Preklady fanfiction Harryho Pottera

Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

Poznámka překladatelky: Je to moc a moc dlouho. Vím. Ale věřte nebo nevěřte, i u mě se cesty osudu trošku zapletly a já byla nucena improvizovat. Ale jsem zpět. Sice nemohu slíbit, v jakých intervalech budu schopná překládat a zveřejňovat, ale jedno je jasné - tak dlouho vás už čekat nenechám.

Teď zpět k povídce. Bylo to veliké štěstí, protože zrovna ona mě teď vrátila zpět k překládání. Jak asi každá překladatelka ví, nejtěžší snad ani není dobrou povídku přeložit, ale vůbec ji najít. No a tato si mě našla sama. Je z dílny mé oblíbené floatsodelicately a vybrala jsem si ji proto, že jsem se s touto tématikou ve fanfiction ještě nesetkala. Téma, které vůbec není jednoduché, ale bohužel zároveň patří k životu.

V úvodním citátu autorka zmínila písničku od zpěvačky Emmy the Great, kdo má chuť, může si originál dohledat. Já jsem zhřešila a nabízím vám písničku jinou :-). Jednoduše se mi k tomu hodila víc. 

„Modlím se za déšť protože se pokouším

najít Boha a donutit ho slzet,

to proto, že umírám v ohni pod všemi svými vrstvami.“

Emmy The Great: Dylan*

***

Molly shlédla na svého dvouměsíčního vnuka Dylana, kterého právě držela v náručí. Pomalu ale jistě usínal a jeho výrazně rusé kučery bledly do šedivě hnědé a vracely se tak do své přírodní barvy. Dylan možná nebyl s Weasleyovými pokrevně spřízněn, ale i tak se stal součástí jejich rodiny. Stále si jasně vybavovala okamžik, kdy skoro před dvěma lety náhodou narazila na Freda vycházejícího z jedné z ordinací u svatého Munga. Ten den jí byl představen nápad jednoho nového člena do rodiny adoptovat...

***

„Fredericku Gideone Weasley! Doufám, že jsem se právě přeslechla! Není to tak, že bys náhodou plánoval vasektomii?!“

Fred vzhlédl a naskytl se mu tak pohled na jeho matku stojící přede dveřmi, ruce přísně položené v bok. Vyměnil si ztrápený pohled s léčitelem, povzdechl si a obešel ji. Byl si ovšem jistý, že ho bude následovat. „Páni, mami, nechtěla bys křičet ještě hlasitěji? Mám pocit, že Charlie v Rumunsku o mém termínu u léčitele ještě neslyšel. O termínu, o kterém s tebou rozhodně mluvit nechci!“

„Jak jen můžeš, Frede?“

„Jak jsem řekl, nehodlám o tom s tebou diskutovat! Jak se člověk může dostat z tohodle místa?“ zeptal se nepřítomně a zahleděl se na tabuli, aby našel východ.

Molly ignorovala jeho otázku a pokračovala dál: „Tak já tedy s tebou o tom diskutovat hodlám...“

„Jdi a diskutuj si o tom s někým jiným, protože já se s tebou o svém penisu rozhodně bavit nebudu,“ zasyčel.

„Chci vnoučata, Fredericku.“

„A taky jich aspoň třicet dostaneš. Jdi se poptat Rona na jeho výzbroj a ode mě se drž dál.“

„Ale proč? Hermiona bude taková dobrá matka...“

S Molly ještě nikdy nikdo hrubě nezacházel, rozhodně pak žádné z jejích dětí, tudíž ji totálně zaskočilo, když ji její prostřední syn čapl za ruku a odtáhl do nejbližší šatny.

„Frede! Co si myslíš, že děláš?! Okamžitě mě odtud pusť!“

„Ne, mami. Venku jsou lidé a já tohle rozhodně nechci řešit na veřejnosti. Nepřipustím, aby si to pak Hermiona musela přečíst v Denním věštci!“

„Chceš tím říct, že jsi jí o tom neřekl? Ona to neví?!“

„Samozřejmě, že to ví. Přestň na mě pištět!“

„Tak ty jednoduše...“ pokračovala Molly ale zarazila se, když uviděla Fredův vážný výraz.

„Udělám to. Nebudu o tom hlasovat a už vůbec ne diskutovat s nikým jiným, než se svou manželkou.“

„Ale Hermiona...“

„By byla skvělá matka, já vím.“

„Tak proč...?“

„Už bychom to neunesli.“

„Fre...“

„Prošli jsme si čtyřmi potraty.“ Fredova slova ostře protnula dusný vzduch.

„Čtyřmi.“

Molly zvlhly oči a bylo vidět, jak zbytek slov vědomě polkla. Její paže vzlétly a objaly Fredova nahrbená ramena. Snažila se přijít na způsob, jak ho utěšit, ale na světě není návod, jak pomoci, když děti přijdou o vlastní děti. Čtyři děti, které nikdy nemohli sevřít v náručí. Čtyři vnoučata, se kterýma se nikdy nesetkala.

Fred pokračoval. „Jedná se o lektvar, který jednou vypiju a pak... v budoucnosti... když se rozhodneme to opět zkusit, budu to moc zvrátit.“

„Ale ty ses nikdy nezmínil...“

„Poprvé to bylo v ten čtvrtek, kdy jsme se to rozhodli oznámit při nedělním obědě.“

„Ach, ta chuděrka...“

„Nech toho!“ Zaškaredil se. „Neříkej to. Nevíš o tom. Pokud jí o tom povíš, vykastruje mě sama a ten zákrok by pak byl... no, byl by docela zbytečný, nemyslíš?“ Fred se pokusil usmát.

„Ale ona si o tom potřebuje s někým promluvit. Mohla bych...“

„Vychovala jsi sedm dětí... ale ani jedno jsi neztratila, mamko. Nikdy tě žádná psychopatka nemučila tak dlouho, že ti to znemožnilo donosit dítě... Nechce ničí lítost nebo spoluúčast. Chce to udělat po svém. A já udělám to, co chce ona.“

„Ale ty také někoho potřebuješ, Fredíku...“

„Mám Hermionu a George.“

Mollyiny slzy protrhly hrázy. „Ach, ale ona by byla úžasná. Vždy, když vidím, jak se chová k malému Jamesovi a Lucy, vím, že...“

„To my víme taky... proto se také zamýšlíme nad jinýma možnostma.“

„Jinýma možnostma?“

„Vyzkoušeli jsme různé metody, ale je to stále docela komplikovaný, protože jsou... no, je tu možnost náhradního mateřství**, ale museli bychom to udělat po mudlovském způsobu a já ti nevím... nebo je tu adopce. Myslím... myslím, že to je směr, kterým se teď stáčíme.“

***

O šest měsíců později si podali žádost u ministerstva. Po mnoha pohovorech a hodnoceních přišla fáze nekonečného čekání na sovy nebo zprávy krbem od ministerských pracovníků. Museli si projít hned několika střelami na slepo, to když se média dozvěděla, že jeden příslušník rodiny Weasleyů, co víc, jeden z nejprominentnějších párů by rád adoptoval dítě. Hned několik chtivých novinářů se nechalo pozvat coby potenciální rodiče, jen aby si ulovili žhavý příběh. Všichni byli vyeskortováni z domu hned dvěma budoucími rodiči, kteří si s několika uřknutími nedělali žádnou hlavu. Poté, o osm měsíců později, dostali sovu, aby se dostavili na ministerstvo, kde se budou moci setkat s potencionální matkou. Setkání proběhlo dobře. Tak dobře, že se konalo i další. A další. A pak dostali dopis, ve kterém stálo, že jsou vřele zvání na nadcházející vyšetření jejich ještě nenarozeného syna.

A teď je tu. Malý Dylan Weasley, který se rychle naučil využít všech svých překvapivých metamorfázských schopností a přisvojil si Hermioniny vlnité vlasy a Fredovu rezavou barvu. Měl otcův uličnický úsměv a matčiny oči a už teď dobře věděl, jak je použít ve svůj prospěch. Molly ho položila zpátky do kolébky. Ospale se natáhl po své přikrývce a sevřel ji v malé pěstičce. Nechala dveře od pokoje lehce otevřené a usadila se do křesla s pletením.

Teď už byl na řadě jen Charlie, aby se usadil.

*Volný překlad originálu:                

"I pray for rain because I'm trying
To find god and make him cry,
Because I'm dying in a fire beneath my covers."

** Vím, nápověda je pro většinu z vás asi zbytečná, ale myslím, že je to důležité dovysvětlení Fredovy reakce. Princip náhradního mateřství (toť oficiální slovníkový překlad) spočívá v tom, že spermie otce oplodní, ať už přítodní cestou nebo uměle, vajíčko tzv. náhradní matky, která dítě pro budoucí rodiče „donosí“ a po porodu bez nároku na dítě „předá“ do jejich péče.