Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Post Tenebras, Lux

Post Tenebras Lux - 36.

Post Tenebras, Lux
Vložené: Lupina - 01.10. 2014 Téma: Post Tenebras, Lux
Lupina nám napísal:

Autor: Loten              Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/6578435/36/Post-Tenebras-Lux

Rating: 16+ 

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 36

„Sometimes, I want your hands inside my soul
Sometimes, I start to lose grip and I let go
Sometimes, I can taste your kiss on my tongue
Sometimes, I'm afraid and I start to come undone.“

 

„Někdy po tvých rukou v mé duši toužím.
Někdy povolím stisk a nechám jít.
Někdy tvůj polibek na jazyku cítím.
Někdy se bojím a přestávám bdít.“


Matthew Duffy, ‚Until The End‘

XXX

Hermioně se navzdory jejímu největšímu úsilí nepodařilo vyhnout tomu, aby strávila nějaký čas s Harrym, zatímco ostatní členové sboru začali probírat onen výslech – ne že by měla námitky proti Harrymu; jen by se prostě raději ujistila, že Severus je v pořádku.

„Bude v pohodě?“ zeptal se Harry rozpačitě tlumeným hlasem. „Když mě uviděl, jako by potkal ducha. Nikdy jsem jej nezažil tak šokovaného.“

„Nemůžeš se mu divit, Harry. Připravoval se, že se s tebou nakonec setká, ale dnes to nečekal.“

„Nečekal, já vím. Jak jsem řekl, nebyl to můj nápad a neměl jsem čas vás varovat. Proč má vůbec v plánu se se mnou setkat?“ zajímal se. „Vždyť mě pořád nenávidí, ne?“

„Protože ví, že to po něm chci,“ klidně odpověděla Hermiona. „Ještě jsem s ním podrobněji neprobírala, co si o tom nápadu myslí, a po dnešku se asi ani neopovážím to téma nadhodit, ale dříve či později bych byla ráda, kdybyste se setkali. Je částí mého života, což ty taky, a nechci vás navždy udržovat odděleně. A ne, není pravda, že tě nenávidí. Ale vzpomeň, kdy jsi jej viděl naposledy – myslím, že když je s tebou, v představách se ocitne v Chroptící chýši s Nagini.“ Pokrčila rameny. „Ani to zatracené křeslo moc nepomohlo; asi si vybavil svůj soud po první válce.“

Harry pomalu přikývl a přijal to. „Bude v pohodě?“ zeptal se znovu.

„Nevím. Nepřivedl jsi ho k nervovému zhroucení, pokud se ptáš na toto – to bys nedokázal, i kdyby ses snažil. Ale určitě nebude šťastný. Myslím, že se v tuto chvíli cítí docela rozrušený a snaží se vyrovnat s množstvím bolestných vzpomínek.“

„Kde je?“

„Nevím. Mohl by být někde na pozemcích, ale pochybuji o tom. Neznám všechny jeho úkryty – také se mohl sebrat a jít přemýšlet domů, nebo mohl zmizet někam jinam. Tak či tak nečekám, že jej do rána uvidím – ne, zítra je neděle. Možná jej neuvidím do pondělního rána.“

„Promiň.“

„Sotva je to tvoje chyba, Harry.“ Pokrčila rameny a usmála se na něj. „Bude v pořádku. Jen dnes utrpěl ošklivý šok a rozvířil spoustu špatných vzpomínek, to je vše. Severus je silný; zvládne to.“

„Jo, ale jeho způsob zvládání věcí obvykle zahrnuje rozplakání Nevilla,“ podotkl Harry zlomyslně.

„Poslední dobou spolu vycházejí dobře,“ odpověděla Hermiona suše. „Myslím, že se opravdu vzájemně respektují.“

„Nemůžu uvěřit tomu, že Neville Snapea po tom všem, co mu provedl, tak akceptuje.“

„Snape mi toho vlastně moc neprovedl, opravdu, když se nad tím zamyslím. Pokud nepočítáte ten poslední rok, kdy byl ředitelem,“ odvětil Neville zvesela a připojil se k nim. „Většina z toho se stala jen v mojí hlavě. Jediné, co se mi opravdu dělo, bylo jeho hulákání a občas mi napařil nějaký hrozný trest; už ani nevím, proč jsem býval tak vyděšený. A jo, ten poslední rok byl… fakt, fakt drsný, ale nebyla to jeho chyba, to teď už vím. Neměl na výběr a snažil se nás uchránit před nejhorším. Je – no, chystal jsem se říct slušný člověk, ale to opravdu není, že?“ dodal se smíchem. Harry se přidal, ale pak se zastavil a provinile se na Hermionu podíval.

„Co?“ zeptala se a laskavě se na ty dva usmála. „Je to pravda; není. Pořád ti říkám, Harry – miluji Severuse takového, jaký je, ne nějakou jeho divnou fantastickou verzi. A není slušný člověk; je parchant.“ Zazubila se. „Ale je můj parchant.“

„No jo, tomu říkám zdravý vztah,“ odfrkl si Harry a zavrtěl hlavou. „I když jsem ho málem nepoznal, to je fakt. Vypadá vážně jinak.“

„Doufám, že v dobrém smyslu.“

„Cože, ty po mně chceš, abych řekl, jestli tvůj chlápek dobře vypadá?“ zeptal se a zkroutil obličej samým úsilím se nesmát. „To nemyslím, Miono.“ Pohlédl na Nevilla. „ Už to uhádl někdo další?“

„Ne, jen já,“ zahihňal Neville. „Jo a madame Pomfreyová, myslím. Nikdo další. Už se nemůžu dočkat výrazů jejich tváří, až na to přijdou.“

„Až to přijde, dej mi vědět. Přinesu popcorn.“

„Jestli jste oba skončili…“ suše, ale s úsměvem pronesla Hermiona. „Stejně není pravděpodobné, že na to přijdou. Nechodíme ruku v ruce po chodbách…“ Vzpomněla si na své narozeniny a musela bojovat s červenáním a zrádným smíchem. Od oné noci do té chodby nedokázala vkročit.

XXX

Škádlit se s kamarády bylo skvělé, ale i když Severus pláchl, nechtěla zůstávat mimo podzemí příliš dlouho. Dnešek byl dlouhý a únavný a frustrující a ona potřebovala chvilku, aby si sedla a v klidu popřemýšlela. Jeho komnaty byly jediným místem, kde měla zaručeno, že ji nikdo nevyruší. Velmi ji překvapilo, že Severus vůbec nezmizel; neklidně přecházel sem a tam v obývacím pokoji a vypadal tak znepokojeně a nesvůj, jak jej ještě nikdy neviděla. Úzkostlivě jej sledoval i Křivonožka.

„Myslela jsem, že jsi odešel… kamkoli chodíš, když potřebuješ být sám, abys mohl přemýšlet,“ pronesla tlumeně a obezřetně jej sledovala.

Trhaně zavrtěl hlavou. „Právě teď nechci být sám,“ zamumlal a zněl nervózně a nešťastně. „Příliš mnoho myšlenek.“

To se asi nejvíc přiblížilo žádosti o pomoc, pomyslela si Hermiona, když se před něj postavila. Sledoval ji s mořem složitých emocí v očích a roztřeseně dýchal. Něžně se na něj usmála a dotkla se jeho tváře. Držel naprosto bez hnutí, dokud si nestoupla na špičky a nepřitáhla si jeho hlavu k polibku; pak, jako by někde uvnitř povolila hráz, si ji k sobě téměř zoufale přitiskl a líbal ji bezmála zraňující silou, kousal ji do spodního rtu a hladově jí vklouzl jazykem do úst. Jeho drsnost ji zaskočila, ale odpověděla bez zaváhání; věděla, co potřebuje.

Když jej líbala na oplátku, rozhodla se, že se s ním nechce milovat, když je v tomto stavu; byl příliš stresovaný, aby věnoval pozornost tomu, co dělá. Naprosto si nepřála zkazit jejich perfektní minulost, ani nechtěla, aby se musel vypořádávat s vinou, až by se uklidnil a začal přemýšlet o tom, že jí ublížil; stejně tak nechtěla být nucena jej zastavit, kdyby ji skutečně zraňoval, ne že by si myslela, že je tato situace nějak hodně pravděpodobná. Sáhla dolů, a když se divoce líbali, rozepnula mu jednou rukou kalhoty a vklouzla mu do spodního prádla, aby jej jemně uchopila. Cítila, jak se zachvěl a přitiskl se k ní, zatímco rukama sklouzl níž a pevněji ji k sobě přitlačit.

Byl téměř bolestivě tvrdý, když tu horkou a pulzující a naprosto mužskou vitalitu držela v dlani. Jakmile jej stiskla, celé tělo se mu zachvělo, a pak se pustila do jeho hlazení. Cítila krev; někdo měl prokousnutý ret, ačkoliv nemohla říct, čí krev to byla, nebo kdo poranění způsobil. Ale nezáleželo na tom, ne, když jí do rtů zoufale sténal a začal se hýbat proti ní, tlačil své boky proti její ruce a jazykem jí vklouzl hlouběji do úst. Pak ji jemně políbil, stáhl se a nezřetelně zašeptal: „Prosím, Hermiono…“

Tiskla a hladila a pomalu zvyšovala tlak, znovu jej líbajíc, když mu začala jemně stahovat předkožku. Zavrčel a důrazněji přirazil k její ruce. Pochopila náznak – dnes žádné škádlení. Pro jednou netoužil po jemnosti a již byl tak blízko, že na prstech cítila jeho tekutou touhu. Znovu jej prsty obemkla a silněji se do své činnosti opřela. Opět jí zasténal do úst, vyrazil proti ní a začal se chvět způsobem, který dobře znala. „Pojď, Severusi,“ zašeptala mu do rtů a v odpověď uslyšela zadrhnutí jeho dechu. „To je ono, lásko…“

Přerušil ten polibek a hodil hlavou dozadu, páteř se mu vyklenula a zavřel oči; proběhlo jím téměř křečovité zachvění a nezřetelně zasténal. Pak sebou v její dlani škubl a s hlubokým výkřikem a pulzujícím výtryskem vyvrcholil. Jakmile začal měknout, Hermiona jej pustila a usmála se na něj. Čistou ruku vztáhla, aby mu odhrnula vlasy z obličeje. „Lepší?“ zeptala se jemně.

Jako vždy gentleman, alespoň co se sexu týče, vzpamatoval se Severus natolik, aby na nich provedl bezhůlkové očistné kouzlo. Jeho dech se pomalu uklidňoval, a když se mu projasnily oči, pomalu na ni zamrkal a výraz se mu zjemnil do úsměvu. „Mnohem.“ Sklonil hlavu a zlehka ji políbil. „Jsi úžasná, Hermiono.“

„Já vím,“ s úsměvem spokojeně přitakala a on zafuněl tichým smíchem. „Takže už je ti dobře?“

Pomalu přikývl, zapnul si kalhoty a vypadal mnohem uvolněněji. „Ano. Jen mi toho… v hlavě běhalo příliš. Potřeboval jsem se nějak rozptýlit…“ Ušklíbl se. „Uvolnit ten tlak.“

„Ráda jsem vypomohla,“ pronesla suše a následně se zasmála a naklonila se k polibku. Pak se odtáhla a vydala k pohovce. Následoval ji a posadil se vedle, pak nepřítomně spojil své prsty s jejími a ona se mu opřela o rameno. „Vulpes alopecoides?“ zajímala se. „Myslela jsem, že tvým Patronem je liška obecná, Vulpes vulpes.“

Zavrtěl hlavou. „Nu, ne tak docela, ačkoliv rozdíly jsou nepatrné. Vulpes alopecoides byl prehistorický předchůdce moderních lišek.“

„Patrony tedy mohou být i vyhynulá zvířata.“

„Zřejmě ano.“

I když to bylo zajímavé téma, toto teď probírat nechtěla. Položila mu tvář na rameno, natočila ji tak, aby mu viděla do obličeje, a tiše se zeptala: „Vybavil se ti tvůj soud?“

Pomalu přikývl. „Částečně ano; byla to děsivá zkušenost. Až do poslední možné chvíle, dokud nebylo jasné, že neexistuje jiná možnost, Brumbál nevstal, aby svědčil v můj prospěch; myslel jsem, že mě pošlou zpět do Azkabanu, abych tam shnil. Ale s těmito vzpomínkami jsem se vypořádal už před lety; většina mých dnešních nesnází plynula z Potterovy přítomnosti.“

„Bylo tak strašné jej znovu vidět?“ zeptala se tiše.

Strašné není úplně správný výraz,“ zamumlal a pohodlněji se uvelebil. „Byl to… šok. Chvíli jsem byl… zpět v Chroptící chýši. V tom okamžiku, kdy jsem si uvědomil, že mě zabije… Myslel jsem, že jsem selhal. Já byl ze všech žijících lidí jediný, kdo měl informace, které Potter potřeboval. A měl jsem umřít, aniž bych je předal. Nikdy jsem nečekal, že přežiji; jen jsem chtěl žít dost dlouho, abych se pokusil zajistit vítězství pro naši stranu. A…“ Tiše se uchechtl a zavrtěl hlavou.

„Vždycky jsem tajně doufal, že odejdu v záři slávy a cti, že Pánovi zla vyklopím do jeho pokřiveného hadího obličeje, jak jsem jej roky zrazoval, aniž by to věděl; že se mu vysměji s vědomím jeho vlastní hlouposti. Zjištění, že se mě chystá zabít jen proto, že už nejsem k použití, a ani se neobtěžuje to provést sám – a jen aby mnou nakrmil toho zatraceného hada – bylo… poněkud skličující. Ani má smrt k ničemu nebyla. A pak jste se ukázali vy tři,“ dodal s tak suchou ironií v hlase, až se zasmála.

„Cítili jsme povinnost dělat ti ze života peklo, Severusi. Nemohli jsme tě nechat v klidu zemřít.“

Tiše si odfrkl. „Teď už tomu můžu uvěřit.“

„Proč si vybral Nagini?“ zeptala se, vzpomínajíc na celou událost; hodně jí to vrtalo hlavou. „Pokud tě potřeboval porazit, aby se stal pánem Bezové hůlky, jen poručit hadovi, aby tě zabil, nemohlo stačit, pokud – pokud by se to nepočítalo jako souboj?“

Zamyšleně se odmlčel. „To nevím. Asi ano, Nagini byla viteálem a jako taková obsahovala kus jeho duše; mohlo se to počítat jako má porážka… Opravdu jsem o tom nepřemýšlel.“

„Kolik si toho pamatuješ?“ tiše se zeptala Hermiona a natočila hlavu, aby se na něj podívala.

„Myslím, že všechno.“ Zavrtěl hlavou a zašklebil se na ni. „Pokud bych si něco nepamatoval, nevěděl bych to, ne?“

Zatvářila se na něj. „Vtipné.“

Pokrčil rameny a pohodlněji se usadil. „Ne, opravdu myslím, že si pamatuji vše. Nejdřív jsem se domníval, že mám halucinace – Potter byl jediný, koho jsem v té chvíli potřeboval vidět, a on se na poslední chvíli náhodou objevil. Prožíval jsem naprostou agonii – nebylo to tak zlé jako Cruciatus, ale rozhodně dost špatné – ztratil jsem hodně krve, předchozí rok mě dovedl málem k šílenství a myslel jsem, že jsem selhal, a pak… tam stál. Bylo mi jasné, že umírám; neměl jsem čas přemýšlet. Ty vzpomínky, které jsem mu dal, se v myslánce poskládaly chronologicky. Nejdříve jsem mu předal ty od Brumbála, které mu říkaly, co musí udělat a odhalily, jak moc nás všechny ten stařec zradil. To bylo vše, co jsem mu plánoval postoupit.“

Severus se odmlčel a povzdechl si. „Ale když jsem k němu vzhlédl… Naprosto mě nenáviděl,“ vzpomínal tiše. „Vždy tomu tak bylo a většinu času to bylo i vzájemné, ale v té chvíli mě nenáviděl víc než Pána zla. Po tom všem, co jsem kvůli němu snášel… to bolelo a já se rozhodl, že již víc nechci, aby mě někdo nenáviděl. Chtěl jsem, aby lidé věděli, že nakonec nejsem takový zlosyn – chtěl jsem, aby zjistili, proč jsem byl… takový, jaký jsem byl. Tak jsem mu dal i ty ostatní vzpomínky. Chtěl jsem jich poskytnout víc, ale neměl jsem sílu. Samozřejmě bych se takto nerozhodl, pokud bych věděl, že přežiji,“ dodal věcně.

„Pamatuješ si, co se dělo dál?“ položila další tichou otázku.

Přikývl. „Pamatuji si, jak jej žádám, aby se mi podíval do očí, ano. Nepamatuji se, jestli potom něco řekl – poslední jsou jeho oči, a pak vše zčernalo. Neviděl jsem žádné tunely či jasná světla a život mi neproběhl před očima – což bylo jen dobře; prožít jej jednou bylo samo o sobě dost špatné.“

„Proč jsi to po něm chtěl?“ pokračovala v otázkách Hermiona. „Všichni si myslí, že tak jsi mohl před smrtí naposledy vidět Lilyiny oči, ale… nejsem o tom přesvědčená.“

To jí vyneslo jemný úsměv. „Správně jako vždy; samozřejmě to tak nebylo – opravdu si všichni myslí, že jsem tak melodramatický? Kromě toho, mohl jsem umírat, ale neměl jsem halucinace. A navzdory všemu, co říkají ostatní, Potter nemá oči své matky. Mají naprosto stejnou barvu, to ano, ale nemohou mít jejich tvar, protože rysy zdědil po otci; má jiné řasy a ty jeho zatraceně pitomé brýle zajistily, že i téměř mrtvý jsem si jeho oči nemohl splést. A také jsem se až příliš bál a styděl, abych si přál znovu vidět Lily, když to já zavinil její smrt a její syn toho kvůli tomu musel tolik vystát. Ne, byl jsem si dobře vědom, že jde o Pottera. Prostě jsem si přál připomínku toho, proč tam jsem, proč jsem podnikl ty kroky, které mě dovedly na podlahu Chroptící chýše. Myslím, že jsem se pokoušel se rozhodnout, zda to za to stálo.“

„A stálo?“

„Nevím. Zemřel jsem, než jsem došel k nějakému závěru.“ Pousmál se. „Poté si nic nepamatuji.“

„Nebylo toho k pamatování moc,“ odpověděla pomalu. „Oči se ti nezavřely, ale přestal jsi dýchat a ztratil jsi tep. Harry na tebe chvíli zíral, a pak jsem mu řekla, že musíme jít a tak jsme šli. Když jsme se vrátili, nebyla tam po tobě ani stopa – jen hodně krve a úlomky tvé hůlky. Krev už zaschla a nevedly od ní žádné stopy – nemohli jsme přijít na to, co se stalo, ale… rozhodně jsi byl mrtvý, když jsme tě tam nechali. Všichni jsme tou dobou už viděli dost mrtvých těl, abychom věděli, jak vypadají. A…“ V rozpacích se odmlčela a on se usmál.

„A měla jsi mnohem důležitější věci na práci než se starat o možný osud posledního Naginina jídla,“ dokončil suše. „Docela pochopitelné. Stěží jsem byl prioritou – a pro všechny kolem bylo snazší, když jsem byl mrtvý. Nebylo třeba omluv či soudních řízení; jen okamžik: ‚ach, chudák nepochopený Snape, mýlili jsme se,‘ a pak jste se všichni mohli vrátit ke svým životům.“

„Víceméně ano,“ souhlasila smutně. „Ale netrvalo dlouho a začali jsme přemýšlet. Prozradila tě tvá hůlka – během celého rozhovoru s Pánem zla jsi ji měl v kapse, takže buď se zlomila, když jsi zkolaboval, nebo se zlomila poté, co jsme tě opustili. A pokud by někdo vzal tvé tělo, neobtěžoval by se s jejím vytahováním z tvé kapsy, takže jsi to musel být ty.“

Přikývl. „Myslím, že praskla, když jsem se zhroutil,“ souhlasil tiše. „Nevím, proč jsem ji tam nechal. Nemyslelo mi to jasně. Byl jsem sotva při vědomí a trpěl jsem velkými bolestmi. Také jsem ztratil hodně krve a byl jsem lehce omámený koktejlem mých nouzových lektvarů. Mohl pro to existovat nějaký důvod, nebo jsem ji prostě upustil, když jsem zjistil, že je zlomená.“

„Ani ta krev neodpovídala – bylo jí tam hodně, ale nebyli jsme si jistí, jestli jí bylo dost, aby člověk vykrvácel. Nevěděli jsme, zda tě zabila ztráta krve, nebo jed – “

„Obojí,“ vložil se do toho.

„– ale nezdálo se, že je tam krve dost. A nevedly odtamtud stopy – pokud by tě někdo odtáhl, krev by se rozmazala, a pokud by tě levitoval, pak by kapala. Nebyli jsme schopní vymyslet důvod, proč by to vše někdo zakrýval, pokud by tvé tělo odnesl.“

„Nevzpomínám si na odstraňování stop. Možná to bylo oblečením, které nasáklo dost krve, a proto jsem nezanechal žádné známky pohybu. Mohlo se to stát instinktivně, nebo jsem se dokázal přemístit, ještě než jsem stihl nadělat větší nepořádek.“

„No, stejně jsme o tom dumali. A neobjevil se tvůj portrét – Harry strávil hodně času dohadováním se s Brumbálem. Nechtěl potvrdit, zda bys obraz dostal, či ne.“

Severus se zatvářil. „Dostanu. Na to jsem zapomněl. Alespoň se na tu zatracenou věc jakožto mrtvý nebudu muset dívat.“

Protočila očima. „Pro jistotu jsme zajistili několik lidí, aby občas zkontrolovali tvůj dům – když shořel, dlouho jsme diskutovali, jestli bys něco takového udělal, kdybys žil.“

Rty se mu zkroutily. „Pokud bych se chystal to místo vypálit, udělal bych to už dávno předtím. A začal jsem se skrývat – veřejné žhářství by tento fakt poněkud popřelo.“

„Tak nějak jsme si to mysleli, ale nikdo si nebyl jistý. A ať už to provedl kdokoliv, zjevně si myslel, že žiješ – nemělo by přece vůbec smysl vypálit dům, jehož majitel je mrtvý.“ Něco ji napadlo. „Víš, kdo to provedl?“

„Jak bych to mohl vědět?“

„Myslela jsem, že víš všecko.“

Pousmál se. „No, ano, to určitě. Ne, nevím, kdo to provedl. Mám svá podezření, ale na tom teď stěží záleží.“ Odmlčel se a trochu zvedl hlavu, aby se na ni zamyšleně zadíval. „Přemýšlel jsem… Co sis pomyslela jako první, když jsi uviděla ty vzpomínky?“

Usmála se na něj. „Strašně by ses vytočil, Severusi. Napadlo mě, že to vše bylo velmi romantické a tragické a překrásné. Dost jsem se kvůli tomu naplakala.“ Znechuceně se na ni podíval a ona se zasmála. „Bylo mi jen osmnáct, Severusi. A opravdu šlo tak trochu o romantickou tragédii. Až později, když jsme se s Ronem rozešli, jsem se nad tím zase zamyslela a přišlo mi to krásně loajální.“ Ušklíbla se a omluvně na něj pohlédla. „Promiň, ale tak to bylo.“

Pousmál se a zavrtěl hlavou. „Myslím, že je mojí povinností ti odpustit. A pro případ, že jsem to už nějakou dobu nevyhlašoval, Weasley je blázen. Nebyl pro tebe ani zdaleka dost dobrý.“ Tiše se zasmál. „Samozřejmě ani já, ale já jsem Zmijozel a nevidím důvod, který by mě zastavil.“

Protočila očima a přitiskla se k němu. „Pitomče. A možná ‚děkuji‘. Proč jsi odešel?“ zeptala se jej tiše a otočila se k němu. „Znám všechny důvody, ale…“ Odmlčela se, poněvadž si nebyla jistá, jak vysvětlit, na co se vlastně ptá. Ale jako vždy, věděl.

„Částečně ze strachu – až na Pána zla jsem byl v té chvíli tím nejnenáviděnějším kouzelníkem světa.“ Zamyšleně naklonil hlavu. „Možná stále jsem. V každém případě jsem měl na obou stranách nepřátele, kteří se cítili povinni mě najít, a já spáchal víc než dost trestných činů, abych si vysloužil několik trestů smrti s polibkem mozkomora navrch. Ale hlavním důvodem bylo to, že jsem ten život už nechtěl. Nechtěl jsem být Severusem Snapem. Nebyl jsem si jistý, zda vůbec chci žít, ale bylo mi jasné, že nechci zůstat na jednom místě, než se rozhodnu.“

Hermiona se mu opřela o rameno. „A teď chceš být Severusem Snapem?“ poškádlila jej.

Ušklíbl se. „No, od té doby se jeho život nepatrně zlepšil,“ připustil.

„Zasloužíš si mnohem víc, Severusi. Už od samého začátku sis zasloužil víc.“

„Možná. Ale dalo by se diskutovat, zda si nakonec nezasloužím víc toho horšího.“ Sklouzl jí rukou kolem ramen a přitáhl si ji blíž. „Hodně věcí z mého života lituji, Hermiono, ale nevěřím, že jsem v kterékoliv chvíli mohl jednat jinak, aniž bych změnil konečný výsledek. A zatímco mnoho lidí nese svůj podíl viny na většině mých chyb, konečná rozhodnutí byla vždy má. Kromě toho…“ Oči mu změkly ve známém téměř úsměvu. „Jsem šťastný.“

Položila mu hlavu na hruď. „Severusi, tak dlouho jsem čekala, až tohle řekneš.“ Se snahou se nesmát dodala: „Tvrdohlavý prevíte. Mohl jsi to přiznat už dávno.“

Tiše se zasmál. „Musel jsem si být jistý. Koneckonců, štěstí je pro mě cizí pojem.“ Objal ji a tlumeně dodal: „Děkuji ti.“

„Za co?“

Lehce pokrčil rameny. „Vážně za všechno,“ odpověděl prostě.

XXX

Říjen se chýlil ke konci; od ministerské návštěvy pršelo téměř neustále a vše se zdálo šedivé a ponuré. Kupodivu až na Severusovu náladu; Hermiona jej pozorně sledovala, ale vypadal klidnější a uvolněnější, než ho kdy viděla po dobu delší než pár minut v kuse. Podle toho, čeho byla svědkem a co zaslechla, v hodinách a před kolegy měl své obvyklé jedovaté já, ale když byli sami, opravdu vypadal… šťastný. A jakkoliv bylo krásné to sledovat, bylo to zároveň dost neobvyklé, zejména na tuto roční dobu.

Dvě rána po sobě se probudil a zjistil, že jej zkoumavě pozoruje, až mu třetího dne došla trpělivost. Zvedl se na loktech a ospale na ni zazíral. „Co je?“ otázal se.

Hermiona na něj zamrkala. „Promiň?“

„Už několik dní mě sleduješ, ženská. Co se děje?“

„Jen si říkám, jestli jsi v pořádku.“

„Proč bych neměl být?“ zeptal se podezřívavě.

„Protože za dva dny bude Halloween,“ podotkla a on zamračeně zamrkal; podrážděné kabonění se vzápětí přeměnilo do zamyšleného výrazu. Lehl si zpět na polštář a zadumaně si zabubnoval do stehna.

„Tak proto,“ zamumlal hloubavě. „Skoro... jsem zapomněl.“

„Žádné noční můry?“

Zavrtěl hlavou. „Vůbec žádné sny, ne o... tom, i když obecně si sny vybavuji jen zřídka. Hm.“

„To je ale dobře, Severusi,“ pronesla jemně a přitulila se k němu. „Opravdu, v té době se toho stalo tolik zlého, že bych čekala výročí něčeho strašného každý den. Je nemožné pamatovat si vše – proto nakonec začaly ty letní vzpomínkové slavnosti. A ty jsi válce obětoval tolik let, že je načase, abys zase uplatnil svůj nárok, ne?“

Zívl. „Nevím, proč předpokládáš, že se budu cítit provinile,“ zamumlal, „když všichni vědí, že nemám svědomí.“

Odfrkla si a pomalu se posadila. „Moulo; přestaň být takový pitomec a vstaň – dnes je porada, vzpomínáš?“

„Jak rozkošné,“ odpověděl kysele a protočil oči s náznakem úšklebku, načež neochotně vyklouzl z postele.

Když se oblékali a chystali na nadcházející den, Hermiona se sama se sebou dohadovala, přemýšlejíc o čemsi, oč jej už měsíce chtěla požádat a na co nikdy nepřišla ta správná chvíle. „Severusi?“

„Znám ten tón,“ ostražitost teď zaznívala víc, než bylo třeba, ale zahrál na ni uštvaný pohled. „Co jsem provedl tentokrát?“

„Víš, nejsi tak vtipný, jak si myslíš,“ podotkla suše. „Něco bych od tebe chtěla. A jestli se ušklíbneš, plácnu tě,“ dodala varovně.

Podle výrazu jeho tváře vynaložil velké úsilí, aby se tvářil neutrálně; v černých očích se mu třpytilo čiré pobavení a rty sebou škubly, ale víceméně se udržel. „Copak?“

„Vzpomínku.“

Pobavení pohaslo a než naklonil hlavu mírně na stranu, zamrkal a tázavě na ni pohlédl. „Kterou vzpomínku?“ zeptal se pomalu.

„Na Francii.“ Zaváhal a ona pozvedla obočí. „Ať tě ani nenapadne předstírat, že nevíš, kterou myslím. Chci vědět, o čem sis s mými rodiči povídal.“

Rty mu opět zacukaly. „Nemůžeš na to přijít?“

„Z mé vzpomínky ne. Nemluvím francouzsky natolik dobře, abych si přesně pamatovala všechna slova. Mám z toho většinou nesmysly. Prosím, Severusi.“

Odvrátil se od ní a zjevně o tom přemýšlel; jeho výraz se pohyboval od pobavení k nejistotě, z čehož Hermiona usoudila, že shledává zábavným, že to ještě nevyluštila, ale není si jistý, jak zareaguje. I když to nebylo nic extrémního – na to se nestrachoval tolik – ale očividně jí to nechtěl říct.

Nakonec si povzdechl, krátce pohlédl na hodiny, a pak zase s neutrálním výrazem na ni – nebyl pod nitrobranou, což by nesnášela, jen si hlídal výraz. „Jak si přeješ,“ vzdal se, přešel k ní a pohlédl jí do očí. „Legilimens.“

Hermiona znovu sledovala ten rozhovor v kuchyni svých rodičů, viděla, jak se vesele ptá, jestli je konec s otázkami a jak se otec otáčí k Severusovi; vše to překrýval Severusův hlas, který pro ni překládal. „Víte, na co se vás chceme zeptat.“

Vzpomínkový Severus se napjal. „Ano.“

Nuže?“

Nastala pauza delší, než odpovídalo přehrávané scéně; cítila, jak se Severus zdráhá pokračovat. Když znovu začal překládat, hlas měl velmi tichý. „Zachránila mě. Je... vším. Sotva tomu mohu uvěřit.

Ochráníte ji?“

Pochybuji, že potřebuje někoho, aby ji chránil.“

Jste pro ni dost dobrý?“ Bylo opravdu docela divné slyšet Severusův hluboký a nepopiratelně mužský hlas, zatímco sledovala mluvit obraz své matky. Hermionu trochu šokovalo, co bylo právě řečeno – toto neočekávala.

Severus se tiše zasmál a odpověděl; i současný Severus zněl docela pobaveně, když překládal. „Ne! Ale není to má volba. Je velmi tvrdohlavá.“ Ráda by protestovala, ale měl pravdu.

Ve vzpomínce na sebe rodiče zamyšleně pohlédli. „Postarejte se o ni.“

Nastala další pauza, která do vzpomínky nepatřila, načež Severus poněkud zdráhavě přeložil poslední větu. „Zemřel bych pro ni.“

Pak vzpomínku náhle ukončil a Hermioně chvilku trvalo, než znovu našla rovnováhu; nitrozpyt ji vždy zanechal lehce dezorientovanou. „Opravdu to bylo tak těžké?“ jemně jej pokárala, ale snažila se nesmát – sice to nebylo zrovna tím, co očekávala, ale i tak bylo rozhodně hezké to slyšet.

„Ano,“ odpověděl Severus s náznakem naštvanosti. Když se zamračila a pohlédla na něj, věnoval jí svůj pokřivený úsměv, který však nedosáhl k očím. „Dokonce i teď jedna moje část panikaří z možnosti, že bys to vzala špatně.“

„Ach, Severusi...“

„Vím, je to hloupé,“ přerušil ji poněkud otráveně – podle jeho výrazu spíše sebou než jí, naštěstí. „Znám tě dobře a naprosto ti věřím. Ale pořád mě čas od času přepadají starosti. Nemůžu si pomoci a nezáleží na tom, jak iracionální to je.“

Vždy si uvědomovala jeho strašnou nejistotu a věděla, že se ten celoživotní zvyk usilovně snaží změnit a chce skoncovat s neustálým očekáváním, že se pokaždé přihodí jen to nejhorší. Trochu ji zklamalo zjištění, že se s tím ještě nevyrovnal, ale nebylo to vědomé – věřil jí, v ně, bez ohledu na to, co mu našeptával ten hlásek v koutku jeho mysli. Zavrtěla hlavou a usmála se na něj. „Občas umíš být takový pitomec,“ oznámila mu laskavě.

Odpověděl změkčením výrazu očí. „Věř mi, že to vím,“ odpověděl jí suše. „Pojď. Budeme mít zpoždění.“

„Máš pravdu,“ přemítala, když mířili schodištěm z podzemí. „Stejně jsem to už věděla.“

„Hm,“ odvětil a ušklíbl se na ni. „Buď upřímná – že sis nemyslela, že to bude toto?“

„Ne,“ zamumlala.

V černých očích se mu roztančily jiskřičky. „Myslela sis, že mě tvoji rodiče vyslýchali ohledně mých záměrů, přestože jsi je před tím varovala.“

„Jak víš, že jsem je před tím varovala?“

„Protože tě znám,“ odvětil s odfrknutím a rty mu zacukaly.

„Dobrá, chytrolíne, vyhrál jsi – myslela jsem, že se tě ptali, jestli ze mě někdy uděláš počestnou ženu.“

„A kde by v tom pak byla zábava?“ zeptal se s kamenným výrazem, ale jiskřičky v očích se mu opět roztančily. Jakmile však naklonil hlavu na stranu, zvážněl. „Především ale, chtěla bys být za mne provdaná?“ zeptal se opatrně se zamyšleným tónem v hlase.

Hermiona na něj zamrkala. „Jestli si takto představuješ žádost o ruku, asi se neudržím,“ pronesla po chvíli a zazubila se při jeho pousmání. Pak zavrtěla hlavou. „Možná, někdy, asi, ale nějak to opravdu není důležité. Nikdy jsem nebyla z těch děvčat, která sní o dokonalé svatbě. Naše uspořádání má už teď spoustu výhod a nepotřebuji kus papíru, abych věděla, že neodejdeš. Nemyslím si, že tě skutečně zajímá, jestli jsme nebo nejsme manželé, dokud zůstaneme spolu, a ani mne ne. A ani jeden z nás si nepřeje, aby o našem vztahu věděl svět.“

Na souhlas přikývl. „Jen se chci ujistit,“ pronesl záhadně ve chvíli, kdy dorazili ke sborovně a on jí otevřel dveře.

Porada se skládala hlavně ze všeobecných drbů zaměřených na odhalení potenciálních problémů. Skončila Minervinou žádostí o předložení návrhů na další školní oslavy a záminky pro různé akce; slavili jen Vánoce a Halloween, neurčitě uznávali Valentýna, Velikonoce a Nový rok.

„Brzy bude Noc pálení ohňů (1),“ nepřítomně navrhla Hermiona, ale v odpověď se jí dostalo pouze množství nechápavých výrazů, což jí ostře připomnělo, že je v místnosti jediná mudlorozená. „Pátého listopadu? Noc Guye Fawkese?“ zkusila. Nechápavé pohledy nezmizely a ona si povzdechla. Připravila se to vysvětlit, když ji přerušil chladný hlas.

„Něco po roce 1600 byla skupina mudlů vedená mužem jménem Guy Fawkes přistižena při pokusu vyhodit do povětří budovy parlamentu – sídlo mudlovského ministerstva. Soudili je za velezradu a on byl s mnoha svými spoluspiklenci docela hrůzným způsobem popraven. Úspěšné zabránění onoho komplotu se stalo záminkou pro každoroční obrovské ohňostroje a pálení ohňů, které často zahrnují i spalování figuríny představující Fawkese.“

V místnosti teď všichni zírali na Severuse, který obrátil oči v sloup. „Merlin nás chraň před čistokrevnou nevědomostí,“ jízlivě si povzdechl. „Copak nikoho z vás nezajímalo, po kom se jmenoval Brumbálův fénix?“

Zjevně ne, nikoho. Mistr lektvarů zavrtěl hlavou, pohrdavě si odfrkl a vrátil pozornost novinám. Nechal tak Hermionu, aby začala vysvětlovat různé způsoby oslav, které si mudlové při Noci pálení ohňů užívají.

XXX

Halloween proběhl zcela nezvykle bez incidentu. Nakolik mohla říct, Severuse nepotrápila jediná noční můra a nálada se mu nezměnila, což znamenalo, že měl spíš své obvyklé pichlavé já, než že by byl skutečně nenávistným jako loni touto dobou. Minerva popřemýšlela a rozhodla, že by Bradavice měly financovat ohňostroj v Prasinkách; na základě Hermionina návrhu pořídili ohňostroj od George poté, co od něj vypáčila slib, že nepoužije žádný neslušný nebo nebezpečný.

Teď stála vedle Severuse, sledovala ta barevná světýlka odrážející se v hlubinách jeho tmavých očí a tlumeně se zasmála. „Naposledy jsem byla na pořádném ohňostroji před nástupem do Bradavic.“

Přikývl. „Taky je to mnoho let, kdy jsem byl já,“ souhlasil. S pousmáním vytáhl hůlku, s vážnou tváří přivolal dvě prskavky a jednu jí pak podal. Potlačila smích a prskavku zapálila, aby s ní vzápětí mohla mávat ve vzduchu. Jen sledovala, jaké obrazce vytváří v té temnotě.

„Pamatuji si, jak mě tehdy zklamalo, že jsem prskavkou nemohla napsat celé jméno,“ zamyslela se. „Bylo příliš dlouhé. Nikdy jsem se nedostala přes čtvrté či páté písmeno, než vyhasla.“ Zazubila se na něj. „Měl jsi stejný problém?“

Zatímco sledoval svoji prskavku, rty se mu zacukaly; byla si jistá, že byl jediným mužem na světě, který mohl prskavkou napsat celou runovou abecedu futhark (2). Ona zase byla pravděpodobně jedinou ženou na světě, která by poznala, co dělá. „Ve skutečnosti ano,“ přiznal tiše. „Když jsem byl mladý, ohňostroje byly vzácné. A zdaleka ne tak pokročilé, jak se zdají teď. Ale občas jsem se dostal k prskavkám a petardám.“

„Představa tebe jako chlapce s prskavkami je neskutečně roztomilá,“ řekla mu a nakreslila světelné srdce. Nad jeho zamračením se musela usmát. „Ačkoli, s jednou vypadáš docela roztomile i teď.“

„Podpálím ti vlasy, jestli toho nenecháš,“ vyhrožoval naprázdno, protočil očima a vložil jí prskavku do dlaně, takže teď měla v každé ruce jednu. „Ujišťuji tě, že je to velmi dlouho, co jsem byl jako chlapec ‚roztomilý‘.“ Hermiona okamžitě změnila prskavkám barvy, takže jedna teď hořela zeleně a druhá červeně. Jen si tiše odfrkl.

„Neměl bys dohlížet na své zmijozelské?“ zeptala se a mimoděk kreslila do vzduchu.

„Slíbil jsem jim strašlivou odplatu, pokud bude některý z nich vyvádět alotria. Poslouchali.“ Při hlasitějším výbuchu a syčení jisker sebou lehce škubl, ale pak se zase uvolnil. Pomyslela si, jaké nepřátelské kouzlo mu to asi připomnělo, a rozhodla se o to nezajímat.

„Minerva na nás zase zírá,“ Poznamenala, zatímco oba sledovali ohňostroj a ona se pokoušela o vykreslení složitějších vzorů světlem prskavek. „Co asi chce tentokrát?“

„Kdo ví?“ odvětil, otočil hlavu a pevně se na ředitelku zahleděl. „Cokoliv to je, pochybuji, že to bude příjemné. Sleduje nás většinu večera,“ dodal poněkud podrážděně.

Potlačila usměv. „Stejně bychom nemohli mít soukromí na tak veřejném shromáždění, to dobře víš. Nevylévej si na ní zlost, dokud si to něčím skutečně nezaslouží.“

Tiše si odfrkl, ale k dalšímu komentáři nedošlo, protože k nim ředitelka konečně došla. „Dobrý večer, Hermiono, Severusi. Nepůjdete se připojit k ostatním?“ zeptala se.

„Severus tady není právě populární,“ vysvětlila Hermiona. „Je snazší zůstat jen na okraji.“

„Ale k vám to není fér,“ odvětila po chvíli Minerva. „Měla byste jít a užívat si.“

Hermiona s úsměvem pokrčila rameny a zvedla prskavky. „Mám se dobře.“

„Myslím, že na tom musím trvat u vás obou,“ tiše pronesla starší čarodějka a násilím je směrovala k té straně ohně, u níž se shromáždil zbytek sboru.

„Nastal nějaký problém?“ zeptal se Severus a oči se mu trochu zúžily, ačkoliv si udržel tón natolik zdvořilý, aby nevyvolal scénu.

Minerva zaváhala, a pak si povzdechla. „Ne... zcela. Ale... nu, v poslední době spolu vy dva trávíte hodně času...“

„Jsme přátelé,“ odvětil krátce Severus.

„Ano, to vím – ačkoliv to rozhodně nechápu,“ dodala kousavě ředitelka, „s vaším přátelským a společenským charakterem.“ Odmlčela se a opět povzdechla. „Nicméně bych si přála, aby nikoho nenapadlo nic nepatřičného. Není to... zrovna... vhodné...“

Poněkud překvapené ticho přerušil Severus tím, že se začal dusit. Krátce a neúspěšně se snažil zastavit kašel a prskavé zvuky, dokud to nevzdal a nevybuchl v bezmocný smích. Hermiona jen stěží zadržovala svůj vlastní hihňavý záchvat. V jejím úsilí jí příliš nepomohl pohled na Nevilla; i v načervenalém světle ohně byl jasně rudý a beze slov vyjeveně zíral s ústy dokořán. Po chvíli si uvědomila, že i ve svém vlastním záchvatu smíchu Severus neverbálně a bezhůlkově na profesora bylinkářství seslal Silencio, a zabránil mu tím vše vyzradit.

Severus se trochu předkláněl a smál se tak, že mohl sotva dýchat. Soudě podle toho, jak se na něj ostatní dívali, Hermiona pojala podezření, že jej ještě žádný z kolegů neslyšel skutečně se smát; sama si pamatovala ten šok, když jej slyšela poprvé. Zaznamenala, jak madame Pomfreyová potlačila neelegantní odfrknutí, a už to bylo; sama se rozchechtala z plných plic. „Děkuji za váš zájem,“ vypravila ze sebe bez dechu, „ale to opravdu nevadí.“

Neville se dokázal zbavit kouzla Silencio; stál přímo za Minervou, takže většina sboru nemohla vidět jeho výraz, když se zakousl do rukávu, aby zastavil řehot. Ramena madame Pomfreyové se třásla, jak bojovala s vlastním veselím, a Severus začal sípat. Jejich reakce překvapila zbytek učitelů až na Minervu, která začala vypadat velmi uraženě.

„Jen na vás dávám pozor, Hermiono. Nerada bych, abyste přišla o dobrou pověst a aby váš muž zaslechl nějakou nemístnou poznámku a tím získal špatnou představu.“

„A co... moje pověst?“ zalapal po dechu stále se smějící Severus. Hermiona se málem zhroutila při pohledu na ředitelčinu tvář. Neville se právě začal zajíkat, jak prohrával bitvu s hysterií.

„Minervo... to je v pořádku,“ podařilo se jí nakonec říct a zvládla i dupnout Severusovi na nohu, aniž by si toho někdo všiml – nic to nezměnilo. Stále zněl, že se udusí. „Široká veřejnost považuje moji pověst za ztracenou už roky. Ti, kteří potřebují znát pravdu, ji znají. Na tom záleží. Severusovy společnosti si užívám – pokud se nechová jako spratek,“ dodala, čímž si vysloužila další smích od svého milého, který však teď již byl úplně bez dechu, „a nebudu se mu na veřejnosti vyhýbat, jen abych zabránila drbům.“

Nakonec se Severusovi podařilo dostat se více či méně pod kontrolu a když se vzpamatoval, napřímil se a otřel si oči. „Kromě toho,“ podotkl roztřeseně, „kdo by tomu uvěřil?“

„Pravda,“ ozval se přemýšlivě Neville, který se teď již naplno řehtal. Několik učitelů se tlumeně zasmálo, což Hermiona považovala za docela nespravedlivé. Nebylo to tak nepravděpodobné... Pokud jde o Severuse – usmála se. Dobře, ano, bylo.

„Děkuji, že na mě dáváte pozor, Minervo,“ poděkovala tlumeně a žebra ji od smíchu bolela.

„Děkuji vám za zábavu, Minervo,“ stejným tónem a s pochechtáváním dodal Severus, načež se odvrátil a obešel vatru. Zamířil ke hloučku studentů, kteří vypadali, že plánují něco, co by plánovat neměli.

„Zhoršuje se,“ znechuceně poznamenala Minerva. „Jen jsem se snažila uchránit vás před problémy, Hermiono.“

„Já vím,“ teď již klidná ujistila svoji zaměstnavatelku. „A předpokládám, že někteří lidé by si mohli začít říkat, proč trávíme tolik času pohromadě. Ale ujišťuji vás, že v tom není nic špatného.“ Rozhodně to nebylo nevinné, ale na to se jí neptala.

„Všichni jsme viděli, co si o tom myslí,“ poznamenal Kratiknot svým pisklavým hlasem. „Nejsem si jistý, jestli to měla být urážka nebo ne. U Severuse jeden nikdy neví.“

Hermiona se zazubila. „Nesnažil se o urážky, ne. Pokud to nedokážete určit s jistotou, pak je většinou bezpečné předpokládat, že to tak nemyslel. Když chce urážet... věřte mi, že to poznáte.“

„Pořád nechápu, jak se s ním můžete přátelit,“ zavrtěla hlavou Minerva. „Je naprosto...“

„Nemožný? Nesnesitelný? Ohavný? Rozčilující?“ navrhla Hermiona a snažila se znovu nerozesmát – žebra ji už opravdu bolela. „Vím. Takový přesně je. Ale není špatný společník, pokud jej zastihnete ve správné náladě.“ Pokrčila rameny. „Opravdu, při pohledu zpět mi Severus nic osobního neprovedl, snad až na nějaké menší ošklivosti, když jsem byla iritující šprtka a on zahořklý muž s velmi těžkým břemenem. Za to se omluvil. A několikrát mi zachránil život.“

„Nezdá se být tak špatným, jakým býval,“ předložil Neville a zněl teď klidněji; oči však měl naplněné potlačovaným smíchem. „Nevěděl jsem, že se tak umí smát.“

K hovoru se připojila madame Pomfreyová. „Ani já nemyslím, že jsem Severuse někdy viděla smát se tak uvolněně. Vypadá šťastnější než kdy dřív a to ho znám od jeho jedenácti.“

Minerva se s úšklebkem vrátila k původnímu tématu. „Ale, Hermiono, nemáte strach z toho, jak to bude vypadat? Váš muž...“

„... Chápe moc dobře, že mám přátele,“ odvětila Hermiona opatrně. „Jak jsem řekla – lidé, kteří potřebují znát pravdu, ji znají. Na nikom jiném nezáleží.“

 

(1) Noc pálení ohňů, neboli Noc Guye Fawkese se slaví zejména ve Velké Británii 5.listopadu jako připomínka Spiknutí střelného prachu v roce 1605. Guy Fawkes měl ve spiknutí proti králi Jakubovi I. zásadní úkol v poslední fázi atentátu. Byl však prozrazen, mučen a popraven. Více:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Noc_Guye_Fawkese

http://cs.wikipedia.org/wiki/Guy_Fawkes

(2) Více o germánském futharku zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Germ%C3%A1nsk%C3%BD_futhark_prost%C3%BD

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 22.01. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: hana - 03.03. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: sisi - 24.11. 2015
opravdu neznají čistokrevní dějiny, nebo si nedokáží spojit 1 + 1 ?? Ještěže tam mají Hermionu a Severuse. Dík

Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: JSark - 20.11. 2014
Teším sa na výraz Minervinej tváre, až to zistí. :DD Díky za preklad.
Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: Lupina - 20.11. 2014
Já děkuji za komentář, JSark .-)

Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: zuzule - 07.10. 2014
Ah! Tak spojitost s Guyem Fawkesem me teda nenapadla... Dobra narazka :D Se divim, ze to Minerve jeste nedoslo. Snad ji to nebude dlouho trvat, uz se totiz tesim na jeji reakci. :)
Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: Lupina - 07.10. 2014
Celá situace, až se Minerva a sbor dozví, bude zábavná. A jo, pomalu se k té chvíli blížíme Děkuji za komentář, zuzule

Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: jerry - 06.10. 2014
Velka vdaka za preklad. Je to super poviedka a koniec tejto kapitolky bol jednoducho u,asny. Chuda minerva, keby len vedela.
Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: Lupina - 06.10. 2014
Moc mě těší, že se povídka líbí. Přesně tak, chúďa Minerva Díky za komentář, jerry

Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: scully - 03.10. 2014
Tak mi konečně po 6 týdnech sundali sádru a můžu psát. Hrůza,když člověk ani nemůže napsat blbou sms. Kapitolka byla skvělá, oslava na konci byla skvěle napsaná. Tato povídka je opravdu úžasná,škoda že už se pomalu chýlí ke konci. Holky moc děkuju za překlad
Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: Lupina - 03.10. 2014
No jo, ono to vážně už brzo skončí, ale pak nás potěší adventy Moc mě těší, že se líbí. Díky za komentář, scully

Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: Zuzana - 02.10. 2014
Severus milo prekvapil, že sa neutiekol schovať ale, že priznal, že potrebuje Hermioninu spoločnosť:) Haloween bol úžasný, chcechtala som sa spolu s nimi. A Minervy mi bolo takmer ľúto. Tak strašne som chela aby sa pobozkali alebo nejako zverejnili, že sú spolu aby jej padla sánka:) Ďakujem za krásnu kapitolu.
Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: Lupina - 02.10. 2014
Jo, dnešní kapitola byla hodně příjemná Mně Minervy bylo taky skoro líto Děkuji moc za komentář, Zuzano. Moc mě těší, že se líbilo

Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: Leylon - 02.10. 2014
tak toto bolo parádne!   je príjemné sledovať, že Severus zvládaˇa j tie najťažšie veci pomaly omnoho jednoduchšie a to všetko vďaka Hermione a tomu, že je konečne šťastný a schopný to šťastie aj priznať... preložený rozhovor bol dojímavý. a ten koniec? kto by sa niečomu takémuto nesmial?  Ďakujem za preklad.
Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: Lupina - 02.10. 2014
:-) Těší mě, že se líbilo :-) A moc děkuji za komentář, Leylon :-)

Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: denice - 01.10. 2014
Hned na úvod skvělé kapitoly tu máme rozhovor s Harrym - věříš, že jsem mu skoro odpustila tu nejapnost, že se nedokázal ani na moment ulít a poslat varování? Krásné bylo Hermionino prohlášení, že Severus je silný a zvládne to. Jak dobře ho zná! A hrozně se mi líbí uvolněný Neville, který se celou situací dobře baví. Severusova reakce mě dojala. Naléhavě potřeboval ukonejšit a uměl si říct o účast. Hermiona to zvládla parádně. Následující rozhovor o Halloweenu zase zbořil některé mýty, hlavně ten o Lilyných očích. Budu se opakovat, ale Loten je opravdu jediná, její vysvětlení perfektně sedí a říkám si teď, proč už mě to dávno nenapadlo. (Mimochodem, nikdy mě ještě nenapadlo přemýšlet o Severusovi jako o posledním Naginině jídle, to si moc nepochutnala. Ale třeba ještě něco ulovila po cestě do školy, aby chudák malá hadice neumřela s prázdným žaludkem). Zmínka o obrazu byla taky boží. Samozřejmě že obraz dostane, my, co čteme bonusy, o tom víme své. Jen jsem nějaká tupá dnes večer a nevím, o jaké zatracené věci Severus mluví. No nic, třeba mi to přes noc dojde. Zajímalo by mě, kdo mohl vypálit Severusův dům. Bylo to už po bitvě, tak to asi nebyli Malfoyovi (pořád Loten nemůžu odpustit jejich osud tady), asi jiný kolega Smrtijed, protože někdo jiný adresu sotva znal. Nebo že by se Minerva, která ji našla v záznamech, vyplížila nocí, aby Severusovo doupě zničila do základů? Severus je šťastný, tak šťastný, že ho nerozhodí ani Halloween - to je úžasný pokrok. Fawkes - historii Prachového spiknutí znám, ale nikdy mě nějak nenapadlo si to spojit - možná proto, že Fénix vzplál bez exploze? Závěrečná ohňostrojová scéna opět korunovala dílo, nedivím se, že se Severus smíchy málem zlomil a Neville s Poppy téměř udusili. Zase jednou si maluji, jak to všechno dopadne, až Minerva začne vzpomínat - například na zlomyslnou starou čarodějnici a podobné lichotky a hlavně na tuto noc. Asi bude týden chodit odpadním potrubím, protože ze sebe dělá parádního hlupáka, i když to myslí dobře, chudák stará. Ale docela ji chápu, že má o Hermionu strach. A že si ji nedovede představit jako Severusovu partnerku. Hermiona měla opravdu parádní závěrečné slovo. Díky. Začíná se mi dělat poněkud mdlo, když si uvědomím, že už nás čeká jen několik málo kapitol...  
Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: Lupina - 02.10. 2014
V úvodu je poznat, že Harry Severuse přijal jako Hermionina partnera. Když dokáže takto vtipkovat, řekla bych, že už je v pohodě. Miluju rozumného Harryho. A Neville, ten celý rozkvetl. Taky krásně dospěl v sympatického muže Ty oči... A nejlepší je, že Loten ze Severuse nedělá duševního mrzáka. Ona to tak všechno vysvětlí, že chápeme, proč nemohl být tak mimo, aby 16 let miloval mrtvou ženu. Myslím, že toto je skutečná pravda. Jo, Nagini si moc nepochutnala. Mohla si jen kousnout a pak mazala pryč za pánem. Ty myslíš, ty věci, které měla Hermiona na starosti, když umřel? Podle mě se odkazuje na pokračování boje, zabití Voldemorta, sbírání zraněných a mrtvých... No, Minerva, až tohle všechno praskne, bude mít hodně co k přemýšlení... Už jen pár kapitol. A na příští rok už chystám naprosto jiného Severuse, ten Ti bude hnusný... Ten nám poleze na nervy... Bude to obrovská změna, tak se připrav A děkuji za opět úžasný a obsáhlý komentář, denice

Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: Julie - 01.10. 2014
„Vždycky jsem tajně doufal, že odejdu v záři slávy a cti, že Pánovi zla vyklopím do jeho pokřiveného hadího obličeje, jak jsem jej roky zrazoval, aniž by to věděl; že se mu vysměji s vědomím jeho vlastní hlouposti." Přesně tak bych si představovala závěr kánonu já. No ještě že máme tu fanfikci... Jinak jsem ráda, že Severus přežil ministerský výslech v dušením zdraví a jeho odreagování s Hermionou se mi opravdu líbilo . Nejlepší z celé kapitoly ovšem pro mne byla scéna se smějícím se Severusem a Miervou chránící Hermioninu pověst. Minerva je vážně mimo, jak to, že jít to stále ještě nedochází?
Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: Lupina - 01.10. 2014
Takový závěr by si zasloužil. To je jasné. Hermiona ví přesně, co její Severus potřebuje Ano, smějící se Severus, to by chtělo video i zvuk. To by byla lahoda Minerva je vážně tak natvrdlá, chudina nebohá. Prostě pro ni je to naprosto nepravděpodobná věc Děkuji moc za komentář, Julie

Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: teriisek - 01.10. 2014
Líbí se mi, že všichni, kteří už ví, dokážou tak krásně ocenit ironii celé té situace. Ta Harryho poznámka o popcornu mě fakt rozesmála, vypadá to, že se s tím docela vyrovnal. Během toho rozhovoru o Fawkesovi jsem se nad sebou musela chytat za hlavu, ta spojitost s Guyem mě nikdy nenapadla a přitom tu historii samozřejmě znám:D Je fajn vidět, že se Severus uzdravuje a ještě lepší je, že už se před kolegy nedrží tak zpátky - myslím, že ten upřímný smích mu musel přidat nějaké plusové body (možná ne u Minervy, ale věřím, že u ostatních ano). A podpora Nevilla a Poppy, samozřejmě. Pořád doufám, že ho nakonec budou mít skoro i rádi. Díky moc za překlad, budu se těšit na další kapitolu!
Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: Lupina - 01.10. 2014
No jo, Harry chce popcorn, Poppy dobré místo Rozhodně až tohle praskne, bude to zajímavé Dost lidí si to užije Já o Fawkesovi nevěděla, takže jsem si hezky rozšířila obzory Děkuji moc za komentář, teriisku

Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: Sebelka - 01.10. 2014
Jako vždy fantastická kapitola. Moooooc Vám děkuji, jste úžasné překladatelky a bez Vás bych neměla co číst. Jiťa
Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: Lupina - 01.10. 2014
Díky za komentář, Jiťo, těší mě, že se líbí :-)

Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: denice - 01.10. 2014
Naprostá fantazie - zvlášť závěrečná scéna. CHECHTAJÍCÍ SE  Severus - a já to autorce naprosto věřím. Až si Minerva jednou na tohle vzpomene... Zatím díky.
Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: Lupina - 01.10. 2014
Přesně - Loten Severuse popisuje tak, že jí věříme jeho uzdravování, to jak se stává sám sebou (relativně), že si dovolí i záchvat smíchu Taky díky

Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: katrin - 01.10. 2014
Fuu, vydychla som si.. Obavala som, ze Severusova reakcia na ministerske .. vlastne neviem, co to bolo .. bude o dost horsia. Takto to naozaj vyzera na uzdravovanie a Halloween to potvrdzuje a z toho sa velmi tesim Scenka pri ohni je uuzasna, zacala som sa tak rehotat, ze som tresla rukou do stola..
Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: Lupina - 01.10. 2014
A docela ta veselá scéna sedla do dnešního deštivého počasí (my tu máme hnusně). Představa Severuse Snape při záchvatu smíchu je k nezaplacení. Děkuji moc za komentář, katrin

Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: bludicka - 01.10. 2014
Jupí Zase jim to ti dva pěkně nandali. Holky, děkuju, jste fakt skvělý překladatelky a i vy máte podíl na tom, že se nám to tak dobře čte a smějeme se teď jako blázni Díky, těším se na pokračování.
Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: Lupina - 01.10. 2014
Jé, tak to mám zas o kus lepší náladu Těší mě, že se líbí. Moc díky za komentář, bludičko

Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: Folwarczna - 01.10. 2014
Jestli na to Minerva do dvou kapitol nepřijde, vážně začnu uvažovat o její inteligenci.... Výborné na zvednutí nálady po ránu...v práci...ještě, že jsem zatím v kanceláři sama, to bych nevysvětlila:-)
Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: Lupina - 01.10. 2014
Tápu v paměti,a le myslím, že do dvou kapitol to nebude No jo, když oni to všichni považují za nemožné, tak je to ani nenapadne Jsem ráda, že jsme zvedly náladu. Díky za komentář, Folwarczno

Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: TaraFaith - 01.10. 2014
Chtěla jsem napsat dlouhý komentář, ale bohužel už sotva držím oči otevřené. Každopádně stálo za to, počkat do půlnoci. Každá nová kapitola je lepší a lepší. Krásně se čte a neuvěřitelně zlepší náladu. Severus mě v této kapitole absolutně potěšil!!!! Halloween už na něj nemá žádný vliv, dokonce otevřeně (i když zatím jen v soukromí) dokáže dát najevo, co cítí... Ale nejlepší z celé kapitoly byla oslava. Já jsem si nemohla pomoct a smála jsem se spolu s ním.  Loten je vážně královna ve svém oboru, ale tahle scéna mě vážně dostala. Nemůžu se zastavit a ještě teď se křením jako blázen. Klaním se vám, holky!!!! Moc díky za překlad.
Re: Post Tenebras Lux - 36. Od: Lupina - 01.10. 2014
V podstatě ten záchvat smíchu taky ukazuje, nakolik už se Severus vyléčil. Taky jsem se musela smát. Ta scéna byla perfektně napsaná. A jak bych ho chtěla vidět a slyšet... Ach Moc a moc děkuji za komentář, Taro Faith

Prehľad článkov k tejto téme:

Loten: ( Lupina )09.01. 2015Vnímání
Loten: ( Lupina )19.11. 2014Post Tenebras, Lux - 43. - závěr
Loten: ( Lupina )12.11. 2014Post Tenebras, Lux - 42.
Loten: ( Lupina )05.11. 2014Post Tenebras, Lux - 41.
Loten: ( Lupina )29.10. 2014Post Tenebras, Lux - 40.
Loten: ( Lupina )22.10. 2014Post Tenebras, Lux - 39.
Loten: ( Lupina )15.10. 2014Post Tenebras, Lux - 38.
Loten: ( Lupina )08.10. 2014Post Tenebras Lux - 37.
Loten: ( Lupina )01.10. 2014Post Tenebras Lux - 36.
Loten: ( Lupina )24.09. 2014Post Tenebras Lux - 35.
Loten: ( Lupina )17.09. 2014Post Tenebras Lux - 34.
Loten: ( Lupina )10.09. 2014Post Tenebras Lux - 33.
Loten: ( Lupina )03.09. 2014Post Tenebras Lux - 32.
Loten: ( Lupina )27.08. 2014Post Tenebras Lux - 31.
Loten: ( Lupina )20.08. 2014Post Tenebras Lux - 30.
Loten: ( Lupina )13.08. 2014Post Tenebras Lux - 29.
Loten: ( Lupina )06.08. 2014Post Tenebras Lux - 28.
Loten: ( Lupina )30.07. 2014Post Tenebras Lux - 27.
Loten: ( Lupina )23.07. 2014Post Tenebras Lux - 26.
Loten: ( Lupina )16.07. 2014Post Tenebras Lux - 25.
Loten: ( Lupina )09.07. 2014Post Tenebras Lux - 24.
Loten: ( Lupina )02.07. 2014Post Tenebras Lux - 23.
Loten: ( Lupina )25.06. 2014Post Tenebras Lux - 22.
Loten: ( Lupina )18.06. 2014Post Tenebras Lux - 21.
Loten: ( Lupina )11.06. 2014Post Tenebras Lux - 20.
Loten: ( Lupina )04.06. 2014Post Tenebras Lux - 19.
Loten: ( Lupina )28.05. 2014Post Tenebras Lux - 18.
Loten: ( Lupina )21.05. 2014Post Tenebras Lux - 17.
Loten: ( Lupina )14.05. 2014Post Tenebras Lux - 16.
Loten: ( Lupina )07.05. 2014Post Tenebras Lux - 15.
Loten: ( Lupina )30.04. 2014Post Tenebras Lux - 14.
Loten: ( Lupina )23.04. 2014Post Tenebras Lux - 13.
Loten: ( Lupina )16.04. 2014Post Tenebras Lux - 12.
Loten: ( Lupina )09.04. 2014Post Tenebras Lux - 11.
Loten: ( Lupina )02.04. 2014Post Tenebras Lux - 10.
Loten: ( Lupina )26.03. 2014Post Tenebras Lux - 9.
Loten: ( Lupina )19.03. 2014Post Tenebras Lux - 8.
Loten: ( Lupina )12.03. 2014Post Tenebras Lux - 7.
Loten: ( Lupina )05.03. 2014Post Tenebras Lux - 6.
Loten: ( Lupina )26.02. 2014Post Tenebras Lux - 5.
Loten: ( Lupina )19.02. 2014Post Tenebras Lux - 4.
Loten: ( Lupina )11.02. 2014Post Tenebras Lux - 3.
Loten: ( Lupina )04.02. 2014Post Tenebras Lux - 2.
Loten: ( Lupina )28.01. 2014Post Tenebras Lux - 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )27.01. 2014Úvod k povídce