Preklady fanfiction Harryho Pottera

All's Fair in Love and Chocolate – V lásce a čokoládě je dovoleno vše

Autorka: emynn; Překladatelka: Patoložka; Beta-read: Claire

http://emynn.insanejournal.com/110691.html

Romance, Humor, Slash, Snarry

Rozsah: 1,570 slov

Popis příběhu: Někdy není horká čokoláda jen horkou čokoládou. Povídka navazuje na Love and (Cupcake) War a The Icing on the Cake, ale klidně ji můžete číst samostatně, pokud přijmete skutečnost, že Harry a Severus společně vedou cukrárnu. Napsáno pro adventdrabble 2013 na výzvu 14: Horká čokoláda.

JKR Disclamer: This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emynn, czech translatin was created by Patolozka.

PP: Jedna z takových těch fluff povídek, které někdy překládám. Pamatujete loni na Ňuchňací plyšáky? Tak to je stejná autorka, moje oblíbená. Uvařte si k tomu čokoládu, dejte si nohy nahoru a čtěte si. Nic záludného, jen takové malé nedorozumění…

ooOoo

V lásce a čokoládě je dovoleno vše

„A teď poslední položka na pořadu dne,“ pronesl Harry. „Pak už vám slibuji, že můžeme jít všichni domů.“

Rozhlédl se po místnosti, hrudník se mu nadouval pýchou. Před sedmi lety tuhle cukrárnu otevřeli. Sedm let strávených v potu a slzách, zatímco to všechno vybudovali z ničeho.

Očima spočinul na Severusovi.

V potu, slzách a lásce, opravil sám sebe.

Ano, nevedli si tak špatně. Co bylo dříve obchodem pro dva, jen pro něj a jeho kamarádku Margot, rozkvetlo ve vysoce úspěšný podnik se třiceti zaměstnanci.

A pak tu byl samozřejmě jeho partner, v obchodě i v životě. Harry si nemohl pomoci a usmál se na Severuse takovým tím drobným, zdrženlivým úsměvem, který si vyhrazoval výhradně jen pro svého milence.

Severus si toho samozřejmě povšiml a tváře mu zahořely, i když jen lehce.

Margot to také zaznamenala. Ovšem její odpověď byla o něco méně velkodušná.

„Podívej, my všichni víme, že už chcete jít domů, abyste se mohli pokapat medem a usouložili se do bezvědomí,“ podotkla a protočila panenky, „takže, proč na sebe nepřestanete kulit ty vaše oči a neřeknete nám, co tou poslední položkou je?“

Harry si odkašlal. „Správně. Všechno, co jsem chtěl říct, je, že když teď už oficiálně začala zima, nastal čas, abychom nabízeli i nějaké horké nápoje, jiné než jen kávu a čaj. Od pondělka budeme také podávat horkou čokoládu. Mám tady na ni recept,“ informoval je, zvedl štos papírů a podal každému z nich jeden, aby si to mohli projít. „Měli byste k tomu přistupovat se stejnou důležitostí jako ke každému jinému receptu na vaše zákusky. Tahle čokoláda je plná chuti, velmi aromatická a prakticky může být dezertem už sama o sobě. Očekávám od vás, že se ten recept do pondělka naučíte zpaměti.“

„No, vypadá to celkem jednoduše,“ nadhodila Lorna, pomocná pekařka, která nastoupila v létě. „Kakao, cukr, vanilka… nic až tak neobvyklého.“

„Vanilka? Ale tam není žádná vanilka,“ odvětil Harry, chňapnul po jednom z těch receptů a rychle jej prolétl. Pak znovu pohlédl na Severuse, tentokrát s poněkud méně oddaným výrazem. „Severusi, můžeš na slovíčko?“

Muž, aniž by vypadal byť jen vzdáleně znepokojeně, následoval Harryho do zadní místnosti. „Ano?“

„Vyměnil jsi ty recepty za mými zády!“ rozkřikl se mladší čaroděj přímo do jeho tváře.

„Harry, toto je recept na dokonalou horkou čokoládu,“ vyjádřil se Severus. „Je krémová, pěnivá a lahodná. A to ani nezmiňuji, že s ohledem na to, že neobsahuje žádnou z těch vedlejších přísad, je také podstatně výhodnější na produkci.“

„Vedlejších přísad? Severusi, ta moje horká čokoláda je znamenitá! Dělám ji pro tebe celou tu dobu a ty jsi vždycky tvrdil, že tomu tak je.“

„Ano, je znamenitá a chutná rovněž skvěle,“ konstatoval Severus, „ale, Harry, maršmelou, horká čokoláda, šlehačka a trubička v každém nápoji? Nemyslíš si, že je to trochu moc?“

„Myslím si, že to do světa vysílá zprávu, že naše cukrárna podává jen to nejlepší,“ odvětil Harry a zkřížil si ruce na prsou.

„Ale my podáváme jen to nejlepší,“ naléhal Severus. „Naše jídlo mluví už samo za sebe, dokonce i bez extra přísad. Pokud můžeme prodávat fantastický produkt, který je zároveň i jednoduchý, proč by to nemělo vysílat ještě větší zprávu, že podáváme jen to nejlepší? Jedná se o dokonalé pohoštění i bez všech těch atrakcí kolem.“

„Um, hej vy tam?“ Margot pootevřela dveře a nakoukla dovnitř. „Lidi by chtěli vědět, jestli už můžou jít domů.“

„Ne,“ odpověděl Harry a zamračil se na Severuse. Pak si otřel ruce do kalhot. „Uděláme si čokoládový souboj. Severus a já budeme každý podávat svůj recept a zaměstnanci zhodnotí, který z nich je lepší. Vítězný poté budeme prodávat v cukrárně.“

„Jasnačka,“ hlesla Margot s pozvednutým obočím, „prostě jim řeknu, že to bude ještě pár minut trvat.“

„Harry, je to vážně nutné?“ vybídl ho Severus.

„Ano,“ odvětil Harry, „a než řekneš něco dalšího, tohle není nějaká hloupá otázka cti. To jen, že nedokážu uvěřit, že jsi za mými zády šel a zaměnil recepty. Tohle bych ti já nikdy neudělal.“

Otočil se na podpatku a zamířil ze dveří, jenže se nedokázal přinutit je otevřít. Věděl, že bude mít tvář rudou, jenže ne vášní a právě uspokojeným chtíčem, jak jeho zaměstnanci zřejmě očekávali. Ne, tohle bylo rozhodně méně příjemné. Protože i když v celkovém náhledu věděl, že tahle záležitost nemá takový rozměr, aby je to se Severusem rozdělilo, přesto bylo jeho jednání jako kudla do zad. Severus nikdy předtím Harryho recepty či jeho obchodní strategie nezpochybňoval, a tím to bylo ještě více matoucí.

„Harry,“ zašeptal Severus jemně.

Otočil se a všechen ten oheň z něj okamžitě vyprchal. Severus měl shrbená ramena, sám vypadal jako scvrklý, utrpení vepsané do každé linky jeho tváře. Harry k němu rychle přispěchal a vzal jeho ruce do svých. Dokonce i po třech společných letech měl Severus stále sklony k občasným záchvatům strašlivé nejistoty a Harryho velmi bolelo, když ho tak viděl.

„Hej,“ zavolal na něj tiše a uhladil mu vlasy dozadu, „nemám v úmyslu tě opustit kvůli nějaké horké čokoládě. Já prostě jen nechápu, proč jsi to udělal. Vím, že ten recept miluješ.“

„To je právě to,“ procedil Severus.

Harry vyklenul obočí. „Cože? Nedochází mi to.“

„Harry, ty a já jsme už strávili celé své dny pečením a sdílením našich talentů se zbytkem světa. Takhle jsem si jistě svůj život nepředstavoval, ale nějak… to funguje. Zejména s takovým… výjimečným partnerem.“

Harry se pousmál. „Ale?“

„Ty když pečeš, Harry, tak to děláš celým svým srdcem a svou duší. Pečeš tak, jak ti to připadá správné.“

Harry si odfrkl. Stále si vzpomínal na Severusovu zděšenou reakci, když zjistil, že Harry operoval s touto svou „špetkou tohoto, troškou tohohle, prostě improvizujme!“ metodou, v břitkém kontrastu k Severusově metodickému a vědeckému přístupu. „Jo,“ potvrdil, „a ty taky, svým vlastním způsobem. Vzájemně se doplňujeme.“

Severus zavrtěl hlavou. „O tohle ale nejde.“

„A o co tedy?“ zeptal se Harry. „Snažím se jen pochopit, co tě tak rozrušilo.“

„Sdílíme se světem všechno,“ uvedl Severus, „všechny naše tajné recepty, všechny ty noci, které jsme strávili jejich zdokonalováním, všechny ty výlety do obchodů, abychom našli tu dokonalou přísadu… My je vyrábíme, oni konzumují.“

Harry zvolna přikývl. „To je standardní obchodní model, ano.“

„Ale co nám pak zbude?“ hlesl Severus. „Když všechny naše nejlepší výtvory okamžitě označíme cenovkou a položíme na prodejní pult? Doma nám pak nezůstane nic.“

„Takhle jsem o tom nikdy neuvažoval,“ vyjádřil se Harry. „Neuvědomil jsem si, že tě to trápí.“

„Obvykle ne,“ opáčil Severus, „ale když připravuješ tuhle horkou čokoládu, tak… vím, že ji připravuješ jen pro mě. To já byl s tebou, když jsi ji poprvé vytvořil. To já byl po tvém boku, když ses rozhodl, že je do ní třeba více cukru, méně kakaa a navrch ještě trubička. A pokaždé jsi mi ji dělal, aniž bych o to byť jen požádal, za chladných nocí, když jsem ji potřeboval nejvíce, bylo to jako…“

„Důvěrné gesto,“ zašeptal Harry, „jako láska.“

Severus přikývl. „Já vím, sentimentální hloupost,“ nadhodil. „Vytvořil jsi báječný recept, který si zaslouží, abys ho sdílel se světem. Ale já nechci,“ pokrčil rameny. „Vždy jsem byl sobecký parchant.“

„Ale ne,“ odvětil Harry rychle a přitáhl si ho blíž. „Ne, Severusi, myslím, že je to krásné. A máš úplnou pravdu. Ten recept je jen náš.“

„Děkuji,“ vyjádřil se Severus.

„Zajisté,“ odpověděl Harry, „ale pro příště mi to prostě řekni, ano?“ Usmál se. „A vlastně jsem právě pomyslel na to, že bych rád vyzkoušel i nějakou pikantnější čokoládu. Možná bychom si ji taky mohli ponechat jen mezi sebou.“

Severus Harryho pohladil po tváři. „To bych rád,“ řekl mu tichým hlasem.

„Já taky,“ odpověděl Harry a přimkl se k němu, aby ho políbil.

A jako pokaždé po některé z jejich rozmíšek nebyl ani jeden z nich sto udržet své polibky jen na té sladké, konejšivé úrovni. Ne, oni se v sobě skoro rozpustili, vášnivě se líbající a dotýkající se každé části jejich těla, na kterou dosáhli, zoufalí připomenout si, že tohle je skutečné, tohle je jejich láska, skutečná láska, a že ani jeden z nich nikam neodchází. Harry zasténal, když ucítil, jak ho druhý muž přitiskl proti zdi. Severus začal pracovat na jeho knoflících, celý ten čas se ústy potuloval po Harryho hrudi.

„Poslechněte, už se připozdívá a – och!“ Margot, která znovu nakoukla dveřmi, se ušklíbla. „Měla jsem ten pocit… No, nenechte se vyrušovat. Pokračujte.“ Ukázala na polici do levého kouta vzadu. „Med je tamhle. Jen nechte trochu čerstvého na ráno.“

„Margot, počkej!“ přinutil se Harry zavolat. Severus mu věnoval podrážděný pohled, ale on ho ignoroval. Pro teď. „Ujisti se, že si každý ten recept na pondělí projde a zapamatuje. Uděláme si test.“

Margot se zasmála. „Jistě. Užijte si to!“

Jakmile byla pryč, Harry se otočil na Severuse. „Takže, co řekneš na to, že teď máme čas jen sami pro sebe? O samotě?“ Pak se odmlčel, než dodal: „Možná i s trochou medu?“

Severusovi se na tváři vytvořil malátný úsměv, takový, který si Harry okamžitě dokázal spojit s fantastickým, doutnajícím milováním. „Och, ano.“

Och, ano, pomyslel si Harry, když se znovu nahnul pro polibek.