Na sever
Autorka: kailin Překlad: tiberia Banner: solace
Originál: http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=12945
13. kapitola – Volba
Hermiona vsadila na to, že když se přemístí na cestu skoro dva kilometry daleko od Severusova srubu, přistane mimo jeho ochrany, a k její úlevě to klaplo. Slunce už zapadalo a poslední věc, o kterou stála, bylo klopýtat potmě po okolí. Jakmile měla čas se zorientovat (vlevo ke srubu, vpravo do Trapper’s Bay), hodila kufr na zem, trhnutím ho otevřela a vytáhla tenisky. Skopla boty na vysokém podpatku a svalila se na zem. Zatracený podpatky…co si doprčic ti módní návrháři mysleli, že dělají, když stvořili pro ženy něco takového? Vztekle si nazouvala tenisky a přemýšlela, jak je nefér, že se chlapi nemusí potácet osm centimetrů nad zemí, tak proč by to ženy dělat musely? Hermiona se znovu vyškrábala na nohy. Cítila se skvěle, že se dostala z těch odporných podpatků zase do něčeho pohodlného. Začala lodičky cpát do kufru, ale pak je – se zarputilým pohledem, jako by ztělesňovaly samotné zlo – jednu po druhé mrskla do lesa. Může je mít třeba los, pomyslela si jízlivě. Zaklapla kufr a vydala se po cestě na pochod ke srubu.
Severus si ani nedokázal vzpomenout, kdy byl naposledy tak šťastný, že nadešel nedělní večer. Víkend se bez přítomnosti Hermiony Grangerové nekonečně vlekl. Očekával, že někdy večer se objeví její sova Minerva se vzkazem, že se vrátila z konference domů.
Vzato kolem a kolem, tak příšerný víkend nestrávil už dlouhou dobu. Snažil se přesvědčit sám sebe, že Hermionina nepřítomnost je bezvýznamná; konec konců, kromě dvou měsíců prožil celý život bez Hermiony Grangerové jako spolubydlící na částečný úvazek. Očekával, že tento víkend bude stejný jako těch třináct let víkendů, které proběhly dřív, než se ukázala u jeho dveří; že bude pracovat ve své sklepní laboratoři, číst a rybařit.
A zjistil, že je mu skutečně mizerně. Jak je možné, že mu v průběhu dvou měsíců ta ženská obrátila život naruby? Celý týden se Severus snažil ignorovat otravný hlásek v hlavě, který prohlašoval, že Hermiona Grangerová je víc, než jen bývalá studentka a nečekaně vítaný přítel. Snape nikdy nehledal lásku a tak není divu, že ji nikdy nenašel. Nikdy nehrozilo, že by musel odhánět davy žen a bylo mu setsakra jasné, proč: sarkastický, nespolečenský a krutý člověk po většinu svého života nebyl typem, který by ženy přitahoval, dokonce ani ty zoufalé. Takže zjištění, že ke Grangerové chová láskyplné city, způsobilo Severusovi něco jako šok.
Pokud šlo o to, co s tím udělat, tak neměl ani ponětí. Hermiona si ohromně užívala víkendy, strávené ve srubu a tak si začal lámat hlavu, jestli by byla stejně tak šťastná, kdyby tam nebyl. Rozhodně nezačali hladce. V jednom či dvou prvních víkendech se mu hodně snažila vyhýbat, aby nenarušila jeho zaběhaný pořádek, ale to už v poslední době neplatilo. Jejich společná kuchařská dobrodružství byla příjemná nejen kvůli jídlům, která připravovali a podobně kamarádský vztah se mezi nimi začal rozvíjet i dole v laboratoři. A proč ne? Oba byli mistry lektvarů; nebylo to, jako kdyby Hermiona byla stále studentka a musel dohlížet na každý její pohyb. A večery, za kterých seděli a dívali se, jak zapadá slunce a diskutovali o článcích ze Snapeových Lektvarových věstníků nebo si povídali o bezvýznamných věcech, byly naprosto úžasné. Přesto by se žádná žena se zdravým rozumem nechtěla zaplést s někým, kdo...
Severus sebou trhnul, když se ozvalo zaklepání na dveře. Za těch třináct let, kdy žil ve srubu, klepala na jeho dveře jen Hermiona, ale o pátcích nebo sobotách, nikoliv v neděli. A Lawfordovo mudlovské letadlo ohlašovalo jeho příchod dlouho před tím, než se ten muž skutečně objevil. Snape otevřel dveře a našel Hermionu Grangerovou, stojící na verandě s kufrem v ruce.
Sladký Merline, ona se sem stěhuje, pomyslel si Severus s mrazením, v němž se mísilo zděšení s radostí. „Hermiono, co...“
„Můžu dál?“ vyhrkla.
„Samozřejmě, ale...“
Hermiona vešla do kuchyně a okamžitě odložila kufr. „Právě jsem odjela z konference,“ řekla a vypadala poněkud rozrušeně.
Severus zahlédl tenisky, vykukující zpod jejího pláště. „Tohle jsi nosila na konferenci?“
„Nosila co?“ Hermiona sledovala jeho pohled až ke svým nohám. „Jo, ty tenisky. Ne, přemístila jsem se na cestu a přezula jsem se, lodičky jsem zahodila do lesa.“
„Cos udělala?“
„Boty ke kostýmu jsem zahodila v lese,“ zopakovala
„Aha. A důvod, proč jsi to udělala, je...?“
„Bolí mě z nich nohy.“
„Bolí tě z nich nohy,“ zopakoval po ní a pak: „Hermiono, jsi si jistá, že jsi v pořádku?“
Najednou Hermiona zkřivila obličej. „Ne.“
„Co se stalo?“
„Tohle byl hrozný víkend, prostě hrozný! V první řadě, madam Hobbsová jela na konferenci se mnou. Musela jsem se s ní podělit o pokoj.“
Podle toho, co mu povídala o Almě Hobbsové, měl Severus tušení, že Hermiona považuje svůj víkend za stejně nekonečný a ubohý, jako on ten svůj. „To bylo nepříjemné. A co ještě se stalo?“
V té chvíly se Hermioniny oči začaly hněvivě blýskat. „Chce mě přeložit do Vancouveru! Já nechci do Vancouveru!“
„Proč ne?“
„Protože chci být tady, ne ve Vancouveru!“
„Ale z Vancouveru by ses sem mohla přemisťovat stejně snadno, jako teď,“ poukázal Snape ve snaze vnést do situace hlas rozumu.
„O to tady nejde, Severusi! Nesnáším svou práci a nenávidím Almu Hobbsovou! Jsem z toho všeho nemocná a unavená a...a...“ Hermioně selhal hlas.
„Nechceš se jít posadit dovnitř?“
Paličatě zavrtěla hlavou. „Chci jít na chvíli dolů k jezeru. Omlouvám se, neměla jsem v úmyslu tě vyrušovat. Já vím, že je pozdě a slibuju, že tam nebudu dlouho...“
„Nebuď směšná. Dobře víš, že se můžeš zdržet tak dlouho, jak budeš potřebovat.“ Severus se díval, jak zamířila ven ze dveří a pak se vrátil k Lektvarovému věstníku, do kterého se pokoušel začíst už zkraje večera. Ale když byla Hermiona pryč už hodinu, zvědavost nad ním zvítězila a rozhodl se ji zkontrolovat. Byl právě konec srpna; první mrazíky nepřijdou dřív, než za několik týdnů, ale noci už byly výrazně chladnější. Udělal hrnek horkého čaje, pak si přes košili natáhl mikinu a zamířil k molu.
Slunce zapadlo a obloha teď byla skoro úplně černá. Severus musel použít hůlku, aby si posvítil na cestu. Hermiona, ne víc než tmavý obrys, stojící v šeru, se otočila a vzala na vědomí jeho příchod.
„Na,“ podal jí Severus kouřící hrnek. „Daří se ti líp?“
„Díky,“ řekla, vděčně si od něj vzala čaj a upila. „Mmm. Vypadá to, že se blíží podzim, viď?“
„Nevyhnutelně, ale neodpovědělas na mou otázku.“
Hermiona si zhluboka povzdychla. „Myslím, že jsem na tom líp. Tyhle poslední dva měsíce byly tak dobré. Každý víkend jsem přicházela sem a zbytek týdne se pak nezdál tak hrozný.“
„Odjíždět někam na víkend do klidu není nutně totéž, jako se úspěšně vyrovnat se životem,“ poukázal Snape.
„To jistě není,“ řekla nešťastně. „Když mi Alma oznámila, že mě překládá, tak jsem...já nevím, asi zkratovala, myslím. Už tak jsem dělala práci, kterou nesnáším a teď mě posílá dělat tu stejnou nenáviděnou práci na místo, kam nechci...“
„Tu situaci důvěrně znám,“ poznamenal Severus suše. „Cos jí řekla?“
„Nic. Bez pozdravu nebo čehokoliv dalšího jsem se jen otočila a přemístila se sem. Teda ne sem. Na cestu,“ snažila se objasnit a znova si povzdechla. „Připadám si jako úplný blbec.“
„Proč? Jen proto, že nesnášíš svou práci a svého šéfa? Řekl bych, že většina světa se cítí jako ty.“
„Ale ne, připadám si jako idiot, protože jsem to přehnala. Vždycky jsem byla docela hrdá, že si dokážu zachovat chladnou hlavu.“
„Určitě jsi v Bradavicích získala spoustu praxe. Myslím, že jedním z důvodů, proč je Potter stále naživu je tvoje schopnost jasně uvažovat v krizi.“
Hermiona se napjatě usmála: „To byla poklona?“
„Rozhodně ne. To byla pouhá úvaha.“ Severus se na chvíli odmlčel. „Zjistil jsem, že když je člověk … hluboce nešťastný … je takřka nemožné reagovat racionálně tváří v tvář nepříjemným zvratům.“
„Nejspíš máš pravdu.“
„Kde chceš být, Hermiono? Nemáš ráda svou práci, nechceš se nechat přeložit do Vancouveru. Kde chceš být?“
Dlouhá, výmluvná odmlka. „Chci být tady s tebou,“ zamumlala.
Severus pocítil, jak se v jeho hrudi probudil záchvěv naděje. „Chceš být tady se mnou,“ zopakoval tiše.
„Miluju to tady,“ řekla Hermiona prostě. „Je tu takový mír, a je mnohem jednodušší vidět život jasně...“
„Samozřejmě.“ Záchvěv naděje poněkud zeslábl. To srub a jezero měly tu přitažlivost, ne on.
„Severusi, musím ti něco říct.“
Severus si pomyslel, že Hermionin hlas ve tmě zní nešťastně. Jeho představivost se roztočila na plné obrátky: Weasley se zotavil a přichází získat nazpátek svoji ex-manželku. Nebo jí právě diagnostikovali nevyléčitelné onemocnění. Nebo...
„Řekneš mi, že jsem hloupá a že bych měla dostat rozum, ale zamilovala jsem se do tebe.“
Snape najednou ostře vnímal svoje vlastní dýchání, tiché šplouchání vody o břeh a šelest listí ve větru.
„Aha.“ Jeho hlas zněl naprosto cize. Pokud se na molu vyskytoval ještě nějaký třetí člověk, tak byl ten hlas určitě jeho. Sluchové halucinace, pomyslel si Severus, to mi ještě scházelo. Určitě si jenom představoval...
„Je mi to opravdu líto.“ Hermiona měla slzy na krajíčku. „Nechtěla jsem, aby se to stalo. Napřed jsem si myslela, že je to srub, co mi každý týden tak schází, ale nebyl. Každé ráno jsem si přála, abych tě mohla vidět a mluvit s tebou a třeba jít do Trapper's Bay nebo pracovat ve sklepě na lektvarech....ale slibuju, že z tvého života zmizím a nebudeš muset mít se mnou vůbec nic společného......“
Severus cítil, jak se mu rozbušilo srdce. To nebyly halucinace a nějaká žena doopravdy prohlašuje, že ho miluje.
Po většinu svého života by v téhle situaci vycouval. Pochopitelně ne proto, že byl zbabělec. Raději by dotyčnou k smrti urazil, tak aby uvěřila, že opustit ho byla ve skutečnosti její volba, nikoliv jeho. Vlastně by se právě takhle zachoval ještě... kdy? Před týdnem?
„Mohla bys laskavě sklapnout, Hermiono? Chci tě políbit, ale nemůžu, když tak meleš.“
Dokonce i ve tmě viděl její úžasem vykulené oči.
Snape si poprvé v životě přál, aby byl býval u žen aspoň kapku úspěšnější. Nemusel by se cítit tak trapně a nemotorně, jako zrovna teď. Ještě dobře, že Hermiona nemohla vidět jeho rozpaky a váhavost. Snad by si i mohla myslet, že k ní přistoupil se sebedůvěrou, když jemně pozvedl její bradu a položil své rty na její....
Měla hebké rty. Hebké, dychtivé rty. Severuse náhle zasáhla vlna strachu. Nutkání odstrčit ji od sebe a stáhnout se zpátky do své ulity bylo téměř ochromující. Přinutil se přitáhnout si ji k sobě a pevně obejmout.
A pak ona byla ta neústupná, když mu rukama vklouzla kolem krku, přitiskla se k němu a žádala víc. Náhle představa, že se někomu zcela odevzdá – dobrovolně a bezvýhradně - už vůbec nevypadala jako špatný nápad.
Pro Severuse bylo nekonečným překvapením, když se ráno probudil a našel Hermionu Grangerovou stále ještě zakutanou v posteli vedle sebe. Tohle byly věci, které se stávaly jiným mužům, ne jemu. Tušil, že podobné situace možná mají svá nepsaná pravidla, ale protože za živého Boha nemohl přijít na to, co se od něj očekává, vstal a uvařil hrnec kafe.
Byl docela vděčný, že Hermiona nebyla náročná. Ta žena bývala vdaná, pro Merlina, a Severus na krátký prchavý okamžik pocítil záchvěv strachu, že soutěží s Ronaldem Weasleym. Hermiona svým způsobem převzala vedení – ne jako panovačná vševědka, ale jako něžná milenka, která chce Severuse a jenom jeho samého. Celou noc čekal na odmítnutí, ale nikdy nepřišlo.
Zatímco se káva vařila, postavil se Snape do dveří od ložnice, aby nakouknul na spící Hermionu. Nikdy, za celá ta léta, kdy učil, ho nikdy nepřitahoval žádný student. Připadali mu všichni ufňukaní, nezralí a bolestně neznalí tvrdé reality života. Avšak tahle konkrétní bývalá studentka opakovaně prokázala svoji nezlomnost; už v prváku rozlouskla jeho pečlivě vytvořenou lektvarovou hádanku cestou za kamenem mudrců. A tak si Severus pomyslel, že vztah s Hermionou má vlastně jediný nedostatek: přívažek v podobě Harryho Pottera. Ale aspoň byl až za oceánem, takže to nebyla tak vysoká cena – aspoň do té doby, dokud zůstane na své straně Atlantiku.
Tak tohle byla láska.
Konvice na kávu zabublala, Severus se vrátil do kuchyně a nalil si pořádný hrnek.
kailin: ( tiberia ) | 04.07. 2014 | 19. Jít dál | |
kailin: ( tiberia ) | 27.06. 2014 | 18. Jedenáct | |
kailin: ( tiberia ) | 20.06. 2014 | 17. Vypořádat se s realitou | |
kailin: ( tiberia ) | 13.06. 2014 | 16. Poslední rozloučení | |
kailin: ( tiberia ) | 06.06. 2014 | 15. Odchod | |
kailin: ( tiberia ) | 30.05. 2014 | 14. Všední život | |
kailin: ( tiberia ) | 23.05. 2014 | 13. Volba | |
kailin: ( tiberia ) | 16.05. 2014 | 12. Podpis smlouvy | |
kailin: ( tiberia ) | 09.05. 2014 | 11. V zaběhaných kolejích | |
kailin: ( tiberia ) | 02.05. 2014 | 10. Dopisy | |
kailin: ( tiberia ) | 25.04. 2014 | 9. Do města | |
kailin: ( tiberia ) | 18.04. 2014 | 8. Potřeba vrátit se | |
kailin: ( tiberia ) | 11.04. 2014 | 7. Windigo | |
kailin: ( tiberia ) | 04.04. 2014 | 6. Smutky | |
kailin: ( tiberia ) | 28.03. 2014 | 5. Curriculum vitae | |
kailin: ( tiberia ) | 21.03. 2014 | 4. Zachráněna | |
kailin: ( tiberia ) | 14.03. 2014 | 3. Znovu proti sobě | |
kailin: ( tiberia ) | 07.03. 2014 | 2. Nevítaný návštěvník | |
kailin: ( tiberia ) | 28.02. 2014 | 1. Blesk z čistého nebe | |
. Úvod k poviedkam: ( tiberia ) | 25.02. 2014 | Úvod | |