4. december 2014
JAKÁ MATKA, TAKOVÁ DCERA
Autor: lezonne
Původní název: Like Mother Like Daughter
Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/9801131/1/Like-Mother-like-Daughter
Překlad: larkinh
Betaread: Coretta
Souhlas k překladu: ANO
Věkové omezení: žádné
Pár: HG/DM, Scorpius/Rose
Žánr: Romantika, humor
Popis: Scorpius se pokouší pozvat Rose na rande a Hermiona s Dracem ho přitom špehují.
Prohlášení: Všechny postavy patří J.K.Rowlingové. Povídka nebyla přeložena za účelem zisku.
A/N: Napsáno pro Sherlock Competition část 1-3. Dále napsáno pro Rivlary Boot Camp výzva 27 (galleon) a pro Holiday Spirit: Christmas Boot Camp výzva 11 (prosinec).
ooOoo
Jednoho prosincového dne procházela Hermiona regály v literární kavárně a měla plné ruce práce s vybíráním nových knih. Její dcera Rose přijela na Vánoce ze školy domů, a protože jí bylo dvanáct, zajímalo ji víc létání na koštěti kolem domu než studování, navzdory její vysoké inteligenci. Zdědila něco od obou svých rodičů.
Nedávala zcela pozor na to, co Rose zrovna teď dělá. Dokonce ani netušila, že si její dcera právě s někým povídá, dokud si za jejími zády někdo neodkašlal. Automaticky se ohlédla, aby si dotyčného letmo prohlédla. Pak se podívala ještě jednou.
"Do prkýnka, Malfoyi, vážně nemám náladu se teď právě s tebou bavit."
Přítomnost Malfoye nebyla tak neočekávaná, jak by si mnoho lidí mohlo myslet. Jeho syn byl stejně starý jako Rose a Draco se často vyskytoval na Příčné ulici, když měl trochu času mezi obchodními schůzkami a papírováním. Během posledních dvanácti let ho mnohokrát zahlédla, ale sotva kdy spolu promluvili. Sice uzavřeli příměří, ale to neznamenalo, že spolu musí mluvit. A když se při několika málo vzácných příležitostech dali do řeči, rozhovor byl zdvořile nudný. Bylo jednodušší se navzájem ignorovat.
"Věř mi, Grangerová, neměl jsem vůbec v úmyslu s tebou dneska mluvit. Ale možná by ses mohla chtít podívat k pultu. Právě jsem si toho všimnul a tebe by to také mohlo zajímat."
"Kolikrát ti mám říkat, že se jmenuju Weasleyová? Vdala jsem se." Podívala se směrem, kterým ukazoval, a zmrzla.
Se Scorpiusem Malfoyem si nikdy předtím nepovídala. Vyměnili si zdvořilé pozdravy, když to situace vyžadovala, ale nikdy nezačali rozhovor na nějaké téma. Když už musela mluvit s nějakým Malfoyem, obvykle to byl jeho otec, a byla tak stručná, jak to jen šlo.
Přesto tam teď stál ten tichý blonďatý klučina a nervózně si mnul zátylek, zatímco si povídal s její dcerou. Hermiona vytřeštila oči, ale než stačila něco říct, Malfoy ji odtáhnul za polici s knihami.
Hermiona se na něj prudce obořila: "Proč tvůj syn mluví s mou dcerou? Měla jsem dojem, že se nemají rádi."
"Věř mi, neměli se rádi. Myslím, že Rose pak praštila někoho, kdo měl kecy o nadřazenosti čistokrevných a Scorpius se do ní tak nějak beznadějně zamiloval. Zdá se, že toho po tobě zdědila opravdu hodně."
Hermiona si okamžitě vzpomněla, jak ve třetím ročníku dala Malfoyovi facku, a usmála se. To byla jedna z věcí, na kterou v souvislosti se školou nikdy nezapomene. Pak zavrtěla hlavou a pokračovala v rozhovoru.
"Jsi si jistý, že neubalila jednu Scorpiusovi? Přesně takové řeči jsi míval ty..."
"Poučil jsem se," odseknul Malfoy. "Válka změnila moje myšlení, a ty to víš."
Hermiona vážně přikývla. Malfoy se opravdu změnil. Bylo to opravdu příjemné - teď se s ním mohla bavit, aniž by ji v každé větě nějak urazil.
"Byl to Marcusův syn. Oba víme, že on na svých názorech nezměnil vůbec nic."
"Vidím, že jsi svého syna dobře vyzpovídal."
"Musel jsem. Chtěl jsem vědět, jestli mám během Vánoc očekávat nějaké problémy. Zajímalo by mě, o čem se baví?"
Oba dospělí vykukovali zpoza regálu a zkoumali výraz ve tvářích svých dětí, jež byly plně ponořeny do rozhovoru. Většina okolo procházejících lidé jim věnovala zvláštní pohledy, ale oba byli dost známí na to, aby si na pozornost okolí stačili zvyknout, a tak si ani jeden z nich z toho nic nedělal. V tu chvíli byli pouhými rodiči, pozorujícími své potomky.
"Jsem si jistý, že jí právě dal galeon," zamumlal Draco.
"Znamená to, že si vy dva myslíte, že jsme chudí?"
Draco se na ni svrchu podíval. "Proč pořád za vším vidíš nějaké postranní úmysly, Grangerová? Dal jí jeden galeon, ne sto. Kupují si žvýkačky, ne všechno, co je v nabídce. Uklidni se, nesnaží se naznačit, že jste chudí."
Hermiona se nafoukla. Malfoy se jí jednou pokusil vnutit nějaké peníze, nejspíš dospěl k názoru, že nevydělává dost nebo tak něco. Stalo se to předloni na setkání absolventů po deseti letech. Dala mu facku a Astorie, jeho nudná manželka, tím nebyla příliš nadšená.
Stejně si za to mohl sám. Neměl to podat tak, že pomalu nemají co do pusy. Ron hrál famfrpál za Kanonýry a vydělával docela dost, a ona jako lékouzelnice také neměla nijak malý plat. Někdy si myslela, že se Malfoy takhle chová, protože je prostě pitomec.
"Takže proč přesně se tvůj syn zajímá o Rose?"
"Jak to mám vědět? Jen jsme šli kolem a myslím, že zahlédl, jak si kupuje kafe. Chtěl jít dovnitř a pak mi řekl, že si musí s někým promluvit a že jestli půjdu za ním, už mě nebude mít rád."
Hermiona se zasmála. "Tohle na tebe zkoušel?"
"Jo. Dělá to pořád."
Hermiona si s úsměvem pomyslela, že tenhle rozhovor je výjimečně docela příjemný.
"Rose to dělá taky. Většinou jí odpovím, že se nepůjdeme podívat na zápas jejího otce, až bude famfrpálová sezóna. Obvykle se urazí a odejde a pak musím celé hodiny uklidňovat našeho nejmladšího, Huga, že jsem to vůbec nemyslela vážně."
"To vypadá na hodně práce. Jsem rád, že my máme jen jedno dítě. Kdybych měl dvě, nejspíš bych se zbláznil."
"Ano, nejspíš ano. Hej, podívej, on ji rozesmál."
Oba dospělí se na chvíli odmlčeli a jen pozorovali své děti, které spolu už několik minut seděly u stolku a povídaly si. Rose se nepřestávala smát něčemu, co Scorpius řekl. Chlapec pak vytáhl z kapsy nějaký předmět a zvětšil ho. Když Hermiona uviděla, co to je, neudržela se a umála se.
"Ach, on jí koupil knihu! To je tak sladké. Zajímalo by mě, jakou."
Draco se na ni zvláštně podíval. "Tebe vzruší takováhle věc? U Merlina, Grangerová, to je tak hloupý dárek."
Hermiona se na něj podívala přes rameno. "No a co? Nezapomeň, s kým mluvíš. Knihy jsou můj život. A přestože moje dcera jimi není tak fascinovaná jako já, pořád čte ráda."
Draco potřásl hlavou. "Když doma vyprávíš o tom, co jsi dělala přes den v práci, určitě přitom čteš ukázky z knih nebo něco podobného."
Hermiona se znovu zasmála. "Vlastně bych to mohla někdy zkusit. Podívej, jdou sem."
"Vida, náš malý Casanova nastupuje na scénu."
"Malfoyi, tvůj syn se musí bát ti něco říct. Vždyť si děláš legraci úplně ze všeho."
"Občas bývá docela bystrý. Ví, že mi na něm záleží."
"Tomu věřím."
Hermiona se usmála na svou dceru a dívala se na knihu, kterou držela v ruce. "Ahoj. Copak jste vy dva dělali?"
Obě děti si vyměnily pohled. Pravděpodobně byly trochu zděšené tím, že jejich rodiče tady spolu stojí a povídají si.
"Scorpius mi dal knihu," řekla Rose a zdvihla ji tak, aby si její matka mohla přečíst název. Draco se zasmál.
"Zlotřilé čarodějnice?" zeptala se Hermiona se zdviženým obočím. "A o čem přesně ta kniha je?"
"O čarodějnicích, které se umí samy bránit," odpověděl Scorpius s rukama v kapsách. Očividně byl pořádně nervózní. "Myslel jsem si, že by se jí mohla líbit... když tak praštila Antonyho."
Hermiona svraštila obočí a předstírala, že tu příhodu ještě neslyšela. "Vážně? A proč jsi praštila Antonyho? Takhle by ses neměla chovat, Rose."
"Urážel tebe a tátu," odpověděla na svou obranu Rose. "Nemohla jsem mu to dovolit."
Hermiona se usmála a pomyslela si, že Malfoy měl přeci jen pravdu. Rose se jí opravdu v mnohém podobala. "Aha. Tak to jsi udělala dobře. Ale teď už je nejvyšší čas, abychom šly, Rose. Vlastně jsme měly odejít už před deseti minutami."
Rose se zatvářila mírně zklamaně. Podívala se na Scorpiuse a pak zpět na svou matku. "Scorpius mě chtěl vzít do toho nového obchodu s cukrovinkami. Můžeme tam jít?"
Hermiona se významně podívala na Malfoye. "No... myslím, že ano. Předpokládám tedy, že budu muset pokračovat v rozhovoru s tvým otcem, Scorpiusi."
Chlapec přikývl, ale zdálo se, že ho ta představa docela vyděsila. Hermiona si všimla, jak se Malfoy snaží nesmát.
"Tak tedy běžte," odpověděla. "Přijdeme za vámi, až zaplatíme."
Obě děti byly v tu chvíli venku a utíkaly do nedalekého obchodu.
"Myslíš, že to mezi nimi k něčemu spěje?" zeptala se Hermiona po cestě k pokladně.
"Řekl bych, že ano. Zdá se, že si docela rozumí."
"Souhlasím. Myslím, že bychom na ně měli dát přes prázdniny pozor. Jsou ještě moc mladí na to, aby si spolu začali něco vážného."
"Grangerová, uvědomuješ si vůbec, co jsem ve druhém ročníku vyváděl já?"
Povzdechla si a rozhodla se nekomentovat fakt, že opět použil její dívčí jméno. Žena za přepážkou jí vrátila drobné a Hermiona si je dala do kapsy. "Měli bychom jít a ještě je chvíli nenápadně pozorovat."
"Samozřejmě," odpověděl s úsměvem Malfoy.