Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Izolace

Kapitola 4 - Skóre

Izolace
Vložené: arabeska - 15.07. 2014 Téma: Izolace
arabeska nám napísal:

Chapter 4: Score

originál: https://www.fanfiction.net/s/6291747/4/

autor: Bex-chan

překlad: arabeska, eryenie, nellay, TinaStylinson

beta: Aiden, elbi

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

arabeska: Pamatujete si ještě? Je to skoro měsíc a půl, nemám na to dostatečnou omluvu. Pokorně se klaním všem, kdo na tomhle překladu dělali, je čím dál větší fuška to učesat do čtivé podoby. Nevím, už mi z toho jde hlava kolem.

Tak vzhůru dočtení... Snad si ještě něco pamatujete.

 

 

 

 

* * *

Probudil se z noční můry.

Znovu se mu zdálo o Astronomické věži. Všechny obrazy, zvuky i pachy ho nemilosrdně trýznily; tak živé a barvité. Dokonce i podvědomí se mu horlivě vysmívalo těmi plodnými vzpomínkami; ve spánku myšlenky jen nepatrně ustupovaly, takže se výjev v jeho hlavě donekonečna opakoval. Přicházely každou noc, některé nelítostnější než jiné, přesto však všechny stejné. Noční můry. Mučily ho. Připomínaly se mu.

Selhání.

Selhání.

Selhání.

Zasténal do příliš měkkého polštáře a s mžouráním se odvrátil od neústupného slunečního paprsku. Podzimní slunce na jeho tváři bylo otravné a hřejivé a to se mu nelíbilo. Bylo příliš okázalé a ošidné, podvádělo zoufalce, aby věřili, že venku nemrzne. Když odhrnul přikrývky, aby položil nohy na chladná prkna podlahy, už mohl cítit, jak se mu po kůži plazí chlad.

Pokrčil rameny nad oblečením, které mu předtím dali, aby potlačil chlad, a oblékl si je přes tílko a boxerky. Merlin chraň, aby mu McGonagallová poskytla opravdové pyžamo, které by mohlo pomoci proti podchlazení. Vyhlédl z okna, ale všude, kam dohlédl, byly jen střešní tašky, cihly a nebe barvy bronzu s příliš ostrým sluncem. V čem spočíval smysl mít okno bez výhledu? Pitomí Nebelvíři.

Tehdy si uvědomil, jaký je klid, a to ticho mu bzučelo v uších, jen trochu zklidněné vzdálenými ptáky. Zmateně zvedl obočí s vědomím, které mu vzadu v hlavě říkalo, že už se dnes jednou probudil. Pokud tedy byl pořád dnešek.

Ano, rozhodně už se probudil. Cítil šepot vzpomínky, který zavanul přes jeho nervová zakončení. To ta mudlovská šmejdka, to ona ho znovu probrala se svou proklatou sprchou a nemotornými kroky. Vzpomněl si na mumlání seznamu šťavnatých kleteb do matrace, zatímco naslouchal jejím neohrabaným pohybům, a jen čtyři další sprosté výrazy ho dělily od vpochodování tam s nebezpečným úmyslem. Ale potom se dveře zaklaply a zvuky utichly.

Odešla. Zkurvené díky.

A tak ho teplo ukonejšilo zpět do dřímoty. Zpět k nočním můrám.

Vstal z postele a vyklouzl z místnosti s úmyslem najít si nějakou práci a něco k jídlu. Vzal si sklenici mléka a cereálie, na které Grangerová musela zapomenout, a připomněl si, že se opravdu potřebuje naučit nějakým bezhůlkovým dovednostem ohledně vaření, pokud tady chce vůbec někdy teplé jídlo. Žádat Grangerovou samozřejmě nepřicházelo v úvahu.

Zalil si další misku snídaně, když se jeho pohled usadil na hodinách, a znepokojeně vydechl. Dokonce ani nebylo ráno; ani snídaně. Byly skoro tři odpoledne; oficiální znamení toho, že normální spánkový režim se ztratil spolu s jeho hůlkou. A s jeho pýchou.

Pohledem přešel ke vchodovým dveřím, a ačkoliv věděl, že je to neodvratitelně marné, odložil misku s cereáliemi a rozhodl se to zkusit. Ve vteřině, kdy se jeho prsty dotkly kliky, prolétly mu paží jiskřivé výboje a zapraskaly v žilách jako plameny.

"Do prdele," zaklel a prohlížel si rudé popáleniny zdobící konečky jeho prstů. S odevzdaným povzdychem se vrátil do kuchyňky a otočil kohoutkem, aby mu studená voda uklidnila brnící kůži.

Poté očima sklouzl na kuchyňské dlaždičky. A začal počítat.

Potřeboval něco dělat... Potřeboval se něčím zaměstnat...


* * *


"Jsi velmi tichá," zamračil se Neville a dlouze se na ni zadíval. "Jsi v pořádku, Hermiono?"

Její ústa se jakýmsi způsobem zformovala do přehnaného úsměvu. "Je mi fajn," ujistila ho klidně a rukama přejela po strategicky umístěné učebnici. "Připravuji se na esej z věštění z čísel a zrovna se snažím něco vymyslet."

Technicky to nebyla lež, ale svou esej dokončila už před čtyřmi dny. Předpokládala, že mezi ní a jejími přáteli nastane během večeře ve Velké síni trapné ticho, a za tím účelem si přinesla něco, čím může odvrátit pozornost. Kdo by se obtěžoval zpochybňovat její potřebu studovat?

Seamus, Dean, Ginny a Lenka byli očividně překvapení, když s Nevillem vstoupila do Velké síně, ale přesto jejich nejlepší snaha zapojit ji do hovoru vyšla naprázdno. Byla jim za to snažení vděčná. Opravdu byla, ale rozhovor mezi čtyřmi Nebelvíry a Havraspárkou byl nepříjemný i bez jejího zapojení. Všichni se zaobírali jen tématem války; Voldemortem. A to ji dráždilo. Ale v to ráno toužila po společnosti; po lidech, kterým rozuměla a mohla je bezpečně nazvat přáteli. Ostatně nebyla ničí vina, že pohnutá doba bývá zátěží pro vztahy, a sedět s nimi se zdálo být normální.

Takže jednoduše přikyvovala, jednoslovně odpovídala a na oko příležitostně něco načmárala.

"Nikdo jiný se nenamáhá s psaním esejí," zamumlal tiše Neville, a pokud ho ostatní slyšeli, neustali v debatě o famfrpálu. "Myslím, že se každý domnívá, jak je to teď zbytečné, ale vím, jak to máš s učením, takže bych neměl být překvapený."

Opravdu Nevilla a jeho neobratnou upřímnost milovala. Byl tak roztomilý, až ji z toho někdy bolelo u srdce, a věděla, že kdyby tam nebyl, se setkáním s přáteli by nesouhlasila.

"Pomáhá to rozptýlit se," pokrčila mírně rameny.

Věnoval jí krátké kývnutí pochopení, než Seamus zmínil jeho jméno a zatáhl ho zpět do rozhovoru o... Ach k čertu, ani nevěděla, o čem se bavili. Předstírala, že se vrátila zpět ke schématy posetým stránkám, ale přistihla se, že ospalý pohled stáčí ke zmijozelskému stolu.

Pochopitelně byl prázdný.

Z dvou set padesáti zbývajících studentů, kteří se vrátili do Bradavic, jich jen třicet dva nosilo zelenou kravatu. Všichni byli ze čtvrtých ročníků nebo mladší a v malých skupinkách jedli a stýkali se s ostatními kolejemi. Nikdo z nich nechtěl být spojován s manýry obvyklými v jejich koleji a dělali všechno pro to, aby se vyhnuli spojení se symbolem hada. Pokud věděla, dokonce ani nespali ve sklepení, ale na rezervních postelích roztroušených v ostatních kolejích.

Bylo to doopravdy smutné.

A tak zoufale se vyhýbali povýšenosti a špatným dojmům, přestože samotná jejich přítomnost v Bradavicích byla dost významným důkazem jejich nesouhlasu s Voldemortovými názory. Právě tak jako všichni ostatní doufali v bezpečí a modlili se, aby to celé skončilo.

Kvůli tomu pak nenáviděla Malfoye o trochu víc za to, že je tak nevypočitatelný a podřizující se zažitým stereotypům, které vzešly ze Salazarova odkazu, a její pohled tančil po stole, až skončil v místech, kde ho naposledy viděla sedět.

Vzpomínala si, jak příšerně vypadal během šestého ročníku, a vynadala si za své naivní přehlížení příznaků toho, co přichází. Pamatovala si, jak o něm s Harrym mluvila a jak starostlivě zněla. Jak jen mohla být tak slepá?

"Hermiono," vtáhl ji tichý ženský hlas zpět do přítomnosti a ona se otočila k Lence. "Jsi v pořádku? Vypadala jsi trochu zasněně."

Obtížně zápolila se zamrkáním nad tím ironicky zabarveným komentářem. "Je mi fajn, Lenko," povzdychla si a pokynula ke knize. "Jen mám trochu potíže se soustředěním. Myslím, že bych měla jít do knihovny."

"Už?" zamračila se Ginny a Hermiona zaznamenala, že její znepokojení je skutečné. "Sotva ses dotkla jídla."

Bruneta shlédla na napůl snědenou nedělní pečeni. "Nemám takový hlad," pokrčila rameny a odstrčila talíř stranou. "Měla jsem celkem velkou snídani."

Viděla jejich neochotu jí věřit a nemohla je za to vinit. Věděla, že trochu pohubla od té doby, co Harry a Ron odešli, ale rozhodně to nebylo tak, že by hladověla nebo skutečně jedla méně; jenom jedla nepravidelně. Opět to bylo kvůli nespavosti. Možná by měla přijmout Křiklanovu nabídku Bezesného spánku.

"Chceš v knihovně společnost?" nabídl Neville vážně. "Myslím, že bych měl zapracovat na eseji z bylinkářství."

"Ne to je v pořádku," zavrtěla hlavou a zvedla se od stolu. "Vím, že nemáš rád knihovnu, a ještě jsi nedojedl večeři."

"Možná bych se mohl stavit později," našel kompromis a napíchl na vidličku další kapustu. "Ale bylo hezké tě vidět, Hermiono."

"To ano," přikývla Ginny doprovázená souhlasným zahučením od Seamuse a Deana. "Přijdeš se za námi podívat i zítra?"

Ne.

"Pokusím se," vydechla tiše a věnovala svým lvím kolegům a blonďaté orlici slabý úsměv. "Také jsem vás všechny ráda viděla."

Sbalila si věci a s jemným mávnutím jejich směrem se otočila k odchodu. Když odcházela, nemohla přeslechnout jejich šepot vznášející se Velkou síní a všichni komentovali, jak špatně vypadá. Mluvili o tmavých kruzích pod jejíma krví podlitýma očima, a jak její pokožka o odstín pobledla. Nic jízlivého, bez známek podlosti. Jen pravda. Pouze starostlivá slova.

Možná by se cítila provinile, kdyby její tělo bylo schopno pojmout další negativní emoce.

Jenže nebylo. Myšlenky na Malfoye ji až po okraj naplnily nepříjemnými dojmy spojenými s pocitem osamělostí a špetkou zoufalství z toho, že prostě neměla soukromí.

Avšak naděje umírá poslední; malý náznak optimismu přibližně velikosti jejího srdce, který odmítal zmizet. Někdy se na něm zoufale lpěla a vzápětí ho proklínala. To on byl důvodem setrvat a povzbuzoval jí v nočním úsilí zjistit vše o viteálech a také jí nutil pokračovat v tréninku s McGonagallovou pro Řád.

Ano, byl tam. Jen se někdy neprojevoval...

Knihovna byla pro změnu plná života. Pár třeťáků se shromáždilo kolem stolu a diskutovalo nad domácím úkolem z lektvarů a další stůl byl obsazený skupinou čtvrťáků. Madam Pinceová byla také zašitá na svém obvyklém místě s nosem zabořeným v knize a přimhouřenýma očima zpoza stránek sledovala studenty. Hermiona na mrzutou knihovnici kývla, což jí neoplatila, předtím než se znovu nejistým pohledem rozhlédla po místnosti.

Všimla si další skupiny studentů vzadu a usoudila, že je tam na její vkus příliš rušno. Potřebovala být sama. Zamířila do oddělení s omezeným přístupem, vytáhla z police dvě knihy, pro které přišla, a rozhodla se, že pokud chce číst v klidu, nemůže tady zůstat. Schovala objemné svazky do tašky a zvažovala jít ven, jenže počasí bylo stěží vhodné pro studijní posezení.

Chtěla se jen vrátit do svého pokoje a stočit se na pohovce ve společnosti literatury a horké čokolády.

Ale tam byl on.

S pevným odhodláním svraštila obočí. Správně, nenechá se kvůli tomu všivákovi vyštvat ze svých pokojů. To odmítala. Proč by svoje zvyky musela měnit jen kvůli Malfoyovi? Když ten slizký ničema bude otravovat, mohla by ho prostě zamknout v ložnici. Při odchodu z knihovny seslala na knihy splývající kouzlo, protože ji rozum varoval, že by nebylo moudré, aby se dozvěděl o předmětu jejího zájmu. Pokud by to ten malý lotr zjistil a nějak se mu podařilo utéct, bezpochyby by odhopsal zpět k Voldemortovi a očekával poplácání po hlavě za zmaření plánů Harryho a Rona.

Směle a odhodlaně rázovala hradem zpět do svých komnat a adrenalin jí stoupal v očekávání konfliktu. U vchodu zamumlala heslo, ad lucem*, vrazila do dveří prudčeji, než bylo nutné, a okamžitě ho vyhledala očima. Ať už očekávala, že ho najde dělat cokoliv, tohle to nebylo.

Seděl na pultu oddělujícím obývací pokoj od kuchyňky, a po stranách se opíral rukama. Ramena měl uvolněná a hlavu lehce nakloněnou na stranu, zatímco prsty nepřítomně poklepával o mahagonový povrch. Nevšiml si jí, ani když tiše zabouchla dveře a pomalu vstoupila do místnosti.

Natáhla krk, aby pohledem zachytila pravou stranu jeho tváře, a uvědomila si, že obvyklé zamračení je stále na svém místě a kazí jeho rysy. Krátce žasla, jak může být jeho znepokojený výraz tak trvalý, ale poté si uvědomila, že koutky jejích vlastních rtů se za poslední týdny sotva zvedly. Avšak jeho zamračený výraz nebyl tak úplně naštvaný, spíše soustředěný než cokoliv jiného.

Hermiona se pátravě zadívala trochu blíž, jako by byl vzácný a nebezpečný pták, na kterého jednoduše narazila. Sledovala směr jeho upřeného pohledu na nic jiného, než zeď s bílými dlaždičkami. Na rtech se jí usadil výraz roztrpčeného zmatku.

Co to...

"Co to sakra děláš?" zeptala se ostře a sledovala, jak sebou překvapeně trhl, prudce otočil hlavou a podíval se na ni. Ach, byl rozzlobený. Zřejmě ho nějak vyrušila a on kvůli tomu zuřil. Jantarovýma očima znovu přejela po dlaždičkách, jestli jí něco neuniklo, ale nebylo tam nic než pukliny na bělostné keramice.

"Sakra, Grangerová!" zahřměl a plynule seskočil z dřevěné desky. "Teď jsem zapomněl číslo, ty blbá-"

"Číslo?" zopakovala a bezděčně položila ruku na kapsu s hůlkou. Nepřiblížil se k ní, jak očekávala; jen přešlápl a netrpělivě na ni ze vzdálenosti čtyř metrů pohlížel. Nicméně se jí to stále zdálo příliš blízko. "Co jsi-"

"Co tady kurva děláš?" vyštěkl rychle.

"Bydlím tady," zasyčela, přešla k pohovce a upustila těžkou tašku. "A mám nějakou práci, tak mě nech na pokoji-"

"A kam přesně bych měl jít?" opáčil a založil ruce na hrudi. Zakroužil rameny, jako by se připravoval na rvačku, viděla, jak se jeho svaly pod šedým rolákem rytmicky vlní.

"To je mi vážně jedno," odpověděla ostře. "Běž do svého pokoje-"

"Proč já?" zavrčel Draco a upřeně si ji prohlížel. "Můžeš přicházet a odcházet, jak je ti libo, tak bys měla jít někam jinam ty-"

"Tohle jsou moje komnaty, Malfoyi!" zaječela vzdorně.

Zavrčel. "Jsem tady, protože si vy zatracení troubové nemůžete hledět svého!" zařval. "Vždycky do všeho strkáte nos a myslíte si, že pomáháte-"

"My ti pomáháme!"

"No, já o vaši zasranou pomoc NESTOJÍM!" vykřikl Draco a jeho pronikavý řev se odrážel v ozvěně mezi starodávnými zdmi. "NIKDY jsem vaši pomoc nechtěl-"

"No, máš ji," přerušila ho klidně, neschopná ubránit se povýšenosti v hlase. "Tak si přestaň stěžovat jako rozmazlený fakan a-"

"Naser si-"

"Čekám, až si nasereš ty," odsekla čarodějka. "Potřebuji něco udělat-"

"Proč nejdeš k sobě do pokoje?" zeptal se jízlivě a zamířil k ní dlouhými kroky. "Nebo ještě lépe, odprejskni do Věže za ostatními tvými debilními kámoši-"

"Protože nemusím-"

"Proč vy Nebelvíři vždycky trváte na tom, že musíte všechno ztěžovat?" otázal se zcela vážně. "Tak zkurveně debilně se vždy honíte za problémy, a pak se ještě divíte, že se vás lidi pokoušejí zabít-"

"Chápu, že je pro tebe těžké to pochopit," řekla Hermiona pomalu a pozvedla bradu. "Že jsme dost odvážní na to, abychom se postavili za to, co-"

"Nebuď ke mně blahosklonná, Grangerová," protočil očima. "Statečnost, hovadina. Ty a ti neschopní idioti jste už dávno překročili hranici pitomosti-"

"Neopovažuj se říkat, že jsem pitomá," zamračila se a vytáhla ruku z kapsy, aby na něj varovně namířila prst. "Já nejsem-"

"No dobrá," zamumlal a na moment přehodnotil své vyjádření o ní. "Možná máš pár funkčních mozkových buněk, ale Chuďas a Nuzák jsou jen zatraceně nepoužitelní-"

"Neříkej jim-"

"A to dost napovídá o té tvé šmejdské skupince," pokračoval a přiblížil se o další krok, "když je to podělaná mudlovská šmejdka, kdo tam má mozek!"

Mudlovský instinkt v krvi ji vyhecoval, aby sáhla po hrníčku na stole a mrštila jím po něm. A hodila ho prudce; pravděpodobně silněji, než cokoliv jiného ve svém životě. Ale vyhnul se mu. Mizera. Sledovala, jak se hrníček roztříštil o zeď za ním. Půvabný bílý porcelán se sesypal na zem i s pár úlomky dřeva. Znovu po něm střelila planoucíma zlatýma očima a chvěla se nespoutaným vztekem, když viděla, jak jeho rysy zacukalo pobavení.

"Nebudu to opakovat, Malfoyi," vyprskla a držela na uzdě prudké nutkání proklít ho tady a teď. "Jdi do svého pokoje a nech mě pracovat-"

"Zásah do černého, Grangerová?" samolibě líně protáhl. "Byla to ta mudlovská šmejdka nebo zmínka o debilních dvojčatech?"

"Přestaň jim říkat-"

"Proč nejdeš dráždit svou přítomností je?" zeptal se s lehkovážným mávnutím.

"Sklapni, Malfoyi!"

"Ne, jsem zatraceně vážný," trval na svém a zaujatě si všiml škubnutí jejích rtů. "Proč k čertu neotravuješ místo mě Pottera a Weasleyho-"

"Protože tady zatraceně nejsou!" vyzradila Hermiona s vědomím, že pravděpodobně nebylo nejmoudřejší mu to říct. Okamžitě si všimla zlomyslného úšklebku a zase se o trošku víc zlobila na kluky, za to, že ji tady nechali. S ním. "Nejsou tady," zopakovala klidněji a snažila se zachovat chladnou hlavu.

"Kde jsou-"

"Jako bych ti to chtěla říct," řekla posměšně. "Prostě mě nech, Malfoyi, než-"

"To je klasika," uchechtl se a olízl si rty, jako by mohl ve skutečnosti ochutnat její frustraci. Podle všeho byla lahodná. "Tohle určitě hodně vysvětluje."

Zakabonila se. "O čem to mluvíš?"

"Důvod proč mi tvůj obličej pořád připomíná rozplácnutý zadek," řekl jí prostě a znovu se k ní vítězně přiblížil. "Proč vypadáš připravená podřezat si zápěstí-"

To přehnal. "Nebuď směšný-"

"Zlaté trio se rozdělilo," dumal spíše sám pro sebe. "To musí bolet, Grangerová, vědomí, že jediní dva lidé, kteří tě mohou opravdu vystát, odešli-"

"Alespoň mám přátele-"

"Ale nejsou tady, že?" připomněl jí s výmluvným mlasknutím jazyka. "Musí být na hovno už nemít možnost roztáhnout nohy před Weasleym."

Zaprskala, ale to ponížení potlačila prudkým nádechem. Ron byl... Ron byl její přítel. Nic víc. Doufala ve víc a obětovala mu svou nevinnost, předtím než s Harrym odešli. Bylo to... trapné a on to nijak zvlášť dobře nezvládl a jí bylo bolestně jasné, že vztah s ním byl nad její síly, ačkoliv se zdálo, že některé z těch otravných romantických pocitů k němu přetrvávají. Možná až se celé to válečné drama ustálí...

"Do Rona a mě ti nic není," zamumlala vzdorovitě s uvědoměním, že nejspíše příliš dlouho mlčela. "Přestaň být tak-"

"Takže možná upřednostňuješ Pottera?" obvinil ji se znechuceným odfrknutím. "Merline, vy tři jste k pláči-"

Chtěla po něm hodit další hrnek. Ale ne. Chtěla nějakou výhodu, která nezávisela na jejích magických schopnostech.

Teď byl blíž a ona si letmo povšimla, že voní ovocným sadem a spánkem. Jeho jednání bylo příliš elegantní a uhlazené, jako by tohle všechno pečlivě plánoval s cílem ji ponížit. Toužila ovinout prsty kolem hůlky, ale pokud mohla, chtěla se s ním vypořádat bez magie. No dobrá, nemohla ho dost dobře proklít pokaždé, když se hádali; i když to byla až absurdně lákavá vyhlídka. Byla bystré děvče a vždy nalezla hbitou odpověď; mohla by se s ním vypořádat. Mohla.

Potřebovala nový přístup, takže založila ruce v bok a pokusila se mu vrátit jeho aroganci. Budiž, věděl, co otřese její náladou, ale i on měl svoje slabiny...

"Musí to být pro tebe těžké, Malfoyi," řekla měkce, potěšená, když nechápavě zvedl obočí. "Sledovat, jak se lidé, které považuješ za méněcenné, mají o tolik lépe než ty-"

"O čem to-"

"Harry se svým famfrpálem," začala pyšně vyjmenovávat, zatímco vytáhla hůlku a pohrávala si s ní hbitými prsty. "Já se svými známkami-"

"Naznačuješ, že žárlím, Grangerová?" zeptal se ostře a hlas v jeho hrdle hřměl. "Protože to bych raději-"

"Rozhodně by to mnohé vysvětlovalo," uvažovala nenuceně, jako by s nějakým přítelem probírala domácí úkol. Rozvážně si poklepala hůlkou o dlaň, nic útočného, jen malé gesto, aby ho upozornilo, že magie je na její straně. "Veškerá nenávist z něčeho pramení. Chci říct, v posledních šesti letech se nám podařilo dosáhnout slušného pokroku-"

"Zpropadeně dobře pro tebe-"

"A pokud si vzpomínám," pokračovala a s klidem ignorovala jeho opovržlivé zasyčení. "Ve svém životě jsi doposud neudělal nic extra... zvláštního, Malfoyi-"

"Zmlkni, Grangerová-"

"A ve všem, co ses pokusil udělat," přitlačila Hermiona, neschopná se zastavit teď, když ji hřálo nadcházející vítězství, "jsi vždy beznadějně zklamal-"

"Zavři tu svoji-"

"Vzpomínám si tehdy ve druhém ročníku," pokračovala a téměř zasněně si mnula bradu. "Když jsi spadl z koštěte a prohrál s Harrym famfrpál. Nebyl tam tvůj otec?"

Zavrčel a pokusil se ji popadnout, ale když na něj namířila hůlku, zastavil se. "Varoval jsem tě, ať nemluvíš o mém otci-"

"A vsadím se, že nebyl příliš potěšený, když zjistil, že tě v hodnocení předběhla mudlovská šmejdka," řekla a zaznamenala, že jeho mračení ztvrdlo, když použila ten hanlivý výraz sama na sebe.

"Nemluv o mém otci," zopakoval hrubým hlasem.

Ale znejistěla, když zpozorovala, že to nezní zvlášť výhružně; spíš podrážděně a možná trochu... ublíženě? To bylo znepokojivé.

"Tak nemluv o mých přátelích," zamumlala nakonec a sledovala, jak zatnul čelist, když mezi nimi proběhl nevyslovený souhlas. Tehdy vypadal trochu lidštěji a ona ho chtěla znovu udeřit. "Necháš mě na pokoji, nebo tě mám do ložnice dotáhnout osobně?"

Zavrčel, ale k jejímu naprostému úžasu a zmatení od ní skutečně o pár kroků odstoupil. Bouřkový pohled z ní ale nespustil, probodával ji, jako by se snažil, aby zmizela pouhou silou vůle.

"Až vypadnu z téhle zasrané díry," zamumlal temně předtím, než dospěl ke dveřím, "a dostanu zpátky hůlku, přijdu si rovnou pro tebe, Grangerová."

"Tím jsem si jistá," přikývla s naučenou lhostejností.

Šlehl po ní pohledem, kterým ji sjel odshora dolů. A vzápětí jí zmizel z dohledu jako šmouha, pouze s předvídatelným třísknutím dveří, ze kterého jí téměř praskly bubínky. Zírala na ně nepatrně rozšířenýma očima a kousla se do spodního rtu a se záškuby v koutcích úst se pyšně usmála.

Dokázala to. Přiměla ho, aby ji nechal na pokoji, aniž by použila magii. Hermiona klesla na pohovku a cítila, jak z jejího nitra stoupá pyšné hihňání. Porazila ho navzdory dřívějším útrapám, když se rozhodl použít proti ní v hádce přátele. Měla poslední slovo. Dostala, co chtěla.

A ačkoliv si to neuvědomila, poprvé od doby, kdy se rozloučila s Harrym a Ronem, si dovolila nenucený úsměv. A to bylo téměř před čtyřmi týdny.


* * *


Děvka...

Zpět v malém prostoru mohl přísahat, že se ty čtyři zdi trochu přiblížily. Místnost rozhodně vypadala menší a způsobila, že mu na čele vyrazil studený pot. Měl sto chutí vrátit se zpět do obývacího pokoje a znovu ji seřvat, ale čeho by tím dosáhl? Stejně by proti němu použila magii a on by skončil zpátky tam, kde je, jen zřejmě trochu bolestněji, což by jeho den učinilo právě o tu trochu depresivnější.

Skryl tvář do dlaní a prsty zajel do vlasů.

Za celých sedmnáct let se ještě necítil tak ponížený. Kdy se jeho život tak zkazil, že skončil tady? Jako nějaké nesvéprávné děcko v plenách pod dohledem toho špinavého mudlozplozence. A pokoušející se vyhnout přeměně v jednoho z těch pomatených podivínů, kteří si povídali sami se sebou, když se zdi moc přiblížily.

Ale přemítal, že to mohlo být horší. Mohl to být Lasičák. To by touhle dobou už rozhodně skončilo krveprolitím. Grangerová alespoň nebyla stupidní čurák a dokázala mu oponovat.

Odebral se do postele, klesl do peřin, opřel lokty o kolena a zíral na sešlá prkna na podlaze. Pohledem sklouzl k nočnímu stolku, otevřel zásuvku a nahlédl dovnitř, aby našel jen vyřazený brk a nebelvírskou kravatu.

Možná by ji mohl použít k oběšení, až se z tohoto místa definitivně zblázní. Až se zdi...

Popadl brk a pohladil hebké peří. Pro ujištění znovu nahlédl do zásuvky, jestli tam nenajde inkoust nebo pergamen, ale nic tam neobjevil. Naklonil se nad postel a zaryl hrot pera do mahagonové pelesti.

Do tmavého dřeva vyškrábal M a G a rozdělil písmena zřetelnou čarou.

M jako Malfoy. G jako Grangerová.

Použil by M jako mudlovská šmejdka, kdyby jeho příjemní nezačínalo stejným písmenem.

Dobrá, tak připouští, že vyhrála dnešní hádku, ale on rozhodně vyhrál tu včerejší. Zdálo se jen logické udržovat skóre a byla to další věc, která přiživí jeho sklony k počítání. Vyškrábal pod každé písmeno jednu krátkou čárku, aby vyznačil skóre, a v duchu si slíbil, že ona už nebude moci získat po dobu jeho pobytu ani jeden bod.

Poté se pohledem vrátil zpět k podlaze a začal počítat. Nejdřív prkna, potom škvíry mezi nimi.




* ad lucem = "ke světlu" - motto lisabonské univerzity

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Reader14 - 25.02. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 4 - Skóre Od: mami - 06.09. 2016
Ich spoločný pobyt je vlastne terapia pre oboch

Re: Kapitola 4 - Skóre Od: MichelleF - 18.08. 2016
Vždycky přemýšlím nad tím, jestli má cenu psát komentáře i ke starým povídkam? Tohle je ovšem tak luxusní kapitola, že musím :-) Zdá se, že Mia našla konečné to pomyslné dno, od kterého se může odrazit :-)

Re: Kapitola 4 - Skóre Od: leelee - 22.07. 2015
Děkuju :-D

Re: Kapitola 4 - Skóre Od: Pavla - 06.09. 2014
Tady se nic závažného neodehrálo. Přesto děkuji za překlad. Jsem zvědavá, co se bude dít dál. Jestli bude přibývat víc čárek na straně Draca nebo Hermiony, nebo obou? :D ;-)

Re: Kapitola 4 - Skóre Od: Folwarczna - 17.07. 2014
Nějak mi celá povídka unikla, tak jsem ji teď musela dohnat najednou. Existuje Doušek živé smrti (jiný příběh), myslím, že bych ho D.M. poskytla, někam ho uklidila a až by bylo po všem, vypustila bych ho do světa, ať si poradí, jak umí. Tak příšerně mi leze na nervy, že bych se klidně tímto řešením i připravila o tento příběh:-) Těším se na pokračování a prosím, ať se Hermiona uklidní a Draca prokleje (nejlépe neodstranitelným Netopýřím zaklínadlem). Děkuji.

Re: Kapitola 4 - Skóre Od: Zuzana - 17.07. 2014
Tak sa medzi nimi nezlepšilo zatiaľ vôbec nič:( Počkám si. Ďakujem za kapitolu.

Re: Kapitola 4 - Skóre Od: denice - 17.07. 2014
Z Draca ta ublíženost jenom teče. Nádherně napsané. Chvíli jsem si myslela, že Hermiona bude hrát s ním a poveze se po spirále dolů do pekel sebedestrukce, ale začíná bojovat. To je dobře. A moc doufám, že u Draca taky převládne pud sebezáchovy a začne přemýšlet nejen o tom, jak vyhrát nad Hermionou, ale taky o tom, co ho dostalo do situace, v níž se nachází. Díky.

Re: Kapitola 4 - Skóre Od: TaraFaith - 16.07. 2014
Tak hra na skóre se mi moc líbí, ale tak nějak pochybuju, že by si Hermiona už žádný bod "nezasloužila". Jsou si docela rovnocenými soupeři. Moc se těším Na další kapitolu. Tahle povídka je skutečně velmi návyková. D

Re: Kapitola 4 - Skóre Od: Lupina - 16.07. 2014
Páni, holky, jste čarodějky. Co jste toho zvládly vykouzlit. Nádherně se to četlo. Tedy osobně nemusím až tak sprostý slovník, co používá Draco v duchu, ale hold to tam je. A za té situace se ani není co divit. Ta deprese z celé kapitoly přímo stříká. A Dracovo počítání... To je prostě úžasně vyjádřená bezútěšnost a snaha udržet si jasnou mysl. Krása holky, moc jsem si to užila. Díky

Re: Kapitola 4 - Skóre Od: MIRA - 16.07. 2014
Ako tak čítam, obaja sú v riadnej depresii. Ďakujem za krásny preklad a teším sa na ďalšiu časť, ktorá bude dúfam skoro.

Prehľad článkov k tejto téme:

Bex-chan: ( arabeska )18.02. 2020Počátek (epilog)
Bex-chan: ( arabeska )28.09. 2019Kapitola 48 - Úsilí
Bex-chan: ( arabeska )22.09. 2019Kapitola 47 - Moc
Bex-chan: ( arabeska )15.09. 2019Kapitola 46 - Smilování
Bex-chan: ( arabeska )08.09. 2019Kapitola 45 - Harry
Bex-chan: ( arabeska )01.09. 2019Kapitola 44 - Smrt
Bex-chan: ( arabeska )25.08. 2019Kapitola 43 - Pokraj
Bex-chan: ( arabeska )18.08. 2019Kapitola 42 - Vzplanutí
Bex-chan: ( arabeska )11.08. 2019Kapitola 41 - Snape
Bex-chan: ( arabeska )04.08. 2019Kapitola 40 - Boj
Bex-chan: ( arabeska )28.07. 2019Kapitola 39 - Tonutí
Bex-chan: ( arabeska )21.07. 2019Kapitola 38 - Znovu
Bex-chan: ( arabeska )14.07. 2019Kapitola 37 - Chyby
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2019Kapitola 36 - Hůlky
Bex-chan: ( arabeska )17.02. 2019Kapitola 35 - Voda
Bex-chan: ( arabeska )02.09. 2018Kapitola 34 - Spojenectví
Bex-chan: ( arabeska )05.08. 2018Kapitola 33 - Cejch
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2018Kapitola 32 - Puls
Bex-chan: ( arabeska )22.07. 2018Kapitola 31 - Krev
Bex-chan: ( arabeska )01.07. 2018Kapitola 30 - Tabu
Bex-chan: ( arabeska )03.02. 2018Kapitola 29 - Týdny
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2017Kapitola 28 - Anděl
Bex-chan: ( arabeska )18.07. 2017Kapitola 27 - Pravda
Bex-chan: ( arabeska )28.03. 2017Kapitola 26 - Duše
Bex-chan: ( arabeska )15.01. 2017Kapitola 25 - Míle
Bex-chan: ( arabeska )27.11. 2016Kapitola 24 - Hodiny
Bex-chan: ( arabeska )12.08. 2016Kapitola 23 - Předpeklí
Bex-chan: ( arabeska )08.08. 2016Kapitola 22 - Bouře
Bex-chan: ( arabeska )26.02. 2016Kapitola 21 - Jizvy
Bex-chan: ( arabeska )19.01. 2016Kapitola 20 - Slzy
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2016Kapitola 19 - Šeď
Bex-chan: ( arabeska )30.11. 2015Kapitola 18 - Dary
Bex-chan: ( arabeska )17.11. 2015Kapitola 17 - Hvězdy
Bex-chan: ( arabeska )06.09. 2015Kapitola 16 - Sníh
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2015Kapitola 15 - Střepy
Bex-chan: ( arabeska )05.06. 2015Kapitola 14 - Chtíč
Bex-chan: ( arabeska )12.05. 2015Kapitola 13 - Sám
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2015Kapitola 12 - Spánek
Bex-chan: ( arabeska )31.03. 2015Kapitola 11 - Pochyby
Bex-chan: ( arabeska )27.02. 2015Kapitola 10 - Chuť
Bex-chan: ( arabeska )13.02. 2015Kapitola 9 - Jed
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2015Kapitola 8 - Dotyk
Bex-chan: ( eryenie )23.11. 2014Kapitola 7 - Lidskost
Bex-chan: ( eryenie )03.10. 2014Kapitola 6 - Dlaždičky
Bex-chan: ( arabeska )11.09. 2014Kapitola 5 - Vůně
Bex-chan: ( arabeska )15.07. 2014Kapitola 4 - Skóre
Bex-chan: ( arabeska )02.06. 2014Kapitola 3 - Dveře
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2014Kapitola 2 - Úder
Bex-chan: ( arabeska )21.04. 2014Kapitola 1 - Útočiště
Bex-chan: ( arabeska )18.04. 2014Isolation - fanart
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )14.04. 2014Úvod