Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Izolace

Kapitola 6 - Dlaždičky

Izolace
Vložené: arabeska - 03.10. 2014 Téma: Izolace
eryenie nám napísal:

Chapter 6: Tiles

originálhttps://www.fanfiction.net/s/6291747/6/

autor: Bex-chan

překlad: arabeska, eryenie, Leylon, Sevik99

beta: Aiden, elbi, MaJaB


arabeska: Za tuhle kapitolu bych řekla, že největší díky (překvapivě opět) patří betám, protože u téhle kapitoly bylo snad víc komentářů, než v celém Nádherném dohromady. Ctím vás, bety mé!
Jimmi, pozdě ale přece. Vychutnej si to. Advent bude perfektní! 

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 



 

 


Byl čtvrtek. Nebo možná pátek. Draco si nebyl jistý.

Čas se pomalu proměňoval v nepodstatnou a nejasnou změť zapomenutých hodin, nesouvislých dní, a Grangerové nevyzpytatelný časový plán jen stěží pomáhal. Neměl ani zdání, kam se po večerech vytrácela, ale byl ochoten se vsadit, že buď do knihovny, nebo do nebelvírské společenské místnosti. Kam jinam by mohla chodit? Výsady primusky stranou, pochyboval, že by byla tak hloupá, aby se bezcílně a bezúčelně potulovala po pozemcích.

Kdekoli se potloukala, vždy se vrátila před třetí hodinou ranní a on vzdal pokusy o spánek. Její pohyby ho vždy vyrušily, takže to vzdal a jednoduše čekal, až se vrátí domů, než se vůbec pokusil usnout.

Přesto stále zjišťoval, že ho její sprchování probouzí.

Dnes ráno tomu zkoušel vzdorovat, věděl, že jeho chování bylo naprosto šílené a poněkud znepokojující, ale bolesti jeho hlavy se stále zhoršovaly. Ty zvuky byly jako droga, a ještě k tomu velmi účinná. Stačilo jen pár jejích zvuků během sprchování a bolest ve spáncích ustupovala.

Nakonec té touze podlehl, a tady se teď ráno nacházel; sesunul se na obvyklé místo a obětoval svou důstojnost pro dávku stenů z koupelny. Merlin ví, že to zkoušel, ale nemohl si pomoci.

Byl závislý a pohrdal tím.

Když uslyšel, že se sprcha zastavila, vyskočil na nohy a náhle dostal chuť křičet na tu mudlovskou šmejdku, dokud se nerozpláče, nebo ho nezačne mučit svou hůlkou. Grangerová byla jedinou věcí v jeho vězení, která měla emoce; mohla se měnit, dýchat, měla srdce. V posledních několika dnech s ním nadále vedla tu svou zdvořilostní hru a jemu chyběl adrenalin, krev hrnoucí se mu do hlavy a konečků prstů. Prahl po tom zápalu, který podněcoval jeho důvtip; toužil ji vidět zrudlou a zvažující dostatečně ostrou odpověď. Potřeboval vědět, že na něj Salazar stále může být hrdý za to, jak uvádí tu mudlovskou děvku do rozpaků.

Chápal znepokojenou Grangerovou. Byla normální. On se stával příliš závislým na jejích sprchách a ranních písničkách.

Pokrčil rameny v černém svetru a poté, co vyklouzl ze svého pokoje tak tiše, jak jen mohl, zastavil se přede dveřmi koupelny a velice soustředěně sledoval kliku. Slyšel její bosé nohy našlapovat po dlaždičkách a zkoušel vymyslet téma jejich hádky.

Kašlu na to, budu improvizovat.

Mosazná klika zarachotila a on cítil, jak mu vzrušení začíná dráždit smysly, adrenalin lechtal jeho nitro s příslibem slušné hádky. Dveře se otevřely a on vpadl dovnitř dřív, než mohla odejít, úmyslně ji zablokoval. V její tváři se odrážel šok, když od něj klopýtala pryč, klouzala po vlhké dlažbě a ztrácela rovnováhu. Bylo jen instinktivní natáhnout se a pokusit se zajistit stabilitu. Jenom reflex. Nic víc. Ale jeho vlastní postoj ho zradil a během jediného úderu srdce se skáceli na podlahu do mělké kaluže vody, přičemž sebou každý smýkl opačným směrem; on se udeřil hlavou o zárubeň a ona se zastavila o vanu.

"Co to děláš, Malfoyi?" zasupěla Hermiona a vyděšeně lapala po dechu. "Vyděsil jsi mě k smrti-"

"Kurva," zamumlal a nasál vzduch skrze zuby, když se dotkl zátylku. "Ty nemotorná děvko-"

"Chňapl jsi po mě!" zaprotestovala a ujistila se, že je řádně zakrytá svým huňatým županem. "Co to u Merlinova jména-"

"Probudila jsi mě!" zalhal a cukl sebou, když spatřil krvavé skvrny na konečcích prstů. "Sakra, Grangerová. Nejsi nějaká neurotická?"

"No, obvykle nebývám napadená při odchodu ze sprchy," zasupěla vztekle a zkoušela se neúspěšně opřít o paty. "Co máš za problém?"

Tebe...

Náhle si uvědomil, jak silná zde byla její vůně; čerstvá a výrazná v přetrvávající páře. Nemohl si pomoct, ale musel se zhluboka nadechnout a doufal, že to bude vypadat, jako by se snažil získat kontrolu nad hněvem. Ale kurva, bylo to opojné. Ovinulo se to kolem jeho jazyka a on ji mohl skutečně ochutnat... ale třešňová pachuť mu připomínala, komu to náleželo.

Zavrčel. "Nemám problém-"

"Tak proč jsi mě sakra tak popadl?" zeptala se rozhořčeně. "Merline, ty jsi takový kretén-"

"To je tvoje vina!" hádal se, ačkoliv uvažoval, jak děsivě asi působí zválený a zmáčený na podlaze její koupelny. "To ty jsi srazila-"

"Protože jsi mě vyděsil!" zopakovala, poddala se dětinskému nutkání a dlaní na něj šplouchla trochu vody. Nějak se jí podařilo zasáhnout jeho tvář a nemohla se přestat chichotat, když kapka vody spadla z jeho vyklenutého obočí.

"Vy nebelvíři jste tak dospělí," protáhl s perfektní dávkou ironie. "Je to opravdu smutné-"

"Och, sklapni," zareptala a s trochou obtíží se vydrápala na nohy. S roztřesenýma nohama se na něj nevrle mračila a pokusila se odejít, ale pár dlouhých prstů ji popadlo za kotník. Znovu tvrdě spadla na podlahu a přistála v nepříjemné pozici, která otřásla její kostrčí.

Zakňučela bolestí, třela si záda a kvapně otevřela oči, aby zachytila Malfoyův samolibý úšklebek. "A tohle je dospělé?" zasyčela, zadrhávajíc se při dalším zaúpění.

"Je mi to u prdele," odfrkl si, ale jeho arogantní výraz se vypařil, když mu do obličeje cákla další vodu.

Ušklíbla se na něj taky, příliš ztracená v nereálné situaci, než aby vzdorovala. Hermiona si nemohla vzpomenout, jak přesně tahle téměř dětinská vodní bitka začala, ale dokázala si představit, jak bizarní podívaná to musela být. Draco svraštil obočí, když vstřebával Grangerové pobavený úsměv, a přestože tento nový tvar rtů jí slušel, bylo také poměrně znepokojující. Bylo to, jako by zakopla o jedno z jeho tajemství a čekala jen na správný čas, aby mu ho vmetla do tváře. Srovnal své rysy zpět do pohodlného, známého zamračení a usoudil, že tohle nechal zajít příliš daleko.

"Přestaň být tak-"

"Krvácíš," přerušila ho a jeho zamračený výraz ztvrdl, když se posunula o trochu blíž k němu. "Tady, u ucha-"

"A?" pobídl ji a sledoval každý její pohyb, jak se k němu stále přibližovala. "Co to sakra-"

"Jenom mě nech se podívat," zamumlala a nakonec se nedůstojně svalila na kolena u jeho boku. Dech proti jeho uchu byl teplý a on se pokusil couvnout. "Ještě vydrž," pevně přikázala a sáhla do kapsy županu pro hůlku. "Jen mě to nech vyléčit. Nechci, abys krvácel všude po mých komnatách."

Ztuhl, ale zůstal v klidu, když ucítil mravenčení magie, která uzdravila malé zranění; nebo to byl možná opět její dech, neměl ponětí. Tak jako tak to byl příjemný pocit a zdálo se mu to jako věčnost od té doby, kdy cítil povzbuzující dotek magie na své kůži. Ale ještě delší byla doba, kdy naposledy cítil něco podobného jejím prstům na svém krku; něžné a zcela nevinné. Víčka mu trochu poklesla a on se znovu nadechl, aby si ukradl více z té omamující vůně. Stačil by jediný její spokojený zvuk proudící ze sprchy a jeho smysly by se přestaly ovládat.

"Tak," povzdechla si Hermiona a odtáhla se o něj, aby prohlédla svou práci. "Takhle je to lepší. Cítíš se dobře?"

Zmijozelské instinkty mu zaplavily mysl jako obranný mechanismus, varovaly ho, že byla příliš blízko. Dělala to znovu; ovládala jeho mysl laskavými gesty a on odmítal věřit, že neměla žádné postranní úmysly. Za současných podmínek nemohl být nikdo tak neposkvrněný; a není to paranoia, když jste na nepřátelském území.

"Zmiz ode mě," zavrčel a odstrčil ji pryč. "Řekl jsem ti, aby ses mě nedotýkala-"

"Ale já jsem jen-"

"Řekl jsem nedotýkej se mě, sakra!" zaječel a zvedl se na nohy tak rychle, že se mu zatočila hlava.

Střelil jejím směrem vzteklým pohledem, připravený vyštěknout na ni věci, které plánoval říct předtím, ale hlas se mu zadrhl. Když ji odstrčil, její župan se vysunul vysoko po stehnech, a také sklouzl a odhalil jedno krémové rameno poseté pihami, které vypadaly lahodně jako nastrouhaná čokoláda. Její vlhké kadeře byly na krku hladké a po okrajích její tváře se rozprostíraly jako karamel, a každý kousek její odhalené kůže měl narůžovělý nádech. Byla úplně jiná v dozvucích sprchy; živější a přesto stále směšně nevinná v tom svém příliš velkém županu. Bylo to... půvabné.

"Seru na to," zavrčel si pro sebe, otočil se na patě, vypochodoval z koupelny a nechal za sebou velmi zmatenou čarodějku.

Hermiona zamrkala ve zmatku nad tím, co přesně se událo, zatímco ji zbytky jeho stínu opustily v sedě na chladné podlaze. Malfoyovo chování se s každým uplynulým dnem stávalo čím dál méně agresivní a dokazovalo, že matčiny rady byly občas užitečné. Civilizované chování bylo teď nepochybně správnou cestou. Byl zkrátka nevrlý a zahořklý, ale ona se nemohla rozhodnout, jestli jen ztrácel vůli bojovat nebo se přizpůsoboval prekérní situaci. Jestli se přizpůsoboval jí.

Doufala v to druhé.

 

*

 

Hermiona se přistihla, že dusí chichot, když se jí do mysli vkradla představa vždy elegantního Malfoye rozpláclého na podlaze. Navzdory všemu respektu k profesoru Kratiknotovi zvládla kouzlo Engorgio už před pár měsíci, takže její koncentrace ve třídě momentálně začala přirozeně kolísat. Ráno si uvědomila, že její blonďatý host nebyl zdaleka tak hrozivý jako zpočátku, a nemohla si pomoct, ale shledávala tuto proměnu maličko překvapivou.

Pořád byl zmetek epických rozměrů, přesto se jeho vznětlivost zklidňovala. Bylo to stěží znatelné, ale bylo to tam; vryté do jeho bledých rysů a změkčovalo to jeho postoj. Vždy přítomný vztek a rozlícenost, když na ni křičel, slábly, a ona měla pocit, že teď zkrátka vyvolával hádky pouze z principu a rutiny. Na druhou stranu – také to mohl být jenom její vnitřní optimismus – ale měla za to, že jeho předešlý úšklebek byl dobrým znamením.

"Dnes vypadáš o něco uvolněnější," poznamenal Neville, až úlekem nadskočila. "Dobré zprávy?"

"Ne," potřásla provinile hlavou. "Jenom jsem se v noci dobře vyspala, ale Harry by měl brzy poslat sovu. Dám ti vědět, až dorazí."

"Díky," usmál se a znovu se zaměřil na zvětšení figuríny před sebou.

Jak minuty ubíhaly, nepřítomně ho láskyplně sledovala. Byla to dnešní poslední hodina a zmínka o Harrym a Ronovi v ní probudila odhodlání strčit nos do knihy, aby jim pomohla s jejich úkolem. Když Kratiknot ukončil hodinu, rychle Nevillovi pokynula, než vyrazila ze dveří, připravená začít číst. Ale známá tvář v chodbě ji zarazila uprostřed pohybu a ona v hrudi ucítila obavu při pohledu na ředitelčin naléhavý výraz.

"Slečno Grangerová-"

"Kluci," vyhrkla Hermiona s široce rozevřenýma očima. "Jsou Harry a Ron-"

"Pan Potter a pan Weasley jsou v pořádku," ujistila ji profesorka a mladší čarodějka rozechvěle vydechla. "Nicméně mám špatné zprávy."

Hermiona si povšimla, že ženina tvář znepokojivě připomíná výraz, který měla na Brumbálově pohřbu, a ona nervózně popošla blíž, zatímco blokovala zvuky studentů vracejících se do kolejí. "Co se děje?" zeptala se tiše. "Jsou všichni v pořádku?"

"Myslím, že bude nejlepší probrat to v mojí kanceláři."

 

*

 

Seděl na kuchyňském pultu a znovu počítal, poklepával ukazováčkem v rytmu tikotu hodin.

Minutová ručička se právě pohnula na tři minuty po šesté a Draco podezřívavě pohlédl na hodiny. To udělátko muselo selhat, ačkoliv to bylo u magických hodin téměř nemožné, a přesto představa Grangerové, která má zpoždění, byla mnohem nepochopitelnější. Dojedl zeleninový vývar, který mu nechala, už dobře před hodinou, kdy očekával její návrat, zatímco plánoval nápravu ranního incidentu.

Pořád nemohl uvěřit tomu, jak se zachoval, jako nějaké hloupé dítě, které se bavilo v louži vody. Nebylo snad pochopitelné, že se začínala v jeho přítomnosti uvolňovat, když se choval tak pošetile? No, musí to napravit. Jak znal Nebelvíry a jejich úchylku na přátelství, tohle by Grangerovou jenom povzbudilo k ještě větší zdvořilosti. Byla mudlovská šmejdka, a uvězněný nebo ne, on byl nadřazený. Bylo nezbytné, aby si to pamatovala.

Bylo nezbytné, aby si pamatovala, že je pod ním. Obrazně řečeno, samozřejmě.

Inu, tak takový byl plán, ale ona měla hodinu zpoždění. Pokud si mohl vzpomenout na jedinou pozitivní vlastnost spojenou s Grangerovou, kromě jejího otravného intelektu, byla to její schopnost dochvilnosti. Nesnášel meškající a chaotické lidi.

Tak kde teď sakra byla?

Komnata bez její přítomnosti začala působit děsivě... a on si znovu začal lámat hlavu s tím, jestli není paranoidní. Vzduch byl vlhký a mohl přísahat, že její vůně se začala vytrácet. Z určitých důvodů to odmítal, nelíbila se mu ta představa.

Zvažoval sprchu, aby zahnal svou náhlou úzkost, když se dveře konečně otevřely.

"Kde jsi kurva byla?" dožadoval se a seskočil z pultu jako vlk chystající se k útoku. Ani se na něj nepodívala. "Hej, Grangerová! Mluvím s tebou!"

Pořád nic. Z hrdla mu zahřmělo znepokojené zavrčení, jak se k ní blížil, a nadzvedl obočí, když si všiml jejího rezignovaného postoje. Úhel jejího těla i kadeře barvy melasy skrývaly většinu tváře a on se pokusil postoupit tak, aby na ni lépe viděl, když si uvědomil, že čarodějka se chvěje. Bezděky zpomalil, když uslyšel její chraptivý dech; ne tak docela vzlyk, ale téměř ano.

Ohromeně se zastavil pár kroků před ní, když světlo zachytilo dvě kapičky, které sklouzly ze závoje kudrlin. Slzy. To nečekal.

Zamrkal a tiše zaklel. Bylo to tu znovu; váhavý jako nějaký neschopný trouba. Pamatoval si doby, kdy mu pláč mudlovské šmejdky Grangerové nezpůsoboval nic než potěšení, a chtěl to znovu prožít. Potřeboval to znovu prožít, aby se úplně nesložil.

"Na něco jsem se tě ptal, Grangerová," pokračoval ostře a zamračil se, když sebou při těch slovech trhla. "Proč jsi sakra přišla pozdě-"

"Teď není vhodná doba," zamumlala Hermiona a skrývala svou tvář. "Jenom-"

"Nezajímá mě, jestli to pro tebe není vhodná doba," odporoval rychle Draco a zablokoval její pokus projít kolem něj. "Na něco jsem se tě ptal-"

"Přestaň, Malfoyi," řekla a otočila se od něj, dřív než mohl spatřit její tvář. "Nech mě projít-"

"K čemu ty slzy, Grangerová?" zeptal se, když usoudil, že trocha posměchu byla mohla vyprovokovat uspokojující reakci. "Weasley zase šoustá Brownovou?"

"Nech mě na pokoji," vykoktala a stěží zadržovala vzlyky. "Prosím, Malfoyi, prostě mě nech-"

"Ne," ušklíbl se, přestože její prosím znělo poněkud nepříjemně. "Proč brečíš? Vypadáš zatraceně uboze-"

"Malfoyi-"

"Odpověz mi!"

"NE!" vykřikla a hlava jí vystřelila nahoru. "Nech mě na pokoji!"

Rty mu zaškubaly, když zkoumal její rysy; tváře smáčené slzami a vyčerpané oči podlité krví. Její uslzený pohled byl vzdálený a prosebný a on se začal soustředit na její chvějící se rty; nepatrně rozevřené odhalovaly řadu otisků v místě, kde si prokousla spodní ret. Bylo zvláštní vidět ji takhle. Proslula tím, že je chladnokrevným členem Trapného tria, ale najednou byla tak křehká. Zranitelná.

Měl by si to vychutnat. Mělo by ho to naplňovat vítězstvím a poskytovat úžasnou příležitost a inspiraci k jejímu zesměšnění. Ale nebylo to tak. Naopak, tahle představa ho skutečně... zneklidňovala.

Využila jeho zmatku a proklouzla kolem něj ve zjevném pokusu zamknout se v pokoji a trápit se v klidu. Ale on nebyl ochotný nechat to tak. Neměl ponětí, jestli má pokračovat v bezcílných posměšcích nebo upokojit zvědavost, ale ještě rozhodně neskončili.

"Neskončil jsem s tebou!" zařval Draco a napochodoval dopředu, aby jí zablokoval dveře. "Řekl jsem, že jsem ne-"

"No, ale  jsem skončila!" vychrlila na něj a dusila se tlumeným pláčem. "Proč mě sakra prostě nemůžeš nechat být?"

"Rád tě sleduju prosit," řekl jí tiše. Temně. "Odpověz mi-"

"Nebudu to opakovat, Malfoyi," varovala ho, přestože její současný stav nedával její výhrůžce obvyklý zápal. "Ustup, nebo tě přinutím-"

"Do toho," vyzval ji a popadl ji za zápěstí dřív, než mohla sáhnout to kapsy. "Nejsi tak drzá bez hůlky, co-"

"P-pusť mě," prskala a neúspěšně se snažila dosáhnout druhou rukou. "Stejně nemůžeš použít moji hůlku. J-je očarovaná-"

"To jsem předpokládal," umlčel ji, zkroutil jí paži do nepříjemného úhlu a přinutil ji vydat malé vyjeknutí. "Teď mi řekni! Proč sakra brečíš?"

Zapomněl na její druhou ruku. Opravdu hloupá chyba vzhledem k historii mezi jeho obličejem a její pěstí. Rychle otočila svou útlou postavu a dokázala trefit jeho čelist; ne moc tvrdě, ale dost na to, aby zavrávoral a pustil ji. Se zašustěním hábitu vytáhla hůlku a vypálila kouzlo, které ho odhodilo zády na podlahu koupelny, kde se od dlaždic odrazila ozvěna hlasitého úderu. Vyrazilo mu to dech a žebra ho bolela, ale se závratí pomalu zvedl hlavu, aby se na ni zaměřil.

Jeho popelavé oči zazářily, když ji uvidět čekat u zárubně; její vztek byl jen mírně zahalený závojem slz. Tělo čarodějky se teď prudce chvělo, její svaly ochabovaly a nepravidelné výdechy byly nápadně ostré. Myšlenku, která mu prolétla hlavou, sváděl na dezorientaci způsobenou jejím prokletím; nikdy nevypadala živější.

"Řekla jsem ti, abys mě nechal na pokoji!" vykřikla a on si uvědomil, že dovolila, aby ji ovládly emoce. "Ty slizký bastarde!"

Příliš tlačil, bylo to zřejmé z jejího rozzuřeného postoje a pohledu neovladatelně sršícího jiskry. Byla jen vlásek od výbuchu, a každičký instinkt v něm ječel, aby dával pozor na zlověstný úhel její hůlky. Ale jeho vnitřní Zmijozel mu připomněl ubohé a směšné chování ke Grangerové v posledních dnech a důvěrně známé urážky prostě vypadly z jeho úst.

"Špinavá zkurvená mudlovská šmejdko."

Něco se v ní zlomilo. Skutečně to viděl; náznak něčeho temného, téměř krutého, v jejích očích. Pokusil se pohnout, ale další vlna nevolnosti z Grangerové útoku zaplavila jeho mozek a on přimhouřil oči ve snaze na ni zaostřit.

"Mudlovská šmejdko," zopakovala chraplavě a zlehka zvedla hůlku.

Vydal ze sebe překvapené zavrčení, když si dlaň probodla špičkou hůlky, projela přes kůži a vytvořila tak tenkou krvácející ránu. Potom nakráčela do koupelny, přiblížila se k němu a ukázala mu ruku. S morbidní fascinací sledoval, jak se po jejím prostředníčku vine pramínek krve, dvě rubínové perly stekly dolů a roztříštily se o bělostnou podlahu u jeho nohou.

"Tohle je podle tebe špinavé?" zeptala se váhavě a přidřepla si, takže byla v jeho úrovni. "Myslíš si, že moje krev je špinavá?"

"Grangerová-"

"TAK MYSLÍŠ?" zaječela čarodějka, naklonila se dopředu a popadla jeho ruku.

"Co to sakra děláš?" zeptal se a připustil, že v důsledku jejího podezřelého pohybu začíná panikařit. "Grangerová, co to kurva děláš."

Rychle vytvořila podobný řez přes jeho ruku a kombinace šoku a stále zpomalených reflexů mu nedovolila reagovat, když s mokrým plesknutím spojila jejich dlaně dohromady.

"Tak," vyprskla Hermiona a pevně držela jejich ruce v zkrouceném lepkavém stisku, zatímco mluvila. "Teď je tvoje krev špinavá taky!"

Do svalů se mu s vítanou vášní vrátila síla a vstoupila přímo do jeho paží, prudce vytrhl krvácející ruku z jejího sevření a odstrčil ji od sebe pryč. Zaskučela na podlaze, stejně jako dnes ráno, ale on byl příliš zaneprázdněný zíráním na svou rudě potřísněnou kůži, než aby si všiml té ironie.

Nejhorší bylo to, že nemohl odlišit její krev od své. Byl to úplně ten stejný odstín... a on neměl ponětí, co to znamená.

Jeho rozšířený a rozrušený pohled pomalu putoval nahoru k Hermioně, která na něj zírala s vyděšeným a ohromeným výrazem. Zlověstná tvrdost, která kazila její rysy, zmizela, a její obvyklá nevinnost byla zpět. Oba těžce oddechovali a ty zvuky se odrážely mezi nimi, zatímco se snažil znovu obnovit smysly. Tolik emocí zaplavilo jeho nitro; vztek, ponížení, zmatek,... ale bylo jich příliš mnoho ke vstřebání. Tak tam prostě strnule seděli a jejich pohledy byly spojené a hrudníky se těžce dmuly.

Ta scéna tak zvláštně připomínala jejich podivné ráno, ale rozdíly byly příliš podstatné. Žádné hravé úšklebky ani dětinské cákání; jen oni dva a krev. Mohl cítit kovovou pachuť zaplavující jeho nos a náhle postrádal přirozenou vůni Grangerové.

"Ach božínku," zalapala po dechu, její pohyby byly křečovité, když si klekala na kolena. "Ach božínku, Malfoyi, je mi to tak líto-"

"Nepřibližuj se ke mně," zavrčel, zády se ztěžka přitiskl ke zdi, když se k němu plazila. "Nedotýkej se mě, kurva! Ty šílená děvko-"

"N-nemůžu uvěřit, že jsem to udělala," zakoktala nešťastně a na tvářích a rtech se jí leskly čerstvé slzy. "No tak, dovol mi se podívat-"

"Co jsi to udělala?" zamumlal, letmo pohlédl dolů na svou ránu a potom se prudce vytáhl na nohy. "CO JSI TO KURVA UDĚLALA?"

"Já nevím!" zakňučela Hermiona hlasitě a ucouvla před ním, když se kolem ní prořítil. "Kam jdeš?"

"Pryč od tebe!" vyprskl, když vydusal z místnosti, zastavil se u dveří a naposledy ji probodl pohledem. "Nepřibližuj se ke mně ani na centimetr-"

"Malfoyi, prosím!" vyhrkla, ale on už byl pryč. "Nech mě to vysvětlit!"

Dostalo se jí jen ostrého třísknutí zabouchnutých dveří. Její tělo se zmítalo prudkým třesem hraničícím s křečí, když propukla v pláč.

Stočila se do klubíčka a její sténání a mučivé naříkání se neztlumilo, ani když pohřbila tvář v dlaních. Vypustila to ze sebe všechno; vzlykala, až ji palčivě bolelo nitro. A pak ještě mnohem víc.

Na opačné straně zdi se Draco usadil na posteli a napjatě poslouchal její žal. Sladký Merline, chybělo mu její uklidňující sténání ve sprše. Se zamračením si prozkoumal zaneřáděnou ruku a znovu hledal jakýkoli náznak odlišnosti jejich krví. Ale nebylo tu nic; stejná barva, stejná struktura... prostě úplně stejné.

Neměl jsem ji provokovat...

Pevně zavřel oči a žasnul, proč se sakra najednou cítí tak provinile. Měl by zuřivě řvát a plánovat, jak jí za to, co mu udělala, na oplátku ublížit, ale jediné, na co se zmohl, byla otázka, co ji přinutilo vybuchnout. Chtěl jí opovrhovat; oplatit jí to a vychutnat si její bolest.

Ale nemohl.

Nemohl ji nenávidět.

 

*

 

Hermiona neměla ponětí, jak dlouho trval její pláč, ale nějak předpokládala, že uplynuly nejméně tři hodiny. Všechny zvuky z bradavických pozemků se rozplynuly a její ložnice byla rozhodně temnější. Oči jí dopadly na obyčejně dokonale neposkvrněné dlaždice a zamračila se, když studovala výmluvné červené skvrny rozptýlené kolem sebe. Na chvíli věnovala pozornost sytě karmínovým otiskům prstů, které jí připomínaly okvětní lístky máku ve sněhu. Byly to Dracovy otisky.

Pravděpodobně nikdy nebude vědět proč, ale zoufale se mu chtěla omluvit a zkusit odůvodnit své chování. Měla na sebe vztek za to, co na něho vytáhla, za to, že ztratila hlavu. Mezi přáteli měla být ona ta praktická, ten hlas rozumu, a hleďme, co udělala.

Obrátila opuchlé oči k řezné ráně, která se táhla od prsteníčku k palci a zjistila, že krev se už začala srážet. V té chvíli si uvědomila, že tohle sebepoškození jí nezpůsobilo žádnou bolest, a nemohla si pomoct, ale zajímalo ji, jestli Malfoy trpí. Skousla si spodní ret a uvolnila svou ruku, zatímco léčila ránu.

Po několika zašeptaných zaříkadlech vypadala koupelna naprosto normálně, až na zdrcenou čarodějku uprostřed. Několik minut se nehnula, zoufale se snažila shromáždit rozptýlené zbytky své důstojnosti a kuráže.

Potřebovala ho vidět. Potřebovala mu to vysvětlit.

S pomocí umyvadla se těžkopádně vytáhla z podlahy a na vratkých nohách a s bodavou bolestí v hrudi opustila chladné dlaždičky. Polkla nervózní knedlík, zatímco stála před jeho dveřmi, a pomalu zvedla ruku, aby na ně jemně zaklepala.

"Malfoyi," zavolala. "Můžu vstoupit, prosím?"

"Řekl jsem ti, aby ses nepřibližovala," přišla příkrá odpověď, ale to očekávala a odmítala se nechat odradit.

"Alohomora," zamumlala, a zhluboka se nadechla, než zatlačila na dveře, aby je otevřela. S obavami vešla do jeho pokoje a s uslzeným pohledem zjistila, že sedí vzpřímeně na posteli a vypadá mnohem klidněji, než očekávala. "Malfoyi-"-

"Myslím, že jsem se vyjádřil dost jasně, že tě tu nechci," přerušil ji vyrovnaně nebezpečně nízkým sametovým hlasem.

"Já vím," zamumlala Hermiona a udělala několik dalších kroků k němu. "Ale potřebuju ti vysvětlit-"

"Vypadni," vyštěkl, ani se na ni nepodíval. "Nechci tě mít nikde poblíž-"

"Draco, prosím," žadonila beze vší pýchy. Podělala to a on měl plné právo vědět proč. "Moje k-krev v tobě ve skutečnosti nezůstane... Z tvého ústrojí už bude touhle dobou-"

"Jsem si dokonale vědom toho, jak funguje moje anatomie, Grangerová," protáhl líně a ona si všimla, jak se jeho čelist napjala. "Odejdi."

Merlin ví, proč usoudila, že přiblížení k jeho posteli by mohlo hrát v její prospěch, ale nějaká její část měla za to, že pokud bude blíž, bude pravděpodobnější, že ji vyslechne. Nakonec po ní střelil ocelově stříbrným pohledem, ale neviděla v něm žádný náznak pohrdání, na které byla připravená. Zkrátka se na ni díval, jako by ji nikdy předtím neviděl, a jí to z nějakého důvodu vadilo.

Draco neměl tušení, jak se v její přítomnosti chovat. Každá buňka jeho zmateného mozku mu říkala, aby ji popadl a vyhodil z místnosti ven – opakovaně – tak dlouho, dokud to nepochopí, ale jeho zmatek nějak zvítězil nad zuřivostí a on cítil nutkání zjistit, proč to udělala. Věděl toho o biologii dost na to, aby chápal, že mudlovská krev není nakažlivá, ale to nebyl problém. Spočívalo to v ní. Přísahal by, že ji cítí ve svém těle; tančila v jeho žilách a ovlivňovala jeho mysl. To byl ten problém.

"Je mi to tak líto, Draco," drmolila a znovu na sebe upoutala jeho pozornost. "Skutečně je. Já jen... Je mi to tak líto."

Dvě věci ho přinutily sebou škubnout; za prvé, že použila jeho křestní jméno, a za druhé, že prakticky překypovala omluvami. Rychle si prohlédl její výraz a našel jen upřímnost, což bylo nečekaně příjemné v porovnání s jejími předchozími emocemi. Emocemi, které vedly k tomuto.

"Z-zjistila jsem, že profesorka Burbageová byla dnes zabita," prozradila opatrně a on sledoval její boj o vzdor nové dávce slz v mandlových očích. "Voldemortem."

Zamrkal. Její výbuch teď dával smysl, ale on to jméno neslyšel od doby, kdy ho tady Snape opustil. Tehdy si poprvé uvědomil, že ji nemůže považovat za nepřítele; zkrátka to nedávalo smysl, když stejný... netvor je chtěl oba mrtvé. Ne, ne nepřátelé, ale určitě ne spojenci. Jenom něco mezi tím.

"Byla to přítelkyně," pokračovala Hermiona s mírným popotahováním. "A když jsi-jsi řekl ty věci, tak jsem... si na tobě vybila zlost a to nebylo fér."

Draco zachoval mlčení, protože neměl tušení, co jiného by mohl dělat. Měl pokušení na ni řvát za její hloupost, ale to nebylo dost silné. Ta nesnesitelná vina prostě nechtěla ustoupit a otravný hlásek v hlavě ho stále ponoukal, že by ji už neměl trápit. Od kdy se stala Grangerová součástí jeho křehkého svědomí? Pokud by měl hádat, troufal by si tvrdit, že to bylo někdy v době, kdy mu začala vařit.

"Je mi to tak líto," zopakovala a osamělá a tvrdošíjná slza proklouzla jejími řasami. "Slibuju, že už to nikdy znovu neudělám."

Pozoroval ji a cítil, jak ho její čistá upřímnost zaplavuje jako sedativum. Zhluboka se nadechl a ignoroval potřebu povzdechnout si, když se její vůně znovu usadila v jeho smyslech. Vlivem slz byla poněkud slaná, ale stále neoddiskutovatelně její. Nechtěl na ni křičet... nebylo to správné, když pořád vypadala tak zranitelně. Tímto rozhodnutím se mohl zaobírat později, ale teď to prostě nemohl udělat.

"Prosím, řekni něco," úpěnlivě prosila Hermiona a naklonila se blíž. "Cokoliv."

Kousl se do vnitřku tváří a vyklenul obočí. "Pokud ještě někdy uděláš něco podobného," začal a každou slabiku vyslovoval rázně a jasně. "Budeš toho litovat."

Nebylo nutné to dál rozebírat, byl si jistý, že pochopila, jak vážně to myslí.

"Dobře," přikývla strnule.

"Nezůstanu tady navždy, Grangerová," řekl jí. "A budu si pamatovat všechno, co uděláš. Vyjádřil jsem se jasně?"

"Ano," zašeptala Hermiona a vypadala uvolněněji, než by se mu zamlouvalo. "Je mi to opravdu líto-"

"Beru to," zarazil ji Draco s protočením očí. "Teď mě nech o samotě."

Nepohnula se. "Bolí to?" zeptala se a nesměle ukázala na jeho zraněnou dlaň.

"Ne."

"Dovol mi to vyčistit," požádala a natáhla ruku v němé nabídce. "Zabere to jenom chviličku-"

"Můžu si to vyčistit sám-"

"Prosím," přerušila ho a vydala ze sebe frustrovaný povzdech kvůli bledému kouzelníkovi. "Bude lepší, když to vyléčím a-"

"Sakra, tak dobře," zavrčel, vrazil svou ruku do její a odůvodňoval si to tím, že ji to donutí rychleji odejít. "Tak si zatraceně pospěš, Grangerová."

Hermiona si ustaraně olízla rty předtím, než namířila hůlku a klouzala s ní po šrámu, který způsobila. Uvědomila si, že to zabere několik minut, a ticho pro ni bylo příliš těžké.

Zvedla oči, aby se podívala do jeho tváře, ale jeho zlobný pohled ji přinutil raději sklouznout k velké hromadě knih na jeho nočním stolku.

"Ty už jsi to všechno přečetl?" zeptala se a se zájmem svraštila obočí.

"Jen jsem je prolistoval," prozradil s neochotným zavrčením. "Četl jsem je už předtím."

"To mě nepřekvapuje," řekla stále nejistým hlasem plným nervozity. "Jsou to naše učebnice-"

"Z předchozích ročníků," dokončil za ni. "Ano, všiml jsem si."

"Tak proč je čteš?"

"Stěží je tady nějak valný výběr aktivit," zamračil se na ni Draco a potom si uvědomil, že se v podstatě s Grangerovou drží za ruce v posteli. Potřeboval ji dostat pryč. Hned. "Pospěš si, zatraceně."

"Už to skoro bude," zamumlala a pohladila špičkou hůlky poslední krvavou skvrnu. "Tak, je to v pořádku?"

Rychle vytrhl ruku z jejích elegantních prstů a zkontroloval ji předtím, než pokývl hlavou ke dveřím. "A teď vystřel, Grangerová."

Znovu upřela svůj medový pohled na hromadu knih a rozevřela rty, aby něco řekla. Cokoli to bylo, nebelvírská kuráž ji dnes večer zcela zjevně opustila a ona neobratně opustila jeho postel a vyšourala se z místnosti.

Až když byly dveře bezpečně zavřené, dovolil si vydechnout, promasíroval si kořen nosu a v myšlenkách se zatoulal zpět k těm zvláštním událostem z posledních pár hodin.

Pokud existovalo nějaké znamení, že toto místo začíná ovlivňovat jeho zdravý rozum, stalo se to dnes.

Podíval se dolů a lehce přejel prsty po své čerstvě uzdravené kůži, přičemž nenašel žádný důkaz, že ho kdy zranila.

Byl skálopevně přesvědčený, že ji v sobě stále cítí; proudila jeho krevním řečištěm a on obviňoval neviditelný plamen její podstaty z jeho vlastní neschopnosti usnout, dokud nezačalo svítat. Když se brzy po poledni příštího dne probudil, udělal to, co vždycky; oblékl si obvyklé oblečení a zamířil se podívat do kuchyňky, co mu dnes Grangerová možná připravila k jídlu.

Sekaná zapečená s brambory. Jedno z jeho oblíbených jídel.

A vedle kouřícího se hrnce stál podivný štos knih, z nichž ještě nikdy žádnou neviděl.

 



Fan art k šesté kapitole (nejsem si jistá, jestli to otevřou i nemajitelé facebooku) od Cathy a od Vicky

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Reader14 - 25.02. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 6 - Dlaždičky Od: aramka - 19.11. 2017
Zajimave

Re: Kapitola 6 - Dlaždičky Od: mami - 06.09. 2016
Obaja toho prežili dosť na to, aby mohli tak trochu z času na čas cvokatieť. Len aby to prežili.

Re: Kapitola 6 - Dlaždičky Od: leelee - 22.07. 2015
Děkuju :-D

Re: Kapitola 6 - Dlaždičky Od: Jimmi - 06.10. 2014
Jediné, čo ma dokázalo napadnúť a už sa asi opakujem: je to tisíckrát lepšie ako originál. Ten ma nechytil, ale toto... neskutočné. Akýkoľvek menej kvalitný preklad by to skazil, to, čo ste s tým dokázali, je asi nedosiahnuteľné. Chcela som si vypisovať niektoré spojenia, ale potom ma to tak vtiahlo do deja - málokedy udržím pozornosť na každej vete, či slove...  ďakujem za preklad a za to, že ste ma ukecali, aby sa to prekladalo. Baby, skvelá práca

Re: Kapitola 6 - Dlaždičky Od: Silentlexi - 06.10. 2014
Už som celkom nedočkavá ako sa to všetko vyvinie. Tu v tejto kapitole je vidieť ,že Draco sa zamilováva do Hermióny nevedomky a to ho štve ....určite ho to štve jej vôňa, jedlo.....Myslím ,že som si dobre vybrala ďalšiu dobr poviedku na tento mesiac či dokedy to preložíte. Veľká vdaka ,že máte čas na to .....

Re: Kapitola 6 - Dlaždičky Od: Zuzana - 05.10. 2014
To bol nával emócií. V tej kúpelni, keď začali špliechať tú vodu, som si myslela, že sa možno trochu zasmejú, ale Draco je tak príšerne skazený blbou čistokrvnou výchovou, že mu to nešlo Keď prišla Hermiona s plačom a stalo sa to krvné "spojenie" myslela som si, že sa stane niečo magické no Draco sa stále hrá na blbca, ale aspoň v duchu už trochu chápe, že nie je taká odporná ako ho učili. Ďakujem za krásnu kapitolu:)

Re: Kapitola 6 - Dlaždičky Od: TaraFaith - 04.10. 2014
Tohle byla rozhodně nejsilnější kapitola z celé povídky. Omlouvám se, ale nevím, co víc bych k tomu dodala. Prostě nemám slov. Moc díky za překlad.

Re: Kapitola 6 - Dlaždičky Od: Jacomo - 03.10. 2014
Tak po osobní chvále ještě i ta písemná - je to úchvatná kapitola! Úplně mi při ní běhal mráz po zádech a denice krásně vystihla, jaké pocity se mezi těmi dvěma odehrávají. Jsem moc moc moc zvědavá, jak to bude dál, a ještě víc se těším na zdejší bravurní překlad. Tleskám a hlavně děkuji! P.S.: Bezpečnostní kód je 777, to je trojnásobné štístko. Asi jako dnešní vydařený předslet ))

Re: Kapitola 6 - Dlaždičky Od: denice - 03.10. 2014
Dechberoucí kapitola. Se zatajeným dechem jsem četla popis Dracova sklouzávání k šílenství, chvilami to bylo pěkně těsné. Jejich konfrontace jsou někdy děsivé, vypadá to, jako by strhával Hermionu s sebou, ale vždycky z toho nějak vyjdou oba dva o něco zralejší, poučenější - a blíž k sobě. Ten příběh je fascinující. Díky.

Re: Kapitola 6 - Dlaždičky Od: scully - 03.10. 2014
Super kapitolka. Začíná to být zajímavé. Moc se těším na další část. Holky moc děkuju za překlad

Re: Kapitola 6 - Dlaždičky Od: MIRA - 03.10. 2014
Ďakujem za krásnu a dlhú kapitolu baby. :)

Re: Kapitola 6 - Dlaždičky Od: Asta321 - 03.10. 2014
Super kapitolka. Vždy sa poteším, keď zbadám, že je nová časť. Vypadá to, že sa medzi tými dvoma konečne pomaly vytvára prímerie.   Každopádne som zvedavá, čo bude v ďalšej kapitole. Dúfam, že bude ďalšia príjemna spoločná chvílka.  Ďakujem za preklad. 

Re: Kapitola 6 - Dlaždičky Od: Lupina - 03.10. 2014
Fantastická kapitola. To je mučení. Jen si říkám, co si slibovali (Minerva a Severus) od toho, že zavřou Draca prakticky na samotku a má se s ním popasovat Hermiona. Z toho musí začít bláznit oba. I když nepochybně to má vliv na Dracovo vnímání světa - dnes zjistil, že jejich krev je stejná. Moc děkuji děvčata

Prehľad článkov k tejto téme:

Bex-chan: ( arabeska )18.02. 2020Počátek (epilog)
Bex-chan: ( arabeska )28.09. 2019Kapitola 48 - Úsilí
Bex-chan: ( arabeska )22.09. 2019Kapitola 47 - Moc
Bex-chan: ( arabeska )15.09. 2019Kapitola 46 - Smilování
Bex-chan: ( arabeska )08.09. 2019Kapitola 45 - Harry
Bex-chan: ( arabeska )01.09. 2019Kapitola 44 - Smrt
Bex-chan: ( arabeska )25.08. 2019Kapitola 43 - Pokraj
Bex-chan: ( arabeska )18.08. 2019Kapitola 42 - Vzplanutí
Bex-chan: ( arabeska )11.08. 2019Kapitola 41 - Snape
Bex-chan: ( arabeska )04.08. 2019Kapitola 40 - Boj
Bex-chan: ( arabeska )28.07. 2019Kapitola 39 - Tonutí
Bex-chan: ( arabeska )21.07. 2019Kapitola 38 - Znovu
Bex-chan: ( arabeska )14.07. 2019Kapitola 37 - Chyby
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2019Kapitola 36 - Hůlky
Bex-chan: ( arabeska )17.02. 2019Kapitola 35 - Voda
Bex-chan: ( arabeska )02.09. 2018Kapitola 34 - Spojenectví
Bex-chan: ( arabeska )05.08. 2018Kapitola 33 - Cejch
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2018Kapitola 32 - Puls
Bex-chan: ( arabeska )22.07. 2018Kapitola 31 - Krev
Bex-chan: ( arabeska )01.07. 2018Kapitola 30 - Tabu
Bex-chan: ( arabeska )03.02. 2018Kapitola 29 - Týdny
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2017Kapitola 28 - Anděl
Bex-chan: ( arabeska )18.07. 2017Kapitola 27 - Pravda
Bex-chan: ( arabeska )28.03. 2017Kapitola 26 - Duše
Bex-chan: ( arabeska )15.01. 2017Kapitola 25 - Míle
Bex-chan: ( arabeska )27.11. 2016Kapitola 24 - Hodiny
Bex-chan: ( arabeska )12.08. 2016Kapitola 23 - Předpeklí
Bex-chan: ( arabeska )08.08. 2016Kapitola 22 - Bouře
Bex-chan: ( arabeska )26.02. 2016Kapitola 21 - Jizvy
Bex-chan: ( arabeska )19.01. 2016Kapitola 20 - Slzy
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2016Kapitola 19 - Šeď
Bex-chan: ( arabeska )30.11. 2015Kapitola 18 - Dary
Bex-chan: ( arabeska )17.11. 2015Kapitola 17 - Hvězdy
Bex-chan: ( arabeska )06.09. 2015Kapitola 16 - Sníh
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2015Kapitola 15 - Střepy
Bex-chan: ( arabeska )05.06. 2015Kapitola 14 - Chtíč
Bex-chan: ( arabeska )12.05. 2015Kapitola 13 - Sám
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2015Kapitola 12 - Spánek
Bex-chan: ( arabeska )31.03. 2015Kapitola 11 - Pochyby
Bex-chan: ( arabeska )27.02. 2015Kapitola 10 - Chuť
Bex-chan: ( arabeska )13.02. 2015Kapitola 9 - Jed
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2015Kapitola 8 - Dotyk
Bex-chan: ( eryenie )23.11. 2014Kapitola 7 - Lidskost
Bex-chan: ( eryenie )03.10. 2014Kapitola 6 - Dlaždičky
Bex-chan: ( arabeska )11.09. 2014Kapitola 5 - Vůně
Bex-chan: ( arabeska )15.07. 2014Kapitola 4 - Skóre
Bex-chan: ( arabeska )02.06. 2014Kapitola 3 - Dveře
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2014Kapitola 2 - Úder
Bex-chan: ( arabeska )21.04. 2014Kapitola 1 - Útočiště
Bex-chan: ( arabeska )18.04. 2014Isolation - fanart
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )14.04. 2014Úvod