne, neměl jedinou zatracenou věc, kterou by nazval svou. Jen rozedrané a mnohokrát pulírexované oblečení, které měl na sobě tu noc, a pár plášťů od Snapea. Byl zbaven všech známek bohatství; symbolů, které představovaly jeho neblaze proslulé dědictví, a nenáviděl to.

"Ne," vyprskl rychle a pevně zavřel oči.

"V tom případě vám skřítci nějaké poskytnou," řekla mu tónem stejně úsečným jako předtím. "Nechám je někdy zítra poslat do komnat slečny Grangerové."

"A slečna Grangerová souhlasila s touto dohodou?" otázal se starší kouzelník skeptickým tónem.

"Zatím ne."

Dracovo zlatavé obočí vyletělo vysoko na bledém čele. Zatím ne? Ta žena mu kopala hrob rychleji než Voldemort.

***

Přejížděla strachem okousanými nehty po starých zdech, zatímco se šinula chodbou, a druhou rukou svírala rozsvícenou hůlku, která jí ukazovala cestu. Přišla na to, proč ji teď McGonagallová předvolala. Byla jen jedna možnost.

Špatné zprávy.

Někdo zemřel. Nebo byl zraněn. Možná byly odhaleny plány Harryho a Rona. Třeba byla škola v dalším ohrožení. Anebo Voldemort našel ústředí Řádu.

Stovky pravděpodobností a všechny špatné.

Truchlila nad svým optimismem; zatímco si přála, aby o něj nepřišla kvůli temné vzpomínce z Astronomické věže a nepřítomnosti jejích nejlepších přátel, její smutné myšlenky na tu noc se vypařily, když chodbou zazněl zkreslený hlas McGonagallové, a jakmile se ozvěna ztišila, přibyl další hlas. Mužský hlas.

Zesílila stisk hůlky a zrychlila, ozvěna jejích kroků byla hlasitá díky akustice. Nedokázala rozeznat jednotlivá slova, dokonce ani jestli tam podél stěn vibruje i třetí hlas. Trhla rukou, znovu zašeptala heslo a silné dveře se s bouchnutím otevřely. Oči se jí rozšířily a zdivočely, když pochopila výjev před sebou.

Snape. Tady. V Bradavicích.

Dokonce si ani nevšimla Malfoye.

Tři hlavy se prudce otočily, aby se na ni podívaly, ale ona viděla jen jednu. Muže, který zabil nejúžasnějšího kouzelníka, kterého kdy poznala. Ucítila, jak jí v hrudi vzplanul oheň.

"Vy," vydechla a její rysy se na chvíli stáhly šokem, než její tvář zvrásnil vztek. Ruka držící hůlku se s nervózním lupnutím v lokti narovnala a tmavě hnědé oči se zúžily do nebezpečných štěrbin. "Impedimenta!"

Bez námahy zablokoval její kouzlo a to ji rozlítilo ještě víc. Hněv bušil čarodějce v uších a tlumil prosby McGonagallové, aby se uklidnila. Magie jí pulzovala v konečcích prstů připravená k pomstě. Vypálila Mdloby na tebe, ale kouzlo bylo odkloněno stejně jako první útok.

Draco s vypočítavýma očima tiše sledoval souboj a uvažoval, proč se na něm Snape vlastně vůbec podílí. Jedno rychlé Petrificus by jistě té dotěrné mudlovské šmejdce ukázalo, kde je její místo. Nevšimla si ho; ani jednou nespustila oči ze svého protivníka. Vsadil by rodinné jmění, že by jen stěží uklidnilo její momentální malý záchvat vzteku, kdyby si ho všimla.

Snape dívku klidně sledoval a vyslal jejím směrem neverbální odzbrojující kouzlo po rozhodnutí, že bude nejlepší to ukončit, než se to vymkne z kontroly. Ohromeně povytáhl obočí, když se kouzlo nesetkalo s odezvou, a zaváhal, když kvůli další z jejích kleteb klopýtnul o vlastní nohy. Trénovala. Kdy se naučila neverbální štítová kouzla?

"Dost!" snažila se McGonagallová zasáhnout, ale Hermioniny oči sotva mrkly jejím směrem. "Slečno Grangerová, uklidněte se a nechte mě vysvětlit-"

Mladá čarodějka ani nemrkla. "Confrin-"*

Hůlka jí vyletěla z ruky a její zmatený a zrazený pohled se stočil k ředitelce. Vnímala kolem sebe vinoucí se magická pouta, která jí měla zamezit v pohybu, a po tvářích se jí rozkutálely slzy frustrace. Starší čarodějka jí věnovala omluvný pohled, než znovu mávla hůlkou a Hermiona cítila, jak se její chodidla odlepují z podlahy předtím, než odletěla do skříně.

Dveře se za ní s tupým bouchnutím zavřely a ona na chvíli ve tmě ztuhla jako zmrazená, načež začala bojovat vším, čím mohla, a křičet, dokud jí nevyschlo v krku. Proč to McGonagallová dělala? Rozkašlala se do rozhořčeného vzlyku a polkla výkřik, který se jí zachytil v krku.

O co ksakru šlo?

Na druhé straně dveří Draco klesl zpět do křesla a protočil oči. Sledoval dvojici profesorů, kteří si vyměnili skeptický pohled, a odolal nutkání zavrtět hlavou nebo se zasmát jejich hlouposti. Upřímně, jak je mohlo překvapit, že takhle reagovala? Skutečně byl obklopen zatracenými idioty.

"No," zachraptěl z hloubi hrdla hlasem se stálým nadbytkem sarkasmu. "To šlo dobře."

* Confringo – vybuchovací kouzlo, podobné jako bombarda