Preklady fanfiction Harryho Pottera

Making Memories

autor: Alisanne   překlad: arabeska   beta: LadyF

Souhlas k překládání vlastní Rapidez. Z překladu tohoto díla neplyne žádný finanční zisk.

originál: http://archiveofourown.org/collections/hd_erised/works/1062926

AN: Dracův život se obrací k lepšímu. Jeho knihkupectví vzkvétá a dokonce randí s Harry Potterem. Tak nějak. Ale když ho ovládne zvláštní nemoc, dokáže Harry najít příčinu včas?

Slash

První část

Přísně vzato se Bichle i braky nenacházely přímo v Příčné ulici, ale byly dost blízko, aby se jejich poloha dala považovat za žádoucí. Samozřejmě, že ještě před válkou by jmění Malfoyových bohatě stačilo na koupi několika takových nemovitostí, ale po „pádu“ – jak to nazýval Lucius Malfoy – byly takové obchodní kroky znemožněny pokutami a reparacemi namířenými proti rodině. A tak se Draco, dostatečně znalý veřejného mínění, aby věděl, že nesmí působit zahálčivým dojmem, rozhodl uzavřít smlouvu o pronájmu a otevřít si obchod.

Musel sice využít všechny laskavosti, které kdy kdo dlužil rodičům, a ve výsledku jich sám několik přislíbil, ale nakonec se mu dva roky poté, co byl zproštěn viny ze všech válečných zločinů, podařilo otevřít knihkupectví.

Zpočátku lidé do obchodu přicházeli pouze díky Dracově nechvalné proslulosti. Mohl se však pochlubit šarmantností a vemlouvavostí i za nejméně příznivých podmínek, a tak do tří měsíců získal hrstku stálých zákazníků. A doufal, že blížící se prázdniny přilákají další.

Nejprve Draco obchod považoval za pouhý prostředek k dosažení cíle, za relativně snadný způsob, jak očistit svou pověst. Brzy ale objevil zarážející pravdu: miloval knihy. Koneckonců, některé dny měl pouze jednoho či dva zákazníky, kteří se navíc přišli jen porozhlédnout, takže mu najednou zbyla spousta času. V obchodě plném knih. Díky čemuž byl snadno k zastižení při čtení v útulném koutku s výhledem na Příčnou.

Z knih se naučil mnohé o životě a o sobě samém, dokonce si vypěstoval zálibu v kuchařkách a vaření. Ačkoliv vzhledem k jeho oblibě lektvarů ve škole se nebylo čemu divit. Draco, který se přestěhoval do malého bytu nad obchodem, často trávil večery vymýšlením receptů, které následně zkoušel na Pansy, pokud měl chuť se socializovat.

Toho dne, kdy zahlédl Pottera poprvé od svého přelíčení u Starostolce, byl Draco uvelebený v jednom ze svých zašitých čtecích koutků s perfektním výhledem na ulici a na přibližujícího se Pottera.

Rozhodně uspokojivě přibyl na váze, pomyslel si Draco, odložil knihu a naklonil hlavu. Potter se coural, nahlížel do výloh, a když se zastavil u obchodu s famfrpálovým vybavením, Draco si olízl rty. Po vychrtlém puberťákovi nebylo ani stopy, nahradil ho muž s úžasně širokými rameny a zadkem, který Draca přiváděl na příjemné myšlenky. A určitě není na škodu, že se konečně naučil oblékat.

Když Potter nakonec došel k výloze jeho obchodu, Draco zadržel dech. Ulice byla pár týdnů před Vánoci plná lidí, ale knihkupectví to ten týden nepoznamenalo. Kdyby tady ale lidé zahlédli Pottera, podnikání by se mohlo rozjet. Což bude muset, pokud chci prožít veselé Vánoce.

Draco seběhl ze schodů právě včas, aby přivítal zrovna příchozího Pottera. „Vítejte v Bichlích a bracích,“ řekl Draco. „Jak vám mohu… Ach, ahoj, Pottere.“

„Malfoyi. Nazdar.“ Potter se rozhlédl. „Slyšel jsem, že vlastníš knihkupectví, takže tohle je ono.“

„Tohle je ono, jistě.“ Draco přistoupil blíž. „Hledáš něco, s čím ti můžu pomoct? Třeba dárek pro Grangerovou?“

Potter zvedl obočí. „Mám i jiné přátele, kteří čtou, víš.“

Draco se ušklíbl. „Ach, zajisté. Přátelíš přece i s Havraspáry.“

Potter se zasmál. „A teď uvažuju, jestli se urazit nebo ne.“ Zavrtěl hlavou. „Nebelvíři taky čtou.“

„Když to říkáš,“ zahučel Draco. „No, v tom případě, knihy pro děti jsou tamhle v rohu –“

„Vtipné.“ Potter semknul rty. „Ale vážně potřebuju pomoct něco najít.“

„Samozřejmě,“ Draco okamžitě vystřízlivěl. „A co sháníš?“

„Máš výtisk Magica obscura?“ Potter si odkašlal, když Draco zvědavě zvedl obočí. „A ano, je to pro Hermionu.“

Draco se zdržel dalších uštěpačných poznámek a ukázal k oddělení vzácných knih. „Nejsem tu od toho, abych soudil,“ zamumlal. „Tudy.“ Jakmile sejmul ochranná kouzla, zavedl Pottera dovnitř.

„Působivé.“ Potter se s rozšířenýma očima rozhlížel po Dracově sbírce s omezeným přístupem. „Počkej, je tohle výtisk Starořeckých kleteb? A víš, jak dlouho jsem hledal kopii Zevrubných pravidel odeklínání?“

Draco zvedl obočí. „Chápu správně, že jsi odeklínač?“

Potter se jízlivě pousmál. „Je to tak překvapivé?“

Draco zahučel. „Připouštím, že jsem spolu s celým světem předpokládal, že se staneš bystrozorem.“

Potter přikývl. „Měl jsem to v plánu, ale…“ pokrčil rameny, „myslím, že jsem během války viděl už dost smrti a zkázy, víš?“ Uhnul pohledem.

„Chápu,“ řekl Draco. „Věř mi.“ Když Potter zvedl hlavu a provrtal Draca pohledem, odkašlal si. „Každopádně, zpět k tématu. Ten výtisk Zevrubných pravidel odeklínání bohužel není první vydání,“ řekl. „Ale je podepsaný vnučkou Dephinie Whitcombové, která sama byla zdatnou odeklínačkou.“ Ustoupil od Pottera, přešel k jedné polici a zvedl svůj jediný výtisk Magica obscura. „A mám za to, že jsi projevil zájem i o tohle?“

Potter zakroutil hlavou. „Jak jsi přišel k tak úchvatné sbírce obskurních knih?“

Slzy, krev a pot. Draco se usmál. „Konexe. Takže můžeme probrat cenu?“

Potter se viditelně napjal. „Dobře. Kolik chceš za všechny tři?“

Když Draco vyslovil sumu, která byla dvojnásobkem toho, o co měl v plánu si říct, Potter se k jeho údivu jen zazubil. „Čekal jsem, že to bude horší.“ A s ohýnky v očích pokračoval: „Určitě mi nedáváš slevu, protože jsme v Bradavicích byli nerozluční přátelé?“

Draco si odfrkl. „Kdybych do ceny zahrnul i tohle, Pottere, byla by mnohem vyšší.“

Potter se zasmál. „Samozřejmě.“

Namarkoval nákup, a zatímco opatrně balil knihy do papíru, snažil se, jak nejlépe uměl, aby ho Potter nenačapal, jak si ho kradmo prohlíží. Ach Salazare, dokonce i jeho ruce jsou sexy.

Nicméně Potter si ho zřejmě prohlížel úplně stejně. Když se jejich oči setkaly, Potter si odkašlal. „Takže, bereš i objednávky?“

„Ano.“ Draco si olízl rty. A ne jen na knihy. „Potřebuješ něco konkrétního?“

„Ano.“ Zamyšleně Draca pozoroval. „Brzy ti dám vědět co, dobře?“

„Samozřejmě.“ Potter mu podal úchvatně těžkou zásobu galeonů a Draco mu se snahou, aby se mu netřásly ruce, podal nákup a vydechl. To, co Potter právě tak zbůhdarma utratil, představovalo výši měsíčních nákladů obchodu. Možná to nakonec přeci jen budou veselé Vánoce. „Děkuji za přízeň, Pottere. Ukaž se tu ještě někdy.“

Potter se křivě usmál. „Nemáš zač, Malfoyi. A určitě se objevím za pár dní kvůli těm objednávkám.“

„Budu se těšit.“ A jakmile Potter vyšel ven, Draco se naklonil přes pult a sledoval jeho zadek kráčející ulicí. Povzdychl si, když si uvědomil, že už teď dychtivě očekává Potterův návrat. Sakra, mám problém.

*

„Slyšela jsem, že v obchodě byl dneska Potter.“

Draco vzhlédl od těsta, které zpracovával, a zavrtěl hlavou. „Bylo tam dneska více lidí. A nemáš nic lepšího na práci než poslouchat drby?“

Pansy se ušklíbla, a než vstoupila do kuchyně, oprášila si letaxový prášek z kožešiny na svém hábitu. „Chceš říct, že to není pravda?“

„Ne, byl tady.“ Draco se pousmál. „A taky utratil kvanta peněz.“

Pansy zamručela a posadila se na stoličku u pultu, naproti Dracovi. „Šťastlivče. Myslíš, že se vrátí? Možná s sebou příště přivede pár přátel a obchod začne kvést.“

„Doufejme.“ Draco do směsi přidal mouku. „Ale i kdyby ne, rozhodně si nebudu stěžovat.“

„Ne, to jsem si myslela.“ Pansy se nahnula blíž. „Co to vyrábíš?“

„Chléb.“

„Máš dobrou náladu.“ Pansy zkřížila ruce na hrudi a zamyšleně si ho prohlédla. „Zatraceně. Musím si s tebou dát vážný rozhovor, že?“

„O čem to u všech všudy mluvíš?“

Pansy si odfrkla. „Odjakživa k Potterovi něco cítíš a teď, když se ti znovu vetřel do života, se… tvé poblouznění vrátilo.“

„Ale prosím tě.“ Draco začal hníst těsto. „Nejsem poblázněný. A nevetřel se mi do života, jenom navštívil knihkupectví.“

„Hmm.“ Pansy si povzdychla. „No, než se zeptáš, prý není ženatý a s nikým nechodí. Aspoň pokud vím. Šušká se, že je homokláda stejně jako ty, ale je velmi diskrétní.“

Dracovy ruce ztuhly uprostřed pohybu. „Potter je homokláda?“

Pansy se ušklíbla. „Podle mých zdrojů ano, a jakožto novinářka mám spolehlivé zdroje.“

Draco se zamračil. „Čekal bych, že to Věštec vytroubí přes celou titulní stranu.“

Pansy pokrčila rameny. „Strýček Barnabáš se tomu brání. Říká, že zachránce kouzelnického světa si zaslouží soukromí, když přijde na osobní život.“ Znovu se zašklebila. „Já osobně se domnívám, že si to nechává do zálohy, kdyby jednou nebylo o čem psát.“

„Navíc budete potřebovat důkaz, než s tím půjdete ven, jinak vás Potter zažaluje o takové peníze, že po vynesení rozsudku bude Věštce vlastnit.“ Draco do těsta vmísil více mouky.

„To taky.“ Pansy našpulila rty. „Nechtěl bys zajít na skleničku? Mám hlad a bude trvat věky, než se ten chléb dopeče. A chci martini. Ne všichni jsme byli dnes v práci úspěšní.“

Draco vzhlédl. „Špatný den?“

Pansy zafuněla. „Všichni si myslí, že jsem tu práci dostala jenom proto, že jsem příbuzná šéfredaktora.“ Draco zvedl obočí a Pansy splaskla. „No jo, dobře. Vím, že to je ten důvod. Ale to neznamená, že nejsem schopná odvádět dobrou práci. Stačí, aby mi dali šanci jim ukázat, co umím.“

„Já vím,“ povzdychl si Draco. „Dej tomu čas. Brzy zjistí, že jsi dobrá.“

Pansy zavrtěla hlavou. „Ach, koho se snažím obelhat? Umím dělat čaj a nosit sendviče, a jelikož to je v podstatě všechno, co mě nechají dělat, zřejmě jsem dosáhla ve Věštci vrcholu své kariéry.“

„Tak změň místo.“ Draco uložil těsto do mísy, aby vykynulo. „Jsi chytrá žena, Pansy, dokážeš se životem prokousat i bez pomoci.“

„Někdy tomu věřím,“ zašeptala Pansy s pohledem upřeným na své ruce. „Ale potom mi někdo připomene, že jsem udělala tu největší pitomost na světě. Pokusila jsem se podrazit Pottera a –“

„Ššš,“ Draco položil pomoučenou ruku na tu její. „Všichni se dopouštíme chyb. Nakonec lidé zapomenou.“

„Možná.“ Pansy se narovnala v ramenou a s viditelným úsilím setřásla mizérii. Se zdviženým obočím mu ukázala svou ruku. „Uvědomuješ si, že jsi mě právě ušpinil moukou?“

Draco se usmál. „Hmm. Co s tím uděláš?“

Pansy protočila očima, přivolala si kapesník a utřela si ruce. „Nic s tím neudělám. Ale ty mě za omluvu pozveš na drink.“

„To je Pansy, kterou všichni známe a máme rádi,“ zachechtal se Draco. „Dobrá. Abych řekl pravdu, taky by mi bodl panák,“ uznal. „Máme za sebou dlouhý, náročný den.“

„Záruka zaměstnanosti,“ připomněla mu Pansy a zvedla se.

„Ale já si nestěžuju,“ řekl Draco, zatímco si myl ruce, a přivolal si hábit. „Ani trochu.“

„Dobře.“ Zavěsili se do sebe a Pansy se na něj usmála. „A zatímco budeme venku, můžeš mi vylíčit všechno o Potterově návštěvě. Ach a taky mě můžeš pozvat na sushi, když už v tom budeš.“

Draco protočil oči. „Dobře, jasně že ano.“

Pansy zabroukala. „Jsem ráda, že si rozumíme.“

*

Potter se vrátil do Bichlí i braků za dva dny, a přestože předtím byl Dracův obchod vylidněný, nyní se proměnil v blázinec plný lidí nakupujících dárky. Draco si během obsluhování jedné mimořádně hašteřivé zákaznice ani nevšiml Potterova příchodu, dokud nevzhlédl a neuviděl ho tam stát. „Pottere.“

„Malfoyi.“ Potter byl ještě krásnější než předtím, oblečený v béžovém svetru, který zdůrazňoval zelené oči, a v khaki kalhotách, které dovedly jeho zadek k dokonalosti. Ne že by Draco zkoumal jeho zadek v odrazu v prosklené knihovně naproti pultu, ani náhodou.

„Mladý muži, pokud nejste příliš zaneprázdněn, mohu dostat svůj nákup?“

Draco zčervenal, odtrhl pohled od Pottera a podal té staré semetrice její knihy. Zdála se mu mlhavě povědomá, ale než se na ni Draco stihl důkladněji podívat, vytrhla mu nákup z ruky a s jedovatým pohledem namířeným na Pottera se odbelhala.

Potter se za ní zmateně díval. „Lidé nějak zoufale lační po knihách, ne?“

Draco obrátil oči v sloup. „Nemáš ani ponětí. Tak s čím ti dnes můžu pomoct, Pottere?“

Potter se usmál. „No, vlastně se jedná o dvě věci. Potřebuju nějaké knihy pro pár pětiletých dětí. Dvě z nich jsou dvojčata a musí mít všechno stejné.“ Otráveně si povzdychl. „A rád bych si objednal pár specializovaných knih.“

Potter se rozhlédl po narvaném obchodě. „Víš co, můžu přijít později, jestli máš teď moc práce…“

„To nebude nutné; na prázdniny jsem si zajistil výpomoc.“ Draco kývl k zadní části obchodu, kde se právě Pansy věnovala několika nakupujícím.

Potter zamrkal. „Najal jsi Parkinsonovou?“ Zněl pochybovačně.

Dracův tón značně ochladl. „Ano. Ale naneštěstí si ji mohu dovolit jen jako brigádnici. V současném zaměstnání nevyužívají naplno její potenciál a já jsem potřeboval pomoc, zvláště během prázdnin.“

Potter pomalu přikývl. „To dává smysl. A nebyla to kritika.“ Povzdychl si.

Draco ztuhle přikývl. „Vím, že mezi vámi panovaly… rozkoly –“

Potter se rozkašlal. „Ne víc než mezi námi dvěma,“ upřesnil. „A upřímně, za války jsme byli děti. Vyděšené děti. Neviním ji za to, co se stalo.“

„To je od tebe… šlechetné, Pottere.“ Draco se uvolnil. „Takže jaké knihy mám objednat?“ Jakmile sestavili seznam, Draco vystoupil zpoza pultu a máchl rukou. „Tak co zajímá ty děti, pro které něco sháníš?“

Tou dobou dav trochu prořídl a Draco si tak mohl dopřát luxus věnovat několik minut Potterovi, který se probíral oddělením knih pro děti. Naneštěstí Pansy začali přemáhat zákazníci, takže nakonec musel ponechat Pottera jeho pátrání a vydat se jí na pomoc.

„Hrozně mě mrzí, že tě musím odtrhnout od slintání,“ protáhla líně, když se k ní přidal za pultem a začal markovat. „Ale tady je v sázce tvé živobytí a reputace.“

Draco po ní střelil zlým pohledem, než se se zářivým, neupřímným úsměvem otočil zpět k postarší čarodějce a pomocí magie svázal její nákup. Během pěti minut byl obchod prakticky prázdný až na dvojici prohlížejících zákazníků a Pottera, který stále rozjímal nad nákupem.

„Myslím, že teď už si vystačím,“ řekla Pansy a kývla směrem k Potterovi. S povzdychem ho poplácala po paži. „A je mi líto, že jsem vás předtím přerušila.“

Draco obrátil oči v sloup a beze slova přešel k Potterovi. „Našel jsi něco?“ zeptal se.

„Váhám mezi Prašivými pohádkami a Olinek a kouzelná lokomotiva.“ Potter vzdychl. „Nebylo v Prašivých pohádkách něco, z čeho děti zvracely?“

„To bylo v pátém vydání,“ vysvětlil Draco. „Já prodávám jen šesté.“

„Aha.“ Potter se natáhl k hromádce knih. „Dobře, takže si asi vezmu tyhle.“

Pansy byla příhodně nepřítomná, když se Draco s Potterem vrátili k pultu. „Takže, do kdy máš otevřeno?“ Zeptal se Potter, zatímco Draco účtoval.

Když Draco odpovídal, pečlivě se vyhýbal přímému pohledu. „No, vzhledem k tomu, že je vánoční sezona, mám tenhle týden v plánu, stejně jako většina obchodníků v okolí, nechat každý večer otevřeno do devíti. Ale když nepůjdou obchody, možná zavřu dříve. Proč?“

Potter jemně zahučel. „Myslel jsem, že bychom někdy večer mohli zajít na skleničku nebo možná na večeři. Už dlouho s tebou chci něco probrat a myslím, že už jsem na to připravený.“

Draco udiveně vyhledal Potterův pohled. „Něco?“

„Ano,“ usmál se Potter mdle. „Žádné obavy, není to nic děsivého. Jenom… rád bych mezi námi pročistil vzduch a chci tě požádat o takovou laskavost.“

Laskavost? To zní… nesmírně zajímavě. Draco narovnal ramena a přikývl. „Dobrá. Ale jak jsem řekl, před devátou to nepůjde.“

„To je v pořádku, Draco.“ Pansy mu poklepala rukou po rameni a předstoupila. „Můžu zůstat přesčas. Koneckonců, nedá se říct, že bych ve své druhé práci byla vytížená.“ Ušklíbla se. „Navíc je jasné, že mě tady zoufale potřebuješ.“ Otočila se k Potterovi. „Šlo by to zítra v osm?“

„To zní dobře, ano.“ Potter zněl pobaveně.

Draco se jí pokusil věnovat zlostný pohled, ale jen ho poplácala po tváři a odešla.

Potter si odkašlal. „Takže… Zítra večer v osm, ano?“

Draco si povzdychl. „Zjevně ano.“

*

„Připraven na dnešní rande?“ zeptala se Pansy ve chvíli, kdy na druhý den otevřel Draco dveře Bichlí i braků. Měla na rukou palčáky a držela dva hrnky kávy a Draco, stále ještě rozespalý, po jednom chňapnul.

„Není to rande,“ zavrčel.

Pansy zamručela. „Doteď jsi nikdy netrpěl přeludy.“

„Já ne– Kirké a Morgano, to je ale dobré.“ Draco zasténal, když poprvé usrkl. „Co je to?“

„Latté s dýňovou šťávou od Starbucks,“ usmála se Pansy. „Říkej si o mudlech, co chceš, ale kávu dělat umí.“

Draco zaúpěl. „Beru zpět všechno zlé, co jsem o tobě kdy řekl.“ Se zavřenýma očima si užíval chuť a zapřísahal se, že musí zjistit přesnou polohu obchodu, odkud ten zázrak pochází. Ať se snažil jakkoliv, nedokázal udělat dobrou kávu.

„Buď hodný, nebo ti to zabavím a vypiju sama,“ zahrozila Pansy a prošla kolem něj. „A samozřejmě, že když přijde na Pottera, žiješ v přeludu. Ale jak chceš. Inu, abychom se dostali k podstatnějším věcem. Dnes ráno jsem skončila ve Věštci. Odteď tady pracuji na plný úvazek.“

Draco ztuhl uprostřed usrknutí. „Myslel jsem, že jsme se shodli, že s tím počkáš, až uvidíme, jak se to tady rozjede. Uvědomuješ si, že to tady může jít celé do sraček, že ano?“

Pansy pokrčila rameny. „Toho jsem si samozřejmě vědoma, ale jestli mi včerejšek něco ukázal, pak to, že jsem se nenarodila proto, abych vařila čajíček celé redakci. Pracovat s tebou bylo to nejlepší, co jsem za poslední roky zažila.“

„Přestaň, Pansy.“ Draco ji uchopil za paži a natáhl se k ní přes pult. „Řekni mi, co se stalo.“

Pansy naklonila hlavu. „Nic se nestalo. Zkrátka jsem se rozhodla skončit se svou neperspektivní prací, a tak jsem to udělala. Strýček Barnabáš neměl v plánu pustit mě k smysluplné práci.“ Znovu pokrčila rameny. „Tady si alespoň práci užiju.“

Draco si povzdychl. „Maloobchod není o tom, aby sis to užila, Pansy, je to dřina. Navíc si nemohu dovolit dát ti pořádný plat.“

„To vím.“ Pansy se předklonila a sledovala ho přes okraj svého kelímku s kávou. „A stejně tady chci pracovat.“ Položila kelímek a chytila ho za ruku. „No tak, Draco! Kde je tvůj smysl pro dobrodružství? Zvládneme to. Můžeme to dokázat.“ Zamručela. „Víš, zbylo mi stranou něco málo poté, co nás ministerstvo pokutovalo, takže bych mohla něco přispět…“

Draco zavrtěl hlavou. „Je dost zlé, že možná zkrachuju já, nehodlám tě stáhnout s sebou.“ Usrkl kávu.

„Aspoň bychom šli ke dnu spolu,“ zašeptala Pansy. Potom se pod vlivem náhlé změny nálad, které si Draco pamatoval už ze školy, zlomyslně ušklíbla. „Ačkoliv mi něco říká, že bys raději někam padnul s Potterem.“

„Pansy!“ Draco se téměř udusil, když mu zaskočila káva.

„Co?“ zachichotala se. „Neříkej, že tě to nenapadlo.“

Draco zavrtěl hlavou. Tady počíná cesta šílenství. „Nebavíme se o mém sexuálním životě.“ Nikdy. „Bavíme se o naší budoucnosti. Přestaň měnit téma. Tenhle obchod je všechno, co mám, ale není to životní jistota. Mohu skončit na ulici.“

„Mohli bychom, ale to se nestane.“ Pansy ho poplácala po tváři. „Potter nedopustí, aby se ti něco stalo, a ty nedopustíš, aby se něco stalo mně. Vidíš? Perfektní. A teď si můžeme popovídat o změnách, které bych ráda udělala ve výloze.“ Usmála se. „Dokonce za ně i zaplatím.“

Draco si povzdychl. Pokud ho přátelství s Pansy něčemu naučilo, bylo to, že jakmile si postaví hlavu, musí být po jejím. Mávl rukou. „Tak do toho. Ale vyhrazuju si právo zatrhnout všechny tvoje návrhy.“

Pansy se ušklíbla. „Nezatrhneš. Tak, myslím, že by v pozadí měly hrát vánoční koledy, a tamhle na tu stěnu bychom –“

*

„Změnil jsi výzdobu,“ řekl Potter, když v osm dorazil. S úsměvem se rozhlédl. „Líbí se mi to.“

Draco si povzdychl. „Pansy. Rozhodla se mě přinutit přijmout ji za svou partnerku.“

Potter ztuhl. „Ano?“ pronesl až příliš nenuceně.

Draco po něm střelil pohledem. „Obchodní partnerku,“ upřesnil.

Potter zrudl a najednou ho ohromně upoutala výzdoba. „Aha, chápu. No, myslím, že to vypadá velmi… přívětivě. Rozhodně by to mohlo přilákat do obchodu více zákazníků.“

„O tom, co by nám určitě přitáhlo zákazníky, jsme už diskutovali, Draco.“ Předstoupila před ně Pansy s výmluvným úsměvem.

„No, teď o tom diskutovat nebudeme,“ odsekl Draco s přimhouřenýma očima.

Pansy zamručela. „Když myslíš.“ Obrátila se. „Večer se bav! Užij si r –“

Draco si varovně odkašlal.

„-rozzářené hvězdy.“ Pansy se na ně přes rameno usmála. „Mám za to, že dnes bude úchvatný večer. A neměj obavy o obchod, Draco, je v dobrých rukou.“

Když vyšli z knihkupectví, Draco zamumlal: „Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že než se vrátím, bude celá vázdoba zase předělaná.“

Potter se zasmál. “Určitě ne. Budeš pryč jen pár hodin.“

Draco zvedl obočí. „Nevím nic o ženách ve tvém životě, Pottere, ale znám Pansy. Pár hodin je pro ni dost dlouho na to, aby přeorganizovala jakýkoli prostor.“

Potter se ušklíbl. „Vlastně nemůžu říct, že by Hermiona byla jiná. Ale třeba se ti to bude líbit.“

Draco zavrtěl hlavou. „Myslím, že na mém názoru stejně nesejde.“

„Hele, víš co?“ promluvil Potter, popadl Draca za loket a odvedl ho z davu vánočních nákupních maniaků. „Dáme si skleničku a něco k jídlu a už to nebude vypadat tak zle.“

Potterův dotek byl uklidňující. Draco se proti své vůli uvolnil. Už teď se všechno zlepšuje. S úsměvem naklonil hlavu. „Tak kudy?“

Zašli do Pozlaceného pohárku, což byla jedna z gurmánských restaurací, které byly v Příčné otevřeny po válce. Byla tam sice fronta, ale jakmile hosteska spatřila Potterovu jizvu, usmála se a jako zázrakem se speciálně pro ně zhmotnil samostatný box.

„Tudy, pane Pottere,“ řekla a zavedla je na nejlepší místo u okna.

„Dobrá práce,“ zamumlal Draco, jakmile se usadili.

Potter se nervózně zavrtěl. „Nemám rád mimořádné zacházení…“

„Kdyby se to nestalo, stále bychom stáli venku v zimě,“ Draco ukázal ven. „A nevím jak ty, ale já zimu opravdu nemusím. Zahřívací kouzla nesvedou všechno.“

„Pravda.“ Potter stále působil znepokojeně. „Jenom nemám rád, když si o mně lidé myslí, že zneužívám své slávy jenom tak, aby mi všichni vyhověli…“

Draco si povzdychl. „Mohl by ses, prosím, uvolnit? Namouduši, vypadá někdo v té řadě naštvaně?“

Potter se ohlédl ke dveřím. Lidé, kteří při jejich příchodu čekali před nimi, už měli svá místa a nikdo z nové řady čekatelů se o ně nestaral. „Asi ne.“

„A od kdy tě zajímá, co si o tobě myslí ostatní?“ Draco zdvihl jídelní lístek. „Vzpomínám si, že jsem na tebe kvůli tomu ve škole docela žárlil.“

„Cože?“ Potter zamrkal. „Co tím myslíš?“

Draco povytáhl obočí. „Vážně nevíš?“

Potter přikývl. „Vážně ne.“

„Za celé ty roky, co jsem tě sledoval, ti nikdy nezáleželo na tom, co si o tobě lidé šuškají. Ani když o tobě tvrdili příšerné věci, když říkali, že jsi ve druhém ročníku zkameněl studenty, že jsi hodil svoje jméno do poháru tří kouzelníků, že jsi Nežádoucí číslo jedna.“ Draco se opřel na židli a pozorně se na Pottera podíval. „Všechno jsi to setřásl. Tak proč je důležité, jestli si lidé myslí, že se ti dostává mimořádného zacházení? Upřímně, zasloužíš si ho.“

„Tomu nevěřím.“ Potter se usmál. „Nikdy jsem nechtěl být v záři reflektorů, ale jestli mám být známý, raději bych byl lidem známý jako ten imbecil Harry Potter, který se potlouká světem, aby se z něj snažil udělat lepší místo, než jako někdo, kdo využívá svoje jméno, aby získal nejlepší stůl v gurmánské restauraci.“

Draco si odfrkl. „Proč bys nemohl být obojí?“

„Přiznávám, že nevím.“ Potterův úsměv zbystřel. „Tys mě roky sledoval?“

Draco zčervenal a odvrátil se. „Příležitostně.“ Zadurdil se. „Ne že ti to stoupne do hlavy.“

Potter se zasmál. „Nestoupne. Už jsi tady někdy měl rande?“

Rande? Draco se na Pottera vyděšeně podíval. „Ne.“

„Ani já. Takže se při objednávce budeme muset spolehnout na odhad.“

Draco si objednal sklenici dobrého vína a Potter jakési silné pivo. Jakmile jim servírka donesla pití, Draco si odkašlal. „Tak, umírám zvědavostí, o čem jsi to chtěl mluvit.“

Potter si povzdychl. „Jo, no, měl jsem to asi udělat hned po přelíčení, ale tehdy všechno bylo zmatené, protože jsem svědčil i ve prospěch Snapea, a když jsem si uvědomil, že ji pořád mám, řekl jsem si, že už sis určitě pořídil novou, takže –“

„Pottere,“ přerušil ho Draco. „O čem to mluvíš?“

„O tomhle.“ Sáhl do kapsy hábitu a vytáhl pouzdro na hůlku, které posunul k Dracovi.

Draco ztuhl. „Je to…?“

Potter přikývl. „Do toho,“ řekl jemným tónem. „Otevři ji.“

Přes největší úsilí se Dracovi třásly ruce, když se natahoval pro pouzdro. A když je otevřel a spatřil svou starou hůlku, zvedl ji a zavřel oči. „Hloh a žíně jednorožce,“ zašeptal.

„Dra-Malfoyi? Jsi v pořádku?“ V Potterově hlase zaznívaly obavy.

Draco otevřel oči a usmál se. „Naprosto. Děkuji. Hodně to pro mě znamená.“ Vychutnával si proud hřejivé, důvěrně známé magie, který hůlka vysílala do jeho paže. „Měl jsem hůlku z matčina dětství, ale tahle je mnohem lepší.“

„To jsem rád.“ Potter si olízl rty. „To ale není všechno.“

„Aha,“ Draco sáhl po víně a dlouze se napil. „Povídej.“

„Vzpomínáš, že když jsem tě zval, zmínil jsem, že bych od tebe něco potřeboval?“

Draco přikývl. Vzpomínal si na celý ten rozhovor. „Ano.“

„Jak už víš, jsem odeklínač. Ale co možná nevíš, je, že jsem také konzultant Oddělení prosazování kouzelnického práva v jistých případech týkajících se reliktů černé magie, které zmizely poté, co byly po válce zabaveny.“

Draco sevřel rty. „Chápu.“

„Nedávno se některé z nich objevily v obchodech na Příčné ulici.“

„Jistě.“

„Patřil mezi ně Lexikon černé magie. Ten byl nedopatřením prodán motákovi, který dovolil, aby následně padl do rukou mudly.“ Potter si povzdychl. „Můžu říct, že mazatelé paměti měli o zábavu postaráno.“

„Co se stalo?“ zeptal se Draco.

„Mudla ho otevřel a přečetl, načež obživl jeho mrtvý pes.“ Potter obrátil oči v sloup. „Celé týdny poté se v novinách objevovaly články o zombie apokalypse. A ten moták zemřel.“

„Zemřel? Jak? A co znamená zombie?“

„Tak nazývají mudlové Neživé.“ Potter si povzdychl. „A zdá se, že ten moták zemřel na náhlou neurologickou poruchu. Hermiona tomu říká zpomalená kletba cruciatus, protože napadá všechny nervy. Ten muž byl před smrtí zřejmě v agónii.“

Draco pokrčil rameny. „Úchvatné. Takže co můžu udělat?“

„Těch lexikonů bylo šest a my našli jen jeden. Máme za to, že ostatní se rozptýlily mezi knihkupci, nebo jsou možná právě teď dostupné v knihkupectvích, jako je to tvoje. A jenom čekají, až si je koupí nic netušící zákazníci.“

„A ty myslíš, že je někdo distribuuje, aby nadělal spoušť?“

„Nebo něco ještě nekalejšího.“ Potter se nahnul dopředu. „Co chtějí Smrtijedi ze všeho nejvíc? Voldemortův návrat. A nějakému mudlovi se díky jediné knize podařilo vrátit život svému psovi. Co kdyby někdo vlastnil všech šest?“

Dracův výraz zchladl. „Počkej, nenaznačuješ tím, že bych s tím mohl mít co do činění, protože jsem se kdysi paktoval se Smrtijedy…“

„Vůbec ne,“ ujistil ho Potter. „Nejsi podezřelý, ale jsi prodejce knih, a proto jsem doufal, že bys mi mohl pomoct.“

Draco se uvolnil. „Pokračuj.“

„Byl bys ochotný pokusit se získat jeden z lexikonů?“ Potter si odkašlal. „Kdykoliv se o to pokusíme my, distributoři kouzelnických knih poznají, že nejsme oprávnění knihkupci, takže…“

Draco pomalu přikývl. „Já spoléhám pouze na distributory s dobrou pověstí,“ řekl. „Ale… jsem si vědom, na koho se obrátit, kdybych hledal o něco… pikantnější knihy, pokud máš na mysli tohle.“

„Nebudu se ptát, jestli sis už od nich někdy něco objednal.“ Potter se usmál. „Ale ano, přesně to mám na mysli. Takže pokud ti dám konkrétní údaje, poptáš se?“

„Myslím, že by to šlo.“

Potter vydechl. „Skvělé. Říkal jsem Ronovi, že nám pomůžeš.“

„Weasley?“ Draco zúžil oči. „Co s tím má společného?“

„Ach, já se o tom nezmínil?“ Potter se ušklíbl. „Je bystrozorem, kterému byl tento případ přidělen. Tvou pomoc ocení.“

Draco si odfrkl. „Být odeklínačem tě zřejmě naučilo využívat své nejsilnější argumenty.“

Potter se zasmál. „Co kdybychom se ještě napili, ať to nevypadá tak zle?“

Draco se se zamručením podíval na prázdnou sklenici od vína. „Dobře. Ale odpusť, že přemítám, jestli nemáš i jiný, osobnější důvod, proč se mě dnes večer snažíš opít.“

Potter krásně zčervenal. „Chceš mi tím naznačit, že mám za tebe platit i jídlo?“ Zlomyslně se mu zablesklo v očích. „Rande s tebou vyjde draho, Malfoyi.“

A to je podruhé, co použil to slovo. Draco se s úšklebkem opřel na židli. „A to jsme sotva v polovině. Počkej, až si objednám dezert.“

Potterův úsměv se prohloubil. „Na to se těším.“