Preklady fanfiction Harryho Pottera

Home For Christmas

Je čas smiechu, je čas radosti a je čas... na pravdu?

Séria spolu nesúvisiacich jednorazoviek a drabblíkov ako darček k Vianociam 2012/13

THE TRUTH OF THE WORDS

 Autor: MiHnn

Preklad: denice

 Originál: http://dramione.org/viewstory.php?sid=2035&chapter=5

Prístupnosť: K

Zhrnutie: Keď všetko iné zlyhá, činy dokážu byť hlasnejšie než slová.

Pravdivá slova

Zatímco všichni kolem ní jásavě slavili s hlučnými produkty Kratochvilných kouzelnických kejklí první výročí Voldemortova pádu, objímali se a líbali, Hermiona si povšimla pokusu jednoho člena Řádu nepozorovaně se vytratit z kuchyně na Grimauldově náměstí. Když ho nakonec dostihla u krbu v obývacím pokoji, viděla, že si přehazuje šálu a chystá se odletaxovat.

„Kam jdeš?“

Malfoy se zastavil, obočí soustředěně svraštělé, jako by si nebyl jistý, co všechno jí má říct.  „Ven,“ odpověděl nakonec odměřeným tónem.

Hermiona tázavě zvedla obočí. „Kam?“

Pohlédl na ni zúženýma očima. „Nemáš náhodou být na nějaké oslavě?“

„Ano,“ odvětila důrazně, „a ty taky.“

„Já tam nejdu.“

Hermiona přikývla. „Jsou docela hluční, že? Taky mám raději ticho a klid.“

Prošla kolem něj, cestou vzala z křesla velkou huňatou přikrývku a rozložila ji u krbu. Půvabně se na ni spustila a vyčkávavě vzhlédla: „Posedíš tu se mnou?“

Střelil po ní očima, strnulá ramena prozrazovala, jak je napjatý. „Neměla by ses vrátit k Weasleymu?“

Nevinně na něj zamrkala: „Ke kterému z nich?“

Zaťal zuby a obrátil se k odchodu; a v tom okamžiku promluvila.

„Draco.“

Odmlčel se. Bylo to poprvé, kdy vyslovila jeho jméno.

„Byla bych opravdu ráda, kdybys tu se mnou zůstal.“

Chvíli strnule stál a v tichosti přemýšlel o její nabídce. Pak se s unaveným povzdechem usadil na přikrývku vedle ní.

„Nechceš si ho svléct?“ zeptala se tiše Hermiona, jemně se dotkla jeho šálu a on se odtáhl. Udělala grimasu. „Viděl jsi to.“ Její hlas byl dokonale bezvýrazný.

Krátce se uchechtl. „To nešlo nevidět,“ dodal suše.

„On políbil mě. Viděl jsi, jak jsem ho odstrčila?“

Zamračil se, v šedých očích tančily odlesky ohně. „Ano.“

Potřásla hlavou. „Nerozumím tomu.“

Zhluboka vydechl. „Grangerová... ty a já-“

Nenechala ho domluvit. Naklonila k němu hlavu a přitiskla své rty na jeho, lákala ho k polibku, o němž věděla, že ho zoufale chtěl. Chviličku nereagoval, jen ji nechal, ale pak mu unikl hrdelní zvuk a s nadšením se vložil do polibku. Prsty jí zabořil do vlasů a Hermiona se mu obkročmo posadila na klín, chtěla mu být co nejblíže.

Odtáhl se jen proto, aby jí řekl:  „Už se s ním nemůžeš přátelit.“

Hermiona se zasmála: „Už se ti někdy povedlo donutit mě, abych udělala něco, co nechci? S Ronem budeme pořád přátelé.“ Rychle ho políbila, aby mu znemožnila se ohradit. „A tebe budu pořád milovat,“ bez dechu šeptla do jeho rtů.

Nenechala Draca odpovědět, ale políbila ho tak, aby ho přesvědčila, že mu neřekla nic než pravdu...

PROSTÉ OSLAVY

 Autor: MiHnn

Preklad: denice

 Originál: http://dramione.org/viewstory.php?sid=2035&chapter=6

Prístupnosť: K

Zhrnutie: Je príliš chladno na oslavy

Prosté oslavy

Hermiona se zastavila a přidržela si u nosu kapesník. Čekala. Když ji přešel ten pocit, uvolnila se, ale v okamžiku kapesník znovu zvedla. Zase to přešlo. Po několika krocích směrem k Manoru nakonec kýchla.

Draco uskočil, rukama ze sebe setřepával imaginární nemoc. „U Merlina, Hermiono! Říkala jsi přece, že jsi v pořádku, aspoň myslím, že jsem to slyšel.“

„Jsem,“ řekla s posmrknutím. Zardělé tváře, z nosu jí teklo, ale jinak měla broskvovou pleť.

Když znovu kýchla, uskočil ještě dál.

„Copak, Draco? Bojíš se rýmy?“

Znechuceně se zamračil. „To, co máš, je víc než rýma.“

„Není to moje vina,“ odporovala smutně. „Kdybys ne-“

„A je to tady zas! Sveď na mě sněhovou bouři!“

„Byla to tvoje vina.“ Znovu kýchla a zasténala, když jí otřásla křeč. „Kdybys nechtěl tak tvrdohlavě navštívit chatu mých rodičů právě v tomto ročním období-“ 

„Mohla jsi mě před tím varovat.“ 

Znovu kýchla. „Já jsem tě varovala. Řekla jsem: „Draco, to není dobrý nápad. Mohli bychom uvíznout ve sněhové bouři.“ Ostře na něj pohlédla.

Draco na ni zamrkal. „Proč mi tyhle věci neřekneš rovnou?“

Obrátila oči v sloup a zasténala, protože se cítila opravdu mizerně. Zamířila k velkému krbu. „Nikdy neposloucháš.“

„Poslouchám,“ řekl na svou obranu.

„Ne, když mluvím já.“ Usedla do přepychového křesla u krbu a hůlkou roznítila oheň. Když se plameny probudily k životu, se šťastným povzdechem se spokojeně opřela. Za zády slyšela jeho šouravé kroky.

„Víš, proč jsi nemocná? Kvůli tvým botám!“

„Neurážej moje kožešinové zimní boty! Byl to dar.“

„Od Weasleyho.“

„George řekl, že jsou ideální pro pěší turistiku.“

Slyšela ho odfrknout. „Ano, ideální. Z toho důvodu jsi padla obličejem přímo do sněhu a málem si podvrtla kotník, když se kožešina přeměnila v peří?“

„Je to novinka Kratochvilných kouzelných kejklí. Chtěl, abych je vyzkoušela.“

„Jistě mu poděkuji pomocí svého vlastního nákupu v Kratochvilných kouzelných kejklích.“

„Buď milý, Draco,“ prosila unaveně.

„Jistě, drahá. Zarazím se těsně před tím, než ho zabiju.“

Usmála se jeho prázdným hrozbám a nechala se pohltit únavou. Jen zamrkala, když zaslechla nezaměnitelnou klavírní skladbu z přehrávače, který si koupila první rok po svatbě.

Draco seděl vedle ní v přeměněném křesle s miskou polévky na klíně.

„Sněz to. Znovu ti polévku dělat nebudu.“

Tiše se zasmála, když jí k ústům podával první lžíci. Když ji ucítila na jazyku, zbledla. „Co to je?“

„Něco jedlého. Víš, že neumím vařit.“ Nabral další lžíci a ona chápavě otevřela pusu. Bylo to od něj hezké a hřálo ji to. Chuť mohla ignorovat.

Podal jí ještě jednu a usmál se, když se zašklebila.

„Všechno nejlepší k výročí, paní Malfoyová.“

Zasmála se, protože poznala, že to byl jeho způsob, jak jí vrátit tu pěší túru do strmého kopce, i když se snadno mohli přemístit jednoduchým kouzlem. „Všechno nejlepší k výročí, pane Malfoyi.“

Zítra ho zase nějak napálí ona a budou pokračovat v tradici drobných žertovných zlomyslností, která jim zpestřovala život celou dobu, co byli spolu. Pomyslela si, že bude lépe začít už dnes a mohutně kýchla do misky s polévkou. Potěšilo ji, když zkřivil rty odporem.

„Jdu udělat další a bude ještě mnohem horší,“ pronesl slibně při odchodu do kuchyně.

„Ano, miláčku,“ usmála se šťastně.

Krásný způsob, jak strávit výročí, pomyslela si pobaveně, zatímco naslouchala uklidňujícím tónům hudby znějící celým Manorem, s kterou splývaly manželovy kreativní nadávky, jimiž si pomáhal při vaření.

Dnes s láskou vaří polévku, za to kýchnutí se jí určitě pomstí zítra. Docela se na to těšila.