Preklady fanfiction Harryho Pottera

A/N: Á sakra... tohle byla taky krátká kapitola... Ale potřebovala jsem ji tady ukončit... Pardon! Slibuji, že nadcházející kapitoly budou zatraceně mnohem delší!

Každopádně... děkuji za úžasné reakce, které jsem dosud obdržela! Vidím spoustu povědomých jmen a chci vám jen moc poděkovat, že jste této ff dali šanci! A taky... juchů! Hunted dosáhla 900 komentářů a to je prostě... wow! Nicméně, zpět k tomuhle... Bude to trochu podobné Hunted v tom, že vztah se bude vyvíjet pomalu... A tentokrát budu taky pracovat s Dracovými předsudky!

Jsem několik kapitol napřed, protože se brzy vracím na univerzitu a chtěla jsem si zachovat svatozář díky rychlému přidávání kapitol! A to víno... V místním supermarketu je speciální nabídka, takže jsem se předzásobila svým oblíbeným zdrojem inspirace. Doufám, že jste si tuto kapitolu užili... podělte se o své postřehy. Pokud má někdo dotazy, neváhejte se zeptat.

Ach, a Lutra lutra je latinský termín pro Vydru říční.

arabeska: Já to na rozdíl od Bex-chan s vínem trochu přehnala, takže jestli budete mít pocit, že se tam něco objevilo dvakrát nebo vůbec, není to vina bet. Co myslíte, objeví se i u české Isolation 900 komentářů? :)) Moc děkuji (a troufám si poděkovat jménem všech, kteří překládali) za komentáře k první kapitole. Jste skvělí!
A abyste se nedivili jako minule marci - v překladatelích jsou abecedně všichni, kdo něco přihodili.

Trojka se klube, čtyřka zatím v nedohlednu... Užijte si to, já díky tomuhle dílu shledávám svou zásobu sprostých slov silně nedostačující.

***

"Zlepšila se," poznamenal Snape a zamyšleně pozoroval dveře.

"Nemáš ani ponětí," povzdychla si McGonagallová a mračila se, jak Hermioniny protesty sílily, rezonovaly kabinetem a nutily ji se nahrbit. "Často trénovala s Horaciem a se mnou."

"To vidím," přikývl a pohledem přelétl k Dracovi. "Snad ho bude schopná zvládnout."

"Je způsobilá," ubezpečila ho ředitelka. "Severusi, protipřemisťovací bariéra se brzy znovu vztyčí a myslím, že bude snadnější vysvětlit jí to, když tady nebudeš-"

"Stejně jsem tady byl příliš dlouho," souhlasil a přešel dlouhými kroky k mladému kouzelníkovi schoulenému v křesle. "Pamatuj na to, co jsme probírali, Draco-"

"Ty mě tady vážně necháš?" procedil skrz zuby. "S těmihle lidmi? Tak to ti děkuju-"

"Nezapomínej na to, že jsi v nebezpečí," připomněl mu bývalý profesor zastřeným, blahosklonným hlasem. A tihle lidé jsou jediní, kteří jsou ochotní poskytnout ti místo, kde můžeš zůstat-"

"No, jejich blbost," pokrčil Draco pohrdavě rameny a vyslal k McGonagallové dlouhý otrávený pohled. "Neočekávala jste za to něco jako vděčnost, že ne?"

"Neočekávám od vás vůbec nic, pane Malfoyi," řekla mu s nefalšovaným zklamáním. "Vaše soustavná neschopnost udělat cokoliv užitečného už zničila veškerou důvěru, kterou jsem ve vás kdy mohla mít."

Namyšleným výrazem to při jejích slovech cuklo. Ne že by ho znepokojovalo rozrušení té vrásčité baby; na to vážně zvysoka sral. Ne; to proto, že ho nazvala neschopným. A pravda bolí. Nemohl si vzpomenout na jedinou věc, kterou by v posledních sedmi letech dokázal úspěšně zvládnout. Ani na jednu. A jeho poslední průser se ukázal osudným; osudným dost na to, aby si přál zemřít a zaručil mu časově neomezený pobyt v téhle zasrané díře.

Neschopný.

"Přejete si, abych předstíral, že mě to zajímá?" lhostejně zamumlal a ohlédl se na Snapea. "Myslel jsem, že jsi na odchodu."

Blonďák zavrčel, když dostal další tvrdý pohlavek. "Měl by ses naučit kontrolovat své chování, Draco," pokáral ho ostře starší muž. "Za toto se omlouvám, Minervo."

"Není třeba," prohlásila. "Odteď si s tím poradím. Máš moje slovo, že udělám všechno, co je v mých silách, abych mu zajistila bezpečí. Opravdu už bys měl jít, Severusi. Brzy začne svítat."

"Jistě," zamumlal a mrzutě čarodějce přikývl. "Nejsem si jistý, zda tě budu moci v dohledné době kontaktovat."

"Víš, kde jsme, když nás budeš potřebovat," řekla tišším hlasem, který neměl daleko od ponurého.

"Hodně štěstí, Severusi."

Draco si znechuceně odfrkl, ale přehlušilo ho hlasité prásknutí přemístění. Cítil, jak mu škube čelist, a bojoval se žhavými uhlíky obav, které se mu usadily v nitru. Ze Snapea se možná vyklubal krvezrádce, ale ten strašidelný chlápek byl alespoň zavázán slibem, že ho ochrání, zatímco tihle krvezrádci by ho pravděpodobně nejraději zardousili ve spánku. Další pronikavý výkřik Grangerové mu málem protrhl ušní bubínky a on se s unaveně s přimhouřenýma očima podíval na McGonagallovou.

"Tohle bude legrace," zabručel suše a založil si ruce na hrudi.

"Neříkejte nic, co by to všechno jen ztížilo," nařídila čarodějka s prstem varovně namířeným proti němu. "A rozhodně nepoužívejte ta hrubá slova."

"Myslíte mudlovská šmejdka?" protáhl opovržlivě. "Zdáte se zatraceně jistá tím předpokladem-"

"Varuji vás, pane Malfoyi," pokračovala. "Jen si všechno ztížíte, pokud se nadále budete takto chovat-"

"Tak už to skončeme," zasténal a promnul si oči. Vřískot mudlovské šmejdky mu způsoboval bolestivé dunění tepu ve spáncích, a teplo ukolébávalo jeho klesající víčka. Opravdu se potřeboval vyspat. "Jsou skoro tři ráno a já bych ocenil trochu odpočinku-"

"A jsem si jista, že byste to rád udělal v posteli," řekla pomalu a upřeně na něj hleděla. "Vím, že jste nějakou dobu neměl postel, pane Malfoyi-"

"O co vám jde?"

"Pokud trváte na tom, že budete dělat všechno těžší, než musí být," začala a popošla o pár kroků blíž k vřískající skříni, "potom se mohu rozhodnout nenechat vás spát v posteli nebo použít sprchu, nebo byste možná-"

"Pochopil jsem," zamračil se a střelil po ní hnusným pohledem. "Tak už do toho-"

"Neuškodilo by vám naučit se dobrým způsobům," doporučila mu a přešla ke dveřím skříně.

S opožděným uklidňujícím nádechem otevřela ředitelka dveře a zamračila se při pohledu na ten nepořádek. Hermionin zápas shodil několik polic a mladší čarodějka získala pár modřin od padajících knih. Přestala se vzpírat, když si všimla přítomnosti McGonagallové mezi dveřmi, a hruď se jí vzdouvala proti provazům. Prošedivělá čarodějka nasměrovala hůlku tak, aby Hermionu odlevitovala zpět do kabinetu, a povzdychla si, když se její studentka znovu pokoušela osvobodit.

Draco v touze po příjemné noci odolal posměšným slovům, která se mu drala na jazyk. Grangerová vypadala, jako by ji peklo sežvýkalo a potom znovu vyplivlo; chaotické vlasy jí poletovaly kolem tváře jako podzimní listí a oči měla tak zarudlé, že vypadala, jako by se měsíc pořádně nevyspala. Výborně. Byl rád, že trpí. Rád, že trpí i někdo jiný.

"Sundejte to ze mě!" vykřikla s očima opuchlýma pláčem, zatímco se stále vznášela pár centimetrů nad zemí.

"Potřebuji, abyste se uklidnila, slečno Grangerová-"

"Nechci se uklidnit!" odmítla s hlasem chvějícím se strachy. "Co k čertu-"

"Slibuji, že vám vše vysvětlím," pokusila se ji profesorka upokojit. "Potřebuji, abyste se uklidnila, Hermiono. Prosím."

Dopřála si šest hlubokých nádechů a znovu polkla bolest zaklíněnou v hrdle. Stále ještě si ho nevšimla. "Dobrá," zamumlala. "Fajn, jenom to ze mě prosím sundejte."

Po chvíli zaváhání McGonagallová uvolnila kouzlo a Hermionina přistála s lehkým žuchnutím nohama na podlaze. Přejela si dlaněmi po odřeninách, které zanechaly provazy, a pozorovala starší ženu jako cizince. Vydala zmatený vzlyk a ostražitě vykročila do středu místnosti, aniž by si všimla, že se přiblížila k Malfoyovi.

"Proč tady byl Snape?" zeptala se nakonec, když usoudila, že to ticho je až příliš nanervyjdoucí.

"Než vám cokoliv řeknu," začala McGonagallová, "musíte pochopit, že to nesmíte nikomu vyzradit. Dokonce ani panu Potterovi nebo panu Weasleymu."

Hermiona přenesla váhu na druhou nohu, našpulila rty a v hlavě si analyzovala situaci. Slova McGonagallové nevěstila nic dobrého; říkala Harrymu a Ronovi všechno a profesorčino podivné jednání v posledních pár minutách ji naprosto vyvedlo z míry. Uhnula světlehnědýma očima, protože se potřebovala zaměřit na něco jiného, a tehdy ho spatřila.

Jeho.

Uzamkla svůj pohled s jeho mrazivým a ucítila, jak něco uvnitř její duše prasklo.

Nepamatovala si, kdy k němu vystartovala, všechno bylo rozmazané a zrychlené. Ale když byla dostatečně blízko, napřáhla se a vrazila mu pěstí do tváře tak tvrdě, až si pohmoždila klouby. Cítila, jak jí v krku vibruje divoké vrčení a znovu napřáhla pěst, krev stékající po jeho bradě a mezi jejími prsty ji ani zdaleka neuspokojila. Chtěla rozdrtit jeho tvář k nepoznání, dokud by jí nepřestala připomínat, co udělal.

Ale kouzlo McGonagallové ji odtáhlo na druhou stranu místnosti. A tak se znovu rozkřičela.

Bojovala proti magii tak tvrdě, že ji bolely končetiny, ale ta nepovolila. "Co tady zatraceně ten kripl-"

"Přestaňte!" zvolala druhá čarodějka a držela hůlku namířenou na Hermionino svíjející se tělo. Teď už jí netekly slzy; zůstal jen vztek, který v ní vřel a díky němu prakticky žhnula. "Hermiono, musíte mě poslouchat-"

"Ty bezpáteřní kreténe!" vyštěkla, ignorovala McGonagallovou a rty se jí zkroutily při pohledu na Malfoye. Palcem si otíral pramínek krve, který mu tekl ze rtu a tvářil se domýšlivěji, než byla schopná snést. Znovu zachytil její pohled a viděl v něm přímo oslepující nenávist. Byl štíhlejší, než pamatovala, a vypadal trochu opotřebovaně, ale všechno ostatní bylo přesně takové, jak si vzpomínala. Světlé vlasy, porcelánová kůže, bouřkové oči. Bylo to příšerné a ona rozhořčeně zařvala.

"Ovládejte se," zkusila to McGonagalová znovu a vkročila do Hermionina zorného úhlu. "Pokouším se vám vysvětlit-"

"Jak jste mohla?" zasyčela Hermiona na stárnoucí čarodějku a do planoucího pohledu se vlily nové slzy. "Zabil Brumbála! Jak jste to kurva mohla udělat-"

"To už stačí!" použila ředitelka známý tón, který zněl jako šlehnutí bičem. "Pokouším se vám říct-"

"Nic, co byste mohla říct-"

"Severus Snape je špion Řádu," řekla bez obalu spokojená s tím, že Hermiona šokem zmlkla a vypustila melodický vzdech. "Je na naší straně-"

"T-to není možné," zakoktala se bruneta, přestala se vzpírat a nevěřícně zírala na svou profesorku. "Ne. Ani náhodou-"

"Je to pravda-"

"Lžete!" vyhrkla Hermiona s tvářemi zrudlými jako zralé broskve pokryté rosou. Otočila se, aby se mohla znovu podívat na Malfoye a na kořeni jazyka ucítila pálení žluči. Bylo jí zle. "Zabili ho... Oni... oni zabili Brumbála-"

"To nic, Hermiono," snažila se McGonagallová dívku utěšit, než se přes rameno ohlédla na tichého kouzelníka; stále seděl v křesle a pokoušel se ošetřit ránu na rtu. "Pane Malfoyi, potřebuji se slečnou Grangerovou mluvit o samotě."

"Výborně," zabručel a zamrkal, když ho pohyb rtu zabolel.

"Pane Malfoyi," vzdychla a náhle si uvědomila, jak je unavená. "Potřebuji soukromě probrat pár věcí-"

"Proč?" odsekl rychle. "Snape mi řekl, že je špion, takže vím všechno tohle-"

"Nevíte vše," řekla mu čarodějka. "A nemáte žádné právo na všechny informace-"

"No, je mi tady dobře-"

"Nenuťte mě vyvést vás," varovala ho a volnou rukou pokynula ke dveřím na druhé straně kabinetu. "Tamhle je kuchyně. Obslužte se sám a já vás zavolám, až skončíme."

Na jazyku ho svrbělo odseknutí, ale křeče v břiše mu připomněly, že v posledních čtyřiadvaceti hodinách nic nejedl. Zvědavost se ozývala hlasitě, ale kručení v žaludku ještě hlasitěji. Pomalu se zvedl z místa a znuděně se podíval na obě čarodějky, než zamířil ke kuchyni a pod nosem si mumlal komepletní seznam sprostých slov.

Jakmile osaměly, McGonagallová se otočila na Hermionu a zamyšleně naklonila hlavu. "Když zruším kouzlo, budete poslouchat, co vám musím říct?"

"Snape je opravdu špion?" zeptala se mírně.

"Přísahám na svůj vlastní život," řekla zřetelně. "Budete mě poslouchat?"

Se zmateným a žalostným vzlyknutím přikývla a ucítila znovuzískanou kontrolu nad rukama a nohama. Otřela si známky slabosti do rukávu a divokýma, beznadějnýma očima pozorovala čarodějku, kterou tolik obdivovala. "Snape," zamumlala váhavě. "Nemůže být špion. Zabil-"

"Albus mi zanechal jednu ze svých vzpomínek, než zemřel," začala ředitelka hlasem trochu třesoucím se emocemi. "Šlo o rozhovor mezi ním a Severusem-"

"Ale-"

"Albus věděl o poslání Draca Malfoye," pokračovala. "A požádal Severuse o dokončení... toho úkolu, aby pan Malfoy nemusel. Chtěl ho zachránit-"

"On za žádnou záchranu nestojí," zamračila se a střelila nervózním pohledem ke kuchyňským dveřím. "Je to-"

"Musíte pochopit, že pan Malfoy k tomu byl přinucen, Hermiono," prohlásila, ale byl to chabý argument. Bylo těžké hájit někoho, kdo ohrozil tolik životů ještě před svými sedmnáctými narozeninami. "Albus věděl, že kvůli Dracově ochraně Severus složil Neporušitelný slib, takže jej požádal, aby to provedl místo toho chlapce-"

"Malfoy tohle všechno ví?" zeptala se a vyplivla jeho jméno jako jed.

"Nemyslím si," zavrtěla McGonagallová hlavou. "Ví, že Severus je špion Řádu, a to vás činí čtvrtou osobou, která tuto informaci zná. Nikdo jiný to netuší a já to tak hodlám nechat-"

"Tak proč tady Snape byl? Když příchod sem mohl být nebezpečný?"

Povzdychla si. "Požádal mě, abych od nynějška ochraňovala pana Malfoye-"

"Cože?" vyštěkla Hermiona a obočí se jí nakrčilo odporem. "Proč bychom sakra měli?"

"Protože pokud to neuděláme," odpověděla opatrně a ujistila se, že její studentka pochopí důležitost následujících slov. "Potom by mohl Voldemort najít pana Malfoye a zabít ho-"

"To by nebyla žádná ztráta-"

"A potom by slib zabil Severuse," pokračovala a ignorovala dívčina krutá slova. "Navíc, kdyby pan Malfoy odtud odešel, mohl by odhalit Severusovo tajemství, takže by ho zabili."

Hermiona znejistěla.

Snape je špion. Jeden z nás...

"A co víc," vrátila ji McGonagallová zpět do proklaté přítomnosti, "pokud neuchráníme Draca Malfoye před újmou, Albusova oběť bude promarněna."

Ženská součást Zlatého tria cítila, jak se jí v hrudi něco hnulo. Nic z toho nedávalo smysl, a přesto se zdálo, že všechno zapadlo na svá místa. Přísahala by na Merlinův hrob, že každá vteřina této tíživé noci z ní vysávala energii. Bylo toho příliš mnoho, s čím se srovnat; příliš mnoho, co přijmout. Snape. Špion. Brumbál to věděl... A potom jí na mysli vyvstala znepokojivá myšlenka.

"Proč jste mě sem zavolala?"

"Protože zůstane s vámi," řekla jí McGonagallová pevně. "Jste má nejdůvěryhodnější studentka a vaše magické schopnosti jsou-"

"Jak mi to můžete udělat?" zasténala a tvář se jí zkřivila stresem. "Nenávidím ho. Je zlý-"

"Vím, že žádám mnoho," řekla druhá čarodějka s nefalšovaným soucitem. "Ale není tu nikdo jiný, komu bych v tomto mohla věřit. Máte neobsazený pokoj-"

"Navzájem se zabijeme-"

"Ne, nezabijete," prohlásila, přešla několika kroky k čarodějce a položila jí konejšivě ruku na rameno. "Mám jeho hůlku a zabezpečím vaše komnaty, takže nebude moci odejít, a vy máte ke své ložnici heslo-"

"Musí se najít někdo jiný," naléhala Hermiona. "Kdokoliv. Někdo z profesorů-"

"Jste jediná osoba, které věřím, že to zvládne," vydechla smutně McGonagallová. "Ostatní profesoři toho už tak nesou na bedrech dost. Potřebuji, abyste to udělala-"

"Na jak dlouho?"

"Tak dlouho, jak bude potřeba," odpověděla nejasně a nabídla dívce další omluvné zamračení. "Opravdu je mi to líto, slečno Grangerová. Pokud bude všechno opravdu tak zlé, podniknu jiná opatření, vše, co bude v mých silách, ale upřímně věřím, že to dokážete."

Chtěla protestovat; říct McGonagallové, ať nechá Malfoye shnít v hrobě, který si sám vykopal. Chtěla upozornit na to, že se ji pravděpodobně pokusí zabít ve spánku nebo že nepřečká den, aniž by toho kreténa proklela do bezvýznamného svinstva rozmáznutého po zdi. Ale na mysl jí vpluly obrazy Brumbála.

Pokud neuchráníme Draca Malfoye před újmou, Albusova oběť bude promarněna...

"Fajn," přistihla se při nepřítomném zamumlání. "Dobře, j-já to zkusím."

Tvář McGonagallové se okamžitě uvolnila. "Děkuji," věnovala mladší čarodějce vynucený úsměv a vrátila jí hůlku. "Vím, že to pro vás bude těžké, a slibuji, že udělám cokoliv, abych vám to usnadnila."

Hermiona vypustila hlasitý a teskný povzdech. "Jsem unavená," zašeptala, její tělo i mysl byly přepracované a toužily po spánku.

"Myslím, že my všichni si potřebujeme odpočinout," souhlasila ředitelka. "Doprovodím vás oba do vašich komnat a nastavím ochrany."

"Tak dobře," pokrčila rameny, příliš unavená na další námitky. "Ať už je to za námi."

McGonagallová ji konejšivě pohladila po rameni, než zamířila do kuchyně a zatlačila do dveří. "Pojďte, pane Malfoyi," zavolala a pozorně kouzelníka sledovala, jak se vrací zpět do kabinetu s rukama arogantně zastrčenýma v kapsách a s trpkým, nenávistným pohledem namířeným na Hermionu.

"Už máš po hysteráku?" ušklíbl se a moudře si zachoval odstup.

Zaplavilo ji nutkání řvát na něj, dokud jeho uši nebudou krvácet, ale odsunula je stranou. Něco jí docvaklo a ona si uvědomila, že nad ním má ohromnou výhodu. Měla svou hůlku. Měla kontrolu.

"Pořád máš na bradě krev," protáhla ostře.

Skryl podráždění za pobavené odfrknutí, když si znovu pomalu přejel hřbetem ruky přes ústa, přičemž udržel svůj pohled uzamčený s jejím. Tehdy si uvědomil, že její oči nebyly hnědé; spíše jako zlato. Jak odpudivě nebelvírské. Takže malá mudlovská šmejdka si myslela, že tady tomu šéfuje, co? Jeho úšklebek se trochu rozšířil. Dobrá, ať si tomu věří; aspoň bude mít trochu zábavy, když ho zamknou u ní v pokoji.

"Nejsi šťastná, že mě vidíš, Grangerová?" provokoval ji. "Vypadáš trochu nervózně-"

"A ty vypadáš jako sračka," odsekla a sjela drsným pohledem přes jeho rozedrané oblečení. "Varuju tě, Malfoyi. Nevytáčej mě-"

"Nebo co?" zavrčel a přiblížil se tváří příliš blízko k ní. Ztuhla na místě a ošila se, když si uvědomila, že jeho dech je cítit po krvi, která byla dílem její pěsti.

"Nechápeš to, že?" zašeptala a zúžila oči. "Nemáš nic. Nejsi nic. A teď jsi uvízl tady; donucený přijmout naši pomoc jako nějaké ubohé děcko."

Něco se mu mihlo v očích; něco mezi hanbou a záští. Ten pohled zažehl malý a nestálý plamínek v jejím nitru, díky kterému se cítila mocná; namyšlená. Netrvalo to dlouho, jen tolik, aby jí to dodalo o trochu více smělosti.

"Doufám, že tě to zabíjí," zašeptala s krutou upřímností. "Doufám, že tě to drtí-"

"Naser si, mudlovská-"

"To by stačilo," přerušila je McGonagallová a Draco zdvihl obočí, když na něj namířila hůlku. "Pojďme, pane Malfoyi. Je pozdě."

Oči mu kmitly mezi tou starou ježibabou a její hůlkou. Mohl upřímně říct, že nikdy neplánoval pokus o útěk na cestě do komnat Grangerové. Nemělo by to žádný smysl, když ho dvě ozbrojené čarodějky pozorovaly, jako kdyby byl přeplněný kotlík; nestálý a nebezpečný. Protočil oči a následoval Grangerovou ven z místnosti, McGonagallová hned za ním s hůlkou namířenou na jeho šíji.

Kráčeli tiše a obě čarodějky se neustále nervózně rozhlížely, aby se ujistily, že na chodbách není ani stopy po toulajících se duších. Nebylo, samozřejmě, a troje kroky splývaly s šuměním ozvěny deště. Draco při chůzi sledoval týl Grangerové, všiml si napjatých svalů v ramenou a až příliš pevného stisku hůlky. Alespoň mu s ní nemávala před obličejem, na rozdíl od ředitelky, která pokládala za nezbytné dloubat ho každých pár kroků do zad.

Mladší čarodějka trochu zrychlila, aby odhrnula stranou těžké závěsy a odhalila portrét smečky lvů, kteří předli a vyhřívali se v záři malovaných slunečních paprsků. Neslyšel heslo, které Grangerová zamumlala, ale to vlastně pravděpodobně ani neměl.

Zmizela uvnitř a on tam vtrhl hned za ní, jako by už tu místnost vlastnil. Pomalu a znechuceně se rozhlédl po obývacím pokoji a Hermiona ho zblízka pozorovala, když se otočil na podpatku a zamířil ke koupelně. Protlačil se kolem ní s větší silou, než bylo nezbytné. Chtěla ho seřvat, ale on za sebou prostě zabouchl dveře toalety, až se za ním otřásly ránou, před kterou ucukla.

"Sráč," zasyčela pod nosem a otočila hlavu, aby věnovala McGonagallové unavený pohled. "Bude nastavování ochran trvat dlouho? Ráda bych šla do postele."

"Pouze pár minut," ujistila ji profesorka, švihla zápěstím a ladně klouzala hůlkou kolem dveří.

Složité zaklínadlo znělo Hermioně spíše jako ukolébavka a víčka jí připadala těžká jako kámen. Slyšela, že se spustila sprcha a tekoucí voda šuměla spolu se slovy McGonagallové. Byla tak vyčerpaná a tato noc její mysli způsobila újmu. Jen si chtěla lehnout do tmavého pokoje a smířit se se sny; s nočními můrami. Vzpamatovala se z transu, když se čarodějka přesunula do jejího zorného pole s ústy pohybujícími se neslyšitelnými slovy.

"Prosím?"

"Skončila jsem," řekla McGonagallová tiše se zachmuřenou tváří. "Musím vám znovu připomenout, slečno Grangerová, že toto musí zůstat pouze mezi námi."

"Já vím," odpověděla.

A opravdu to věděla. Za posledních šest let se s držením tajemství seznámila až moc, a většina si vybrala svoji daň. Věděla ale, že tohle ji bude pronásledovat nejvíc. A to z jediného prostého důvodu; že ho nemohla prozradit Harrymu a Ronovi. Tohle rozhodně posune hranice její tolerance. Znovu si slovo tajemství přehrála v hlavě a všimla si, že dokonce i zní krutě, jako hadí syčení.

"Nemusím vám připomínat, abyste si pečlivě hlídala svoji hůlku?"

"Vždycky si ji hlídám," vzdychla brunetka, a v druhé ženě se zrcadlilo její znepokojení.

"Vím, že to pro vás bude těžké," připustila McGonagallová, "ale ještě nikdy jste mě nezklamala, Hermiono."

Sledovala, jak starší čarodějka mizí z místnosti, a náhle se cítila směšně klaustrofobicky. Otočila se tváří ke dveřím koupelny a nervózně si skousla ret. Nervózními prsty si pročísla rozcuchané vlasy a odvlekla se do ložnice, zatímco nespouštěla úzkostlivý pohled ze dveří koupelny, dokud nezamumlala heslo, Lutra lutra, a nezapadla dovnitř.

Neobtěžovala se shodit oblečení, jen se s neladným pádem zhroutila na postel a zamotala se do prostěradel a pokrývek. Vyhlédla z okna a nebe bylo stále temné, ale zima někdy takovým dojmem působila na barvy a náladu rán. Vzdálený zpěv prvních ptáků jí napověděl a rychlý pohled na hodiny vzápětí potvrdil, že jsou téměř čtyři ráno.

Děkovala Merlinovi, že je pátek a zítra nemá žádné vyučování, ačkoliv uvažovala, jestli by opravdu měla komukoliv za cokoliv děkovat, vzhledem k událostem dnešní noci.

Šumění Malfoyovy sprchy bylo v její ložnici hlasité a jasné a posloužilo jí jako posměšná připomínka nového a nevítaného spolubydlícího. Ve spáncích jí pulzovaly počínající stresem vyvolané bolesti hlavy a věděla, že navzdory vyčerpání bude těžké usnout.

Uplynula půlhodina, než voda utichla, a pak zaslechla Malfoyovy bezohledné pohyby, když mířil do své ložnice. Zasténala do polštáře, když sem dosáhly i tyto zvuky; proklouzly skrz kachličky v koupelně a prosákly tenkými stěnami. Sáhla po hůlce, urychleně zamumlala tlumící kouzlo a doufala, že vydrží až do rána.

***

Draco si prsty pročísl vlhké vlasy a pohrával si s lemem ručníku. Nemohl ani popsat, jak dobrý to byl pocit, dopřát si pořádnou sprchu; cítit se znovu čistý. Zrakem bezcílně putoval po ložnici a s odmítavým reptáním, které mu vřelo na jazyku, zaznamenal nebelvírské barvy. A tady zůstane; obklopen červeným a zlatým chaosem.

Zaslechl vzdálený hluk a uvědomil si, že to musí být Grangerová, jak se převrací ve spánku. Tohle slyšel? Skvělé.

Aspoň že ta postel byla pohodlná.

Odložil ručník a rozhodl se spát nahý; usoudil, že kazit právě umytou pokožku ošuntělým oblečením by ho jen dráždilo.* Pohled mu spočinul na Znamení zla, které poskvrnilo jeho bledou kůži, špičkou prstu obtáhl jeho obrys; zamračil se do temnoty, než klesl zpět do vábivého povlečení a zíral do stropu.

Nebe se změnilo na ošklivý odstín indiga, když se mu konečně podařilo dosáhnout toho nepolapitelného spánku, po kterém celé týdny toužil.

* elbi: Zvedněmež ruku, která chce být muškou na zdi... TEĎ !!! :D