Preklady fanfiction Harryho Pottera

Merry Christmas, Lucius

Autor: draco-severus-mmm

Originál: https://www.fanfiction.net/s/6591260/1/Merry-Christmas-Lucius

Veselé Vánoce, Luciusi

Překlad: Gift; Beta: Patoložka

Pairing: Hermiona a Lucius

Žánr: Family

Stav: autorka souhlasila s překladem

Shrnutí: Taky vás vždy zajímalo, kdo se to skrývá pod Santovskou čepicí?

Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

Poznámka překladatelky: A máme tu drobnou rodinnou jednohubku, na kterou narazila Lupina a nabídla mi ji k překladu. Jednoduše nešlo odolat. Ať už si o americké kultuře Santa Clause myslíme cokoliv, nezaměnitelně k Vánocům patří. A protože mé myšlenky při čtení povídky směřovaly stejným směrem, na který poukazuje i finální poznámka autorky, rozhodla jsem se vám povídku doplnit i jedním, uznávám, lehce kýčovým, ovšem tématicky laděným videem. Kdo se trochu vyzná, nejedná se sice doslova o flashmob, o to víc je tam ovšem podrthnutá přesně ta část Santy, která se proslavila snad ještě víc než jeho čepice.

Hermiona se prodírala s kočárkem a se svou dvouroční dcerkou Rose zavátým chodníkem směrem k Marks & Spencer. Už několik dnů se snažila přesvědčit Rose, aby si udělaly výlet do obchodu a ona si ji tak mohla opět vyfotit se Santa Clausem. Až dodnes se snažila marně.

Mezitím, co si razily cestu k určenému místu obchodního centra, Rose nepřestávala pokřikovat, smát se a ukazovat na hračky ve vyzdobených výkladních skříních, které míjely. Hermiona na to dnes neměla náladu reagovat. Rose byla proslavená svými návaly vzteku v případě, že nedostala to, co zrovna chtěla. Hermiona za to vždy spílala Ronovi.To on jí pokaždé dal všechno, o co si jen řekla.

Konečně se dopracovaly až k místu, kde v obchodním centru seděl Santa Claus. Fronta čekajících byla neskutečně dlouhá, což ovšem nebylo ničím novým a musel si tím projít každý, kdo po fotce se Santou dychtil.

Stejně se Hermiona už nemohla dočkat této letošní fotografie Rose se Santou. Bude to pro Hermionu živoucí důkaz toho, jak jejich malá holčička roste. Doufala, že jednoho dne ocení námahu, kterou její matka vynaložila na to, aby zdokumentovala její dětství.

Před nimi stálo ještě deset lidí. Hermiona pozorovala rodiče, kteří se mermomocí snažili udržet svá dítka potichu, mezitím co jiné děti Santovi na klíně vyprávěly, co všechno by si přály k Vánocům. Hermiona se zahleděla na muže, který pro tento rok představoval Santu. Nevypadalo to, že by si něco dělal ze zástupu dětí, které mu byly posazeny na klín, dětí, které mu svými špinavými prstíky mazaly kalhoty a všechny prahly o tom, aby mu, často velmi hlasitě, vypověděly, co si přejí pod stromeček.

Takto na dálku nepůsobil dojmem, že by si kvůli němu měla dělat obavy. Naopak ji dojala jemnost, s jakou jednal i s nejmenšími a nejkřehčími dětmi. Dokonce zaslechla jednu matku, že měl její syn nemoc motýlích křídel, což znamenalo, že by mu mohl i nejjemnější úder ublížit. Ani to ovšem nebylo pro Santu problém a jejího syna vyslechl stejně pečlivě jako ostatní děti.

Konečně se i Hermiona dostala na řadu. Žena, která měla představovat Santovu elfí pomocnici se na Hermionu hřejivě usmála a chytla Rose za ruku, aby ji dovedla k Santovi.

„Vypadá, jako by to dělala celý svůj život,“ pronesla žena k Hermioně. „Některé děti si při tom můžou vykřičet hlasivky.“

Hermiona se rozesmála. „To je taky důvod, proč jsme sem nepřišly dřív. Dnes je mnohem klidnější.“

„Každopádně se chová k Santovi velmi přátelsky.“

Hermiona mohla doslova cítit sympatie, které proudily mezi její holčičkou a mužem, který byl pro dnešek jejich Santa. Ještě nikdy ji neviděla v přítomnosti jiných Santů mluvit tak uvolněně. Hermiona neodolala a věnovala tomu muži ještě jednou svou pozornost.

Vypadal mnohem mladší, než bylo u Santů běžné. Rozhodně mu ještě nemohlo být přes padesát. Jeho vlasy a vousy byly dlouhé a na rozdíl od vrabčích hnízd, která měla většina Santů, ty jeho byly rovné. Vlastně, pokud se nemýlila, vypadalo to, že to jsou jeho vlastní vlasy a vousy. Z nějakého důvodu jí připomněl Christophera Leea, který hrál v Pánovi prstenů Sarumana.

V tom okamžiku na ni Santa upřel svůj pohled. Ocelově šedé oči se zaklesly do tmavě hnědých.

Hermiona sebou trhla. Věděla, komu tyto oči patří.

Lucius Malfoy něco zašeptal Rose do ucha a holčička se usmála a přikývla. Další věc, kterou uslyšela, byl hlas její dcery, která ji k sobě volala.

„Maminko! Santa se ptá, co bys chtěla k Vánocům!“ prohlásila, očividně sama překvapená, že by Santa toužil vědět něco tak absurdního.

Aby si Hermiona zachránila tvář, pomalu k nim vykročila. Zastavila se jen na krok od něj a své dcery a pohlédla mu zpříma do očí.

„Kim,“ zavolal muž na ženu, která představovala jeho elfí asistentku. „Co kdybys vzala malou Rose a ukázala jí naší fotku? Rád bych si na chvíli promluvil s její matkou.“

Asistentka se usmála, přikývla na souhlas a zvedla Rose z jeho klína, aby ji mohla odvézt ke stolku, kde byly fotky vyvolávány.

„Paní Weasleyová,“ zapředl.

„Pane Malfoyi,“ odpověděla Hermiona.

Rozhostilo se mezi nimi ticho. Lucius na ni hleděl tak upřeně, až Hermiona jeho intenzivní pohled nevydržela a uhnula očima.

Jeho jinak tlumený hlas mohl být teď slyšet až u dalších čekajících rodičů a jejich ratolestí. „Veselé Vánoce.“

Hermiona byla jeho slovy překvapená.

„Proč?“ Ani nemusela svou otázku rozvádět.

„Proč ne?“ chtěl vědět on.

Měla chuť mu odpovědět, že by mu nemělo být dovoleno se k obchodnímu domu přiblížit ani na padesát stop. Že v mudlovském světe není místo pro tak netolerantní lidi, jako byl právě Lucius Malfoy. Děti by měly už jen díky jeho přítomnosti utíkat zděšeně pryč. Zároveň ovšem musela přiznat, že byl prvním Santou, se kterým se Rose cítila zcela uvolněně.

Rozhodla se opět jeho pohled opětovat. Nemělo cenu, aby byla hrubá. „I vám šťastné a veselé Vánoce, pane Malfoyi.“

Lucius skoro nepostřehnutelně přikývl a pak dodal: „Vaše dcera je překrásná.“

Hermionu jeho slova potěšila, i když mohla sotva uvěřit, od koho přišla. „Děkuji.“

„Má před sebou velmi slibnou budoucnost.“

Hermiona mu na to chtěla také něco říct, ale nedostávalo se jí slov. Lucius jí věnoval lehce zvědavý pohled.

„Maminko!“ Rosein hlas protnul její myšlenky. „Koukni, co mám!“

Oba se otočili a pozorovali malou holčičku, jak utíká ke své matce. Rose pozvedla obrázek, aby na něj Lucius i Hermiona mohli vidět. Hermiona si nedokázala představit idyličtější vyobrazení Vánoc. Jen zadoufala, že Ron Luciuse na fotce nepozná.

„Mohu?“ ozval se Luciusův hlas zpoza Hermiony.

Hermiona se na něj otočila a uviděla, jak natahuje směrem k Rose ruku.

„Jasně, Santo, koukej!“ Rose přistrčila fotku Luciusovi do dlaně.

Hermiona ho pozorovala, jak se soustředěným pohledem fotografii zkoumá. V tom se mu na okamžik zajiskřilo v očích, záblesk, který se během vteřiny vytratil. Lucius se vrátil zpět do své Santovské role a moudře přikývl.

„Hmm, co tento obrázek potřebuje, je právě toto,“ ukázal na fotku ukazováčkem a postavy se daly do pohybu. Hermiona si všimla, jak okamžitě stáhl hůlku, kterou měl pro tu chvíli schovanou pod prstem, opět do rukávu. Obrázek se rozpohyboval a bylo na něm vidět Rose, jak se směje něčemu, co jí Santa právě povídá. Rose vypískla nadšením nad efektem, který svou magií docílil, ale než mohla cokoliv říct nahlas, Lucius si přitiskl prst na rty a úspěšně ji tak umlčel.

„Naše malé tajemství,“ zašeptal.

„Jasně, Santo!“ odpověděla Rose vzrušeně.

Lucius vzhlédl k Hermioně. „Ještě jednou veselé Vánoce, paní Weasleyová.“

„Veselé Vánoce i vám, pane Malfoyi.“

Mezitím, co na sebe hleděli, jako by se kruh uzavřel. Kruh plný tepla a klidného příměří. Slova Hermioně nemusela vysvětlit, proč Lucius pracoval v mudlovském obchodním centru. Rozhodně to nemusel dělat pro peníze. Viděla, s jakou lehkostí s dětmi rozmlouval.

Upřímně se na něj usmála a pak se otočila k odchodu.

„Paní Weasleyová,“ Luciusův hlas ji zastavil.

Otočila se a mohla vidět jemný úsměv, který mu hrál na rtech.

„Dávej na sebe pozor, Hermiono.“

Úsměv mu opětovala. „Ty taky, Luciusi.“

Hermiona chytla Rose za ruku, bezpečně ji uložila do kočárku a opustila obchodní centrum.

***

Kdo by nechtěl posedět na Santově klíně? ;-)

https://www.youtube.com/watch?v=3c_mPevNk8E