One out of nine
autor: silverbirch; překlad: arabeska; beta: elbi
originál: https://www.fanfiction.net/s/5925865/21/
Když se skupina kocourů přiblížila k boudě, otevřely se zadní dveře a vyšel Hromotluk. Potom se zdálo, že začal mluvit sám se sebou. Přinejmenším to je to, co by viděli všichni lidé. Střapěnka a ti druzí dva byli pod svým neviditelným pláštěm a on jim říkal, ať se vrátí zpět do hradu.
Začali ustupovat, ale něco zřejmě nebylo v pořádku. Vím, že musí být nešikovné kráčet tak blízko u sebe, ačkoliv se jim tam plete jen šest nohou, ale zdálo se, že se s tím dobře poprali.
Jak míjeli mě a Siriho schované za keřem, všechno se vyjasnilo. Vážněronalde našel svou krysu a bral ji s sebou pryč! Slyšel jsem toho hloupého malého zvěromága, jak piští a snaží se vyškrábat si cestu na svobodu. Možná zachytil ve vánku náš pach.
Podíval jsem se na Siriho a on se podíval na mě. „Co budeme dělat?“ zeptal jsem se šeptem, když Hromotluk zašel dovnitř. Oba jsme se podívali na Gordona.
„Možná jeden zůstat a jeden sledovat?“
Znělo to jako docela dobrý nápad, ale...
„Měl bych to být já, kdo půjde,“ řekl jsem. „Se vším respektem, nemůžeme si dovolit nechat tě pobíhat kolem jako Třaskavce v říji, ale slíbil jsem, že s ním zůstanu.“
Gordon vypadal velmi nervózně a začaly se mu potit slabiny. „Nemohu ho opustit, Siri. Budeme se muset pokusit je dopadnout... Počkej. Co to bylo?"
Koutkem oka jsem postřehl pohyb mezi stromy. Byli tam dva lidé. Vypadali více než matně povědomí, což mě, vzhledem k tomu, že jeden byla má služebná a druhý Háry, nemělo překvapit.
Samozřejmě kromě toho, že když jsem se otočil na druhou stranu, pořád jsem je viděl, jak spolu s Vážněronaldem kráčí směrem od nás.
Jsou příležitosti, jako před jídlem nebo po jídle – nebo při čekání na popravu vašeho přítele – kdy se opravdu nevyplatí myslet. Někdy, když je všechno jasné jako fousky na vaší tváři, se s tím musíte smířit a nechat realitu proklouznout zpět poté, co si lehla a dala si menšího šlofíka.
Zřejmě existovalo naprosto logické vysvětlení pro to, co jsem viděl; že Střapěnka i Háry mají dvojčata, kterých jsem si předtím nebyl vědom – nebo se jim podařilo se zdvojit. Možná se podívali do louže a jejich odrazy ožily? Dobrá, uvědomuji si, že se teď chytám měsíčního paprsku – a možná mluvím od věci – ale mohli byste mě vinit?
Dvakrát Střapěnka, dvakrát Háry, ale – velebmež Mafdet1 – stále jen jeden Ochron.
Střapěnka a Háry, ti druzí, ne ti, kteří... nevadí; se vplížili do zahrady a odvázali Gordona od šňůry. Pokusili se ho zavést do lesa, ale myslím, že právě doslova dospěl ke konci svých sil. Zapřel se drápy a kopyty a odmítal se pohnout. Stále opakoval: „Nenechám toho, kdo tady tomu velí, na holičkách.“
„Gordone!“ sykl jsem. „Musíš jít s nimi. Můžeš jim věřit. No dobrá, alespoň té kočce; je to má služebná. Prostě jdi!“
„Nemohu!“ zoufale se na mě podíval. „Bude mít problémy a prožili jsme spolu tam venku krásný den.“
„Nebude mít problémy. Je spolu s ostatními ve své boudě, takže budou vědět, že za to nemůže on. Jdi!“
Pohlédl na mě, plný nerozhodnosti, a zavrtěl hlavou. Otočil jsem se za rychle se vzdalujícími siluetami té druhé trojice s pasažérem. Pokud se brzy nepohneme, znovu ho ztratíme. „Pohni se, ty přerostlý vrabče! Když budeš dost rychlý, možná dnes budeme schopni zachránit vás oba.“
„Jsi si jistý?“
„Pokud se nepohneš, dojdu si tam a zabiju tě sám!“
Bohudíky pochopil narážku a dovolil, aby ho odvedli do lesa. Když ho nakonec obklopily stromy, úlevou jsem si oddychl a otočil se k Sirimu.
„Musí být dobrodružství vždy tolik vzrušující? Dobrá, pusťme se za krysou. Přikradu se k nim a uvidím, zda ji mohu popadnout, nebo nechat utíkat. Zůstaň poblíž, ale z dohledu, jasné?“
Přikývl. „Dobrý plán, kocou... Nádherný.“
Zapředl jsem na něj. „Je fajn, že zníš stále chlapácky. Pojďme.“
*
Zamířili jsme podél kraje lesa ve snaze zůstat ve stínu. Siri se snažil zůstat ve stínu, já s tím neměl problém. Naštěstí se ta tři koťata stále snažila pohybovat plynule, takže jsme je byli schopni dostihnout. Potom jsem ho zaslechl.
„Jděte pryč. Ne já. Dobrý zvíře. Nezvěromág. Prosím, jděte.“
Ano, opravdu věděl, že tam jsme. Myslím, že to bylo fňukání v jeho hlase, které mě přesvědčilo, že jej opravdu skutečně nenávidím. Když to srovnám se způsobem, jakým jedná s Gordonem...
Zastavili se, převážně protože Vážněronalde měl potíže udržet mazlíčka v rukou.
„Co to s tebou je, hloupá kryso? Přestaň – JAU! Kousnul mě!“
No, předpokládám, že to dokazuje, že ne každý – dokonce ani proradná krysa – je úplně špatný.
Nyní stáli, takže jsem se rozhodl učinit pohyb. Možná, že když se ukážu, vyděsím ji tolik, že se jí podaří osvobodit.
„Křivonožko!“ zaslechl jsem Střapěnku zasténat. „Ne, běž pryč, Křivonožko! Běž pryč!“
„Neměj obavy, drahá. Všechno brzy skončí a budeme moci pokračovat ve svým životech. Pojď k Nádhernému, kryso. Chci si s tebou popovídat z očí do očí. Když budeš mít štěstí, možná je dokonce nechám připevněné k tvému tělu.“
„Prosím, ne,“ zaskučel. „Ty statečný a dobrý. Ty princ koček, možná král. Prosím, nech mě být.“
„Rozmyslel jsem si to,“ zasyčel jsem na něj. „Vyškrábu ti oči z důlků.“ Byl jsem na sebe docela pyšný, že při tom zním tak tvrdě, a rozhodně to přineslo kýžený efekt.
Krysa se osvobodila a já šel po ní. Ačkoli to nebylo tak snadné. Samozřejmě jsem byl rychlejší na rovné cestě, ale on měl výhodu v ostrých zatáčkách a zvládal to i mezi vegetací.
Také jsem slyšel, jak mě následují kroky. Těžké, hňupské kroky. Ochron si běžel pro svou krysu a Háry nebyl daleko. Už jsem neměl převahu.
„SIRI? Ocenil bych menší pomoc, jestli to není moc velký problém. Přidej se, kdykoliv budeš chtít.“
Slyšel jsem, jak se jeho tlapy ke mně přibližují, když jsem... sakra! Ochron nejenže doběhl svou krysu dříve než já, navíc se mu vzápětí podařilo mě nakopnout. Vím, že to z jeho strany bylo čisté štěstí, avšak... jak nepříjemné!
Naštěstí, když se Ochron snažil strčit krysu do kapsy, přišel Siri. Háry se na něj pokusil namířit svůj klacek, ale byl odhozen stranou. Být velký má své výhody, předpokládám, ačkoliv bylo zřejmé, že Siri se nerad zbytečně oháněl. „Háry, prosím... drž se od toho dál,“ naléhal. „Nechci ti ublížit.“ Znovu Háryho odstrčil, popadl Vážněronalda a počal ho vláčet k mávajícímu stromu.
*
Usoudil jsem, že tohle je možná šance na menší pauzu; jen chvilku na urovnání myšlenek. Siri měl jakž takž v držení krysu; takže tahle část byla plně pod kontrolou. Co jsem potřeboval udělat nyní, bylo uklidnit Střapěnku a Háryho, abychom se mohli racionálně, inteligentně promluvit a všechno si vyjasnit.
Naneštěstí jsem v té chvíli zaslechl hlasité KŘUP! Myslel jsem, že se z mávajícího stromu ulomila větev, ale stromy nemají ve zvyku křičet tak hlasitě, ne? Každopádně ne podle mých zkušeností. Něco se pokazilo během snahy dostat Vážněronalda do tunelu a já měl podezření, že se vážně zranil.
Střapěnka a Háry se řítili za svým přítelem, což bylo od nich nesmírně šlechetné, avšak nedívali se, kam jdou. Zakřičel jsem za nimi: „Nepřibližujte se k tomu stromu, je...“ Pozdě.
Oba byli mávajícími větvemi odhozeni stranou a já se vydal za Střapěnkou, abych se přesvědčil, zda není těžce zraněná. Měla ránu na rameni, ale mohlo to být horší.
Stále byli odhodlaní následovat svého přítele, takže jsem usoudil, že bude nejlepší, když zakročím a pomohu jim, než si způsobí vážnou újmu.
„Nechte to na mě, koťata.“
Prolétl jsem pod větvemi a stiskl suk. Strom ztuhl a já se k nim otočil čelem.
„Dobrá, následujte mě a dělejte, co vám řeknu.“ Věnoval jsem Hárymu zvláště tvrdý pohled. „Nepokoušejte se, opakuji NEPOKOUŠEJTE se realizovat to, co vám proběhne hlavou, bez mého svolení. Jasné?“
Jakmile jsem to řekl, věděl jsem, že jen plýtvám dechem, navíc pokud vezmeme v úvahu, že mi nemohli rozumět. S povzdychem jsem se vrhl do tunelu. Věci se začínaly komplikovat, zkrátka jsem to věděl.
1 bohyně ochrany proti hadům a štírům - http://en.wikipedia.org/wiki/Mafdet
silverbirch: ( arabeska ) | 27.11. 2014 | 24. kapitola - konec | |
silverbirch: ( arabeska ) | 25.11. 2014 | 23. kapitola | |
silverbirch: ( arabeska ) | 21.11. 2014 | 22. kapitola | |
silverbirch: ( arabeska ) | 14.11. 2014 | 21. kapitola | |
silverbirch: ( arabeska ) | 09.11. 2014 | 20. kapitola | |
silverbirch: ( arabeska ) | 04.11. 2014 | 19. kapitola | |
silverbirch: ( arabeska ) | 30.10. 2014 | 18. kapitola | |
silverbirch: ( arabeska ) | 25.10. 2014 | 17. kapitola | |
silverbirch: ( arabeska ) | 20.10. 2014 | 16. kapitola | |
silverbirch: ( arabeska ) | 15.10. 2014 | 15. kapitola | |
silverbirch: ( arabeska ) | 11.10. 2014 | 14. kapitola | |
silverbirch: ( arabeska ) | 06.10. 2014 | 13. kapitola | |
silverbirch: ( arabeska ) | 01.10. 2014 | 12. kapitola | |
silverbirch: ( arabeska ) | 26.09. 2014 | 11. kapitola | |
silverbirch: ( arabeska ) | 21.09. 2014 | 10. kapitola | |
silverbirch: ( arabeska ) | 14.09. 2014 | 9. kapitola | |
silverbirch: ( arabeska ) | 07.09. 2014 | 8. kapitola | |
silverbirch: ( arabeska ) | 31.08. 2014 | 7. kapitola | |
silverbirch: ( arabeska ) | 21.06. 2014 | 6. kapitola | |
silverbirch: ( arabeska ) | 13.06. 2014 | 5. kapitola | |
silverbirch: ( arabeska ) | 05.06. 2014 | 4. kapitola | |
silverbirch: ( arabeska ) | 27.05. 2014 | 3. kapitola | |
silverbirch: ( arabeska ) | 19.05. 2014 | 2. kapitola | |
silverbirch: ( arabeska ) | 11.05. 2014 | 1. kapitola | |
. Úvod k poviedkam: ( arabeska ) | 01.05. 2014 | Úvod | |