Preklady fanfiction Harryho Pottera

Barvy

Že mají barvy svůj význam, to se Severus naučil hned na počátku svého života. To Lily se zajímala o to, jak barvy ovlivňují lidi, zatímco Petunie byla posedlá teorií aury a její barevností. S úžasem sledoval, jak u lidí odlišné vlnové délky světla vyvolávají různý fyzické reakce, ale co ho ohromovalo ještě víc, byla schopnost číst auru, do které byla udělaná Petunie, to, jak mohla barva lidí promlouvat o jejich náladě. Petunie vždycky tvrdila, že jeho aura je černá – ne, že by věřil, že by snad Lilyina sestra dokázala cokoliv vidět.

Lilyin zájem se brzy přerodil v posedlost a on se díky tomu naučil o významu barev tolik, kolik jen bylo možné, přestože sám její posedlost nepřiživoval. Pokud chtěla něco vědět, musela si to vyhledat sama. Až se stalo, že si po jednom dlouhém roce jeho osmiletá kamarádka našla jiný zájem. Vytváření herbáře z lisovaných květin a bylin bylo k učení uspokojivější a zábavnější.

Přesto se u Severuse, i když se to zdálo jako dlouhá doba, skoro věčnost pro jedenáctiletého hocha, v okamžiku, kdy vešel do Velké síně, všechny informace o barvách vynořily do popředí jeho mysli. Ostatní zírali na strop, lapali po dechu při pohledu na vznášející se svíčky či se strachovali o to, jestli je nezařadí do jiné koleje, než chtějí, zatímco on zkoumal barvy erbů visících na zdech.

Rudá, žlutá, modrá a zelená. Tři primární barvy a jedna sekundární. Rudá – barva moci, vášně a síly. Její zástupci vykazují autoritu a ochotu riskovat, než se dostanou na vrchol – na vedoucí pozici. Žlutá – o něco méně mocná než rudá, ale stále dosti silná. Zářivá, optimistická barva – její lidé se dokážou smát i na namáhavé cestě. Modrá – klidná a chladná. Ti excelují v otázkách ducha a rozhodně nejsou slabí. Všechno získají svým vlastním tempem. A pak tam byla zelená – barva léčení. Barva na pomezí mezi krátkovlnným a dlouhovlnným spektrem. Její členové si cení komunikace a přemýšlejí o tom, co se děje.

Rychlým pohledem na Lily zjistil, že ona byla zcela unešená stropem. Potlačil povzdech a zamyslel se nad tím, jaká barva by měla reprezentovat jeho. Zatímco očima přecházel mezi všemi čtyřmi kolejemi, přitahovala ho zmijozelská zelená. Pokud měly barvy pravdu, pak právě zástupci této koleje se měli stát léčiteli kouzelnického světa. Možná ne ve smyslu léčitelské přísahy, ale přesto byli těmi, kteří pomáhali odstraňovat nákazy skrz politiku, ochranné složky či na jiném poli, do kterého bylo podle nich nutno vstoupit. To díky nim docházelo k rovnováze.

Zařazování začalo a Severus sledoval, jak klobouk označuje děti jejich barvami. Ti poklidně mírní odcházeli k modrým, ti nezvykle živí k rudým, ti oslnivě šťastní ke žlutým a uprostřed pole stáli zelení. Nebyl překvapený, že se Lily dostala do Nebelvíru – rozhodně byla vůdkyně a hazardní hráčka. A přesto věděl, že ji tam nebude následovat. Byl přeurčen modrým nebo zeleným. A doufal v zelené.

-RYBG-

Trvalo mu méně než jeden rok, aby objevil, že byly v kouzelnickém světě potíže. Přes všechny jasné barvy se pohyboval tmavý stín a utlumoval jejich vzhled. Doufal, že zmijozelové budou svou barvu následovat, že se stanou léčiteli, kterými by měli být, namísto toho ale viděl, jak na ně ostatní útočí, posmívají se jim, proklínají je a nedovolují jim konat jejich povinnost. A tehdy si všiml, že ta choroba prostoupila i léčitelskou kolej.

Během dalších několika let pronikala tmavá do zelené stále hlouběji, i když se snažil udržet si svou víru. Díval se, jak se ostatní z jeho koleje chytají na návnadu Temného pána, i na to, jak dovolují, aby zelenou postihla sněť. Sledoval, jak někteří žlutí zahnívají a modří jsou plní modřin. Dokonce i rudí byli flekatí. Nemoc je všechny přemáhala.

Ve svém pátém ročníku ztratil Lily. Všechno to rozčílení a frustrace způsobila, že s ní mluvil hrubě, ale byla to ta nemoc, která jí nedovolila mu odpustit. Protože i když na sobě neměla fleky, zatvrdila se vůči zelené koleji kvůli sněti, kterou byla postižena.

Zatímco bojoval s vábením, které bylo vysíláno jeho směrem, naučil se, jaké to je být mistrem lektvarů. Byl předurčen k tomu stát se léčitelem této nemoci a musel tedy vědět, jak ji vyléčit, až nadejde čas. Jeho pád do temnoty nebyl plánován. Bylo to, jako by se nemoc vplížila do jeho krve, až nakonec nemocen padl Temnému pánovi k nohám.

-RYBG-

Opíral se o zeď a hleděl z okna na úsvit, který se právě přehoupával přes horizont. Brumbál nebyl ani laskavý, ani něžný, ale on nepotřeboval ani jedno z toho. Chtěl jsem se stát léčitelem kouzelnického světa. A to ještě předtím, než jsem si uvědomil, že je tou chorobou stižen nejen Zmijozel, ale že z koleje léčitelů přímo pochází. Pohlcuje nás, kazí nás, jedná tak, abychom nemohli léčit to, co má být vyléčeno. Opřel hlavu o okenní tabulku a dovolil chladu skla, aby se v něm usídlil. Měl tu něco na práci. Stal se špionem pro Brumbála, donášejícím na Temného pána.

Jsem léčitel, který se sám nakazil. Ale uzdravil jsem se. Jsem nyní tím jediným, ze kterého může povstat vakcína, jediným s protilátkou proti temnotě. Možná nebudu léčitel, ale mohu léčbě napomoci.

-RYBG-

Severus rozvrhl svůj plán nedlouho po smrti Lily a zmizení Temného pána. Hodlal naočkovat – imunizovat – každé dítě, které vstoupí do jeho třídy. Hodlal je učit strachu a jak mu čelit. Stejně jako u každého dobrého očkování, takového, u kterého je člověk vystaven původci choroby a tělo si posléze navykne, jak s ním bojovat. Budou se ho bát víc, než si dokážou představit, a pak, až budou jednou muset čelit Temnému pánovi, budou vědět, jak se se svým strachem vyrovnat.

Stál ve své komnatě, hleděl do skříně a rozhodoval se, jakou barvu hodlá nosit, jaká barva ho bude prezentovat před studenty. Zelenou ne… ta je příliš světlá a jen bych jim tím připomínala Zmijozel. Jakákoliv jiná barva je odstínem nebo kombinací zbylých kolejních barev, takže to by také nefungovalo. Bílá vzniká spojením světelných paprsků všech tří primárních barev… to by pravdaže šlo, ovšem příliš by se špinila a upřímně si nemyslím, že bych je tím děsil. Tak co třeba šedá? Když se smíchají opačné barvy, získá se namísto skutečné barvy šedý tón.

Povzdechl si a prohledal svou skříň, zatímco se díval po rouchu, které by dokázalo vzbuzovat strach. Našel jedno černé a jeho tvář ozdobil zřídkavý úsměv. Černá… podstata všech barev. Když se vlnové délky světla spojí, zbělají, když se ale spojí všechny pigmenty, vznikne černá. Je to barva stínů, budí strach, ale stejně tak reprezentuje všechny koleje, všechny části našeho kouzelnického světa – ty části, které se snažím zachránit.

Než zamířil do Velké síně, ujistil se, že si do kapsy u černé vesty zastrčil vzorek pravé zelené – připomínku toho, čeho se snažil dosáhnout, čím se chtěl stát.

-RYBG-

V okamžiku, kdy Harry Potter vešel dveřmi do Velké síně, Severus věděl, že je ten chlapec zelený. Harry byl určen pro roli léčitele, který nemoc zasahující všechny koleje i kouzelnický svět zničí. Když však ten chlapec odmítl svou náležitou barvu, Severus viděl rudě. Zatímco sledoval, jak riskuje mezi nebelvíry, chtěl si vyžádat, aby to dítě změnilo stůl. V této koleji se nikdy nenaučí, co bude potřebovat. Nikdy nepřijde na to, jak přesnou lstivostí vyléčit tu nemoc, a namísto toho bude do všeho chvátat po hlavě a spoléhat se jen na nápomocné štěstí. Tohle by svému pacientovi žádný dobrý léčitel nikdy neudělal.

Když se Severus přiřítil do učebny na první hodinu prvních ročníků Zmijozelu a Nebelvíru věnoval tomu chlapci jedovatý pohled, že nosí špatnou barvu. Bude potřebovat ještě větší imunizaci než ostatní, zejména kvůli tomu, že se nachází na nesprávném místě. Každý z nebelvírů v tomto ročníku se musí poučit.

A tak Severus začal se svým ozdravným plánem, kterému nikdy nikdo neporozumí.

-RYBG-

Na konci Potterova prvního ročníku si Severus uvědomil, že chlapcovo umístění možná nebylo až tak na škodu; ne, že se tím ale jeho ozdravný plán změnil. Už někdy kolem Halloweenu si v rudé koleji povšiml i dalších špatných barev a vypadalo to, že se začínají stahovat právě kolem tohoto chlapce. Nejmladší Weasley byl zaručeně rudý, ale Grangerová byla ve skrytu modrá. Žluté maskující se za červenou to trvalo do Potterova kruhu o něco déle, ale Longbottom to nakonec dokázal také.

Roky plynuly a Potterova skupinka ho už stačila obvinit z mnoha věcí, věcí, před kterými je chránil, ale přesto si uvědomoval, že na nich jeho očkování opravdu funguje. Chtěl být jejich největším strachem. U Longbottoma to prokázal jeho bubák. Přesto chlapec dál docházel do jeho hodin a čelil svému strachu při každé hodině Lektvarů. Strach Grangerové ze svého vlastního selhání byl dětinský, dokud nepoznal její pravou barvu. Snažil se pro ni vymyslet způsob, jakým by mu mohla čelit a překonat ho. Všichni havraspárští v té době selhávali v jeho hodinách alespoň s jednou z úloh. U Weasleyho již věděl, že svému nejhoršímu strachu čelil a že si počínal statečně. Ba co bylo důležitější – utekl, když nemohl zvítězit, ale ne ze strachu.

-RYBG-

Severusovi se opravdu nelíbilo, když se Temný pán vrátil do fyzického těla. Věděl, že se to stane, ale přesto to nezměnilo jeho stanovisko. Nemoc se všude opět vzedmula v plné síle a on se znovu stal léčitelem, který předstíral vlastní nemoc, aby uzdravení pomohl zvítězit.

Během toho roku, kdy Harry dělal přesně to, co by učinil každý dobrý léčitel – tedy ničil všechny zárodky nemoci – ukázal své pravé barvy Longbottom. Severus to věděl, třebaže Longbottom nakonec projevil i své nebelvírské znaky, přesto si byl jist, že je v jádru pravý mrzimor. Nikdy nedrážděte jezevce – bude bránit svůj domov a svou rodinu až do posledního dechu. Přidal-li skutečnost, že se mu ten chlapec navíc i postavil, objevil se na Severusově tváři úsměv. Očkování skutečně fungovalo.

-RYBG-

Opíral se o zeď Chroptící chýše a krev se z něj hrnula stejně jako jeho vzpomínky. Jakmile je Grangerová shromáždila do flaštičky, pomyslel na ni jako na pomocnou léčitelku pro Harryho, který se učil od něj. Povzdechl si a hluboce se zahleděl do zelených očí, které ho pozorovaly. Ty oči ukazovaly skutečné poslání mladého muže, jeho skutečné vazby. V duchu si dovolil pousmání. Odvedl dobrou práci. Dělal, co mohl, aby naočkoval všechny současné děti a ty z minulé generace. Těm, kteří byli nejnakaženější, dodal tolik imunity, kolik dokázal. A teď, jako každá správná vakcína, prostě zemře. Byl s tím srozuměný, na druhé straně na něj už čekal pokoj a mír.

Cítil, jak mu na rty přitiskli lahvičku, zatímco přemýšlel, jestli by existoval způsob, jak by se na tomto místě převléknout do náležitých zelených šatů. Byl připraven projevit svou skutečnou barvu, ne že by na tom záleželo. A pak mu díky mávnutí a zamumlanému kouzlu stlačili krk a jeho zrak pohltila temnota.

-RYBG-

Nečekal, že se probudí, alespoň tedy ne v Chroptící chýši, a už vůbec nečekal, že vedle sebe uvidí klečet Poppy s namířenou hůlkou. Prováděla mu vyšetření. „Co…“ To slovo z něj vyšlo jako zaskřehotání, absolutně nerozpoznatelné, ale Poppy mu porozuměla a on si tím ověřil, že na ošetřovně nepracovala po tak dlouhou dobu jen tak pro nic za nic. No, možná ne tak dlouho. Pokud jsem mrtvý. Nebo snad stále žiju?

Poppy věnovala nejistému výrazu na jeho ředitelské tváři unavený úsměv. „Nesnaž se mluvit, Severusi. Ten had se na tvém hrdle vyřádil. Já tě teď vezmu zpět do hradu. Ošetřovna je plná, stejně jako Velká síň, takže tě prozatím přesunu do ředitelských komnat.“

Přesunula ho všemi těmi ztichlými chodbami zpět tak obratně, že si jen sotva uvědomil, kde se nacházeli. Všechny její pochybnosti o věrnosti jejího přítele vyprchaly, jakmile je po překročení prahu ředitelny oba jeden určitý portrét zvesela uvítal. Když ho levitovala kanceláří, byl všechen ten hluk téměř ohlušující.

To až pak, když Severus ležel v posteli, pohlédl na všechny ty barvy, které hýřily pokojem. Ovlažen těmi příjemnými, jasnými odstíny, nechal se unést temnotou, která po tak dlouhou dobu zahalovala jeho skutečnou barvu.

-RYBG-

Pastorek znovu vyslechl členy Starostolce, kteří požadovali, aby byl Snape uvržen během čekání na svůj proces do Azkabanu. Nakonec s mrzutostí, která proznívala každé jeho slovo, pronesl: „Tak si pro něj dojděte sami. Pokud Bradavice přinutíte, aby vám ho vydaly, pak si ho klidně do Azkabanu pošlete, ale uvědomte si, že každý portrét, každý duch, každý domácí skřítek a bytost žijící v Zapovězeném lese udělá cokoliv, aby tam Snapea udržela. Mají ho rádi a přísahají, že je nevinen.“

Všechno to skuhrání a požadavky ustaly, jen co byla z bradavických pozemků vypovězena třetí skupinka bystrozorů, ta poslední stádem testrálů. Snape zůstal v Bradavicích až do okamžiku svého přelíčení.

-RYBG-

Severus si promnul tvář, jak se snažil zahnat únavu. Měl toho moc, aby si prázdniny dokázal užít. Dveře se otevřely a on spustil ruku, než se Minervě postaví čelem. „Našli si už opraváři místo na spaní?“

Z portrétů se ozval šustot, jak se všichni k zástupkyni ředitele obrátili zády. Severus protočil panenky a povzdechl si, než zavrtěl hlavou. Každý z předchozích ředitelů byl rozezlený, že mu ostatní profesoři nevěřili a že musel před koncem dokonce uprchnout. Vynadal jim za to, že Minervě a ostatním spílali, a teď je prostě jen zarytě ignoroval.

Minerva se na portréty zamračila, než přesunula svou pozornost na Severuse. Alespoň, že on se svým jednáním k nim už přestal. „Ano. Zítra začneme u západní věže.“

Severus přikývl. „Pak si tedy všichni musíme opravdu odpočinout. Uvidíme se ráno, Minervo.“

„Ráno.“ Minerva zamířila ke dveřím a snažil se, seč mohla, ignorovat plátna na zdech.

Severus se otočil ve svém křesle dozadu, tváří k Albusově portrétu. Modrooký muž se k němu obrátil, až když Minerva vyklouzla ze dveří.

„Přestaň s tím, Albusi. Už je nemusíš všechny trestat. V první řadě vůbec nebylo třeba, abys to dělal. Jejich reakce jen prokázala, jak dobře jsem svou úlohu sehrál. Ber jejich jednání jako kompliment namísto urážky.“

-RYBG-

Pastorek vešel do ředitelny a pokusil se představit si, jak má asi udělat to, co se od něj čekalo. Nějak totiž bude muset odstranit všechny portréty ze zdi a přenést je do soudní síně. Trvaly na tom, že budou přítomny Severusovu přelíčení. Takže vytáhl hůlku a začal s celým tím únavným procesem.

Dalšího rána vešel Severus a kompletní bradavický učitelský sbor do soudní síně na přelíčení. Téměř každé volné místečko na podlaze obsazoval stojan s portrétem, který předtím zkrášloval zdi ředitelny. Severus se usadil na lavici pro obžalované, zatímco ostatní si našli místa, kde jen mohli.

„Severusi Snape, jste obžalován z vraždy Albuse Brumbála. Čím se budete hájit?“

Pastorek zauvažoval, jaká asi Snapeova odpověď bude, protože po pravdě neměl ani tušení. Přesto nečekal, že za něj odpoví Brumbálův obraz.

„Severus mě sice opravdu zabil, ale učinil tak za polehčujících okolností. Byl jsem na smrt chorý a on mi poskytl důstojnou smrt. Požádal jsem jej o to.“ Albusovy modré oči vesele jiskřily na celou skupinu, jíž býval členem.

„A to je snad legální jednání?“

Pastorek už o tom dříve slyšel, ale neznal jedinou osobu, která by takový skutek vykonala. Až dosud.

„Zcela legální,“ promluvil Phineas Nigellus Black. „Bylo to dovoleno od doby pronásledování čarodějů mudly. Jsem si jist, že má Albus připravenou náležitou dokumentaci.“

„Zavolejte madam Pomfreyovou, ona má všechny lékařské záznamy,“ navrhl Albus.

Pastorek nechal poslat pro madam Pomfreyovou i pro ředitele od svatého Munga. Ten bude vědět, jestli je ten zákon stále platný.

Pan Vegal se na slyšení dostavil jako první. Vykulil oči při pohledu, který se mu naskytl. „Jak vám mohu být nápomocen, ministře?“

Pastorek se trochu naklonil dopředu, fixoval muže neochvějným pohledem. „Existuje zákon, který by někomu dovoloval, aby smrtelně nemocnému pacientovi poskytl důstojnou smrt? Aby ho zabil předtím, než to dokáže sama nemoc?“

Do místnosti vešla Pomfreyová a v ruce nesla Albusovu lékařskou složku. Pastorek jí pokynul, že vnímá její přítomnost, než stočil svou pozornost k Vegalově odpovědi.

Vegal překvapeně zamrkal, než mu ji poskytl: „Ano, existuje. Smrtelně nemocný pacient musí podepsat souhlasný formulář, než se přiblíží ke konci svého života. Takový formulář mohou podepsat i válečníci vyrážející do bitvy.“

„Madam Pomfreyová přinesla lékařské záznamy Albuse Brumbála. Mohl byste je projít a zjistit, jestli by se jeho smrt dala pod tento zákon zahrnout?“

Vegalovi málem vylezly oči z důlků, když přijímal složku. Netrvalo mu dlouho, aby si všechny informace pročetl. „Ano, dala. Profesor Brumbál podepsal souhlas, než odešel na souboj s Grindelwaldem, a podle záznamů je vidět, že právě bojoval se smrtelnou kletbou, když ho Snape zabil.“ Rychle složku zavřel, než pohlédl na muže, o jehož svobodě se jednalo.

Severus věděl, že by se měl starat o to, kam to dál povede, že se právě rozhodovalo o jeho svobodě, ale přesto se v myšlenkách vrátil do Bradavic a k opravám, které bude nutné provést. Musel vyléčit celou školu.

Poté se znovu začal soustřeďovat na soudní síň a uslyšel, že ho Starostolec prohlásil za nevinného. Vykráčel z té ztemnělé místnosti a zamířil zpět do školy, zanechávaje za sebou celou sbírku obrazů, se kterými se bude někdo muset vypořádat.

-RYBG-

Severus uznával, že nemůže být tím, kdo kouzelnický svět úplně vyléčí. Věděl, že bude třeba najmout někoho, kdo mu ve škole pomůže, ale Harry musel nejprve projít testem. Mladý muž už prokázal, že ví, co dělá, co se týkalo obrany proti černé magii. Severus pod rouškou zkoušek při přijetí k bystrozorům sledoval, jak bez sebemenších pochyb potvrdil, že si vede dobře v tom, co dělá. A pokud se jednalo o učení, tak v tom se již osvědčil ve svém pátém ročníku.

Několik dobře zvolených poznámek a pohledů mu zabezpečilo toho učitele Obrany, kterého chtěl. Všechny ty roky, kdy děti z kouzelnického světa zastrašoval, pro jednou opět zafungovaly v jeho prospěch.

-RYBG-

Harry si právě vykračoval chodbami, mířil do Velké síně. Dnes večer dorazí studenti a on se chtěl ujistit, že už bude sedět vedle ředitele. Snape se během letních měsíců, zatímco se připravoval na vyučování, ukázal jako zajímavý společník. Když se usadil na své kýžené místo, cítil, jak mu poklesla čelist. Severus nebyl oděný do černé.

Ředitel zkroutil rty téměř do úsměvu, když spatřil výraz na Harryho tváři. Uhladil si záhyb na svém borovicově zeleném hábitu a pokynul Filiusovi, aby otevřel dveře. Nastal čas uvítat navracející se studenty. Prozkoumal skupinky, které zaplňovaly stoly, a potěšilo ho, když viděl, že všechny jasně září představiteli své barvy. Ta tam byla zahnívající žluť, sněťovitá zeleň, modř plná modřin a flekatá rudá, všechno, co zbylo, byla pravá, plná, zdravá podoba všech barev.

Opět se na své židli opřel a díval se, jak Minerva přivádí prváčky. Nastal čas pro ty nejnovější, aby našli své právoplatné místo a projevili své barvy.