HLEDÁNÍ (klíče)
autorka: sarini – překlad: Elza – beta: ansus
originál: http://www.fanfiction.net/s/2579033/
Popis: Pokračování OSVOBOZENÍ (Harryho Pottera) – Severus Snape již není zvědem, oficiálně uznal Harryho Pottera za svého syna. Užuž se zná, že se Harryho život konečně bude ubírat směrem k lepším zítřkům...
Kánonu se dodrží v rozsahu prvních pěti knih, tedy nezahrnuje dění Prince dvojí krve a následující vývoj. Dokončeno. 53 kapitol. Pro čtenáře od 16 let (pro rozumně vyspělé dospívající a starší). Oceněno cenou ZLATÉHO BRKU pro rok 2006.
Postavy: Harry P./Charlie W., Severus S. a další. Stejně jako náš běžný svět obsahuje milostné vztahy bez ohledu na pohlaví aktérů.
Prohlášení: Autorce nepatří práva k postavám ani světu, které vytvořila J. K. Rowlingová. Překladatelka vychází při překladu z díla pánů Medků (ne dogmaticky) a celé skvělé bezejmenné HP komunity; autorka s přeložením svého díla souhlasila.
Kapitola jedenadvacátá
„Ano, slečno Grangerová?“ S mírným úsměškem přistoupil k jejich lavici.
„Myslím, že Padma tento lektvar nikdy nevařila,“ pronesla Grangerová koženě. Harry i Ron se k ní jako na povel otočili a trojice si vyměnila lehce napjaté pohledy.
„Zapojení pouze jednoho z dvojice do přípravy předloženého lektvaru je plně postačující,“ uzemnil ji Severus a přešel do přední části učebny. Harry s Ronem, zkoumající nelibě zavánějící vzorky, vypadali lehce pobledle.
Testovací lektvary byly v malých kotlících, každého sotva dvě dávky. Harry se přihlásil.
„Ano, pane Pottere?“
„Můžeme lektvar v rámci rozpoznávání ochutnat?“ tázal se Harry opatrně.
„Ne.“
Mladík odpověděl kývnutím, naklonil se k Malfoyovi a začal mu cosi špitat.
„COŽES vařil?“ vybuchl Malfoy, pak si ležérně uhladil hábit a vůbec se tvářil, jako že on nikdy při vyučování nepokřikuje. Severus to nechal bez poznámky, jen se pobaveně ušklíbal.
Zvolna rudnoucí Harry pokračoval ve vysvětlování. Malfoyovým výrazem nejprve prokmitávala zuřivost, která zvolna přešla v zamyšlení následované pobavením. Ještě dobré půl hodiny se tato dvojice přidušeně pohihňávala. Ron a Hermiona se se svými pracovními partnery už tak hladce nedomluvili.
„To je trestné!“ vyjekl Corner, Ron zbrunátněl.
Severus se k nim přidružil: „Máte nějaké potíže, pánové?“
„Weasley uvařil nezákonný lektvar!“ oznamoval Corner se zlomyslným zadostiučiněním.
Všichni studenti se k nim otočili v očekávání zábavné podívané.
„Pane Cornere,“ protáhl Severus jeho jméno s takovou pečlivostí, až se chlapec ošil. „Mějte na paměti, že účast pana Weasleyho na přípravě lektvaru, který stojí před vámi, je mi známa.“ Corner vytřeštěně přitakal. „Skutečně věříte, že bych toleroval, aby studenti vařili nezákonné substance?“ Corner freneticky zavrtěl hlavou. „Je vám známo, že lektvary, jejichž příprava je ministerstvem označena za omezenou, mohou být za určitých podmínek připravovány diplomovanými mistry v oboru a že studenti mohou asistovat svým profesorům?“ Corner opět přitakal. „Odebírám Mrzimoru pět bodů. Nenarušujte mé hodiny vznášením nepodložených obvinění.“
Harry, Hermiona a Malfoy vypadali, že na ně udělal dojem. Vrátil se na své místo a přísně shlížel na třídu. Všichni v tichosti pokračovali v práci, jen Weasley dělal, co mohl, aby se vyhnul hněvivě rozmáchlým gestům svého kolegy. Severus se rozhodl je propříště rozsadit, neboť jejich spolupráce naprosto selhala. Ostatní dvojice zdárně postupovaly k cíli, a tak se usadil za katedru a začal opravovat eseje. Cirka po deseti minutách bylo ticho přerušeno hlasitou ranou.
„Co zas bylo tohle, Pottere?“ dožadoval se Malfoy tak hlasitě, aby ho slyšeli všichni v učebně.
Harry se sbíral z podlahy, třel si zátylek a stavěl svou židli zpátky na nohy. Omluvně se rozhlédl, začervenal se a posadil. Rychle něco pošeptal Malfoyovi, který vyprskl smíchy.
„Zasvětíte i nás, pane Pottere?“ zeptal se Severus.
„No... radši ne,“ zamumlal dotázaný.
Severus nadzdvihl obočí, třídou se rozeběhl tlumený šepot, Harry se neklidně zavrtěl a zvedl k Severusovi štěněčí oči.
„Dobrá,“ odtušil Severus a pohledem zklidnil učebnu. „Odebírám Nebelvíru pět bodů za vyrušování. Po hodině tu zůstaňte.“
Harry kývl a začal znovu pracovat. Po dalších asi deseti minutách si studenti začali zvolna balit poznámky a odevzdávat pergameny s výsledky. Harry, jehož písmo bylo stále pod psa, naštěstí nechal zapisování na Malfoyovi.
„Tak co to bylo?“ zvídal Severus, když za ním a Harrym zapadly dveře kabinetu.
Harry vypadal ještě provinileji než bezprostředně po pádu. „No...“ Dlouze se odmlčel a pak rychle vypálil: „Opil jsem se a nechal se tetovat, to tetování se pohnulo a polechtalo mě a teď už musím běžet, něco mám, čau.“
Dveře kabinetu se už za ním zavíraly, když se konečně Severus zmohl na reakci.
„Harolde Jamesi Pottere, okamžitě se vrať!“ zahulákal.
Schlíplý Harry se neochotně vrátil do kabinetu, v pozadí se poťouchle ušklíbalo několik studentů, kteří ještě z učebny neodešli. Harry si sedl na osamělou židli, která byla v místnosti připravena pro provinilce.
„Řekni to ještě jednou, pomaleji,“ nařídil Severus přísně.
Harry kývl a polkl. „Opil jsem se... nechal jsem se tetovat... tetování se pohnulo a polechtalo mě.“
„Ukaž,“ zněl rozkaz.
Harry si rozhrnul hábit, vykasal košili a odhalil břicho. Seděl na něm zelený dráček, jehož šupiny mírně opalizovaly. Dráček vychrlil oheň, Harry se zavrtěl a spustil košili. Vzhlížel k Severusovi s provinilým výrazem, už zase si hryzl spodní ret.
„Kdy?“
„V létě,“ přiznal. „Vláďa byl marod, takže Charlie ho musel hlídat a já si vyrazil s Jean-Pierrem, Erinem, Dieterem, Áronem, Kari, Randy, Sandrou a Francescou. Opil jsem se a ráno, když jsem se vzbudil, jsem měl tetování.“
„Ty...!“ Severus si stiskl spánky a napočítal do deseti. „Dochází ti, jak kolosálně nezodpovědné to bylo?“
„Omlouvám se,“ zamumlal zrudlý Harry směrem k podlaze, „nemyslel jsem...“
„A to je právě ten problém!“ peskoval ho Severus. Harry sebou trhl a Severus se pokusil trochu zklidnit. „Napíšeš mi třístopou esej o vlivu alkoholu na kouzlení.“
Harry překvapeně vzhlédl; Severus od něho očekával spíše hněv. „Myslel jsem...“
„Řekl bych, že jsme se právě shodli, že nemyslel,“ štěkl Severus a Harry sebou znovu trhl. „Jelikož jsi zletilý, nemohu ti zakázat pití, ale naprostý nedostatek úsudku ti tolerovat nebudu.“
„Čekal jsem...“ Harry se zavrtěl na židli. „To tetování ti nevadí?“
„Mělo by?“ otázal se Severus a z Harryho výrazu odvodil, že právě toho se jeho syn bál. „Moje tetování je mnohem horší, Harry. Bylo by to ode mě pokrytecké, kdybych ti zakazoval takové pěkné. Mám vztek z toho, že ses opil natolik, až jsi zapomněl celou noc. Dochází ti, co by následovalo, kdyby zrovna tehdy došlo k útoku na rezervaci?“
Harry pobledl a Severusovi bylo jasné, že nad tou možností se zatím nijak hluboce nezamyslel.
„Já... já se omlouvám.“
„Mně se neomlouvej,“ odbyl ho rázně. „Svůj život jsi ohrozil.“
Harry přitakal a vypadal patřičně zkroušeně. „Ano, tati. Kdy ti mám přinést tu esej?“
„Před prvním prasinkovým víkendem, což je, tuším, týden před svátkem Všech svatých. Jistě máš i jinou práci,“ navrhl smířlivě.
„Dobře,“ znovu přitakal Harry. „Ten víkend hraje Nebelvír první zápas.“
Severus si povzdechl, ale Harry trval na tom, že téma famfrpál je zakázané. Raději se pousmál a pobídl synka: „Ukaž mi ještě jednou toho draka.“
Harry se zazubil, vykasal si opět košili a otočil se. „Přičaroval mi ho Jean-Pierre, taky byl na šrot. Ráno se dost divil, ale Erin se zapřísahal zepředu zezadu, že to bylo jeho dílo a jeho nápad.“
„Krásně provedeno.“ Severus přejel dráčka špičkou prstu, udivila ho jeho plasticita. „Jak to...?“
„Změnil se,“ zazubil se Harry ještě šířeji, „když mi Eliza dala krev. Neměl tak... živou barvu a nebyl plastický.“
„Zkusils mu něco říct?“ zajímalo Severuse, jeho mozek studovaného lektvaristy promýšlel způsoby, jak by mohla dračí krev ovlivnit tetování.
Harry sklonil hlavu a kabinetem se rozlehl sykot hadího jazyka. Dráček zamával křídly, přelétl na Harryho pravý bok, tam se usadil, složil křídla a v očekávání vzhlédl.
Harrymu zaplály oči. „Poslouchá mě.“
„Očividně,“ usmál se Severus. Přivolal ze soukromých zásob skromnou lahvičku a podal ji synovi: „Tento lektvar v případě potřeby dokáže zneutralizovat alkoholické opojení. Jedna dávka se rovná polovině obsahu. Očekávám, že v budoucnosti budeš prokazovat lepší úsudek, ale rozumím, že jsi stále ještě puberťák, a tudíž se chyb nevyvaruješ. Nezneužívej této výsady. Pokud budeš potřebovat další zásobu, přijď za mnou, ale budu požadovat vysvětlení.“
„Děkuju,“ odpověděl Harry s malým úsměvem, „a nejen za ten lektvar.“
Harry zmizel, než se Severus zmohl na odpověď. Chvíli tiše pozoroval dveře, jimiž syn odešel, a přehrával si znovu jejich rozhovor. Prvně uplatnil otcovskou autoritu, aby Harryho usměrnil.
Skutečnost, že Harry odešel z kabinetu záře štěstím vzdor zadané třístopé eseji, která neměla co do činění se školními povinnostmi, Severuse obrazně řečeno vyhodila z kolejí. Přistoupil ke krbu a vhodil do něho plnou hrst letaxu.
„Lupine!“
„Ano, Severusi?“
„Máš chvilku?“
„Malou.“ Vlk prošel krbem do jeho kabinetu. „Vypadáš zmateně.“
„Nařídil jsem Harrymu vypracovat tři stopy dlouhou esej o vlivu alkoholu na kouzlení a on je dokonale spokojený.“
Remus se zasmál: „Ještě aby ne.“
„Nechtěl bys to rozvést?“ prskl Severus podrážděně.
Remus se pohodlně usadil a pozorně si Severuse prohlížel. Vlivem blížícího se úplňku měl oči žlutě jantarové a vypadal vyčerpaně, ale rozhodně byl v dobré náladě.
„Jak byl Harry dřív vychováván?“ nadhodil a dodal: „Mimo Bradavice.“
Severus začínal chápat, kam Lupin míří: „Hladem, zamykáním v komoře nebo v pokoji, bitím, případně kombinací všech tří způsobů.“
„Nikdo ho nikdy nevychovával jako obyčejný rodič,“ usmál se Remus láskyplně a pak se uchechtl. „I když rodiče obyčejně nedávají potomkům za trest psát eseje.“
Severus protočil panenky. „Za skopičiny mimo školní pozemky mu školní trest předepsat nelze. A jak jinak ho tady mohu potrestat?“
„Co provedl?“ vyzvídal Remus.
Severus potřásl hlavou: „Kompletně se setnul a obdobně setnutý Francouz mu provedl krásné tetování. Nejspíš bych na to nikdy nepřišel, kdyby ho to tetování dnes při hodině nepolechtalo.“
Remus se uculil: „To má štěstí, že to tetování nedopadlo hůř – za takových okolností. Neviděls, co měl vytetované Sirius. Inu, James neměl umělecké střevo.“
„Jestli ho chceš vidět, tak ho někdy požádej,“ navrhl Severus. „Je to velšský zelený, ale vypadá spíš jako vikinská rytina z Maes Howe.
Remus pozdvihl obočí: „Zítra po hodině se ho zeptám.“ Pak se zatvářil řádně pobertovsky. „Teď z trochu lehčího soudku, Severusi. Albus chce, abychom obnovili soubojnický klub.“
Severusovi okamžitě vytanula na mysli vzpomínka na poslední pokus o založení klubu – katastrofický pokus. „BA mu nestačí?“
Remus zavrtěl hlavou. „Ta je jen pro starší studenty. Ke všemu pracují hlavně na nebezpečných bojových technikách a zcela opomíjejí soubojovou etiketu.“
„Smrtijedi mívají skony přeskakovat zdvořilostní úklonu, než na tebe sešlou nepromíjitelnou,“ namítl Severus. „Kdy by se to mělo konat?“
„Co takhle v neděli odpoledne, když nebude famfrpál?“ navrhl Remus.
Severus zvolna přitakal: „Myslím, že o víkendech večer se schází BA. Rád bych je začlenil, trocha etikety nikoho nezabije.“
„Alespoň ukážou mladším kousek toho pokročilého bitkaření,“ zazubil se Remus.
„Neměli bychom začít ukázkovým soubojem?“ přemýšlel dál Severus, v hlavě se mu už rýsovaly podrobnější plány jednotlivých lekcí. Lockhart si vyžádal jeho přítomnost jen na úvodní předváděčku s tím, že pak už ho potřebovat nebude. Odzbrojit toho tupce bylo nanejvýš uspokojující.
Remus se už smál tak široce, že bylo možno si prohlédnout jeho dobře vyvinuté špičáky. „Myslíš, že se nám podaří nalákat Harryho na otcovsko-synovský duel?“
„Když mu nedáme na vybranou...“ nadhodil Severus s úsměškem. Harryho nechuť k předvádění se na veřejnosti by jim zajistila stoprocentní odmítnutí, kdyby za ním šli s návrhem vystoupení. Bude jen k užitku, když si jeho spolužáci uvědomí, čeho je Harry schopen. Byla tu dobrá šance, že pár starších znovu zváží rozhodnutí přidat se k Voldemortovi, až na vlastní oči uvidí, jak při formálním souboji Harry Severuse roznese na kopytech.
Remus vypadal zamyšleně, možná došel ke stejným závěrům. „Promluvím si s Albusem o pár dočasných ochranných kouzlech.“
Severus zdvihl obočí v němé otázce.
„Mohl by z pozice ředitele vytvořit uvnitř ochranných kouzel hradu malý prostor, kde by některá z velkých štítových zaklínadel nebyla aktivní – proti černé magii, proti přemisťování a tak podobně.“
„Ohlas to při večeři,“ pobídl ho Severus se spokojeným úsměvem na rtech.
„Tuhle neděli?“ ujišťoval se Remus.
Severus jen přikývl.
-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-