Preklady fanfiction Harryho Pottera

Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

Poznámka překladatelky: Víte, často mi bývá těhulek líto. Sama jsem to ještě nezažila, ale už jen představa, že s sebou mám nejen nosit hned o několik kilo navíc, ale že se mi ještě k tomu usídlí v oblasti břišní a znepříjemní mi normální každodenní činnosti, jako je třeba zavazování tkaniček nebo přisunutí se ke stolu s jídlem... Na druhou stranu jsem byla často svědkem, jak ženy právě v těhotenství rozkvetou do krásy. Tuto povídku tedy věnuji právě těm, co zrovna přemýšlí, jak širokou bundu si budou na tuto zimu muset pořídit. I já jsem totiž dítko zimy a není to tak dlouho, co mi moje vlastní maminka ukázala z nostalgie schovaný svetr, do kterého se jako jediného těsně před mým narozením vešla.

Právě mezi sebou soupeřili v zírání. Kolem nich byl neskutečný rachot, všude pobíhaly děti, ale oni udržovali oční kontakt s takovou intenzitou, že by se napětí mezi nimi dalo krájet. Normálně by na něco takového nepřistoupila, ale co jiného jí zbylo, když ji tenhle malý smrad kopl do holeně údajně proto, že vypadá jako zrůda? No upřímně! Přece nebyla první, na kterou kdy ve svém krátkém životě narazil?

Vydrželi na sebe zírat ještě jednu celou minutu, než ho jeho matka čapla za rameno a přerušila tak jeho soustředění. Dívala se, jak malý chlapec uraženě dupl nožičkou a zaškaredil se, mezitím co mu věnovala vítězný úšklebek. Pak se ale zamračila a ošklivý úšklebek mu opětovala, to když na ni kluk zdvihl prostředníček.

„Nemohu uvěřit, že jsi klesla tak hluboko.“

Otočila se. „O čem to mluvíš? To si snad neviděl, jak na mě gestikuloval?“

„Ano, miláčku, viděl, ale kolik je tobě? Pět?“

„Tsss! Nemůžu za to, že si myslel, že bude zábavné si dělat srandu z toho, jak teď vypadám!“

„Ano, ale kolik mu je? Čtyři? Maximálně šest.“

„To není podstatné.“

„Takže, až se náš syn narodí a rozbrečí se v okamžiku, kdy tě uvidí, co uděláš? Vyplázneš na něj jazyk?“

„Je ti doufám jasné, že se touto konverzací stále víc přibližuješ tomu, že dnes budeš spát na pohovce? Bude to holčička, cítím to.“

„Hermiono, teorie a praxe dokazuje, že je Ginny první Weasleyová vůbec. Holka se do naší rodiny nenarodila už hodně, hodně dlouho. Takže, z jakého důvodu si myslíš, že to bude holčička?“

Přimhouřila na něj oči. „Chceš tím snad říct, že děvčata nemáš rád?“

„Vlastně nechci,“ pokrčil laxně rameny.

Když viděl, jak se jí rozhořčením stahují rty k sobě, rychle dodal, „Jen tebe.“ A políbil ji na špičku nosu.

„Ani nevíš, jak blízko jsi byl tomu, abys dnes přespával u Harryho.“

„Takhle blizoučko,“ odpověděl a palcem a ukazováčkem naznačil malou, skoro neexistující mezírku.

„Přesně tak.“

Opřela se o něj a ucítila, jak obtočil své paže kolem jejího vzdouvajícího se bříška.

„Georgi?“

„Hmm?“

„I tak dnes přespáváš na gauči.“