Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Advent 2014 Ostatné

Každý Snupin, který byl kdy napsán

Advent 2014 Ostatné
Vložené: Patolozka - 01.01. 2015 Téma: Advent 2014 Ostatné
Patolozka nám napísal:


1. január 2015


Every Snupin Ever Written – Každý Snupin, který byl kdy napsán

http://www.fanfiction.net/s/2417760/1/Every-Snupin-Ever-Written

Autor: TheTeacleTart; překladatelka: Patoložka; beta-read: Claire

Humor, (Snupin, Slash)

Rozsah: 4900 slov

Shrnutí: Severus Snape a Remus Lupin se právě vzali a ztrácejí se ve víru líbánek. Zbylo tam po nich ovšem ještě pár svatebních hostí, kteří dopíjejí víno a dumají nad tím, čeho to vlastně byli svědky a proč.

PP: Humorný příběh, který začleňuje snad všechna klišé, která znáte, ať už z toho nebo z onoho pairingu.

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by TheTeacleTart, czech translation was created by Patolozka.

PP: Tuto povídku jsem objevila už poměrně dávno, ale nějak jsem se k ní nemohla dostat. Je to slash a zároveň není – o čem mluvím, poznáte od první řádků. Ale pokud se chcete pobavit a není vám slash úplně cizí, myslím, že by vám mohla vykouzlit úsměv na tváři. Já se chechtala skoro od začátku do konce;-) Ale pozor – je dlouhá, za 5 minut ji nestihnete ani rychločtením, ovšem stojí to za to, garantuji!

ooOoo



Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

Každý Snupin, který byl kdy napsán

Lahve od šampaňského, stovky lahví, ležely bez obsahu a poházené po několika tuctech prázdných stolů. Kouzlo, které udržovalo všechny květiny čerstvé, už vyprchalo, takže bylo všechno pokryto vrstvou bílých a rudých růžových plátků. Smyčcový kvartet se už dávno sbalil a v tichosti opustil Velkou síň. Všechny přípitky už byly proneseny. Všechny dorty snědeny. Remus Lupin a Severus Snape odjeli na líbánky na cestu kolem světa a všechno, co zbylo, jak noc slábla a do svítání už zbývalo jen pár hodin, bylo posledních pár hostí, kteří popíjeli poslední doušky vína a hloubali nad touto největší slavností v bradavické historii.

„Stejně to furt nechápu,“ zafuněl Harry Potter, než dlouze upil merlotu ze sklenice, kterou pevně svíral ve svých rukách.

„A kde jsi posledních dvanáct hodin byl?“ odvětil Ron Weasley a připlácl si ruku přes oči, aby se uchránil proti světlu z tisíců svící stále ještě plujících vzduchem.

„Ach, ale já to viděl. Jen to prostě nechápu.“ Dopil merlot a znovu svou sklenku naplnil chardonnay z nejblíže stojící lahve. „Viděl jsem celý ten poutací obřad. Viděl jsem je, jak se líbají. Viděl jsem je tančit. Viděl jsem – pro lásku všech Nebelvírů – viděl jsem Remuse, jak Snapea popadl za ten jeho kostnatej zadek,“ procedil se zachvěním a rukou se chytil za břicho, jak se v něm výhružně čeřilo všechno to víno. „A i když ti ani zaboha nedokážu říct, co na něm Remus vidí, dám krk na to, že jsou teď oba šťastní.“

„Profesor Snape byl více než jen šťastný,“ přidala se Hermiona Grangerová a na prsty si přitom natočila pár vlasů Nevilla Longbottoma. „Prakticky zářil. Nikdy jsem ho neviděla vypadat tak pohledně.“

Na to se Neville přidusil svým pitím, slitky ze tří různých vinných lahví, u kterých cítil, že je nucen je dojet. „Pohledně! To zacházíš trochu daleko, ne?“

„Ale on byl pohledný,“ doplnila je Lenka Láskorádová, než do své skleničky rozmačkala několik růžových plátků se stejným množstvím ohnivé whisky a máslového ležáku, aby pak tu směs příští týden použila ve svém výzkumu nepolapitelných bodlinatých řízkounů. „Vlasy se mu tak hezky leskly.“

„Byly mastné. Ne lesklé. Mastné,“ odfrkl si Harry. „A on je měl mastné vždycky. Dnes večer byly prostě jen uhlazené a mastné na rozdíl od zcuchaných a mastných.“

„Zářily mu i oči,“ pokračovala Lenka.

„Asi si šlehnul nějakýho lektvaru.“

„Choval se velmi důstojně a hrdě.“

„Jako by měl skleněnou tyč zapíchnutou ve svým…“

„Harry!“ varovala ho Hermiona.

„No tak dobře. Dobře. Vypadal skoro jako člověk. Ale to mi stejně furt nevysvětluje, jak se to mohlo stát. Myslím tím – já přece nikomu příležitostný sex neupírám, klidně si to dělejte i jen s jednou osobou, když chcete, ale oženit se a dokonce se svázat poutem? To je šílený. Kdo by se ke Snapeovi nechal dobrovolně připoutat na celý život? A kouzelníci žijí dlouho, však víte. Oba jsou ještě dost mladí, takže tu mluvíme aspoň o desetiletích!“

„Co máš za problém, Pottere?“ protáhl Draco Malfoy, trochu pozvedl hlavu a zlostně na Harryho zazíral, z místa, kde ležel na stole obklopený zdí z píšťal na šampaňské, kterou kolem něj vystavěla Ginny. „Jde ti o to, že je ten tvůj drahocenný vlkodlak se Snapem nebo o to, že se vzali a že je jejich pouto trvalé?“

„Och, ale jdi, jako bych tady byl jediný, kterého zmátlo, jak se může někdo dobrovolně rozhodnout strávit zbytek života se Severusem Snapem. Musí přece existovat nějak důvod.“

„Důvod?“

„Ano, ty všemi známý onanisto, důvod. Nějaký motiv pod tím vším, nějaké rozumné vysvětlení toho, jak by někdo jako Remus dokázal toho přerostlého netopýra tolerovat.“

„Nuže, když už jsi zmínil ty známé onanisty, možná s sebou Snape nosí nějakou… mocnou zbraň.“

Lenka vzhlédla. „Myslíš jako nějakou zvláštní hůlku?“

„I tak by se to dalo říct,“ zahihňal se Draco.

Harry si nacpal prsty do uší. „Tohle nebudu poslouchat.“

„Byl by to důvod a ne až tak špatný,“ přidal se Ron.

„Ne, to tedy nebyl!“ vyštěkl Harry.

„Nebyl by to špatný důvod?“

„Ne! Počkat. Co? Ne, vůbec to není důvod.“ Harryho tvář zrudla vážně tmavým odstínem červené, když se na Rona zamračil. „Musí v tom být bokem ještě něco zlověstnějšího.“

„Bok!“ zaječela Lenka, díky čemuž se Ginny zachechtala daleko hlasitěji, než měla v plánu. „To je dobrý důvod.“

„Mohli bychom celý rozhovor vrátit na tu správnou lajnu?“ vybídl je Harry a věnoval Lence svůj nejsmrtonosnější pohled. „Pořád tvrdím, že musí existovat logické vysvětlení, jak se ti dva dali do kupy. Odmítám uvěřit, že se to stalo proto, že byl Snape… och, nedokážu to ani říct!“

„Snaž se, jak chceš, Pottere, ale chemii nepopřeš,“ informoval jej Draco zvesela. „Ten tvůj drahocenný Lupin nemohl ze Snapea spustit oči celý večer. Musel bys být slepý, abys neviděl, že jsou do sebe úplně udělaný.“

„Ale jak se to vůbec stalo? Zdá se to jako včera, kdy se nenáviděli dost na to, aby si navzájem utrhali nohy i ruce,“ prohlásil Harry melancholicky.

„Asi toho pro začátek moc nepotřebovali. Třeba na Severuse Lupin narazil, když byl nahý ve vaně, a líbilo se mu, co viděl,“ poučil ho Draco s úšklebkem.

„Snažíš se mě zabít?!“ zapištěl Harry.

„Harry,“ oslovila ho Hermiona soucitně, „jaký druh důvodu ty vlastně přesně hledáš?“

„Nevím. Něco, co by dávalo smysl. Jako že by třeba existoval nějaký směšný zákon, takový, kde by všichni vlkodlaci museli mít svého pána, a Snape by toho využil a…“

Draco znovu prudce zvedl hlavu. „Proč by toho měl využívat? Co když chtěl Lupina jenom ušetřit ponížení?“

„Tvrdíte, že takový zákon existuje?“ hlesla Lenka s očima dokořán.

„Ne, ty hloupá, to jsem jen uvažoval, proč by toho měl Severus využívat, a došel jsem k závěru, že by chtěl Lupina prostě jenom ušetřit trápení, protože Severus není žádný zlosyn, víš?“

„Seš si tím tak jistej?“ zavtipkoval Ron.

Draco přezíravě mávnul rukou. „No, ne pořád. Ne, když opravdu o něco jde. Každému v téhle místnosti zachránil zadek nejméně jednou. Dokážu si představit, že by se rozhodl, že si Lupin takové chorobné zacházení nezaslouží, a přispěchal mu na pomoc. Má v sobě někde i srdce.“

„Seschlé a černé a mokvající…“

„Harry!“ zvolala Hermiona.

„Co když,“ pokračoval Draco nevzrušeně, „se Snape s Lupinem oženil, aby ho zachránil před nějakým ubohým ministerským ediktem nebo tak něco. Ministerstvo si vždycky našlo cestičku, jak novátorsky a vzrušujícím způsobem lidi, jako je Lupin, pronásledovat. Pro některé z nich je to jako nějaký mizerný koníček.“

Ron si odfrkl. „Famfrpál, pletení košíků, utiskování celých ras nevinných bytostí.“

„Přesně. Třeba prošlo něco, o čem jsme ani neslyšeli, a Severus se rozhodl s tím něco udělat. Ať už si to myslíte nebo ne, Severus nefér zacházení nedokáže tolerovat. Musel se s ním potýkat celý život. Takže je možné, že to udělal z čiré laskavosti svého seschlého, černého srdce.“

Harryho to ale stále nepřesvědčilo. „Snape si spíš uvědomil, že by mohl strávit zbytek svého mizerného života sám, a tak si spočítal, že je Remus tou jedinou osobou, se kterou by mohl něco mít. Remus byl vždycky ke své vlastní smůle až příliš hodný.“

„Tak se koukněme, jestli jsem to pochopil, Pottere – Snape, světově proslulý mistr lektvarů, válečný hrdina, držitel Merlinova řádu a dalších podobných, se rozhodne, že chce přítele a jeho jedinou možnou volbou je omšelý vlkodlak se záplatovanou vestou a třemi tabulkami čokolády na sekeru?“

„Remus je náhodou úlovek!“ trval na svém Harry.

„Jistě, když máš otrhaný vkus,“ odpověděl Draco se zívnutím. „Dumám jen nad tím, jak to, že jsem to neviděl dřív.“

„Třeba si spolu začali, když tady Lupin v našem třetím ročníku učil,“ povzdechla si Hermiona zasněně.

Ginny se usmála. „Už to znova neomílej.“

„Co myslíš tím – znova?“ zeptal se Ron.

Ginny protočila panenky. „To byla nejoblíbenější teorie všech holek na koleji. Byly přesvědčené, že ti dva používali tu svou otevřenou nenávist jen k tomu, aby zakryli fakt, že se klátěj navzájem. Každý pak došel k závěru, že je Snape výstřední maník, a doufali, že Remus taky. Nedokážeš si Snapea prostě představit s bičíkem a řetězy a…“

„Roubíky, kroužky na přirození, horkým voskem, svorkami a šroubovicemi a dvojnásobně velkými…“

„Dobře, dobře, Hermiono,“ přerušila ji Ginny, než mohl Hermionin seznam nechat Harryho uši ohnivě vzplanout. „Pochopili jsme to. Vážně někdy uvažuju, co ty všechno čteš.“

„Myslím, že je důležité, aby byl člověk dobře obeznámený s různými tématy,“ vyjádřila se Hermiona a tvář jí polila červeň.

Draco se zahihňal. „Člověk nikdy neví, kdy bude muset přednést improvizovanou řeč na téma sado-maso techniky preferované vlkodlaky a mistry lektvarů, kteří je provozují.“

„Och, strč mi to někam, Malfoyi.“

„Děkuji za nabídku, Grangerová, ale nejsi můj typ.“

„Víme vůbec, kdo vynašel Vlkodlačí lektvar?“ nadhodila Ginny najednou.

Draco se otočil a vzhlédl k ní. „Proč?“

„Třeba ho vynašel Snape – rozhodně je toho schopný. A třeba se o tom Remus dozvěděl a byl mu prostě… vděčný?“

„Když jsi někomu vděčný, prostě mu pošleš dopis. Kytky, možná. Bonboniéru. Ale určitě s ním nepícháš,“ podotkl Harry.

„Ani nekouříš?“ otázal se Draco.

„Ne!“

„Ruční práce?“

„Rozhodně ne!“

„Připomeň mi, abych ti nikdy neprokazoval žádnou laskavost, Pottere.“

„Dobrá tedy, možná byl Snape ten, kdo se musel oženit a Remus mu nabídnul pomoc,“ navrhla Ginny a položila na vrchol své pyramidy nad Dracovu hlavu poslední z píšťal na šampaňské.

„Proč by se Snape musel ženit?“

„Och, já nevím! Třeba kvůli nějaké směšné čistokrevné záležitosti. Mamka s taťkou nám pořád předhazují nějaké zastaralé obřady, kterých bychom se měli účastnit. Minulý rok se mi třeba mamka pokusila ostříhat vlasy a spálit je v nějakém rituálu plodnosti.“

„Rituál plodnosti! Copak vás není už dost?“

„Chce vnoučata. Dva z jejích synů jsou gayové a další se ještě nerozhodl. Jeden nechce děti, jeden chce počkat, až bude o něco starší, a poslední je Percy, ale ten tak úplně není předmětem diskuze, no ne?“

„Pomiň, lasičko, ale co tedy předmětem diskuze je?“

Všichni na moment ztichli, jak se snažili vzpomenout si, co to vlastně probírali. Ron, který ležel stočený na boku v pozici plodu, zazíval a zadrmolil: „Snape… svatba… rituály čistokrevných…“

„Jasně!“ vyjekla Ginny. „Třeba existuje nějaký čistokrevný pravidlo, který říká, že se musí do určitého věku oženit, nebo ho třeba někdo proklel, jako Voldemort nebo nějaký žárlivý Smrtijed. Třeba to byl jeho hrubián otec nebo jeho chladná, bezcitná matka.“

„Ty jsi potkala jeho rodiče?“ zeptala se Hermiona.

„Ne, jen sázím na to, že jablko nepadá daleko od stromu.“

„Na to si přisadím,“ zamumlal Ron ospale.

„Každopádně,“ pokračovala Ginny, „třeba to musel udělat, jinak by přišel o svoje majetky.“

„A teď má i majetky?“ přerušil Ron svou sestru, aniž by vzhlédl.

„Jasně, Snape Manor nebo tak něco. Copak ho nevidíte? Temný a gotický se špičatými věžemi a špinavými okny. Velkolepý, ale chatrně obhospodařovávaný, protože se ke svému dědictví nemohl dostat, jelikož se ho jeho rodina zřekla za to, že se postavil na Brumbálovu stranu. Nemohl snést, že by se tam vrátil, ani všechny ty vzpomínky, ale nedokázal popřít svou minulost. A pak se objevil Remus a nabídl mu manželství, aby tak zachránil dům jeho předků.“

„Ty už zase jsi četla ty knížky, že jo?“ utnula ji Hermiona. „Takové ty s nadmíru pohlednými kouzelníky s nemožně ostrými bradami a obrovskými boulemi na kalhotách a čarodějkami, které se na ně tisknou jako o život v šatech s rozparky, dávajíce na odiv své bujné, baňaté poprsí?“

„Vlastně jo, četla. Chceš je vrátit?“

Všichni se na Hermionu otočili. „Er… ne… to jen… Héj, co když Snape přišel na lék na lykantropii a přinutil Remuse, aby si ho za to vzal?“

„Sobeckej parchant,“ ušklíbl se Ron pohrdavě a znovu si rukou překryl oči.

Harry si však, jak se zdálo, myslel, že byla ta myšlenka prostě naprosto geniální. „Jo,“ oznámil a oči mu zajiskřily, „koneckonců je přece mistr lektvarů a jeden z mála, kdo dokáže uvařit vlkodlačí lektvar. Nemělo by pro něj představovat moc úsilí vyvinout i léčbu. A pak Remuse přinutil, aby si ho vzal, aby se k ní dostal.“

„Proč by to dělal?“ zeptal se Draco.

„Protože Remuse nenávidí a chce, aby trpěl.“

„A co je bolestnějšího než tuny prostopášného sexu, že?“

„Přesně!“ usmíval se Harry hrdě.

„Tak předně, ty zjizvená hlavo, třebaže nezazdívám, že když přijde na tebe, je sex mučení, pro zbytek z nás je ale dost dobrý, a pokud Severus opravdu chtěl, aby byl Lupinův život mizerný, pak by si našel jiný způsob. Když chce, je velmi kreativní. Zejména, když přijde na perzekuci, to je pak naprostý virtuóz.“

„Třeba v tom měl prsty nějaký lektvar,“ vypíchla Hermiona. „Snape přece vždycky experimentoval. Třeba potřeboval do lektvaru nějakou část z vlkodlaka. Vlasy, krev, sliny…“

„Semeno,“ dodal Ron, kvůli čemuž se všichni v místnosti zachvěli. Prázdné sklenice byly opět naplněny.

Ginny, teď už spokojená se svým nedávným přispěním k architektuře, a taky proto, že už jí došly všechny píšťaly na šampaňské, přešla k Harrymu, usadila se mu na klín, popadla jeho víno a prakticky vdechla celý obsah, než promluvila: „Třeba je za války unesli.“

„Copak bysme se nedozvěděli, kdyby je unesli?“ zeptal se Harry.

„Možná ano, možná ne. Třeba byli na nějaké vážně supertajné misi a ostatní to ututlali.“

Harry povytáhl obočí. „Takže co? Byli společně na misi a mezi úhyby před kletbami se rozhodli, že by si mohli trochu zašpásovat?“

„Myslím, že by to bylo komplikovanější. Mohli se třeba proklít, když sesílali kletby. Kvůli vzájemnému hašteření byli neopatrní a pak je zajali.“

„Tomu bych i věřil,“ odpověděl s úšklebkem.

„A pak zjistili, že jsou spolu zamčení v nějakém pochmurném, plesnivém, sešlém podzemí,“ pokračovala.

Draco se zasmál. „A to je pro Snapea nějaká novinka, protože…?“

„A právě měl nastat úplněk,“ přidala Ginny rychle.

„To by bylo nepraktické,“ přidal se Ron.

„Voldemort je spolu zamknul, protože si spočítal, že Lupin Snapea rozsápe, jen co se přemění.“

Draco jí věnoval zničující pohled. „A proč by je nezabil přímo?“

„Protože Voldemort byl chorý parchant, který zpracovával detailní a nanejvýš spletité scénáře, jak umučit kohokoliv, kdo se mu protivil, čímž pak byly všechny pokusy o útěk vysoce dramatické a dosti vzrušující.“

„Ou jé, pravda,“ souhlasil Draco a znovu si odložil hlavu. „Pokračuj, je to fascinující.“

„Záchrana se zdála nepravděpodobná, protože byli na supertajné misi a nikdo o jejich místě pobytu nic nevěděl,“ vysvětlovala Ginny dál.

„Samozřejmě,“ zamumlala Hermiona.

„Ukonči to, už je moc dlouho na koni,“ zamručel Draco nazpět.

„Ale Lupin věděl o jedné věci, která mohla Snapea zachránit. Museli se stát druhy.“

Harry ji shodil ze svého klína. „Cože?! Proč?“

„Protože vlkodlaci své druhy nezabíjejí,“ vysvětlila Ginny.

„A to víme jistě? Myslím tím – vlci se sice párují na celý život, ale dostal se někdo k živému vlkodlakovi dost blízko na to, aby se ujistil, že je to pravda?“

„Tohle je všechno, co máme. Spolupracuj se mnou.“

Harry vklouzl rukama pod své brýle a začal si mnou oči. „Dobře, takže buďto sex nebo smrt, to se mi tu snažíš naznačit?“

„Mohlo se to tak stát. Je to stejně dobrý odhad jako jakýkoliv jiný.“

„Ale mohlo to mít něco do činění s nějakou misí,“ přidala se Hermiona zamyšleně. „Oba na nich byli mnohokrát. Třeba je všechen ten čas o samotě a nebezpečí svedl dohromady. Myslete na všechen ten adrenalin. Krev valící se jejich žilami. Teplo stoupající jejich upocenými…“

„Hermiono!“

„Hm? Promiň, řekla jsem snad něco?“

Ginny se ušklíbla. „Jak jsem říkala, je možný, že celý ten trik zapříčinily vynucené okolnosti. Třeba jednoho z nich chytili Smrtijedi a ten druhý ho zachránil. Dvěma takovým lidem by pak netrvalo dlouho, aby se dali dohromady.“

„Dokážu si představit, že by Remus Snapea zachránil,“ pronesl Harry pyšně.

„Promiň, že nechám teď tu tvou bublinu vybuchnout, Pottere,“ začal Draco, „ale vyhlídky tady jsou takové, že jestli by někdo někoho zachraňoval, pak by to byl Snape.“

„Proč? Kvůli jeho velkodušné nátuře?“

„Ne, ale kvůli tomu, že to byl on, kdo většinou prováděl všechnu špionáž, a bylo by daleko pravděpodobnější, že to byl Remus, koho zajali, a že to Snape musel nechat své krytí padnout, aby zachránil jeho mizernou kůži.“

Harry přimhouřil oči. „Spíš je pravděpodobnější, že Voldemort to jeho směšné krytí prohlédl a Snape se dostal do srabu. A že jediný, kdo měl dost kuráže, aby s tím něco provedl, byl Remus.“

„Ale nic z toho se nestalo,“ poznamenala Hermiona. „Snapeovo krytí nikdy nepadlo a Remuse nikdy neunesli.“

„Třeba Remuse použili, aby Snapea otestovali,“ prohodila Ginny. „Třeba chtěl Voldemort otestovat Snapeovu oddanost, unesl Remuse a přinutil Snapea, aby ho mučil.“

„Remuse nikdy neunesli,“ zopakovala Hermiona.

Draco jim věnoval pokřivený úsměv. „Třeba Lupina mučil a jemu se to líbilo.“

„Remuse nikdy neunesli!“ zahulákala Hermiona. „Jaký má smysl mluvit o něčem, co se nikdy nestalo? To klidně můžete říct, že jeden o druhého pečoval, aby ho vyléčil z vážného zranění, když víme, že ani jeden z nich nikdy tak vážně zraněn nebyl. Nebo že jeden z nich ztratil svou schopnost kouzlit a druhý mu pomáhal se s tím vyrovnat. Proč rovnou neřekneme, že jsou spolu kvůli tomu, že Voldemort zvítězil a oni pak kvůli svému bezpečí utekli?“

„Dokážeš si představit, že by Voldemort zvítězil?“ ozvala se Lenka. Hermiona zasténala a zabušila hlavou o stůl. Vážně tvrdě. A opakovaně. Lenka ovšem, protože v tom neviděla žádné neobvyklé chování (Hermiona to v její přítomnosti dělávala často), žvanila dál: „Co když pro něj Snape pracoval celou tu dobu a Voldemort mu Remuse daroval za jeho věrnost?“

„Z toho je mi na zvracení.“ Harry viditelně zezelenal.

„Mně se to líbí,“ oznámil Draco.

„Tobě vždycky.“

„Ale no ták, Pottere, kdyby tys mohl Remusovi dát Snapea odměnou, neudělal bys to? Nelíbilo by se ti ho tím trochu ponížit, tím, že z něj uděláš domácího mazlíčka?“

„Proč o tom zatraceně vůbec kafráš?“

„To ty jsi tady ten, kdo si mezi nimi nedokáže představit romantiku. Proč ti potom takové nápady přijdou tak směšné?“

Harry si odfrkl. „Protože Voldemort nezvítězil, právě teď je z něj jen hromádka prachu. A za druhé, já bych nikdy nedal jednu lidskou bytost jiné.“

„A je tohle snad absurdnější než cokoliv, co jsme předtím zmínili?“

„No, proč tedy prostě neříct, že si Remus koupil Snapea na aukci nebo ho zmuchloval během hry na pravdu a lež?“

„Jako kdyby se tohle kdy stalo. Jako kdyby Snape dovolil, aby ho dražili. A nemyslím, že by kdy ve svém životě hrál jakoukoliv hru kromě té Píchni si do Nebelvíra, a to jen za zvláštních okolností.

„Víme my vůbec, jestli Snape hraje na nějaký nástroj?“ zeptala se Hermiona neočekávaně, čímž způsobila, že všichni v místnosti zamrzli a otočili se na ni.

„Cože?“ Harry začínal uvažovat, jestli Hermiona nevypila víc než jen trochu vína.

„Třeba na housle? Na piáno? Na flétnu? Na cokoliv?“

„A v čem by byl rozdíl?“

„Já nevím,“ pokrčila rameny, „hudebníci jsou vždycky více sexy. Myslím tím, že i ti nejošklivější vypadají, jako by si docela pravidelně užívali.“

Draco se zasmál. „Hudba tiší zuřivost bestie. Třeba svému malému vlkodlakovi zpíval.“

„Třeba Remus zpíval Snapeovi?“ přidala se Ginny. „Umí zpívat vážně pěkně.“

„Slyšela jsi ho zpívat?“

„Karaoke.“

„Dobře, tak tady tě ale okamžitě zarazím!“ vyskočila Hermiona. „Odmítám uvěřit, že by Remus Lupin zpíval Karaoke.“

„Byla jsi tam taky,“ trvala na svém Ginny.

„Byla?“

„Začala jsi to. Po dvou máslových ležácích spláchnutých ohnivou whisky ses postavila na stůl a začala jsi zpívat: I Am Woman.“

„Och. Dobře. Tak teda pokračuj.“

„To je ono.“ Ron se posadil. „Koukněte, všichni, já hlasuju pro to, že se oba opravdu, ale opravdu hodně opili, vyspali se spolu proto, že se jim to líbilo a rozhodli se, že v tom budou pokračovat, protože ani jeden z nich vlastně neměl co na práci. Remus měl jako vlkodlak jen málo akce a Snape jako naprostý kokot ještě míň. Neměli co ztratit, vážně, a tak zvesela šukali, dokud neumřeli. Konec pohádky.“

„No to je mi ale romantika. Weasley, ty máš na vyprávění dar.“ Draco Ronovi věnoval mrknutí. Ron se mu pokusil mrknutí oplatit, ale byl tak narvaný, že namísto toho jen pevně sevřel víčka k sobě.

Harry zavrtěl hlavou. „Ne, ne, ne! Je toho určitě víc. Snape Remusovi něco udělal.“

„Ano, udělal. Opíchal ho. Opravdu mockrát,“ zvolal Draco.

„Bože, já tě nesnáším.“

Draco poslal Harrymu vzdušný polibek.

„Nic z toho. Jinak začneme přemýšlet o tom, jak byste se k sobě dostali vy dva a to bychom organizovali celé týdny. Už jen famfrpálový tréninky samotné by nám trvaly celý dny,“ podotkl Ron, než vstal a přešel na místo, kde ležel Draco. „Přesto stále tvrdím, že se prostě ožrali.“

Ginny zavrtěla hlavou, aby se pokusila zbavit počínající bolesti hlavy. „Koukněte, zatímco tady rozebíráme všechny ty teorie, mohla bych podotknout, že bych raději nechtěla debatovat o ničem, co má spojitost s tím, že by byl Snape upír a Lupin těhotný.“

„Úplně ses pomátla?“ Harryho výraz rozhodně říkal, že se vskutku pomátla.

„Ne,“ odpověděla Ginny, „já jen vidím, kam tohle všechno směřuje, a taky jsem vypila otřesné množství alkoholu, takže bych raději předešla nočním můrám, ještě než začnou. Sledujete mě?“

„Dobře. A já stejně tak nechci slyšet o tom, jak se milovali už od svých školních dní,“ okomentoval to Ron.

„Proč?“

„Protože se nenáviděli.“

„Ale proč se nenáviděli?“ zeptala se Hermiona, která se přesunul na klín Lence, z žádného jiného důvodu, než z toho, že byl k dispozici. „Mám na mysli – nebyl by to dobrý důvod, kdyby všechna ta nenávist ve skutečnosti maskovala léta zapovězené vášně? Roky nepřátelství a pomluv, které následně vyvolaly horečné šílenství? A pak se jedné noci všechno vážně rozvášnilo, oni spolu bojovali a hůlky jim nebyly dost, tak přešli na pěsti. Brzy už se spolu váleli po podlaze, svírali jeden druhého, trhali šaty, odhalovali kůži a pak… pak… no, to dává smysl.“

„Ne, to nedává. Jako kdyby se to kdy stalo. Jaký to je směšný předpoklad,“ pronesl Ron se smíchem.

Draco vzhlédl. „Být tebou, neodpovídám tak rychle, Weasley, ne, pokud máš mít ještě naději, aby sis ještě někdy zašpásoval.“

„Když nad tím tak přemýšlím, tak to dává až příšerně moc smyslu,“ souhlasil Ron urychleně.

„Zmoudřel jsi na své roky, lasičko.“

„Dík, že sis všimnul, fretko.“

„Už dost s těmi vašimi zvířecími přezdívkami,“ vyjekl Harry a rychle si dal ruce na uši. „Teď budu mít noční můry určitě. Kdybyste laskavě mohli přesunout svou pozornost na probírané téma, mohl bych říct, že jste všichni úplně mimo. Vsadím se, že se Snape za pomoci mnoholičného lektvaru přeměnil na někoho, komu Remus věřil a mohl si mu vylít srdíčko. A pak už měl dost informací, aby ho mohl vydírat, aby si ho vzal.“

„Ach, staré dobré vydírání. Jaká to překrásná myšlenka,“ nadhodil Draco zasněně. „Úplně to vidím – Lupin narazil na nějaké složky či papíry, ve kterých je Severus do něčeho zapleten, a hrozil, že to odhalí celému světu. Nic nezaručí doživotní věrnost víc než donucení.“

Harry zavrčel. „Nebo spíš Snape našel něco o Remově soukromí, třeba dokonce deník, a použil tu informaci, aby si ho Remus vzal.“

„Takže, náš vlkodlak má pestrou minulost?“

„To jsem neřekl!“

„Co by měl pak skrývat?“

„Přestanete s tím vy dva už?“ zabrblal Ron. „Nemůžeme se prostě vrátit k mé noci plné opileckého hýření? Bylo by to vážně příjemnější.“

„Ne, byli nuceni pobývat o samotě na Grimmauldově náměstí,“ zvolal někdo.

„Byli spoutání nějakou nehodou v lektvarech,“ navrhl další.

„Jeden z nich neúmyslně vypil afrodiziakum.“

„Jeden z nich úmyslně vypil afrodiziakum.“

„Jeden ztratil paměť a druhý mu pomáhal si vzpomenout?“

„Jeden vymazal paměť druhému, aby mu pomohl zapomenout?“

„Byli přinuceni uzavřít v zájmu války smír.“

„Zůstali trčet v karanténě na ošetřovně s ničím jiným než se Scrabble, balíčkem karet a bez vůle k životu.“ Někdo na Rona něco hodil.

„Mám to,“ vybreptla Lenka, její oči byly ještě větší než obvykle, což indikovalo, že buďto dostala nápad, nebo si sedla na něco vážně ostrého, „třeba si Snape našel nějakého koníčka jako… já nevím… fotografování. Dokonce mudlovské fotografování. A pak začal dělat všude po škole obrázky a stalo se, že načapal Remuse v jedné z jeho soukromých chvilek. Třeba ho pak viděl jinak, víte? Třeba jím pak začal být posedlý a dělal celé tucty obrázků jen Remuse. A Remus na to náhodou přišel a Snape to na něj vychrlil nějakou přehnanou řečí. A pak oba zjistili, že se za všechny ty roky změnili a že spolu vážně chtějí být a pak se spolu vážně rychle a neuváženě vyspali.“

„Och, jako kdyby se tohle mohlo stát.“

„To je ta nejstupidnější věc, jakou jsem kdy slyšel.“

„Přesně tak, odstřihnem tě. Už nedostaneš žádný další pití.“

„Byl to jen nápad. Není třeba být tak nedůtklivý.“

„Neville,“ zvolal Ron, „tys byl nějak děsně potichu. Nahoď ňákou teorii.“

Neville vzhlédl s velmi zlomyslným výrazem na tváři a přelétl očima všechny v místnosti, jednoho po druhém. Pak velmi zřetelně pronesl: „Imperius.“

Všichni na něj zůstali civět.

„Geniální.“

„To je ta odpověď.“

„Jak to, že jsme to neviděli?“

A právě v tom vstoupil do síně Brumbál a přezkoumal scénu před sebou svýma jiskřivýma očima.

„Pane na nebi,“ vyjekl Draco.

„Co?“ zeptal se Ron.

„On jiskří. Nesnáším, když jiskří. To pro Zmijozel nikdy neznamená nic dobrého.“

„Ujistěte se, že tady nezůstanou otevřené lahve,“ řekl Brumbál.

Ginny škytla a Hermiona zvedla prsty, aby spočítala, kolik ředitelů to na ně mluví. Už byla u tří, když se ozval Harry.

„Pane řediteli,“ začal, „možná byste nám mohl pomoci něco vyřešit. Vy víte, jak si spolu Remus a Snape začali?“

Brumbál se usmál a odpověděl s drobným pokrčením ramene. „Och, nemyslím, že by jejich příběh byl nějak neobvyklý. Dva lidé, osamocení ve světě, oba žijící s tajemstvími, které ovlivnilo jejich životy, oba svým způsobem temné bytosti. Není tak těžké přestavit si, že se našli. V porozumění, předpokládáním. Útěše. Přijetí. Jejich životy se proplétaly celou historií zahrnující desetiletí. A když už sdíleli tolik, myslím, že se zdá zbytek nevyhnutelný… Rád bych věřil, že byl Remus schopen proniknout Severusovými ochrannými valy, přinutil ho sejmout jeho masku a pomohl mu pochopit krásu, kterou život nabízí. Že je ve světě dobro. A na oplátku bych si rád myslel, že Severus poskytl Remusovi propojení s jeho minulostí, svobodu od strachu z odmítnutí, když byl jeho stav odhalen, někoho, kdo mu poskytl výzvu. Někoho, kdo ho pochopil. Rád bych si myslel, že se do sebe zamilovali.“

Draco si odložil hlavu na Ronovo rameno, zatímco prsty v pomalých kruzích přejížděl po jeho noze. Harry stáhl paže kolem Ginny a vložil jí drobný polibek na čelo. Hermiona přitiskla své čelo na Nevillovo a zašeptala mu do ucha něco, co mohl slyšet jen on.

„Jak vidím, je to právě to pojetí, které je vám všem tak blízké,“ poukázal Brumbál s úsměvem. Poté na ně kývnul, otočil se a vyšel z Velké síně.

„Pane řediteli!“ zavolal za ním Ron.

Brumbál se k němu natočil čelem.

„Bylo by možné, aby se opravdu hodně, ale hodně opili?“

Brumbál si na prsty natočil konečky svých vousů. „Možné je cokoliv, pane Weasley.“

„Končím svou obžalobu,“ pronesl Ron pyšně, těsně předtím, než odpadl.

KONEC

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Každý Snupin, který byl kdy napsán Od: omnes-seethis - 03.10. 2016
Myslím, že bych dokázala spočítat na prstech jedné ruky počet parodií, u kterých jsem se bavila tak, jako u téhle. Děkuji za krásné zpestření pondělního večera :)

Prebrali skoro všetky možnosti, len obyčajná náklonnosť a láska rám chýbala...

Re: Každý Snupin, který byl kdy napsán Od: doda357 - 06.01. 2015
Zvláštny pár  Tie teórie boli zaujímavé, niektoré také neskutočné, až by som im uverila  Už mi tam chýbala len časť, kde by sa ukázali naši dvaja protagonisti a povedali by, ako to naozaj bolo a bolo by to ešte bláznivejšie  Ďakujem za preklad 

Teda, toľko konšpiračných teórií by ani zďaleka nevymysleli s triezvou hlavou. V tej pijatike muselo niečo byť. Na betón! Veľká vdaka, Pat. Pobavilo:-)

Re: Každý Snupin, který byl kdy napsán Od: arabeska - 04.01. 2015
Já věděla, že to bude stát za to, ale že až tak... :D Narážka na všechny Snupiny, ale vážně, vyčerpali snad všechny možné scénáře! Perfektní, Pat, díky! Nachechtala jsem se dost :))

Re: Každý Snupin, který byl kdy napsán Od: Neprihlásený - 02.01. 2015
„On jiskří. Nesnáším, když jiskří. To pro Zmijozel nikdy neznamená nic dobrého.“  - krásné hlášky a úžasné spekulace. Tato povídka opravdu pobavila. Děkuji.  

Ako pekne boli všetci popárení:) a Lenka tam bola sama? Albus to povedal veľmi pekne:) Ďakujem za preklad.

Re: Každý Snupin, který byl kdy napsán Od: tiberia - 01.01. 2015
Povídka tu byla ráno vložena 2x a někdo potom smazal echt tu, u které byly komentáře.... tož na podruhé.... díky za krásnou povídku s ubreptanou a opilou mládeží, která kecá do všeho, po čem jim houbeles... bavila jsem se moc. Dík.

Komentář, který jsem napsala k tvé povídce dnes ráno (tedy dopoledne), se někam vytratil, tak jenom - ta svatba se opravdu povedla, povídkou jsem se prochechtala od začátku do konce, díky!

Prehľad článkov k tejto téme:

silverbirch: ( arabeska )06.01. 2015Na Vánoce nikdy nevíš
TheTeacleTart: ( Patolozka )01.01. 2015Každý Snupin, který byl kdy napsán
eeyore9990: ( tiberia )31.12. 2014Nikdy nebuď spícího draka (bez důkladného zaškolení)
Sheankelor: ( Patolozka )26.12. 2014Barvy
MariannaMerlo: ( Jacomo )25.12. 2014Nejlepší plán Scorpiuse Malfoye
chelseyb: ( Lupina )24.12. 2014Melancholické Vánoce
Rock Junkie and Diki: ( arabeska )23.12. 2014Rozhovor Albuse s Albusem
emynn: ( Patolozka )22.12. 2014Vřelé přijetí
Amorette : ( marci )21.12. 2014Utajené Vánoce
Meteoricshipyards: ( Coretta )20.12. 2014Upřímně, pane řediteli
Alisanne: ( arabeska )19.12. 2014Vytvářet vzpomínky 3/3
Alisanne: ( arabeska )18.12. 2014Vytvářet vzpomínky 2/3
Alisanne: ( arabeska )17.12. 2014Vytvářet vzpomínky 1/3
floatsodelicately: ( Gift )16.12. 2014Miláčku, venku je zima
AWickedMemory: ( LadyF )15.12. 2014Pohádky jsou pro mudly
MyTeenageDream: ( Lupina )14.12. 201412 věcí, které si Voldemort NEPŘEJE k Vánocům
Emily Waters: ( tiberia )13.12. 2014Jsi na tahu
Isfah: ( arabeska )12.12. 2014Veselé Vánoce!
emynn: ( Patolozka )11.12. 2014V lásce a čokoládě je dovoleno vše
perfect tragedies: ( Gama )10.12. 2014Nejlepší Vánoce ze všech
Amorette : ( tiberia )09.12. 2014Bolestná povinnost
asnowyowl: ( Jacomo )08.12. 2014Šťastná to žena (aneb proč se chce Harry Potter stát Šípkovou Růženkou)
draco-severus-mmm: ( Gift )07.12. 2014Veselé Vánoce, Luciusi
sdk: ( arabeska )06.12. 2014Za co stojí vstát z postele
Pirate Perian: ( Lupina )05.12. 2014Mezi vlkodlaky
lezonne: ( larkinh )04.12. 2014Jaká matka, taková dcera
Cecelle: ( tiberia )03.12. 2014Škola hrůz
Lomonaaeren: ( LadyF )02.12. 2014Pozvánky bronzem zdobené
Caprice K: ( arabeska )01.12. 2014Sedmero Vánoc bradavických