Preklady fanfiction Harryho Pottera

Upřímně, pane řediteli

Autor: Meteoricshipyards

Summary: Harry se v ředitelově pracovně pokouší vysvětlit události minulé noci.

Překlad: Coretta

Beta: Avisavis

Link: https://www.fanfiction.net/s/3191147/1/Honestly-Headmaster

Povolení k překladu: ano

Poznámka: Nebere v potaz klíčové události HP6 (HBP)

Ředitel Albus Brumbál rozhodně nesršel nadšením. Při pohledu na chlapce před sebou se mu obočí samovolně stahovalo do nezvykle zamračeného výrazu. Ani dvojčatům Weasleyovým – dokonce ani Pobertům se nikdy nepodařilo zapříčinit takovou zkázu. Hlavou mu proběhla myšlenka, že by kvůli tomuhle mohl být dokonce odvolán z ředitelského postu. A každý koho se ptal, ho odkazoval na Harryho, což byl důvod, proč teď byli tady.

„Pane Pottere, mohl byste mi prosím podat vysvětlení k tomu, co se tu přihodilo včera v noci, zatímco jsem byl zaneprázdněný jednáním Starostolce, na kterém jsem se pokoušel využít svého politického vlivu, abych ministerstvu zabránil předat vládu Voldemortovi?“

Chlapec sebou trhl. Nezpůsobil to ale ani tolik ředitelův břitký tón, jako spíš hlasitost jeho projevu.

„Upřímně, pane řediteli, za všechno může Malfoy. Nějak se mu podařilo najít způsob, jak do školy dostat smrtijedy. Nakonec jsme přišli na to, že používá pár rozplývavých skříní, díky kterým se můžou dostat se z té venku do té, co je ve škole. Jakmile jsme to zjistili, udělali jsme všechno pro to, abychom tomu zabránili.“

„Tímto vysvětlujete, proč se rozplývavá skříň nachází ve Velké síni u stropu přivázaná ke krovům?“

„Upřímně, pane řediteli, s tímhle nápadem přišel Dean. Je to asi čtyři, čtyři a půl patra vysoko a jak smrtijedi vystupovali ze skříně, zjistili, že je první schod trochu vyšší. Ale byli to studenti z Havraspáru, kdo rozhodl, co uděláme s těmi, co přežili, přísahám! Nikdy by mě nenapadlo, že můžou být tak zákeřní; ale hádám, že se do Havraspáru bez pořádné dávky fantazie dostanete jen těžko.“

„Ale než jsme se o to mohli postarat, byly už v hradu možná dva tucty smrtijedů. Upřímně, pane řediteli, Rona napadlo, že se budou snažit otevřít hlavní dveře, ale tím směrem se vydala ani ne půlka. Ostatní se začali ohánět hůlkami a zjevně byli odhodlaní rozesít kolem sebe tolik zkázy a smrti, co jen mohli. Taky jsme museli čelit faktu, že se do hradu dostali dva vlkodlaci, jejichž úkolem bylo napadat Nebelvíry, no, a to nás dost zbrzdilo. Než jsme stačili něco udělat, byly už škody dost velké. Upřímně, byl to Nevillův nápad použít mrvomízu. Vypadá to, že jako jediný z nás věděl, že její puch je pro vlkodlaky asi tak milionkrát nesnesitelnější než pro běžné kouzelníky. Takže jsme s ní naplnili balónky a poslali za vlkodlaky pár lidí na košťatech.

„Balónky?“

„Upřímně, pane řediteli, balónky jsme neměli, ale Seamus dostal nápad použít kondomy. Vypadá to, že jich má pěknou zásobu. Každopádně to fungovalo. Sice bylo trochu trapné předávat je po naplnění Angelině, Katie a Alici, ale jsou nepřekonatelné, když se mají do něčeho trefit v rychlosti a z koštěte. Upřímně, pane řediteli, košťata navrhl Oliver, když jsme zjistili, že se vlkodlaci pohybují v chodbách v blízkosti nebelvírské věže. Vážně jsme nečekali, že se z dosahu smradu budou snažit dostat tak zoufale, že vyskočí z okna. Vstup do nebelvírské věže je v sedmém patře, ve chvíli, kdy dopadli na zem, letěli docela rychle, takže se vší upřímností, pane řediteli, co se stalo skleníkům, vážně nebyla naše vina.“

 „Jakmile u věže nehrozilo další nebezpečí, připlachtili duchové a řekli nám o skupině, která se snažila dostat do havraspárské věže a o další, která se dobývá do koleje Mrzimoru dole v přízemí. Zmijozel nechávali smrtijedi na pokoji, asi profesní kolegialita nebo co. Každopádně jsme byli rádi, že si s tím nemusíme lámat hlavu. Hermiona se s jednou skupinou vydala k Havraspáru a já jsem vedl zbytek do přízemí. Takže upřímně, pane řediteli, asi byla Hermionina chyba, že se všechna bradavická brnění shromáždila v chodbě před vstupem do havraspárské věže. Slyšel jsem, že brnění utrpěla velké ztráty, ale nakonec smrtijedy zdolala samotnou početní převahou. Hermiona později řekla, že použili kouzlo, aby je udělali těžší – logické, protože když se nad tím zamyslíte, kompletní brnění má sice značnou váhu, ale není to nijak silná vrstva kovu a prvních pár brnění nepřežilo první vlnu kleteb. Alespoň je to jediný důvod, který mě napadá. Nevím, co by jinak mohlo způsobit, aby se podlaha pod náporem bitvy propadla. Ale když se na to podíváte z lepší stránky, žádný student nebyl zraněný. Upřímně nemám ponětí, kdo přišel s nápadem spustit z věže lanový most poté, co se podlaha zřítila o patro níž. Ale později byli ve Velké síni opravdu užiteční. My jsme se mezitím dostali po zadních schodech v blízkosti učebny přeměňování do přízemí – řekli nám, že hlavnímu vchodu se máme vyhnout. Napadlo vás někdy, že se sto čtyřiceti devíti schodišti v hradě vychází jedno schodiště na přibližně dva studenty? K čemu je to dobré? Ale odbíhám od tématu.“

„Vyběhli jsme zpoza rohu a uviděli velkou skupinu smrtijedů. Zaútočili, my se bránili, ale vážně, jakou šanci asi tak může mít banda studentů s Umbridgeovou jako učitelkou obrany proti trénovaným smrtijedům? Já s Fredem jsme to vzadu kryli, zatímco George odvedl zbytek skupiny do kuchyně, byla to jediná úniková cesta, co nám zbyla.“

„ Upřímně, pane řediteli, s myšlenkou oživit jídlo přišel George. Netušil jsem, že se jim ho podařilo očarovat tolik, ale než jsme s Fredem zacouvali do kuchyně, byli připravení s celou armádu noži se ohánějící zeleniny, sekáčky ozbrojených pečených kuřat a vidličkami mávajících dortíků. Už si nikdy nepochutnám na koláčích poté, co jsem viděl, co udělaly tomu smrtijedovi.“

„Upřímně, pane profesore, s tím, co se stalo v podzemí u Zmijozelů taky nemám vůbec nic společného. Jak jsem měl vědět, že většina z nich Voldemorta nepodporovala? Nemůžu za to, že byli ti bigotní spratci zbiti odrážečskými pálkami do bezvědomí a pověšeni v trenýrkách na famfrpálové obruče. Nikdy by mě teda nenapadlo, že Nott nosí boxerky se smajlíky… Už zas odbíhám.“

„Zatímco jídlo jedlo smrtijedy, my jsme tajným průchodem u druhé spižírny prošli k Velké síni. Upřímně, pane řediteli, až tam jsme zjistili, co se děje se smrtijedy, kteří stále přicházeli přes rozplývavou skříň. Když jsme se tam dostali, duchové nám řekli, že hlavními dveřmi prošel sám Voldemort. Zakřičel jsem, ať všichni opustí hrad. Upřímně, pane řediteli, v tu chvíli jsem měl málem strachy v kalhotách. Běžel jsem do vstupní haly, doufal jsem, že tak dám ostatním čas, takže budou mít šanci dostat se pryč. Nečekal jsem, že půjdou se mnou. Snažil jsem se je přesvědčit, aby utekli, dokud můžou, ale jako by mě nikdo neslyšel.“

„Upřímně, pane řediteli, myslím, že bychom byli všichni ve chvilce mrtví, kdyby si Voldemort nemyslel, že banda dětí snažících se ho zastavit, je tak k popukání. Začal se nám smát, Umbridgeová stála vedle něj a ujišťovala ho, že nikdo ze studentů netrénoval obrannou magii celý rok. Vždycky jsem věděl, že je ta ženská zkažená.“

„Ale došlo jim, že něco není v pořádku hned, jak se na hlavním schodišti objevil Fred s Georgem a vypustili ty potlouky. Nechápu, jak se jim podařilo dostat se nahoru do nebelvírské věže a zpátky tak rychle, ale kluci nějak očarovali potlouky, aby ignorovaly studenty, a taky je udělali daleko silnější. Odtud pocházejí všechny ty díry ve zdech a oknech ve vstupní hale. Tyhle potlouky se nezastavily před ničím.“

„Upřímně, pane řediteli, nikdy předtím jsem o skamitech neslyšel, než mě Luna Láskorádová poprosila, abych jí pomohl levitovat jednu krabici ke stropu. Naštěstí měli smrtijedi co dělat, aby se vypořádali s potlouky a vyhnuli kouzlům, které na ně sesílali ostatní studenti, takže jsme byli schopní tu krabici nahoru dostat. Jakmile byla u stropu, Luna ji kouzlem otevřela a ty malé potvory se vrhly na nejbližší kámen. Jak jsem mohl vědět, že jsou skamiti tvorové podobní termitům, jen rozežírají skály místo dřeva?“

„Voldemortovi se podařilo zničit jeden z potlouků a obrátil se na nás studenty v chodbě vedoucí do Velké haly, ale jeho první Avada nikoho nezasáhla díky Cho, která vytvořila fyzickou bariéru. Byla obrovská a trochu obscénní, ale ochránila nás a Cho později řekla, že měla dostatečnou praxi s vytvářením něčeho podobného a jen díky tomu dokázala vytvořit obří verzi tak rychle. Každopádně, někteří studenti konečně vzali rozum do hrsti a dali se na útěk. Zrovna když se Voldemort chystal seslat novou kletbu, zřítil se na něj strop; hádám, že váha velkých ozubených kol v hodinách a jejich závaží byla pro kámen nahlodaný skamity neúnosná. Voldemort se podíval nahoru, aby zjistil, co se děje, a mně se díky tomu podařilo zasáhnout ho omračujícím kouzlem. Na rozdíl od některých dalších lidí ve vstupní síni se mu padajícím hodinám uniknout nepodařilo. Se zbývajícími smrtijedy si už studenti za pomoci druhého potlouku poradili. Kluci byli na smrtijedy a obzvlášť na Umbridgeovou vážně naštvaní. Zaslechl jsem hádku dvou lidí, jeden říkal, že do mrtvého psa by se nemělo kopat, a druhý řekl, že z toho psa už stejně zbyl jen mastný flek, a to bylo opravdu tak všechno, co z ní zůstalo poté, co byla zasažená víc než třiceti Reducty. Ale moc nechápu, kde byli během toho všeho ostatní profesoři?“

„Umbridgeová je zamkla v jejich pokojích. Snažíš se mi říct, že se pod pozůstatky bradavických hodin nachází Voldemortovo tělo?“

„Jo, pokud teda nezmizelo, stejně jako když jsem byl malý.“

„To jsou skvělé zprávy, Harry! V tomhle případě mohu skoro přehlédnout, v jakém stavu se po mé krátké nepřítomnosti nachází hrad. Ale ještě jsi mi nevysvětlil tu barvu…?“

„Barvu?“

„Červenou barvu, kterou je tvým rukopisem na čelní stěně hradu víc jak půlmetrovým písmem napsáno:

Brumbálovy hábity, noční můra na tuty“.