Preklady fanfiction Harryho Pottera

11 VĚCÍ

Kapitola devátá: James Moore, část druhá

Část C

3. Chci zachránit člověku život

Sluneční paprsky si tvrdohlavě prorazily cestu do pokoje číslo 143 a tím pádem i vzbudily nevrlého sedmnáctiletého. James se převalil na posteli a otevřel jedno oko, než otevřel i to druhé. Zasténal a opatrně se posadil, jen aby si všiml, že ho něco při tom lechtá. Oči mu přistály na malém růžovém vzkazu. Zvědavě to strhl z polštáře a přečetl si:

Dobrá ráno, Jamesi! Jak ses vyspal? Doufám, že dobře.

S láskou

Léčitelka Grangerová

James se zamračil, zmuchlal malý kousek papíru a odhodil ho od sebe. Asi ho nehodil přímo do koše, jelikož u toho popadl ovládač z nočního stolku. Jakmile ho nahmatal, zmáčkl zapínač, aby zapnul magevizi. Překvapilo ho, když na ovladači našel další, tentokrát zelený, papírek.

Vážně? Sledovat televizi (teda magevizi) hned po ránu? Proč se nejdřív nenasnídáš, Jamesi? Vzpomeň si, že to je to nejdůležitější jídlo dne.

S láskou

Léčitelka Grangerová

To ho už pobavilo. Ne otrávilo, ne to ne. Jen pobavilo. A když si přečetl slovo „snídaně“, jeho žaludek zaskučel a požadoval jídlo. James se postavil a přešel ke skřínce, kde si schovával čokoládové žabky. Otevřel ji a hned našel další papírek (s červenou barvou).

Tomu říkáš snídaně? Myslela jsem skutečnou snídani, Jamesi, tedy snědení celého a výživného jídla. A v životě jsem neviděla tolik čokoládových žabek v jedné skřínce! Prosím, jednoho dne se vzbudíš se zubními kazy.

S láskou

Léčitelka Grangerová

„Co je s ní sakra špatně?“ zeptal se James sám sebe a ignoroval její připomínku, když otevřel jednu čokoládovou žabku, aby ji snědl. Lehl si zpátky na postel a popadl knížku ze stolku. Podle všeho v ruce svíral poslední vydání Playkouzelníka. Ušklíbl se. Otevřel časopis a přivítal ho další ze vzkazů (bílý).

Pro Boha? Co je to s kluky a Playkouzelníkem? To je nechutný! Ženy by neměly ukazovat tolik kůže. To je ošklivý! Ničí to naši důstojnost. Ostuda! Jdi a přečti si román, Jamesi, a ne obrázky.

S láskou

Léčitelka Grangerová

Nemohl si pomoct. Jemně se pro sebe zasmál a vyměnil Playkouzelníka za knihu se slovy. Tentokrát Hermiona po sobě nechala (modrý) vzkaz na obálce knihy.

Pýcha a předsudek! Nikdy jsem nepotkala chlapa, co by četl tuhle knihu. I Draco si myslí, že je hrozná. Tohle je ale přesně to, o čem jsem mluvila. Tohle je alespoň nějaké vzdělání. Alespoň si rozšíříš slovník, že?

S láskou

Léčitelka Grangerová

James položil knížku zpátky na místo. Podíval se po pokoji a zjistil, že různě barevné vzkazy jsou všude po jeho pokoji. Na jeho zapínači světla byl jeden (Šetři energii! Zachraň Matku Zemi!) a jeden i na podlaze (Snaž se uklidit, ty blbečku! Nespoléhej se jen na skřítky, co pracují u Munga).

A než si to stačil uvědomit, začal se smát. A to dost.

A tak ho uviděl Draco Malfoy. Nejdřív si myslel, že má nějaký záchvat bolesti, jelikož seděl pořád na posteli a svíral si svoje břicho, zatímco se mu třásla ramena. Ale když uslyšel ten smích, byl značně překvapený. James Moore se za celou dobu, co ho z Munga znal, nikdy nesmál.

„Moore, co je to s tebou?“ zeptal se pořád překvapeně a taky pobaveně.

James zalapal po dechu. „Ty… tvoje přítelkyně je šílená. Naprosto šílená,“ prohlásil a ukázal po svém pokoji. A tak to Draco uviděl… barevné vzkazy úplně všude. Okamžitě věděl, že tohle je Hermionina práce.

„Tak proto šla domů později,“ pomyslel si a usmál se. Vůbec ho to nepřekvapilo. Hermiona měla tendenci dělat nepředvídatelné věci.

„No, to je celá Hermiona,“ řekl s úsměvem. A pak se obrátil a zle se na rozesmátého kluka podíval. „A není to moje přítelkyně.“

„Jo, jo, jo, to si klidně dál říkej,“ prohlásil už docela klidný James. „Je jasný, že ten prsten na tvém krku je pro ni.“

Draco se zděsil. Ruka mu okamžitě vystřelila k prstenu. „Jak to, že to lidi vidí, když si toho ona jako jediná nikdy nevšimne?“

Puberťák se jen usmál, což ho znovu překvapilo. James Moore se na něj nikdy neusmál. „Řekni jí, aby s tím přestala, jo?“ řekl mu. „Všechno tohle vypadá, jako by to měla být ona, co by tady měl být zavřený, a ne já.“

Blonďák se jen usmál. „Je to její způsob, jak ukázat štěstí, starost a lásku, Moore. Neboj se,“ ujistil ho. Zvedl na sedmnáctiletého obočí, když jeho úsměv najednou zmizel.

„Řekni jí, že to nepotřebuju,“ prohlásil rychle. „Kolikrát jí musím říct, aby mi přestala cpát to stupidní štěstí, starost a lásku? Nepotřebuju to.“

„Jo, to si pořád říkej, Jimmy,“ odpověděl mu Draco a zadíval se na tmavovlasého mladíka. „Co kdybych ti řekl, že to může být tvá jediná léčba, hmm?“

Naděje a zájem zajiskřily v Jamesových očích. „Ona našla… našla léčbu?“

Draco se podíval jinam. „Teoretickou, to ano,“ vysvětlil.

Ta naděje zase zmizela. „Teoretická,“ vyštěkl. „To je teda radost!“

V dalším okamžiku byl Draco u něj a přitáhl si ho za látku jeho trika. „Děkuj Merlinovi, že dělá všechno proto, aby našla léčbu na tu tvoji zatracenou kletbu,“ zavrčel nebezpečně. Byl spokojený, když uviděl, že James se pod jeho pohledem trochu ošil. „Děkuj Merlinovi, že tady je vůbec možné tvou kletbu vyléčit.“ Tvrdě ho zatlačil zpátky a sevřel ruce do pěstí. „Děkuj Merlinovi, že tráví nocí tím, že se stará o tebe, když by se mohla starat o svoje zdraví.“

„Co tím myslíš?“ zeptal se, zatímco se snažil obnovit svůj postoj.

„Merline, Moore, chce zachránit život,“ rozzuřil se Draco. „A vybrala si tebe. Mohla si vybrat k záchraně svůj život a dovolit doktorům, aby vyléčili tu její zatracenou rakovinu. Mohla strávit noci tak, aby hledala léčbu pro svou zatracenou rakovinu. Ale ne! Vybrala si tebe! To nejmenší, co můžeš udělat, je ocenit její snahu.“

Draco očividně v té místnosti už dál nechtěl být. James byl přikvapený, když zjistil tu náhlou novinu. Jeho léčitelka Grangerová měla rakovinu. Než to mohl vůbec zpracovat, Draco mu něco strhl ze zad a přilepil mu to na čelo.

„Mizero,“ zavrčel, než se otočil a nechal ho v pokoji samotného.

James zamrkal, než si z čela strhl oranžový vzkaz.

Jestli si myslíš, že se o tebe nikdo nezajímá, tak se rozhodně mýlíš, Jamesi Moore. Abych ti řekla pravdu, já se starám.

S láskou

Léčitelka Grangerová

Mladý dospělý četl ten krátký vzkaz znovu a znovu.

Brzo James Moore propukl v tichý pláč.

„Kletba Jamese Moora se včera přesunula do první fáze,“ oznámil Draco.

Hermioně se hned překvapením doširoka rozevřely oči a vzhlédla od té misky, ve které zrovna něco míchala. Viděl, jak ji to ohromilo.

Brunetka ukončila svoji práci u Munga před třemi dny. Draco, jak slíbil, se znovu stal léčitelem Jamese, ale brunetka stejně za sedmnáctiletým mladíkem občas chodila. Někdy byl Draco při její návštěvě taky v pokoji. Hermionu mu dál ukazovala štěstí, starost a lásku a brzo se její teorie osvědčila. James byl těmi třemi pocity zahrnován od rána do večera a k Dracově překvapení se kolem brunetky začal víc usmívat. Jednoho dne dokonce vešel do pokoje, aby našel Jamese, jak se směje něčemu, co Hermiona řekla.

„Otec už mu dovolil opustit Munga,“ pokračoval a sledoval, jak Hermiona zběsile mrká. „Řekl, že jeho Odium Deprecor by mohl úplně zmizet v pár dnech.“ Střelil po ní svým úsměvem. „Merline, Hermiono, měla bys vidět mého otce, když to řekl. Ulevilo se mu, a to jen díky tobě. Sice to neřekl, ale já vím, jak je vděčný za tu tvou teorii.“

Brunetka položila misku na stůl a přihnala se k blonďákovi. Obtočila kolem něho ruce a radostně se zasmála. „To je skvělá zpráva!“ vykřikla nadšeně a políbila ho na tvář. „Děkuji ti, že ses o něj postaral, Draco. Vím, že je tvrdohlavý a nesnesitelný, ale ty ses o něj stejně postaral.“

„Ale nebuď blbá, Grangerová,“ převrátil očima. Odtáhl ji od sebe, ale objetí úplně nerozbil. „Oba víme, že jsi to byla ty, kdo ho úplně vyléčil tím tvým štěstím, starostí a láskou, které jsi mu ukázala. Takže mi neděkuj. Tys ho vyléčila. Všechna čest patří tobě.“

Hermiona se jen zasmála a úplně se od něho odtáhla. „Tak, kde je James teď?“ zeptala se ho.

Draco pokrčil rameny. „No, když mu otec řekl, že může opustit Munga, tak jen zmizel, aniž by řekl, kde bude bydlet nebo tak…“ V tom, aby dokončil větu, ho vyrušil Hermionin domovní zvonek. „Dojdu tam.“

Brunetka přikývla a sledovala, jak blonďák odešel z její kuchyně ke vchodovým dveřím.

Blonďák ale sledoval ty dveře dost zvědavě. Brunetka měla návštěvu, když nepočítá sám sebe, jen velmi vzácně. Když otevřel dveře, obočí mu vystřelilo zvědavě nahoru. Stál tam James Moore v klasickém mudlovském oblečení. Blonďák ho musel ocenit. Vypadal docela dobře.

„Malfoyi,“ oslovil ho překvapeně. „Myslel jsem, že tady…“

„Draco, kdo to je?“ zeptala se Hermiona, když vyšla z kuchyně.

Jamesovi se rozsvítil obličej, když uviděl svoji bývalou léčitelku. „Hermiono!“ vykřikl a odstrčil Draca. Mladík rychle přešel k ohromené brunetce a sevřel ji ve velkém objetí. „Je skvělé tě zase vidět!“

Konečně se sebrala a začala se smát. Odtáhla se od nedočkavého puberťáka a usmála se. „Můj Bože, Jamesi! Nikdy bych neřekla, že jsi vyšší než já! A to je ti jen sedmnáct!“

Na to se puberťák zasmál a dal Hermioně polibek na tvář. „Starší léčitel Malfoy mi dovolil odejít od Munga,“ řekl. „Věřila bys tomu? Ta kletba se pohnula do mírného stádia! Během pár dní bych měl být úplně zdravý.“

Hermiona ho poplácala po zádech a široce se usmála. „Ano, ano, to vím,“ prohlásila. „Draco,“ podívala se na něho, „mi to řekl.“

James se zamračil. Očividně tím chtěl překvapit brunetku sám. „Aha,“ prohlásil jen a zle se na blonďáka podíval (ten mu hned ten pohled oplatil). Pak se otočil na brunetku a znovu se usmál. „To ale není důvod, proč jsem tady.“

„Huh?“

K jejímu překvapení ten mladý hoch zrudl do zářivého odstínu červené. „No, ehm, Hermono, chtěla bys, ehm, však víš, ehm, jít ven, ehm, na rande?“

Hermiona se usmála. „Bez toho ehm, prosím,“ zažertovala.

James se rozpačitě usmál. „Vyšla by sis se mnou na… na rande?“

„Na rande?“ zeptali se Hermiona i Draco najednou.

Blonďák se ušklíbl. „Sni dál, Jimmy.“

„Neříkej mi tak,“ hned odpověděl.                                

„Je o dost starší než jsi ty,“ pokračoval Draco a úplně ignoroval to, co mu James řekl.

„To mi nevadí,“ zamračila se na něj Hermiona. James po něm hodil samolibý úsměv.

Dědic Malfoyů se na něj šokovaně podíval. „Ale Hermiono!“ zanaříkal. „Je o osm let mladší než ty! Jako vážně!“

James se urazil. „No, Shakespeare byl o osm let mladší než jeho žena!“ vrátil.

„Shake – kdo?“

„William Shakespeare,“ vysvětlila mu Hermiona s povzdechem. „Vzpomínáš si na Romea a Julii? Ten film, na který jsme koukali minulý týden?“ Draco přikývl. „To byl ten chlap, co to napsal.“

„Nezajímá mě, jestli si Shake – kdo vzal ženu o osm let starší, než byl on,“ pokračoval blonďák. „A kromě toho, slíbila jsi mi, že se mnou půjdeš na oběd!“

Brunetka si to hned uvědomila. „Jasně, zapomněla jsem,“ řekla. Když se James zamračil, v hlavě se jí usadil nápad. „Počkat, co kdybychom něco podnikli spolu?“ zeptala se o oktávu vyšším hlasem. „To bude sranda!“

„NE!“ vykřikli James a Draco na jednou.

Hermiona našpulila pusu. „Dobře, tak já nikam nejdu.“

James si povzdechl. „Dobře, já souhlasím,“ řekl a zamračil se na blonďáka. „Nevím ale, jestli on bude souhlasit.“

„Jasně, že jo,“ vyštěkl blonďák.

Brunetka spráskla ruce dohromady a usmála se na dva kluky. „Úžasný,“ řekla a pohnula se k hornímu patru. „Jen se převlíknu, jo? A buďte hodní.“ S tím zmizela ve dveřích do své ložnice.

James se na Draca zamračil.

„To bude dlouhá noc,“ zamumlal blonďák a tím jen Jamesovo zamračení prohloubil.