Preklady fanfiction Harryho Pottera

Cesta zpět do Bichlí i braků proběhla v tichosti. Všechny obchody už na noc zavřely a ulici pokryla vrstva sněhu, jež tlumila jejich kroky a tvořila malebnou scenérii.

Trochu přiopilý Draco se stále pokoušel potají pozorovat Pottera, ale nedařilo se mu to, protože Potter jeho pohled pokaždé opětoval. V rozrušení zakopl. Potter ho chytil a spojil jejich ruce. „Jenom kvůli stabilitě,“ vysvětlil.

„Moje stabilita je naprosto v pořádku, abys věděl,“ odfrkl si Draco. A pak poté, co mu ujela noha a téměř stáhl Pottera s sebou k zemi, zamumlal: „Zatracený sníh. Ničí mi reputaci.“

Potter se zasmál a zesílil stisk. „O to bych neměl obavy,“ zamručel. „Držím tě, takže tvá reputace je nedotčená.“

„Vážně je?“ ujistil se, když se zastavili u jeho obchodu.

Bez rozsvícených světel byl vchod potemnělý a Potter s náhle vážným výrazem přikývl a zatlačil Draca do úkrytu pod markýzou. „Rozhodně,“ zašeptal a naklonil se.

Draco věděl, že líbat Pottera bude nezapomenutelný zážitek. Potter si ho přitáhl, omotal mu ruce kolem pasu a začal bezohledně plenit jeho ústa.

Draco, opřený zády o dveře, se se zavřenýma očima odevzdal jeho rukám a rtům a zasténal, když do něj pronikl zvídavý jazyk.

Když se Potter odtáhl, Draco pootevřel oči. „Nechceš mi vysvětlit, jak muchlování před mým obchodem zlepšuje moji reputaci?“ otázal se chraplavě.

Potter si olízl rty a uvnitř Draca se něco stáhlo. „Asi nijak,“ přiznal. „Omlouvám se.“

Draco se ušklíbl. „Já ne. Poslední dobou mi na reputaci tolik nezáleží. Takže, půjdeš dovnitř?“

Potter se tiše zasmál. „Rád bych, a právě proto bych možná neměl.“

Draco zvedl obočí. „A tohle vysvětlit nechceš?“

„Máme spolu pracovat.“ Potter si povzdychl. „Spát spolu by nebylo zrovna profesionální.“

„Kdo říká, že tě nechám spát?“ zapředl Draco.

Potter zaúpěl. „Až příliš lákavé.“ Uvěznil Dracovu tvář ve svých dlaních. „Zatím ale zůstaneme profesionální, co říkáš?“

„Dobře.“ Draco otočil hlavu a darebně políbil Pottera na levou dlaň. „To asi znamená už žádné líbání.“

Potter přidušeně zabručel a během okamžiku stál pevně přitisknutý k Dracovu tělu. „To jsem neřekl,“ vydechl ostře na Dracův krk.

Draco s úšklebkem omotal ruce kolem jeho ramen. „Možná bychom měli… předem stanovit, co si můžeme dovolit,“ zamumlal.

Potter zasténal. „Věděl jsem, že budeš takový.“

„Jaký?“

Zuby přejel po Dracově čelisti a lehce skousl. „Náročný, ale opojný.“

„Hmmm,“ zavrněl Draco. „A přesně jak dlouho jsi tohle plánoval, Pottere?“

„Tohle?“ Potter se odtáhl a zadíval se Dracovi do očí.

„Svést mě.“

Potter se usmál. „Vlastně jsem nic neplánoval. Možná jsem měl –“ Zamračil se, když se ozvalo zabzučení. „Sakra.“

„Co?“

Potter sáhl do kapsy hábitu a vytáhl hůlku. Vibrovala.

„Narrorare.“

Ze špičky hůlky se ozval hlas Ronalda Weasleyho. „Harry, udělali jsme pokrok v případu. Zastav se, až si to poslechneš, jo?“

Draco zamrkal. „Co je to za kouzlo?“

Potter se usmál. „S tím přišla Hermiona. Je to o něco rychlejší než patron, a protože mobily v magickém poli nefungují, je to po letaxu nejlepší způsob komunikace. Akorát soukromí nic moc.“

„Stejně je to velmi chytré,“ řekl Draco. „Budeš mě to muset naučit.“

Potter se rozzářil. „Že ano? A moc rád. Ale už bych měl jít.“ Ustoupil od Draca a dodal: „Za pár dnů se vrátím zjistit, jaký jsi udělal pokrok, platí?“

„Výborně,“ ušklíbl se Draco. „A potom budeme zřejmě pokrčovat v nelíbání.“

Potter zavrtěl hlavou. „Jednou mě nejspíš přivedeš do hrobu,“ prohlásil, než se přemístil.

Draco se s povzdychem opřel o dveře obchodu. Myslím, že tam dřív přivedeš ty mě.

*

V knihkupectví se rychle zaběhla rutina. Pansy si dle očekávání utahovala z Draca kvůli schůzce s Potterem a jeho téměř každodenním návštěvám, ale když nereagoval, upustila od toho. Ačkoliv po něm stále vrhala zkoumavé pohledy. Draco věděl, že to ještě není u konce.

S blížícími se prázdninami prodej stoupal, ale ani zdaleka ne dost na to, aby byl Draco spokojený. „Opravdu si myslím, že kdybys pověsil do výlohy ceduli s nápisem Tady nakupuje Harry Potter, přilákalo by to více zákazníků,“ řekla Pansy.

Draco ani nevzhlédl od účetní knihy. „To už jsi říkala a odpověď je stále stejná. Ne.“

„Ale proč ne?“ Pansy se naklonila přes pult a hrudí se opřela o knihu. „Vsadím se, že by mu to ani nevadilo. Přece tě má rád.“

„Zmlkni a prosím, drž svůj dekolt dál od mého obličeje!“ zafuněl Draco. „Snažím se tu provést inventuru. Něco není v pořádku.“

Pansy náhle zvážněla. „Je s něčím problém?“

„Nejsem si jistý.“ Draco otočil knihu a ukázal na jeden zápis. „Dostali jsme platbu za mimořádnou objednávku, ale chybí u ní příslušné číslo položky. Tak za co nám zaplatili?“

Pansy pokrčila rameny. „Možná jsi jen zapomněl zapsat, co to bylo.“

„To pochybuju. Proti takovým omylům jsem se pojistil kouzly. Do knihy se jednak automaticky zapisují nové dodávky a navíc je začarována tak, že nemůžu zaznamenat platbu bez uvedení přesných údajů. Tak předejdu tomu, abych měl něco vyprodáno.“

„Hm,“ Pansy našpulila rty. „Vypadá to, že budeš muset jít dozadu a provést řádnou inventuru.“

Draco zaúpěl. „Máš pravdu, u Salazara. Sakra.“

„Co se děje?“

Draco s povzdechem zavřel knihu. „Nenávidím to tam. Je to děsivé místo.“

„Počkat, cože?“ Pansy protočila očima. „Bojíš se ve svém vlastním skladišti? No tak, Draco, jsi tady šéf. Tak tam dej víc světel nebo něco.“

„Zkusil jsem to, věř mi. Nic nepomohlo.“ Narovnal se v ramenou a zdvihl knihu. „Dobře, budu vzadu. Zvládneš to tady sama?“

Pansy mávla rukou. „Běž.“ Potom se ušklíbla. „A jestli se ukáže tvůj přítel, pošlu ho rovnou za tebou.“

Draco vystrčil prostředníček a protáhl se kolem ní, ale jakmile dorazil dozadu, zaslechl její: „Nech si zdát, zlato. Mám za to, že tohle se stane leda mezi tebou a Potterem.“

Zadní část obchodu byla čistá a jasně osvícená. Draco netušil, proč se tam necítí dobře, ale měl ve zvyku se tomu místu vyhýbat. Rozechvěle se rozhlédl a zamířil ke krbu, do oddělení s nejnovějším zbožím.

Poté, co nové knihy spočítal, přesunul se do dalšího oddělení. Neustále se však ohlížel přes rameno s pocitem, že ho někdo sleduje. „Pansy?“ zavolal nakonec.

Neozvala se žádná odpověď a Draco sám sobě vynadal, než se vrátil k inventuře. Byl zrovna u krásné literatury, když zaslechl neznámý zvuk. Nadskočil a vytáhl hůlku.

„Hej!“ Potter vešel se zvednutýma rukama do skladu. „Lekl ses, je všechno v pořádku?“

Draco s výdechem a pocitem zahanbení sklonil hůlku. „To je tou místností, jsem z ní nervózní. Odjakživa.“

Potter se zamračeně rozhlédl. „Podle mě je v pohodě, ale jestli chceš, můžu zkontrolovat ochrany a mrknout se, jestli není prokletá.“

„To není nutné…“

„Je to maličkost.“ Potter vytáhl hůlku. „Jestli mě práce odeklínače něčemu naučila, tak nikdy neignorovat instinkty. Zabere to jen pár minut.“

Draco, uklidněn přítomností Pottera, rychle dokončil inventuru, ale knihy, které chyběly v záznamech, nenašel. Označil záznam hvězdou, aby se na to nezapomněl později podívat.

„Všude čisto,“ prohlásil Potter o pár minut později. „Měl jsi malou trhlinu v ochranách, ale nedostalo by se skrz ni nic většího než krysa. Ale stejně jsem ji zapečetil.“

„Díky,“ řekl Draco. „Hlodavci se s knihama moc nesnesou, takže to byl zřejmě moudrý krok.“

„Slyšel jsi něco od svého dodavatele?“ zeptal se Potter. „Našly se další dva prokleté lexikony. Jeden v Londýně a druhý v Cambridge. Naštěstí máme všechny tři pod zámkem u Gringottových.“

Draco zakroutil hlavou. „Od našeho posledního rozhovoru jsem vystavil svému poskytovateli objednávku a přidal k ní ještě požadavek na jakoukoliv vzácnou knihu černé magie, která se objevila za poslední dobu. Řekl jsem, že je to pro „zvláštního zákazníka“. Ale ještě mi neodpověděl.“

„No, pořád máme naději.“ Potter se přiblížil a Dracův tep se zvýšil. „Takže, máš dnes napilno?“

Draco zvedl obočí. „Viděl jsi obchod. Vypadá to, že máme napilno?“

„Ne.“ Potter si jej přitáhl k sobě. „Tudíž je to ideální den, abych tě vzal někam na oběd.“

„Abychom pokračovali v tradici nerandění a nelíbání?“ zamumlal Draco.

„Kdo říkal něco o nerandění?“ zajímal se Potter. „A co se týče toho druhého…“

Jamile se Potterovy rty dotkly těch jeho, Draco kapituloval, omotal mu ruce kolem pasu a opřel se o něj. Polibek byl zpočátku pomalý, Potter jen prozkoumával jeho ústa, ale pozvolna se vystupňoval a během chvilky byl Draco přitisknutý na štosu knih. Potter se k němu těsně přimknul a vklínil mu stehno mezi nohy.

Když se odtrhl od Dracových rtů, opřeli se o sebe čely. „Jak to, že s tebou tak zatraceně snadno ztrácím kontrolu?“ zalapal Potter po dechu.

Přejel dlaněmi Potterovi po zádech a usmál se. „To je mým přirozeným sex appealem.“

„Oběd,“ zasténal Potter a odtáhl se. „Na veřejnosti, abych tě nemohl pořád osahávat.“

Draco si olízl rty a ušklíbl se, když Potterovy oči potemněly. „Nemáš rád projevy náklonnosti na veřejnosti? Zajímavé, myslel jsem, že ano, po tom večeru, co jsme se muchlovali před knihkupectvím.“

Potter zavrtěl hlavou, chytil ho za ruku a vyvlekl ho ze skladu. Zůstala po nich jen na moment zapomenutá účetní kniha.

*

„Nejdřív večeře a teď dlouhý oběd?“ ušklíbla se Pansy večer po Dracově návratu. „Snídaně bude určitě následovat co nevidět.“

„Zmlkni.“ Draco zamkl přední dveře a zdvihl ochrany. „Jelikož nemáme zákazníky, zavíráme dřív. A nemáš náhodou někde být?“

„Ano.“ Pansy si uhladila šaty. „Mám dnes večer schůzku s Theem.“

„Nottem?“ Draco se usmál. „Bod pro tebe. Co vlastně teď dělá?“

„Studuje, aby se dostal do léčitelského programu u svatého Munga. Ale ten se otevře až po prázdninách, takže se mezitím věnuje práci na nějakých speciálních lektvarech pro Snapea.“

„Bod pro něj.“ Draco si projel rukou vlasy. „Pozdravuj ho.“

Pansy se usmála, přisvědčila, a potom zúžila oči. „Takže na dnešní večer nemáš plány? Myslela jsem, že Potter –“

„Samozřejmě že mám,“ přerušil ji Draco. „Mám vybranou skvělou knihu a pak si půjdu lehnout. A teď už vystřel.“

Když osaměl, zhasl všechno kromě vánočních světýlek, která obvykle svítila celou noc, aby navozovala sváteční atmosféru, a zamířil ke schodům.

Po polévce a šunkovém sendviči se usadil s knihou, kterou objevil už před pár dny, ale zatím neměl čas si ji přečíst. Dostal se ke druhé kapitole, když si vzpomněl, že ve skladu nechal účetní knihu. Zatraceně.

Chvíli sváděl vnitřní boj, než usoudil, že knihu skutečně potřebuje. Koneckonců, jestli mi dodavatel odpoví, objeví se to právě v ní.

Zdráhavě sešel do obchodu a přiblížil se ke skladu. Ačkoliv svítila všechna světla, stále ho to zde děsilo. Draco spěchal k místu, kde knihu viděl naposledy. Nebyla tam. Místo ní našel bednu, kterou nepoznával.

„Kdy jsi dorazila?“ zamumlal. „Neschválil jsem žádnou zásilku po zavíračce.“

Vypáčil víko. Uvnitř byly ve slámě uloženy dvě od pohledu staré knihy. Draco se jedné váhavě dotkl a svraštil obličej šokem, který mu proběhl paží. „Jau!“ zafuněl a zatřásl rukou, aby se zbavil brnění. „Tak co jsi zač?“ Zamračený Draco vytáhl hůlku. „Asi to zjistím jen jediným způsobem. Accio účetní kniha.“

Ozvalo se žuchnutí a kniha vystřelila jeho směrem zpoza hromady beden. Draco ji hbitě chytil. „Cos pro všechno na světě dělala zrovna tam?“ zamumlal, zatímco ji převracel v rukou.

„Zrovna jsem s ní pracovala, než jsi mi ji tak neslušně vyrval.“ Dracovi vystřelila hůlka z ruky a dopadla na podlahu, načež z úkrytu za bednami vystoupila na světlo stařena. „Jsi skutečně příliš zvědavý pro vlastní dobro, chlapče.“

Byla mu povědomá a trvalo jen chvilku, než ji zařadil. „Vy! Vy jste ta čarodějka, co si objednává ty staré knihy.“

„Vzpomínáš si?“ broukla. „Ano, toto byla čtvrtá sada lexikonů, kterou jsem skrz tebe propašovala. Už jen jedna zásilka a budu mít všechny.“ Skřehotavě se zasmála. „Byl jsi příliš zaneprázdněný vizuálním svlékáním Pottera, takže se mi podařilo vymazat z účetní knihy své jméno, když ses nedíval.“

Draco přimhouřil oči. „Kdo jste? Neznám vás odněkud?“

„To říkáš pokaždé.“ Čarodějka také přimhouřila oči. „Stalo se pro tebe zvykem zapomínat věci i tváře, že, Draco Malfoyi? Když jsem s tímhle začala, myslela jsem, že ti dělám laskavost, když na tebe pokaždé sešlu Obliviate, ale později jsem si uvědomila, že se nestaráš o nikoho kromě sebe. Typický Malfoy. Chudáček můj Vincek se domníval, že jsi jeho přítel, ale tys ho jen využíval.“

„Vincent…?“ Dracovi poklesla čelist. „Já vás znám. Jste madam Crabbeová, babička Vince.“

Madam Crabbeová si pohrdlivě odfrkla. „To je poprvé, co sis vybavil tohle. Možná si tentokrát budu muset dát na kouzlu zapomnění záležet.“

„Tentokrát?“ To slovo se Dracovi nelíbilo.

Krutě se zasmála. „Ach ano, tvůj obchod používám už nějakou dobu. A pověřit Pottera, aby ti zesílil kouzla, bylo chytré, ale ne dost. Koneckonců, problém nebyl zadržet mě venku, ale zabránit mi zůstat po zavírací době.“

Kurva. Dracova mysl uháněla. „Co chcete?“

„Ty víš, co chci! Chci, abys trpěl za smrt mého Vincka! Mohl jsi ho zachránit, ale neudělal jsi to! A teď jsi pouhý lapač semene Harryho Pottera? Jsi přesně jako tvůj otec!“ V očích jí zajiskřilo. „Choroba z knihy ti sice způsobí agónii, ale bude postupovat příliš pomalu. Co kdybychom to trochu popohnali? Crucio!“

Muka sežehla každé nervové zakončení v jeho těle a Draco vykřikl. Bolest se zdála být nekonečná, dokud konečně, konečně neustala a Draco se neocitl vleže, vzlykající v louži vlastních výkalů. Madam Crabbeová stála nad ním. „Prosím…“

„Sklapni!“ Kopla ho do boku a špička její boty vyslala jeho tělem další ostré bodnutí. „Vincek neměl šanci prosit, když uhořel v tom požáru. Požáru, který jsi zavinil!“

„Ne,“ zalapal Draco útrpně po dechu. „Seslal zložár –“

„Protože jsi ho to naučil!“ zařvala. „Všechno je tvoje vina a budeš pykat. Crucio!“

Draco se prohnul v zádech, když jím projela další vlna bolesti. A další. Jeho svět se zúžil do spalující bolesti, cítil se, jako by ho co nejmučivěji cupovala na malé kousky, a když bylo utrpení konečně neúnosné, začal ztrácet vědomí.

„Kdybych tě nepotřebovala živého k získání všech lexikonů, na místě bych tě zabila,“ ozval se vzdálený hlas. „Ale neměj obavy, brzy se vrátím a dokončím svou práci. Smůla, že nebudeš vědět, co chystám. Obliviate!“

Draco s heknutím přišel k sobě a zašklebil se. Ležel na podlaze, každý sval ječel utrpením a chvíli mu trvalo, než se zorientoval. Sklad. Sakra, musel jsem spadnout a praštit se do hlavy!

Podařilo se mu postavit na nohy, ale zapotácel se, když jej přemohla bolest. Všiml si, že v jednom rohu leží jeho hůlka a v jiném účetní kniha. Trvalo mu téměř třicet minut, než se vybelhal po schodech do bytu. Bolest byla tak silná, že se zmohl jen na lok lektvaru proti bolesti, než se zhroutil na postel a omdlel.

*

Na druhý den zůstal Draco v posteli. Pansy se na něj přišla podívat a zavrtěla nad ním hlavou. „Samozřejmě, že musíš chytnout dračí neštovice uprostřed sezony,“ řekla. „Naštěstí v obchodě není narváno. Jenom odpočívej, dobře?“

Draco strávil den tím, že polykal lektvar proti bolesti a snažil se nehýbat. A pokud přišel Potter na návštěvu, Draco o tom nevěděl.

Když ale bolesti přetrvaly do dalšího dne, Pansy si začala dělat starosti. „Možná bys měl jít za léčitelem.“

„A co se mnou udělá?“ zasténal Draco. Bolelo ho dokonce i mluvit. „Jenom mi řekne, ať odpočívám.“

„Dobře.“ Pansy si skousla ret a vycouvala z místnosti. „Jenom abys věděl, několikrát tu byl Potter. Mám ho příště poslat nahoru?“

Aby mě viděl v tomhle stavu? „Ne.“ Draco zavřel oči. „Prostě… mu řekni, že mi není dobře a že mu dám vědět, až se to zlepší.“

Jenže se nezdálo, že se Dracův stav někdy zlepší, a tak po dalších dvou dnech vzala Pansy iniciativu do svých rukou.

Draco, který střídavě upadal do bezvědomí, stěží zaznamenal její hlas, když vstoupila do místnosti.

„Leží tamhle. Opravdu mám o něj strach. Potřebuje léčitele.“

Ale okamžitě otevřel oči, když se ozval druhý hlas. „Merline, vypadáš strašně!“ Potter zněl ustaraně.

Draco zamžoural na Pottera, jenž se nad ním skláněl. Dvakrát otevřel naprázdno ústa, než se mu podařilo promluvit. „Myslel jsem… že zůstaneme… striktně profesionální,“ pokusil se ho poškádlit. „Lidi… nemusí pochopit… co děláš… u mě v ložnici.“

Potter zavrtěl hlavou. „Flirtoval bys i na smrtelné posteli, co?“

„Což se možná brzy stane, jestli nic neuděláš, Pottere!“ vyjekla Pansy šílená strachy.

„Má pravdu, jsi nemocný. Beru tě k Mungovi.“

„Nedotýkej –“ Ale už bylo pozdě. Potter se sehnul a zvedl ho i s přikrývkou do náruče. „Idiote,“ pokusil se ho Draco okřiknout, ale znělo to skuhravě. „Co když jsem nakažlivý?“

Potter si ho se zamyšleným pohledem přitáhl blíž k tělu. „Tak to bychom měli doufat, že existuje lék.“ Podíval se na Pansy. „Je tady letax?“

„Tady ne,“ zachraptěl Draco. „Kvůli soukromí. Je dole.“

„Na to není čas. Dobře, tak se drž.“

Během asistovaného přemístění Draco omdlel a probral se až na lůžku v bílé místnosti. Nad ním stáli Potter a Grangerová uprostřed hádky. Grangerová si kolem hlavy vyčarovala bublinové kouzlo.

„…nebezpečné, Harry! Nemáme ponětí, co to je, a –“

„Na to už je pozdě, ne?“ Potter zkřížil ruce na hrudi. „Já už jsem s ním v kontaktu byl, takže asi budeš muset prostě zjistit, co to je, a vyléčit ho. A když to napadne i mě, možná to bude motivace k rychlejší práci!“

„Uf!“ Rozhodila rukama. „Jsi příšerně protivný!“

„Nemáš ani ponětí…“ zašeptal Draco. „Ačkoliv… to vynahrazuje… líbáním.“

„Draco!“ Potter si okamžitě sedl na lůžko vedle něj a sevřel jeho ruku. Úspěšně ignoroval Grangerovou, která vypadala, jako by spolkla kočku. „Jak se cítíš?“

„Na hovno.“ Draco svraštil obličej bolestí. „Všechno mě bolí. Salazare, dokonce mě bolí i vlasy.“

Grangerová s rozšířenýma očima popadla Pottera za rameno. „Harry,“ naléhala. „Musíme si promluvit.“

„Za chvíli, Hermiono.“

„Ne. Hned!“

S omluvným pohledem adresovaným Dracovi Potter zamumlal: „Hned se vrátím.“ Načež pustil Dracovu ruku a vzdálil se s Grangerovou do rohu. Tam se pustili do zběsilého šepotu, a když se Potter vrátil, měl ve tváři smrtelně vážný výraz. „Byl jsi vystaven prokletým knihám?“ zeptal se Draca.

Draco se zamračil, když mu něco zacukalo v paměti, ale potom to zmizelo. „Ne. Proč?“

Grangerová si za Potterem odkašlala. „Protože vykazuješ stejné symptomy jako ten moták, který našel jeden z prokletým lexikonů, o nichž ti Harry vyprávěl. Které pomáháš vystopovat.“

Dracovi chvíli trvalo, než si vybavil, co všechno mu Potter o lexikonech pověděl. Potom vytřeštil oči. „Chceš říct, že umírám rychlou a bolestivou smrtí?“

„Jen přes mou mrtvolu,“ prohlásil Potter odhodlaně. Draco si vzpomněl na stejný výraz, který nasadil, když čelil Voldemortovi. „Vzpomínej, Draco. Dostal jsi v poslední době zvláštní zboží?“

Draco zavrtěl hlavou. „Vážně nemyslím –“

Zarazil se a Potter se naklonil blíž. „Co? Vzpomínáš si na něco?“

„Ne, ale v účetní knize by se ukázalo, kdybych něco obdržel. Je u mě v bytě.“

„Jdu pro ni.“ Potter se narovnal a obrátil se ke Grangerové. „Pokud nejsem v karanténě.“

Grangerová s povzdychem a mávnutím ruky zrušila bublinové kouzlo. „Ne, jsi v bezpečí. Můžu to říct s jistotou, protože postižení toho motáka nakažlivé nebylo. Jenom… vyhni se kontaktu s prokletými knihami, dobře?“

Potter se usmál. „Pokusím se.“ Objal ji a bez sebemenšího zaváhání se naklonil k Dracovi a políbil ho na rty. „Postará se o tebe,“ zašeptal. „Vrátím se co nejdříve.“

„To bys… měl,“ řekl Draco. „Jinak se tu unudím.“

Potter zavrtěl hlavou a po dlouhém zkoumání blonďáka vyšel dlouhými kroky z místnosti.

„Dobrá,“ začala Grangerová rázně. „Provedeme pár testů, ano? A domnívám se, že trochu lektvaru proti bolesti ti také neuškodí.“

Draco přikývl, polkl lektvar a zavřel oči, zatímco Grangerová sesílala diagnostická kouzla. Poslední věc, na kterou myslel, než ho pohltil spánek, bylo teplo Potterových úst.