Preklady fanfiction Harryho Pottera

Home For Christmas

Je čas smiechu, je čas radosti a je čas... na pravdu?

Séria spolu nesúvisiacich jednorazoviek a drabblíkov ako darček k Vianociam 2012/13

 Autor: MiHnn

Preklad: denice

Prístupnosť: K

 Originál: http://dramione.org/viewstory.php?sid=2035&chapter=13

Zhrnutie: Bol to Pansyin nápad, prinajmenšom. Teda aspoň to mal v pláne všetkým povedať.

Dokonalý návod, jak nejít na věc

Byl to nápad Pansy; aspoň tak to měl v úmyslu říkat každému, kdo by se ho ptal, proč právě on se momentálně ocitl na kolenou v louži řídkého bahna s papouškem uhnízděným na rameni (mimochodem, ten pták mu do ucha skřehotal velmi nevhodné návrhy).

Kolem něj stál výběr z jeho téměř přátel, nepravděpodobných přátel, velmi pravděpodobně nepřátel, velmi pravděpodobně budoucích nepřátel, a George Weasley, o němž se Draco ještě nerozhodl, do které kategorie ho zařadí.

Co ho ale zlobilo nejvíc, byl Creevey s fotoaparátem, který si nemohl pomoci a neustále na přístroji cosi mačkal, čímž Draca napůl oslepil blesky, které vyráběl už nejmíň minutu a půl.

Všechno tohle Hermiona mlčky strpěla, částečně proto, že měla zavázané oči a ruce spoutané za zády, ale hlavně proto, že nastal zcela (a on to bude tvrdit, dokud ho neuloží k poslednímu odpočinku) neočekávaný zvrat událostí: byla prokleta kouzlem Silencio. Skutečnost, že seděla na podlaze plesového sálu ministerstva pokrytá čvachtajícím bahnem, věci mnoho nepomohla.

Byl to Potter, který nakonec vystoupil z davu a odčaroval jí pouta i pásku z očí, pak jí umožnil – poprvé v uplynulých deseti minutách, tedy od chvíle, kdy došlo k pohromě – otevřít pusu.

Hermioně stačil jediný pohled na Draca, aby přes zaťaté zuby zavrčela: „Co.. jsi... to… udělal?“

Draco otevřel ústa s úmyslem říct něco, cokoli, co by mohlo uklidnit situaci.

To, co nakonec vyslovil, byla jedna z vět, které plánoval říct před tím, než se všechno tak příšerně zvrtlo. „Ehm... vezmeš si mě?“

Zavládlo ticho. Hermiona Grangerová zřejmě poprvé za posledních dvacet let ztratila řeč.

Samozřejmě, přesně tento moment si vybral papoušek, aby zaskřehotal: „Co takhle obléct si jedlé kalhotky?“ tak nahlas, jak to šlo.

Před dvěma hodinami

Byl to skvělý plán. Téměř každý, koho znal, byl do něj zapojen. S Pansy jako druhou nejlepší organizátorkou ze všech lidí, kterým věřil (je třeba přiznat, že to byly celkem tři osoby včetně Hermiony), neměl Draco jinou možnost, než se na ni spolehnout.

Pořád měl k plánu několik výhrad, ale to mu opravdu nebylo nic platné.

„Proč ministerstvo?“

Pansy pokrčila rameny, její hlas zněl znuděně, jak listovala zprávou o finančních plánech Ministerstva kouzel na nadcházející čtvrtletí. „Řekl jsi, že se jí bude líbit, když to bude velká podívaná. Tohle bude velká podívaná.“

Draco zavrtěl hlavou a vrátil se ke své práci. Koneckonců, pořád ještě bylo dost času celý plán pořádně promyslet.

„Takže je rozhodnuto. Bude tam magický vodopád, zakouzlený tak, aby zbytek sálu zůstal suchý, tropická zahrada se sladce zpívajícími ptáky a kouzlo slunečného počasí, které zaručí, že prostor zůstane v suchu a v soukromí.

„Kdybych to neslyšel na vlastní uši, tak by mě nikdy nenapadlo, že bys mohla vymyslet něco tak velkolepého.“

„Kdepak já,“ zapředla Pansy se zlomyslným úsměvem, „ukradla jsem tenhle zásnubní nápad Seanovi z třetího patra. Valerie bude mít životní šok, až on udělá přesně to samé, co my dneska.“

Draco si nemohl pomoct, ale musel se smát. Tohle byl přesně ten důvod, proč si tak užíval společnost zmijozelských spolužáků. Vždycky znali ten nejlepší způsob, jakým cokoli provést.

Co ovšem nikdo netušil, byl fakt, že jistý George Weasley použil na plesový sál ministerstva kouzlo návratu do původního stavu, což mu nikdo nemohl dávat za vinu, protože to udělal z naprosto nevinného důvodu. (Opakovaně tvrdil všem, že nic nevěděl o jejich plánech, a že ani na okamžik nezahlédl kus pergamenu v Pansyně diáři, protože jím rozhodně nelistoval, když měli krátkou schůzku půl hodiny před spuštěním celé akce. Kdepak, vážení, George Weasley byl tak nevinný, jak jen kdy mohl nějaký Weasley být).

Před rokem

Hermiona udělala to, co se očekávalo od nejlepších přátel, běžela k Ronovi a skočila mu do náruče. On ji na oplátku zvedl a zatočil s ní kolem dokola.

„Gratuluji!“ vyhrkla, šťastná za svého nejlepšího přítele, „Jsem tak ráda, že ti všechno vyšlo.“

„Díky, Hermiono,“ Ron ji k sobě naposledy přitiskl, než ji jemně položil zpět na zem. „Byla to noční můra.“ Pohlédl někam přes její rameno a Hermiona sledovala jeho pohled k Pansy Parkinsonové, která byla zaneprázdněná rozhovorem s Harrym. Vrátila se pohledem ke svému kamarádovi. Usmál se na ni: „Ale stálo to za to.“

„To stálo, že?“ lehce ho plácla po paži a zářivě se usmála: „Proč jsi někdy nevěnoval aspoň půlku toho úsilí učení?“

Ron znechuceně sešklebil obličej a nanejvýš dospělým způsobem zakňučel: „Hermiono!“

„Promiň, promiň. Vím, co jsem slíbila. Už se o tom nikdy nezmíním.“

Ostře na ni pohlédl.

„No dobrá, tak aspoň týden ne.“

Ron se zasmál. „Už musím jít, volá mě.“

Jakmile Ron odešel, Draco se objevil, na tváři výraz odporu. „Nesnáším tohle jídlo.“

Hermiona se ze všech sil snažila nesmát. „Nesnášíš jídlo nikde, kam chodíme.“

„Jistě pro to existuje důvod,“ zamumlal povýšeně. „Tohle je příšerné.“

Potřásla hlavou a přistoupila k němu blíž, aby mohla ztišit hlas. „Děkuji ti, že jsi se mnou šel. Vím, že zásnuby nejsou něco, co máš rád, zvlášť ne ty, kde ženich žádá o ruku nevěstu před celou rodinou a všemi přáteli.“

„Je to naprosto nesmyslné.“

„Což je důvod, proč si vážím tvého úsilí. Nikdy jsem si nemyslela, že se dočkám dne, kdy Ron udělá takhle veřejně nabídku sňatku.“

Draco na ni pohlédl s nesouhlasně našpulenými rty. „Proč ne? Pansy za to stojí.“

„Takhle to nemyslím a ty to víš. Jen jsem podotkla, že je hezké vidět někoho, kdo vloží tolik úsilí do vyslovení jedné jednoduché otázky. Každý muž by to neudělal.“

„Věř mi, Grangerová,“ říkal Draco znuděně, zatímco ji jemným tlakem ruky naváděl směrem k občerstvení, „že jestli se někdy rozhodnu požádat tě o ruku já, bude tahle akce vypadat jako drobná náhoda.“

„To hrozíš, nebo slibuješ?“ Hermiona posměšně zvedla obočí.

Draco se k ní otočil, a když se jí podíval do očí, nemohl si pomoci a vtiskl jí na tvář lehký polibek. „Tak trochu obojí.“

Dvě minuty poté

Hermiona prudce zamrkala, jak se zaostřovala na Draca, než se k němu vrhla, odhodila stranou opeřence, (byl velmi hrubý při svém zapuzení) a vášnivě ho líbala téměř do bezvědomí.

Draco s chutí odpovídal; spadl mu kámen ze srdce, že přes všechen ten zmatek, který způsobil, se mu dostalo kladné reakce. Sotva si povšiml mohutného povzbuzování, které propuklo v okamžiku, kdy se jejich rty spojily.

Hermiona se od něj odtrhla tak prudce, až se uhodil do hlavy.

„Au, Grangerová!“ nasupil se a opatrně si osahal zátylek. „To bolí!“

Hermiona se opatrně zvedla na svých vratkých nohou a přísně na něj zahrozila. „Draco Malfoy, nejdřív ukliď tenhle nepořádek. A teprve potom odpovím ,ano´ na tvou otázku.“

Draco sledoval, jak si to rázuje pryč, vývin událostí ho totálně ohromil. Z výrazů v obličejích svých spolupracovníků pochopil, že své zmatené pocity sdílí s mnohými z nich.

Lasičák zakroutil hlavou, jako by byl ten nejmoudřejší chlápek z celého ministerstva. „To bylo všechno, na co ses zmohl, kámo?“

Než se Draco zmohl na odpověď, jeho papoušek se mu znovu usadil na rameno, zamával křídly a zaskřehotal: „Zrzouni jsou blbouni!“

Lasičákův výraz značně potemněl. Draco ptáka šťastně pohladil.

Aspoň někdo byl na jeho straně.