Preklady fanfiction Harryho Pottera

Home For Christmas

Je čas smiechu, je čas radosti a je čas... na pravdu?

Séria spolu nesúvisiacich jednorazoviek a drabblíkov ako darček k Vianociam 2012/13

PŘÁTELSKÁ RUKA

 Autor: MiHnn

Preklad: denice

 Originál: http://dramione.org/viewstory.php?sid=2035&chapter=10

Prístupnosť: K

Zhrnutie: Hermiona tu vždy bývala pre priateľov v kríze, ale týždeň pred Vianocami je tou v kríze Hermiona a niet nikoho okrem Draca, aby jej ukázal zázrak Vianoc

Přátelská ruka

O téhle cestě neřekla svým přátelům, protože se na ni potřebovala vydat sama.  Možná, že takhle chtěla přejít z jednoho období do druhého, ale možná se jen bála, aby ji neviděli plakat. Tvářila se statečně pokaždé, když přišla řeč na její rodiče. Vysvětlovala, že udělala jen to, co bylo tehdy nutné. Jak mohla s jistotou vědět, že by válku přežili? Musela chránit své rodiče, a nejlepší způsob, jaký mohla vymyslet, bylo vymazat svou existenci z jejich paměti.

To, o čem nedokázala s Harrym a Ronem mluvit, byl fakt, že kouzlo je nevratné. Nikdy si na ni nevzpomenou. S volbou, kterou udělala, bude muset žít po zbytek svého života.

Hermiona zírala na dům, ve kterém bydleli její rodiče, nervózně přešlapovala z nohy na nohu. Řekla si, že všechno, co chce, je letmo na ně pohlédnout, aby pro svůj klid věděla, že jsou naživu a mají se dobře.

Naplánovala si postup.

Poté, co sepsala vyčerpávající seznam kladů, záporů a katastrof, které by mohly nastat, se nakonec rozhodla, že zazvoní a představí se jako jejich nová sousedka. Měla v úmyslu vypít si s nimi čaj a zjistit, jak se jim žije. Až se k ní pak otočí zády, znovu vymaže jejich vzpomínky, takže zapomenou na její novou identitu a půjdou šťastně dál svým životem, aniž by přemýšleli, kdo byla jejich podivná návštěva.

Aby mohla uskutečnit svůj plán, musela by nejdřív přijít k jejich domu, což byla věc, kterou její nohy ještě odmítaly provést.

O chvíli později si Hermiona uvědomila, že by mohlo být podezřelé, že takhle sleduje prázdný dům, když vtom ji zasáhl známý zvuk. Slyšela hlasy mámy a táty; její otec vykládal vtip, který dřív slýchala tak často, že jej požádala, aby ho v rámci zachování jejího duševního zdraví  už nikdy neopakoval.

Stejně jako v jejích vzpomínkách její mamka řekla „ano, miláčku“ tím důvěrně známým tónem, který používala, aby svého manžela uklidnila.

Hermiona se k nim neobrátila; obávala se, že by je vyděsily slzy, stékající jí po tvářích. Byli tak laskaví. Všeho by nechali, a kdyby to bylo možné, pomohli by jí, i když pro ně byla úplně cizí.

Objevila se další záplava slz, tak se Hermiona odvrátila od Wilkinsových, aby ji minuli a nepoznali, co se s ní děje. Když odešli do bezpečné vzdálenosti, ohlédla se přes rameno a dívala se za nimi.

Smáli se svému vtipu, a to vyvolalo Hermionin úsměv, bez ohledu na slzy volně kanoucí po jejích tvářích.

„Možná by sis zítra mohl najít svůj speciální chleba sám,“ řekla matka přísně a pustila ruku svého muže.

Hermionin otec se zamračil: „Já věděl, že jsem si měl zvolit Lindu, když jsem si vybíral ženu.“ Matka ho plácla přes ruku a jeho to rozesmálo.

Aspoň že jsou šťastní, pomyslela si Hermiona, než si otřela tváře, jak nejlépe to šlo. A zjistila, že každé ráno nakupují na trhu. Nemusí vědět nic o jejich novém životě, ale může ho začít poznávat.

Když se Hermiona připravovala na přemístění, nevšimla si známé tváře, sledující ji z bezpečné vzdálenosti.

*

Vál studený vítr a Hermiona si přitáhla plášť pevněji k tělu. Kdyby byla někde jinde, třeba v kouzelnické čtvrti Londýna, dvakrát by se nerozmýšlela, vytáhla by hůlku a zakouzlila na sebe ohřívací kouzlo. Ukryla do kabelky přenášedlo, starou zohýbanou lžíci, a pospíchala zastrčenou uličkou na velké náměstí, kde probíhal trh. I když byla zima, procházely mezi dlouhými řadami krámků s potravinami davy nakupujících lidí. Někteří z nich s prodejci přátelsky rozprávěli, jako by to byli jejich známí a sousedé. Možná, že byli. Hermiona nezůstane tak dlouho, aby se o tom přesvědčila.

Podle očekávání do ní žena narazila a ze rtů jí plynuly upřímné omluvy: „Je mi to tak líto, drahoušku. Doufám, že jsem vám neublížila.“

Hermiona ustoupila a široce se usmála, tváře zrudlé zimou. Ruce zaťala v pěst a strčila do kapes v naději, že neztratí kontrolu a nevlétne hovořící ženě do náruče. „Ne,“ řekla klidně. „Neměla jsem stát tak blízko.“

Žena se zdvořile usmála; pozorně pohlédla na Hermionu a zmateně přimhouřila oči. „Už jsme se potkaly?“

Hermiona zavrtěla hlavou. „Myslím, že ne.“

„Jste tu nová?“

„Tak něco. Jsem tu na návštěvě,“ pokrčila rameny Hermiona.

Žena se znovu široce usmála: „U rodičů?“ Počkala, až Hermiona přikývne, a pak se přátelsky zeptala: „Bydlí tady? Jistěže ano. Musíme je znát, budeme sousedé.“ Napřáhla ruku: „Monica Wilkinsová.“

Hermiona jí potřásla. „Ginny Weasleyová.“

V tu chvíli se objevil její manžel, ve tváři zachmuřený výraz. „Nemůžu se rozhodnout, jaký speciální druh chleba mám koupit.“

Podíval se na Hermionu a usmál se. „Ach, ahoj. Známe se?“

„To je Ginny Weasleyová, můj milý,“ představila ji Monica. „A tohle je můj manžel Wendell.“

Hermiona mu potřásla rukou, vyměnila si s ním zdvořilý pozdrav tak, jak ji to ti dva naučili.

Wendell vykulil oči s naprosto šťastným výrazem. „Britka! Prima, že jsme na vás narazili.“

„Dáte si s námi šálek čaje? Vypadáte hodně zmrzle,“ obrátila se na ni Monica.

Hermiona zaváhala.

Její otec potřásl hlavou. „Netrap ji, Monico. Podívej se na ni! Taková hezká mladá dívka. To poslední, po čem touží, je ztrácet čas s dvěma starými trouby jako jsi ty nebo já.“

Hermiona rychle řekla:  „Půjdu s vámi opravdu ráda,“ dřív než mohla její matka dát svému muži pádnou odpověď.

„Dobrá,“ usmál se na ni otec, „potěšení je na naší straně. Tak pojďte.“

Hermiona strnula na místě, jakoby nohama vrostla do země, a zírala na muže na protějším chodníku. Samozřejmě slyšela nějaké drby. Draco Malfoy, podezřelý z příslušnosti ke Smrtijedům, uprchl do Londýna po pádu jeho rodiny. Hermionu by nikdy nenapadlo, že ze všech lidí na světě tady narazí právě na něj. V žádném případě nečekala, že ho uvidí na mudlovské ulici v mudlovském oblečení při tak všední činnosti, jako je jít si pro ranní noviny.

„Co tam vidíte, moje milá?“ se zájmem se ptala maminka a sledovala směr jejího pohledu.

Otec také vzhlédl a udělal něco tak překvapivého, že Hermiona zalapala po dechu. Zamával Malfoyovi, který odtrhl oči od Hermiony a opětoval pozdrav.

„Znáte ho?“ V Hermionině hlasu se objevil náznak paniky. Hleděla za Malfoyem, který sklopil hlavu a spěšně odcházel.

Našli Smrtijedi její rodiče? Byli v nebezpečí?  Zorganizovali se Voldemortovi následníci znovu po jeho smrti? Je Malfoy opět aktivním Smrtijedem?

„Toho?“ otec pokrčil rameny. „Fajn kluk. Taky Brit. Přistěhoval se před pár měsíci.“

Hermiona v duchu prožívala rostoucí zděšení, když její matka tiše řekla: „Hodný kluk se smutnýma očima...“

„Teď nezačínej...“

„Je to pravda.“

„Ochotný mládenec. Nechme to být. Půjdeme na ten čaj, Ginny?“

Pořád ještě šokovaná Hermiona šla ke svým rodičům na čaj. Dozvěděla se všechno, co se během tří hodin dalo o jejich implantovaném životě zjistit. Než odešla, položila kolem jejich domu několik ochranných kouzel – čistě pro jistotu.

*

Bylo to zcela pošetilé, ale Hermiona momentálně seděla na zadních schodech domu svých rodičů a vyplakávala si oči. Stejně jako v minulých dvou dnech je přišla navštívit a jejich soused jí řekl, že odjeli na svou každoroční vánoční cestu. Hermiona to měla vědět, protože jim sama vložila nepravé vzpomínky na to, že čas od času cestovali. Nečekala, že bude prožívat takový pocit ztráty, když slyšela, že odjeli. Nečekala, že bude plakat tak strašně, jako když o ně přišla poprvé.

„Brzy budou zpátky, víš,“ zpoza plotu zazněl známý hlas; stroze, ale ne nevlídně.

Hermiona si rychle otřela oči a sáhla po hůlce: „Co chceš, Malfoyi?“

Pokrčil rameny a odvrátil se. Překvapeně si uvědomila, že jeho chování je úplně jiné, než když ještě společně navštěvovali školu v Bradavicích. Byl mnohem vážnější a ne tak hrubý.

Když neodpověděl, probodla ho očima s vědomím, že jsou zarudlé od slz. „Co tady děláš? Ne v Novém Walesu, ale konkrétně tady? Řekli mi, že jim občas doneseš nákup. Proč?“

Krátce jí pohlédl do očí, než se znovu odvrátil. „Řekli, že se vrátí za týden, právě včas na Vánoce. Nemá smysl tam sedět a čekat. Zmrzneš.“

Hermiona zavrtěla hlavou a odvrátila se. Pokud on bude tvrdohlavý, byla ona odhodlaná být tvrdohlavá úplně stejně.

„Tvoje rodina...“ začal váhavě. „Nevěděl jsem, kam mám jít. Potkal jsem je, poznal, kdo jsou, ale oni mě ne.“

Vzhlédla k němu. Upřeně zíral na plot a nehtem odrýpával barvu.

Když se na ni konečně podíval, zaváhal, než upjatě pronesl: „Dáš si šálek čaje? Dnes je obzvlášť chladno.“

Hermiona chvíli čekala, jestli to není nějaký pokus o žert, než vstala. „To zní moc dobře.“

Neusmíval se, ale přikývl, zatímco čekal, až se k němu připojí.

Rodiče jí řekli, že k nim chodí na večeři každou neděli po jejich návratu z kostela. Možná, že když s ním půjde, pochopí, co změnilo Draca Malfoye.