Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola třiadvacátá

Severus stál na stupínku v čele velké síně, kde obvykle býval jídelní stůl pro zaměstnance. Ten byl nyní odstraněn, aby uvolnil místo soubojovému prostoru. Severus přísně shlížel na shromážděné studenty, zatímco Remus pronášel pár vět o tom, co bude členství v nově založeném soubojnickém klubu obnášet.

Přihlášených bylo hodně: většina třeťáků a frekventantů nižších ročníků, všichni z BA i dost těch ostatních. Mimo mohla zůstat tak maximálně padesátka studentíků.

„V našem klubu se budeme věnovat formálním soubojům včetně procvičování etikety k duelům se vážící,“ usmíval se široce Remus. Severus si byl jistý, že pouze on a Harry vnímají, jak je vlkodlak vlastně unavený a bez šťávy. „Pokud se chcete naučit pouze se bránit, vstupte do BA. Pro předvedení alespoň zdvořilostního minima začneme malou ukázkou. Harry, můžeš se k nám připojit?“

Harry očividně ztuhl, jeho kamarádi se po něm ohlédli. Ti, kteří stáli dál, se začali rozhlížet po místnosti ve snaze ho najít. Hermiona ho dloubla, Harry se vzpamatoval a s vražedným pohledem vykročil vpřed. Severus se jen ušklíbl.

„To je vopruz,“ zaúpěl Harry k Severusovi zblízka.

„Dovoluji si odhadovat dle tvého výzoru, že tě nastalá situace nepotěšuje,“ odtušil Severus tak tiše, aby je nikdo nepovolaný nezaslechl. „Myslím, že jinak bys mohl občas někoho zmást... třeba Charlieho.“

Harry po něm jen střelil očima a otočil se tváří ke studenstvu. Pár přítomných sebou trhlo; Severus zauvažoval, jestli to způsobilo Harryho zazírání jako takové nebo jejich očividná podobnost, když se synek tvářil takto. Vyladil tvář do obdobného výrazu, Weasley s Grangerovou a Harryho spolunocležníci měli co dělat, aby nevyprskli smíchy.

„Před započetím jakéhokoliv formálního souboje jsou protivníkům přednesena pravidla,“ navázal Remus, aniž by si všímal Harryho pohledu. „Pro tento souboj je stanoveno pouze toto: nesmějí být použity žádné nezákonné kletby. Bude se jednat o souboj takzvaně ve volném stylu, nikoliv o sesílání předem stanovených zaklínadel, kdy by se rozhodovalo pouze o tom, který ze soupeřů vládne větší silou.“

Nemálo studentů údivem vytřeštilo oči – věděli, že mimo zákon nestojí nezměrné množství kleteb a uřknutí, která mohou mít velice bolestivé či přímo destruktivní následky.

„Pro potřeby tohoto souboje byly okolo i nad pódiem vztyčeny speciální bariéry umožňující použití kouzel, jež běžně není možno v rámci školních pozemku formovat,“ čímž mínil černou magii, jak někteří očividně správně usoudili, soudě dle jejich vyvalených pohledů, „a také přemisťování. Mimo pódium se ovšem přemístit nelze.“

Severus si povšiml, že se Harryho tvář začíná roztahovat do posměšného šklebu, a začal téměř litovat, že ho do toho zatáhl. Teď mu synátor nakope pozadí před očima téměř všech bradavických studentů.

„Jako v každém jiném formálním souboji i dnes bude ztráta hůlky či bojeschopnosti považována za jednoznačné vítězství protistrany a povede k okamžitému ukončení boje,“ usmál se Remus na Severuse s Harrym. „Harry bude bojovat s profesorem Snapem.“

Po tomto prohlášení vykulili oči všichni přihlížející, některým už začínalo hrozit jejich vypadnutí z důlků.

„Žádné strachy, váš učitel lektvarů vám zůstane zachován, až s ním skončím,“ uculil se Harry na Severuse. V síni se objevilo několik úšklebků na tvářích frekventantů dvou nejvyšších ročníků.

Ostře po synovi střelil výhružným pohledem, za tohle mu zaplatí. Remus a mladší studenti tu narážku samozřejmě nepoznali, ale jednalo se o parafrázi slov, jež použil Lockhart... právě před tím, než ho Severus při jejich vzájemném souboji prvním pohybem odzbrojil.

„Až budou profesor Snape a Harry připraveni, vzájemně se ukloní, otočí se k sobě zády, každý ujde deset kroků, pak se obrátí a boj započne.“ Remus sestoupil z pódia a Severus pocítil, že bariéra se aktivovala v tu chvíli, kdy s Harrym na vyvýšené plošině osaměli.

Stáli proti sobě uprostřed prostoru, Harry se usmíval se zábleskem v oku, který se Severusovi ale vůbec nechtěl líbit.

„Připraven?“ popichoval ho Harry potměšile. „Nebo si to chceš rozmyslet a ušetřit si veřejnou potupu?“

„Ať je po vašem, Pottere,“ ušklíbl se a pozdvihl obočí.

Oba naznačili mírnou poklonu horní polovinou těla, aniž by ubrali svým páteřím na přímosti a aniž by přerušili oční kontakt. V Harryho očích plála zář, jakou v nich Severus vídal jen ve chvílích souboje. Škoda, že se kvůli vzrůstajícímu odporu vůči ministerstvu už nechtěl stát bystrozorem. Což by mu šlo skvěle, tím si byl Severus jist.

Prudce se zvrtli na patě a rázovali od sebe, Severus cítil, jak za ním povlává hábit, a pokud si Harry ponechal držení těla, jaké měl při úkloně, i jeho hábit musí působivě vlát. Po deseti krocích se otočil a věda, že Harry by mohl metnout první kouzlo hbitěji než on, vztyčil štít.

Že byl jeho odhad správný, se potvrdilo hned vzápětí, kdy se Harryho kletba s tichým zasyčením vpila do nastaveného štítu. Severus v ostré kadenci vypálil po synovi celou sérii lehčích uřknutí, Harry je zablokoval bez jakékoliv viditelné námahy. Poté se chvíli navzájem odhadovali, pohazovali si sem a tam stále obtížnějšími kouzly.

Pak si Severus všiml, jak se Harry uculil koutkem úst, a zbystřil pozornost. Vypadalo to, že souboj konečně začíná. Harry ho zasypal několika rozličnými kletbami s rozhodností, která Severuse málem smetla z pódia, a v mžiku oka zmizel, aniž by způsobil i ten nejmenší zvuk.

Mohl se přemístit, ale mohl také použít kouzlo neviditelnosti. Rychlé mlžné zaklínadlo naplnilo soubojový prostor miniaturními kapkami vody – nedaleko Severuse okolo čehosi zavířily. Bez váhání seslal všechna protikouzla na neviditelnost, na jaká si jen vzpomněl.

Začaly na něho dopadat kletby, které odkláněl a clonil, aniž by přestal s odeklínáním. Na moment ho překvapilo uřknutí spoutaných nohou, ale s tím si rychle poradil. Jedno ze seslaných protikouzel zabralo, Harry se krátce objevil, ale hned vzápětí s divokým zavířením mlhy opět zmizel.

Severus se rychle ochránil bublinovým štítem, který byl schopen blokovat kouzla přicházející z jakékoliv strany, což se okamžitě ukázalo jako rozumný počin, neboť ve vteřině štít zazvonil zasažený kouzlem zezadu a o vydechnutí později dalším, tentokrát seslaným zpřed Severuse. Harry se přemisťoval, ale byl limitovaný prostorem pódia.

Oba čarovali beze slov, takže jedinými zvuky, které se z prostoru pódia ozývaly, byly třesky srážejících se kouzel a dopady kleteb na štíty a bariéry. Vzduch jiskřil. Diváci také nevydávali žádný hluk, nebylo slyšet ani přešlapování či šustění oblečení.

Severus si netroufal začít s přemisťováním, protože by bylo neskonale hlučnější než v Harryho podání, a navíc v jeho průběhu bylo nemyslitelné mít vztyčený štít. Jedinou Severusovou výhodou bylo, že Harry nemohl používat empatii – jednak kvůli počtu lidí v místnosti, a také pro svůj smysl pro spravedlnost.

Bylo jen otázkou času, kdy se Harry probourá Severusovými obranami a souboj ukončí. Jen to natahoval, hrál si s ním. Severus se od počátku boje v podstatě jen bránil a bylo lze předpokládat, že starší studenti si jsou této skutečnosti dobře vědomi.

Severus kolem sebe bezstarostně metal kletby z černé magie, kdyby se náhodou některá odrazila ke studentům, bude pohlcena bariérou. Zahlédl, jak Harry jednu z kleteb zblokoval, vyslal tedy tím směrem sérii zaklínadel včetně jednoho, jež by mělo Harrymu zabránit v dalším zneviditelňování se.

K jeho velkému štěstí právě toto kouzlo úspěšně zasáhlo cíl maskováno relativně neškodnými uřknutími, která Harry nechal projít skrze obranu, aby je vzápětí likvidoval protikouzly – šetřil si tak síly na další boj. Když mu došlo, co na něho otec nachystal, usmál se a odmístil. Objevil se Severusovi za zády tak blízko, že by ho mohl pohodlně obejmout.

Severus překvapeně ucukl před rukou, jež se mu snažila odebrat hůlku. Zareagoval vybranými temnými kletbami, jaké bylo téměř nemožné zblokovat, jenže Harry se místo pokusu o magickou obranu prostě vrhl na zem a odkoulel se z dosahu; jakmile ho kletby minuly, vymrštil se opět na nohy.

Zase po sobě chvíli pálili. Severusovi zvolna docházelo, že se Harry drží zkrátka: nepoužíval proti Severusovi černou magii, pouze se bránil. Jak se boj přiostřoval, Severus sahal k černé magii stále častěji, zatímco Harry používal pouze kouzla bílé magie.

Když nechal Harry projít pár kleteb, které neměl mít problém odklonit, Severus zapochyboval, zda souboj namístě neukončit. Co se to dělo? Harry to musel udělat schválně, protože ho zásahy nepřekvapily.

Zatímco si Harry hojil ránu na noze a spáleninu na paži, Severus ho ostřeloval jen slabými uřknutími, která, tím si byl jist, Harry zblokuje levou zadní. Potom Harry přidal na důrazu, soubojový prostor se brzy zaplnil různobarevnými záblesky metaných kouzel.

Ten souboj se vůbec nepodobal duelům, jež vybojovali v Zakázaném lese. Harry se sice stále zaříkal, že nesnáší předvádění se před davy, jakož i pozornost, kterou mu kouzelnický svět věnoval, ale nezbývalo než přiznat, že ten kluk byl rozený klaun. Severus pochyboval, že by si to Harry uvědomoval.

Po době, která se mu zdála hraničit s věčností, byl Severus odhozen vzad a během pádu mu byla přivolávacím kouzlem z ruky vytržena hůlka. Obrnil se proti tvrdému nárazu, leč místo dopadu bylo starostlivě vypolstrováno.

Přijal nabízenou ruku a nechal se Harrym vytáhnout na nohy. Navzájem se poklonili, Harry mu podal hůlku. Studenti začali tleskat a hvízdat, Severus si Harryho pozorně prohlédl: tmavé vlasy mu padaly do obličeje a lepily se ke zpocenému čelu, mladík v předklonu simuloval těžké zadýchání.

„Co zas bylo tohle?“ sykl Severus. Při tom vyrválu v sále ho nikdo než Harry slyšet nemohl. „Mohls to skončit ve dvou minutách.“

„Nechtěl jsem vytáhnout všechny trumfy,“ odpověděl Harry a zazubil se. „Nejmíň jeden student souboj popíše rodičům a ti to vyslepičí Voldemortovi. Takhle se dozví, že leccos umím, ale nebude vědět přesně kolik.“

Severuse zahřála u srdce pýcha s obdivem: „Výtečně, synku.“

Harry se ještě více rozzářil a krátce Severuse objal, takto veřejně vlastně úplně poprvé. Známka toho, že už je docela vyléčený. „Díky, tati.“

Severus řekl heslo, jímž zrušil bariéry okolo pódia; cítil, jak se kolem nich naposledy zavlnily.

„Vítězem se stává Harry Potter,“ oznámil Remus oficiálně, „na základě odzbrojení soupeře. Nyní vytvořte dvojice se studentem ze stejného ročníku. Každý pár od čtvrtého ročníku výše se bude věnovat jednomu páru z nižších ročníků. Pro začátek je povoleno pouze odzbrojování a štítová kouzla.“

Studenti se začali rozdělovat do dvojic a Harry si sedl na kraj pódia. Severus se k němu připojil a vyčaroval mu ručník. Harry si jím osušil nejprve čelo, pak zbytek obličeje a nakonec si ho přehodil přes ramena.

„Pěkný souboj.“

Oba vzhlédli. Severus poznal Malfoye po hlase a nepochyboval, že Harry také.

„Díky, Malfoyi,“ odpověděl Harry s líným úsměvem a chabým pokusem vypadat unaveně.

Malfoy si je pozorně prohlédl a přivolal si židli ode zdi jídelny, kam byly odklizeny. Sedl si a krátce se rozhlédl.

„Zaujalo mne, žes nepoužil celý arsenál, Pottere. Pro zmatení nepřítele?“

Harry pomalu přikývl.

„Dobře. Pansy si všimla, že jediným, kdo používal černou magii, byl profesor Snape, a viditelně ji to potěšilo. Na Notta jsi udělal dojem, najmě vzhledem k onomu večeru, stejně tak na Zabiniho a pár dalších. Pokud se tě některý z nich rozhodne oslovit, vyslechni je.“

„Jasněže,“ přikývl znovu Harry, ale podezřelý výraz mu z tváře nezmizel, „tobě jsem koneckonců taky dal šanci.“

Severus začínal přehodnocovat své dřívější přesvědčení o Harryho rozvíjejících se hereckých schopnostech. Harry byl mistrem ve skrývání emocí, jen se častokrát rozhodl je odhalit. Draco Malfoy se odšoural k ostatním zmijozelským v místnosti a začal ukazovat mladším studentům, jak na věc.

„Jdu do knihovny zapracovat na té eseji pro tebe,“ pronesl Harry bolestínsky. „Budeme mít dnes sezení?“

Severus zavrtěl hlavou: „Mám pár lektvarů v labilním stádiu. Navíc nám toho k probrání už mnoho nezbývá a mně se ještě nechce načínat novou kapitolu.“

Harry přitakal: o tomto již mluvili. Další na řadě byly kletby, které zabíjejí. K nepromíjitelným vedla ještě dlouhá cesta, ani jeden z nich je nechtěl probírat dřív, než bude nezbytně nutné.

„Jednou s tím začít musíme, tati,“ pobídl ho Harry mírně. „Čím dřív se to naučím, tím dřív můžu skoncovat s tím vším.“

„Já vím, Harry,“ povzdechl si Severus. „Běž do knihovny, uvidíme se později.“

Harry souhlasil a opustil velkou síň. Severus pozoroval studenty rozprostřené po místnosti, v duchu si poznamenával, kteří z nich zaregistrovali odchod jeho syna. Byli to jednak ti, jimž leželo na srdci Harryho blaho, a také ti, kteří hleděli, co by mohli udat svým rodičům. Severus byl vděčný, že Voldemort nikdy neoznačoval Znamením studenty – do řad Smrtijedů mohli vstoupit jen ti, kteří opustili školní brány, ať už tak či jinak.

Neobtěžoval se vyzvídáním, co ‚onoho večera‘ udělalo na Theodora Notta takový dojem. Pokud to bylo podstatné, dříve či později se mu to donese.

„Že si s tebou Harry jenom hrál?“ nadhodil tázavě Remus, který se mu zjevil po boku.

Chvíli si spolu povídali, přičemž dozorovali studenty. Starší chvályhodně pomáhali mladším. Po několika lekcích obdobných dnešní začnou studentské souboje, na jejichž základě budou vybrány páry pro další kola: v nich by se měli utkat soupeři, již jsou na tom schopnostmi víceméně stejně, než aby spolu bojovali jen předem domluvení kamarádi.

„Nechtěl, aby se k Voldemortovi donesla celá šíře jeho schopností,“ odpověděl Severus s pyšným úsměškem. Nepředpokládal, že by jeho syn byl až tak střízlivé mysli – naopak, když to synek nadhodil, sypal si v duchu Severus popel na hlavu, že s tím návrhem nepřišel on sám.

Remus se usmál a potřásl hlavou: „Byl jsem při několika vašich předchozích soubojích, a stejně jsem netušil, jak dobrý je.“

Severus si odfrkl: „To je mi jasné, ani já jsem neviděl všechno, co má v zásobě. Považ, kdyby se do sebe pustili s Albusem...“

„To by byla podívaná!“ povzdechl si Remus toužebně.

Severus v duchu souhlasil. Na vstupenkách opravňujících ke zhlédnutí souboje mezi Albusem Brumbálem a Harrym Potterem by mohli vydělat majlant, a to i kdyby se jednalo jen o přátelák.

„Tenhle týden jdeš na schůzku prefektů?“ zeptal se Remus.

Severus sklonil hlavu a začal si masírovat spánky. Na to setkání se netěšil. Albus se rozhodl nadhodit možnost uspořádání Dušičkového bálu, aby jednak zvedl studentům náladu, a hlavně proto, aby zůstali ve škole a pěkně na očích. Voldemort předvečer Všech svatých miloval a jistě si na něho chystal něco hodného pozoru.

„Budu muset s nimi naplánovat ten zatracený bál,“ zavrčel.

Lupin se rozchechtal nahlas, což k nim přitáhlo pozornost několika párů očí. „Raději ty než já, Severusi.“

„Lehni, vlku,“ odsekl Severus tiše; hlídal si, aby ho studenti neslyšeli. „Kdopak ti měsíc co měsíc vaří lektvárek?“

„Nepomáhá s ním snad Harry?“ odmítl se Remus nechat zahnat do kouta, oči mu zářily.

„Ano, pomáhá,“ připustil Severus, „a máš štěstí, že mě zase tolik nerozčiluješ. Jinak bych se mohl na vteřinku otočit a Merlin ví, co by dokázal takovémuto choulostivému lektvaru provést.“

Remus jen zavrtěl hlavou a vykročil kupředu: „Tak to by pro dnešek stačilo. Budeme se tu scházet v tutéž hodinu každý týden s výjimkou famfrpálových nedělí. Potřebuji pár dobrovolníků, kteří se zde zdrží a pomohou mi s uvedením jídelny do původního stavu.“

Samozřejmě se nabídli nebelvírští sedmáci spolu s Grangerovou, Weasleyovou, Láskorádovou a Malfoyem. Ten to jakožto primus považoval za svou povinnost, ostatní by zase pro Lupina udělali, co mu na očích vidí.

Lupin jim dával pokyny a Severus nebyl jediným, koho zaujalo, že Lupin jen rozdává příkazy a sám nekouzlí. Grangerová vlkodlaka podezřívavě po očku sledovala.

„Profesore?“

Severus se otočil k Ginny Weasleyové, která se na něho mile usmívala.

„Ano, slečno Weasleyová?“ Pozorně si ji prohlédl, přes léto se o kus vytáhla, jednou bude vzrůstem konkurovat Billovi s Ronem. Za pár let jí bude přízvisko ‚ztepilá‘ sedět jak ulité.

„Přemýšlela jsem nad názvem lektvaru,“ nadhodila polohlasem, „který byl použit k početí Harryho.“

Severus zamrkal. Nikdy jí na hodinách nevěnoval větší pozornost než jakékoliv jiné nebelvírce, ale pokud si vzpomínal, jakožto lektvaristka projevovala nadání obdobné, jakým byli obdařeni Fred s Georgem, kteří by zřejmě neměli potíže se složením mistrovských zkoušek, kdyby se ovšem obtěžovali projít celým potřebným procesem... a také si nejprve dodělali OVCE.

„Ve školní knihovně se o něm nedočtete, slečno Weasleyová,“ odpověděl stroze. „Lektvary tohoto druhu nejsou pro studenty vhodné.“

„Neplánuji ho vařit, pane,“ zrudla. „Zajímalo mě, na jakém principu funguje.“

„Lektvar, který jsem použil, není v žádné z knih. Jednalo se o variantu jiného lektvaru.“ Zkoumavě na ni hleděl. Působila dojmem, že ji to doopravdy zajímá, ne že plánuje nějakou lumpárnu. Nakolik se vyznal ve Weasleyovcích, mohl říci, že ať už její zvědavost podnítilo cokoliv, rozhodně se nejednalo o nic nebezpečného ani lehkomyslného. „Zůstaňte zítra po hodině ve třídě, ukáži vám jistou knihu.“

Dívka přitakala, zazubila se a odběhla za kamarády, kteří už byli na cestě k nebelvírské věži. Severus potřásl hlavou – další nebelvírský do seznamu.

-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-