Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nejlepší plán Scorpiuse Malfoye

Autor: MariannaMerlo

Překlad: Jacomo                          Betaread: Calwen

Originál The Best Laid Plans of Scorpius Malfoy najdete na http://archiveofourown.org/works/628121

Shrnutí: Santa Claus je starý mazaný čaroděj a Scorpius se to chystá dokázat.

Poznámka autorky (s doplněním překladatelky): Tento příběh byl inspirován mojí oblíbenou vánoční písničkou „I Saw Mommy Kissing Santa Claus" (Viděl jsem mámu políbit Santa Clause). Jednu z úžasných verzí nazpívali například Rockettes. Spousta díků patří queenie_mab za betaread! Všem přeji hezké svátky!

* * *

„Hele, nemusíš tady být. Nepotřebuju chůvu," popotáhl Scorpius a samolibě dodal, „je mi skoro sedm."

Navzdory tomu, co říká, si Scorpius přitáhne přikrývku okolo ramen, zavrtá se do ní a obličej zaboří do polštáře. Na Teddyho, který momentálně leží vedle něj na dvojlůžku, ohrne nos.

Teddy protočí oči v sloup, což je zlozvyk, který Scorpius moc nemá v oblibě.

„Spi," zasténá Teddy a natřepá si svůj polštář. „Kolikrát ti to musím říkat?"

„Nebudu spát. Kolikrát musím tohle říkat já tobě? A nejsi můj táta, tak mi nemůžeš říkat, co mám dělat."

Teddy si zamumlá pod nos: „Ty jsi ale spratek."

Scorpius ztuhne. Nesnáší, když mu lidé říkají spratek, a nikdy neví, co na to má říct. Obvykle řekne: ´Ne, nejsem,´ ale nevypadá to, že by to někoho přesvědčilo.

V pokoji je tma, ale může Teddyho vidět v měkké záři světla, která vychází z magických ozdob plujících pod stropem. Dveře do jeho pokoje jsou trochu pootevřeny, takže další světlo sem proniká z chodby. Jeho táta vždycky nechává dveře pootevřené, protože i když jsou ozdobná světýlka pěkná, vrhají zvláštní, nepřirozené světlo, které Scorpius nemá rád. Děsí ho, a i když by to Teddymu nikdy nepřiznal, z části je rád, že nespí sám.

Ale není to tak, že by Teddy byl jeho první volbou spolunocležníka. Scorpiusův otec prostě neměl nikoho jiného, kdo by se mohl tak rychle dostavit, tak se uchýlil k zavolání tetičce Andromedě – skutečnost, kterou Scorpius škodolibě vmetl Teddymu do tváře už při příchodu.

K jeho zlosti to nevypadalo, že by si to Teddy nějak moc bral; zdál se být dost naštvaný už tím, že tu je. Když spolu s věcmi na přespání dorazil, prohrábl si své růžové vlasy, a pak odstrčil Scorpiuse stranou a namířil si to do kuchyně pro vaječný koňak.

Scorpius přimhouří oči: „Čekám na půlnoc."

Teddy okamžitě vzhlédne a svraští čelo: „Ne, nečekáš. Tvůj táta mi řekl, abych tě uložil v deset, a už je o půl hodiny víc, takže koukej zavřít pusu a usnout."

„Chci chytit Santa Clause."

Teddy zamrká: „Chceš... co?"

„Plánuju se vplížit dolů přesně o půlnoci – protože tehdy podle mého kamaráda Daniela přichází Santa do všech domů – a chystám se odhalit, kdo to ve skutečnosti je."

Teddy pozvedne obočí a koutky úst mu zaškubají, jako kdyby se pokoušel zadržet úsměv. „A..." ozve se něco mezi suchým zasmáním a odfrknutím – což Scorpius vůbec neocení, „a kdo to tedy ve skutečnosti je?"

Scorpius odhodí přikrývku a posadí se, přičemž v tom spěchu trochu nadskočí na matraci. „Santa Claus je samozřejmě kouzelník!"

Když Teddy nic neříká a jen na něj hledí s hloupým, potrhlým úšklebkem ve tváři, Scorpius se rozhodne, že by mu to měl objasnit.

„Vyřešil jsem to, nikomu jinému to nedošlo," vysvětluje s úsměvem a se zvednutou bradou. Je zjevně ten nejúžasnější kluk na světě. Dokonce je chytřejší než dospělí, kteří na to za celou dobu vůbec nepřišli. Všichni budou tak překvapení – a tak z něj nadšení – až jim ten nový objev předloží: Santa Claus, onen oblíbený vousatý hrdina všech mudlů není nic jiného než starý mazaný, předpisy porušující kouzelník. Nejspíš zmijozel... jako jeho otec, pomyslí si Scorpius a hruď se mu nadme pýchou.

Ale Teddy, místo aby vyhlížel přemožený úžasem, jak by měl, se culí jako cvok a dál se Scorpiusem mluví příšerně posměšným tónem. „Ano, jistě," pronese líně – ne tím způsobem, který je příznačný pro Scorpiuse, ale oním ospalým a zesměšňujícím tónem, který nutí Scorpiuse našpulit pusu. „Jsem si jistý, že jsi to vyřešil. Velmi dobře," přikyvuje Teddy. „Ale víš, co se o Santa Clausovi říká, že jo?"

No... ne, neví. „Co se říká?"

„Santa nedává dárky dětem, které zůstanou dlouho vzhůru. A on bude vědět, jestli zůstaneš vzhůru, abys ho chytil. Nebude se mu líbit, že se stal obětí úskoku. Ty se na něj snažíš nastražit past a já si myslím, že to bude považovat za velký přestupek."

Scorpius zamrká, ale pak si odfrkne: „To je jedno, Teddy." Posadí se zpátky na postel. „Jestli chceš, můžeš si tu spát, jako když tě do vody hodí, ale já budu brzy tvořit historii."

„A jakou?"

„Řekl jsem ti to! Trpíš ztrátou paměti?" Scorpius si uvědomuje, že s Teddym nepůjde mluvit jako s někým, kdo má normální inteligenci. Ujistí se, že vysloví každé slovo pomalu a zdvižením obočí zdůrazní všechny důležité body. „Chystám se dokázat, že Santa Claus je celou dobu kouzelník. Chápeš?"

Teddy přimhouří oči: „Rozumím, ty blboune." Zvedne z postele jeden z ozdobných polštářků a hodí ho po Scorpiusovi, přičemž ho zasáhne přímo do nosu.

Scorpius spadne pod silou úderu zpátky na matraci a tlumeně zabrblá: „Hmmmf!"

Teddy řičí smíchy. Funí a lapá po dechu.

Scorpius popadne polštář a hodí ho nazpět, ale ten zasáhne jen bok postele a tiše dopadne na podlahu.

Teddy se konečně ovládne natolik, aby mohl dýchat a pokračovat v mluvení. „Hele, poslouchej. Jen zkus spát, jasný? Zapomeň na Santa Clause – on není skutečný. Je to jen pitomost, mudlovský výmysl." Pozvedne obočí. „Jak ses o něm vůbec dozvěděl?"

Scorpius si povzdechne, protože si uvědomí, že je mu dnes večer souzeno se neustále opakovat. „Řekl mi o něm Daniel Goyle. Je dvojí krve, takže o těchhle věcech ví všechno."

„Vážně?" zvedá Teddy líně obočí.

„Jo, nabeton. Vyprávěla mu to jeho máma."

„Dobře," kývne Teddy, ale nezní to přesvědčeně.

„Přemýšlej o tom. Všechno to sedí. Zaprvé, Santa Claus vstupuje do domů komínem! Očividně to znamená, že používá letax, a ti hloupí mudlové ho ještě nechytili."

„Mudlové nemají ve svých komínech letax."

Scorpius otevře pusu a zhluboka se nadechne, připravený to tvrzení vyvrátit; ale zjistí, že nemá slov. Vydechne a hruď mu pomalu klesne. Popravdě nevzal v úvahu, že mudlové nemají letax.

Když ho napadne řešení, pozvedne obočí a usměje se: „No, tak se tedy přemísťuje!"

Teddymu spadne brada a s pochybami se na chlapce zahledí.

„A létá!" trvá na svém Scorpius. „Kolik znáš mudlů, kteří létají?"

„Vlastně létají ti sobi..."

„Testrálové," prohodí se vzdorně zdviženou bradou Scorpius. „Musí to být testrálové. Proto je mudlové nikdy nevidí. Nebo hipogryfové."

„To nedává smysl. Testrály může vidět každý, kdo..."

„A má skřítky!" Scorpius s divoce vykulenýma očima čeká, jak Teddy zareaguje. „Ale no tak! Dokonce i ty musíš uznat, že možnost, že by byl mudla schopen provádět všechny tyhle věci bez magie, zní dost pochybně."

„No tak dobře. Dejme tomu, že máš pravdu, jo? Řekněme, že přesuneš svůj zadek o půlnoci dolů a skutečně najdeš u vašeho stromku chlapa v červeném obleku, takže ho chytíš při činu. Dejme tomu, že se to stane. No a co potom?"

„To je jednoduché. Budu chtít všechny dárky, které má v pytli. Tedy kromě panenek a podobných věcí..." Při pomyšlení na ony holčičí hračky nakrčí Scorpius nos.

„Aha, samozřejmě," kývne Teddy vážně.

„A když mi je nedá, prozradím jeho malé tajemství všem mudlům." Na chvíli se zamyslí a uvědomí si, že v tom předkládaném plánu je ve skutečnosti háček – nezamlouvá se mu pomyšlení na to, že by se vzdal veškerého uznání za odhalení Santy. „No," dodá, „asi to budu muset ostatním říct tak jako tak. Ale to on nebude vědět!"

Teddy pomalu zavrtí hlavou. „Víš, i kdyby byl Santa skutečný, myslím, že stejně k vám do komína nevleze. Jestli je chytrý, vyhýbá se takovým, jako jsi ty; přeskočí tenhle dům a půjde rovnou ke Goylovým."

„Nepřeskočí. Napsal jsem mu dopis."

Teddy pozvedne obočí: „Cože?"

„Dopis. Poslal jsem ho minulý týden přes sovu."

„A ta sova věděla, kde Santa bydlí?"

Scorpius se ušklíbne. Začíná být z Teddyho zabedněnosti unavený. „Samozřejmě jsem napsal adresu. Každý přece ví, že Santa Claus bydlí na severním pólu."

Teddymu spadne čelist a zírá na Scorpiuse s překvapeným výrazem, kterému, upřímně řečeno, chlapec nerozumí.

„I když," upamatuje se Scorpius, poklepávaje si prstem o ret, „nevím, jestli ho dostal. Sova se ještě nevrátila s odpovědí."

Teddy stále nic neříká. Scorpius se pobaveně usmívá při myšlence, že by Teddymu mohl tenhle výraz zůstat napořád.

„Ale myslím si, že Santa s největší pravděpodobností přijde," pokračuje Scorpius. „Dával jsem si pozor, abych byl v tom dopise hodně milý, takže počítám, že nemá žádné podezření. A pověděl jsem mu, že máme cukroví. Daniel říká, že ho Santa miluje."

Teddy podle všeho konečně našel hlas: „Ty nejsi dítě, ty jsi malý ďáblík."

Scorpius se sladce usmívá a prohlíží si Teddyho přes svoje řasy.

„Tvůj táta se po té sově neshání?"

„Nó," sklopí Scorpius oči k rukám, které má složené v klíně, „on ví, že jsem mu psal. Pomohl mi dát do pořádku pravopis."

Vzpomíná na to, jak seděli schoulení v křesle u praskajícího krbu. Táta vzal tlustou, těžkou knihu a položil mu ji na klín, aby si na ni mohl dát pergamen. Scorpius s brkem sevřeným v prstech poslouchal, jak mu otec diktuje delší slova písmenko po písmenku.

„Tvůj táta?" pronese Teddy takovým tónem, jako kdyby mu nevěřil. „Tvůj táta tě nechal udělat něco mudlovského?"

„Ale Santa je kouzelník," stojí si Scorpius dál za svým, ale pak se opře o polštář a prohlíží si svoje prsty. „A táta mě nechává dělat víc věcí, co se on a máma rozešli. Myslím, že se cítí provinile."

Nečekané bum, které se ozve z přízemí, přiměje Scorpiuse vyskočit. Posadí se a hledí otevřenými dveřmi do chodby.

Vydechne vzduch, který samým ohromením zadržoval v plicích. Santa Claus!

Scorpius se vyhrabe přes kupu prostěradel a přikrývek ven z postele. Naprosto ignoruje Teddyho, který na něj hlasitým naléhavým šepotem syčí, aby se vrátil. Silné ponožky se mu těsně u dveří vyzují a chlapec zakopne, takže se musí chytit zdi.

Zamračí se. To bylo o fous; kdyby upadl – bezpochyby na zadek – neobešlo by se to bez rámusu a Santa Claus by se lekl a pojal by podezření. Ne, ten nejlepší plán akce je určitě vzít to potajmu.

Scorpius zamíří co nejtišeji dolů do haly. Když se za ním ozvou hlasité, vrzavé kroky, mladík se s přísným výrazem otočí.

Přiloží ukazováček k ústům a pokouší se Teddyho zavraždit pohledem.

„Šššt!"

Teddy zvedne ruce na svoji obranu a pusou naznačí: „Promiň."

Scorpius přimhouří oči. Nevěří, že Teddy opravdu zvládne našlapovat tiše, ale začít v tuhle chvíli hádku by vedlo jen k tomu, že by upozornili Santa Clause na to, že se přibližují. Uvědomuje si, že tichý souhlas je jeho jediná možnost.

S očima v sloup se obrátí a znovu se pustí na pouť po chodbě, přičemž se důsledně snaží jít po špičkách. Slyší za zády Teddyho mnohem těžší kroky, ale jen si pro sebe povzdechne a pokračuje v cestě; teď není čas na otálení.

Když se Scorpius dostane na začátek schodiště, má pocit, že mu srdce vyskočí z hrudi ven. Třese se očekáváním, ale taky má strach z toho, na co by mohl dole narazit. Co když má Teddy pravdu a žádný Santa Claus neexistuje? V tom případě by ona rána mohla být způsobená čímkoliv od pádu něčeho z jejich stromku až po to, že domácí skřítek upustil hrnec na podlahu v kuchyni. Nebo ještě hůř – co když je Santa Claus opravdu mudla? Scorpius se při té myšlence zamračí. Teď, když se ocitá na prahu objevu, na který se před pouhými několika minutami tak nadšeně těšil, zasáhne ho podivný pocit nervozity.

Odhodlaně vystrčí bradu. Jestli je Santa Claus jen nějaký mudla v červeném obleku, pak mu Scorpius poví jednu nebo dvě věci pěkně od plic.

Teddy smykem zastaví za ním a oba se skrčí u zábradlí.

„Musíš dolů," zašeptá Teddy, „nevidím. V cestě je zeď."

„Dobře, tak jo, dej mi vteřinu!"

Ze svého místa na nejvyšším stupni schodiště mohou vidět pár větví vánočního stromku, ale krb je mimo záběr. Nicméně zlaté a stříbrné ozdoby, rozvěšené řetězy a očarované rampouchy jsou ozařované ohněm z krbu a Scorpius vidí na jejich lesklých, zrcadlových ploškách – odrážejících barvy a tvary – pohyb, což znamená, že v obývacím pokoji opravdu někdo je.

Zadrží dech. Velmi opatrně se posadí na schod a posune jednu nohu na ten další. Pevně se drží zábradlí a sjede zadkem po schodu, aniž by vydal jakýkoliv zvuk.

Krb se konečně dostane do jeho zorného pole a Scorpius zalapá po dechu.

Obraz před jeho očima je děsivější – mnohonásobně horší – než cokoliv, co si dokázal představit. Nikdy by takovou hrůzu nedokázal předvídat. Scorpius neví, co má dělat; s pusou dokořán civí na scénu před sebou, omráčený a neschopný slova. Ach ano, rozhodně si o tomhle s někým popovídá.

„U Merlinových kaťat."

„Scorpiusi!" zlobí se Teddy. „Co je? Co se děje?" Strká chlapce do zad a tlačí do něj, dokud nedůstojně nesjede na třetí schod. Pak taky sleze dolů, aby viděl, a s výdechem zamumlá: „A hrome."

„Nemůžu tomu uvěřit," vrtí Scorpius hlavou a těžce oddychuje. „Já otce zaškrtím."

Vypadá to, že Santa Claus skutečně existuje; tento fakt je nesporný. Jestli je kouzelník nebo mudla, ale ještě nelze přesně určit, protože, jak to tak vypadá, nedostane Scorpius šanci realizovat zbytek svého plánu a překvapit Santu s nějakým ultimátem. Muž v červeném svetru, pokrytý sazemi z nedávné cesty komínem – a jehož tvář nedokáže Scorpius zahlédnout, protože k němu ten muž stojí zády – má právě svoje rty pevně přitisknuté přímo ke Scorpiusově vlastnímu otci!

Chlapec odtrhne oči od svého zrádcovského rodiče – který zítra ráno nejspíš všechno popře – aby se podíval na Teddyho, a téměř si odfrkne, když uvidí na jeho tváři ohromený výraz. Teddyho oči jsou rozevřené dokořán a ústa mu lapají po dechu jako nějaké hloupé rybě.

Scorpius se zeptá: „Co si sakra táta myslí, že dělá?"

Teddy se na něj ani nepodívá a jenom zamumlá: „Neklej."

Slova tak tak proniknou do Scorpiusovy rozvířené mysli. „Spolehni se, že můj táta zničí ten nejlepší plán mého života. Má jediná šance na čest a slávu je vymazaná! A to všechno jen proto, že se chce muchlovat. Santa Claus stoprocentně zapomene na moje dárky. Podívej, vůbec se nestará o nějaký pytel. Je příliš rozptýlený, než aby myslel na dárky," mračí se chlapec. „Jak se táta opovažuje ničit mi mou noc?"

„Scorpiusi," spustí Teddy pomalu, oči přilepené ke scéně před nimi, „to není Santa Claus."

Scorpius nakrčí čelo. „Co tím myslíš, že to není Santa Claus? Jsi slepý?" Přece jen se ale rozhodne podívat znovu a lépe.

Muž, který v současné době drží jeho otce v tom, co dokonce i ve Scorpiusových očích vypadá jako velmi něžné objetí, má tmavé neupravené vlasy – přesně jako kdyby byly rozcuchané větrem během dlouhé noci strávené letem na saních. Jeho teplý pletený svetr je výrazně červený a na nohou má vysoké černé boty. Popravdě jsou ty boty víc šedé než černé, protože jsou zaprášené popelem z krbu. Dokonce je na koberci vidět, kudy ten muž prošel.

Čím déle se Scorpius dívá, tím víc si uvědomuje, že mu v hrudi roste divný pocit; jako kdyby mu něco svíralo srdce. Muž drží jeho otce jednou rukou kolem pasu a druhou kolem krku a otcovy ruce drží mužova ramena tak pevně, jako kdyby šlo o život. Vlasatá tmavá hlava poskakuje při líbání nahoru a dolů a Scorpius si není jistý, co si má počít s tím, že vidí svého otce někoho líbat. Hruď se mu svírá smutkem při vědomí, že táta by měl líbat mámu a jejich rodina by měla být v tuhle část roku pohromadě. Je to teprve krátká doba, co se jeho rodiče rozešli, a teď tu jeho otec stojí a vypadá naprosto spokojeně v cizí náruči. Navíc v mužské náruči, což je něco, o čem Scorpius neví, jak to má brát.

V tu chvíli se hluboko uvnitř Scorpiuse něco rozzáří a chlapec ucítí, jak mu koutky úst začínají cukat počínajícím úsměvem. Výraz na otcově tváři – alespoň na té části, která není skrytá za tmavovlasým mužem – je tak mírumilovný, jaký už Scorpius dlouhou dobu neviděl. Náhle si připadá lehčí a dovolí svým napjatým svalům, aby se uvolnily. Předkloní se a opře si čelo mezi dva dřevěné sloupky zábradlí.

Vydechne: „Teddy?"

„Ano?"

„Myslíš, že Santa Claus tu nezapomene nechat moje dárky?"

Náznak pobavení v Teddyho hlase ho přiměje otočit hlavu.

„Proč tam nejdeš a neprovedeš svůj plán, hm?"

Scorpius nad Teddyho úšklebkem přimhouří oči. „Ne. Teď je tam táta. Dostal bych se do problémů za to, že jsem venku z postele."

„To máš pravdu." Když Teddy přesune svůj zrak ke dvěma mužům dole, rysy mu změknou. „A upřímně řečeno, byla by škoda je vyrušit. Harry byl kvůli tomu v poslední době tak nervózní..."

„Harry? Jaký Harry? Tam dole je Santa Claus."

Teddy se na něj podívá s mírně nakrčeným obočím, což Scorpiusovi silně připomíná výraz útrpnosti. „Ne, Scorpiusi," řekne opatrně a vrtí hlavou. Růžové vlasy mu poletují všemi směry.

Scorpius si odfrkne a obrátí oči v sloup: „No, to jen ukazuje, kolik toho víš ty!"

Teddy vykulí oči, a pak si i Scorpius uvědomí, že promluvil nahlas. Ztuhne, Teddy po jeho boku stejně tak a oba rychle obrátí svou pozornost k obývacímu pokoji.

Otec se dívá směrem k nim s přimhouřenýma očima a mírným zamračením – výraz, který vždycky způsobí, že se Scorpiusovi rozbuší srdce a připraví se na rychlý úprk. Cizí muž, stále objímající otce kolem pasu, otočí hlavu a zachytí Scorpiusův pohled – jasně zelené oči se zahledí do těch jeho, ale Scorpius by mohl přísahat, že se třpytí veselím.

Otec se začne odtahovat z mužova sevření a pronese tichým, varovným tónem: „Scorpiusi..."

Když si to namíří ke schodům, Scorpius vyskočí. Teplé ponožky uklouznou po dřevě a chlapec zavrávorá a musí se rukou chytit dalšího schodu.

„Běž!" pobídne Teddyho a postrčí ho na nohy.

Teddymu unikne zavýsknutí, které zní mnohem mlaději, než odpovídá jeho věku, a škrábe se po čtyřech do schodů. Scorpius ho následuje, tělo nabité energií. Nesmí být chycen – otec ho varoval, ať nevylézá z postele. Bude prostě muset lhát a říkat, že nikde poblíž schodiště nebyl, ještě to tak, a musí všechno připisovat otcově představivosti. Nejspíš příliš dlouho hleděl do ohně a skončilo to tím, že viděl tvary a postavy, které tam nebyly. Ano, to je dobrý příběh.

Scorpius dorazí ke svému pokoji za Teddym, který už se protáhl dveřmi, a skočí do postele. Jakmile dopadne na matraci, sáhne po pokrývce, přetáhne si ji přes sebe a úplně se do ní zamotá.

Setrvává v naprostém klidu a zadržuje dech, aby slyšel zvuky zvenčí. Čeká na otcovy těžké kroky stoupající po schodech, na zavrzání nejvyššího schodu, které ho upozorní na to, že se otec blíží. Ale to čekání trvá hodně, hodně dlouho, protože ty zvuky se neozvou.

Jak tam tak tiše leží, se zavřenýma očima a tváří zabořenou do polštáře, vnímá vítaný pocit tepla, který se mu rozlévá po celém těle. Hlava mu těžkne a myšlenky začínají být pomíchané a dávají pramalý smysl. Obrázky se mu před očima míhají bez jakéhokoliv uspořádání a spojují se do jedné barevné šmouhy – matčino strnulé objetí na rozloučenou; on a otec zdobící spolu zelenou borovici, která teď krášlí obývací pokoj; Teddyho růžové vlasy, které jsou nejspíš rozhozené po polštáři na posteli vedle něj; otcův úsměv a hřejivé objetí; a nakonec jiskra v Santa Clausových očích, která je příslibem laskavosti a dobroty. Poslední věcí, kterou si Scorpius uvědomí před tím, než ho přemůže spánek, je záplava nevysvětlitelného štěstí a myšlenka, že ráno pravděpodobně dostane spoustu dárků. A kdyby ne, naprosto jistě napíše Santovi další dopis...